47 Co 64/2025

Plný text

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Martiny Borovcové a soudců JUDr. Romany Novákové a Mgr. Ing. Borise Nypla ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupena advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta o žalobě na vydání věci k odvolání žalobkyně i žalované proti rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 19. února 2025 č. j. 8 C 243/2023-127

I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku II potvrzuje.

II. Ve výroku III se rozsudek okresního soudu mění tak, že žalobkyně je povinna nahradit žalované náklady řízení před okresním soudem ve výši , částka, , a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta žalované.

III. Žalobkyně je povinna nahradit žalované náklady odvolacího řízení ve výši , částka, , a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta žalované.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud zastavil řízení v části, v níž se žalobkyně domáhala vydání faktur přijatých za období , datum, – , datum, , kontrolního hlášení za rok , rok, a za období , datum, – , datum, a záznamní povinnosti k DPH za rok , rok, a první pololetí , rok, (výrok I), zamítl žalobu v části, jíž se žalobkyně domáhala vydání prvotních faktur přijatých za období , datum, – , datum, , interních dokladů za první pololetí , rok, , měsíční soupisky dokladů zahrnutých do kontrolního hlášení za všechny měsíce roku , rok, , kontrolního hlášení za 7. měsíc , rok, a příjmových a výdajových pokladních dokladů za první pololetí roku , rok, (výrok II) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok III).

2. Žalobkyně se žalobou domáhala vydání účetních dokladů, o nichž tvrdila, že jí je žalovaná zadržuje. Pokud jde o věc samu, okresní soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žalovaná v minulosti zpracovávala pro žalobkyni na základě ústně uzavřené smlouvy účetnictví, a to až do června , rok, . Účetní doklady, které jí za tím účelem žalobkyně poskytla, žalovaná žalobkyni následně vrátila. Některé doklady žalovaná žalobkyni na její žádost zaslala opakovaně, jednalo se však o listiny vytisknuté z tzv. portálu , značka, . Další doklady u sebe žalovaná již nemá. Z těchto důvodů shledal okresní soud žalobu na vydání účetních dokladů, v průběhu řízení postupně zpřesňovaných, jako neoprávněnou, a proto ji v části, jež zůstala po několikerém částečném zpětvzetí žaloby předmětem řízení, zamítl. Současně rozhodl o částečném zastavení řízení pro zpětvzetí žaloby ve zbývajícím rozsahu.

3. Proti rozsudku okresního soudu podaly odvolání obě účastnice.

4. Žalobkyně ve svém odvolání označila závěr okresního soudu, že nebylo prokázáno držení účetních dokladů žalovanou, za nesprávný. Z provedených důkazů alespoň nepřímo vyplývá opak. Žalobkyně jednotlivé důkazy podrobně vyjmenovala a uvedla, proč se domnívá, že je z nich možno učinit závěr, že žalovaná požadované účetní listiny stále drží. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu ve výroku II změnil a žalované uložil požadované doklady jí vydat.

5. Odvolání žalované směřovalo jen do výroku III o nákladech řízení. Žalovaná namítala, že zpětvzetí žaloby a zastavení řízení nezavinila. Doklady totiž předávala žalobkyni duplicitně. Žalobkyně neprokázala, že by jí žalovaná v průběhu řízení předala jakýkoliv doklad v originále. Předmětem řízení je přitom právě vydání originálních listin. To, že byl nějaký doklad zaúčtován, neznamená, že byl žalované i předán. V protokolech pořízených během řízení je též zaznamenáno, že žalobkyně bere žalobu v některých částech zpět proto, že doklady nechce, resp. že bylo špatně žalováno. Úspěch ve věci musí být navíc poměřován poměrem počtu jednotlivých dokladů, ve vztahu k nimž byl každý z účastníků úspěšný. Nelze naopak považovat např. všechny účetní doklady za jeden měsíc za jeden doklad. Žalovaná měla ve věci převažující úspěch. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud změnil rozsudek okresního soudu ve výroku III a přiznal jí právo na náhradu nákladů řízení v plném rozsahu.

6. K odvolání žalobkyně žalovaná uvedla, že předání originálů účetních dokladů nebylo v řízení prokázáno. Důkazem předání ostatních dokladů není ani to, že žalovaná zaslala žalobkyni doklad k telefonu. Bylo na žalobkyni, aby předání dokladů prokázala. Toto důkazní břemeno neunesla. Mnohé z dokladů bylo možné vytisknout z portálu , značka, . Žalobkyně zpracovala i daňové přiznání za rok , rok, , musela přitom z účetních dokladů vycházet, tedy mít je u sebe. Žalovaná označila odvolání žalobkyně za nedůvodné a navrhla potvrzení rozsudku okresního soudu ve výroku II.

7. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu z podnětu odvolání obou účastníků, a to v rozsahu, jímž byl odvoláními dotčen, a poté dospěl k následujícím závěrům.

8. Žalobkyně se v řízení domáhala nároku na vydání věci (souboru účetních dokladů) z titulu ochrany vlastnického práva ve smyslu § 1040 odst. 1 obč. zák. Podmínkou úspěšného uplatnění takové žaloby je obecně prokázání toho, že žalobce je vlastníkem věci, jejíhož vydání se domáhá, a dále toho, že věc přešla do držby (detence) žalovaného a v době rozhodnutí se v ní stále nachází.

9. Okresní soud založil své rozhodnutí na zjištění, že druhá z uvedených podmínek nebyla v daném případě splněna. Konkrétně dospěl k závěru, že se žalobkyni nepodařilo prokázat předání každého jednotlivého účetního dokladu, jehož vydání se domáhá, žalované. Takového důkazu přitom bylo třeba zvlášť ve vztahu ke každému z požadovaných dokladů. Důkazem by mohl být např. předávací protokol, z něhož by bylo možné předání konkrétních účetních dokladů žalované dovodit. Ten však nebyl žalobkyní předložen. Žalobkyně nepředložila ani žádný jiný důkaz, z něhož by předání konkrétních listin žalované vyplývalo. Pouhé zaúčtování dokladu (čímž okresní soud zjevně rozuměl skutečnost, že doklad byl zohledněn žalovanou při zpracování účetnictví žalobkyně) není důkazem toho, že žalovaná disponovala dokladem v jeho originální listinné podobě. Nebyla tedy splněna podmínka spočívající v prokázání toho, že žalobou požadované listiny byly žalované v minulosti předány, tedy že se vůbec dostaly do její dispozice a že je žalované neoprávněně zadržuje.

10. Okresní soud dospěl navíc k závěru, že ty z účetních dokladů, které byly žalobkyní žalované předány, byly po zpracování účetnictví vráceny žalobkyni zpět. Nebyl tedy splněn ani předpoklad (nezbytný pro úspěch v tomto typu řízení), že žalovaná má požadované účetní doklady stále ve svém držení. Pokud žalovaná v průběhu řízení nějaké doklady žalobkyni předávala, nejednalo se o původní listiny, jejichž vlastníkem byla žalobkyně, nýbrž o doklady tištěné z elektronických zdrojů (tzv. portál , značka, ). I žalobkyně ostatně v návrhu předávacího protokolu, který sama koncipovala (č. l. 43–45), uváděla pravidelně u nepředaných dokladů, že je „postačí vytisknout z programu , značka, v PC“. Ačkoliv to z rozhodnutí okresního soudu výslovně neplyne, je zřejmé, že kopie účetního dokladu pořízená žalovanou není věcí, jež by se nacházela ve vlastnictví žalobkyně a již by neprávem žalovaná žalobkyni zadržovala. K takové kopii nemá žalobkyně vlastnické právo. Nejde tedy ani o věc, jejíhož vydání by se mohla úspěšně domáhat podle § 1040 odst. 1 obč. zák. Případné předání některých listin v průběhu řízení žalobkyni není tedy důkazem toho, že žalovaná držela tyto listiny v jejich originální podobě.

11. Pro úplnost je třeba dodat, že předmětem žaloby byly i listiny, které nebyly předány žalované žalobkyní, nýbrž které měla žalovaná teprve sama vytvořit (měsíční soupiska dokladů zahrnutých do kontrolního hlášení, kontrolní hlášení samotné aj.). V těchto případech zcela zjevně nešlo o listiny ve vlastnictví žalobkyně, jejichž vydání by mohla po žalované žádat v rámci ochrany svého vlastnického práva žalobou podle § 1040 obč. zák.

12. Odvolací soud z uvedených důvodů shledal rozsudek okresního soudu správným. Proto jej v části, jíž bylo rozhodnuto o věci samé, potvrdil (§ 219 o. s. ř.).

13. Změnil jej pouze ve výroku o náhradě nákladů řízení. Okresní soud tuto část svého rozhodnutí zdůvodnil tím, že první dvě částečná zpětvzetí žaloby byla učiněna pro chování žalované, která žalobkyni vydala část požadovaných dokladů. Opomněl však vzít v úvahu, že se i podle jeho vlastních zjištění jednalo o doklady tištěné z portálu , značka, . Nešlo tedy o vrácení originálních dokladů náležejících vlastnicky žalobkyni. Jak uváděla v průběhu řízení žalovaná, originální doklady vrátila žalobkyni ještě před zahájením řízení, v jeho průběhu pak předávala žalobkyni jejich kopie, často opakovaně. Takové plnění však nelze považovat za chování žalované ve smyslu § 146 odst. 2 věta druhá o. s. ř., neboť jím nebylo uspokojeno žalobou uplatněné právo na vydání originálních dokladů vlastnicky náležejících žalobkyni. Okolnost, že se žalobkyně s takovým plněním spokojila a vzala pro ně žalobu zpět, není rozhodná. Aby bylo možné dospět k závěru, že žalovaná poskytla žalobkyni dobrovolně žalobou požadované plnění, muselo by být prokázáno, že se jednalo o originální doklady ve vlastnictví žalobkyně, neboť jenom ty mohly být z principu věci předmětem žaloby. Takový důkaz však podán nebyl. Pokud tedy žalovaná poskytla žalobkyni v průběhu řízení jen počítačem vytvořené listiny, a naopak jí nevrátila originály jejích vlastních účetních dokladů, nelze její jednání považovat za plnění, jehož se žalobkyně domáhala žalobou. Odvolací soud z těchto důvodů dospěl k závěru, že úspěšným účastníkem řízení byla žalovaná, neboť žaloba byla zčásti zamítnuta a v části, v níž bylo řízení zastaveno, nebyla, nahlíženo objektivně, žaloba vzata zpět pro chování žalované.

