51 Az 3/2025

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl samosoudcem Mgr. Tomášem Blažkem ve věci žalobkyně: L. S. zastoupena advokátkou Mgr. Denisou Šmídovou sídlem Dominikánské náměstí 187/5, 602 00 Brno proti žalovanému: Ministerstvo vnitra sídlem Nad Štolou 936/3, 170 34 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 1. 8. 2025, č. j. OAM-281/ZA-ZA11-ZA06- 2025, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 1. 8. 2025, č. j. OAM-281/ZA-ZA11-ZA06-2025, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 17 610 Kč, a to do 30 dnů od právní moci rozsudku k rukám její zástupkyně.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Žalobkyně pobývala v ČR od září 2018 do července 2024 na dlouhodobý pobyt za účelem studia. Poté se vrátila do Běloruska, po přibližně půlročním pobytu v zemi původu ale opět vycestovala do ČR a dne 10. 3. 2025 požádala o udělení mezinárodní ochrany. Jako důvod žádosti uvedla, že má obavu z trestního stíhání v Bělorusku kvůli její dřívější opoziční činnosti a kvůli kontaktům s lidmi, kteří byli po roce 2020 stíháni a uprchli ze země. Obává se, že by v případě návratu mohla skončit ve vězení. Žalobkyně je odpůrkyní režimu Alexandra Lukašenka, v minulosti se účastnila protirežimních protestů konaných jak v Bělorusku, tak v ČR. Zároveň působila v nezávislém kulturním prostředí, pracovala jako redaktorka a korektorka opozičně zaměřených kulturních portálů. Aktivní byla také na sociálních sítích, kde psala politické komentáře a příspěvky na téma práv zvířat.

2. Žalovaný rozhodl o uvedené žádosti dne 1. 8. 2025 tak, že mezinárodní ochrana podle § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu (dále jen „zákon o azylu“), se žalobkyni neuděluje. Podle žalovaného žalobkyně nečelila žádnému pronásledování v minulosti a nehrozí jí ani do budoucna. Konstatoval, že v době konání prezidentských voleb v roce 2020 žalobkyně pobývala v ČR. V červenci 2024 vycestovala do Běloruska a setrvala tam až do února 2025, aniž by měla jakékoliv problémy se státními orgány. Při příjezdu do vlasti i při odjezdu byla podrobně kontrolována, během pobytu v Bělorusku si vyřídila nové doklady. Pokud by byla terčem zájmu běloruských státních orgánů, jistě by vůči ní podnikly příslušné kroky. Žádný postih žalobkyni nehrozí ani za její aktivitu na sociálních sítích, kde již žádné politické příspěvky nemá. Ponechala si pouze fotku s opoziční vlajkou na Facebooku (kterou měla během pobytu v Bělorusku skrytou).

3. Žalobkyně napadla rozhodnutí žalovaného žalobou podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“).

II. Argumentace účastníků

4. Žalobkyně v žalobě namítla, že v případě návratu do Běloruska jí hrozí politicky motivované trestní stíhání, věznění a vystavení nelidskému a ponižujícímu zacházení. Žalovaný své rozhodnutí založil na formalistickém hodnocení dílčích aspektů, aniž by zohlednil systematickou povahu represí v Bělorusku a individuální situaci žalobkyně.

5. Žalovaný také nezjistil řádně skutkový stav. Během pohovoru žalobkyně neuvedla všechny podstatné skutečnosti z obavy, že její výpověď nebude utajena a informace se dostanou k běloruským orgánům. Řadu detailů proto žalobkyně uvedla až později. Judikatura Ústavního soudu přitom dovozuje, že nesrovnalosti ve výpovědích, které mají původ v ospravedlnitelných důvodech, nelze hodnotit k tíži žadatele. Mezi takové ospravedlnitelné důvody patří i trauma či strach, což bylo důvodem nesrovnalostí právě v případě žalobkyně. Žalovaný tak pochybil, pokud bez dalšího označil výpověď žalobkyně za nevěrohodnou.

6. Žalobkyně má odůvodněný strach z pronásledování z důvodu svých politických názorů a dřívější aktivní opoziční činnosti. Její profesní a společenské působení zahrnovalo spolupráci s médii a organizacemi, které běloruský režim prohlásil za extremistické. Za podobné projevy občanské a politické aktivity jsou lidé v Bělorusku systematicky kriminalizováni. Žalobkyně odkázala na ustanovení trestního zákoníku Běloruska, která jsou zneužívána proti politickým oponentům. Považuje za vysoce pravděpodobné, že by proti ní bylo zahájeno trestní řízení podle některého z těchto ustanovení. Žalobkyně také namítla, že se účastnila mnoha demonstrací, kde opakovaně čelila násilí ze strany příslušníků policejních jednotek OMON, což v ní zanechalo psychické trauma a strach z fyzického napadení. Na tuto skutečnost poukázala již v poskytnutí údajů k žádosti, ale během pohovoru na to nebyla dotázána.

7. Žalovaný založil své rozhodnutí především na argumentu, že žalobkyně bez problémů pobývala několik měsíců v Bělorusku. Pouze na základě toho však nelze tvrdit, že žalobkyni v budoucnu nehrozí žádné pronásledování. Tento závěr je navíc mylný, neboť při návratu byla žalobkyně vystavena ponižujícím výslechům, prohlídkám a zastrašování a jen díky náhodě nebyla zadržena. V současné době je přitom situace žalobkyně odlišná, protože v minulosti se vracela do Běloruska po dlouhodobém oprávněném pobytu v ČR. Nyní by však byla v pozici neúspěšné žadatelky o mezinárodní ochranu, což lze snadno identifikovat na základě výjezdního příkazu v kombinaci s chybějícím vízem či jiným platným pobytovým oprávněním.

