47 CO 168/2019

Plný text

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Martiny Borovcové a soudců JUDr. Romany Novákové a Mgr. Ing. Borise Nypla ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátkou titul jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 4 688 400 Kč s příslušenstvím k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Trutnově ze dne 10. 7. 2019 č. j. 106 C 7/2018-356

I. Rozsudek okresního soudu se v části, jíž byla zamítnuta žaloba o zaplacení 2 359 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 2. 9. 2017 do zaplacení, mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 2 359 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 2. 9. 2017 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení před okresním soudem ve výši 635 344 Kč a před krajským soudem ve výši 505 467 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu o zaplacení 4 688 400 Kč s příslušenstvím a uložil žalobkyni povinnost nahradit žalované náklady řízení 311 667 Kč.

2. Okresní soud vyšel ze zjištění, že mezi žalobkyní jako objednatelkou a žalovanou jako zhotovitelkou byly uzavřeny ve dnech 10. 10. 2014 a 24. 11. 2015 dvě smlouvy o dílo týkající se výstavby v areálu anonymizována dvě slova obec. Předmětem první smlouvy bylo vytvoření projektové dokumentace – aktualizace urbanisticko-architektonické studie„ anonymizována dvě slova v obec“, předmětem druhé projektové dokumentace pro změnu územního rozhodnutí stavby„ anonymizována dvě slova v obec“. Obě smlouvy navazovaly na předchozí projektovou dokumentaci vypracovanou žalovanou, na jejímž základě bylo vydáno územní rozhodnutí stavby„ anonymizována dvě slova v obec“ dne 20. 10. 2009. Dílo spočívalo především ve vyprojektování objektu poslucháren na pozemku č. parc. číslo a objektu parkovacího domu na pozemku č. parc. číslo nacházejícími se v areálu anonymizována dvě slova. Žalovaná objednané dílo provedla a předala je žalobkyni, která za ně zaplatila dohodnutou cenu v celkové výši 4 598 000 Kč. Jak objekt poslucháren, tak objekt parkovacího domu byly ve studii i projektové dokumentaci umístěny do plochy, která byla platným územním plánem pro územní celek vyhrazena plánované dopravní komunikaci. Žalobkyně tento polohový konflikt jako vadu díla žalované vytkla, požádala o opravu a stanovila pro ni žalované dodatečnou lhůtu. Jelikož žalovaná odmítla opravu provést, odstoupila žalobkyně dopisem ze dne 28. 8. 2017 od smlouvy. Okresní soud dále zjistil, že stát. instituce jako příslušný stavební úřad vydal dne 30. 6. 2016 na základě projektové dokumentace územní rozhodnutí o umístění stavby. Proti tomuto rozhodnutí bylo podáno odvolání, v jehož rámci vzala žalobkyně svůj návrh zpět. anonymizována dvě slova územní celek jako odvolací orgán na základě zpětvzetí návrhu rozhodnutí stát. instituce zrušil a řízení zastavil. Takto zjištěný skutkový stav posoudil okresní soud po skutkové stránce a dospěl k závěru, že dílo i přes výše zmíněný polohový konflikt s územním plánem lze považovat za bezvadné. Okresní soud vyšel ze smyslu a účelu uzavřených smluv o dílo, kterými mělo být dosaženo aktualizace dříve zpracované projektové dokumentace z roku 2009 a dále též změny původního rozhodnutí o umístění stavby z téhož roku. Tohoto účelu bylo dosaženo, neboť stát. instituce vydal dne 30. 6. 2016 územní rozhodnutí o změně umístění stavby. Definitivní naplnění účelu smlouvy zmařila svým postupem sama žalobkyně, která svůj návrh vzala v průběhu územního řízení zpět, v důsledku čehož odvolací orgán dříve vydané územní rozhodnutí zrušil a řízení zastavil. Okresní soud na základě tohoto hodnocení dospěl k závěru, že polohový konflikt mezi projektovou dokumentací a územním plánem města nelze hodnotit jako vadu díla. Žalovaná všechny své povinnosti ze smlouvy splnila. Předmět i účel smlouvy byly naplněny. Důvod pro odstoupení žalobkyně od smlouvy nebyl dán. Odstoupení od smlouvy je neplatné a žalobkyni nevzniklo právo na vrácení plnění poskytnutého na jejím základě žalované. Ve vztahu ke smlouvě, jejímž předmětem byla urbanisticko-architektonická studie, okresní soud doplnil, že jde pouze o koncepční materiál, který je nezávazný, zpracovává se v různých variantách, a tudíž v něm nemusí být brán zřetel k aktuálnímu územnímu plánu. V tomto případě jde o další důvod, pro který nebylo možno považovat odstoupení žalobkyně od smlouvy za platné. Okresní soud přihlédl i ke skutečnosti, že na základě projektové dokumentace z roku 2009 bylo vydáno územní rozhodnutí ve vztahu k objektu výukového a výzkumného centra, které již bylo postaveno i zkolaudováno a které je též v kolizi s územním plánem, konkrétně s plánovanou dopravní komunikací anonymizována dvě slova. Již samotná tato skutečnost znemožňuje výstavbu komunikace v trase předpokládané územním plánem.

