52 A 31/2016

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jana Dvořáka a soudců JUDr. Petry Venclové, Ph.D. a Mgr. Moniky Chaloupkové, v právní věci žalobce: J.B., nar. dne „X“, bytem „X“, proti žalovanému: Krajský úřad Pardubického kraje, se sídlem Komenského nám. 125, 532 11 Pardubice, v řízení o žalobě proti rozhodnutí Krajského úřadu Pardubického kraje ze dne 19.2.2016, č.j. KrÚ 14182/2016/ODSH/13, takto:

Výrok

I. Žaloba s e z a m í t á .

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení a žalovanému se toto právo nepřiznává.

Odůvodnění

Rozhodnutím žalovaného uvedeným v záhlaví tohoto rozsudku bylo podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“) zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí Městského úřadu Vysoké Mýto (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 15.12.2015, č.j. MUVM/39764/2014/ODS/37, kterým byly zamítnuty jeho námitky proti záznamu 12 bodů v bodovém hodnocení řidiče. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce v zákonem stanovené lhůtě dle ust. § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, v platném znění (dále s.ř.s.) žalobu, jíž se domáhal zrušení napadeného rozhodnutí včetně rozhodnutí správního orgánu I. stupně. Žalobce namítá, že žalovaný správní orgán ani správní orgán I. stupně neprovedly náležité dokazování pro zjištění skutkového stavu dle ust. § 3 správního řádu ve spojení s ust. § 2 správního řádu. Žalobce již v rámci správního řízení uváděl, že si není vědom toho, že by se dopustil 6 přestupků, a to přestupku dle § 125c odst. 1 písm. f) bod 4 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (dále „zákon o silničním provozu“) dne 3.4.2012; téhož přestupku dne 28.3.2012; přestupku dle § 22 odst. 1 písm. f) bod 4 zákona č. 200/1990,Sb., o přestupcích (dále „zákon o přestupcích“) dne 12.5.2011; téhož přestupku dne 15.9.2010 a přestupku dle § 22 odst. 1 písm. f) bod 1 zákona o přestupcích dne 27.5.2009. Nebyly tedy dle žalobce splněny obligatorní podmínky vyřízení přestupku v blokovém řízení, a to souhlas přestupce s projednáním dané věci v tomto typu řízení a s výší sankce. Dle rozhodnutí Nejvyššího správního soudu (dále též „NSS“) ze dne 11.11.2011, sp. zn. 5 As 76/2010, je při existenci tohoto druhu námitek nutné, aby se jimi správní orgán zabýval a postavil najisto, zda konkrétní přestupky obviněný skutečně spáchal (ověření totožnosti u obviněné osoby a pravosti podpisu). Správní orgány se však touto jeho námitkou nezabývaly, nýbrž se spokojily pouze s neodůvodněným konstatováním, že jsou bloky na pokuty podepsané jeho osobou. Na pokutových blocích je ale pouze nečitelný podpis, který se vůbec neshoduje s podpisem žalobce. Dále žalobce namítal, že si správní orgány vyžádaly pouze kopie příslušných pokutových bloků. V souladu s ust. § 53 správního řádu však mohou být podkladem pouze originály, popř. úředně ověřené kopie daných listin, které mají vyšší míru autenticity a vyšší vypovídací hodnotu. Pouze některé pokutové bloky byly opatřeny doložkou shody s originálem, Policie ČR ovšem není orgánem dle § 1 zákona č. 21/2006 Sb., o ověřování, který má pravomoc ověřovat shodu opisu nebo kopie s originálem. Takováto doložka je tudíž zcela irelevantní a nicotná. Dle žalobce proto neexistuje právní podklad pro provedení záznamu v kartě řidiče. Konečně žalobce namítal, že se správní orgány nevypořádaly se všemi jeho námitkami, a proto považuje jím navržené důkazy za důkazy opomenuté. Správní řízení je tak dle jeho názoru zatíženo vadou spočívající v porušení obecných procesních předpisů i Listiny základních práv a svobod (zejména čl. 38 odst. 2). Příslušné rozhodnutí proto žalobce považuje za nepřezkoumatelné, resp. protiústavní. Z uvedených důvodů žalobce navrhl zrušení žalovaného rozhodnutí. