47 CO 36/2022

Plný text

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Martiny Borovcové a soudců JUDr. Romany Novákové a Mgr. Ing. Borise Nypla ve věci žalobců: a) jméno příjmení bytem adresa : b) jméno příjmení bytem adresa oba zastoupeni advokátem titul jméno jméno sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa zastoupený advokátkou titul jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 31.260 Kč s příslušenstvím k odvolání žalobců proti rozsudku Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 23. 9. 2021 č. j. 108 C 11/2020-140

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žalobci jsou povinni nahradit žalovanému k rukám jeho zástupkyně náklady odvolacího řízení ve výši 9.206 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Okresní soud v Havlíčkově Brodě (dále jen„ okresní soud“) výrokem I. rozsudku zamítl žalobu o uložení povinnosti žalovaného zaplatit žalobcům oprávněným společně a nerozdílně částku 31.260 Kč s ročním úrokem z prodlení 10 % z této částky za dobu od 10. 4. 2020 do zaplacení. Ve výroku II uložil každému ze žalobců nahradit žalovanému k jeho rukám advokátky náklady řízení ve výši 11.895 Kč do 15 dnů od právní moci rozhodnutí.

2. Okresní soud zjistil, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o dílo podle § 2586 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Podle smlouvy měl žalovaný jako zhotovitel provést pro žalobce jako objednatele práce na stavbě rodinného domu žalobců, které byly specifikovány počtem hodin (610) za cenu za provedené práce 152.500 Kč (610 hodin x 250 Kč). To vyplynulo z cenové nabídky žalovaného. Účastníci nečinili sporným, že žalobci zaplatili žalovanému jako zálohu částku 125.000 Kč. Sporným ale mezi nimi bylo, zda žalovaný skutečně 610 hodin odpracoval. Do objemu zohledněných prací se přitom měly započítat i hodiny, které provedly pro žalobce i osoby, které s žalovaným na stavbě pracovaly. Žalobci nejprve tvrdili, že žalovaný provedl práce v rozsahu 300 hodin (z čehož odvozovali i výši žalobního požadavku). Posléze upravili tvrzení tak, že žalovaný a jeho spolupracovníci měli odpracovat pouze 195 hodin. Žalobní požadavek však v souvislosti s tím nijak neupravili. Dle verze žalobců měl žalovaný a jím sjednané další osoby pracovat v následujících dnech v tomto hodinovém rozsahu: 6. 8. 2019 - 9 hodin, 28. 8. 2019 - 20 hodin, 31. 8. 2019 - 10 hodin, 2. 9. 2019 - 20 hodin, 4. 9. 2019 - 18 hodin, 5. 9. 2019 - 18 hodin, 10. 9. 2019 - 18 hodin, 14. 9. 2019 - 16 hodin, 15. 9. 2019 - 16 hodin, 20. 9. 2019 - 8 hodin, 5. 10. 2019 - 10 hodin, 6. 10. 2019 - 10 hodin, 14. 10. 2019 - 3 hodiny, 15. 10. 2019 - 3 hodiny, 16. 10. 2019 - 8 hodin, 17. 10. 2019 - 13 hodin.

3. Žalovaný tvrdil, že on a jím sjednané další osoby odpracoval v následujících dnech tyto hodiny: 6. 8. 2019 - 12 hodin, 26. 8. 2019 – 18 hodin, 27. 8. 2019 – 14 hodin, 28. 8. 2019 - 23 hodin, 31. 8. 2019 - 20 hodin, 3. 9. 2019 - 18 hodin, 4. 9. 2019 - 18 hodin, 5. 9. 2019 - 18 hodin, 9. 9. 2019 – 16 hodin, 10. 9. 2019 - 18 hodin, 11. 9. 2019 – 28 hodin, 12. 9. 2019 – 18 hodin, 13. 9. 2019 – 17 hodin, 14. 9. 2019 - 17 hodin, 18. 9. 2019 – 5 hodin, 19. 9. 2019 - 22 hodin, 21. 9. 2019 – 20 hodin, 22. 9. 2019 – 22 hodin, 23. 9. 2019 – 18 hodin, 25. 9. 2019 – 19 hodin, 26. 9. 2019 – 14 hodin, 27. 9. 2019 – 24 hodin, 28. 9. 2019 – 20 hodin, 30. 9. 2019 – 18 hodin, 1. 10. 2019 – 20 hodin, 2. 10. 2019 – 11 hodin, 3. 10. 2019 – 20 hodin, 4. 10. 2019 – 14 hodin, 5. 10. 2019 – 30 hodin, 6. 10. 2019 - 30 hodin, 9. 10. 2019 – 6 hodin, 14. 10. 2019 – 5 hodin, 15. 10. 2019 – 8 hodiny, 16. 10. 2019 - 12 hodin, 17. 10. 2019 - 13 hodin. (431)