3. Okresní soud na základě výše uvedeného právního hodnocení žalobu zamítl.

4. Proti rozsudku okresního soudu podala odvolání žalobkyně. Poukázala na skutečnost, že vady díla potvrdila sama žalovaná v dopisech ze dne 31. 7. 2017 a 4. 8. 2017. Žalobkyně vady u žalované řádně uplatnila, žalovaná však odmítla vady odstranit. Žalobkyni proto nezbylo, než od smlouvy odstoupit. Postup žalované je i v rozporu se standardy profesních výkonů vypracovaných anonymizována tři slova, podle kterých je posouzení souladu záměru s územním plánem jedním ze základních požadavků kladených na architekta. To se týká i architektonické studie. Odkaz na soutěžní podmínky, podle kterých nebylo třeba brát v úvahu plánované dopravní komunikace, není namístě, neboť pro žalovanou bylo rozhodující znění smlouvy, která žádnou takovou výjimku neobsahovala. Soutěžní podmínky byly součástí zcela jiného řízení. Šlo o soutěž z roku 2009, která byla ukončena jejím zrušením. Tehdejší pokyn hlavního architekta se proto na nové dílo nemohl vztahovat. Skutečnost, že již dříve, v předchozí etapě výstavby, došlo k porušení územního plánu, neznamená, že takový postup byl správný a může být opakován i v tomto případě. Znamenalo by to opětovné porušení závaznosti územního plánu. Závěr okresního soudu, že vydáním nepravomocného územního rozhodnutí došlo k naplnění účelu smlouvy, je nesprávný. Žalovaná jej navíc docílila tím, že pozměnila umístění plánovaných dopravních komunikací oproti územnímu plánu. Samotný stát. instituce ve svém vyjádření ze dne 21. 4. 2015 upozornil žalovanou, že je třeba, aby se projektované budovy nedostaly do konfliktu s plánovaným dopravním napojením areálu nemocnice na komunikace ve městě. Nepravomocné územní rozhodnutí, které považovalo projektovou dokumentaci za souladnou s územním plánem, bylo prokazatelně chybné, což vyplývá i ze sdělení anonymizována tři slova obec ze dne 18. 1. 2019. Lze proto předpokládat, že pokud by žalobkyně nevzala návrh na vydání územního rozhodnutí zpět, byl by krajským úřadem zamítnut. Žalobkyni nelze vytýkat, že za těchto okolností nepokračovala v řízení, v němž neměla šanci na úspěch. Žalobkyně navíc od smluv odstoupila a nemohla s nimi již nikterak nakládat. Odstoupení přitom musela provést v zákonem vyžadované lhůtě, tedy bez zbytečného odkladu. Vše výše uvedené platí i o urbanistické studii. I v tomto případě byla žalovaná povinna postupovat v souladu s odbornou péčí a uvedené kolizi při umísťování staveb se vyhnout. Posouzení souladu záměru s územním plánem představuje naprosto zásadní požadavek na činnost architekta. Nelze souhlasit s okresním soudem, že pro zhotovení urbanistické studie neexistují žádná kritéria. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu změnil a žalobě vyhověl.