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě setrval na svém právním názoru vyjádřeném v žalobou napadeném rozhodnutí. Co se týče námitky neprokázání spáchání výše specifikovaných přestupků, uvedl, že se jedná o zcela totožnou námitku, se kterou se žalovaný již vypořádal ve svém rozhodnutí, kdy kopie pokutových bloků obsahují všechny zákonem stanovené náležitosti, a žalobce měl možnost podat si v zákonem stanovené lhůtě podněty k přezkumným řízením, což učinil pouze v jednom případě. Ohledně námitky neověření podpisu na pokutových blocích žalovaný uvedl, že správní orgán v dané věci nepřezkoumává zákonnost a správnost daných rozhodnutí, nýbrž přezkoumává toliko způsobilost podkladu, na jehož základě došlo k zápisu do karty řidiče. Žalovaný odkázal na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 6.8.2009, sp. zn. 9 As 96/2008. Žalovaný trvá na tom, že kopie předmětných pokutových bloků jsou pro rozhodnutí zcela postačujícím podkladem, když mají všechny zákonem stanovené náležitosti. Primárním podkladem pro zápis do karty řidiče je oznámení o uložení pokuty za přestupek v blokovém řízení. Žalovaný nemá pochyb o tom, že kopie pokutových bloků jsou pravé, zcela totiž odpovídají jednotlivým oznámením. Krajský soud po zjištění, že žaloba byla proti pravomocnému rozhodnutí žalovaného podána oprávněnou osobou (§ 65 s.ř.s.), v zákonem stanovené lhůtě (§ 72 odst. 1 s.ř.s.) a po zjištění, že žaloba je přípustná (§ 68 s.ř.s.), přezkoumal napadané rozhodnutí v mezích žalobcem uplatněných žalobních bodů /§ 71 odst. 1 písm. d) a § 75 odst. 2 s.ř.s./ a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Při přezkoumávání rozhodnutí vycházel krajský soud ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s.ř.s., přičemž o věci rozhodl ve smyslu ust. § 51 odst. 1 s.ř.s. bez nařízení jednání. Z obsahu správního spisu byly zjištěny následující podstatné skutečnosti: Ve správním spise je založeno oznámení o dosažení 12 bodů v bodovém hodnocení řidiče/žalobce ze dne 22.4.2014, které bylo žalobci doručeno do vlastních rukou prostřednictvím držitele poštovní licence dne 5.5.2014. Dle tohoto oznámení dosáhl žalobce celkového počtu 12 bodů ke dni 16.4.2014. Dne 7.5.2014 podal žalobce námitky podle ust. § 123f odst. 1 zákona o silničním provozu, které odůvodnil jednak tím, že mu není nic známo o výše specifikovaných přestupcích, jednak uplatnil námitku nezákonnosti vůči 3 přestupkům, jichž se měl dopustit dne 16.4.2014 /§ 125c odst. 1 písm. f) bod 3 zákona o silničním provozu/, dne 5.11.2013 /§ 125c odst. 1 písm. f) bod 4 zákona o silničním provozu/ a dne 12.9.2013 /§ 125c odst. 1 písm. f) bod 4 zákona o silničním provozu/, jejichž spáchání jeho osobou nebylo dostatečně zjištěno, zadokumentováno, právně zhodnoceno a projednáno. Žalobce rovněž uvedl, že hodlá u všech přestupků zahájit přezkumné řízení. Pokud jde o podklady pro záznam 12 bodů, je ve správním spise založen výpis z bodového hodnocení řidiče/žalobce a jeho evidenční karty, z nějž je patrno, že se žalobce měl dopustit v letech 2009-2014 celkem 9 přestupků (dvakrát za 3 body, ostatní po 2 bodech), kdy mu byl v roce 2010 a 2013 proveden odečet po 4 bodech. Dle oznámení o uložení pokuty v blokovém řízení ze dne 1.4.2009 Policie České republiky se žalobce dopustil dne 31.3.2009 přestupku dle § 22 odst. 1 písm. f) bod 1 zákona o přestupcích, kdy porušil § 7 odst. 1 písm. c) zákona o silničním provozu, když za jízdy držel v ruce nebo jiným způsobem telefonní přístroj nebo jiné hovorové nebo záznamové zařízení. K tomuto oznámení byl vyžádán pokutový blok, který je ve správním spise založen v kopii opatřené doložkou shody s originálem Policie ČR, krajského ředitelství Jihomoravského kraje. Jedná se o pokutový blok série UR/2008, číslo pokutového bloku R 2316230, na kterém je uveden zřetelný podpis, jméno, příjmení, včetně data narození žalobce, adresa jeho pobytu, ověření totožnosti dle občanského průkazu s popisem přestupkového jednání, s uvedením doby, místa a popisu spáchání, když je zde výslovně uvedeno, že na silnici I/43 směrem na Brno držel telefonní přístroj za jízdy, čímž porušil § 7 odst. 1 písm. c) zákona o silničním provozu. Dále je zde uvedena výše uložené pokuty 500 Kč s uvedením data, místa a podpisu zasahující policistky. Tedy dle názoru