47 CO 46/2022

Plný text

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Martiny Borovcové a soudců JUDr. Romany Novákové a Mgr. Borise Nypla ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátkou titul jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení částky 10 213,60 EUR s příslušenstvím k odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 13. října 2021 č. j. 21 C 102/2020-416

I. Rozsudek okresního soudu se vyjma odvoláním nenapadeného výroku I potvrzuje.

II. Žalobce je povinen nahradit žalované náklady odvolacího řízení ve výši 9.486 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalované.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci 3.698 EUR s blíže uvedeným příslušenstvím (výrok I), zamítl žalobu v části 6.515,60 EUR s příslušenstvím (výrok II), uložil žalobci povinnost nahradit žalované náklady řízení 40.849 Kč (výrok III), uložil žalobci povinnost nahradit České republice náklady řízení ve výši 800 Kč (výrok IV) a uložil žalované povinnost nahradit České republice náklady řízení ve výši 450 Kč (výrok V).

2. Okresní soud vyšel ze zjištění, že dne 13. 12. 2018 byla uzavřena smlouva o obchodním zastoupení mezi žalobcem jako obchodním zástupcem a žalovanou jako zastoupenou. Žalobce neplnil všechny své povinnosti ze smluvního vztahu a neřídil se pokyny žalované. Zanedbával zejména svoji povinnost kontrolovat jím obhospodařovávané klienty z hlediska požadavků kladených na žalovanou zák. č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorizmu. Konkrétně zanedbal svoji povinnost minimálně jednou za rok provést u každého ze svých klientů kontrolu z hlediska splnění požadavků kladených uvedeným zákonem, což se týkalo nejméně 132 případů (klientů). Žalobce byl povinen klienta kontaktovat, provést aktualizaci potřebných informací a vložit ji do informačního systému žalované. Žalobce rovněž neaktualizovat interní systém žalované tak, aby měla žalovaná povědomí o jeho činnosti a schůzkách s jednotlivými klienty. Žalovaná po opakovaných výhradách k činnosti žalobce zablokovala jeho přístup do svého interního elektronického systému a dne 8. 7. 2019 odstoupila od smlouvy. Dne 30. 12. 2019 odstoupil od smlouvy i žalobce. Okresní soud posoudil takto zjištěný skutkový stav po právní stránce a dospěl k závěru, že žalovaná odstoupila od smlouvy platně, a to pro porušování smluvních povinností ze strany žalobce. Žalobce porušil mnoho ustanovení smlouvy o obchodním zastoupení (čl. III odst. 1, 3, 9, 10, 15 a 20) i ustanovení § 2489 obč. zák., dle kterého byl povinen řídit se rozumnými pokyny žalované jako osoby jím zastoupené. Žalovaná naopak porušila svoje smluvní povinnosti tím, že od června 2019 zamezila žalobci v přístupu do svého interního informačního systému. Tím znemožnila žalobci řádný výkon jeho činnosti. Žalobci tak náleží právo na náhradu škody v podobě ušlého zisku za měsíce červen a červenec a za dva dny měsíce srpna 2019 v celkové výši 2.490 EUR. Spolu s nevyplacenou odměnou za měsíc květen 2019 ve výši 1.206 EUR tak měl žalobce právo na zaplacení celkové částky 3.698 EUR. Žalobci naopak nepřísluší právo na zvláštní odměnu ve smyslu § 2514 obč. zák. za dobu po platném odstoupení od smlouvy ve výši 6 515,60 EUR, neboť to vylučuje ustanovení § 2517 obč. zák. Za tuto dobu nevzniklo žalobci ani právo na ušlý zisk.