5. Žalovaná označila rozsudek okresního soudu po skutkové i právní stránce za správný. Žalovaná zhotovila architektonickou studii a projektovou dokumentaci na základě požadavku žalobkyně, která usilovala o změnu původního územního rozhodnutí. Žalobkyně si byla vědoma limitů vyplývajících z územního plánu. Věděla o plánované veřejné komunikaci, v důsledku čehož bylo umístění nově požadovaných staveb problematické. Přestože nebylo snadné požadavkům žalobkyně vyhovět, podařilo se žalované nakonec u příslušných orgánů tento záměr prosadit, získat kladná stanoviska a dosáhnout prvostupňového územního rozhodnutí. Žalovaný by se obdobně snažil komunikací s krajským úřadem dosáhnout prosazení návrhu i v odvolacím řízení. Tuto možnost však zmařila žalobkyně zpětvzetím návrhu. Zmařila tak řádný přezkum rozhodnutí ve správním a případně i soudním řízení, jakož i možnost provedení dílčích úprav projektové dokumentace. Mezi projektovou dokumentací a územním plánem navíc není žádný rozpor. Územní plán nesmí nahrazovat územní rozhodnutí a určovat umístění jednotlivých staveb. Územní plán nemohl přesně stanovit trasu plánovaných komunikací. Výstavba parkovacího domu navíc umožní zbudování komunikace označené jako anonymizována dvě slova při zachování jejího účelu a smyslu, komunikace anonymizována dvě slova nikdy nemůže být podle územního plánu zrealizována, protože tomu brání již postavené výzkumné a výukové středisko. Soulad projektové dokumentace s územním plánem prokazuje i znalecký posudek znalce titul příjmení. Polohová kolize parkovacího domu a poslucháren s plánovanými komunikacemi (anonymizována dvě slova, anonymizována dvě slova) nevznikla v důsledku pochybení žalovaného, ale jednalo se o objektivní skutečnost. Žalovaná se při provádění díla nedopustila žádného pochybení. K vyjádření anonymizována dvě slova anonymizováno obec nelze přihlížet, neboť bylo vydáno mimo rámec správního řízení, a neobsahuje tudíž žádné závazné stanovisko. Pokud jde o architektonickou studii, okresní soud správně uzavřel, že jde pouze o koncepční materiál nezávazné povahy. Žádný projektant ani architekt není schopen klientovi zaručit, že k jeho návrhu bude vydáno kladné stanovisko a že podle něj bude posléze vydáno i územní rozhodnutí. V posuzovaném případě byl navíc soulad záměru s územním plánem shledán. Žalovaná navrhla potvrzení rozsudku.

6. Odvolací soud rozhodoval o odvolání za situace, kdy již dříve o odvolání žalobkyně rozhodl, jeho rozsudek však byl Nejvyšším soudem částečně zrušen a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení.

