51 A 10/2015

Rubrum

USNESENÍ Krajský soud v Hradci Králové rozhodl samosoudcem JUDr. Pavlem Kumprechtem ve věci žalobce: J. B. , nar. X, bytem X, zast. Mgr. Jaroslavem Topolem, advokátem se sídlem AK v Praze 4, Na Zlatnici 301/2, proti žalovanému: Krajský úřad Královéhradeckého kraje, se sídlem v Hradci Králové, Pivovarské náměstí 1245, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 9. 2015, č. j.: 25128/DS/2015-2/SR, t a k t o :

Výrok

I. Žaloba s e o d m í t á .

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalobci se vrací soudní poplatek ve výši 3.000,-- Kč prostřednictvím Krajského soudu v Hradci Králové, a to po právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění

Žalovaným rozhodnutím žalovaný zamítl odvolání žalobce proti rozhodnutí Magistrátu města Hradec Králové ze dne 12. 8. 2015, sp. zn. P/2216/2015/OS1/Hej, č. j.: MMHK/143800/2015, a toto potvrdil. Tímto prvoinstančním správním rozhodnutím byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku dle § 125c odst. 1 písm. f) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, jehož se měl dopustit tím, že dne 27. 6. 2015 v 17:40 hodin řídil na silnici č. I/35 ve směru od Hořic na Hradec Králové osobní motorové vozidlo značky Opel Astra, reg. značky ..., přičemž v úseku před druhou odbočkou na obec Rozběřice nerespektoval při předjíždění svislou zákazovou dopravní značku „B 21a – Zákaz předjíždění“, vodorovné dopravní značky „V 1a – Podélná čára souvislá“ a „V 13a – Šikmé vodorovné čáry“. Žalobce napadl shora uvedené rozhodnutí žalovaného včas podanou správní žalobou, kterou odůvodnil takto:

1. Žalovaný napadeným rozhodnutím zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí prvého stupně, kterým byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku dle ust. § 125c odst. 1 písm. k) a f) bod 7 silničního zákona. Žalobce napadá žalobou rozhodnutí v celém rozsahu.

2. Žalobce doplní žalobu ve lhůtě dle § 72 odst. 1 s.ř.s.

3. Žalobce ve věci souhlasí s rozhodnutím bez jednání. V případě, že bude žalobce ve sporu úspěšný, navrhuje, aby mu soud přiznal náklady řízení ve výši 15.342 Kč, sestávající z tří úkonů právní služby á 3.100 Kč (příprava a převzetí zastoupení, podání žaloby, podání repliky k vyjádření žalovaného), tří režijních nákladů á 300 Kč, DPH 21%, neboť právní zástupce žalobce je plátce DPH, a náhradě soudního poplatku 3.000 Kč.“