4. Okresní soud uvěřil tvrzení žalovaného. I z výpisu žalobců týkajícího se odpracovaných hodin vyplynulo, že žalovaný na stavbě pracoval i po dni 18. 9. 2019. Sjednaný rozsah prací potvrzovala nepřímo SMS komunikace účastníků po ukončení prací žalovaným z 10. 11. 2019 a dalších dnů. Ze SMS žalobkyně z 11. 11. 2019 vyplývá vůle žalovanému zaplatit 39.425 Kč. Snahu žalobkyně b) zprávu v řízení zlehčit okresní soud vyhodnotil jako ryze účelovou. Co žalovaný (včetně jím sjednaných lidí) na stavbě odpracoval, bylo nepochybně žalobcům známo – dle stavebního deníku byli na stavbě v podstatě každý den (dle svědka [příjmení] [příjmení] to byl žalobce, kdo zápisy do stavebního deníku prováděl). Okresní soud akceptoval údaje žalovaného o dnech a provedených pracích v rozsahu hodin, které vyplynuly z jím předložených kalendářů. Ty okresní soud hodnotil jako věrohodné díky dalším zápisům u některých dní. Z údajů v kalendářích vyplynulo, že žalovaný a jeho spolupracovníci měli u žalobců provést práce v rozsahu celkem 475 hodin. Tj. 6. 8. 2019 - 12 hodin, 27. 8. 2019 – 14 hodin, 28. 8. 2019 - 23 hodin, 31. 8. 2019 - 20 hodin, 3. 9. 2019 - 18 hodin, 4. 9. 2019 - 18 hodin, 5. 9. 2019 – 18 hodin, 9. 9. 2019 – 16 hodin, 10. 9. 2019 - 18 hodin, 11. 9. 2019 – 28 hodin, 12. 9. 2019 – 18 hodin, 13. 9. 2019 – 17 hodin, 14. 9. 2019 - 17 hodin, 18. 9. 2019 - 5 hodin, 25. 9. 2019 – 19 hodin, 26. 9. 2019 – 14 hodin, 30. 9. 2019 – 18 hodin, 3. 10. 2019 – 20 hodin, 4. 10. 2019 – 14 hodin, 5. 10. 2019 - 30 hodin, 6. 10. 2019 - 30 hodin, 9. 10. 2019 – 6 hodin, 14. 10. 2019 – 5 hodin, 15. 10. 2019 - 8 hodin, 16. 10. 2019 - 12 hodin, 17. 10. 2019 - 13 hodin. (431) Žalovanému bylo dále zohledněno dne 2. 9. 2019 20 hodin, 15. 9. 2019 16 hodin, 20. 9. 2019 8 hodin (475), které uváděli sami žalobci. Provedení prací ve dnech a v rozsahu 26. 8. 2019 – 18 hodin, 19. 9. 2019 - 22 hod, 21. 9. 2019 – 20 hodin, 22. 9. 2019 – 22 hodin, 23. 9. 2019 – 18 hodin, 27. 9. 2019 – 24 hodin, 28. 9. 2019 – 20 hodin, 1. 10. 2019 – 20 hodin, 2. 10. 2019 – 11 hodin v řízení prokázáno nebylo (z údajů v kalendářích žalovaného nevyplynulo, jejich záznam na samostatném papíru se soudu věrohodným nejevil). Za provedené práce v rozsahu 475 hodin měl žalovaný dostat od žalobců zaplaceno 118.750 Kč (475 x 250). K tomu 5.100 Kč za zapůjčení 3 ks bednících stojek, 3.880 Kč na cestovném a 9.760 Kč za žalovaným zakoupený materiál. Celkem se tak žalovanému mělo dostat od žalobců částky 137.490 Kč. Žalobci mu zaplatili dosud 125.000 Kč. Jejich požadavek na vrácení přeplatku 31.260 Kč tak soud neshledal důvodným a žalobu zamítl (včetně požadovaného příslušenství). Protože soud prvního stupně akceptoval rozsah prací z žalovaným předložených záznamů v kalendářích, důkaz znaleckým posudkem z oboru stavebnictví, kterým mělo být prokázáno, zda práce provedené žalovaným a jeho spolupracovníky odpovídají sjednanému počtu hodin, jako nadbytečný neprováděl. K námitce žalobců ohledně opožděného uplatnění některých důkazů v návaznosti na koncentraci řízení okresní soud uvedl, že 10denní lhůta k doplnění tvrzení a důkazů poskytnutá při jednání dne 27. 4. 2021 žalovanému podle § 118b odst. 1 občanského soudního řádu započala běžet dne 28. 4. 2021 (§ 57 odst. 1 o. s. ř.) a její běh skončil dne 7. 5. 2021 (§ 57 odst. 2 o. s. ř.). Pokud žalovaný návrhy na doplnění dokazování soudu nabídl podáním došlým soudu dne 7. 5. 2021, učinil tak včas. O náhradě nákladů řízení okresní soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř.