7. Ve svém předchozím rozhodnutí ze dne 3. 12. 2019 č. j. 47 Co 168/2019-484 dospěl odvolací soud k závěru, že urbanisticko-architektonická studie i projektová dokumentace trpěly vadami spočívajícími v tom, že jak urbanisticko-architektonická studie, tak i projektová dokumentace nerespektovaly platný územní plán územní celek a byly s ním v rozporu. Žalobkyně proto byla oprávněna od smlouvy o dílo v obou případech odstoupit. Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne 28. 2. 2022 č. j. 23 Cdo 692/2020-515 tomuto názoru přisvědčil, avšak jen pokud jde o projektovou dokumentaci. Ve vztahu k urbanisticko-architektonické studii uvedl, že ta na rozdíl od projektové dokumentace není žádným právním předpisem definována a nelze na ni bez dalšího aplikovat požadavky stanovené veřejným právem pro územní plánování a výstavbu. Rozhodující proto je, co bylo ohledně jejího obsahu dohodnuto stranami v příslušné smlouvě. Vlastnosti díla přitom mohou být ve smlouvě buď výslovně vymíněny, nebo mohou vyplývat ze zamýšlené funkce díla či účelu jeho použití. I tímto nepřímým způsobem mohly strany ve smlouvě o dílo sjednat, že zpracovaná urbanisticko-architektonická studie má mít vlastnosti vyplývající z požadavků stanovených předpisy veřejného práva o územním plánování a výstavbě.

8. Odvolací soud se proto před svým novým rozhodnutím soustředil na otázku, co bylo dohodnuto ohledně vlastností díla (urbanisticko-architektonické studie), tedy jaká byla vůle stran při uzavírání smlouvy. Obě strany sporu v tomto ohledu odkazovaly na vlastní text smlouvy, každá z nich ji však interpretovala jiným způsobem. Také odvolací soud hledal odpověď na otázku, jaký byl skutečný úmysl stran při uzavírání smlouvy, především ve smlouvě samotné.

9. Z tohoto hlediska považoval odvolací soud za rozhodující pasáže smlouvy, v nichž se uvádí, že objednatel dospěl z důvodu nově vzniklých potřeb interního provozu v doposud vybudovaném areálu v rámci projektu anonymizována tři slova obec k rozhodnutí, že není možné realizovat další etapu dle původní urbanisticko-architektonické studie, ale že výsledné architektonické dílo musí vzniknout v modifikované (aktualizované) podobě, a proto je nutné, aby došlo k úpravě a aktualizaci v minulosti provedené urbanisticko-architektonické studie, jež by reflektovala potřebu a nároky na vybudování a samotný provoz další části plánované výstavby (bod 1. smlouvy), že součástí předmětu smlouvy je podrobné funkční řešení jednotlivých místností všech kateder a ústavů (bod 2.2.), že zhotovitel se zavazuje provést veškeré práce na díle při respektování platných právních předpisů (bod 2.5.), že se zhotovitel seznámil se všemi podmínkami, které by mohly mít vliv na plnění (bod 5.2.) a že zhotovitel je při provádění díla povinen dodržovat obecně závazné právní předpisy, platné české technické normy a stanoviska a rozhodnutí orgánů veřejné správy (veřejnoprávních orgánů) (bod 7.3.).

10. Z uvedených pasáží smlouvy podle názoru odvolacího soudu zcela jednoznačně vyplývá, jaká byla vůle stran při uzavírání smlouvy a co bylo smyslem a účelem smlouvy. Především je zřejmé, že smlouva měla navazovat na již dříve uzavřený smluvní vztah, na jehož základě byla část projektu (1. etapa) dokonce již stavebně provedena. Je tedy zřejmé, že urbanisticko-architektonická studie neměla funkci jakéhosi nezávazného návrhu ve smyslu kreativní umělecké činnosti architekta, nýbrž že měla zcela bezprostřední vazbu na reálně prováděnou výstavbu, jejíž část již byla v minulosti dokonce zhotovena. Tomu odpovídají i ostatní výše citovaná ustanovení smlouvy, z nichž plyne, že urbanisticko-architektonická studie měla být vypracována do takových detailů, aby obsahovala i podrobné funkční řešení jednotlivých místností projektované budovy (což se zjevně vztahovalo k budově poslucháren), že se zhotovitel seznámil s podmínkami, které by mohly mít vliv na plnění, a zejména že zhotovitel se zavázal při vypracování studie dodržet platné právní předpisy včetně rozhodnutí orgánů veřejné správy. Mezi takové povinnosti bylo třeba nepochybně počítat dodržení předpisů veřejného práva upravujících pravidla územního plánování a výstavby a v rámci toho i respektování platného územního plánu města, který je při provádění stavební činnosti závazný (§ 43 odst. 5 zák. č. 183/2006 Sb., stavební zákon).

