52 A 22/2026

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Petry Venclové, Ph.D. a soudců JUDr. Aleše Korejtka a Mgr. et Mgr. Jaroslava Vávry v právní věci žalobce: X, nar. X bytem X proti žalovanému: Ministerstvo dopravy sídlem nábř. Ludvíka Svobody 1222/12, 110 15 Praha 1 za účasti: Ředitelství silnic a dálnic s. p., sídlem Čerčanská 2023/12, Krč 140 00 Praha 4 v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 1. 2026, č. j. MD-1973/2026-910/3 takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobci se vrací uhrazený soudní poplatek ve výši 1 000 Kč.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Vymezení věci 1. Žalovaný rozhodnutím označeným v záhlaví tohoto rozsudku podle § 92 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“), zamítl odvolání žalobce proti rozhodnutí Krajského úřadu Pardubického kraje ze dne 15. 9. 2025, č. j. SPKRU 31828/2023-71, jako opožděné.

2. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí se podává, že rozhodnutí správního orgánu prvního stupně bylo žalobci doručováno jako fyzické osobě prostřednictvím provozovatele poštovních služeb. Zásilka obsahující rozhodnutí byla po neúspěšném pokusu o doručení uložena a připravena k vyzvednutí v provozovně poskytovatele poštovních služeb dne 23. 9. 2025. Žalobce si zásilku ve lhůtě deseti dnů nevyzvedl. Podle žalovaného proto nastala fikce doručení podle § 24 odst. 1 správního řádu dne 3. 10. 2025. Po marném uplynutí úložní doby byla zásilka dne 8. 10. 2025 vložena do domovní schránky žalobce. Odvolací lhůta počala běžet dnem následujícím po dni doručení, tj. dne 4. 10. 2025. Patnáctý den odvolací lhůty připadl na sobotu 18. 10. 2025, a posledním dnem lhůty tak bylo podle § 40 odst. 1 písm. c) správního řádu pondělí 20. 10. 2025. Žalobce podal odvolání dne 21. 10. 2025. Žalovaný proto uzavřel, že odvolání bylo podáno opožděně.

3. Žalobce brojil proti rozhodnutí žalovaného žalobou podanou podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“). Podstatou žalobní argumentace je tvrzení, že správní orgán prvního stupně zvolil nezákonný způsob doručování, neboť žalobci měl doručovat do datové schránky. Žalobce tvrdí, že měl v rozhodné době zpřístupněnu datovou schránku, a proto nemohlo dojít k doručení rozhodnutí fikcí prostřednictvím provozovatele poštovních služeb. Z toho dovozuje, že jeho odvolání nebylo opožděné.

4. K prokázání svého tvrzení žalobce předložil výpis z informačního systému datových schránek označený jako „Informace o datové schránce a její přístupnosti“. Z této listiny vyplývá, že žalobce byl držitelem zpřístupněné datové schránky typu podnikající fyzická osoba, a to v období od 15. 2. 2023 do 19. 2. 2026. Žalobce netvrdil ani nedoložil, že by měl v rozhodné době zřízenu a zpřístupněnu datovou schránku fyzické osoby podle § 3 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů (dále jen zák. č. 300/2008 Sb.).