5. Proti rozsudku podali žalobci odvolání. Namítli, že rozsudek není konzistentní a úplný, že nelze jednoznačně určit, které důkazy soud považuje za věrohodné a které nikoli, přičemž některé důkazy nezmiňuje vůbec. To znesnadňuje specifikaci důvodů odvolání. Z rozsahu 475 hodin vypočtených v bodě 14 by vyplývalo, že soud akceptoval jako důkaz pouze kalendář družky žalovaného paní [příjmení], avšak v bodě 18 uvádí, že akceptoval rozsah hodin podle„ záznamů v kalendářích“, ačkoli ostatní kalendáře buď neuvádí vůbec (přehled [příjmení]), nebo představuje jako nedůvěryhodné (samostatný list papíru). Okresní soud vůbec neuvedl další provedené důkazy, tedy výkaz„ [anonymizována čtyři slova]“, který měla zpracovat [anonymizováno] [příjmení] a který je v rozporu s oběma předchozími rozpisy, a činí kalendář družky [příjmení] nevěrohodný. Okresní soud rovněž nezmiňuje vůbec výpověď svědkyně [příjmení] [příjmení], a tedy se nemusí vypořádávat s rozpory ve výpovědích [anonymizováno] [příjmení] a družky žalovaného. Pokud by se tím zabýval, musel by dojít k závěru, že ve výpovědích jsou podstatné rozdíly, a tedy jsou nevěrohodné stejně jako kalendáře předložené žalovaným. Okresní soud měl za prokázané odpracované hodiny uvedené družkou žalovaného plus hodiny dle stavebního deníku ve dnech 2. 9. 2019, 15. 9. 2019, ačkoli měl být dle kalendáře družky žalovaný v těchto dnech na rybách, a 20. 9. 2019. Žalobci namítli, že si žalovaný vytvořil kalendář prací až poté, co žalovaný nahlédl do spisu a měl možnost okopírovat si stavební deník žalobců. Žalovaný od počátku žaloby tvrdil, že žádné záznamy o odpracovaných hodinách nevedl, uvedl pouze, že možná bude mít něco v sešitě. Tedy nikoli v kalendáři, ale v sešitě. Svědkyně žalovaného [příjmení] [příjmení] o tom uvedla, že„ on to měl v notýsku.“ Takový sešit či notýsek žalovaný nepředložil. Není zřejmé, kdo je autorem poznámek na volném listu papíru s výčtem dní bez specifikace. Až do dne nahlížení do spisu žalovaný neuvedl, že by si jeho družka zaznamenávala do kalendáře jeho odpracovaného hodiny, že by záznamy vedla jeho účetní. Teprve po nahlížení do spisu dne 27. 4. 2021 žalovaný předložil hned tři rozpisy, které do té doby neznal a o kterých se do té doby nezmiňoval, naopak jejich existenci popíral. Žalobci namítli, že do kalendáře, soupisu a listu papíru byly údaje doplněny až po nahlížení do spisu dne 27. 4. 2021. Žalovaný předložil kalendář údajně vedený jeho družkou, tedy osobou, která má zájem na výsledku sporu. Dne 15. 9. 2019 pracoval žalovaný dle stavebního deníku žalobců na stavbě. Dne 15. 9. 2019 však měla družka již zapsáno [anonymizována dvě slova], a tedy se tam žádný zápis nevešel, proto záznam 15. 9. 2019 vypustila. Stejné bylo patrně i 20. 9. 2019, avšak tento den není v kopii kalendáře, a tedy údaj nelze zkontrolovat. Dne 2. 10. 2019 měla družka zapsáno ZAVOLAT [příjmení] [příjmení], a tedy se tam žádný zápis nevešel, proto záznam o údajné práci odpovídající údaji z 2. 10. 2019 (10 hodin dva lidé) zapsala až 3. 10. 2019, kde v kalendáři místo bylo. Soud místo toho, aby zkonstatoval nedůvěryhodnost takových zápisů, naopak přičetl hodiny uvedené ve stavebním deníku za dny 15. 9. 2019 a 2. 10. 2019, a to i za den, kdy měl žalobce místo práce na díle žalobců uvedeno [anonymizována dvě slova], tedy dle jeho záznamů měl být na rybách. S kalendářem na volném listu papíru se neshoduje ani v jediném datu. Oproti kalendáři [anonymizováno] [příjmení] se liší podstatným způsobem. Důkaz kalendářem je dále v rozporu s věrohodným důkazem – stavebním deníkem žalobců a výpovědí svědka žalovaného [příjmení] [jméno]. [příjmení], který věrohodnost stavebního deníku potvrdil. V bodě 15 okresní soud uvádí, že se„ záznam na samostatném papíru věrohodným nejevil.“ Proč se nejevil věrohodný důkaz předložený spolu s dalšími kalendáři, soud nikterak neuvádí. Pokud by soud akceptoval jeho věrohodnost, tedy by musel žalobě vyhovět, když dle tohoto rozpisu žalovaný odpracoval pouze 279 hodin, což dle dohodnuté ceny je 69.750 Kč, tedy by byl nárok žalobců dle tohoto rozpisu oprávněný. Pokud bychom sečetli údaje na volném listě papíru a v kalendáři, tedy by žalovaný musel po konci stavby dne 18. 9. 2019 odpracovat celkem 357 hodin, což je nesmyslné. Údaje neodpovídají fotodokumentaci o ukončení stavby dne 18. 9. 2019. Žalovaný předložil ještě třetí rozpis, a to rozpis označený„ [anonymizována čtyři slova]“, který měla zpracovat účetní žalovaného paní [příjmení] Okresní soud se o tomto třetím rozpisu vůbec nezmiňuje stejně jako o výpovědi [anonymizováno] [příjmení], a tedy nemusí řešit rozpory mezi důkazy předloženými žalovaným. Nemusel tak řešit nesmyslnost kalendářů předložených žalovaným, když dle tohoto výkazu měl žalovaný odpracovat dokonce 607 hodin, a to 346 hodin po dokončení hrubé stavby. Okresní soud se nijak nevypořádal s tím, že žalobce předložil tři rozpisy, když podle jednoho měl odpracovat 279 hodin, podle druhého měl odpracovat 431 hodin a podle třetího měl odpracovat 607 hodin. Všechny kalendáře byly předloženy žalovaným současně jako příloha k vyjádření z 7. 5. 2021. Rozpis na samostatném papíře je v podstatě zcela v rozporu s kalendářem [příjmení], nejen rozsahem, ale především datací. Neshoduje se ani v jediném datu, tedy 26. 8. 2019, 19. 9. 2019, 21. 9. 2019, 22. 9. 2019, 23. 9. 2019, 27. 9. 2019, 28. 9. 2019, 1. 10. 2019, 2. 10. 2019. Je zde celkem 9 rozporů. Rozpis na samostatném papíře se shoduje se všemi údaji uvedenými v rozpisu [titul] [příjmení]. Rozpis [anonymizováno] [příjmení] se liší od kalendáře družky [příjmení] ve všech dnech, kdy se liší samostatný papír, tedy 26. 8. 2019, 19. 9. 2019, 21. 9. 2019, 22. 9. 2019, 23. 9. 2019, 27. 9. 2019, 28. 9. 2019, 1. 10. 2019, 2. 10. 2019, 2. 9. 2019, 15. 9. 2019, 20. 9. 2019, 2. 10. 2019. Je zde celkem 13 rozporů. Celkem rozporných údajů v kalendářích je 22. Soud se s těmito rozpory nijak nevypořádal. Místo toho, aby soud pro zásadní rozpory společně předložených důkazů takové důkazy neakceptoval jako nedůvěryhodné a zmatečné, vyrovnal se s tím tak, že jeden prospěšný žalovanému akceptoval jako správný a věrohodný, a o druhém zcela rozporném s prvním sdělil, že je nedůvěryhodný a o třetím - rovněž rozporným s prvním - se nezmínil vůbec, když v tomto nezmíněném kalendáři je vykázáno 346 hodin práce po dokončení stavby. Žalobci namítli, že po 18. 9. 2019 byly provedeny pouze práce na věnci. Podle cenové nabídky 1/19 žalovaného je na věnec počítáno 60 hodin z celkových 610 hodin. Podle stavebního deníku žalobců odpracoval žalovaný na věnci 54,5 hodin, což odpovídá této cenové nabídce. Údaje ve stavebním deníku odpovídají realitě, tedy dokončení hrubé stavby dne 18. 9. 