8. Žalobkyně zdůraznila, že posuzování odůvodněnosti strachu z pronásledování je postaveno na potencialitě pronásledování v budoucnu. Důležité je posoudit, zda k pronásledování žadatele může pravděpodobně dojít, pokud by se vrátil do země a nadále pokračoval v činnosti, která může vzbudit zájem původců pronásledování. Takové posouzení v napadeném rozhodnutí chybí. Žalovaný přitom řádně nezpochybnil, že žalobkyně byla v minulosti politicky aktivní. Odkaz žalovaného na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 2. 2006, č. j. 3 Azs 442/2004-61, je dle žalobkyně nepřesný, a navíc irelevantní pro posuzovanou věc. Podstatná totiž není ani tak samotná intenzita uplatňování politických práv nebo projevování politického názoru, ale to, jaké aktivity mohou vyvolat odezvu ze strany státních orgánů v dané zemi. Z dostupných informací přitom plyne, že v Bělorusku může i pouhý lajk na příspěvek vést k zatčení.

9. V této souvislosti žalobkyně namítla, že po ní nelze spravedlivě požadovat, aby svůj opoziční názor neprojevovala. Žalobkyně odkázala na judikaturu odmítající představu, že žadatel o mezinárodní ochranu může předejít pronásledování tím, že se vzdá výkonu svého základního práva, respektive skryje svou identitu. Žalobkyně navíc na sociálních sítích v současné době aktivně sdílí příspěvky lidskoprávní organizace Vjasna, kterou Bělorusko v roce 2023 označilo za extremistickou. Veškeré aktivity Vjasny jsou proto v Bělorusku zakázány a podpora této organizace může být považována za trestný čin.

10. Žalobkyně dále poukázala na „genderový a rodinný aspekt“ jejího případu. Konstatovala, že je ženou v reprodukčním věku. V případě uvěznění hrozí, že po výkonu trestu nebude schopná mít dítě, čímž by byla zbavena možnosti založit rodinu. Ženy jsou navíc v běloruských věznicích obzvlášť zranitelné vůči násilí. Tento aspekt žalovaný zcela pominul. Zohlednit je třeba také rodinnou situaci žalobkyně. Její matka je vážně nemocná a dopouští se fyzického i psychického násilí vůči žalobkyni, což vyústilo až v hospitalizaci žalobkyně s úrazem hlavy. V Bělorusku by tak žalobkyně čelila nejen politickému pronásledování, ale i domácímu násilí.

11. Podle žalobkyně mají represe v Bělorusku systémový charakter. V roce 2024 bylo v Bělorusku zaznamenáno více než 1700 rozsudků v tzv. extremistických kauzách. K perzekuci přitom dochází i za on-line komentáře, reposty, či finanční podporu rodin politických vězňů. Podle dostupných zpráv je pak v běloruských věznicích běžná praxe mučení, nedostatečné lékařské péče a nelidského zacházení s politickými vězni.

12. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že žalobkyně se v průběhu správního řízení nijak nezmínila o mučení ze strany příslušníků jednotek OMON, že se na ní dopouští násilí její matka a že by v důsledku uvěznění mohla přijít o možnost být matkou. Žalobkyně byla přitom řádně poučena o svých právech a povinnostech, mezi které patří také to, že žadatel musí pravdivě vypovědět všechny okolnosti, které jej k podání žádosti o mezinárodní ochranu vedly. Žalobkyně byla poučena také o tom, že žalovaný nesděluje informace z řízení jiným subjektům. Žalobkyni byly tyto skutečnosti známy již na počátku řízení a žalobkyni nic nebránilo v tom, aby je včas uvedla. Proto k nim již nyní nelze přihlížet. Dále žalovaný v zásadě zopakoval argumentaci uvedenou v napadeném rozhodnutí.

13. Žalobkyně zaslala soudu dne 25. 3. 2026 další vyjádření. Zdůraznila, že žalovaný nijak nezpochybnil její tvrzení o politických aktivitách, které vyvíjí. Nevyjadřoval se ve smyslu, že by je pokládal za nevěrohodné, napadeným rozhodnutím nicméně její činnost bagatelizuje a dochází k závěru, že pro ni nepředstavuje do budoucna riziko pronásledování. S tímto závěrem dle žalobkyně nelze souhlasit.

14. Při svém posledním návratu do Běloruska žalobkyně obstála v prověřování na hraničním přechodu spíše náhodou, není zaručeno, že stejně tomu tak bude i příště. Další riziko pronásledování žalobkyni hrozí během pobytu v zemi. Její aktivity jsou postižitelné podle tzv. zákona o extremismu, který je široce zneužíván k perzekuci osob nesouhlasících s režimem. Formulace zákona jsou natolik vágní, že bezpečnostní složky mají neomezené možnosti, jak je interpretovat v neprospěch „nepohodlných“ osob. Žalobkyně v minulosti spolupracovala s organizacemi, které již byly označeny jako extremistické, v jejím případě se tak nejedná o hypotetickou možnost.