5. Žalobce následně doplnil žalobu o námitky směřující proti samotnému splnění podmínek vyvlastnění. Současně navrhl, aby soud žalobě přiznal odkladný účinek. Soud o tomto návrhu samostatně nerozhodoval, neboť v projednávané věci není namístě odkladný účinek žalobě přiznávat konstitutivním usnesením podle § 73 odst. 2 soudního řádu správního. Žaloba vyvlastňovaného má odkladný účinek přímo ze zákona podle § 28 odst. 4 zákona č. 184/2006 Sb., o odnětí nebo omezení vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě (dále jen „zákon o vyvlastnění“). Pro tento závěr není rozhodné, že žalobou napadené rozhodnutí žalovaného je rozhodnutím procesním, jímž bylo odvolání proti vyvlastňovacímu rozhodnutí zamítnuto jako opožděné. Rozhodnutí správního orgánu prvního stupně o vyvlastnění a rozhodnutí odvolacího správního orgánu, kterým bylo odmítnuto otevření věcného odvolacího přezkumu téhož vyvlastňovacího výroku pro opožděnost odvolání, je třeba pro účely posouzení účinků žaloby vnímat ve vazbě na tentýž vyvlastňovací výrok podle § 24 odst. 3 písm. a) zákona o vyvlastnění. Jestliže tedy žalobce jako vyvlastňovaný soudní žalobou brojí proti závěru žalovaného, že jeho odvolání proti vyvlastňovacímu výroku bylo opožděné, směřuje tím procesně k otevření přezkumu výroku podle § 24 odst. 3 písm. a) zákona o vyvlastnění. Zákonný odkladný účinek podle § 28 odst. 4 zákona o vyvlastnění proto nastává ex lege; soud jej nepřiznává, nýbrž tuto skutečnost pouze bere na vědomí.

6. Žalovaný ve vyjádření k žalobě navrhl její zamítnutí. Podmínky pro doručení fikcí byly podle žalovaného splněny a odvolání bylo podáno po uplynutí zákonné lhůty. Zákonné podmínky pro vyvlastnění byly splněny. Právní rámec 7. Podle § 19 odst. 1 správního řádu písemnost doručuje správní orgán, který ji vyhotovil. Správní orgán doručí písemnost prostřednictvím veřejné datové sítě do datové schránky. Nelze-li písemnost takto doručit, může ji doručit správní orgán sám; v zákonem stanovených případech může doručovat i prostřednictvím dalších doručujících orgánů. Podle § 19 odst. 2 správního řádu platí, že není-li možné písemnost doručit prostřednictvím veřejné datové sítě do datové schránky, lze ji doručit také prostřednictvím provozovatele poštovních služeb.

8. Podle § 20 odst. 1 správního řádu se fyzické osobě písemnost doručuje na adresu pro doručování, na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel, na adresu jejího trvalého pobytu, ve věcech podnikání do místa podnikání, nebo při doručování prostřednictvím veřejné datové sítě na její elektronickou adresu; fyzické osobě lze doručit, kdekoli bude zastižena.

9. Podle § 72 odst. 1 správního řádu se rozhodnutí účastníkům oznamuje doručením stejnopisu písemného vyhotovení do vlastních rukou nebo ústním vyhlášením. Podle § 19 odst. 5 správního řádu se do vlastních rukou doručují mimo jiné písemnosti podle § 72 odst. 1 správního řádu.

10. Podle § 23 odst. 1 správního řádu platí, že nebyl-li v případě doručování podle § 20 adresát zastižen a písemnost nebylo možno doručit ani jiným způsobem přípustným podle § 20, písemnost se uloží. Podle § 23 odst. 3 písm. b) správního řádu se písemnost uloží u provozovatele poštovních služeb, pokud se doručuje jeho prostřednictvím. Podle § 23 odst. 4 správního řádu se adresát vyzve vložením oznámení o neúspěšném doručení písemnosti do domovní schránky nebo na jiné vhodné místo, aby si uloženou písemnost ve lhůtě deseti dnů vyzvedl; současně se mu sdělí, kde, odkdy a v kterou denní dobu si lze písemnost vyzvednout. Podle § 23 odst. 5 správního řádu musí být adresát současně písemně poučen o právních důsledcích, které by jeho případné jednání podle § 24 odst. 1, 3 a 4 správního řádu vyvolalo, nebo o možnosti postupu podle § 24 odst. 2 správního řádu.

11. Podle § 24 odst. 1 správního řádu platí, že jestliže si adresát uložené písemnosti písemnost ve lhůtě deseti dnů ode dne, kdy byla k vyzvednutí připravena, nevyzvedne, písemnost se považuje za doručenou posledním dnem této lhůty. Podle § 24 odst. 2 správního řádu může adresát, prokáže-li, že si pro dočasnou nepřítomnost nebo z jiného vážného důvodu nemohl bez svého zavinění uloženou písemnost ve stanovené lhůtě vyzvednout, za podmínek § 41 správního řádu požádat o určení neplatnosti doručení nebo okamžiku, kdy byla písemnost doručena.