3. Proti rozsudku okresního soudu podal odvolání žalobce. Jeho odvolání směřovalo jen do výroku II, jímž byla žaloba částečně zamítnuta. Žalobce namítal, že odstoupení od smlouvy ze strany žalované není platné. Žalobce neporušil svoje povinnosti, navíc je mu vytýkáno porušení povinností, které ani neměl. Žalobce především neměl povinnost provádět pravidelnou kontrolu klientů. Tato povinnost plynula jen z tzv. procesních knih žalované, s nimiž žalobce nebyl seznámen. Procesní knihy přitom mají povahu obchodních podmínek a musí se na ně vztahovat stejné nároky, pokud jde o jejich závaznost pro obchodního partnera. Obchodní podmínky musí být protistraně poskytnuty, nestačí pouhý odkaz na ně. Že by se tak stalo, nebylo prokázáno. Žalobce vykonával činnost pro žalovanou od roku 2015 po celou dobu k její spokojenosti. Nebyl předložen žádný důkaz, že byly žalobci v průběhu pěti let vytýkány nějaké nedostatky. Soud neprovedl navržený důkaz profilem jednotlivých klientů z CRM systému žalované k prokázání splnění informační povinnosti žalobce vůči žalované, jak jej žalobce navrhl ve svém podání z 6. 12. 2020. Neprovedení navrženého důkazu okresní soud řádně nezdůvodnil. Odstoupení od smlouvy nelze za této situace považovat za důvodné. Odstoupení je navíc jako právní úkon neurčité, protože bylo zdůvodněno odkazem na porušení povinností v případě jednotlivých smluv označených jen číslem, a to v době, kdy žalobci byl zamezen přístup do systému CRM žalované a nemohl si čísla smluv ztotožnit s konkrétními klienty. Nemohl tudíž ani posoudit oprávněnost výtek. Odstoupení od smlouvy bylo účelové a je pouze projevem vůle nové regionální manažerky ukončit spolupráci se žalobcem. Z jejího výslechu navíc vyplynulo, že mu vytýkala nesplnění povinností, které vůbec neměl, přičemž nesplnění právě těchto povinností bylo důvodem odstoupení od smlouvy. Žalovaná porušila pravidla o poctivosti v obchodním styku a dopustila se zneužití práva ve smyslu § 6 a § 8 obč. zák. Žalovaná po celou dobu platnosti smlouvy neměla vůči žalobci žádné výhrady. Žalovaná zneužila ujednání smlouvy, na kterém se v průběhu platnosti smlouvy nikdy netrvalo. Důvod pro aplikaci § 2517 obč. zák. nebyl dán. Žalobci tak svědčí právo na zvláštní odměnu ve smyslu § 2514 obč. zák. Žalobce navrhl, aby odvolací soud změnil rozsudek okresního soudu ve výroku II a uložil žalované povinnost zaplatit mu 6.515,60 EUR s příslušenstvím včetně náhrady nákladů řízení.

4. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu z podnětu podaného odvolání, odvolání však neshledal důvodným.

5. Odvolací soud má za to, že okresní soud správně zhodnotil provedené důkazy, vyvodil z nich odpovídající skutkové závěry a zjištěný skutkový stav posoudil správně i po právní stránce. Okresní soud své rozhodnutí též řádně zdůvodnil. Odvolací soud se s důvody, které ve svém rozhodnutí uvedl okresní soud, ztotožňuje a na odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně v plném rozsahu odkazuje. Na základě odvolání žalobce lze tedy zopakovat, popřípadě doplnit pouze následující.

6. Žalobce vykonával pro žalovanou činnost obchodního zástupce. Jako takový byl – podle zákona i podle uzavřené smlouvy – povinen především dodržovat pokyny žalované jako zastoupené osoby (§ 2489 obč. zák., článek III. smlouvy o obchodním zastoupení).

7. Není pochyb o tom, že žalobce tuto svou povinnost mnohonásobně porušil. U desítek klientů např. neprovedl za celý rok ani jednou kontrolu a neinformoval žalovanou o tom, zda jsou u těchto klientů splněny podmínky pro další spolupráci z hlediska požadavků zákona č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu. Žalobce porušoval své povinnosti i tím, že nevkládal do vnitřního elektronického systému (CRM) žalované údaje o schůzkách s klienty, tak jak to žalovaná požadovala. Žalobce s žalovanou řádně nespolupracoval a nebyl ochoten plnit její pokyny. Žalobce se tak choval v rozporu s § 2489 obč. zák., podle něhož byl povinen při vykonávání své činnosti dbát zájmů zastoupené společnosti, sdělovat jí nezbytné údaje související s plněním jeho povinností a postupovat ve shodě s rozumnými pokyny zastoupené.

