51 A 2/2026

Plný text

číslo jednací: 51 A 2/2026 - 40 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl samosoudkyní JUDr. Martinou Kűchlerovou, Ph.D., ve věci žalobce: M. K. zastoupen advokátkou Mgr. Martinou Sklenskou sídlem Moravské náměstí 754/13, Brno proti žalovanému: Ministerstvo vnitra ČR sídlem Nad Štolou 3, Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 2. 2026, č. j. MV-16146-5/SO-2026, takto:

I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 2. 2026, č. j. MV-16146-5/SO-2026, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 15 269 Kč, a to do 30 dnů ode dne právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalobce. Odůvodnění:

I. Vymezení věci

1. Žalobce se domáhá přezkoumání výše specifikovaného rozhodnutí žalovaného, kterým žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí MVČR, OAMP, ze dne 2. 12. 2025, č. j. OAM-5486-30/PP-2025. Posledně uvedeným rozhodnutím byla podle § 87e odst. 1 písm. a) bod 1 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen “zákon o pobytu cizinců”), zamítnuta žádost žalobce o 2 51 A 2/2026 vydání povolení k přechodnému pobytu rodinného příslušníka občana Evropské unie na území České republiky, neboť žalobce není rodinným příslušníkem občana Evropské unie a podle § 87e odst. 4 zákona o pobytu cizinců byla žalobci stanovena lhůta 30 dnů od právní moci rozhodnutí k vycestování z území České republiky.

2. Žalobce podal u správního orgánu I. stupně dne 7. 4. 2025 svoji druhou žádost o povolení k přechodnému pobytu. Svoji první žádost o povolení k přechodnému pobytu podal za účelem sloučení se svojí tehdejší manželkou, matkou svého nezletilého syna D. K., xx, paní S. N., s níž se ovšem v průběhu řízení rozvedl.

3. Vzhledem k tomu, že se žalobci a jeho bývalé manželce narodil syn D., podal žalobce svoji druhou žádost o povolení k přechodnému pobytu, neboť se považuje za rodinného příslušníka občana EU dle § 15a odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců. Správní orgány obou stupňů po provedeném dokazování dospěly k závěru, že žalobce není rodinným příslušníkem občana EU, neboť o nezletilého syna skutečně nepečuje.

II. Shrnutí argumentace obsažené v žalobě a ve vyjádření žalovaného

4. Žalobce uvedl, že žije v Broumově a již déle jak rok a půl je ve společné domácnosti se svojí přítelkyní K. K.. Nezletilý syn žalobce D. žije ve společné domácnosti se svojí matkou S. N. v Poličce. Podle rozsudku Okresního soudu ve Svitavách ze dne 18. 9. 2025 vydaného pod č. j. 0 P 187/2025-59, bylo rozhodnuto tak, že se nezletilý D. svěřuje do péče matky a žalobce se zavazuje s účinností od 1. 10. 2025 platit na jeho výživu částku ve výši 3 500 Kč měsíčně a je oprávněn se stýkat s nezletilým D. každou první, třetí a čtvrtou neděli v měsíci vždy od 12:00 hodin do 18:00 hodin v Poličce s místem předání i návratu v bydlišti matky.

5. Žalobce ve svém návrhu na povolení přechodného pobytu namítal, že s ohledem na věk nezletilého syna a vzdálenost mezi žalobcem a matkou nezletilého není možné s nezletilým synem trávit více času. Žalobce se přitom ve svém návrhu na úpravu péče a výživy k nezletilému domáhal šířeji upraveného styku s ním, neboť navrhoval styk s nezletilým každý lichý pátek, sobotu a neděli vždy od 14:00 hodin do 18:00 hodin. Okresním soudem byl ale žalobce poučen o tom, že jde (s ohledem na věk dítěte) o příliš širokou úpravu styku s ním a proto – veden poučením okresního soudu – uzavřel žalobce s matkou nezletilého dohodu výše uvedeného znění. Žalobce realizuje styk s nezletilým synem dle rozsudku okresního soudu, v listopadu 2025 měl u sebe nezletilého syna ve třech případech i přes noc. Žalobce se tak snaží styk s nezletilým synem rozšiřovat a v péči o něj se angažovat nad rámec rozsudku okresního soudu. Za tím účelem navrhoval žalobce i výslech matky nezletilého (k postupnému rozšiřování styku s nezletilým docházelo až po vydání rozhodnutí správního orgánu I. stupně), avšak žalovaný tomuto návrhu nevyhověl.

