50 Ad 1/2026

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích rozhodl samosoudcem Alešem Korejtkem ve věci žalobce: X, nar. X, bytem X, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, sídlem Křížová 1292/25, 225 08 Praha, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 7. 1. 2026, č. j. X, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 7. 1. 2026, č. j. X, se ruší a věc se vrací žalované k dalšímu řízení.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Rozhodnutím České správy sociálního zabezpečení ze dne 7. 1. 2026, č. j. X, ve spojení s rozhodnutím České správy sociálního zabezpečení ze dne 4. 8. 2025, č. j. X1, byl žalobci odňat od 6. 9. 2025 invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně podle § 56 odst. 1 písm. a) a § 39 odst. 1 zák. č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, v rozhodném znění (dále též „zákon o důchodovém pojištění“), neboť podle posudku Institutu pro posuzování zdravotního stavu (dále též „IPZS“) ze dne 21. 7. 2025 (vyhotoveného v řízení před správním orgánem prvého stupně) i podle posudku IPZS ze dne 5. 12. 2025 (vyhotoveného v námitkovém řízení) zdravotní stav žalobce neodpovídá žádnému stupni invalidity (při v posudcích popsaném klinickém nálezu a noncompliance žalobce).

2. Žalobce se včasnou žalobou domáhal soudního přezkumu rozhodnutí uvedeného ve výroku I tohoto rozsudku a namítal, že skutková zjištění žalované jsou nesprávná, jeho zdravotní stav se od posledního posouzení nezlepšil tak, aby bylo možno uzavřít, že již není invalidní.

3. Žalovaná ve vyjádření k žalobě uvedla, že při rozhodování vycházela z odborných závěrů posudkových lékařů (které není oprávněna přezkoumávat) a žalobou napadené rozhodnutí je dle jejího názoru věcně správné a zákonné.

4. Soud o žalobě uvážil následovně:

5. Podle § 26 zákona o důchodovém pojištění se za dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav pro účely tohoto zákona považuje zdravotní stav, který omezuje tělesné, smyslové nebo duševní schopnosti pojištěnce významné pro jeho pracovní schopnost, pokud tento zdravotní stav trvá déle než 1 rok nebo podle poznatků lékařské vědy lze předpokládat, že bude trvat déle než 1 rok. Podle § 38 zákona o důchodovém pojištění má pojištěnec nárok na invalidní důchod, jestliže nedosáhl věku 65 let nebo důchodového věku, je-li důchodový věk vyšší než 65 let, a stal se a) invalidním a získal potřebnou dobu pojištění, pokud nesplnil ke dni vzniku invalidity podmínky nároku na starobní důchod podle § 29, popřípadě, byl-li přiznán starobní důchod podle § 31, pokud nedosáhl důchodového věku, nebo b) invalidním následkem pracovního úrazu.

6. Podle § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění je pojištěnec invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %. Podle § 39 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění, jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla a) nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně, b) nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně, c) nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu třetího stupně.

7. Podle § 39 odst. 4 zákona o důchodovém pojištění platí, že při určování poklesu pracovní schopnosti se vychází ze zdravotního stavu pojištěnce doloženého výsledky funkčních vyšetření; přitom se bere v úvahu, a) zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost, b) zda se jedná o stabilizovaný zdravotní stav, c) zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován, d) schopnost rekvalifikace pojištěnce na jiný druh výdělečné činnosti, než dosud vykonával, e) schopnost využití zachované pracovní schopnosti v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 35 % a nejvíce o 69 %, f) v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 70 % též to, zda je pojištěnec schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek.

8. Podle § 40 odst. 1, 2, 3 zákona o důchodové pojištění potřebná doba pojištění pro nárok na invalidní důchod činí u pojištěnce ve věku a) do 20 let méně než jeden rok, b) od 20 let do 22 let jeden rok, c) od 22 let do 24 let dva roky, d) od 24 let do 26 let tři roky, e) od 26 let do 28 let čtyři roky a f) nad 28 let pět roků (odst. 1). Potřebná doba pojištění pro nárok na invalidní důchod se zjišťuje z období před vznikem invalidity, a jde-li o pojištěnce ve věku nad 28 let, z posledních deseti roků před vznikem invalidity. U pojištěnce staršího 38 let se podmínka potřebné doby pojištění pro nárok na invalidní důchod považuje za splněnou též, byla-li tato doba získána v období posledních 20 let před vznikem invalidity; potřebná doba pojištění činí přitom 10 roků. Podmínka potřebné doby pojištění pro nárok na invalidní důchod se považuje za splněnou též, byla-li tato doba získána v kterémkoliv období deseti roků dokončeném po vzniku invalidity; u pojištěnce mladšího 24 let činí přitom potřebná doba pojištění dva roky (odst. 2). Pro účely splnění podmínky potřebné doby pojištění pro nárok na invalidní důchod se za dobu pojištění považuje též doba účasti na pojištění osob uvedených v § 5 odst. 2 písm. a) a dále doba studia na střední nebo vysoké škole v České republice, a to před dosažením 18 let věku, nejdříve však po ukončení povinné školní docházky, a po dosažení věku 18 let po dobu prvních 6 let tohoto studia. Ustanovení § 12 odst. 1 věty druhé platí zde přiměřeně (odst. 3).