12. Podle § 40 odst. 1 písm. a) správního řádu se do běhu lhůty nezapočítává den, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek lhůty. Podle § 40 odst. 1 písm. c) správního řádu platí, že připadne-li konec lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejbližší příští pracovní den. Podle § 40 odst. 1 písm. d) správního řádu je lhůta zachována, je-li posledního dne lhůty učiněno podání u věcně a místně příslušného správního orgánu anebo je-li v tento den podána poštovní zásilka adresovaná tomuto správnímu orgánu držiteli poštovní licence nebo zvláštní poštovní licence.

13. Podle § 83 odst. 1 správního řádu činí odvolací lhůta 15 dnů ode dne oznámení rozhodnutí, pokud zvláštní zákon nestanoví jinak. Podle § 92 odst. 1 správního řádu odvolací správní orgán opožděné nebo nepřípustné odvolání zamítne.

14. Podle § 3 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, se datová schránka fyzické osoby zřizuje fyzické osobě. Podle § 4 téhož zákona se datová schránka podnikající fyzické osoby zřizuje podnikající fyzické osobě, popřípadě zákonem vymezeným profesním osobám. Podle § 17 odst. 1 téhož zákona platí, že umožňuje-li to povaha dokumentu a má-li fyzická osoba, podnikající fyzická osoba nebo právnická osoba zpřístupněnu svou datovou schránku, orgán veřejné moci doručuje dokument této osobě prostřednictvím datové schránky, pokud se nedoručuje veřejnou vyhláškou nebo na místě.

15. Podle § 28 odst. 1 zákona č. 184/2006 Sb., o vyvlastnění, lze výrok podle § 24 odst. 3 tohoto zákona přezkoumat v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu. Podle § 28 odst. 4 téhož zákona žaloba podaná vyvlastňovaným proti výroku podle § 24 odst. 3 písm. a) má odkladný účinek.

16. Podle § 75 odst. 1 s. ř. s. soud při přezkoumání rozhodnutí vychází ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Podle § 75 odst. 2 s. ř. s. soud přezkoumá v mezích žalobních bodů napadené výroky rozhodnutí. Podle § 78 odst. 7 s. ř. s. soud žalobu zamítne, není-li důvodná. Vlastní posouzení soudem 17. Žaloba není důvodná.

18. Předmětem soudního přezkumu je rozhodnutí žalovaného, jímž bylo odvolání žalobce zamítnuto jako opožděné podle § 92 odst. 1 správního řádu. Soud se proto nemůže v tomto řízení věcně zabývat tím, zda byly splněny hmotněprávní podmínky vyvlastnění. Takové námitky by mohly být předmětem soudního přezkumu pouze tehdy, pokud by žalovaný rozhodoval o včasném a přípustném odvolání věcně, popřípadě pokud by soud dospěl k závěru, že odvolání bylo včasné a žalovaný je nesprávně odmítl meritorně projednat. Dokud však obstojí závěr žalovaného o opožděnosti odvolání, je soudní přezkum omezen na otázku, zda žalovaný správně posoudil běh a zachování odvolací lhůty.

19. K tomu lze uvést, že rozsah soudního přezkumu rozhodnutí vydaného podle § 92 odst. 1 správního řádu je ustálen judikaturou Nejvyššího správního soudu. V rozsudku ze dne 22. 10. 2015, č. j. 10 As 149/2015-35, Nejvyšší správní soud uvedl, že rozhodnutí odvolacího orgánu o zamítnutí odvolání pro opožděnost nebo nepřípustnost není rozhodnutím, v němž by se správní orgán věcně zabýval odvoláním účastníka; v řízení o žalobě proti takovému rozhodnutí je soud oprávněn zkoumat pouze to, zda se skutečně jednalo o opožděné nebo nepřípustné odvolání a zda byl žalobce zkrácen na svých právech neprovedením odvolacího přezkumu. Obdobně Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 29. 7. 2016, č. j. 4 Azs 151/2016-21, vyslovil, že je-li žalobou napadeno rozhodnutí odvolacího orgánu o zamítnutí odvolání pro opožděnost, lze zkoumat pouze zákonnost tohoto závěru, nikoli zákonnost prvostupňového rozhodnutí ve věci samé. Stejný závěr vyplývá i z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 10. 2014, č. j. 5 Ads 148/2014- 35.