krajského soudu tento pokutový blok obsahuje veškeré náležitosti pro jednoznačné stanovení toho, kdo spáchal přestupek, v jakém místě byl tento přestupek spáchán, včetně popisu přestupkového jednání, s uvedením doby i místa a rovněž obsahuje jednoznačnou právní kvalifikaci. Z oznámení o přestupku ze dne 25.8.2009 Městské policie Březová nad Svitavou vyplývá, že se žalobce dopustil dne 27.5.2009 přestupku dle § 22 odst. 1 písm. f) bod 4 zákona o přestupcích, neboť porušil ust. § 18 odst. 4 zákona o silničním provozu, když překročil nejvyšší dovolenou rychlost jízdy v obci o 13, resp. 10 km/h po odečtení přípustné odchylky. K tomuto oznámení byl vyžádán pokutový blok, který je ve správním spise založen v kopii opatřené doložkou shody s originálem Městského úřadu Březová nad Svitavou ze dne 15.5.2014. Jedná se o pokutový blok série SH/2008, číslo pokutového bloku H 0360026, na kterém je uveden zřetelný podpis, jméno, příjmení, včetně rodného čísla žalobce, adresa jeho pobytu, ověření totožnosti dle občanského průkazu s popisem přestupkového jednání, s uvedením doby, místa a popisu spáchání, když je zde výslovně uvedeno, že na ulici Brněnská porušil § 22 odst. 1 písm. f) zákona o přestupcích. Dále je zde uvedena výše uložené pokuty 1.000 Kč s uvedením data, místa a podpisu zasahujícího policisty. Tedy dle názoru krajského soudu tento pokutový blok obsahuje veškeré náležitosti pro jednoznačné stanovení toho, kdo spáchal přestupek, v jakém místě byl tento přestupek spáchán, včetně popisu přestupkového jednání, s uvedením doby, místa a rovněž obsahuje jednoznačnou právní kvalifikaci. Z oznámení o uložení pokuty v blokovém řízení ze dne 17.9.2010 Policie ČR, územní odbor vnější služby Svitavy, vyplývá, že se žalobce dopustil dne 15.9.2010 přestupku dle § 22 odst. 1 písm. f) bod 4 zákona o přestupcích, neboť porušil § 18 odst. 3 zákona o silničním provozu, když překročil nejvyšší dovolenou rychlost jízdy mimo obec o méně než 30 km/h (na místě, kde je nejvyšší dovolená rychlost 90 km/ h jel 108, resp. 104 km/h). K tomuto oznámení byl vyžádán pokutový blok, který je ve správním spise založen v kopii opatřené doložkou shody s originálem Policie ČR, dopravní inspektorát Svitavy ze dne 15.5.2014. Jedná se o pokutový blok série CQ/2010, číslo pokutového bloku Q 0551681, na kterém je uveden zřetelný podpis, jméno, příjmení, včetně rodného čísla žalobce, adresa jeho pobytu, ověření totožnosti dle občanského průkazu s popisem přestupkového jednání, s uvedením doby, místa a popisu spáchání, když je zde výslovně uvedeno, že na ulici č. I/35 v obci Skuteč jel na místě s nejvyšší dovolenou rychlostí 90 km/ h rychlostí 108, resp. 104 km a tím porušil § 18 odst. 3 zákona o silničním provozu. Dále je zde uvedena výše uložené pokuty 1.000 Kč s uvedením data, místa a podpisu zasahující policistky. Tedy dle názoru krajského soudu tento pokutový blok obsahuje veškeré náležitosti pro jednoznačné stanovení toho, kdo spáchal přestupek, v jakém místě byl tento přestupek spáchán, včetně popisu přestupkového jednání, s uvedením doby, místa a rovněž obsahuje jednoznačnou právní kvalifikaci. Z oznámení o uložení pokuty v blokovém řízení ze dne 13.5.2011 Policie ČR, odbor služby dopravní policie vyplývá, že se žalobce dopustil dne 12.5.2011 přestupku dle § 22 odst. 1 písm. f) bod 4 zákona o přestupcích, neboť porušil § 4 písm. b) a § 18 odst. 3 zákona o silničním provozu, když překročil nejvyšší dovolenou rychlost jízdy mimo obec o méně než 30 km/h (na místě, kde je nejvyšší dovolená rychlost 130 km/ h jel 157, resp. 152 km/h). K tomuto oznámení byl vyžádán pokutový blok, který je ve správním spise založen v kopii. Jedná se o pokutový blok série CP/2010, číslo pokutového bloku P 3131330, na kterém je uveden zřetelný podpis, jméno, příjmení, včetně rodného čísla žalobce, adresa jeho pobytu, ověření totožnosti dle občanského průkazu s popisem přestupkového jednání, s uvedením doby, místa a popisu spáchání, když je zde výslovně uvedeno, že na 52,5 km silnice č. 11 směrem na Hradec Králové