4. Napadené rozhodnutí je podle žalobce nezákonné, a proto žalobce navrhuje vydání tohoto r o z s u d k u: I. Napadené rozhodnutí, včetně souvisejícího rozhodnutí prvého stupně, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení na účet zástupce žalobce č. 2108555672/2700, vedený u UniCredit Bank Czech Republic and Slovakia, a. s., a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Jaroslav Beneš, žalobce Mgr. Jaroslav Topol, advokát v plné moci“ Krajský soud zvýraznil druhý „žalobní bod“ zcela záměrně, neboť právě jeho existence a následující nedoplnění žaloby Mgr. Jaroslavem Topolem, zástupcem žalobce, jej vedla k jejímu odmítnutí. Jmenovaný totiž žalobu ve lhůtě, kterou si pro to sám stanovil, nedoplnil a neučinil tak ostatně ani do doby vydání tohoto rozhodnutí. Krajský soud vycházel při svých úvahách předně ze skutečnosti, že Mgr. Jaroslav Topol zastupuje žalobce coby advokát, tedy již jen z tohoto pohledu jako osoba práva znalá a v přestupkových věcech navíc ostřílená, neboť jej z nich jako takovou znají soudci správních soudů napříč Českou republikou. Magistr Jaroslav Topol proto musel moc dobře vědět, že žaloba jím podaná neobsahovala žádný žalobní důvod, a právě proto se také sám zavázal k tomu, že žalobu doplní ve lhůtě do dvou měsíců poté, kdy bylo napadené rozhodnutí žalobci doručeno (viz výše – „ve lhůtě dle § 72 odst. 1 s.ř.s.“). Zástupce magistr Jaroslav Topol ale v této lhůtě žalobu nedoplnil. Dlužno přitom poznamenat, že v důsledku toho zároveň uběhla i lhůta pro podání žaloby dle § 72 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, v platném znění (dále jen „s.ř.s.“). Co tímto postupem jmenovaný sledoval, o tom lze jen spekulovat. Ne však o tom, že z jeho činnosti obvykle přímo čiší snaha zdržovat přezkumné soudní řízení, jak to jen jde. Ani v dané věci tomu nebylo jinak, když hned zpočátku neuhradil spolu s podáním žaloby soudní poplatek, přestože podle ustanovení § 4 odst. 1 písm. a) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, vzniká poplatková povinnost, jde-li o poplatek za řízení, podáním žaloby a dle § 7 odst. 1 citovaného zákona je soudní poplatek splatný vznikem poplatkové povinnosti. Krajský soud jej proto musel k zaplacení soudního poplatku vyzývat usnesením, ačkoliv o jeho výši není žádných pochyb, činí pevnou částku 3.000,--Kč. Že jde navíc o činnost soudy zcela zbytečně zatěžující, o tom není sebemenších pochyb. Pokud jde o žalobu samotnou, podal ji zástupce magistr Jaroslav Topol v neprojednatelné podobě. Možná očekával, že pokud žalobu dle svého prohlášení nedoplní, bude vyzýván k odstranění jejich nedostatků ve smyslu § 71 odst. 1 s.ř.s (v případě právně erudovaného zástupce by šlo opět o nadbytečný úkon zatěžující soudy časově i ekonomicky a nic na tom nemůže změnit skutečnost, že i na takové možnosti s.ř.s. pamatuje). S takovým postupem za dané situace, kdy vedle profesních předpokladů zástupce žalobce žaloba neobsahovala jediný žalobní bod, jakož i ve světle judikatury Nejvyššího správního soudu, však nebylo možno počítat. V rozsudku ze dne 23. 10. 2009, č. j. 8 Afs 31/2009-74, totiž uvedl Nejvyšší správní soud k obdobné situaci následující: „Podle § 71 odst. 1 písm. d). s. ř. s. musí žaloba, kromě jiných náležitostí, obsahovat „žalobní body, z nichž musí být patrno, z jakých skutkových a právních důvodů považuje žalobce napadené výroky rozhodnutí za nezákonné nebo nicotné“. Podle § 71 odst. 2 s. ř. s. může žalobce rozšířit žalobu o žalobní body pouze ve lhůtě pro podání žaloby. V rozsudku ze dne 23. 10. 2003, čj. 2 Azs 9/2003 - 40, č. 113/2004 Sb. NSS, Nejvyšší správní soud uvedl, že „[v] důsledku přísné dispoziční zásady v řízení o žalobách proti rozhodnutím správního orgánu musí žaloba obsahovat žalobní body, z nichž musí být patrno, z jakých skutkových a právních důvodů považuje žalobce napadené výroky rozhodnutí za nezákonné nebo nicotné [§ 71 odst. 1 písm. d) s. ř. s.]. (…) Pokud žádný žalobní bod neobsahuje, může být tento nedostatek podmínek řízení odstraněn, a to ve lhůtě pro podání žaloby, jak vyplývá z citovaného ustanovení § 71 odst. 2 s. ř. s. Není však dána zákonná povinnost soudu v těchto případech vždy vyzývat žalobce k odstranění těchto vad ve smyslu ustanovení § 37 odst. 5 s. ř. s., neboť – takto široce pojímaná – povinnost soudu by zjevně odporovala zmíněné zásadě dispoziční a rovněž zásadě koncentrace řízení, v souladu s nimiž je tento typ řízení koncipován“. Nejvyšší správní soud posoudil ve shodě s městským soudem žalobu jako blanketní. Tvrzení stěžovatele uvedené pod bodem II. žaloby, podle nějž má řízení o odvolání vady ovlivňující výrok napadeného rozhodnutí, je natolik obecné, že nemůže být považováno za žalobní bod ve smyslu § 71 odst. 1 písm. d) s. ř. s. Ze žalobního bodu musí být zřejmá nejen právní argumentace, ale zejména skutkové důvody, na jejichž základě stěžovatel nezákonnost správního rozhodnutí dovozuje. Tyto požadavky nesplňuje zcela obecné konstatování, že řízení trpělo blíže nespecifikovanými vadami. Správní soudnictví je ovládáno dispoziční a koncentrační zásadou. Žalobní body přitom stanovují meze přezkumu napadeného správního rozhodnutí (§ 75 odst. 2 s. ř. s.). Správní soud není povinen ani oprávněn za žalobce konkrétní důvody nezákonnosti správního rozhodnutí dovozovat, tedy z vlastní iniciativy nahrazovat projev vůle žalobce a sám vyhledávat vady napadeného správního aktu (srov. např. nálezy Ústavního soudu ze dne 10. 3. 1999, sp. zn. I. ÚS 164/97, ze dne 19. 11. 1999, sp. zn. IV. ÚS 432/98, usnesení ze dne 8. 9. 2009, sp. zn. I. ÚS 2304/08, všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz). Stěžovatel si byl ostatně nedostatků podání (srov. § 71 s. ř. s.) vědom a v bodu IV. žaloby uvedl lhůtu, do kdy je hodlal odstranit. Je třeba zdůraznit, že toto datum spadalo do rámce lhůty pro podání žaloby (jednalo se o den následující po dni doručení žaloby městskému soudu). Pokud by tedy stěžovatel žalobní návrh ve stanovené lhůtě doplnil o žalobní body ve smyslu § 71 odst. 1 písm. d) s. ř. s., vyhověl by požadavku § 71 odst. 2 věty druhé s. ř. s. Za popsaného stavu nedávalo smyslu, aby městský soud vyzval stěžovatele k odstranění vad žaloby podle § 37 odst. 5 s. ř. s. Účelem § 37 odst. 5 s. ř. s. je upozornit podatele na vady podání, vyzvat ho k jejich odstranění, stanovit mu k tomu lhůtu a upozornit ho na následky spojené s neodstraněním vad. Podle § 36 odst. 1 s. ř. s. soud je povinen poskytnout účastníkům poučení o jejich procesních právech a povinnostech v rozsahu nezbytném pro to, aby v řízení neutrpěli újmu. Vzhledem ke sdělení stěžovatele v bodu IV. žaloby nelze pochybovat o tom, že si stěžovatel byl vědom vady podání. Bylo by ryze formalistické trvat za této situace na povinnosti soudu vyzývat stěžovatele k odstranění vad podání před koncem lhůty, v níž stěžovatel sám hodlal podání doplnit.“ Ze shora uvedených důvodů nedávalo ani v dané věci smysl, aby nadepsaný krajský soud vyzýval žalobce (jeho zástupce) k odstranění vad žaloby, navíc, když poté, co uběhla lhůta, v níž žalobce hodlal žalobu doplnit, uběhla i lhůta pro podání žaloby stanovená v § 72 odst. 1 s.ř.s., jejíž zmeškání nelze podle odstavce čtvrtého citovaného zákona prominout. Vzhledem k tomu krajskému soudu nezbylo, než žalobu podle § 46 odst. 1 písm. a) s.ř.s. odmítnout, neboť nebyly odstraněny její vady, pro které se stala žaloba neprojednatelnou. Neobsahovala ani jeden žalobní bod. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud v souladu s § 60 odst. 3 s.ř.s., dle kterého žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, bylo-li řízení zastaveno nebo žaloba odmítnuta (výrok II). Podle § 10 odst. 3 poslední věty zákona ČNR č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v platném znění, soud vrátí ze svého účtu zaplacený soudní poplatek, byl-li návrh (v daném případě žaloba) před prvním jednáním odmítnut. A to je právě daný případ, kdy tímto způsobem byla odmítnuta výše uvedená žaloba. Vzhledem k tomu krajský soud rozhodl ve výroku III. tohoto usnesení tak, že se žalobci vrací jím zaplacený soudní poplatek, a to podle č. l. 18 soudního spisu platebním příkazem (výrok III).

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. V Hradci Králové dne 15. prosince 2016 JUDr. Pavel Kumprecht v.r. samosoudce Za správnost vyhotovení: Iveta Kyralová