20. K doručování do datových schránek Nejvyšší správní soud setrvale zdůrazňuje, že je třeba rozlišovat typ datové schránky a roli adresáta v konkrétní věci. V rozsudku ze dne 18. 6. 2014, č. j. 3 Ads 100/2013-42, uvedl, že v doručování do datové schránky fyzické osoby a podnikající fyzické osoby, byť jde fyzicky o tutéž osobu, je rozdíl, který musí správní orgány respektovat; správní orgán má doručovat pouze do té datové schránky, která odpovídá roli osoby v dané věci. V rozsudku ze dne 15. 3. 2017, č. j. 3 As 74/2016-47, Nejvyšší správní soud navázal, že nemá-li účastník zřízen typ datové schránky odpovídající povaze doručované písemnosti, doručuje se mu tak, jako by datovou schránku zřízenu neměl. Shodně rozsudek ze dne 22. 3. 2017, č. j. 3 Afs 63/2016-36, uvádí, že stěžejní je posouzení role adresáta v dané věci a do jednotlivých typů datových schránek lze řádně doručovat pouze dokumenty související s činností či postavením držitele dané schránky. Již v rozsudku ze dne 21. 11. 2013, č. j. 7 fs 5/2013-50, Nejvyšší správní soud zdůraznil, že má-li adresát více datových schránek, je nutné dbát na doručení do adekvátní datové schránky.

21. Žalobce přitom staví svou obranu výlučně na tvrzení, že správní orgán prvního stupně měl doručovat do jeho datové schránky. Toto tvrzení by mohlo být důvodné pouze tehdy, pokud by šlo o datovou schránku odpovídající postavení žalobce v daném řízení. Tak tomu však nebylo.

22. Z obsahu správního spisu a ostatně rovněž z listiny předložené žalobcem vyplývá, že žalobce měl v rozhodné době zpřístupněnu datovou schránku typu podnikající fyzická osoba. Tato okolnost nebyla mezi stranami soudního řízení sporná, proto soud nedoplňoval dokazování předloženou listinou žalobce. Řízení, v němž bylo vydáno rozhodnutí správního orgánu prvního stupně, se však žalobce netýkalo jako podnikatele ani nebylo vedeno v souvislosti s výkonem jeho podnikatelské činnosti. Žalobce v něm vystupoval jako vyvlastňovaný, tedy jako fyzická osoba dotčená na vlastnickém právu k pozemku či stavbě. Povaha řízení ani povaha doručovaného rozhodnutí proto neodpovídaly datové schránce podnikající fyzické osoby podle § 4 zákona č. 300/2008 Sb.

23. Soud nepřehlédl, že § 19 odst. 1 správního řádu i § 17 odst. 1 zákona č. 300/2008 Sb. stanoví prioritu doručování do datové schránky. Tuto prioritu však nelze vykládat mechanicky a bez ohledu na typ datové schránky. Zákon č. 300/2008 Sb. rozlišuje datovou schránku fyzické osoby a datovou schránku podnikající fyzické osoby jako samostatné typy datových schránek. Judikatura Nejvyššího správního soudu k tomu ustáleně dovozuje, že správní orgán je povinen doručovat do té datové schránky, která odpovídá konkrétní roli adresáta v projednávané věci. Do datové schránky podnikající fyzické osoby lze řádně doručovat písemnosti související s podnikatelskou činností nebo s postavením držitele této schránky jako podnikající fyzické osoby. Není-li věc s podnikáním spojena a adresát nemá zpřístupněnu odpovídající datovou schránku fyzické osoby, postupuje se při doručování tak, jako by pro danou věc datovou schránku zřízenu neměl.