11. Odvolací soud proto uzavírá, že smyslem a účelem smlouvy bylo vytvořit urbanisticko-architektonickou studii, jež by mohla být podkladem pro následné zhotovení projektové dokumentace, která měla dále vést k vydání územního rozhodnutí. Tato vzájemná funkční provázanost jednotlivých stádií celého projektu výstavby plyne ostatně přímo ze smlouvy o zhotovení projektové dokumentace. Skutečnost, že projektová dokumentace byla vytvořena za účelem vydání územního rozhodnutí, vyplývá již ze samotného názvu smlouvy („ Smlouva o dílo na vytvoření projektové dokumentace pro změnu územního rozhodnutí…“). Stejně tak z této smlouvy plyne bezprostřední souvislost projektové dokumentace s urbanisticko-architektonickou studií. V tomto směru lze odkázat na úvodní prohlášení, které, dokonce zcela shodnými slovy jako v případě urbanisticko-architektonická studie, deklaruje účel smlouvy, který spočívá v potřebě aktualizace původní projektové dokumentace vytvořené na základě smlouvy z 25. 5. 2009. Dále je možné odkázat např. na bod 2.1. smlouvy o projektové dokumentaci, v němž je výslovně uvedeno, že projektová dokumentace má být zhotovena právě podle urbanisticko-architektonické studie vytvořené na základě smlouvy o dílo ze dne 16. 10. 2014 (Tato smlouva byla sice uzavřena 10. 10. 2014, jde však jen o zjevnou písařskou chybu, neboť z obsahu spisu se nepodává žádná zmínka o tom, že by existovala ještě nějaká jiná smlouva o dílo, jejímž předmětem by bylo zhotovení urbanisticko-architektonická studie, než ta z 10. 10. 2014)

12. Pokud tedy jde o vůli (úmysl) účastníků při uzavírání smlouvy, nemá odvolací soud pochyb o tom, že ta směřovala k vytvoření takové urbanisticko-architektonická studie, podle níž bude možné vytvořit projektovou dokumentaci, jež se pak dále stane podkladem pro vydání územního rozhodnutí. Je zcela zřejmé, že všechny tyto postupné kroky měly směřovat ke zhotovení konkrétních staveb. To bylo cílem a účelem všech uzavíraných smluv, tedy i smlouvy o zhotovení urbanisticko-architektonické studie. Hovoří-li se v rozsudku Nejvyššího soudu vydaném v této věci o tom, že vlastnosti díla mohou být určeny i nepřímo, a to tak, že je lze odvodit ze zamýšlené funkce či účelu použití díla, a že je třeba považovat je za dohodnuté v takové kvalitě, která umožní použít dílo ke stranám známému účelu smlouvy, pak je nutno dospět k závěru, že žalovaná byla povinna při zhotovení urbanisticko-architektonická studie respektovat mj. i všechny požadavky veřejnoprávních předpisů včetně existujícího územního plánu města. Jen za těchto okolností totiž bylo možné podle provedené urbanisticko-architektonická studie zhotovit projektovou dokumentaci a tu pak úspěšně učinit základem vydání územního rozhodnutí. Účelem a smyslem smlouvy naopak jistě nebylo vytvořit jakousi nezávaznou studii, která by se nemohla stát podkladem vedoucím ke zhotovení konkrétní stavby. Není rozumného důvodu předpokládat, že by měla žalobkyně na vypracování takové studie zájem. Taková studie by jí nemohla přinést žádný užitek. Smlouva byla uzavřena za situace, kdy celý obsáhlý stavební projekt („ anonymizována tři slova obec“) byl v běhu, část staveb již byla postavena a výslovně deklarovaným účelem smlouvy byla pouhá aktualizace již dříve zpracované urbanisticko-architektonická studie, podle níž byla provedena 1. etapa. Za daných okolností nelze než dospět k závěru, že funkce aktualizované urbanisticko-architektonické studie i účel jejího použití, jež byly oběma stranám známy, spočívaly v jejím praktickém využití, které s sebou neslo i nezbytný požadavek na soulad studie s územním plánem města. Nešlo tedy, jak s poukazem na obecnou povahu architektonických studií argumentovala žalovaná, jen o nějaký nezávislý návrh či náčrt, kterých může být vyhotoveno více verzí a z nichž si má objednatel některou zvolit. Taktomu může v obecné rovině být, v tomto řízení však nevyšlo najevo, že by žalovaná vypracovala více urbanisticko-architektonických studií, z nichž si mohla žalovaná vybírat. Po celou dobu řízení se hovořilo vždy jen o jedné studii, a též všechny relevantní důkazy, zejména smlouvy, tomu svojí dikcí odpovídají.