6. Žalobce namítal, že správní orgán I. stupně vydal zamítavé rozhodnutí s tím, že žalobce nesplňuje podmínku skutečné péče o nezletilého syna, neboť veškerou faktickou péči zajišťuje matka nezletilého syna. Správní orgán I. stupně ovšem nijak neposuzoval, že možnost poskytování skutečné péče o nezletilé dítě se bude vždy měnit s ohledem na věk dítěte. V době probíhajícího řízení o žádosti žalobce nedosahoval jeho nezletilý syn ani jednoho roku, je tedy jasné, že byl závislý primárně na péči své matky. S ohledem na věk nezletilého syna se bude zapojení žalobce do jeho péče postupně měnit, již nyní se žalobce do jeho péče zapojuje nad rámec rozsudku okresního soudu. Do zaměstnání, které je poměrně vzdálené od bydliště matky a nezletilého, dochází pro to, aby se mohl podílet na výživě svého nezletilého dítěte. Jako pro cizince je pro něj obtížnější najít si práci. Za správnost vyhotovení: R. V. 3 51 A 2/2026 7. Rozhodnutí správních orgánů nejsou ani v souladu se zájmem dítěte dle čl. 3 Úmluvy o ochraně práv dětí a čl. 8 Úmluvy o lidských právech a svobodách. Žalobce v jejich důsledku pozbyde kontakt s nezletilým synem. Nezletilý syn jej s ohledem na svůj věk nebude moci navštívit v domovské zemi žalobce, žalobce nebude schopen si tak na dálku s nezletilým synem jakkoli vytvořit vztah a tento rozvíjet. Rozhodnutí správních orgánů zasahuje do rodinného života žalobce, jeho nezletilého syna a nyní i přítelkyně žalobce, se kterou sdílí společnou domácnost. Správní orgány se nejlepším zájmem dítěte z pohledu právě takového (velmi malého) nezletilého dítěte nezabývaly – nezabývaly se skutečností, že nevyhovění žádosti žalobce fakticky připraví nezletilé dítě o péči a styk s jedním z jeho rodičů. Nepřiléhavá je rovněž argumentace správních orgánů stran toho, že žalobce může žádat o jiný pobytový status. Není totiž jasné, zda mu tento bude udělen.

8. Žalobce dále zdůraznil, že od pořízení jeho výslechu a výslechu jeho bývalé manželky dne 5. 9. 2026 došlo k dalšímu vývoji vztahu mezi žalobcem a jeho nezletilým synem. Žalobce se s ohledem na věk nezletilého více zapojuje do péče o něj. Nezletilého měl několikrát i přes noc u sebe doma, o čemž měla být vyslechnuta aktuální partnerka žalobce, žalovaný však její výslech rovněž neprovedl.

9. Správní orgány obou stupňů přehlížejí, že míru zapojení žalobce do péče o jeho nezletilého syna limituje právě věk nezletilého. Správní orgány se nezabývaly vývojem vztahu mezi žalobcem a jeho nezletilým synem, neprovedly žalobcem v tomto směru navrhované důkazní návrhy a nezjistily skutkový stav tak, aby o něm nebyly důvodné pochybnosti. Rozhodnutí správních orgánů obou stupňů jsou v rozporu se zájmem dítěte dle čl. 3 Úmluvy o ochraně práv dítěte a právem na soukromý a rodinný život podle čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv.

10. Žalovaný se k podané žalobě vyjádřil tak, že ji považuje za nedůvodnou a navrhl její zamítnutí. Odkázal na obsah žalobou napadeného rozhodnutí, ve kterém již došlo k vypořádání podstatné části žalobcových námitek. Žalovaný zdůraznil, že žalobce stále uvádí, že má zájem trávit se svým nezletilým synem stále více času. Matka nezletilého u výpovědi před správním orgánem I. stupně nechtěla potvrdit, že se žalobce s nezletilým stýká 2 x do měsíce, protože to údajně není pravda a je na vše sama od doby, kdy otěhotněla. Žalobce dosud konkrétně neuvedl, jaké společné aktivity hodlá se synem podnikat a rovněž neuvedl, jak chce řešit skutečnost, že pracuje každý den kromě neděle, kdy má čas syna navštívit, jak uvedl u výslechu, a bydlí od syna a jeho matky cca 160 km. Tvrzení žalobce o tom, jak má zájem o budování vztahu s nezletilým se jeví značně nevěrohodným. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobce není v pozici pečující, faktického ani sociálního rodiče – žalobce neprokazuje skutečnou péči o nezletilého ve smyslu § 15a odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců.

11. Matka nezletilého v rámci své výpovědi před správním orgánem uvedla, že žalobce potřebuje povolení k pobytu. U porodu nebyl, v porodnici nezletilého navštívil jen jednou. V okamžiku, kdy se začala řešit žalobcova žádost o pobyt, začal se se synem vídat častěji, asi 2x za měsíc. Žalobce jezdil za nezletilým 2 x měsíčně na cca 2 hodiny, styk probíhal za přítomnosti matky nezletilého. Žalobce údajně neměl zájem vykonávat ani se naučit činnosti spojené s péčí o nezletilého, jako je přebalování, krmení, koupání. Když nezletilý pláče, musí jej utěšit jeho matka. Mimo návštěvy nebyl žalobce matce nezletilého nikdy nápomocen s péčí o nezletilého. Za správnost vyhotovení: R. V. 4 51 A 2/2026 12. Žalovaný zdůraznil, že unijní právo chrání vztahy biologické povahy, ale ke splnění podmínek ve smyslu § 15a zákona o pobytu cizinců je třeba prokázat i skutečnou péči o dítě, a tu žalobce neprokázal (žalovaný v této souvislosti odkázal na rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 9. 2016, č. j. 4 Azs 238/2019-33, a ze dne 6. 11. 2019, č. j. 6 Azs 149/2019-42).

13. Napadené rozhodnutí ve vztahu k nezletilému synovi není v rozporu s nejlepším zájmem dítěte, neboť nezletilý je v kojeneckém věku, kdy je citově vázán především na svou matku, která o něj celodenně pečuje, na nepřítomnost otce – žalobce je v jeho životě zvyklý, a i s ohledem na jeho nízký věk by případné vycestování žalobce z ČR nemělo na nezletilého syna negativní vliv. Především ve smyslu citového strádání. Za správnost vyhotovení: R. V. 5 51 A 2/2026 III. Posouzení věci krajským soudem 14.Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“). Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného správního orgánu, přičemž rozsah jeho přezkumu byl vymezen žalobními body. Věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání při splnění podmínek dle § 51 s. ř. s.

15. Krajský soud na tomto místě předesílá, že v posuzované věci je sporné, zda žalobce splňuje podmínku “skutečné péče” o svého nezletilého syna, která je jednou ze dvou podmínek pro to, aby mohl být považován za rodinného příslušníka občana Evropské unie ve smyslu § 15 odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců.

16. Krajský soud dále konstatuje, že první podmínkou, kdy lze cizinci vydat povolení k přechodnému pobytu je, že je u něj dán některý z příbuzenských vztahů k občanovi Evropské unie, jak jsou definovány v § 15a odst. 1 zákona o pobytu cizinců.

17. Dle § 15 odst. 1 zákona o pobytu cizinců platí, že rodinným příslušníkem občana Evropské unie se pro účely tohoto zákona rozumí jeho a) manžel, b) rodič, jde-li o občana Evropské unie mladšího 21 let, o kterého skutečně pečuje, c) potomek mladší 21 let nebo takový potomek manžela občana Evropské unie a d) potomek nebo předek anebo potomek nebo předek manžela občana Evropské unie, pokud je z důvodu uspokojování svých základních potřeb závislý na výživě nebo jiné nutné péči poskytované občanem Evropské unie nebo jeho manželem, nebo byl na této výživě nebo jiné nutné péči závislý bezprostředně před vstupem na území ve státě, jehož je občanem, nebo ve státě, ve kterém měl povolen pobyt.

18. Žalobce je prokazatelně biologickým otcem nezletilého D., občana Evropské unie.