15. I v případě, že by žalobkyně nečelila v zemi původu sankcím v podobě uvěznění či obdobných trestů, hrozilo by jí pronásledování na kumulativním základě. Byla by diskriminována v přístupu na pracovní trh, a to za situace, kdy v Bělorusku ztratila veškeré sociální vazby, její matka se k ní chová násilně, a nemá tak možnost počítat s podporou třetích osob. Byla by proto ohrožena i bezdomovectvím a situací výrazné existenční tísně. Diskriminace a pronásledování na kumulativním základě v Bělorusku dopadá především na politicky aktivní ženy, proti kterým je silně namířena také režimní rétorika. Žalobkyně připodobnila aktuální situaci v Bělorusku ke stavu v normalizačním Československu, v němž političtí disidenti čelili nejen vězení, ale mnohdy na ně byl vyvíjen tlak prostřednictvím opakovaných výslechů, odpírání možnosti pracovní realizace, vzdělávání, cestování atd.

III. Ústní jednání

16.V průběhu jednání konaného dne 27. 3. 2026 se soud dotázal žalobkyně, z jakých důvodů se ve správním řízení nezmínila o některých skutečnostech, které uvedla v žalobě (mučení ze strany příslušníků jednotek OMON, domácí násilí). K dotazu soudu se žalobkyně dále blíže vyjádřila k jednotlivým důkazům, které označila v žalobě, a k některým souvisejícím okolnostem (do činnosti jakých konkrétních skupin je zapojena, co přesně zahrnuje její působení v prostředí občanského aktivismu atd.). Žalobkyně také blíže popsala kontrolní screening, který podstoupila při svém posledním návratu do Běloruska.

17. Soud odročil jednání a následně si obstaral překlady textů označených žalobkyní v žalobě.1 18.Během jednání konaného dne 24. 4. 2026 soud provedl následující důkazy: 1 Překlady z běloruštiny, ruštiny a angličtiny zhotovilo pomocí strojového překladače Deepl Pro oddělení dokumentace a analytiky Nejvyššího správního soudu ve spolupráci s pracovištěm informací o zemích původu odboru azylové a migrační politiky Ministerstva vnitra. - rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 11. 3. 2025, č. j. 13 Az 26/2024-58 (č. l. 111-117 soudního spisu) – žalobkyně na tento rozsudek odkázala v žalobě, soud ji během prvního jednání upozornil na to, že rozsudek není obsažen ve veřejně přístupné databázi rozhodnutí správních soudů nacházející se na stránkách www.nssoud.cz, zástupkyně žalobkyně následně zaslala rozsudek soudu; - překlady článků a analýz označených žalobkyní v žalobě, a to konkrétně „Běloruská asociace advokátů pro lidská práva“ uznána za „extremistickou formaci“: kronika represí z 22. srpna (autor článku Lidskoprávní centrum Vjasna, publikováno dne 22. 8. 2025, č. l. 123-125), Bělorusko nedokáže maskovat své probíhající politické represe (Human Rights Watch, 25. 9. 2024, č. l. 126-127), „Vjasna“ byla uznána za „extremistickou organizaci“: jak s námi nyní spolupracovat? (Lidskoprávní centrum Vjasna, 30. 8. 2023, č. l. 128-131), Výsledky boje proti „extremismu“ v Bělorusku za rok 2024 (Human Constanta, 13. 2. 2025, č. l. 132-140), Situace v oblasti lidských práv v Bělorusku. Červenec 2025 (Lidskoprávní centrum Vjasna, 4. 8. 2025, č. l. 141-147), Policejní vozy zajížděly do dvorů, z křiku bylo jasné, že tam bijí lidi. Co vyprávějí účastníci protestů v Bělorusku, kteří vyšli do ulic v den voleb (Meduza, 10. 8. 2020, č. l. 148- 154); - příspěvky z facebookového profilu žalobkyně – jedná se o příspěvky z let 2020-2025, které dle žalobkyně nejlépe vypovídají o jejích aktivitách na sociálních sítích; soud během jednání zobrazil veřejně dostupné příspěvky označené žalobkyní a následně jejich printscreeny založil do spisu (č. l. 169-181 a 183-185)2; ke shrnutí obsahu příspěvků viz níže, případně viz také popis v přípisu žalobkyně ze dne 23. 4. 2026 (č. l. 160); - prohlášeními S. S., šéfredaktora platformy KALEKTAR (Výzkumná platforma běloruského umění), a I. I., ředitele vydavatelství Skaryna Press, o spolupráci žalobkyně s uvedenými organizacemi (č. l. 164-167) – prohlášení byla vydána na žádost žalobkyně v dubnu 2026, žalobkyně je předložila soudu v trojjazyčné verzi (bělorusky, anglicky a česky).

19. Soud neprovedl následující důkazy (navržené žalobkyní): - zprávami o zemi původu označenými žalobkyní v jejím vyjádření ze dne 25. 3. 2026 (zpráva Vysokého komisaře OSN pro lidská práva ze dne 26. 10. 2023 o zneužívání běloruských protiextremistických zákonů k potlačování disentu, periodická zpráva Generálního tajemníka OSN o stavu lidských práv v Bělorusku za rok 2025, článek z portálu Seznam Zprávy o aktuální situaci v Bělorusku, zpráva OSN o běloruských ženských aktivistkách ze dne 26. 10. 2021, zpráva vydaná asociací PEN International o prohlášení její běloruské pobočky za extremistickou organizaci) – tyto zprávy buď nepřináší nic nového nad rámec toho, co je obsaženo ve zprávách, které jsou součástí správního spisu, případně kterými soud doplnil dokazování, anebo jsou irelevantní pro posouzení věci; - prohlášením A. B., běloruského kurátora, spisovatele a kulturního aktivisty, o zapojení žalobkyně do běloruského kulturního života – soud považoval za dostatečné provést důkaz prohlášeními S. S. a I. I.; 2 Přítomná tlumočnice během jednání přeložila příspěvky psané v ruštině a běloruštině, části psané v angličtině soud buď považoval za dostatečně srozumitelné a nevyžadující překlad („be brave, there’s no choice“ v postu ze dne 12. 11. 2024, na č. l. 183), nebo jimi důkaz neprovedl, pokud se již jednalo o obsáhlejší text (příspěvek ze dne 7. 11. 2024, na č. l. 182). - printscreenem facebookového příspěvku o zařazení skupiny „Bělorusové v ČR“ mezi „extremistická hnutí“ – důkaz je nadbytečný pro posouzení věci.

20. K dotazu soudu na její facebookové příspěvky žalobkyně vysvětlila, že před návratem do Běloruska část svých postů smazala a část skryla. Nyní má profil opět veřejný.

IV. Posouzení věci krajským soudem

21.Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí žalovaného v řízení podle části třetí hlavy druhé dílu prvního soudního řádu správního, ve spojitosti s § 32 zákona o azylu a čl. 46 odst. 3 tzv. procedurální směrnice.3 IV.1 Závěry žalovaného v napadeném rozhodnutí 22.Žalovaný nejprve shrnul, že žalobkyně je proti Lukašenkovi, během studia na vysoké škole se přidala k Mladé frontě a při prezidentských volbách v roce 2006 agitovala proti Lukašenkovi. V témže roce se zúčastnila tzv. běloruského majdanu, za což byla pokutována a vedení školy jí vyhrožovalo vyloučením. Přestože přišla o nárok na ubytování a stipendium, studium na vysoké škole úspěšně dokončila. Od roku 2004 až do svého odjezdu z vlasti v roce 2018 se zúčastnila mnoha akcí pořádaných opozicí. Psala také komentáře na sociální sítě.

23. Podle žalovaného intenzita a systematičnost ústrků, kterým žalobkyně čelila za své politické aktivity, nedosáhla úrovně pronásledování. Kromě pokuty v roce 2006 a výhružek ohledně vyloučení z univerzity nečelila žalobkyně ve vlasti žádným potížím. Po absolvování studia si našla práci v soukromém sektoru a v roce 2018 z vlasti bez problémů vycestovala za účelem studia v ČR. V roce 2024 se do vlasti vrátila, vyřídila si osobní doklady, navštěvovala lékaře a v únoru 2025 bez problémů vycestovala z Běloruska.

24. Žalovaný proto neshledal, že by žalobkyně byla ve vlasti pronásledována pro uplatňování politických práv a svobod ve smyslu § 12 písm. a) zákona o azylu.

25. Žalovaný dále neshledal, že by žalobkyně mohla ve své vlasti pociťovat odůvodněnou obavu z pronásledování z důvodů uvedených v § 12 písm. b) zákona o azylu. Zopakoval, že v červenci 2024 žalobkyně odcestovala do vlasti, pobývala zde přibližně půl roku a během tohoto pobytu nečelila žádným problém. Žalovaný zároveň zdůraznil, že žalobkyně byla při příjezdu do vlasti i výjezdu z Běloruska podrobně kontrolována. Při vstupu na území Běloruska s ní byl proveden pohovor, výslovně uvedla, že ji na hranicích kontrolovali i v počítačových databázích. Také vydání cestovního dokladu je akt, při kterém běloruské ministerstvo vnitra podrobně lustruje příslušnou osobu.

26. V této souvislosti žalovaný odkázal na zprávy o zemi původu, z nichž vyplývá, že na běloruských hranicích s EU dochází k důkladným kontrolám pasažérů cestujících do Běloruska, jejich osobní údaje jsou porovnány s údaji ve vládních databázích obsahujících osoby podezřelé z terorismu a extremismu (kam spadají i nezávislí novináři, kritici režimu, nebo aktivisté). V případě, že pasažér figuruje na seznamu extrémistů nebo teroristů, hrozí mu s velkou pravděpodobností okamžité zatčení. Při výjezdu z Běloruska se opět provádí prohlídka pasažéra v systému pohraniční stráže, který je propojen s databází ministerstva vnitra. Osoby podezřelé z trestného činu nebo ze správního deliktu souvisejících 3 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/32/EU ze dne 26. června 2013, o společných řízeních pro přiznávání a odnímání statusu mezinárodní ochrany (přepracované znění). s pořádkem a bezpečností nesmí opustit zemi. Žalovaný proto uzavřel, že žalobkyni pravděpodobně nehrozí pronásledování pro zastávání politických názorů v minulosti.

27. Z obdobných důvodů žalovaný neshledal, že by žalobkyni měla být udělena doplňková ochrana ve smyslu § 14a zákona o azylu. IV.2 Rozhodné skutečnosti pro posouzení věci soudem 28.Nejprve je třeba určit, z jakých skutečností má soud vycházet při hodnocení, zda je namístě udělit žalobkyni mezinárodní ochranu.

29. V průběhu soudního řízení totiž žalobkyně uvedla některé skutečnosti, které ve správním řízení nezmínila buď vůbec, nebo jen okrajově. Pokud by soud měl vycházet i těchto nově uvedených skutečností, hodnotil by zčásti jiný „azylový příběh“, než žalovaný v napadeném rozhodnutí.

