47 CO 179/2022

Plný text

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Martiny Borovcové a soudců JUDr. Romany Novákové a Mgr. Ing. Borise Nypla ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 70 023,06 Kč s příslušenstvím k odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 26. 7. 2022 č. j. 10 C 198/2020-140

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady odvolacího řízení ve výši 12 403 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta žalobkyně.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 70 023,06 Kč s blíže uvedeným úrokem z prodlení a nahradit jí náklady řízení 65 128 Kč.

2. Okresní soud vyšel ze zjištění, že žalovaný uzavřel v únoru 2019 s žalobkyní smlouvu o dílo, na jejímž základě provedla žalobkyně pro žalovaného opravu havarovaného vozidla [anonymizováno 6 slov], jež se v té době nacházelo ve vlastnictví žalovaného. Za žalobkyni jednal s žalovaným její tehdejší zaměstnanec a pracovník servisu [jméno] [příjmení]. Dílo bylo žalobkyní řádně provedeno. Vzniklo jí tak právo na zaplacení jeho ceny. Ta byla postupně měněna v závislosti na výši pojistného plnění, o němž žalovaný předpokládal, že mu bude pojišťovnou poskytnuto. Cena se nakonec ustálila v odhadovaném rozmezí 65 000 Kč – 70 000 Kč. Podle dohodnuté ceny se měnil i rozsah opravy. Cenu díla je povinen uhradit žalovaný, neboť to byl on, kdo s žalobkyní ve věci opravy jednal a kdo s ní uzavřel smlouvu o dílo. Nárok žalobkyně z těchto důvodů shledal okresní soud po právu.

3. Proti rozsudku okresního soudu podal odvolání žalovaný. Namítl, že okresní soud ve svém rozhodnutí nerespektoval závazné pokyny, jež mu byly dány předchozím zrušujícím rozhodnutím odvolacího soudu O věci rozhodl za stejného procesního stavu, který byl dříve základem pouze rozsudku mezitímního. Žádné důkazy přitom v mezidobí okresní soud neprovedl, ač byly žalovaným navrženy. Žalovaný trvá na tom, že opravné práce neobjednal ani nepodepsal zakázkový list. Osoba, která opravu objednala, nejednala s žalobkyní v zastoupení žalovaného. Důkazům neodpovídá ani zjištění, že žalobkyně znala telefonní číslo na žalovaného z případu předchozí dopravní nehody. Žalobkyně si do zakázkového listu doplňovala položky sama, bez podpisu objednatele. To je nepřijatelné, obzvlášť ve vztahu ke spotřebiteli, kterým žalovaný byl. Žalovaný nebyl plněním žalobkyně ani obohacen, neboť žalobkyně plnila dle smlouvy uzavřené s třetí osobou. Šlo tedy o plnění na základě smlouvy. Není pravda, že žalovaný po opravě vozidlo užíval. Soud pochybil, neprovedl-li důkaz výslechem žalovaného s poukazem na koncentraci řízení. Návrhem tohoto důkazu reagoval žalovaný na nepravdivou výpověď svědka [příjmení]. Žalovaný neměl ani tzv. vysvětlovací povinnost, nejednalo se o situaci informačního deficitu na straně žalobkyně. Žalovaný navrhl, aby odvolací soud změnil rozsudek okresního soudu a žalobu zamítl.

4. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání označila rozsudek okresního soudu za správný a odpovídající provedeným důkazům. Důkaz navržený žalovaným okresní soud správně pro jeho rozpor s pravidly koncentrace řízení neprovedl. Telefonní číslo žalovaného na zakázkovém listu je shodné s tím, které bylo uvedeno i na předchozí zakázce. Na předchozí zakázce je pouze navíc ještě jedno číslo. Je tedy zřejmé, že účastníci na sebe měli telefonické spojení. Smlouva o opravu vozidla nemusela být uzavřena písemně, stačila i ústní forma. Smlouva byla v tomto případě stvrzena podpisem zaměstnance žalovaného, a to na základě telefonické informace poskytnuté žalobkyni žalovaným. Oprava vozidla, její rozsah i cena byly mezi účastníky dohodnuty. Žalobkyně navrhla potvrzení rozsudku.

5. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu z podnětu podaného odvolání, odvolání však neshledal důvodným.

6. Odvolací soud má za to, že okresní soud správně zhodnotil provedené důkazy, vyvodil z nich odpovídající skutkové závěry a zjištěný skutkový stav posoudil správně i po právní stránce. Okresní soud své rozhodnutí též řádně zdůvodnil. Odvolací soud se s důvody, které ve svém rozhodnutí uvedl okresní soud, ztotožňuje a na odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně odkazuje. Na základě odvolání žalovaného lze tedy zopakovat, popřípadě doplnit pouze následující.