8. Přisvědčit nemohl odvolací soud ani odvolacím námitkám žalobce.

9. Především nelze souhlasit s tím, že je mu vytýkáno nesplnění povinností, které vůbec neměl. Výše uvedené povinnosti vyplývaly pro žalobce ze smlouvy, z vnitřních předpisů i z pokynů žalované. Namítal-li žalobce, že nebyl seznámen s vnitřními předpisy žalované, pak je třeba uvést, že žalobce nebyl ve vztahu k žalované v pracovněprávním vztahu ani ve vztahu spotřebitele k podnikateli. Jednalo se o rovnoprávný vztah dvou podnikatelů. Za těchto okolností tak bylo na žalobci, aby se sám a ze své vlastní iniciativy seznámil s interními předpisy žalované, k jejichž plnění se ve smlouvě zavázal. Z výslechu svědka [příjmení] vyplynulo, že vnitřní předpisy, a tedy i tzv. procesní knihy, byly prezentovány v elektronickém systému CRM, kde se s nimi mohl žalobce seznámit. Byl k tomu navíc dle smlouvy povinen (čl. II bod 2. smlouvy). Pokud jde o povinnosti vyplývající ze zákona o opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu, bylo prokázáno, že žalobce byl v tomto směru opakované proškolen.

10. Souhlasit nelze ani s názorem žalobce, že odstoupení od smlouvy nebylo určité, a tudíž je neplatné. K platnému odstoupení od smlouvy není dle názoru odvolacího soudu třeba, aby v něm byly uvedeny jeho důvody (srov. obdobně nález Ústavního soudu z 30. 11. 2001 sp. zn. IV. ÚS 182/01). Podstatné je, zda důvody k odstoupení v době odstoupení existují a zda odstupující jejich existenci v případném soudním řízení prokáže. Taktomu v tomto případě bylo. Odvolací soud má navíc za to, že odkaz na čísla smluv, u nichž žalovaná vytýkala žalobci nečinnost, je z hlediska určitosti důvodu odstoupení dostatečný. To, že si žalobce nemohl v elektronickém systému žalované případně dohledat jména klientů, není podstatné a nečiní to odstoupení nezdůvodněným.

11. Právní hodnocení žalobce, podle něhož je postup žalované zneužitím práva, není dle názoru odvolacího soudu přiléhavé. Pokud žalovaná po určitou dobu tolerovala jednání žalobce, neznamená to, že tak byla povinna činit navždy. Neznamená to ani, že žalobce měl právo v porušování svých povinností pokračovat. Předchozí smířlivý postoj žalované k porušování povinností žalobce nemohl žalované bránit v tom, aby se od určitého okamžiku proti tomuto porušování, pokud pokračovalo, vymezila.