30. Podle čl. 46 procedurální směrnice je povinností členských států zajistit pro žadatele o mezinárodní ochranu účinný opravný prostředek. Dle odst. 3 uvedeného ustanovení pak lze za účinný opravný prostředek považovat pouze takový prostředek, který zabezpečuje úplné a ex nunc posouzení jak skutkové, tak právní stránky, včetně případného posouzení potřeby mezinárodní ochrany podle směrnice 2011/95/EU. Z citovaného ustanovení procedurální směrnice ale nelze dovozovat, že by žadatel o mezinárodní ochranu mohl bez dalšího uvádět nové skutečnosti teprve v soudním řízení.

31. Vztahem čl. 46 odst. 3 procedurální směrnice a § 75 odst. 1 s. ř. s. (podle tohoto ustanovení soud při přezkoumání rozhodnutí vychází ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu) se blíže zabýval Nejvyšší správní soudu v rozsudku ze dne 26. 11. 2015, č. j. 10 Azs 194/2015-32. Nejvyšší správní soud ve zmíněném rozsudku zdůraznil, že žadatel o mezinárodní ochranu má primárně „povinnost uvést v řízení před správním orgánem všechny skutečnosti, které jsou mu známé a které mohou být relevantní z hlediska možného udělení mezinárodní ochrany, a dát příležitost správnímu orgánu, aby o takto přednesených důvodech jeho žádosti kvalifikovaně rozhodl. Krajský soud se v projednávané věci nezabýval skutečnostmi, které stěžovatel nově uvedl až při jednání před krajským soudem a přitom je, vzhledem k jejich obsahu, mohl uvést již v řízení před žalovaným (...) stěžovatel tato tvrzení bez pochybností mohl uvést již v řízení před žalovaným, neboť se jedná o skutečnosti, které nenastaly až v průběhu správního řízení, a musely být stěžovateli při podání žádosti o mezinárodní ochranu známy. Neuvedl-li stěžovatel v řízení před správním orgánem posuzujícím jeho žádost všechny relevantní skutečnosti, neumožnil mu je kvalifikovaně posoudit a učinit součástí rozhodnutí, musí nést riziko v podobě zamítavého rozhodnutí. Povinnost určenou čl. 46 odst. 3 směrnice č. 2013/32/EU nelze chápat jako podporu bezdůvodného roztříštění vylíčení skutkového příběhu žadatele o mezinárodní ochranu v různých fázích řízení, včetně přezkumného soudního řízení. Jedná se o opatření, které má zamezit nesprávnému posouzení situace žadatelů ve světle aktuálních poměrů a závažných změn situace v zemi jejich původu či jejich osobních poměrů.“ 32.Nutno dodat, že Ústavní soud následně nálezem ze dne 12. 4. 2016, sp. zn. I. ÚS 425/16, částečně korigoval citované závěry Nejvyššího správního soudu. Podle Ústavního soudu existují i další ospravedlnitelné důvody, proč žadatel o mezinárodní ochranu nesdělí všechny relevantní skutečnosti již ve správním řízení. Těmito důvody může být například to, že dotazování při osobním pohovoru se této skutečnosti netýkalo a konkrétní informaci nezjistilo; osobní pohovor nebyl proveden; žadatel nemusel pochopit relevanci některých skutečností pro žádost o mezinárodní ochranu; trauma, stud nebo jiné zábrany mohly zabránit úplnému ústnímu svědectví při osobním pohovoru (zejména v případě těch, kteří přežili mučení, sexuální násilí či pronásledování z důvodu sexuality); pohlaví tazatele nebo tlumočníka mohlo být pro žadatele zábranou (viz také rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 7. 2019, č. j. 9 Azs 157/2019-24).

33. Žalobkyně teprve v soudním řízení uvedla, že v Bělorusku opakovaně čelila násilí ze strany příslušníků policejních jednotek OMON a že byla vystavena domácímu násilí ze strany její matky. K dotazu soudu, z jakého důvodu neuplatnila tato tvrzení ve správním řízení, žalobkyně ve vztahu k působení jednotek OMON uvedla, že měla obavu, že se její výpověď dostane k zástupcům běloruské vlády. V případě domácího násilí se pro žalobkyni jednalo o příliš osobní záležitost.

34. Podle názoru soudu nebránily žalobkyni v uvedení těchto skutečností ve správním řízení ospravedlnitelné důvody předvídané výše citovanou judikaturou. Žalobkyně byla poučena o tom, že žalovaný nesděluje žádné informace ze správního řízení třetí straně. Žalobkyně zároveň neměla rozumný důvod myslet si, že by tomu v jejím případě mělo být jinak. Tvrzený důvod, pro který žalobkyně nesdělila žalovanému nic o násilí příslušníků jednotek OMON, proto soud neakceptoval. Ani v případě domácího násilí nejde o ospravedlnitelný důvod. Soud se tedy těmito skutečnostmi nebude zabývat.

35. Žalobkyně dále v průběhu soudního řízení poukázala na své aktivity na sociální síti Facebook. K těm se vyjadřovala i během správního řízení, kde však uvedla, že nyní už má na Facebooku pouze osobní informace, nikoliv politické příspěvky (jako tomu bylo v minulosti). V Praze pouze znovu zpřístupnila svou fotku s opoziční vlajkou. K dotazu žalovaného zároveň uvedla, že při svém pobytu v Bělorusku neměla kvůli své aktivitě na sociálních sítích žádné potíže. Nepsala totiž nic otevřeně kritického, zbytečně neprovokovala a neupozorňovala na sebe. Během soudního řízení žalobkyně naopak tvrdila a dokládala, že na Facebooku nadále píše a sdílí příspěvky politické povahy.