7. V řízení nebylo sporu o tom, že žalobkyně po havárii vozu ve vlastnictví žalovaného provedla jeho opravu. Sporné bylo mezi účastníky to, kdo tuto opravu u žalobkyně objednal, tedy kdo s ní uzavřel příslušnou smlouvu o dílo a kdo je proto též povinen zaplatit cenu opravy.

8. Okresní soud dospěl k závěru, že objednatelem opravy byl žalovaný, který s žalobkyní jednal částečně sám a částečně prostřednictvím svého zaměstnance. Při tomto skutkovém zjištění vycházel okresní soud z některých listinných důkazů a zejména z výslechu svědka [příjmení] Odvolací soud má za to, že skutkový závěr okresního soudu, že opravu si u žalobkyně objednal žalovaný, je správný a odpovídá provedeným důkazům.

9. Především je třeba uvést, že svědek [příjmení] již nebyl v době svého výslechu zaměstnancem žalobkyně. K žalobkyni jej tedy nevázal žádný vztah, kvůli němuž by bylo možno pochybovat o jeho věrohodnosti v důsledku majetkové či existenční závislosti na žalobkyni. Svědek uvedl, že zakázku od žalovaného na opravu auta přebíral právě on. Žalovaného jako zákazníka žalobkyně znal již z dřívější doby, kdy si žalovaný u žalobkyně nechal opravovat auto po předchozí havárii. S žalovaným v průběhu opravy mluvil opakovaně telefonicky, jednou i osobně při návštěvě žalovaného v servisu. Po opravě vyzval žalovaného k převzetí vozu též telefonicky, ten mu však sdělil, že nemá čas a že vůz v servisu vyzvedne jeho zaměstnanec.

10. Podle názoru odvolacího soudu je namístě takto zjištěný skutkový stav hodnotit tak, že opravu u žalobkyně objednal a smlouvu s ní uzavřel žalovaný. Pokud vešel v přímý styk s žalobkyní ve věci opravy vozidla někdo jiný (zaměstnanec žalovaného), vystupoval v tomto vztahu jen jako zástupce žalovaného, nikoliv jako osoba jednající vlastním jménem a na svůj vlastní účet. Pro zastoupení v tomto případě nebylo třeba písemné plné moci (§ 441 odst. 2 obč. zák. a contr.).

11. Žalovaný ostatně v průběhu celého řízení neoznačil osobu, jež měla podle jeho tvrzení uzavřít s žalobkyní smlouvu o dílo (o opravě vozidla). Je velmi nepravděpodobné a neodpovídá běžné životní zkušenosti, že by nevlastník automobilu nechal automobil na svůj náklad opravit, aniž by o tom vlastník vozidla dokonce věděl. Žalovaný nenabídl soudu žádné rozumné vysvětlení, proč by tomu tak právě v jeho případě mělo být. I když takovou situaci vyloučit nelze, je třeba předpokládat, že žalovaný by v takovém případě musel vědět, kdo opravu vozidla na svůj vlastní náklad zařídil. Dalo by se též předpokládat, že by takovou osobu označil a navrhl např. i důkaz provedením jejího výslechu. To se však nestalo.

12. Žalovanému nelze přisvědčit ani potud, snažil-li se vyvrátit pravdivost tvrzení svědka [příjmení], že v servisu žalobce disponovali telefonním číslem na žalovaného z doby opravy předchozí havárie. Ze srovnání zakázkových listů vyplývá, že jedno ze dvou telefonních čísel uvedených na pozdějším zakázkovém listu (týkajícím se nyní řešeného případu) se shoduje s telefonním číslem uvedeným na předchozím zakázkovém listu. Jde konkrétně o číslo [tel. číslo] (č. l. 22 a 36). Tvrdil-li svědek [příjmení], že znal telefonní číslo žalovaného z případu předchozí zakázky, odpovídá toto jeho tvrzení uvedeným listinným důkazům. Žalovaný v řízení netvrdil, že by telefon s tímto číslem byl v době druhé zakázky již nefunkční. Je ostatně obtížně vysvětlitelné, jak a proč by se do pozdějšího zakázkového listu dostalo i ono druhé telefonní číslo žalovaného, pokud by objednatelem opravy byla osoba odlišná od něho. Servis provádějící opravu měl k dispozici pouze dvě telefonní čísla žalovaného a žádné jiné. Veškerá komunikace v průběhu opravy, včetně oznámení o jejím ukončení, tedy musela být ze strany servisu vedena s žalovaným. Varianta, že servis komunikoval ohledně opravy s někým, jehož telefonní číslo nebylo v zakázkovém listu vůbec uvedeno, je krajně nepravděpodobná. I proto je nutno považovat tvrzení žalovaného, že smlouvu o opravě vozidla uzavřel s žalobkyní někdo jiný, za neprokázané.

