47 Co 148/2024

Plný text

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Martiny Borovcové a soudců JUDr. Romany Novákové a Mgr. Borise Nypla ve věci žalobce: tituly před jménem . Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 zastoupený advokátem Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 proti žalované: společnost , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem adresa Anonymizováno zastoupená advokátem právnická osoba sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 o zaplacení 4 452 997,26 Kč s příslušenstvím a 211 600 Kč k odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Semilech ze dne 13. července 2023 č. j. 92 C 4/2022-265

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje, ve výroku I v tomto správném znění:Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku , částka, se smluvní pokutou ve výši 0,05 % denně z částky , částka, od , datum, do , datum, kapitalizovanou částkou , částka, , s úrokem ve výši 3 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, a to do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady odvolacího řízení ve výši , částka, , a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta žalobce.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci , částka, se smluvní pokutou ve výši 0,05 % denně z částky , částka, od , datum, do , datum, kapitalizovanou částkou , částka, , s úrokem z prodlení ve výši 3 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, to vše do patnácti dnů od právní moci rozsudku (výrok I) a dále uložil žalované povinnost nahradit žalobci náklady řízení ve výši , částka, do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II).

2. Okresní soud vyšel ze zjištění, že žalobce poskytl žalované zápůjčku v celkové výši , částka, , a to na základě tří postupně uzavřených písemných smluv o zápůjčce. Jednalo se o smlouvy z , datum, , , datum, a , datum, . Předmětem první smlouvy byla částka , částka, , předmětem druhé částka , částka, a třetí smlouvou došlo již jen ke změnám některých ustanovení původních smluv včetně zřízení zástavního práva k zajištění pohledávky žalobce, aniž by byla poskytnutá další zápůjčka. Jednalo se o privativní novaci závazku z předchozích dvou smluv. Žalovaná z poskytnuté zápůjčky dosud vrátila žalobci , částka, na úrocích a dále , částka, . Žalobce tak má při zohlednění plateb poskytnutých žalovanou právo na vrácení jistiny ve výši , částka, s příslušenstvím a na smluvní pokutu , částka, za období od , datum, do , datum, . Okresní soud neshledal důvodnou obranu žalované, která tvrdila, že mezi účastníky byla ve skutečnosti uzavřena smlouva o tiché společnosti, že částka , částka, představuje vklad žalobce jako tichého společníka do podnikání žalované a že smlouvy o zápůjčce jsou fingované. Toto tvrzení žalované neodpovídá dle názoru okresního soudu provedeným důkazům. Z důkazů naopak vyplývá vztah ze zápůjčky mezi žalobcem a žalovanou. Okresní soud z těchto důvodů žalobě vyhověl.

3. Proti rozsudku okresního soudu podala odvolání žalovaná. Namítala, že okresní soud ve svém závěru, že mezi účastníky nebyla uzavřena smlouva o tiché společnosti, ale smlouva o zápůjčce, vycházel z důkazů, které nesprávně vyhodnotil. To se týká zejména věrohodnosti svědka , jméno FO, , který byl dříve jednatelem žalované a má s ní nyní napjatý vztah. Obdobně to platí o svědkyni , jméno FO, , kterou pojily s , jméno FO, , nynějším jednatelem žalované, rodinné a posléze přátelské vztahy. Okresní soud pochybil i tím, že neprovedl další žalovanou navržené důkazy. Z nich by vyplynulo, že společný projekt žalobce a žalované negeneroval žádný zisk, a proto žalobci nevzniklo právo na podíl na zisku ze smlouvy o tiché společnosti. Svědek , tituly před jménem, , jméno FO, měl být vyslechnut proto, aby potvrdil, že mu žalobce nabízel účast na projektu, což by nemohl činit, kdyby sám nebyl tichým společníkem. O zápůjčku v daném případě nemohlo jít ani proto, že žalobce poskytl peníze částečně na účet , tituly před jménem, , jméno FO, (, částka, ) a částečně na bankovní účet žalované (, částka, ). Smlouva o zápůjčce je smlouvou reálnou, k jejímuž uzavření dojde až předáním peněz vydlužiteli. K tomu nedošlo. , částka, nikdy nebyla přenechána do dispozice žalované. Dle judikatury Nejvyššího soudu nelze poskytnout zápůjčku tak, že její předmět bude odevzdán věřiteli dlužníka. (, spisová značka, , , spisová značka, ). Minimálně ohledně částky , částka, nemohla smlouva o zápůjčce vzniknout. Na tom nemůže nic změnit ani nesporné tvrzení stran, že žalobce poskytl žalované celkem , částka, . Poskytnutí peněžních prostředků nelze považovat za jejich přenechání k užívání. V řízení bylo prokázáno, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o tiché společnosti. Jednotlivé smlouvy o zápůjčkách byly toliko simulovaným právním jednáním. Rozhodnutí okresního soudu je založeno mimo jiné na neúplném dokazování a nesprávném hodnocení těch důkazů, které provedeny byly. Rozsudek okresního soudu je nepřezkoumatelný i proto, že není zřejmé, které platby učiněné žalovanou měl okresní soud za prokázané, a které nikoliv, tedy proč žalovaná dluží žalobci právě částku , částka, . Měl-li okresní soud za to, že částka , částka, byla žalovanou zaplacena žalobci ve dnech , datum, a , datum, , pak se tak stalo ještě před uzavřením smlouvy (, datum, ), což je nelogické a okresní soud tuto nejasnost nikterak blíže nevysvětlil. Rozpor je v tom, že okresní soud zjevně vycházel z toho, že dlužná částka byla umořena ve výši 2 x , částka, , zároveň však tuto částku započítal ve prospěch žalované jen jednou, a není jisto, zda z titulu realizace zástavního práva či platby poskytnuté žalovanou dne , datum, . Zástavní smlouva je navíc neplatná. I kdyby však platná byla, došlo k jejímu zániku složením ceny zástavy ze strany žalované ve smyslu § 1377 odst. 1 písm. d) obč. zák. Skutečná cena zástavy je přitom několikanásobně vyšší než , částka, . Okresním soudem přiznané plnění však vychází právě z této částky. Otázkou platnosti zástavní smlouvy se okresní soud v rozsudku nezabýval. Ve smlouvě není upraven způsob, jak mělo být při realizaci práva z propadné zástavy postupováno, a tento způsob neplyne ani ze zákona. Ujednání o propadné zástavě je neurčité a tudíž zdánlivé. Žalobce nikdy nemohl být v dobré víře, že hodnota zástavy činí jen , částka, . Okresní soud pochybil, odmítl-li provést jakékoliv důkazy k prokázání ceny zástavy jako nadbytečné, nemající žádný vliv na rozhodnutí. Okresní soud se dále vůbec nezabýval ani otázkou přiměřenosti smluvní pokuty. Nerespektoval závěry přijaté Nejvyšším soudem v rozhodnutí , spisová značka, , pouze obecně odkázal na nespecifikovanou judikaturu, s níž je údajně dohodnutá smluvní pokuta v souladu. V rozsudku zcela absentují důvody, které okresní soud k tomuto závěru vedly. Rozsudek okresního soudu je nepřezkoumatelný, což je vada, kterou nelze v odvolacím řízení zhojit. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

4. Žalobce ve vyjádření k odvolání nesouhlasil s námitkou žalované, že okresní soud nehodnotil věrohodnost slyšených svědků. Z rozsudku vyplývá opak. Soud se věrohodností svědků, zejména z hlediska jejich vztahu k účastníkům řízení, zabýval. Nevěrohodnost svědků v řízení před okresním soudem žádný z účastníků nenamítal, přičemž to byla sama žalovaná, kdo jejich výslech navrhl. Pravda není ani to, že by svědek , jméno FO, uvedl, že mezi ním a jednatelem žalované je napjatý vztah. Skutečnost, že svědkyně , jméno FO, byla před šesti lety partnerkou jednatele žalované, je z hlediska její věrohodnosti nepodstatná. Okresní soud nepochybil ani tím, že neprovedl některé z navržených důkazů. Ty směřovaly ke zjištění, že společnost žalované nedosáhla předpokládaného zisku, což však pro rozhodnutí nemá žádný význam. Pokud jde o výslech , tituly před jménem, Josky, sama žalovaná v řízení před okresním soudem uvedla, že na provedení tohoto důkazu netrvá. Je absurdní, že neprovedení důkazu nyní okresnímu soudu v odvolání vytýká. Co se týče poskytnutí půjčky žalované ve výši , částka, , tato skutková okolnost vyplynula z nesporných tvrzení účastníků. Okresní soud nepochybil, pokud z něj ve smyslu § 120 odst. 3 o. s. ř. vyšel. Není správná argumentace žalované, že je rozdíl mezi poskytnutím věci a jejím přenechání k užívání. Jde o synonymické vyjádření, jak plyne i z jejich používání v judikatuře a odborné literatuře. Tvrzení žalované o tom, že částku , částka, neobdržela, je nové a odporuje pravidlům koncentrace řízení. Žalovanou v odvolání citovaná judikatura je navíc překonána judikaturou pozdější, z níž plyne, že zápůjčka může být poskytnuta i na účet třetí osoby (, spisová značka, , , spisová značka, ). Žalobce navrhl potvrzení rozsudku.

5. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu z podnětu podaného odvolání, odvolání však neshledal důvodným.

6. Odvolací soud má za to, že okresní soud správně zhodnotil provedené důkazy, vyvodil z nich odpovídající skutkové závěry a zjištěný skutkový stav posoudil správně i po právní stránce. Okresní soud své rozhodnutí též řádně zdůvodnil. Odvolací soud se s důvody, které ve svém rozhodnutí uvedl okresní soud, ztotožňuje a na odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně v plném rozsahu odkazuje. Na základě odvolání žalované lze tedy zopakovat, popřípadě doplnit pouze následující.

7. Žalovaná vytýkala okresnímu soudu zejména nesprávně zjištěný skutkový stav. Odvolací soud však neshledává tuto námitku oprávněnou. Podstatnou pro rozhodnutí v této věci byla v zásadě jediná otázka, totiž zda žalobce poskytl žalované zápůjčku, či zda s ní uzavřel smlouvu o tiché společnosti. Okresní soud dospěl k závěru, že uzavřena byla smlouva o zápůjčce. Uvedl přitom podrobně a přesvědčivě, z jakých důkazů má za prokázanou právě smlouvu o zápůjčce a proč naopak neshledal za prokázanou smlouvu o tiché společnosti. Vycházel z existujících písemných smluv o zápůjčkách předložených žalobcem, zatímco smlouva o tiché společnosti nebyla žalovanou předložena vůbec. Za této situace je nutno považovat za zcela logické (a správné), považoval-li okresní soud za prokázanou zápůjčku peněz a dospěl-li k závěru, že žalobce poskytl žalované částku , částka, z titulu zápůjčky, a nikoliv jako vklad do tiché společnosti.

8. Odvolací soud proto může na tomto místě pouze zopakovat, že smlouva o zápůjčce je prokázána zejména třemi po sobě následujícími a na sebe navazujícími písemnými smlouvami z , datum, , , datum, a , datum, a dále výpisy z účtu žalobce, v nichž bylo postupné poskytování peněžních prostředků žalobcem vždy označeno slovem půjčka. O existenci zápůjčky svědčí i zástavní smlouva, která byla mezi účastníky uzavřena , datum, a jíž bylo zajištěno právě plnění žalované ze smlouvy o zápůjčce. Také sjednané úroky nasvědčují smlouvě o zápůjčce, nikoliv smlouvě o tiché společnosti. Totéž lze říci o sjednané době splatnosti, která zjevně nebyla vázána na dosažení zisku dle účetní závěrky za příslušné zdaňovací období, jak by tomu muselo být v případě smlouvy o tiché společnosti (srov. § 2752 obč. zák.). Žalovaná ostatně sama poskytla žalobci bezhotovostní plnění v celkové výši , částka, , které označila jako úroky z půjčky. Odvolací soud nenachází žádného rozumného vysvětlení, proč by tak činila, pokud by žalobcem poskytnuté prostředky neměly být zápůjčkou. Není zřejmé, z jakého jiného důvodu by měl žalobce právo na plnění spočívajícím v úroku. Již jen tato skutečnost je dostatečným potvrzením toho, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o zápůjčce (obsahující též ujednání o úroku).

9. Na uvedeném závěru nemohly nic změnit ani odvolací námitky žalované.

10. Uváděla-li žalovaná, že se okresní soud nezabýval věrohodností slyšených svědků, pak to především neodpovídá skutečnosti. Navíc pro řízení zcela podstatné zjištění bylo učiněno zejména na základě listinných důkazů, jak plyne z předchozího, nikoliv z výslechů svědků, které lze z tohoto hlediska považovat za důkazy spíše podpůrné. Pokud jde o otázku věrohodnosti svědků, okresní soud se u každého z nich zabýval tím, jaký je jeho vztah k účastníkům, případně k dalším osobám na řízení tak či onak participujícím, a toto své zjištění ve svém rozsudku popsal. Ačkoliv se některé z uvedených osob navzájem znaly a existovaly mezi nimi případně i určité osobní a emoční vazby, okresní soud zjevně neměl za to, že by tím měla být narušena obecná věrohodnost některého ze svědků, případně dalších slyšených osob. To samozřejmě neznamená, že okresní soud musel vzít za prokázané každé tvrzení, které bylo ze strany svědků či účastníků řízení proneseno. Okresní soud v rozhodnutí podrobně popsal obsah výpovědí jednotlivých svědků i účastníků a srozumitelně a logicky přijatelně vysvětlil, kterým výpovědím a z jakých důvodů uvěřil a kterým ne.