9. Posouzení míry poklesu pracovní schopnosti (a stanovení dne vzniku invalidity) je otázkou odbornou, medicínskou (důchod je podmíněný dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem), a rozhodnutí soudu tak závisí především na odborném lékařském posouzení. Správní soud si proto nemůže učinit úsudek o této otázce sám. Podle § 4 odst. 2 zák. č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů (dále též „zák. č. 582/1991 Sb.“), posuzuje zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění Ministerstvo práce a sociálních věcí, které za tímto účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise. Posudkové komise jsou oprávněny posoudit pokles pracovní schopnosti a zaujmout posudkové závěry o invaliditě, jejím vzniku, trvání či zániku. Posudkové řízení je specifickou formou správní činnosti (srov. § 16a zák. č. 582/1991 Sb.) spočívající v posouzení zdravotního stavu občana a některých důsledků z něj vyplývajících pro oblast sociálního zabezpečení a důchodového pojištění. Jde o postup posudkového orgánu, jehož hlavním obsahem je posudková činnost, která předpokládá vedle odborných lékařských znalostí též znalosti z oboru posudkového lékařství.

10. Z důvodů shora popsaných soud ve věci provedl důkaz posudkem Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí, pracoviště v Hradci Králové (dále též „PK MPSV“ či „posudková komise“), ve smyslu § 4 odst. 2 zák. č. 582/1991 Sb. Posudek byl vypracován dne 9. 6. 2026.

11. Z posudku PK MPSV soud zjistil, že v PK MPSV zasedal jako odborný lékař klinických oborů MUDr. XA, psychiatr. PK MPSV vycházela při zpracování posudku ze spisové dokumentace (obsahující celou řadu lékařských nálezů) vedené pro žalobce u správních orgánů, ze spisu krajského soudu a z dokumentace psychiatra MUDr. XB.

12. PK MPSV tak zpracovala posudek v řádném složení (opak ostatně žalobce ani nenamítal). Posudková komise měla k dispozici kompletní posudkovou dokumentaci obsahující celou řadu odborných lékařských nálezů. PK MPSV tudíž měla dostatečné množství aktuálních podkladů k tomu, aby se objektivně vyjádřila k rozsahu a k intenzitě zdravotních postižení, jimiž žalobce ke dni vydání přezkoumávaného rozhodnutí trpěl.