36. Soud navzdory výše zmíněné povinnosti žadatele o mezinárodní ochranu uvést v řízení před správním orgánem všechny skutečnosti, které mohou být relevantní z hlediska možného udělení mezinárodní ochrany, nemohl zcela pominout poukazy žalobkyně na její aktivity na Facebooku. Důvodem je, že dle čl. 5 odst. 1 tzv. kvalifikační směrnice4 odůvodněná obava z pronásledování nebo reálné nebezpečí vážné újmy mohou být založeny (také) na událostech, k nimž došlo po odjezdu žadatele ze země původu. Krajský soud současně připomíná, že dle čl. 46 odst. 3 procedurální směrnice musí jeho přezkum zahrnovat úplné a ex nunc posouzení skutkové stránky věci. Soud se proto musel zabývat přinejmenším facebookovými příspěvky napsanými či sdílenými žalobkyní v době po vydání napadeného rozhodnutí (na které žalobkyně z povahy věci ve správním řízení poukázat nemohla). Soud proto provedl důkaz žalobkyní označenými příspěvky z jejího facebookového profilu, a to i staršími příspěvky předcházejícími soudnímu řízení, aby mohl posoudit, zda aktuální příspěvky žalobkyně představují vyjádření a pokračování 4 Směrnice Evropského směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/95/EU ze dne 13. prosince 2011 o normách, které musí splňovat státní příslušníci třetích zemí nebo osoby bez státní příslušnosti, aby mohli požívat mezinárodní ochrany, o jednotném statusu pro uprchlíky nebo osoby, které mají nárok na doplňkovou ochranu, a o obsahu poskytnuté ochrany (přepracované znění). jejích názorů a přesvědčení z dřívější doby (přiměřeně viz čl. 5 odst. 2 kvalifikační směrnice).

37. Další nyní namítané skutečnosti (dřívější aktivní opoziční činnost, působení v nezávislém kulturním prostředí atd.) žalobkyně uváděla již ve správním řízení. U těchto skutečností tak není pochyb o tom, že se jimi soud musí zabývat. IV.3 Hodnocení soudu 38.Žalobkyně především namítla, že v případě návratu do Běloruska jí hrozí politicky motivované trestní stíhání, věznění a vystavení nelidskému a ponižujícímu zacházení.

39. Soud nemá pochyb o tom, že v Bělorusku vládne silně represivní režim. Tuto skutečnost potvrzují i zprávy o zemi původu obstarané žalovaným. Například podle zprávy Bělorusko, bezpečnostní a politická situace v zemi, z května 2025, státní orgány na všech úrovních postupují zpravidla beztrestně dle Lukašenkových pokynů. Příslušníci bezpečnostních složek agresivně a systematicky potlačují politický nesouhlas, aniž by jim za to hrozil jakýkoliv postih. Pravidelně se dopouštějí mučení a jiného nelidského zacházení proti zadrženým, pokojným demonstrantům, členům nezávislých médií i běžným občanům. Mučení a nelidské zacházení nese známky systémového charakteru a slouží k zastrašení opozice, případně k zjištění informací či vynucení přiznání. V zemi dochází k svévolnému zatýkání, zadržování a odsouzení z politicky motivovaných důvodů pod záminkou boje proti extremismu, terorismu a zločinům z nenávisti a ochrany národní bezpečnosti.

40. Ze zpráv, kterými soud doplnil dokazování, vyplývají další podrobnosti. Ustanovení trestního zákoníku jsou v Bělorusku masivně zneužívána ke kriminalizaci jinde běžné občanské činnosti. Například podle zprávy Výsledky boje proti „extremismu“ v Bělorusku za rok 2024 je jednou z nejrozšířenějších represivních taktik v Bělorusku přirovnávání jakéhokoliv odlišného názoru k extremismu. Široké uplatňování protiextremistické legislativy vede k tomu, že se politické pronásledování v dnešním Bělorusku stalo sériovým. V roce 2024 tak bylo vydáno více než 1700 rozsudků v „extremistických kauzách“. Běloruské úřady aktivně uplatňují protiextremistickou legislativu také v online prostředí. Masově stíhají komentáře, sdílení, lajky a jiné formy online aktivity, které jsou interpretovány jako extremistická činnost. Za extremistické materiály jsou považována prakticky všechna nezávislá média a opoziční zdroje.

41. Pokud jde o hrozby týkající se přímo žalobkyně, krajský soud souhlasí s žalovaným, že intenzita a systematičnost ústrků, kterým žalobkyně dosud v Bělorusku čelila za své politické aktivity, nedosáhla úrovně pronásledování. V tomto bodě plně odkazuje na závěry žalovaného. Soud připomíná, že nepřihlížel k tvrzením uvedeným žalobkyní teprve v soudním řízení, podle nichž v Bělorusku opakovaně čelila násilí ze strany příslušníků policejních jednotek OMON (k tomu viz předchozí část rozsudku).

