47 Co 174/2024

Plný text

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Čipery a soudců JUDr. Romany Novákové a Mgr. Ing. Borise Nypla ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky o zaplacení 121 626 Kč s příslušenstvím k odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Náchodě ze dne 12. září 2024 č. j. 10 C 348/2023-154

I. Rozsudek okresního soudu se mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci 121.626 Kč s 15% úrokem z prodlení od 1. 11. 2023 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení před okresním soudem ve výši 70.020 Kč a před krajským soudem ve výši 23.167 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta žalobce.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu o zaplacení , částka, s příslušenstvím a uložil žalobci nahradit žalované náklady řízení , částka, .

2. Okresní soud vyšel za zjištění, že účastníci uzavřeli dne , datum, s , právnická osoba, . smlouvu o úvěru, na jejímž základě jim byl poskytnut úvěr ve výši , částka, . Účastníci se zavázali splatit úvěr společně a nerozdílně v měsíčních splátkách po , částka, . Úvěr byl poskytnut na výstavbu společné nemovitosti (rodinného domu) na pozemku č. parc. , číslo, v obci , adresa, , v níž účastníci původně bydleli společně, avšak v srpnu , rok, se žalovaná i s dětmi z domu odstěhovala. V době od , datum, do , datum, hradil splátky úvěru výlučně žalobce. Celkem tak zaplatil na splátkách úvěru za toto období , částka, . Z tohoto důvodu mu ve smyslu § 1876 odst. 2 obč. zák. vzniklo vůči žalované regresní právo na náhradu na ni připadající poloviny z této částky, tedy , částka, . Žalovaná v rámci obrany uplatnila proti žalobou požadovanému plnění svou vlastní pohledávku k započtení z titulu bezdůvodného obohacení, jež vzniklo žalobci tím, že v době od , datum, do , datum, bydlel v domě sám a užíval jej nad rámec svého podílu. Žalovaná uplatnila svou pohledávku k započtení ve výši odpovídající výši splátek úvěru, jež za ni hradil v období , datum, – , datum, žalobce (, částka, měsíčně). Okresní soud dospěl k závěru, že minimálně v této výši žalované nárok na kompenzaci toho, že nemůže užívat nemovitost v rozsahu svého podílu, náleží. Přisvědčil proto zápočtu provedenému žalovanou a žalobu zamítl.

3. Proti rozsudku okresního soudu podal odvolání žalobce. Rozsudek okresního soudu označil za nesprávný, zmatečný a těžko přezkoumatelný. Zdůraznil, že účastníci si pořídili smlouvou ze dne , datum, úvěr ve výši , částka, , který měli vrátit společně a nerozdílně. Splátky úvěru po celou dobu hradil výlučně žalobce. Žalovaná nepřispěla ničím. Za dobu od , datum, do , datum, uhradil žalobce sám , částka, . Tato skutečnost je mezi účastníky nesporná. Naproti tomu závěr o tom, že žalobce po celou dobu dům užíval, a to i v rozsahu podílu žalované, učinil okresní soud na základě důkazů, které nemohly tyto skutečnosti prokázat. To, že žalobce vynakládal výdaje na topení, elektřinu a vodu, neznamená, že v domě bydlel. Dům byl ve výstavbě, odebírané energie byly spotřebovávány na stavební činnost, eventuálně na vyhřívání domu v zimě. Užívání domu žalobcem nelze dovodit ani z výslechu svědkyně , jméno FO, . Své auto sice žalobce před domem parkoval, ale to jen pro to, že v bezprostředním sousedství stojí dům jeho rodičů, kde ve skutečnosti bydlel. Auto parkoval před společným domem účastníků jen z praktických důvodů, aby nebránil provozu zemědělské techniky na dvoře u rodičů. Společný dům začal žalobce užívat až od září , rok, spolu se synem, jenž mu byl svěřen do výchovy. Ani tehdy neužíval žalobce větší část, než která odpovídala jeho podílu. Žalobce navíc žalované v užívání domu nikterak nebránil. Žalovaná dům opustila sama o své vůli a proti vůli žalobce. Tuto okolnost okresní soud zcela opomněl vzít v úvahu. Skutečnost, že dům představuje jednu bytovou jednotku, neznamená, že by jej žalovaná nemohla spoluužívat s žalobcem. Žalovaná sama na spoluužívání domu rezignovala. Svého práva se tak vzdala dobrovolně, nárok na náhradu za neužívání jí proto nevznikl. Okresní soud se vůbec nezabýval ani otázkou výše bezdůvodného obohacení. Sama žalovaná vypověděla, že v nedostavěném domě se nedá žít a že v něm až do svého odstěhování bydlela prakticky sama. Totéž potvrdila sestra žalobce, svědkyně , jméno FO, . Kromě toho je pohledávka žalované, kterou užila k započtení, neurčitá. Není z ní patrno, které pohledávky žalobce mají zaniknout ani za jakou dobu je nárok žalované požadován. Pohledávka žalované je též promlčena, započíst jí proto nelze. Pohledávka žalované je nejistá a neurčitá, což jí činí nezpůsobilou k započtení dle § 1987 odst. 2 obč. zák. Žalobce navrhl, aby odvolací soud změnil rozsudek okresního soudu a žalobě vyhověl.