13. Odvolací soud z uvedených důvodů považuje za správný a provedeným důkazům odpovídající závěr, že opravu i její konkrétní podmínky dohodl s žalobkyní žalovaný sám.

14. Jelikož si však žalovaný nebyl jist, zda dostane za škodu způsobenou havárií pojistné plnění od pojišťovny, bylo mezi účastníky dohodnuto, že žalobkyně provede opravu jen v tom rozsahu, které bude odpovídat předpokládanému plnění pojišťovny. Rozsah byl postupně upřesňován až na konečnou částku pohybující se okolo 70 000 Kč O této částce žalovaný žalobkyni sdělil, že je ochoten ji uhradit, jak vyplynulo z výslechu svědka [příjmení].

15. Okresní soud za tohoto stavu dospěl ke správnému právnímu hodnocení, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o dílo, jejímž předmětem byla oprava havárií poškozeného automobilu. Pokud si účastníci sjednali předmět opravy tak, že opraveny budou ty části vozidla poškozené havárií, jejichž oprava bude stát přibližně 70 000 Kč, jde i podle názoru odvolacího soudu o dohodu určitou a platnou. Cenu díla lze stanovit i odhadem (§ 2586 odst. 2 obč. zák.). Právě na takové ceně se účastníci v posuzovaném případě dohodli.

16. Souhlasit nelze ani s odvolací námitkou žalovaného, že okresní soud pochybil, pokud nevyhověl návrhu na provedení důkazu jeho vlastním výslechem. Důkazní návrh byl, jak správně uvedl okresní soud, podán až po marném uplynutí lhůty, kterou k tomu žalovaný ve smyslu § 118b o. s. ř. měl. Tato lhůta skončila zároveň s ukončením prvního jednání ve věci dne 7. 10. 2021, o čemž byl žalovaný soudem poučen. Návrh byl podán až při jednání dne 16. 11. 2021. Nadto je třeba uvést, že návrh neobsahoval žádné konkrétní tvrzení, k jehož prokázání by měl důkaz sloužit. Z tohoto hlediska tedy ani nešlo o řádný důkazní návrh. Měl-li žalovaný za to, že v rámci svého výslechu popře obsah výpovědi svědka [příjmení] tím, že uvede svou vlastní, odlišnou verzi, pak nešlo o návrh důkazu, jímž mohla být zpochybněna věrohodnost výslechu svědka jakožto důkazního prostředku. Věrohodnost důkazního prostředku nelze popřít podáním důkazu opaku, nýbrž jen znevěrohodněním samotného důkazního prostředku. Nic takového žalovaný nenavrhl. Lhůta pro navržení důkazu zůstala tedy ve smyslu § 118b o. s. ř. neprolomena.

17. Přisvědčit nebylo možné ani námitce, že okresní soud ve svém rozhodnutí nerespektoval pokyny odvolacího soudu obsažené v jeho předchozím zrušujícím usnesení. Odvolací soud má naopak za to, že okresní soud se těmito pokyny řídil a ve svém novém rozhodnutí jim vyhověl. Odvolací soud vytkl okresnímu soudu rozporuplnost rozsudku a nesrozumitelnost uvedených důvodů. Není tedy porušením pokynů daných odvolacím soudem, rozhodl-li okresní soud o věci„ za stejného procesního stavu“, pokud své nové rozhodnutí lépe, tj. srozumitelně a bezrozporně zdůvodnil.

18. Odvolací soud z výše uvedených důvodů rozsudek okresního soudu jako správný potvrdil (§ 219 o. s. ř.).

19. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle ustanovení § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně byla v odvolacím řízení úspěšná, měla proto právo i na náhradu nákladů této fáze řízení.

20. Odvolací náklady žalobkyně spočívaly v odměně za zastupování za 2 úkony právní služby po 3 940 Kč (§ 7 bod 5. vyhl. č. 177/1996 Sb. – vyjádření k odvolání, zastoupení při jednání), 2 paušálních náhradách hotových výdajů po 300 Kč (§ 13 odst. 1 a 4 vyhl. č. 177/1996 Sb.), jízdném zástupce žalobkyně za cestu vykonanou osobním automobilem k odvolacímu soudu na trase [obec] – [obec] a zpět v celkové délce 240 km ve výši 1 770 Kč (§ 137 odst. 1 o. s. ř.) a 21% DPH ve výši 2 153 Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř.) Celkem představovaly odvolací náklady žalobkyně 12 403 Kč.