2019 a následných pracích na věnci v rozsahu 54,5 hodin. Podle kalendáře vedeného družkou žalovaného měly práce na věnci být v rozsahu 189 hodin, kde podle volného listu papíru odpracoval po dokončení stavby dalších 168 hodin (kromě [příjmení]), tedy celkem 357 hodin. Dle výkazu [anonymizováno] [příjmení]„ [anonymizována čtyři slova]“ – měl po dokončení stavby odpracovat 346 hodin. Je zřejmé, že výkazy předložené žalovaným byly zhotoveny až po nahlížení do spisu a pod časovým tlakem nutnosti vyjádření do 10 dnů byly provedeny ve spěchu chybně, a v rozporu se skutečností, když nezohlednily skutečnost, že hrubá stavba byla dokončena 18. 9. 2019. Okresní soud se nikterak nezabýval věrohodností či nevěrohodností stavebního deníku žalobců. Svědek navržený žalovaným [příjmení] [jméno]. [příjmení] potvrdil správnou věcnost a věrohodnost tohoto stavebního deníku vedeného žalobci. Svědek [příjmení] [jméno] [příjmení] dále potvrdil, že práce na stavbě prováděli i žalobce a žalobkyně i jejich děti. To uvedla i svědkyně žalovaného paní [příjmení]. Dle těchto výpovědí a stavebního deníku je tedy zřejmé, že žalovaný provedl práce pouze v rozsahu 195 hodin a zbývající práce provedli žalobci a jejich děti, ačkoli se k těmto pracím zavázal žalovaný. Nejpodstatnější rozpor spočíval v práci na věnci. Dle souhlasného prohlášení a fotodokumentace z facebooku žalovaného byla celá stavba s výjimkou věnce dokončena do 18. 9. 2019. Zhotovení věnce spočívá ve vyztužování armatury provedené dne 22. 9. a 23. 9. 2019 žalobci, přípravě vyzdívání dne 2. 10. 2019 provedené žalobci a vlastní betonování dne 15. 9. (8 hodin), 20. 9. (8 hodin), 5. 10. (5 hodin žalovaný, 5 hodin někdo), 6. 10. (5 hodin žalovaný, 5 hodin někdo), 14. 10. (3 hodiny), 15. 10. (3 hodiny), 16. 10. (8 hodin) a 17. 10. (12,5 hodin), celkem 54,5 hodin. Dle výkazu paní [příjmení] měl však žalovaný odpracovat celkem 346 hodin. Podle součtu kalendáře [příjmení] a papíru měl odpracovat celkem 357 hodin. Takový rozsah práce na věnci je naprosto nesmyslný, je 5x větší, než jaká může být skutečnost. Stavební deník je věrohodným důkazem, navíc podpořeným výpovědí svědka. SMS zpráva ze dne 11. 11. 2019 byla z doby, kdy žalobci pracovali celou dobu na stavbě s žalovaným. Žalovaný místo slíbených 600 hodin odpracoval 195 hodin a zbytek práce za něho odpracovali žalobci. Přesto žalovaný kromě zálohy 125.000 Kč, která odpovídá ceně za 600 hodin, požaduje dalších 39.425 Kč SMS zpráva, kterou za tohoto stavu potvrzuje zaplacení zvýšení o 39.425 Kč a navrhuje ještě dalších 10 %, nemohla být míněna jinak, než ironicky. Je to zřejmé kromě jiného z poznámky„ chápu, že tě [jméno] asi dost zdržoval“. Smysl SMS zprávy byl takový, že žalobci pošlou dalších 39.425 Kč, na které nemá žalovaný nárok, aby dostal, co chce a přemýšlel, zda to pořád není málo. Žalobci se ptají, nechce-li žalobce ještě dalších 10 % za práci, kterou za něj udělali kluci. [jméno] (žalobce) žalovaného zdržoval, když dělal práci, kterou měl dělat žalovaný. Okresní soud neseznámil žalobce se svým právním názorem, tedy že má za prokázaný rozsah hodin a nepoučil žalobce o možnosti se s touto situací vyrovnat tvrzeními a důkazy. Rozhodnutí tak bylo pro žalobce zcela nepředvídatelné a v kontextu s provedenými důkazy překvapivé. Žalobci byli v postavení spotřebitele a žalovaný v postavení podnikatele. Dle § 2064 je dílo provedeno, je-li dokončeno a předáno. K předání je nutné specifikovat předávané dílo. Dílo bylo dohodnuto podle hodin. Aby mohl předat odvedené hodiny, musel je evidovat. Způsob evidence musel být určen smlouvou. Žalovaný o obsahu smlouvy z hlediska evidence prací nic nesdělil. Za těchto okolností není možné dospět k obsahu smlouvy mezi účastníky ohledně evidence jinak, než výkladem, přičemž je nutné mít na paměti § 1812 o. z., tedy lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější. Žalovaný v odporu uvedl, že„ žalobci si sami vedli stavební deník, do kterého žalovaný průběžně zapisoval provedené ….práce“. Takový způsob evidence je obvyklý a žalobci takový výklad akceptovali. Žádnou jinou dohodu o evidenci provedené práce nikdo z účastníků netvrdil. Žalobci tvrdili, že byl konkludentně dohodnut způsob vedení evidence zápisem do stavebního deníku. Nebyl dohodnut způsob vedení evidence v kalendáři družky žalovaného (podnikatele) bez uvádění prováděných prací, bez možnosti kontroly, s tím, že jej nemusí dokládat při předání a s možností předložit jej až dva roky po dokončení díla. Ujednání, podle kterého by podnikatel byl oprávněn provádět evidenci prostřednictvím kalendáře družky, aniž by byly uvedeny prováděné práce, aniž by měl spotřebitel možnost tuto evidenci překontrolovat a odsouhlasit, je evidentně v neprospěch spotřebitele a je neplatné. Doklady o předání včetně rozpisu hodin (kopie stavebního deníku) měly být potom specifikovány ve faktuře a měly být přílohou faktury. Faktura nic takového neobsahovala. Tvrzení o záznamech o odpracovaných hodinách žalovaný opakovaně a zásadně měnil. Žalovaný jednak tvrdil, že žalobci si sami vedli stavební deník, do kterého žalovaný průběžně zapisoval provedené práce. Ve své účastnické výpovědi z 27. 4. 2021 žalovaný uvedl, že žádný přehled odpracovaných hodin v konkrétních dnech nevedl, možná měl mít něco v sešitě. Soudkyně dne 27. 4. 2021 poučila žalovaného dle § 118 b o. s. ř. o nutnosti uvést veškerá tvrzení do 10 dnů. Žalovaný se vyjádřil ve lhůtě, avšak žádná nová tvrzení ohledně vedení zápisu neuvedl, pouze označil důkazy, údajné soupisy prací. K datu koncentrace řízení a možnosti uvést tvrzení o soupisech prací tak existovala pouze dvě rozporná tvrzení: a) že žalovaný zapisoval práce do stavebního deníku, b) že žalovaný žádný přehled nevedl, možná má něco v sešitě. Dle výpovědi družky žalovaného měli u všech předchozích akcí vést záznamy o provedených pracích společně (plurál„ píšeme“). Žalovaný to netušil a v odporu 6. 8. 2020 tvrdil, že záznamy jsou ve stavebním deníku, nevěděl to ani 7. 8. 2021, kdy v žalobě uvedl, že záznamy zapisoval do stavebního deníku, netušil to ještě 27. 4. 2021, když před soudem vypovídal a uvedl, že nic nezapisoval, snad něco do sešitu. Nebyl schopen uvést ani jediné datum, kdy byl na stavbě. Soud se hodnocením věrohodnosti stavebního deníku vůbec nezabýval. Pouze z výsledku lze jednoznačně dovodit, že jej neakceptoval jako věrohodný s výjimkou dnů, kdy se kryl se zápisy v kalendáři družky žalovaného. Stavebnímu deníku soud nad rámec kalendáře družky žalovaného„ uvěřil“ pouze ve dvou dnech, a to 15. 9. 2019, kde měla družka žalovaného zapsáno [anonymizována dvě slova] a 2. 10. 2019, kdy měla družka žalovaného zapsáno ZAVOLAT [příjmení] [příjmení], a tedy se tam žádný zápis nevešel. Dle stavebního deníku odpracoval žalovaný 195 hodin, nikoli 610. Žalobci namítli nesprávnost protokolace odvolacího soudu ohledně vyjádření zástupce žalobců při jednání dne 29. 3. 2022 ohledně úmyslu žalobců při sjednání ceny díla. Žalobci navrhli, aby krajský soud rozsudek okresního soudu změnil a žalobě vyhověl a žalobcům přiznal náklady celého řízení nebo aby rozsudek zrušil a vrátil soudu prvoinstančnímu k rozhodnutí.