13. Pro úplnost je třeba uvést, že žalovaná při jednání před odvolacím soudem dne 7. 6. 2022 navrhla provést důkaz soutěžními podmínkami ze dne 16. 2. 2009 a zápisem z koordinační porady ze dne 6. 3. 2015. Soud tyto důkazy neprovedl, a to z následujících důvodů. Pokud jde o soutěžní podmínky, byl jimi proveden důkaz již před okresním soudem a odvolací soud neshledal potřebu jej opakovat. Veřejná soutěž byla navíc zadavatelem ještě před uzavřením původní smlouvy o dílo zrušena, smlouva byla uzavřena mimo soutěž a soutěžní podmínky se tedy na ni nevztahovaly. Důkaz zápisem z koordinační porady nebyl před okresním soudem navržen vůbec a jako listina se ve spise nenachází. Jednalo se tedy o uplatnění nového důkazu v rozporu se zásadou neúplné apelace, jíž je ovládáno odvolací řízení (§ 205a o. s. ř.) Strany si nadto ve smlouvě dohodly, že žádný jejich projev učiněný při uzavření smlouvy či po něm nesmí být vykládán v rozporu s výslovnými ustanoveními smlouvy (bod 12.6 smlouvy). Ať již bylo tedy obsahem zápisu koordinační porady cokoli, nemohlo se jednat o dokument (důkaz), který by mohl popřít význam toho, co bylo ve smlouvě výslovně uvedeno.

14. Odvolací soud tedy závěrem shrnuje, že dílo provedené žalovanou mělo vadu, která spočívala v tom, že zhotovená urbanisticko-architektonická studie byla v rozporu s územním plánem města, ačkoliv ze smyslu a účelu smlouvy bylo zřejmé, že studie má zprostředkovaně vést k vydání územního rozhodnutí, jehož (ze zákona vyplývající) podmínkou je právě to, aby navrhované řešení bylo s územním plánem v souladu. Žalovaná tuto vadu odmítla uznat a odstranit a žalobkyně na tomto základě oprávněně od smlouvy odstoupila. Odstoupením od smlouvy byl závazek ze smlouvy zrušen (§ 2009 obč. zák.) a účastnice byly povinny si vrátit, co podle zrušené smlouvy obdržely. Žalovaná tak byla povinna vrátit žalobkyni zaplacenou cenu díla ve výši 2 359 500 Kč.

15. Žalobkyně má též právo na zaplacení úroku z prodlení, neboť žalovaná je od doručení výzvy k plnění s plněním v prodlení (§ 1970 obč. zák.). Výzva k vrácení ceny díla byla žalované dle nerozporovaného tvrzení žalobkyně doručena 28. 8. 2017, žalobkyni tudíž náleží úrok z prodlení za požadovanou dobu od 2. 9. 2017 do zaplacení. Výše úroku z prodlení činila s přihlédnutím k repo sazbě stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, 8,25 % ročně (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.).