4. Žalovaná ve vyjádření k odvolání uvedla, že úvěr neplatil pouze žalobce. Až do , datum, jej splácela ze svého účtu žalovaná. Skutečnost, že žalobce dům výlučně užíval, plyne mj. z jeho vlastní výpovědi v řízení, jehož předmětem byla úprava poměrů nezletilých dětí účastníků. Totéž potvrdila svědkyně , jméno FO, . Výpověď svědkyně , jméno FO, naopak byla zkreslena vztahem k žalobci, který je jejím bratrem. Stejně tak nelze považovat za věrohodný důkaz nájemní smlouvu předloženou žalobcem, jež měla svědčit o pronájmu části bytu žalobci v bytě jeho rodičů. Přihlédnout bylo třeba i k tomu, že dům ve spoluvlastnictví účastníků není konstruován tak, aby po partnerském rozchodu účastníků umožnil důstojné užívání oběma z nich. Žalovaná neměla možnost dům užívat, neboť jej zcela obsadil žalobce. Žalovaná též nikdy nevyjádřila souhlas s tím, že by žalobce měl užívat dům bez náhrady. Pohledávka užitá k započtení není neurčitá, jak tvrdí žalobce. Jde o nárok na náhradu za disparitní užívání věci (nad rámec spoluvlastnického podílu žalobce) za dobu od , datum, do , datum, , a to ve výši , částka, měsíčně. Tento nárok nemohl být ani promlčen, neboť pohledávky obou účastníků se střetly ve shodném čase. Nezohlednění pohledávky žalované by bylo v rozporu s dobrými mravy a požadavkem spravedlnosti. Žalovaná navrhla potvrzení rozsudku.

5. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu z podnětu podaného odvolání a shledal odvolání důvodným.

6. Odvolací soud nemá výhrady k závěrům okresního soudu, pokud jde o existenci žalobou uplatněné pohledávky. Účastníkům byl poskytnut na základě smlouvy ze dne , datum, , právnická osoba, úvěr ve výši , částka, , který byli povinni splácet společně a nerozdílně v měsíčních splátkách po , částka, měsíčně. V období od , datum, do , datum, však hradil splátky výlučně žalobce. Celkem tak zaplatil na splátkách úvěru za toto období , částka, . Z tohoto důvodu mu ve smyslu § 1876 odst. 2 obč. zák. vzniklo vůči žalované regresní právo na náhradu na ni připadající poloviny z této částky, tedy , částka, .

7. Proti této pohledávce žalobce uplatnila žalovaná k započtení svou vlastní pohledávku z titulu bezdůvodného obohacení, jež mělo žalobci vznikat po dobu shora uvedeného období tím, že výlučně užíval jedinou bytovou jednotku v domě nacházejícím se ve společném vlastnictví účastníků. Zápočet provedla žalovaná v rámci svého vyjádření k žalobě ze dne , datum, . Jak již bylo uvedeno, okresní soud shledal zápočet platným a dospěl k závěru, že na jeho základě došlo k oboustrannému zániku pohledávek.

8. Odvolací soud tento naposled uvedený závěr okresního soudu nepovažuje za správný. Má naopak za to, že pohledávka užitá k započtení byla v době provedení započítávacího úkonu neurčitá a nejistá, a tudíž ve smyslu § 1987 odst. 2 obč. zák. nezpůsobilá k započtení. K tomuto závěru vedly odvolací soud následující úvahy.