6. Žalovaný s odvoláním žalobců nesouhlasil. Žalovaný měl za důležité, že mezi ním a žalobci byla po celou dobu vedena seriózní komunikace, a není proto věrohodné tvrzení žalobců, že zmíněná SMS zpráva ze dne 11. 11. 2019, kdy žalobci přislíbili doplatit žalovanému 39.425 Kč, měla být ironická. Tato SMS zpráva naopak potvrzuje, že si žalobci byli vědomi skutečnosti, že žalovanému za provedené dílo neuhradili celou sjednanou cenu díla. Nalézací soud tedy správně vyvodil závěr, že toto tvrzení žalobců je účelové. V řízení před nalézacím soudem bylo prokázáno, že mezi účastníky byla uzavřena ústní smlouva o dílo, jejímž předmětem byla realizace hrubé stavby rodinného domu ve [obec] podle projektové dokumentace. Žalovaný setrvává na svém tvrzení, že cena díla byla sjednaná na základě předložené cenové nabídky, kterou žalobci beze zbytku akceptovali, a to v částce 152.500 Kč. K takto sjednané ceně díla dospěly smluvní strany výpočtem podle stanoveného počtu hodin x cena za jednu hodinu práce. Počet hodin vynásobený cenou práce za jednu hodinu nebyl v tomto případě konstantní veličinou, ale pouze pomocným matematickým vzorcem, který sloužil pro výpočet ceny provedeného díla. Tento výpočet, respektive stanovené veličiny vzorce, pak zohledňovaly mimo jiné i skutečnost, že při provádění díla zajištovali žalobci z valné části stavební materiál a na stavbě prováděli pomocné práce. Žalovaný proto navrhuje, aby odvolací soud potvrdil rozsudek okresního soudu a žalovanému přiznal náklady odvolacího řízení.

7. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnými osobami, v zákonné lhůtě a že je přípustné (§ 201, contr. § 202, § 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal rozsudek okresního soudu včetně řízení jeho vydání předcházejícího (§ 212, § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř.) při nařízeném jednání (§ 214 odst. 1 o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání žalobců důvodné.

8. Okresní soud správně zkoumal, vznikl-li žalovanému nárok na zaplacení ceny díla sjednané ústně, jejímž předmětem byla stavba rodinného domu ve [obec]. Žalobce prokazoval ústní smlouvu o dílo cenovou nabídkou č. 001/19 ze dne 31. 12. 2019, ze které smlouva o dílo vyplývala. V tomto ohledu nebylo mezi stranami sporu. Z cenové nabídky okresní soud zjistil, že se týkala zednických prací v celkovém rozsahu 610 hodin po 250 Kč/hodinu. Z cenové nabídky ale také vyplývá, že obsahuje rozpis jednotlivých fází stavby – zednických prací hrubé stavby, a to na základové desce v rozsahu 60 hodin za 15.000 Kč, na obvodových zdech 230 hodin za 57.500 Kč, na příčkách 180 hodin za 45.000 Kč na překladech 80 hodin za 20.000 Kč a na věnci a zakončení u střechy 60 hodin za 15.000 Kč. Celková cena díla byla určena částkou 152.500 Kč. Z cenové nabídky také vyplynulo, že byla vytvořena podle plánku stavby a že zahrnuje pouze práce, nikoli materiál. V cenové nabídce bylo dále uvedeno, že se může v průběhu díla lišit a vše bude včas oznámeno objednavateli, v tomto případě se jedná hlavně o ceny od dodavatelů.