12. Případná není ani námitka opomenutého důkazu. Žalobce v této souvislosti poukazoval na své podání ze dne 6. 12. 2020, v němž navrhl mj. důkaz opisem profilu jednotlivých klientů, a to k prokázání svého tvrzení, že plnil svou informační povinnost vůči žalované ohledně své činnosti a o uskutečněných kontaktech s klienty. Neprovedení tohoto důkazu ze strany okresního soudu však nelze považovat za procesní pochybení, jež by mohlo mít vliv na správnost jeho rozhodnutí. Jak plyne z přezkoumávaného rozhodnutí, okresní soud shledal odstoupení od smlouvy důvodným proto, že žalobce neprovedl u mnoha klientů během celého roku bezpečnostní kontrolu z hlediska pravidel upravujících prevenci v oblasti tzv. praní špinavých peněz. To ostatně připustil i sám žalobce. Již sama tato okolnost byla postačujícím důvodem k odstoupení od smlouvy. Žalobce však dle zjištění okresního soudu porušoval své povinnosti i tím, že nezapisoval své kontakty s klienty do interního elektronického systému žalované. Tento nedostatek se týkal i schůzek teprve plánovaných, na jejichž přehledu měla žalovaná zájem proto, aby se některých z nich mohla prostřednictvím pověřené osoby (např. svědkyně [příjmení]) dle své výběru zúčastnit. V těchto případech tedy nešlo o záznam schůzek, které žalobce již vykonal, nýbrž těch, které teprve vykonat měl. I tento nedostatek v činnosti žalobce byl způsobilým důvodem pro odstoupení od smlouvy. Také tímto jednáním žalobce porušoval svou základní povinnost postupovat ve shodě s pokyny zastoupené (§ 2489 odst. 1 obč. zák.). Pokud nebyl proveden důkaz o záznamu schůzek vykonaných, nemohlo to mít na rozhodnutí v této věci žádný vliv. Byly totiž zjištěny případy jiného porušování povinností ze strany žalobce, které samy o sobě dostačují pro závěr, že žalovaná odstoupila od smlouvy oprávněně. Provedení navrženého důkazu by tak bylo nadbytečné, neboť i kdyby jím bylo tvrzení žalobce prokázáno, nemohlo by to nic změnit na celkovém právním posouzení věci. Pouhá skutečnost, že se okresní soud v tomto směru v odůvodnění svého rozsudku nevyjádřil, nemohla mít za daných okolností vliv na věcnou správnost jeho rozhodnutí.

13. Lze tedy uzavřít, že žalobce porušoval při výkonu funkce zástupce žalované své povinnosti a žalovaná z tohoto důvodu oprávněně od smlouvy odstoupila. Za těchto okolností nevzniklo žalobci právo na zvláštní odměnu ve smyslu § 2514 obč. zák., neboť tomuto nároku bránila ve smyslu § 2517 obč. zák. skutečnost, že žalovaná od smlouvy oprávněně odstoupila. Nemá-li podle citovaného ustanovení zástupce právo na zvláštní odměnu, jestliže by zastoupený mohl od smlouvy odstoupit, tím méně může toto právo zástupci svědčit, jestliže zastoupená od smlouvy skutečně a právem odstoupila.

14. Z výše uvedených důvodů odvolací soud rozsudek okresního sodu jako správný potvrdil (§ 219 o. s. ř.).

15. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle ustanovení § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaná byla v odvolacím řízení úspěšná, měla proto právo i na náhradu nákladů této fáze řízení. Odvolací náklady žalované spočívaly v odměně za zastupování za jeden úkon právní služby ve výši 7.540 Kč (§ 7 bod 5. vyhl. č. 177/1996 Sb. – zastoupení při jednání), jedné paušální náhradě hotových výdajů ve výši 300 Kč (§ 13 odst. 1 a 4 vyhl. č. 177/1996 Sb.) a 21% DPH ve výši 1.646 Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř.) Celkem činily odvolací náklady žalované 9.486 Kč. Pokud jde o odměnu za zastupování, stanovil ji odvolací soud z částky 6.515,60 EUR, která byla předmětem odvolacího řízení. Při devizovém kurzu stanoveném Českou národní bankou pro den 3. 5. 2022 v hodnotě 1 EURO = 24, 660 Kč byla předmětem odvolacího řízení částka 160.675 Kč.

16. Odvolací soud nepřiznal žalované právo na náhradu za další úkon právní pomoci, který měl spočívat v její poradě s advokátkou v rozsahu přesahujícím 1 hodinu. Z obsahu spisu se potřeba takové porady nepodává, a ani sama zástupkyně žalované ve svém vyúčtování neuvedla nic bližšího k tomu, proč bylo třeba mít s klientem více než hodinovou poradu v den jednání. Složitosti případu a z ní vyplývající potřebě takto rozsáhlé porady neodpovídá ani následný projev advokátky před odvolacím soudem, který se omezil jen na několik stručných vět, v nichž bylo toliko poukázáno na závěry okresního soudu. Za těchto okolností nepovažoval odvolací soud náklady spojené s tvrzenou poradou za účelně vynaložené (§ 142 odst. 1 o. s. ř.).