19. Druhou podmínkou je, že účastník řízení musí skutečně pečovat o občana Evropské unie. Zákon o pobytu cizinců tuto skutečnou péči nikterak nedefinuje. Požadavek skutečné péče ve smyslu § 15a odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců reflektuje rozsudek Soudního dvora ze dne 19. 10. 2004 ve věci C-200/02, Zu a Chen.

20. V řízení před správními orgány byly provedeny výslechy žalobce a jeho bývalé manželky – matky nezletilého D.. Tyto výslechy byly před správním orgánem I. stupně provedeny 5. 9. 2025. Z výslechu matky nezletilého vyplynulo, že u porodu žalobce nebyl, navštívil nezletilého s jeho matkou jednou v porodnici a od doby, co začal řešit povolení k pobytu, začal za nezletilým jezdit 2x do měsíce a je s ním 2 hodiny za účasti jeho matky. O nezletilého není schopen se sám postarat (nenakrmí ho, nevykoupe, nepřebalí). Výživné platí řádně a kupuje mu hmotné věci, s péčí nepomáhá, nezná jméno dětského lékaře svého nezletilého syna. Žije ve velké vzdálenosti, proto je možnost péče o nezletilého komplikovaná.

21. Žalovaný sám pak zdůraznil, že péče o nezletilého není “skutečnou péčí” ve smyslu § 15a odst. 1 zákona o pobytu cizinců. Žalobce vídá nezletilého málo, ve skutečnosti je “jen” jeho biologickým otcem, co hradí výživné. Za správnost vyhotovení: R. V. 6 51 A 2/2026 22. Žalobce však opakovaně uváděl, že styk s nezletilým synem a zájem o něj postupně rozšiřuje, neboť je nutné zohlednit hlavně i věk nezletilého. Žalobce se ohrazoval proti zjištěním plynoucím z výpovědi jeho bývalé manželky a navrhoval i výslech své aktuální přítelkyně, ze kterého měl vyplynout širší rozsah péče o nezletilého syna (že si jej žalobce vzal i do místa svého bydliště). Zároveň žalobce upozorňoval na skutečnost, že péče a výživa k nezletilému byla upravena rozsudkem Okresního soudu ve Svitavách ze dne 18. 9. 2025 vydaného pod č. j. 0 P 187/2025-59, bylo rozhodnuto tak, že se nezletilý D. svěřuje do péče matky a žalobce se zavazuje s účinností od 1. 10. 2025 platit na jeho výživu částku ve výši 3 500 Kč měsíčně a je oprávněn se stýkat s nezletilým D. každou první, třetí a čtvrtou neděli v měsíci vždy od 12:00 hodin do 18:00 hodin v Poličce s místem předání i návratu v bydlišti matky.

23. Při zkoumání naplnění podmínky “skutečné péče” tak jak ji předpokládá § 15a odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců, je třeba striktně rozlišovat to, kolik let je onomu občanu Evropské unie mladšímu 21 let. Zcela jiný obsah totiž bude mít “skutečná péče” o dvouleté batole, dvanáctiletého pubescenta či dvacetiletého potomka na prahu dospělosti.

24. Skutečnou péčí o dítě se výkladově zabýval i Nejvyšší správní soud, konkrétně ve svém rozsudku ze dne 6. 11. 2019, č. j. 6 Azs 149/2019-42, kde uvedl, že: “Skutečná péče o dítě zahrnuje pouze případy, kdy cizinec potomkovi prokazatelně zajišťuje základní potřeby, osobně se o něj stará, a to s ohledem na věk dítěte, vychovává jej a vytváří mu optimální podmínky pro jeho zdárný rozvoj. Není podmínkou, aby žil s dítětem ve společné domácnosti, ale je nezbytné, aby se na péči o něj významným a pravidelným způsobem podílel.” V rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 9. 2019, č. j. 4 Azs 238/2019-33, dospěl tento soud k závěru, že rodič neprokázal, že by o svého syna skutečně pečoval ve smyslu § 15a odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců, neboť ačkoliv hradil na syna výživné, jejich kontakt měl spíše formální povahu, a rodič se vídal se synem toliko jedenkrát týdně (na oba tyto výše specifikované rozsudky odkazoval ve svých závěrech i žalovaný).