9. Z výpovědi žalovaného vyplynulo, že dílo prováděl podle projektu. Vypracování projektové dokumentace potvrdil i svědek [příjmení] [jméno] [jméno] [příjmení]. V řízení nebylo namítáno, že by byl předmět díla neurčitý. <i>10. Podle § 2586 odst. 1 o. z. smlouvou o dílo se zhotovitel zavazuje provést na svůj náklad a nebezpečí pro objednatele dílo a objednatel se zavazuje dílo převzít a zaplatit cenu. Podle odst. 2 cena díla je ujednána dostatečně určitě, je-li dohodnut alespoň způsob jejího určení, anebo je-li určena alespoň odhadem. Mají-li strany vůli uzavřít smlouvu bez určení ceny díla, platí za ujednanou cena placená za totéž nebo srovnatelné dílo v době uzavření smlouvy a za obdobných smluvních podmínek.</i> 11. Krajský soud shodně s okresním soudem dovodil uzavření platné smlouvy o dílo včetně všech náležitostí. Byl-li předmět díla (vyjmenované hrubé zednické práce na stavbě domu ve [obec]) ujednán s odkazem na plány domu či projektovou dokumentaci, byl sjednán dostatečně určitě (obdobně Nejvyšší soud ČR, sp. zn. 23 Cdo 2006/2009). Ostatně neurčitost předmětu díla strany nenamítaly.

12. Krajský soud se však neztotožnil s okresním soudem v posouzení sjednané ceny díla. Jak vyplývá z § 2586 o. z., cena díla může být ujednána buď pevnou částkou, nebo způsobem jejího určení. Strany smlouvy mohou také projevit vůli uzavřít smlouvy bez ceny díla, tak tomu v daném případě nebylo. Zbývalo posoudit, byla-li sjednána cena díla pevnou částkou 152.500 Kč, nebo způsobem určení ceny díla, tedy cenou za hodinu práce. Krajský soud vycházel z jazykového vyjádření dané cenové nabídky (§ 555 odst. 1 o. z.) a dospěl k závěru, že cena byla sjednána pevnou částkou. Pokud by byla sjednána pouze způsobem jejího určení, muselo by ujednání znít tak, že cena díla bude určena cenou 250 Kč za hodinu, které budou násobeny prokázaným počtem hodin práce. Taktomu však v daném případě nebylo. Strany dohodly cenu díla ve výši 152.500 Kč za provedení díla spočívajícího ve vyjmenovaných hrubých zednických pracích. Žalobci nenamítali, že některá část díla nebyla provedena. Za této situace má žalovaný právo na zaplacení ceny díla, bez ohledu na to, zdali dané dílo provedl za kratší či delší časový úsek. Ani zástupce žalobců k dotazu odvolacího soudu na úmysl u sjednávání ceny díla neuvedl, že by byla cena díla stanovená v návaznosti na počtu odpracovaných hodin, tedy, že by žalovaný měl mít právo na vyšší cenu díla, pokud by sjednané práce provedl za více hodin. Zástupce zvýšení ceny díla vázal pouze na zvýšený objem prací. I kdyby však žalobci vnímali ujednání zobrazené v cenové nabídce tak, že zásadní je počet odpracovaných hodin žalobcem, netvrdili, že by takový úmysl žalovanému sdělili (§ 556 odst. 1 o. z.). <i>13. Podle § 2614 o. z. dohodnou-li se strany po uzavření smlouvy na omezení rozsahu díla a neujednají-li důsledky pro výši ceny, zaplatí objednatel cenu upravenou s přihlédnutím k rozdílu v rozsahu nutné činnosti a v účelných nákladech spojených se změněným prováděním díla.</i> 14. Z výše uvedeného vyplývá, že žalovaný by neměl právo na zaplacení ceny díla pouze v tom případě, že by se strany dohodly na omezení rozsahu díla. To však žalobci netvrdili. Jejich obecné tvrzení, že na stavbě pomáhali a že nakonec odpracovali více, není tvrzením o sjednaném omezení rozsahu díla (obdobně Nejvyšší soud ČR sp. zn. 33 Cdo 989/2019).