42. Posuzování odůvodněnosti strachu z pronásledování ve smyslu § 12 písm. b) zákona o azylu má nicméně prospektivní povahu, je tedy třeba zkoumat potencialitu pronásledování v budoucnu, po případném návratu žadatele o mezinárodní ochranu do země původu. Při tom je využíván standard přiměřené pravděpodobnosti, což znamená, že tato možnost musí být reálná, nikoliv pouze hypotetická. Judikatura i doktrína pak dovozuje, že k naplnění tohoto standardu může postačovat již existence méně než 50% pravděpodobnosti, že žadatel bude pronásledován (viz např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 3. 2008, č. j. 2 Azs 71/2006-82, ze dne 13. 8. 2010, č. j. 4 Azs 11/2010-112, a ze dne 31. 5. 2017, č. j. 5 Azs 62/2016-87).

43. Skutečnost, že žadatel již byl v minulosti pronásledován nebo vystaven přímým hrozbám pronásledování, je tedy významným ukazatelem odůvodněnosti jeho obav z pronásledování (srov. čl. 4 odst. 4 kvalifikační směrnice). Nejedná se však o jediný možný ukazatel. Existence odůvodněného strachu z pronásledování nemusí být nutně založena pouze na vlastní zkušenosti žadatele.

44. V případě žalobkyně je pak významnou skutečností to, že v době konání prezidentských voleb v roce 2020 a v následujících letech pobývala v ČR. Právě od roku 2020 přitom v Bělorusku dochází k širokému uplatňování zmíněné protiextremistické legislativy a k masovým postihům lidí, kteří se nějakým způsobem zapojili do protestů proti vládnoucímu režimu. Tím lze dle názoru soudu vysvětlit, že při návratu do vlasti v roce 2024 běloruské státní orgány nevěnovaly žalobkyni zvýšenou pozornost a že se žalobkyně v té době nenacházela ve vládních databázích obsahujících osoby podezřelé z terorismu a extremismu.

45. Přeceňovat podle názoru soudu nelze ani skutečnost, že žalobkyně nečelila žádným problémům ani během svého přibližně půlročního pobytu ve vlasti v letech 2024 a 2025 či při výjezdu z Běloruska. Jak žalobkyně uvedla při pohovoru ve správním řízení, během posledního pobytu v Bělorusku neměla žádné aktivity, seděla doma, neodvážila se ani nikde oficiálně požádat o zaměstnání. Také v rámci aktivity na sociálních sítích se snažila na sebe neupozorňovat.

46. Pokud by se ale měla žalobkyně znovu vrátit do Běloruska, pak je otázkou, zda jí v budoucnu nehrozí žádné pronásledování. Soud nepochybuje o tom, že žalobkyně je odpůrkyní režimu Alexandra Lukašenka. Její tvrzení, že se v minulosti zúčastnila různých protirežimních akcí, ať již v Bělorusku, či v ČR, se soudu jeví jako věrohodné (ostatně jeho věrohodnost nerozporoval ani žalovaný).

47. Žalobkyně zároveň působí v nezávislém kulturním prostředí. Ve správním řízení uvedla (a žalovaný to nijak nerozporoval), že pracovala jako redaktorka a korektorka dvou portálů o běloruském umění (kalektar.org a artaktivist.org) a že se jednalo o činnost zaměřenou proti režimu. V soudním řízení tato tvrzení doložila prohlášeními S. S., někdejšího šéfredaktora platformy Art Aktivista a nynějšího šéfredaktora platformy KALEKTAR, a I. I., ředitele vydavatelství Skaryna Press.

48. Z prohlášení S. S. plyne, že žalobkyně spolupracovala s platformou Art Aktivista od roku 2011 jako editorka, korektorka a překladatelka. Tato platforma vznikla na pozadí vzestupu občanského aktivismu v Bělorusku po událostech roku 2010 a jednalo se o první nezávislý online zdroj o současném běloruském umění, který se systematicky věnoval politickým a společenským tématům (např. otázkami queer kultury, feminismu, uměleckých intervencí ve veřejném prostoru, art-aktivismu a kultury odporu). V roce 2014 byla v důsledku rostoucího politického tlaku ze strany běloruských orgánů činnost Art Aktivist nuceně ukončena a projekt byl následně transformován do platformy KALEKTAR, která pokračovala jako výzkumný a archivní zdroj dokumentující běloruské umění, včetně praktik a autorů podléhajících cenzuře nebo vyloučení v rámci země. V roce 2016 byl KALEKTAR nucen přesunout svou činnost mimo území Běloruska, od té doby platforma funguje v Polsku. Žalobkyně se aktivně podílí na její činnosti až do současnosti. Platforma nadále publikuje materiály věnované art-aktivismu, politickým represím a situaci politických vězňů v Bělorusku. S. S. se vyjádřil také k situaci nezávislých kulturních pracovníků v Bělorusku. Konstatoval, že represe vůči nim se stupňují a mnoho z nich bylo nuceno ukončit svou činnost, opustit zemi nebo byli zatčeni. Významný počet osob zůstává ve vězení.

49. Z prohlášení I. I. plyne, že žalobkyně spolupracuje od roku 2022 s vydavatelstvím Skaryna Press jako editorka textů. Uvedené vydavatelství bylo založeno běloruskými emigranty, publikuje knihy, které by v Bělorusku nebylo možné vydat kvůli cenzuře a represím. Jeho instagramový účet byl v Bělorusku zařazen na seznam extremistických materiálů. Situace pracovníků nezávislých vydavatelství se dle I. I. nadále zhoršuje.