25. Skutečná péče, která je jednou z předpokladů pro splnění podmínky dle § 15a odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců, musí být dle rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 8. 4. 2019, č. j. 42 A 7/2019-26: “Naplněna osobní fyzickou rodičovskou péči o potomka mladšího 21 let. Za skutečnou péči tak nelze považovat např. skutečnost, že rodič hradí náklady spojené s pobytem nezletilého v ústavní péči a jeho výživné, a nemohou na tom nic změnit ani občasné návštěvy.” 26.Krajský soud má za to, že správní orgány vyšly z neúplně zjištěného skutkového stavu věci, neboť nezohlednily jeho relativně dynamický vývoj – s ohledem na velmi nízký věk nezletilého.

27. Správní orgány vyšly zejména z výpovědi matky nezletilého, která však byla učiněna již 5. 9. 2025, tedy v době, kdy nezletilému D. bylo cca 7 měsíců. Je pravdou, že žalobce nebyl u porodu a v prvních měsících nezletilého vídal opravdu příležitostně, to je ale vysvětlitelné věkem nezletilého dítěte. Dítě ve věku 7 měsíců je plně odkázáno na péči své matky. Není možné, aby jej žalobce přemístil či o něj delší dobu pečoval právě bez matky nezletilého. Návštěvy nezletilého 2 x do měsíce jsou sice velmi krátkého rozsahu, ale s ohledem na vzdálenost žalobce a zejména věk nezletilého, je krajský soud nehodnotí tak, že by jimi žalobce vyjadřoval “nezájem” o svého nezletilého syna. Z výslechu matky nezletilého následně vyplynulo, že se žalobce o nezletilého postupně zajímal více. Uvádí sice, že to Za správnost vyhotovení: R. V. 7 51 A 2/2026 bylo s ohledem na jeho žádost o povolení k pobytu, to je ale spíše ničím nepodložená domněnka matky nezletilého – bývalé manželky žalobce.

28. Žalobce měl následně od září 2025 soudně upravenou péči a výživu o nezletilého, respektive styk s ním – a to stále v průběhu řízení před správním orgánem I. stupně (o protokolu o jednání před okresním soudem se ostatně zmiňuje i prvostupňové rozhodnutí). Tam je upravena dohoda žalobce a matky jeho nezletilého dítěte ohledně styku s nezletilým. Dohoda je schvalována soudem a ten – i v případě řešení věci dohodou – v opatrovnických věcech schválí dohodu rodičů nezletilého dítěte jen v případě, že je tato dohoda v souladu se zájmem nezletilého dítěte (§ 906 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb.). Dohoda tak obsahuje rozsah styku žalobce s nezletilým, kterou okresní soud – s ohledem na věk nezletilého – vyhodnotil jako odpovídající zájmům nezletilého. Zároveň musí jít o dohodu, která odpovídá ustálené rozhodovací praxi okresního soudu v opatrovnických věcech ve skutkově podobných případech. Správní orgány tak měly dále zkoumat – v průběhu stále probíhajícího správního řízení – zda je podle dohody postupováno a žalobce projevuje zájem a vykonává péči o svého nezletilého syna v jejím rozsahu. Za tím účelem se nabízel opakovaný výslech žalobce a zejména jeho bývalé manželky, potažmo žalobcem navrhovaný výslech jeho aktuální přítelkyně (navrhováno již ve vyjádření k podkladům rozhodnutí, v podání žalobce ze dne 14. 11. 2025). Žalobce postupně tvrdil, že styk a v rámci něj péči o nezletilého syna postupně rozšiřuje – úměrně jeho věku. Tím se ale správní orgány nezabývaly s tím, že neuvádí “jaké konkrétní hry s ním hraje”, že “nezná jméno dětského lékaře nezletilého” a “žije příliš daleko”.

29. Žalobce hradí výživné řádně a pravidelně. Rozsudkem okresního soudu byl stanoven rozsah jeho styku s nezletilým dítětem, který má odpovídat styku společně nežijícího rodiče s dítětem ve věku nezletilého. Závěry správních orgánů ohledně pouhého hrazení výživného a neprojevování skutečného zájmu a skutečné péče o nezletilého (za situace, kdy spolu jeho rodiče nežijí) považuje krajský soud přinejmenším za předčasné.

30. Vzdálenost žalobce od nezletilého a jeho matky není ideální, nicméně žalobce má stabilní zaměstnání díky kterému – jak vyplynulo ve správním řízení – hradí pravidelně stanovené výživné a přispívá nezletilému i nad rámec takto stanovené vyživovací povinnosti hmotnými dárky. Dá se souhlasit s tvrzením žalobce, že jako pro cizince je pro něj nalezení vhodného a stabilního zaměstnání složitější, čímž je tato vzdálenost logicky odůvodněna.

31. Výše citovaná judikatura upozorňuje na skutečnost, že onou “skutečnou” péčí je nutné zabývat se v kontextu věku nezletilého dítěte. Ten je velmi nízký a poměrně dynamicky se mění možnosti návštěv, péče a starání se (bez přítomnosti matky) o nezletilé dítě (jiná bude situace v oněch 7 měsících a jiná nyní, kdy je nezletilému 1,5 roku, respektive tedy v době rozhodování žalovaného, kdy byl nezletilému 1 rok).

32. Krajský soud tak má – s ohledem na výše uvedené – za to, že správní orgány obou stupňů vydaly svá rozhodnutí na základě ne úplně zjištěného skutkového stavu, neboť vycházely zejména z výslechů matky nezletilého a žalobce, které ale byly učiněny 5. 9. 2025 a nezohlednily žalobcem (zejména v odvolání, ale i ve vyjádření se k podkladům rozhodnutí před vydáním rozhodnutí správního orgánu I. stupně) tvrzené skutečnosti. Tyto skutečnosti, které s ohledem na věk nezletilého logicky vznikaly v průběhu správního řízení, bylo možné ověřit širším dokazováním. Nabízel se například opakovaný výslech matky nezletilého, zda je plněn výše popisovaný rozsudek okresního soudu, či Za správnost vyhotovení: R. V. 8 51 A 2/2026 opakovaným výslechem žalobce a jeho přítelkyně k rozšiřující se péči o nezletilého (která měla být vykonávána už i v bydlišti žalobce).

33. Krajský soud má dále, bez ohledu na výše uvedené za to, že závěr správních orgánů neodpovídá – ani za skutkového stavu, se kterým pracovaly – požadavkům výše citované judikatury. Z rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 6 Azs 149/2019-42 plyne, že je třeba “skutečnou péči” posuzovat optikou věku dítěte (k tomu viz i argumentace viz výše) a není podmínkou, aby cizinec s nezletilým žil ve společné domácnosti. Zároveň platí, že nepostačí samotná pravidelná úhrada výživného a kontakt formální povahy 1 x týdně (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu, č. j. 4 Azs 238/2019-33, kde však šlo o dítě ve věku 4 let, které je schopno trávit pravidelně a ve velkém rozsahu čas bez nutnosti přítomnosti matky – na rozdíl od kojence). Stejně tak nestačí občasné návštěvy (viz výše uváděný rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem, čj. 42 A 7/2019-26).

34. Žalobce však již v době rozhodování správních orgánů měl upraven styk s nezletilým synem v rozsahu každé první, třetí a čtvrté neděle v měsíci vždy od 12:00 hodin do 18:00 hodin v Poličce s místem předání i návratu v bydlišti matky. Výživné řádně hradil, uváděl, že si nezletilého bere i nad rámec styku upraveného okresním soudem (za tím účelem navrhoval výslech své partnerky, nabízel se i opakovaný výslech matky nezletilého). Pokud žalobce plní dohodu ohledně péče, výživy a styku s nezletilým řádně (což nebylo důkazně podloženo), má krajský soud za to, že nejde – s ohledem na věk nezletilého – o pouze formální či občasné návštěvy a není tak možné automaticky uzavřít, že žalobce nesplňuje požadavek “skutečné péče” o nezletilého – vnímáno optikou jeho nízkého věku.

35. Pokud jde o námitku nepřiměřenosti zásahu rozhodnutí do soukromého a rodinného života žalobce (s tím souvisí i rozpor s nejlepším zájmem dítěte), k vypořádání této námitky krajský soud připomíná názory vyslovené v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 8. 2022, č. j. 10 Azs 348/2020–33, ze kterého plyne, že v obecné rovině rozhodnutí o neudělení povolení k pobytu představuje daleko méně závažný zásah do práv jednotlivce než rozhodnutí o zrušení povolení k pobytu či rozhodnutí o správním vyhoštění. Proto se na hodnocení dopadů rozhodnutí do soukromého a rodinného života cizince nekladou v případech, kdy povolení nebylo uděleno, tak vysoké nároky jako při rozhodování o jeho zrušení (k tomu srov. blíže rozsudky NSS ze dne 9. 11. 2011, č. j. 9 As 71/2010–112, a ze dne 25. 8. 2015, č. j. 6 Azs 96/2015–30).

36. Respektovat je navíc třeba i znění a smysl zákona, který stanoví pro získání pobytových oprávnění určité podmínky. Nejvyšší správní soud proto současně ve své judikatuře dodává, že udělení pobytového oprávnění v situaci, kdy žadatel nesplňuje základní podmínky stanovené zákonem o pobytu cizinců, nelze odůvodnit pouhým odkazem na ochranu jeho soukromého a rodinného života. Ve výsledku totiž bude obtížné najít situaci, kdy bude nepřiměřeným zásahem právě neudělení pobytu, ačkoli žadatel nesplňuje jednu z podmínek pro jeho udělení (srov. rozsudek NSS ze dne 2. 3. 2017, č. j. 4 Azs 7/2017–36, nebo ze dne 1. 12. 2016, č. j. 9 Azs 253/2016–30, bod 19). Muselo by jít o situaci zcela výjimečnou, ve které se nejspíše zároveň objeví nějaká ,trhlina‘ v systému zákona o pobytu cizinců (rozsudek ze dne 15. 12. 2021, č. j. 10 Azs 419/2021–46, bod 12).

37. Nepřiměřeností zásahu rozhodnutí žalovaného do soukromého a rodinného života žalobce, stejně jako v této souvislosti zásahem do nejlepšího zájmu dítěte, je ale nyní předčasné se zabývat, neboť v nynější věci není postaveno důkazně najisto, zda žalobce Za správnost vyhotovení: R. V. 9 51 A 2/2026 splňuje či nikoli podmínku “skutečné péče” ve smyslu § 15a odst. 1 zákona o pobytu cizinců.

IV. Závěr a náklady řízení

38.Krajský soud tak shledal žalobu důvodnou, proto zrušil žalobou napadené rozhodnutí žalovaného (výrok I rozsudku) a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§ 78 odst. 1 a 4 s. ř. s.). Žalovaný bude v dalším řízení vázán výše vyslovenými závěry krajského soudu (§ 78 odst. 5 s. ř. s.).

39. Pokud jde o náhradu nákladů řízení, má úspěšný žalobce právo na náhradu nákladů řízení po neúspěšném žalovaném dle § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobci tak náleží zaplacený soudní poplatek ve výši 3 000 Kč a dále odměna za zastupování advokátem. Tato odměna představuje 2 úkony právní služby ve smyslu § 11 odst. 1 písm. a), d) advokátního tarifu (převzetí zastoupení a sepis žaloby) ve výši 4 620 Kč za úkon dle § 9 odst. 5 ve spojení s § 7 bodem 5 advokátního tarifu. Výše odměny tak celkem činí 9 240 Kč. Vedle odměny přísluší zástupci též náhrada hotových výdajů v paušální výši 450 Kč za každý z úkonů právní služby dle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu, celkem tedy 900 Kč. Odměna je zvyšována o 21 % DPH, neboť zástupce žalobce je jejím plátcem, DPH činí 2 129,40 Kč. Celková výše náhrady nákladů řízení činí 15 269,40 Kč. Žalovaný tak je povinen zaplatit na náhradě nákladů řízení celkem 15 269 Kč (zaokrouhleno matematicky), a to do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupce žalobce (§ 149 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, užitý na základě § 64 s. ř. s.). Za správnost vyhotovení: R. V. 10 51 A 2/2026 Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, který o ní také rozhoduje. Jestliže kasační stížnost ve věcech, v nichž před krajským soudem rozhodoval specializovaný samosoudce, svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, odmítne ji Nejvyšší správní soud pro nepřijatelnost. (§ 12 odst. 1, § 102, § 104a odst. 1, § 106 odst. 2 a 4 s. ř. s.). V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Hradec Králové 10. června 2026 JUDr. Martina Kűchlerová, Ph.D. v. r. samosoudkyně Za správnost vyhotovení: R. V.