47 Co 49/2025

Plný text

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Martiny Borovcové a soudců JUDr. Romany Novákové a Mgr. Ing. Borise Nypla ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 79 435,49 Kč s příslušenstvím k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Trutnově ze dne 21. ledna 2025 č. j. 11 C 224/2024-46

I. V části výroku II, jíž byla žaloba zamítnuta ohledně částky 18 603,13 Kč s úrokem z prodlení 8,5 % ročně od 23. 7. 2024 do zaplacení a dále ohledně úroku 28,15 % ročně z částky 79 060,49 Kč od 23. 7. 2024 do zaplacení, se rozsudek okresního soudu zrušuje a řízení se v tomto rozsahu zastavuje.

II. Ve zbývajícím rozsahu výroku II se rozsudek okresního soudu potvrzuje.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před okresním ani krajským soudem.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud uložil žalovanému zaplatit žalobkyni , částka, (výrok I), zamítl žalobu v části, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení dalších , částka, s příslušenstvím (výrok II) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok III).

2. Okresní soud vyšel ze zjištění, že žalobkyně uzavřela s žalovaným dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě mu poskytla peněžní prostředky ve výši , částka, . Žalovaný se zavázal splácet úvěr v 36měsíčních splátkách po , částka, . Roční úroková sazba byla sjednána ve výši 28,15 %. Žalobkyně před poskytnutím úvěru neprověřila řádně úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný v průběhu trvání úvěrové smlouvy uhradil žalobkyni , částka, . Dne , datum, byl úvěr žalobkyní zesplatněn. Žalovaný poté v rámci oddlužení v průběhu insolvenčního řízení vedeného na jeho majetek zaplatil žalobkyni dalších , částka, . Celkem tak zaplatil žalobkyni , částka, . Okresní soud posoudil takto zjištěný skutkový stav po právní stránce a dospěl k závěru, že úvěrová smlouva je ve smyslu § 87 o spotřebitelském úvěru (zák. č. 257/2016 Sb.) z důvodu neprověření úvěruschopnosti žalovaného neplatná. Žalovaný je proto povinen vrátit žalobkyni plnění, které od ní na základě neplatné smlouvy obdržel a dosud je nevrátil. Jedná se o částku , částka, (, částka, – , částka, ). V této části okresní soud žalobě vyhověl, ve zbývajícím rozsahu ji naopak zamítl s tím, že jejím předmětem je plnění, které má podklad v neplatné smlouvě. Okresní soud nepřiznal žalobkyni ani právo na úroky z prodlení z dlužné částky, neboť pohledávka žalobkyně se dosud nestala splatnou a žalovaný se v prodlení s jejím zaplacením nenachází. Splatnost pohledávky nastane až uběhnutím lhůty, kterou okresní soud stanovil v rozhodnutí.

3. Proti rozsudku okresního soudu podala odvolání žalobkyně. Namítala, že zjištění okresního soudu, že žalovaný uhradil žalobkyni na splátkách úvěru celkem , částka, , je nesprávné. Ve skutečnosti uhradil jen , částka, . Okresní soud nesprávně přičetl k uvedené částce ještě částku , částka, uhrazenou v rámci oddlužení žalovaného. Tato částka (, částka, ) je však již zahrnuta v částce , částka, uvedené v tabulce vypracované žalobkyní a označené jako „rekapitulace“. To plyne z listiny označené jako „Výpis čerpání, splátek a úhrad“ založené ve spise. Okresní soud pochybil dále v tom, že žalobkyni nepřiznal právo na úrok z prodlení. Žalobkyni toto právo náleží, jak plyne i z usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, . Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud změnil rozsudek okresního soudu a přiznal jí právo na zaplacení dalších , částka, s úrokem z prodlení 8,5 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení. V rozsahu , částka, , úroku 28,15 % ročně z částky , částka, a úroku z prodlení 8,5 % ročně z částky , částka, vzala žalobkyně žalobu zpět.

4. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu z podnětu podaného odvolání, odvolání však neshledal důvodným.

5. Odvolací soud má za to, že okresní soud posoudil věc správně a své rozhodnutí též přiléhavě a srozumitelně zdůvodnil. Odvolací soud se závěry soudu prvního stupně souhlasí a na důvody uvedené okresním soudem odkazuje. K odvolání žalobkyně pak uvádí následující.

6. Základní odvolací námitkou žalobkyně bylo nesprávné zjištění okresního soudu ohledně výše žalovaným poskytnutého plnění. Okresní soud vzal za prokázané, že žalovaný na poskytnutý úvěr zaplatil celkem , částka, , z toho , částka, v průběhu trvání úvěrového vztahu a , částka, po zesplatnění úvěru v rámci insolvenčního řízení formou oddlužení. Žalobkyně v odvolání naopak tvrdila, že částka , částka, je již obsažena v částce , částka, , tedy že žalovaný zaplatil celkem pouze , částka, .