11. Mezi výpověďmi ostatně nebyl žádný zásadní rozdíl. Žalovaná jej patrně spatřuje v tom, že žalobce sám při svém výslechu vypověděl, že v době jednání o smlouvě se považoval za investora, zatímco podle výpovědi svědka , jméno FO, měl žalobce uvést, že chce být bankou. Sám žalobce však před soudem v rámci svého výslechu uvedl, že když někomu půjčí peníze, tak je svým způsobem investorem. Z uvedeného je patrné, že žalobce měl o obsahu pojmu investor své vlastní představy, které se patrně nekryjí zcela s obsahem, jenž s tímto termínem spojuje žalovaná. To samo o sobě značně relativizuje význam takového vyjádření žalobce. Na rozdíl od žalované je soud přesvědčen, že z uvedeného vyjádření nelze dovozovat žádné zásadní zjištění. I kdyby tedy žalobce při jednání stran v roce 2018 uvedl, že hodlá plnit roli investora, nebylo by možné jen na základě toho dospět k závěru, že účastníci sjednali smlouvu o tiché společnosti. Stále je třeba mít na paměti, že proti tomuto víceméně spekulativnímu závěru stojí soustava tří na sebe navazujících písemných smluv, jednoznačně svědčících o zápůjčce.

12. Namítala-li žalovaná neprovedení důkazů, kterými by měla být prokázána skutečnost, že společnost nevyprodukovala žádný zisk a že žalobci tudíž nevzniklo ani právo na výplatu podílu na zisku, pak je třeba uvést, že jde o okolnost pro rozhodnutí nevýznamnou. Žalobce se v řízení domáhá vrácení zápůjčky, nikoliv výplaty zisku. Okolnost, zda společnost žalované zisku dosáhla a zda má žalobce právo na svůj podíl na zisku, s uplatněným nárokem nikterak nesouvisí. Navržených důkazů proto nebylo třeba a okresní soud nepochybil, jestliže je neprovedl.

13. Přisvědčit konečně nebylo možné ani argumentaci žalované, podle níž k poskytnutí zápůjčky v rozsahu , částka, vůbec nedošlo, jelikož uvedená částka nebyla zaslána přímo žalované, jak bylo při tzv. reálném kontraktu nezbytné, nýbrž na účet třetí osoby (advokátky , tituly před jménem, , jméno FO, ). Judikatura Nejvyššího soudu, na kterou poukázala v odvolání žalovaná, byla posléze, jak správně připomněl žalobce ve vyjádření k odvolání, překonána. Podle současné rozhodovací praxe Nejvyššího soudu tedy platí, že zápůjčka i při své povaze reálného kontraktu může být poskytnuta též formou zaslání peněžních prostředků na účet třetí osoby, je-li to tak mezi účastníky smlouvy dohodnuto (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2021 č. j. 23 Cdo 2939/2020).

14. Pochybení okresního soudu nelze spatřovat ani v tom, že okresní soud neprovedl výslech svědka , tituly před jménem, , jméno FO, . I kdyby totiž svědek potvrdil, že mu žalobce nabízel nějakou formu účasti na projektu, neznamenalo by to, že tak musel učinit jen jako tichý společník. Tak jako se žalobce měl důvod zajímat o ekonomické výsledky žalované z důvodu obavy o návratnost své zápůjčky, mohl mít stejný důvod snažit se přimět k angažování na projektu vodní elektrárny i jakoukoli třetí osobu, pokud měl za to, že by to věci ekonomicky prospělo. Mohl tak jistě učinit i jako osoba, která sama není na podnikání žalované zúčastněna. Uvedený důkaz by tedy pro věc nemohl přinést nic podstatného. I kdyby jím bylo prokázáno tvrzení žalované, nešlo by o důkaz existence tiché společnosti mezi žalobcem a žalovanou. Okresní soud proto nepochybil, pokud důkaz výslechem , tituly před jménem, , jméno FO, jako nadbytečný neprovedl.