15. K dalším námitkám žalobců krajský soud uvádí, že žalobci neprokázali takové ujednání, podle kterého by žalovanému vzniklo právo pouze za žalobci potvrzené odpracované hodiny. Mezi stranami nebyla sjednána ani podmínka fakturace ceny díla pouze na základě zápisů ve stavebním deníku. Žalobci nenamítali, že by jim dílo nebylo žalovaným předáno, sjednání protokolárního předání díla netvrdili. Krajský soud neshledal, že by byla porušena práva žalobců jako spotřebitelů. Krajský soud shrnuje, že žalovanému vzniklo právo na zaplacení sjednané ceny díla ve výši 152.500 Kč.

16. Nad rámec výše uvedeného hodnocení krajský soud dodává, že i pro případ sjednání ceny díla způsobem jejího určení, tedy hodinové sazby 250 Kč násobené počtem odpracovaných hodin, by rozhodnutí okresního soudu obstálo. Okresní soud provedl navržené důkazy, které hodnotil jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přitom přihlížel ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci v souladu s § 132 o. s. ř. <i>17. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 1063/2005 je hodnocení důkazů činností soudu, kterou je provedeným důkazům přisuzována hodnota závažnosti (důležitosti) pro rozhodnutí, hodnota zákonnosti, hodnota pravdivosti, popřípadě věrohodnosti. Při hodnocení důkazů z hlediska jejich závažnosti (důležitosti) soud určuje, jaký význam mají jednotlivé důkazy pro jeho rozhodnutí a zda o ně může opřít svá skutková zjištění (zda jsou použitelné pro zjištění skutkového stavu a v jakém rozsahu, popřípadě v jakém směru).</i> 18. Žalobci vytýkali okresnímu soudu zejména hodnocení věrohodnosti a přesvědčivosti důkazů, s jejich námitkami se odvolací soud neztotožnil. Svědek [příjmení] [jméno]. [jméno] [příjmení] ve své výpovědi nepotvrdil, že by stavební deník obsahoval veškeré záznamy o prováděných pracích. Byl na stavbě pouze sporadicky, zaměřoval se na vady díla, ty neshledal. Záznamy v kalendáři vedené svědkyní [jméno] [příjmení] nejsou nevěrohodné, právě i díky jiným poznámkám nesouvisejícím s prováděním předmětného díla. Jiné poznámky ve dnech, kdy měl žalovaný dílo provádět, nevylučují provádění díla. Některé nesrovnalosti ve výpovědích svědků a žalované ohledně evidence jednotlivých prací lze vysvětlit časovým odstupem i nepřikládáním takové důležitosti v evidenci odpracovaných hodin v návaznosti na způsob sjednání ceny díla. Svědkyně [příjmení] i žalovaný vysvětlili práce prováděné po 18. 9. 2020, kdy tyto měly spočívat nejen ve zhotovení věnce, ale i v ukládání železných překladů.

19. Pokud šlo o namítané procesní pochybení odvolacího soudu spočívající v nesprávnosti protokolace vyjádření zástupce žalobců při jednání dne 29. 3. 2022 ohledně úmyslu žalobců při sjednání ceny díla, odvolací soud má za to, že protokolace odpovídala smyslu vyjádření zástupce žalobce. Pokud by v rámci přezkumu rozhodnutí měl soud za to, že protokolace neodpovídá, má vždy přednost zvukový záznam, který je součástí spisu (§ 40 odst. 2 o. s. ř.). Návrhu na opravu protokolace nebylo vyhověno.

20. Krajský soud shodně s okresním soudem dovodil, že žalobci nemají právo na vrácení částky 31.260 Kč spočívající v přeplatku ceny díla. Proto rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný včetně výroku o náhradě nákladů řízení potvrdil (§ 219 občanského soudního řádu).

21. V odvolacím řízení byl úspěšný žalovaný, podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. má právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Podle § 7 bod 5, § 11 odst. 1 písm. d) a g) a § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. vzniklo žalovanému právo na náhradu odměny advokáta a náhradu hotových výdajů za 2 úkony (vyjádření k odvolání, účast u jednání) po 2.380 Kč a 300 Kč podle § 7 bod 5, § 11 odst. 1 písm. d), g) vyhl. č. 177/1996 Sb. Žalovaný má právo na náhradu jízdného advokáta z [obec] do [obec] a zpět (286 km) vozem [anonymizována dvě slova] [registrační značka] s průměrnou spotřebou 7,2 l benzinu Natural 95 na 100 km a ceně benzinu Natural 95 ve výši 43,90 Kč podle předloženého dokladu ve výši 2.248 Kč podle § 157 zák. č. 262/2006 Sb. a vyhl. č. 511/2021 Sb. Žalovaný má právo na náhradu 21% daně z přidané hodnoty z odměny a náhrad ve výši 1.598 Kč (§ 137 odst. 3 písm. a/ o. s. ř.) Celkem žalovanému náleží na nákladech řízení 9.206 Kč, ze kterých je povinen každý ze žalobců zaplatit jednu polovinu (tj. 4.603 Kč). Žalobci nahradí náklady řízení žalovanému k rukám jeho zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.) do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).