7. Z výše uvedeného hlediska je podle názoru odvolacího soudu podstatné, že sama žalobkyně uvedla v žalobě obě částky jako dva zvláštní údaje, tedy jak platbu , částka, , tak i , částka, . První z nich byla dle tvrzení žalobkyně placena na poskytnutý úvěr, druhá byla uhrazena po zesplatnění úvěru. Nelze vytýkat okresnímu soudu, že takovému tvrzení rozuměl tak, že na úvěr byl zaplacen součet těchto částek. Ani z přehledu nazvaného „Výpis čerpání, splátek a úhrad“ není bez dalšího zcela zřejmé, kolik žalovaný na úvěr zaplatil, a kdy se tak stalo. Teprve při jednání před odvolacím soudem žalobkyně vysvětlila, že o úhradě nesvědčí částka uvedená ve sloupci nazvaném „úhrada“, byť tučně vytištěná, pokud zároveň není u dané splátky uveden zvláštní řádek označený jako „úhrada“. Za rozhodující tak z hlediska tvrzení žalobkyně bylo třeba považovat její vyjádření učiněné při jednání před okresním soudem dne , datum, . Žalobkyně tehdy uvedla výslovně, že žalovaný jí vrátil na poskytnutý úvěr celkem částku , částka, . Okresní soud proto nepochybil, pokud z tohoto jednoznačného tvrzení žalobkyně, prvního a jediného v průběhu celého řízení, ve svém rozhodnutí vyšel.

8. Žalobkyně byla před vyhlášením rozsudku okresního soudu poučena, že všechny rozhodné skutečnosti musí být uvedeny dříve, než bude ve věci vyhlášeno rozhodnutí, a že k případným novým skutečnostem nebude moci být v dalším průběhu řízení přihlédnuto a nebudou představovat způsobilý odvolací důvod. Rozsah žalovaným poskytnutých splátek je přitom nutno považovat za skutečnost rozhodnou, neboť bez jejího uvedení by nebylo možné rozhodnout, zda uplatněné právo na vrácení poskytnutých peněžních prostředků žalobkyni svědčí, či nikoliv. Pokud tedy žalobkyně v odvolání přichází s tvrzením, že žalovaný jí z poskytnutých prostředků nevrátil , částka, , nýbrž jen , částka, , jde o tvrzení nové a tudíž v odvolacím řízení nepřípustné.

9. Okresní soud správně vycházel z toho, že žalovaným bylo zaplaceno celkem , částka, , a tomuto zjištění odpovídá i jeho rozhodnutí.

10. Žalobkyni nebylo možné přisvědčit ani v názoru, že jí mělo být přiznáno právo na úroky z prodlení z dlužné částky.

11. Z tohoto hlediska je určující výklad § 87 spotřebitelského zákona. Ten již dříve provedl Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne , datum, sp. zn. , spisová značka, . Z něho se podává, že uvedené ustanovení upravuje dobu vrácení jistiny poskytnuté dlužníku na základě neplatně sjednaného spotřebitelského úvěru, tedy splatnost dluhu. Jde o ustanovení, které je speciální vůči obecné úpravě týkající se bezdůvodného obohacení. Stanovuje novou dobu splatnosti, a to buď mezi účastníky dohodnutou, nebo určenou soudem. Pokud je spor o vracení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Doba splatnosti, kterou při tom určí, neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Nárok na zákonné úroky z prodlení vzniká věřiteli teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době stanovené podle § 87 cit. zák. Do té doby není dlužník v prodlení. Okresní soud z citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu vycházel, jak je patrno z odůvodnění jeho rozhodnutí.

12. Z uvedeného plyne nesprávnost názoru žalobkyně, pokud se ta domnívá, že soud neměl stanovit lhůtu k plnění dle § 87 cit. zák., nýbrž podle pravidel obsažených v obecné právní úpravě, tedy ode dne následujícího po výzvě k plnění. Žalovaný totiž v prodlení není a nemůže se do něj dostat dříve, než marně uplyne soudem stanovená lhůta k plnění. Z tohoto důvodu není ani povinen platit úroky z prodlení, neboť ty jsou z podstaty věci vázány právě jen na prodlení.

13. Poukazovala-li žalobkyně v této souvislosti na usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, , pak jde o odkaz nepřípadný, neboť závěry v něm uvedené se vztahují k jinému, dříve platnému zákonu (zák. č. 145/2010 Sb.) a na současně platný zákon (zák. č. 257/2016 Sb.) je nelze použít.

14. Z uvedeného tedy vyplývá, že okresní soud nepochybil, pokud žalobkyni právo na úroky z prodlení z dlužné částky nepřiznal.

15. Vzhledem k tomu, že žalobkyně vzala v průběhu odvolacího řízení žalobu v části , částka, s úrokem z prodlení 8,5 % ročně od , datum, do zaplacení a v části úroku 28,15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení zpět a žalovaný nevyjádřil se zpětvzetím nesouhlas, odvolací soud v této části rozsudek okresního soudu zrušil a řízení zastavil (§ 222a o. s. ř.).

16. Ve zbývajícím odvoláním napadeném rozsahu odvolací soud rozsudek okresního soudu jako správný potvrdil (§ 219 o. s. ř.).

17. O nákladech řízení rozhodl odvolací soud podle ustanovení § 224 odst. 1 a 2, § 142 odst. 1 a 2 a § 146 odst. 2 věta první o. s. ř. Vzhledem k tomu, že žalobkyně vzala žalobu částečně zpět a rozsudek okresního soudu byl odvolacím soudem částečně zrušen a řízení bylo částečně zastaveno, rozhodl odvolací soud znovu i o nákladech řízení před okresním soudem.

18. Žalovaný byl v řízení před okresním soudem z hlediska konečného rozhodnutí ve věci úspěšnějším účastníkem. V odvolacím řízení byl žalovaný úspěšný zcela. Částečné zrušení rozsudku soudu prvního stupně a zastavení řízení procesně zavinila zpětvzetím žaloby žalobkyně. Žalovaný by proto měl dle výše citovaných ustanovení právo na náhradu nákladů v rozsahu odpovídajícím míře jeho úspěchu v té které části řízení. Žalovaný však sám žádné náklady k úhradě neuplatnil a z obsahu spisu ani žádné jeho náklady nevyplývají. Odvolací soud proto nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků.