47 Co 73/2026

Plný text

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Martiny Borovcové a soudců JUDr. Romany Novákové a Mgr. Ing. Borise Nypla ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO: IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného posledně bytem Adresa žalovaného zastoupený opatrovníkem advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta o zaplacení 18 250 Kč s příslušenstvím k odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 24. 2. 2026, č. j. 12 C 202/2025-62

I. Rozsudek okresního soudu se v napadené části výroku I mění tak, že se žaloba v části, jíž bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobkyni částka se zákonným úrokem z prodlení ve výši úrok ročně z částky částka od datum do zaplacení, zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před okresním soudem.

III. Žalobkyně je povinna nahradit žalovanému na účet Okresního soudu v Hradci Králové náklady odvolacího řízení ve výši částka do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Okresní soud označeným rozsudkem uložil žalovanému do tří dnů od právní moci zaplatit žalobkyni částka se zákonným úrokem z prodlení ve výši úrok % od datum do zaplacení a dále částka (výrok I) a nahradit jí k rukám zástupkyně náklady řízení ve výši částka (výrok II).

2. Okresní soud shledal žalobu zcela důvodnou. Vzal za prokázané, že dne datum uzavřeli účastníci smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě níž byl žalovanému poskytnut bezúčelový úvěr ve výši částka (§ 2395 a násl. o. z.). Žalovaný žádnou z úvěrových splátek neuhradil, což vedlo k zesplatnění úvěru. Dle názoru okresního soudu není smlouva neplatná dle § 87 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ“), neboť žalobkyně řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného. Vyšla přitom ze žádosti o úvěr, z údajů veřejně dostupných registrů a zejména z pohybu na účtu žalovaného. V období od datum do datum bylo na účet připsáno částka, odepsáno částka a podle výdajových položek žalovaný jiné závazky neměl. Úvěrová smlouva není neplatnou ani pro nemravnost sjednaného úroku úrok % měsíčně či smluvní pokuty úrok% denně z dlužné částky.

3. Proti části výroku I rozsudku týkající se povinnosti zaplatit částka (tj. částka z titulu sjednaného příslušenství + částka ze smluvní pokuty) spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky částka od datum podal žalovaný odvolání. Navrhl jej v této části změnit a žalobu zamítnout. Namítal, že žalobkyně nedostatečně prověřila jeho úvěruschopnost coby spotřebitele, tudíž je smlouva absolutně neplatná. Neporovnala příjmy s výdaji žalovaného a nemohla tak posoudit, zda bude schopen dostát závazkům z úvěrové smlouvy. Samotný obrat na účtu nevypovídá o skutečných závazcích žalovaného. Opatrovníkovi není ničeho známo a poměrech žalovaného, který je neznámého pobytu patrně kdesi v zahraničí.

4. Žalobkyně se k odvolání nevyjádřila.

5. Krajský soud přezkoumal napadenou část rozsudku, jakož i řízení, jež jeho vydání předcházelo. Odvolání žalovaného shledal důvodným. Nařízené jednání proběhlo v nepřítomnosti omluvené žalobkyně (§ 211, § 101 odst. 3 o. s. ř.).

6. Se zřetelem k obsahu odvolacích námitek krajský soud řešil především úvěruschopnost žalovaného, přičemž zopakoval k důkazu žádost o spotřebitelský úvěr na č. l. 25 spisu a výplatnice žalovaného na č. l. 24 za měsíce datum. Podle žádosti o úvěr měl být žalovaný (dříve příjmením jméno FO) svobodný, žít v dvoučlenné domácnosti s jediným příjmem, a sice jeho ve výši částka měsíčně za výkon práce dělníka u zaměstnavatele jméno FO (viz výplatnice), a s výdaji částka měsíčně. Z obsahu spisu plyne, že výpisy z účtu žalovaného, z nichž okresní soud především dovodil úvěruschopnost, žalobkyně při sjednání úvěru k dispozici neměla. Tedy aniž by jakkoli ověřila reálnost výdajů domácnosti a žalovaného bydlícího tehdy v adresa s plným pracovním úvazkem v název, poskytla mu úvěr až do výše limitu částka na dobu neurčitou, úročený úrok % měsíčně s tím, že bude měsíčně splácet pouze úrok tj. částka měsíčně a že jistinu může splatit kdykoli během trvání smlouvy.

7. Podle § 86 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2).

8. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

9. V rozsudku sp. zn. spisová značka Nejvyšší soud vyjádřil názor, že z hlediska posuzování platnosti smlouvy ve smyslu § 87 zák. o spotřebitelském úvěru není podstatné, zda byla úvěruschopnost dlužníka řádně posouzena, nýbrž zda byla dána. I když by úvěruschopnost řádně posouzena nebyla, nelze považovat smlouvu za neplatnou, pokud dlužník v době poskytnutí úvěru úvěruschopný byl. Jak též vyplývá z citovaného rozhodnutí, důležitým kritériem pro posouzení úvěruschopnosti je i následné chování dlužníka ve vztahu k úhradě dluhu. V nyní posuzovaném případě nelze uzavřít, že úvěruschopnost žalovaného byla dána, jelikož tvrzené veškeré výdaje se na první pohled jeví jako nereálné a žalovaný na dluh z úvěru neuhradil vůbec ničeho. Podle názoru odvolacího soudu třeba v těchto skutečnostech spatřovat důkaz toho, že v době uzavření smlouvy žalovaný nebyl schopen úvěr v dohodnutých splátkách splácet.

10. Jelikož žalobkyně v procesu posouzení úvěruschopnosti pochybila a důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného poskytnutý úvěr splácet zde existovaly, shledal krajský soud smlouvu o spotřebitelském úvěru neplatnou ve smyslu § 87 odst. 1 ZSÚ. Žalovaný je proto povinen vrátit pouze poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru částka, což mu bylo uloženo již pravomocnou částí výroku I prvoinstančního rozsudku. V odvoláním napadené části pak byl výrok I změněn a žaloba zamítnuta (§ 220 odst. 1 písm. b/ o. s. ř.).

11. V souladu s ust. § 224 odst. 2 ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř. bylo znovu rozhodnuto o náhradě nákladů před okresním soudem. Po změně rozsudku lze hodnotit procesní úspěch obou účastníků jako jen částečný, a proto žádný z nich nemá právo na náhradu nákladů v tomto stupni.

12. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. Procesně zcela úspěšnému žalovanému v tomto stupni náleží náhrada odměny advokáta ustanoveného opatrovníkem žalovaného za dva úkony právní služby po částka spolu se dvěma paušálními náhradami výdajů po částka (tarifní hodnota částka; § 7 bod 4, § 11 odst. 1 písm. g/, k/, § 13 odst. 1, 4 vyhl. č. 177/1996 Sb. v platném znění), což s připočtením DPH v sazbě úrok %, tj. částka (§ 137 odst. 3 o. s. ř.) činí částka celkem. Žalobkyně je povinna zaplatit tyto náklady státu dle § 149 odst. 2 o. s. ř. Proti tomuto rozhodnutí je přípustné dovolání, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o. s. ř.). Dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu prostřednictvím Okresního soudu v Hradci Králové k Nejvyššímu soudu v Brně.