24. Žalobce nedoložil, že by měl v době doručování rozhodnutí správního orgánu prvního stupně zpřístupněnu datovou schránku fyzické osoby podle § 3 zákona č. 300/2008 Sb. Doložil pouze existenci datové schránky podnikající fyzické osoby. Správní orgán prvního stupně proto nebyl povinen doručovat rozhodnutí do této datové schránky. Naopak, pokud by tak učinil, neodpovídal by zvolený způsob doručení roli žalobce v daném řízení. Správní orgán prvního stupně proto postupoval v souladu s § 19 odst. 2 a § 20 odst. 1 správního řádu, jestliže doručoval žalobci jako fyzické osobě prostřednictvím provozovatele poštovních služeb.

25. Soud dále posoudil, zda byly splněny podmínky pro náhradní doručení. Rozhodnutí správního orgánu prvního stupně bylo rozhodnutím, které se podle § 72 odst. 1 správního řádu doručuje do vlastních rukou. Z doručovacích dokladů založených ve správním spise vyplývá, že zásilka byla po neúspěšném pokusu o doručení uložena u provozovatele poštovních služeb, žalobce byl vyrozuměn o jejím uložení a byl poučen o následcích nevyzvednutí zásilky. Zásilka byla připravena k vyzvednutí dne 23. 9. 2025. Žalobce žádné konkrétní pochybení při uložení zásilky, při zanechání výzvy, při poučení o následcích nevyzvednutí ani při určení místa a doby vyzvednutí netvrdil způsobem, který by byl způsobilý zpochybnit údaje vyplývající ze správního spisu. Netvrdil ani, že by požádal o určení neplatnosti doručení či okamžiku doručení podle § 24 odst. 2 správního řádu z důvodu dočasné nepřítomnosti nebo jiného vážného důvodu.

26. Byla-li zásilka připravena k vyzvednutí dne 23. 9. 2025, desetidenní úložní lhůta uplynula dne 3. 10. 2025. Tímto dnem se rozhodnutí podle § 24 odst. 1 správního řádu považovalo za doručené. Na tomto závěru nic nemění skutečnost, že zásilka byla následně dne 8. 10. 2025 vložena do domovní schránky žalobce.

27. K fikci doručení podle § 24 odst. 1 správního řádu lze odkázat na rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 12. 2016, č. j. 3 As 241/2014-41, č. 3524/2017 Sb. NSS, podle něhož na uplatnění fikce doručení nemá vliv, zda po uplynutí úložní doby došlo ke vhození doručované písemnosti do schránky adresáta. Tentýž závěr byl potvrzen v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 8. 2019, č. j. 3 As 220/2019- 54. Vhození písemnosti do domovní schránky po uplynutí úložní doby má informační a komfortní význam, nikoliv význam konstitutivní pro vznik fikce doručení. Jak plyne z judikatury rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu, vhození uložené písemnosti do domovní schránky po uplynutí úložní doby nemá vliv na okamžik vzniku fikce doručení. Právní účinky doručení nastaly posledním dnem desetidenní lhůty, tedy dne 3. 10. 2025.

28. Odvolací lhůta činila podle § 83 odst. 1 správního řádu 15 dnů ode dne oznámení rozhodnutí. Den doručení, tedy 3. 10. 2025, se podle § 40 odst. 1 písm. a) správního řádu do běhu lhůty nezapočítává. Prvním dnem odvolací lhůty byl den 4. 10. 2025. Patnáctý den lhůty připadl na sobotu 18. 10. 2025. Podle § 40 odst. 1 písm. c) správního řádu byl proto posledním dnem lhůty nejbližší následující pracovní den, tj. pondělí 20. 10. 2025. Aby bylo odvolání včasné, muselo být nejpozději tohoto dne učiněno u příslušného správního orgánu, případně musela být tohoto dne podána poštovní zásilka obsahující odvolání držiteli poštovní licence. Žalobce však odvolání podal až dne 21. 10. 2025.