13. PK MPSV konstatovala, že se jedná se o 36letého posuzovaného, vyučen v roce 2010 jako zedník, pracoval dle profesního dotazníku v letech 2011-2020 a v roce 2022 jako skladník, následně byl v evidenci ÚP. Posuzován k dělnickým profesím. Psychologické vyšetření z 27. 3. 2023 uzavíráno jako smíšená porucha osobnosti, rysy paranoidní, vyhýbavé, emočně nestabilní, impulzivní. Na osobnostní obtíže nasedá tendence k návykovému chování (anamnesticky gambling, abúzus metamfetaminu, závislost na alkoholu). Intelektové schopnosti jsou v pásmu nižšího průměru. Výrazně kvalitnější výkon podán v rámci performační části. Uvedeno, že výsledky vyšetření mohou být zkresleny vlivem užívání návykových látek na CNS. V nálezu bylo dále uvedeno, že v rámci celkového pohledu je důležité zmínit roli nepříznivé sociální situace (dluhy, nevyřešené bydlení). Dle podkladové dokumentace posuzovaný pro nepříznivou sociální situaci při osobnostní problematice opakovaně selhává v běžném životě, ve schopnosti si najít a udržet práci. Uváděny manipulativní suicidální proklamace při snaze o hospitalizaci, tj. o pobyt v chráněném prostředí, kde je i zabezpečen v základních životních potřebách. Motivace k léčbě měnlivá, některé kroky podnikne, v některých selhává, v rámci chráněného prostředí funguje dobře, mimo toto prostředí nemá osvojeny zvládací strategie pro řešení obtíží běžného života a uchyluje se k návykovým látkám, k manipulaci s okolím apod. Nadále trvá nepříznivá situace v sociálním zázemí, a to v příčinné souvislosti při prokázané osobnostní problematice, při uváděných psychiatrických komorbiditách. PK MPSV hodnotí tíži zdravotního postižení pro poruchu osobnosti jako odpovídající středně těžkému postižení. Nebyla doložena taková závažnost dopadu duševních poruch a poruch chování, která by odůvodňovala volbu horní hranice daného procentního rozmezí pro středně těžké postižení (kap. V, položka 7b - 30-45 %). Nejsou splněna posudková kritéria postižení těžkého. PK MPSV vzhledem k průběhu zdravotních obtíží a spíše nepříznivé prognóze neshledala důvod pro změnu v hodnocení tíže zdravotního postižení ve srovnání s posudkovým závěrem z 30. 5. 2023. Z podkladové dokumentace nevyplynulo zlepšení ani stabilizace zdravotního stavu žalobce, které by se příznivě projevily v jeho schopnosti uplatnit se na trhu práce a udržet si zaměstnání. Jedná se o prokázanou poruchu osobnosti, nelze tedy změnu v hodnocení odůvodňovat noncompliance při léčbě a dodržování režimových opatření. Uvedená nedostatečná spolupráce při léčbě je z velké části důsledkem funkčně významné poruchy osobnosti. PK MPSV současně uvedla, že do budoucna nelze zcela vyloučit zlepšení zdravotního stavu, zejména při stabilizaci sociálního zázemí, zvýšení motivace žalobce ke spolupráci při léčbě a absolvování doporučené dlouhodobé komunitní léčby závislosti. Proto byla stanovena omezená doba platnosti posudku do 30. 6. 2029.

14. PK MPSV uzavřela, že zdravotní stav žalobce k datu vydání žalobou napadeného rozhodnutí odpovídal I. stupni invalidity. Za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti žalobce považovala PK MPSV smíšenou poruchu osobnosti v terénu dalších psychických komorbidit, funkčně středně těžké postižení. Procentní míru poklesu pracovní schopnosti stanovila PK MPSV podle kapitoly V, položky 7b přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb. na 40 %. Uvedenou procentní míru poklesu pracovní schopnosti zvolila PK MPSV vzhledem k charakteru a průběhu základního onemocnění s přihlédnutím k ostatním objektivně doloženým obtížím žalobce pracujícího v dělnických profesích. Pro užití § 3 a 4 citované vyhlášky nebyly zjištěny další posudkově významné skutečnosti. Žalobce je schopen vykonávat výdělečnou činnost pouze v podstatně menším rozsahu a intenzitě a za podstatně nižších nároků na své tělesné schopnosti.

15. Žalobce ani žalovaná proti posudku PK MPSV nevznesli námitky. Za těchto okolností soud v tomto kontradiktorním řízení nemohl než uzavřít, že skutkový stav, který žalovaná vzala za základ napadeného rozhodnutí, ve světle závěrů PK MPSV (dle posudku PK MPSV je žalobce invalidní pro invaliditu prvního stupně) neobstojí (srov. § 3 správního řádu). Soud proto žalobou napadené rozhodnutí podle § 78 odst. 1 s. ř. s. pro vady řízení bez jednání (§ 51 odst. 1 s. ř. s.) zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení (výrok I). V dalším řízení bude žalovaná vycházet z toho, že zdravotní stav žalobce k datu vydání žalobou napadeného rozhodnutí odpovídal invaliditě prvního stupně (termín kontrolní lékařské prohlídky byl stanoven na 30. 6. 2029).

16. Procesně úspěšnému žalobci podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, procesně neúspěšná žalovaná právo na náhradu nákladů řízení nemá (§ 60 odst. 1, 2 s. ř. s.), a proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II).

17. Právním názorem, který vyslovil soud v tomto zrušujícím rozsudku, je v dalším řízení žalovaná vázána (§ 78 odst. 5 s. ř. s.).

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. V Pardubicích dne 21. července 2026 Aleš Korejtko v. r. samosoudce Shodu s prvopisem potvrzuje X.