16. Z výše uvedených důvodů odvolací soud rozsudek okresního soudu v části, o níž dosud nebylo pravomocně rozhodnuto, změnil a žalobě vyhověl.

17. O nákladech řízení rozhodl odvolací soud podle ustanovení § 224 odst. 1 a 2 a § 142 odst. 1 o. s. ř. V řízení byla úspěšná žalobkyně, která proto má právo na náhradu svých nákladů v plném rozsahu. Vzhledem k tomu, že odvolací soud změnil rozsudek okresního soudu, rozhodl též o nákladech řízení před soudem prvního stupně.

18. Náklady žalobkyně v řízení před okresním soudem spočívaly v zaplaceném soudním poplatku v celkové výši 234 420 Kč (§ 137 odst. 1 o. s. ř.), odměně za zastupování za 5 úkonů právní služby po 26 700 Kč (§ 7 bod 6. vyhl. č. 177/1996 – převzetí věci, předžalobní výzva ohledně částky 4 598 000 Kč, sepis žaloby, písemné vyjádření k věci, zastoupení u jednání, vše do připuštění změny žaloby usnesením okresního soudu ze dne 24. 9. 2018), odměně za zastupování za 1 úkon právní služby ve výši 4 740 Kč (§ 7 bod 5. vyhl. č. 177/1996 – předžalobní výzva ohledně částky 90 400 Kč), odměně za zastupování za 6 úkonů právní služby po 27 060 Kč (§ 7 bod 6. vyhl. č. 177/1996 – 2x písemné vyjádření k věci, písemný závěrečný návrh, 3x zastoupení u jednání, vše po připuštění změny žaloby usnesením okresního soudu ze dne 24. 9. 2018), odměně za zastupování za 1 úkon právní služby v rozsahu jedné poloviny ve výši 13 530 Kč (§ 11 odst. 2 písm. f/ vyhl. č. 177/1996 Sb. – zastoupení při vyhlášení rozhodnutí), 13 paušálních náhradách hotových výdajů po 300 Kč (§ 13 odst. 1 a 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.), jízdném advokáta žalobkyně za 5 cest vykonaných na trase obec – obec a zpět v celkové délce 1500 km ve výši 9 312 Kč (§ 137 odst. 1 o. s. ř.), náhradě za ztrátu času za 40 půlhodin po 100 Kč (§ 14 odst. 1 a 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.) a 21% DPH ve výši 69 582 Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř.) Celkem činily náklady řízení žalobkyně před okresním soudem 635 344 Kč.

19. Podle stejných pravidel a právních předpisů bylo žalobkyni přiznáno právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odvolací náklady žalobkyně spočívaly v zaplaceném soudním poplatku ve výši 234 420 Kč, odměně za zastupování za 4 úkony právní služby po 27 060 Kč (porada s klientem dne 31. 7. 2019 přesahující 1 hodinu, odvolání, zastoupení při jednání dne 26. 11. 2019, vyjádření k dovolání), odměně za zastoupení za 1 úkon právní služby v rozsahu jedné poloviny ve výši 13 530 Kč (zastoupení při vyhlášení rozhodnutí dne 3. 12. 2019), odměně za zastupování za 3 úkony právní služby po 17 740 Kč (porada s klientem dne 20. 5. 2022 přesahující 1 hodinu, vyjádření k věci po rozhodnutí Nejvyššího soudu včetně reakce na vyjádření žalované, zastoupení při jednání dne 7. 6. 2022), 8 paušálních náhradách hotových výdajů po 300 Kč, jízdném advokáta žalobkyně za 3 cesty vykonané na trase obec – obec a zpět v celkové délce 690 km ve výši 4 731 Kč, náhradě za ztrátu času za 12 půlhodin po 100 Kč a 21% DPH ve výši 87 726 Kč Celkem činily odvolací náklady žalobkyně 505 467 Kč. Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání za podmínek uvedených v § 237 občanského soudního řádu. Dovolání je třeba podat do dvou měsíců od doručení rozsudku k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Okresního soudu v Trutnově.