29. Soud proto uzavírá, že odvolání žalobce bylo podáno opožděně. Žalovaný nepochybil, pokud je podle § 92 odst. 1 správního řádu zamítl. Námitky žalobce směřující proti věcnému posouzení podmínek vyvlastnění se míjejí s předmětem tohoto řízení. Žalovaný se jimi nemohl zabývat, neboť opožděné odvolání neotevřelo meritorní odvolací přezkum rozhodnutí správního orgánu prvního stupně. Ze stejného důvodu se jimi nemůže věcně zabývat ani soud v řízení o žalobě proti rozhodnutí podle § 92 odst. 1 správního řádu.

30. Žalobce tedy nebyl zkrácen na svých právech tím, že žalovaný neprovedl věcný odvolací přezkum. Neprovedení takového přezkumu bylo důsledkem opožděného podání odvolání, nikoli nezákonného postupu žalovaného. Závěr a náklady soudního řízení 31. Soud neshledal žalobu důvodnou, a proto ji podle § 78 odst. 7 soudního řádu správního zamítl.

32. Žalobce zaplatil soudní poplatek ve výši 1 000 Kč za návrh na přiznání odkladného účinku žalobě podle položky 20 sazebníku poplatků tvořícího přílohu zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále jen „zákon o soudních poplatcích“). Soud však o návrhu na přiznání odkladného účinku nerozhodoval, neboť žaloba má v projednávané věci odkladný účinek přímo ze zákona podle § 28 odst. 4 zákona o vyvlastnění. Poplatek byl zaplacen za návrh, o němž se samostatně nerozhoduje, soud proto rozhodl o vrácení zaplaceného poplatku žalobci podle § 10 odst. 1, 2 zákona o soudních poplatcích. Poplatek bude žalobci vrácen z účtu soudu.

33. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobce ve věci úspěch neměl, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému sice vzniklo procesní postavení úspěšného účastníka, avšak soud mu náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť mu nevznikly náklady přesahující rámec běžné úřední činnosti. V souladu s usnesením rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 3. 2015, č. j. 7 Afs 11/2014-47, č. 3228/2015 Sb. NSS, představují náklady správního orgánu související s obhajobou jeho rozhodnutí ve správním soudnictví zpravidla součást běžné úřední činnosti hrazené z veřejných rozpočtů. Důvody pro odchylný postup soud v této věci neshledal.

34. K osobě zúčastněné na řízení soud dodává, že o její náhradě nákladů řízení nebyl ve výroku rozsudku obsažen samostatný výrok. Soud si je vědom, že podle znění § 60 odst. 5 s. ř. s. má osoba zúčastněná na řízení právo na náhradu nákladů řízení vůči neúspěšnému žalobci, pokud bránila své právo, které jí vyplývalo z rozhodnutí nebo jiného úkonu napadeného žalobou; v ostatních případech má právo na náhradu jen těch nákladů, které jí vznikly v souvislosti s plněním povinnosti, kterou jí soud uložil, a z důvodů zvláštního zřetele hodných jí soud může na návrh přiznat právo na náhradu dalších nákladů řízení. V nyní projednávané věci však osoba zúčastněná na řízení žádné náklady řízení nevyčíslila, jejich náhradu neuplatnila a ze soudního spisu ani nevyplývá, že by jí v souvislosti s řízením vznikly konkrétní, účelně vynaložené a doložené náklady. Soud jí zároveň neuložil žádnou povinnost, s jejímž plněním by byly spojeny náklady, a nebyl podán ani návrh na přiznání dalších nákladů z důvodů zvláštního zřetele hodných. Absence samostatného výroku o náhradě nákladů osoby zúčastněné na řízení proto v poměrech této věci nezasahuje do jejích procesních práv; nejde o situaci, v níž by soud opomenul rozhodnout o konkrétně uplatněném nebo ze spisu zřejmém nároku na náhradu nákladů řízení.

Poučení

Toto rozhodnutí nabývá právní moci dnem doručení účastníkům řízení. Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v ust. § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. V Pardubicích dne 1. června 2026 JUDr. Petra Venclová, Ph.D. v. r. předsedkyně senátu Shodu s prvopisem potvrzuje X.