15. Za oprávněnou nelze považovat ani výhradu, že rozhodnutí okresního soudu je nepřezkoumatelné, jelikož okresní soud neuvedl, které platby poskytnuté žalovanou měl za prokázané a započetl je ve prospěch žalované, a které nikoliv. Žalovaná namítala, že okresní soud sice vycházel z toho, že dlužná částka byla umořena v rozsahu 2 x , částka, , avšak tuto částku započetl ve prospěch žalované jen jednou.

16. K uvedené námitce uvádí odvolací soud následující. Skutečnost, zda žalovaná zaplatila žalobci , částka, jednou, či dvakrát, je pro rozhodnutí nevýznamná. Žalobce tvrdil, že se tak stalo dvakrát (jednou formou uplatnění zástavního práva, jednou formou poskytnuté platby), a o tuto částku v celkové výši , částka, snížil žalobou uplatněný nárok. , adresa, , částka, tedy nebyla předmětem řízení, a soud se proto nárokem v této výši vůbec nemusel zabývat. Pokud by k úhradě v rozsahu tvrzeném samotným žalobcem ve skutečnosti nedošlo (což je podle názoru odvolacího soudu případ tzv. uspokojení výkonem zástavního práva ve výši , částka, ), znamenalo by to pouze tolik, že žalobce se mohl domáhat částky ještě vyšší, než kterou uvedl v žalobě. Předmětem úvah ze strany soudu však mohla být jen částka žalobou uplatněná, nikoliv částka, o níž sám žalobce tvrdil, že mu byla žalovanou uhrazena a které se v řízení ani nedomáhal. Z tohoto důvodu bylo nerozhodné, jak okresní soud hodnotil osud dluhu v rozsahu žalobou neuplatněných , částka, . Rozhodujícím naopak bylo, zda žalobci vzniklo právo na částku v žalobě uplatněnou. Okresní soud správně dovodil, že tomu tak je.

17. Vzhledem k námitkám žalované týkajícím se nesrozumitelnosti rozsudku okresního soudu lze proto stručně zrekapitulovat strukturu nároku, o kterém bylo okresním soudem rozhodnuto. Zápůjčka , částka, byla splatná , datum, . Ke dni , datum, , kdy mělo dle žalobce dojít k výkonu zástavního práva, činil dluh na jistině , částka, , na úroku , částka, a na úroku z prodlení , částka, (správnost výpočtu hodnoty příslušenství žalovaná nikdy v průběhu řízení nezpochybnila). Hodnota úroku odpovídá období , datum, - , datum, , neboť úrok za rok , rok, byl žalovanou uhrazen platbami v celkové výši , částka, . Hodnota úroku z prodlení odpovídá období , datum, – , datum, . Dne , datum, došlo dle názoru žalobce ke snížení dluhu o , částka, z důvodu uspokojení formou výkonu zástavního práva. O uvedenou částku snížil žalobce svůj nárok na úrok z prodlení za dobu , datum, – , datum, , který tak nadále činil , částka, (, částka, – , částka, ). Dne , datum, zaplatila žalovaná žalobci , částka, , které žalobce započetl na zbývající část úroku z prodlení za dobu , datum, – , datum, ve výši , částka, , na úrok z prodlení za dobu , datum, – , datum, ve výši , částka, , na úrok za dobu , datum, – , datum, ve výši , částka, a na část jistiny ve výši , částka, . Žalovaná tedy nadále dlužila žalobci jistinu , částka, (, částka, – , částka, ) a dále příslušenství představované úroky a úroky z prodlení za dobu od , datum, do zaplacení. Odvolací soud na tomto místě pro zdůraznění opakuje, že pokud by nedošlo k uspokojení žalobce konzumováním zástavního práva v rozsahu , částka, , znamenalo by to pouze tolik, že skutečný dluh žalované je o tuto částku ještě vyšší.

18. Nesrozumitelnost rozsudku pro nedostatek uvedených důvodů se měla dle žalované týkat též pasáží věnovaných smluvní pokutě. Konkrétně žalovaná namítala, že se okresní soud dostatečně nezabýval přiměřeností smluvní pokuty při úvahách o její možné moderaci a svůj závěr o tom, že přiměřená je, opřel jen o paušální odkaz na blíže neuvedenou judikaturu. Ani tuto námitku neshledal odvolací soud oprávněnou. Žalovaná sice správně poukazuje na to, že nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu může soud dle § 2051 obč. zák. snížit, přehlíží však, že se tak podle citovaného ustanovení může stát jen na návrh dlužníka. Z obsahu spisu však nevyplývá, že by žalovaná takový návrh kdykoliv v průběhu řízení učinila. Za tohoto stavu okresní soud nebyl vůbec oprávněn o moderaci smluvní pokuty rozhodovat. Jeho úvaha o přiměřenosti smluvní pokuty byla tedy nadbytečná. Smluvní pokutu by musel žalobci přiznat i v případě, že by ji považoval za nepřiměřenou. Ani tato námitka žalované tedy nebyla způsobilá zpochybnit věcnou správnost přezkoumávaného rozhodnutí.

19. Namítala-li konečně žalovaná, že rozhodnutí okresního soudu je nelogické a nesrozumitelné i proto, že okresní soud zohlednil platby, k nimž došlo ještě před uzavřením smlouvy, pak je třeba uvést, že právní vztah mezi účastníky byl založen smlouvou o zápůjčce ze dne , datum, . Dalšími dvěma smlouvami docházelo již jen ke změnám původního závazku. Pokud tedy okresní soud přihlédl k platbám poskytnutým ve dnech , datum, a , datum, , pak není namístě námitka, že platby byly uskutečněny před uzavřením smlouvy. Bylo ostatně uvedeno výše, že těmito platbami v celkové výši , částka, byl uhrazen úrok za rok , rok, .

20. Lze tedy závěrem shrnout, že pokud žalovaná tvrdí, že žádnou smlouvu o zápůjčce s žalobcem neuzavřela a že s ním naopak uzavřela smlouvu o tiché společnosti, je toto její tvrzení v přímém rozporu s předloženými listinnými důkazy, z nichž se podává pravý opak. Žalovaná v průběhu řízení nikterak srozumitelně nevysvětlila, proč podepsala smlouvu o zápůjčce, kterou neměla v úmyslu uzavřít, a proč naopak nebyla uzavřena smlouva o tiché společnosti, která podle jejího tvrzení odpovídala vůli obou účastníků. Skutečnost, že žalobce nechtěl pro své postavení v jiné společnosti figurovat jako společník žalované v obchodním rejstříku, nebránila tomu, aby mezi účastníky byla uzavřena právě smlouva o tiché společnosti, jejímž prostřednictvím by bylo tohoto cíle dosaženo. Uvedený motiv tedy nebránil uzavření tohoto typu smlouvy, přesto taková smlouva uzavřena nebyla. Ani odvolací soud neměl za těchto okolností důvod pochybovat o tom, že mezi účastníky vznikl závazkový vztah ze smlouvy o zápůjčce. Žalovaná byla na základě smlouvy nazvané Smlouva o změně obsahu závazku a smlouva o zápůjčce ze dne , datum, povinna vrátit zapůjčenou částku v celkové výši , částka, spolu s dohodnutým příslušenstvím do , datum, . Jelikož tak žalovaná dosud v rozsahu , částka, neučinila, byla jí správně okresním soudem uložena povinnost tuto částku spolu se smluvní pokutou , částka, a s dalším příslušenstvím jdoucím od , datum, zaplatit.

21. Odvolací soud z těchto důvodů rozsudek okresního soudu jako správný potvrdil (§ 219 o. s. ř.).

22. Jelikož ve výroku I rozsudku uvedl okresní soud zřejmým nedopatřením, že v případě plnění 3 % ročně z částky , částka, jde o úrok z prodlení, ač se zjevně jednalo o úrok, uvedl odvolací soud ve svém rozsudku správné znění tohoto výroku.

23. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle ustanovení § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobce byl v odvolacím řízení úspěšný, měl proto právo i na náhradu nákladů této fáze řízení.

24. Odvolací náklady žalobce spočívaly v odměně za zastupování za 2 úkony právní služby po , částka, (§ 7 bod 6. vyhl. č. 177/1996 Sb. – vyjádření k odvolání, zastoupení při jednání), 2 paušálních náhradách hotových výdajů po , částka, (§ 13 odst. 1 a 4 vyhl. č. 177/1996 Sb.), jízdném zástupce žalobce za cestu vykonanou osobním automobilem k odvolacímu soudu na trase , adresa, a zpět v celkové délce , hodnota, km ve výši , částka, (§ 137 odst. 1 o. s. ř.), náhradě za promeškaný čas za , hodnota, hodin po , částka, (§ 14 odst. 1 a 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.) a 21% DPH ve výši , částka, (§ 137 odst. 3 o. s. ř.). Celkem představovaly odvolací náklady žalobce po zaokrouhlení na celé koruny , částka, .