47 Co 90/2025

Plný text

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Martiny Borovcové a soudců JUDr. Romany Novákové a Mgr. Ing. Borise Nypla ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupen advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 152.134,52 Kč s příslušenstvím k odvolání žalobkyně a žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 26. února 2025 č. j. 6 C 4/2025-73

I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku II písm. c) a e), kterým byla žaloba zamítnuta v části ročního úroku z prodlení ve výši 12,75 % z částky 147.684,52 Kč od 13. 11. 2024 do zaplacení a kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 6.592,26 Kč, a ve výroku III potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Výrokem I rozsudku okresní soud uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 136.411,53 Kč. Ve výroku II zamítl žalobu v části o zaplacení a) 15.722,99 Kč, b) ročního úroku ve výši 12,75 % jdoucího z částky 147.684,52 Kč od 13. 11. 2024 do zaplacení, c) ročního úroku z prodlení ve výši 12,75 % jdoucího z částky 147.684,52 Kč od 13. 11. 2024 do zaplacení, d) kapitalizovaného úroku ve výši 19.459,17 Kč a e) kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 6.592,26 Kč. Ve výroku III okresní soud uložil žalovanému nahradit žalobkyni k rukám jejího zástupce do tří dnů od právní moci rozsudku náklady řízení ve výši 20.512 Kč.

2. Okresní soud zjistil, že na základě úvěrové smlouvy ze dne 16. 8. 2023 poskytla žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 150.000 Kč. Zápůjční úroková sazba činila 17,30 % p. a., výše splátky byla 2.924 Kč a předpokládaná celková splatná částka činila 277.781,93 Kč. Při posouzení úvěruschopnosti žalobkyně vycházela z údajů od žalovaného a z výpisů z běžného účtu žalovaného za období 6 měsíců. Okresní soud zjistil, že žalobkyně počítala s měsíčními příjmy žalovaného ve výši 10.704 Kč, přitom reálné pravidelné příjmy žalovaného ze zaměstnání byly poloviční. Dva měsíce před uzavřením smlouvy o úvěru neměl žalovaný ze zaměstnání příjmy žádné. Žalobkyně nezohlednila stávající úvěr žalovaného. Okresní soud dovodil, že žalobkyně porušila povinnost řádného zjištění úvěruschopnosti žalovaného podle § 86 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ“). Úvěrovou smlouvu shledal okresní soud absolutně neplatnou podle § 87 odst. 1 ZSÚ. Žalovaný na úvěr zaplatil celkem 13.588,47 Kč. Na straně žalovaného došlo k bezdůvodnému obohacení podle § 2991 o. z. Okresní soud uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 136.411,53 Kč představující bezdůvodné obohacení žalovaného. Co do všech nároků, jež žalobkyně spojovala se smlouvou, jež byla shledána neplatnou, okresní soud žalobu zamítl. Žalobkyni nepřiznal ani nárok na úrok z prodlení s ohledem na konstitutivní charakter rozsudku (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). O náhradě nákladů řízení okresní soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně byla v řízení úspěšná ze 72 %, proto uložil žalovanému nahradit žalobkyni 44 % uplatněné náhrady ve výši 20.512 Kč3. Proti části výroku II rozsudku okresního soudu týkající se nepřiznaného úroku z prodlení podala žalobkyně odvolání. Namítla, že nemožnost plnění nebyla ze strany žalovaného ani tvrzena. Žalovaný v řízení netvrdil ani nijak neprokázal své majetkové poměry. Okresní soud porušil princip rovnosti stran. Neaktivitu žalovaného sám suploval tím, že vnesl do řízení tvrzení ve prospěch žalovaného. Žalobkyně odkázala na rozsudek Krajského soudu v Praze č. j. 27 Co 20/2024-105 ze dne 28. 5. 2024. Žalobkyně zaslala žalovanému dne 22. 5. 2024 výzvu k okamžitému splacení dluhu s určenou splatností pohledávky žalobce ke dni 10. 7. 2024. Žalovaný byl v této výzvě také poučen o důsledcích nesplacení, tj. přistoupení k vymáhání pohledávky soudní cestou. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud změnil rozsudek soudu I. stupně a uložil žalovanému zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení ve výši 12,75 % p. a. z částky 136.411,53 Kč od 11. 7. 2024 do zaplacení a dále aby zavázal žalovaného k náhradě nákladů odvolacího řízení, to vše ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku.

4. Proti rozsudku podal odvolání i žalovaný. Nesouhlasil s povinností hradit soudní poplatky, soudní výlohy, úroky a platby za právní služby advokáta. Zavázal se řádně platit svůj dluh z úvěru. Uvedl, že má i jiné splatné dluhy. Bydlí sám, platí nájem, energie a zdravotní pojištění. Proto žádal prominutí nákladů.

5. Odvolací soud po zjištění, že odvolání byla podána oprávněnými osobami v zákonné lhůtě a že jsou přípustná (§ 201, § 202 a contr., § 204 odst. 1 o. s. ř.) přezkoumal rozsudek v napadené části bez nařízení jednání (§ 212 a § 214 odst. 3 o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně ani žalovaného nejsou důvodná.