50. Žalobkyně navíc na Facebooku píše a sdílí příspěvky, které mají zřetelně politickou povahu. Soud se z výše popsaných důvodů přímo zabýval pouze příspěvky z doby po vydání žalobou napadeného rozhodnutí, a to konkrétně následujícími posty: - ze dne 10. 8. 2025, post spočíval ve sdílení příspěvku disidentky Sviatlany Matskevich k výročí povolebních protestů; - ze dne 22. 8. 2025, post spočíval ve sdílení příspěvku organizace Vjasna, který pojednává o nové taktice bezpečnostních složek při postupu vůči bývalým politickým vězňům a aktivistům a aktivistkám v zahraničí; - ze dne 1. 9. 2025 k výročí zakotvení běloruského jazyka jako úředního jazyka; - ze dne 6. 9. 2025 k výročí odsouzení Marie Kalesnikovy a Maksima Znaka; - ze dne 8. 9. 2025, post spočíval ve sdílení příspěvku z portálu svaboda.org k narozeninám politického vězně M. Znaka; - ze dne 11. 9. 2025 a ze dne 17. 9. 2025, posty spočívaly ve sdílení příspěvků z totožného portálu obsahujícími rozhovory a vyjádření bývalých politických vězňů; - ze dne 13. 12. 2025 oslavující propuštění Marie Kalesnikavy z výkonu trestu odnětí svobody.

51. Soudu se zároveň jeví, že tyto příspěvky představují autentický projev názorů a přesvědčení žalobkyně, neboť se nijak zásadně neliší od starších příspěvků žalobkyně.

52. Po zhodnocení výše shrnutých skutečností soud nesouhlasí se závěrem žalovaného, že by žalobkyně nemohla ve své vlasti pociťovat odůvodněnou obavu z pronásledování z politických důvodů. Soud přisvědčuje žalobkyni, že po ní nelze spravedlivě požadovat, aby v případě dalšího návratu do Běloruska nijak neprojevovala svůj opoziční názor (a to jakoukoliv formou, například tedy i formou aktivity na sociálních sítích). Je přitom přiměřeně pravděpodobné, že kdyby navázala na své nynější aktivity na Facebooku, dostala by se do hledáčku běloruských bezpečnostních složek a čelila by postihu na základě výše zmíněné protiextremistické legislativy. Vyloučit nelze ani to, že by již její aktuální příspěvky vyvolaly pozornost při screeningu, který by podstupovala při příjezdu do Běloruska (při minulém návratu do Běloruska žalobkyně neměla telefon ani počítač, což mohlo napomoci tomu, že její kontrola neodhalila nic závadného).

53. Soud souhlasí s žalobkyní také v tom, že i její výše popsané profesní působení v nezávislém kulturním prostředí může být běloruským režimem vnímáno jako problematické. Pokud by se žalobkyně stala předmětem zájmu běloruských bezpečnostních složek (například kvůli jejím případným dalším projevům politické povahy), jistě by těmito složkami byly vnímány negativně.

54. Zjištěný skutkový stav dle názoru soudu odůvodňuje závěr, že výše zmíněný standard přiměřené pravděpodobnosti je v případě žalobkyně naplněn. Soud ale nečiní tento závěr kategoricky. Při svém hodnocení vycházel z částečně odlišného skutkového stavu než žalovaný, podrobněji se zabýval jednak profesním působením žalobkyně, jednak jejími aktivitami na sociálních sítích. Profesním působením žalobkyně se přitom měl blíže zabývat již žalovaný, neboť žalobkyně na něj poukázala již ve správním řízení. Avšak ve vztahu k hodnocení aktivity žalobkyně na sociálních sítích nelze žalovanému nic vytknout, neboť vycházel z toho, co mu sama žalobkyně sdělila. Krajský soud proto nevylučuje, že žalovaný v dalším řízení a po případném dalším doplnění skutkového stavu dospěje k odlišnému závěru o důvodnosti obav žalobkyně z pronásledování.

V. Závěr a náklady řízení

55.Krajský soud z výše uvedených důvodů zrušil napadené rozhodnutí žalovaného a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Právním názorem, který soud vyslovil ve zrušujícím rozsudku, je správní orgán v dalším řízení vázán (§ 78 odst. 1, 4 a 5 s. ř. s.).

56. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 1 věty prvé s. ř. s. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť neměl ve věci úspěch. Žalobkyně byla ve věci plně úspěšná, a soud jí proto přiznal právo na náhradu účelně vynaložených nákladů. Ty představují předně náklady na zastoupení advokátkou, které tvoří odměna za zastupování a paušální náhrada hotových výdajů. Výše odměny advokátky za zastupování se stanoví v souladu s § 35 odst. 2 s. ř. s. dle vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Zástupkyně žalobkyně učinila v řízení celkem 3 úkony právní služby, kterými bylo převzetí a příprava zastoupení a účast na ústních jednáních ve dnech 27. 3. 2026 a 24. 4. 2026 [§ 11 písm. a) a g) advokátního tarifu]. Soud tedy přiznal odměnu za 3 úkony právní služby v celkové výši 13 860 Kč [§ 9 odst. 5 ve spojení s § 7 bodu 5 advokátního tarifu] a paušální náhradu hotových výdajů ve výši 1 350 Kč (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu). Další náklady představuje náhrada promeškaného času zástupkyně žalobkyně dle § 14 odst. 1 písm. a) a odst. 3 advokátního tarifu za 16 započatých půlhodin ve výši 2400 Kč.

57. Žalovaný je částku 17 610 Kč povinen zaplatit žalobkyni k rukám její zástupkyně ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Hradec Králové 30. dubna 2026 Mgr. Tomáš Blažek v. r. samosoudce Za správnost vyhotovení: R. V.