9. Ze započítávacího projevu především není zřejmé, jaká konkrétní pohledávka žalované byla k započtení užita. Žalovaná formulovala zápočet tak, že nárok na náhradu za užívání uplatňuje do výše požadované splátky na hypotéku, tedy v částce , částka, měsíčně. Žádnou bližší specifikaci své pohledávky však neprovedla. Není tedy zřejmé, kterého konkrétního období se pohledávka na vrácení bezdůvodného obohacení užitá k započtení týká. Žalovaná měla patrně za to, že svoji pohledávku může definovat prostřednictvím dat splátek, které za oba účastníky hradil poskytovateli úvěru žalobce, ale tomuto názoru přisvědčit nelze. Splátky úvěru byly fixovány k určitému dni v měsíci, nelze je však chápat tak, že by představovaly plnění za nějaké určité období. Pokud tedy např. první splátka, jejíž úhrady se žalobce domáhal, byla zaplacena , datum, , není zřejmé, které období bezdůvodného obohacování žalobce proti ní žalovaná v rámci zápočtu staví. K zápočtu ostatně nebylo obecně nutné, aby započítávané pohledávky vznikaly ve stejném čase. K započtení jsou způsobilé i pohledávky, jejichž vznik se časově nikterak nekryje. Z těchto důvodů nebylo možné určit ani okamžik, od něhož se měl odvíjet počátek vzniku bezdůvodného obohacování žalobce, jemuž odpovídá pohledávka žalované na jeho vrácení užitá k započtení. Tím pádem nebylo možné určit ani konec tohoto intervalu. Jinými slovy, z provedeného zápočtu není zřejmé, za jaké období se žalovaná vrácení bezdůvodného obohacení domáhá. Tento údaj byl přitom nezbytný, neboť bez něj nelze určit, která konkrétní pohledávka žalované v důsledku zápočtu zanikla. Pohledávku užitou k započtení je z tohoto důvodu nutno považovat ze neurčitou.

10. Nelze přitom přisvědčit názoru žalované, že pokud byla k započtení užita pohledávka neurčitá či nejistá, měl okresní soud žalovanou na tuto skutečnost upozornit a poskytnout jí poučení nezbytné k potřebné nápravě. Započtení provedené žalovanou představovalo sice procesněprávní úkon (učiněný v rámci procesní obrany žalované), avšak s významnými hmotněprávními důsledky (zánik pohledávek). Jakékoliv poučení ze strany soudu by tak představovalo vybočení z jeho nestrannosti, neboť by se nejednalo výlučně jen o poučení o procesních právech. Soud by v takovém případě poučoval žalovanou v oblasti hmotného práva, což je nepřípustné, neboť důsledky takového poučení by nutně musely mířit vůči protistraně. V podstatě by se tak soud dostal do role advokáta či právního rádce žalované. Úkolem soudu v tomto případě bylo vzít provedený zápočet v úvahu a vyhodnotit jej v té podobě, v jaké byl učiněn.

11. Nebylo též možné neurčitost zápočtu odstraňovat dodatečným vysvětlováním, jak se o to pokusila žalovaná v rámci svého vyjádření k odvolání žalobce. Započtení bylo nutné posoudit k okamžiku, kdy bylo učiněno, tedy ke dni , datum, .

12. Skutečnost, že pohledávka žalované užitá k započtení je neurčitá, ostatně plyne i ze zmíněného vyjádření k odvolání, v jehož rámci se žalovaná snažila svůj započítávací úkon upřesnit. Žalovaná ve vyjádření uvedla, že k zápočtu užila pohledávku na vrácení bezdůvodného obohacení, jež žalobci vznikalo „shodně s žalovaným nárokem od , datum, do , datum, “. Pokud však mělo jít o bezdůvodné obohacování za tuto dobu, znamená to, že žalovaná uplatnila právo na vrácení bezdůvodného obohacení žalobce, k němuž docházelo po dobu 35 měsíců. Za tuto dobu však žalobce zaplatil 36 splátek. Není tedy zřejmé, vůči kterým splátkám (z nichž každá zakládala samostatný regresní nárok žalobce) žalovaná zápočet provedla, a vůči které nikoli. K určitosti zápočtu je přitom nezbytná přesná specifikace započítávaných pohledávek, aby bylo možné určit, které z nich a v jakém rozsahu zanikly (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 8. 2020 sp. zn. 32 Cdo 565/2019, resp. ze dne 30. 11. 2022 sp. zn. 23 Cdo 2901/2021).

13. Započitatelnosti pohledávky však brání i další okolnost, a tou je nejistota její výše. Započítávaná pohledávka žalované spočívala v právu na vrácení bezdůvodného obohacení, jehož se žalobci dostalo tím, že užíval bytovou jednotku ve společném domě účastníků nad rámec svého podílu. Bezdůvodné obohacení je v těchto případech nutno odvozovat od obvyklé ceny, kterou by byl žalobce za užívání podílu žalované na společných nemovitostech zaplatit. Okresní soud k výši bezdůvodného obohacení žalobce neuvedl jediný argument. Vyšel mlčky pravděpodobně z úvahy, že taková cena by byla jistě vyšší než částka , částka, , kterou každý měsíc zaplatil žalobce za žalovanou na splátkách úvěru. Takovému závěru však nelze bez dalšího přisvědčit, neboť pro něj nejsou ve spise žádné důkazy. Otázka obvyklé ceny za užívání nemovitosti je otázkou odbornou, jejíž zodpovězení se podle názoru odvolacího soudu sotva mohlo obejít bez posouzení znalce. Je třeba vzít v této souvislosti v potaz, že dům užívaný žalobcem se dosud nachází v rozestavěném stavu a není kolaudován. Při stanovení obvyklé ceny za užívání by navíc bylo nutno zohlednit, že předmětem ocenění je užívání podílu patřícího žalované. Cena za takové užívání by patrně byla nižší než prostá polovina obvyklé ceny za výlučné užívání celé nemovitosti.