6. Nejprve se zabýval odvolacími námitkami žalobkyně. Pro rozhodnutí o nároku na úrok z prodlení byl určující výklad § 87 ZSÚ. Ten již dříve provedl Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne 20. 4. 2022 sp. zn. 33 Cdo 3675/2021. Uvedl, že uvedené ustanovení upravuje dobu vrácení nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tedy splatnost dluhu. Jde o ustanovení, které je speciální vůči obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení. Upravuje novou dobu splatnosti, a to buď mezi účastníky dohodnutou, nebo určenou soudem. Pokud je spor o vracení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Doba splatnosti, kterou při tom určí, neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možnosti dlužníka (spotřebitele). Nárok na zákonné úroky z prodlení vzniká věřiteli teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době stanovené podle § 87 cit. zák. Do té doby není dlužník v prodlení. Okresní soud z citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu vycházel, jak je patrno z odůvodnění jeho rozhodnutí. Soudy nejsou vázány rozhodnutími soudů, které výše uvedené judikatuře odporují.

7. Z uvedeného plyne nesprávnost názoru žalobkyně, pokud se domnívá, že soud neměl stanovit lhůtu k plnění dle § 87 ZSÚ, nýbrž podle pravidel obsažených v obecné právní úpravě, tedy ode dne následujícího po výzvě k plnění. Žalovaný totiž v prodlení není a nemůže se do něj dostat dříve, než marně uplyne soudem stanovená lhůta k plnění. Z tohoto důvodu není ani povinen platit úroky z prodlení, neboť ty jsou z podstaty věci vázány právě jen na prodlení.

8. Žalobkyni nelze přisvědčit, že žalovaný byl v řízení zcela nečinný. Proti doručenému elektronickému rozkazu podal žalovaný odpor. Ve svém vyjádření ze dne 2. 1. 20025 uvedl, že v době čerpání úvěru byl student, měl příjem pouze z brigády. Neuvědomil si následky čerpání dalšího úvěru. Našel si práci na poloviční úvazek, ale co vydělal, to také projezdil cestou do zaměstnání. Sdělil, že hledá práci na plný úvazek.

9. V době rozhodování okresního soudu existoval spor mezi účastníky o zaplacení žalobkyní uplatněné pohledávky. Z vyjádření žalovaného vyplynulo, že není schopen zaplatit dluh z úvěru. Žalobkyně před poskytnutím úvěru řádně neprověřila úvěruschopnost žalovaného.

10. Podle § 87 ZSÚ a uvedené judikatury okresní soud správně stanovil lhůtu k plnění úvěru ve svém rozhodnutí. Okresní soud stanovil lhůtu třídenní, protože ke stanovení delší lhůty neměl od žalovaného aktuální podklady. Žalovaný se k jednání soudu nedostavil. Ani takové okolnosti však podle názoru odvolacího soudu nezbavují soud povinnosti o lhůtě k plnění ve smyslu § 87 ZSÚ rozhodnout.

11. Pokud šlo o odvolací námitky žalovaného, je třeba připomenout, že žaloba byla v části požadovaných úroků zamítnuta. Okresní soud správně posoudil pohledávku žalobkyně jako pohledávku z bezdůvodného obohacení. Žalovaný vrátí žalobkyni pouze poskytnutou a nevrácenou jistinu původního úvěru. Vzhledem k tomu, že se žalovaný nedostavil bez omluvy k jednání okresního soudu a nedoložil své aktuální poměry, nemohl okresní soud stanovit lhůtu pro splacení dluhu delší než třídenní.

12. Žalobkyně byla ve sporu úspěšná ze 72 %, proto okresní soud správně uložil žalovanému nahradit žalobkyni 44 % uplatněné náhrady nákladů řízení podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Okresní soud řádně zdůvodnil i výši přiznané náhrady s ohledem na požadované náklady právního zastoupení a žalobkyní zaplacený soudní poplatek.

13. Podle § 150 o. s. ř. jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nebo odmítne-li se účastník bez vážného důvodu zúčastnit prvního setkání s mediátorem nařízeného soudem, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat.

14. Důvody hodné zvláštního zřetele pro nepřiznání náhrady nákladů řízení žalobkyni žalovaný netvrdil a ani krajský soud je neshledal. Takovými důvody nemůže být jen špatná majetková situace žalovaného, který uvádí, že má více dluhů. Konkrétní dluhy ale žalovaný soudu neprokázal. Nelze nadřadit poměry žalovaného dlužníka nad zájem žalobkyně jako věřitelky na zaplacení její pohledávky.

15. Z výše uvedených důvodů krajský soud rozsudek okresního soudu ve výroku II v části týkající se úroků z prodlení a ve výroku III jako věcně správný potvrdil podle § 219 o. s. ř.

16. Žalobkyně ani žalovaný nebyli se svými odvoláními úspěšní. Proto bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.