14. Z těchto důvodů odvolací soud změnil rozsudek okresního soudu ve výroku III a přiznal žalované právo na náhradu nákladů řízení jakožto účastníkovi, který měl v řízení plný úspěch (§ 224 odst. 1 a 142 odst. 1 o. s. ř.).

15. Náklady řízení žalované před okresním soudem spočívaly v odměně za zastupování za 6 úkonů právní služby po , částka, (§ 9 odst. 1, § 7 bod 4. vyhl. č. 177/1999 Sb. ve znění účinném k , datum, – převzetí věci, 2× písemné vyjádření ve věci, 3× zastoupení při jednání), jednom úkonu právní služby ve výši , částka, (§ 9 odst. 1, § 7 bod 5. vyhl. č. 177/1999 Sb. ve znění účinném k , datum, – zastoupení při jednání), 6 paušálních náhradách hotových výdajů po , částka, (§ 13 odst. 1 a 4 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění účinném k 31. 12. 2024), jedné paušální náhradě hotových výdajů ve výši , částka, (§ 13 odst. 1 a 4 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění účinném k 1. 1. 2025) a 21 % DPH ve výši , částka, . Celkem tak představovaly náklady řízení žalované před soudem prvního stupně po zaokrouhlení na celé koruny , částka, .

16. Žalovaná požadovala náhradu nákladů za dalších 7 úkonů právní služby, jež měly spočívat v jejích poradách s advokátem v rozsahu přesahujícím vždy 1 hodinu. Odvolací soud však neshledal vzhledem k charakteru uplatněné pohledávky a průběhu řízení takové porady za potřebné a náklady s nimi spojené za účelně vynaložené (§ 142 odst. 1 o. s. ř.). Samotné tvrzení o uskutečnění těchto porad považuje odvolací za značně nevěrohodné. Žalovaná prostřednictvím svého advokáta tvrdí, že se s ním o věci radila před každým jednáním, a kromě toho ještě i několikrát samostatně, bez souvislosti s nadcházejícím jednáním. Soudu není smysl takových porad zřejmý, zvlášť spočívala-li obrana žalované od počátku v jednoduchém stanovisku, že všechny doklady žalobkyni předala a žádné další v držení nemá. Absentující smysl porad vyčnívá zvlášť silně např. u porady ze dne , datum, . Není zřejmé, co mohlo být účelem porady v délce přesahující 1 hodinu za situace, kdy advokát žalované již dříve podal soudu vyjádření k žalobě, s žalovanou se po převzetí věci znovu zvlášť sešel (, datum, ), přičemž v mezidobí nedošlo v řízení k žádnému posunu (neproběhlo ještě žádné jednání). Stejně tak není jasné, k čemu měla vést více než hodinová porada , datum, před jednáním , datum, , když u předchozího jednání , datum, nebyla řešena žádná jiná otázka než možnost uzavření smíru mezi účastníky. Ani v tomto případě nedošlo v řízení k žádnému pokroku. Pokud jde o porady konané dne , datum, a , datum, , ty se měly dle vyúčtování týkat konzultací nad usnesením soudu ze dne , datum, č. j. , spisová značka, . Odvolací soud především žádné takové usnesení ve spise nenachází, není mu však ani zřejmé, proč by bylo třeba uspořádat ke konzultaci nad tímto usnesením dvě porady, z nichž každá trvala déle než hodinu. Celkově tedy působí tato pasáž vyúčtování nákladů řízení na odvolací soud dojmem, že se účtující strana snažila jejím prostřednictvím maximalizovat finanční důsledky svého procesního úspěchu ve věci, aniž by to však odpovídalo skutečně odvedenému objemu poskytnutých právních služeb. Z těchto důvodů náhradu takto účtovaných nákladů žalované nepřiznal.

17. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle ustanovení § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaná byla v odvolacím řízení úspěšná, měla proto právo i na náhradu nákladů této fáze řízení.

18. Odvolací náklady žalované spočívaly v odměně za zastupování za 2 úkony právní služby po , částka, (§ 7 bod 5. vyhl. č. 177/1996 Sb. – vyjádření k odvolání, zastoupení při jednání), v odměně za zastupování za jeden úkon právní služby v rozsahu jedné poloviny ve výši , částka, (§ 7 bod. 5., § 11 odst. 2 písm. c/ vyhl. č. 177/1996 Sb. – odvolání proti nemeritornímu rozhodnutí), 3 paušálních náhradách hotových výdajů po , částka, (§ 13 odst. 1 a 4 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění účinném k , datum, ) a 21 % DPH ve výši , částka, (§ 137 odst. 3 o.s.ř.). Celkem činily odvolací náklady žalované po zaokrouhlení na celé koruny , částka, .