14. Odvolací soud proto dospívá k závěru, že dosavadní obsah spisu neumožňuje závěr o výši bezdůvodného obohacení, jehož se žalobci užíváním podílu žalované dostalo. Neumožňuje dokonce ani závěr, že výše bezdůvodného obohacení by s jistotou přesáhla podíl žalované na splátkách úvěru, který za ni hradil žalobce. Proti jednoznačné výši regresní náhrady uplatněné žalobcem tak stojí nejistá pohledávka žalované, jejíž výši by bylo nutno dále prokazovat, nejspíše za pomoci znaleckého posudku. To činí pohledávku žalované nejistou, a tudíž nezapočitatelnou.

15. Odvolací soud dospěl na základě uvedených úvah k závěru, že žalobci svědčí právo na regresní náhradu za splátky úvěru poskytnuté věřiteli v rozsahu, v němž je byla povinna hradit žalovaná. Uvedená pohledávka žalobce ve výši , částka, zápočtem vzájemných pohledávek nezanikla, neboť žalovaná použila k započtení pohledávku nejistou a neurčitou, a tudíž k započtení nezpůsobilou.

16. Odvolací soud z těchto důvodů změnil rozsudek okresního soudu a uložil žalované zaplatit žalobci , částka, spolu s 15 % úrokem z prodlení za dobu od , datum, do zaplacení.

17. Žalovaná byla v prodlení se splněním dluhu nejméně od , datum, , kdy dopisem adresovaným žalobci reagovala na jeho předžalobní výzvu ze dne , datum, obsahující mimo jiné požadavek na zaplacení částky , částka, z titulu úhrady splátek úvěru v rozsahu připadajícím na ni samotnou. Odvolací soud proto přiznal žalobci právo na úroky z prodlení v souladu s jeho návrhem od , datum, , a to v zákonem stanoveném rozsahu 15 % ročně (§ 1970 obč. zák., § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.).

18. O nákladech řízení rozhodl odvolací soud podle ustanovení § 224 odst. 1 a 2 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobce byl v řízení úspěšný, měl proto právo na náhradu svých nákladů. Vzhledem k tomu, že odvolací soud změnil rozsudek okresního soudu, rozhodl znovu i o nákladech řízení před okresním soudem.

19. Náklady žalobce za řízení před okresním soudem spočívaly v zaplaceném soudním poplatku , částka, , odměně za zastupování za 8 úkonů právní služby po , částka, (§ 7 bod 5. vyhl. č. 177/1996 Sb. – převzetí věci, předžalobní výzva, žaloba, 3krát zastoupení při jednání, 2krát vyjádření ve věci), 8 paušálních náhradách hotových výdajů po , částka, (§ 13 odst. 1 a 4 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění účinném do 31. 12. 2024), jízdném zástupce žalobce za 3 cesty vykonané osobním automobilem k okresnímu soudu na trase , adresa, a zpět v celkové délce 216 km ve výši , částka, (§ 137 odst. 1 o. s. ř.), náhradě za promeškaný čas za 9 půlhodin po , částka, (§ 14 odst. 1 a 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění účinném do 31. 12. 2024) a 21 % DPH ve výši , částka, (§ 137 odst. 3 o. s. ř.). Celkem představovaly náklady žalobce za řízení před okresním soudem , částka, .

20. Odvolací náklady žalobce spočívaly v zaplaceném soudním poplatku , částka, , odměně za zastupování za 2 úkony právní služby po , částka, (§ 7 bod 5. vyhl. č. 177/1996 Sb. – odvolání, zastoupení při jednání), 1 paušální náhradě hotových výdajů ve výši , částka, (§ 13 odst. 1 a 4 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění do 31. 12. 2024 - odvolání), 1 paušální náhradě hotových výdajů ve výši , částka, (§ 13 odst. 1 a 4 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění účinném od 1. 1. 2025 – zastoupení při jednání), jízdném zástupce žalobce za cestu vykonanou osobním automobilem k odvolacímu soudu na trase , adresa, a zpět v celkové délce 102 km ve výši , částka, (§ 137 odst. 1 o. s. ř.), náhradě za promeškaný čas za 4 půlhodiny po , částka, (§ 14 odst. 1 a 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění účinném od 1. 1. 2025) a 21 % DPH ve výši , částka, (§ 137 odst. 3 o. s. ř.). Celkem představovaly odvolací náklady žalobce po zaokrouhlení na celé koruny , částka, .