jel na místě s nejvyšší dovolenou rychlostí 130 km/ h rychlostí 157, resp. 152 km a tím porušil § 18 odst. 3 zákona o silničním provozu. Dále je zde uvedena výše uložené pokuty 1.000 Kč s uvedením data, místa a podpisu zasahující policistky. Tedy dle názoru krajského soudu tento pokutový blok obsahuje veškeré náležitosti pro jednoznačné stanovení toho, kdo spáchal přestupek, v jakém místě byl tento přestupek spáchán, včetně popisu přestupkového jednání, s uvedením doby a místa a rovněž obsahuje jednoznačnou právní kvalifikaci. Z oznámení o přestupku ze dne 29.3.2012 Policie ČR, územní odbor Pardubice vyplývá, že se žalobce dopustil dne 28.3.2012 přestupku dle § 125c odst. 1 písm. f) bod 4 zákona o silničním provozu, neboť porušil ust. § 18 odst. 4 téhož zákona, když překročil nejvyšší dovolenou rychlost jízdy v obci o 15, resp. 12 km/h (na místě, kde je nejvyšší dovolená rychlost 50 km/ h jel 65, resp. 62 km/h). K tomuto oznámení byl vyžádán pokutový blok, který je ve správním spise založen v kopii opatřenou doložkou shody s originálem Policie ČR, Krajského ředitelství Pardubice. Jedná se o pokutový blok série CQ/2010, číslo pokutového bloku Q 05544854, na kterém je uveden zřetelný podpis, jméno, příjmení, včetně rodného čísla žalobce, adresa jeho pobytu, ověření totožnosti dle řidičského průkazu s popisem přestupkového jednání, s uvedením doby, místa a popisu spáchání, když je zde výslovně uvedeno, že na ulici I/35 jel na místě s nejvyšší dovolenou rychlostí 50 km/h rychlostí 65, resp. 62 km a tím porušil § 18 odst. 4 zákona o silničním provozu. Dále je zde uvedena výše uložené pokuty 1.000 Kč s uvedením data, místa a podpisu zasahující policistky. Tedy dle názoru krajského soudu tento pokutový blok obsahuje veškeré náležitosti pro jednoznačné stanovení toho, kdo spáchal přestupek, v jakém místě byl tento přestupek spáchán, včetně popisu přestupkového jednání, s uvedením doby, místa a rovněž obsahuje jednoznačnou právní kvalifikaci. Z oznámení o uložení pokuty v blokovém řízení ze dne 3.4.2012 Policie ČR, územní odbor Pardubice vyplývá, že se žalobce dopustil dne 2.4.2012 přestupku dle § 125c odst. 1 písm. f) bod 4 zákona o silničním provozu, neboť porušil ust. § 18 odst. 4 téhož zákon a, když překročil nejvyšší dovolenou rychlost jízdy v obci o 16, resp. 13 km/h (na místě, kde je nejvyšší dovolená rychlost 50 km/ h jel 66, resp. 63 km/h). K tomuto oznámení byl vyžádán pokutový blok, který je ve správním spise založen v kopii opatřenou doložkou shody s originálem Policie ČR, Krajského ředitelství Pardubice. Jedná se o pokutový blok série CP/2010, číslo pokutového bloku P 3142457, na kterém je uveden zřetelný podpis, jméno, příjmení, včetně rodného čísla žalobce, adresa jeho pobytu, ověření totožnosti dle řidičského průkazu s popisem přestupkového jednání, s uvedením doby, místa a popisu spáchání, když je zde výslovně uvedeno, že v obci Jaroslav jel na místě s nejvyšší dovolenou rychlostí 50 km/ h rychlostí 66, resp. 63 km a tím porušil § 18 odst. 4 zákona o silničním provozu. Dále je zde uvedena výše uložené pokuty 500 Kč s uvedením data, místa a podpisu zasahující policistky. Tedy dle názoru krajského soudu tento pokutový blok obsahuje veškeré náležitosti pro jednoznačné stanovení toho, kdo spáchal přestupek, v jakém místě byl tento přestupek spáchán, včetně popisu přestupkového jednání, s uvedením doby, místa a rovněž obsahuje jednoznačnou právní kvalifikaci. Z oznámení o uložení pokuty za přestupek v blokovém řízení ze dne 7.11.2013 Městské policie Březová nad Svitavou vyplývá, že se žalobce dopustil dne 5.11.2013 přestupku dle § 125c odst. 1 písm. f) bod 4 zákona o silničním provozu, neboť porušil ust. § 18 odst. 4 téhož zákona, když překročil nejvyšší dovolenou rychlost jízdy v obci o 19, resp. 16 km/h (na místě, kde je nejvyšší dovolená rychlost 50 km/ h jel 69, resp. 63 km/h). K tomuto oznámení byl vyžádán pokutový blok, který je ve správním spise založen v kopii opatřenou doložkou shody s originálem Městského úřadu Březová nad Svitavou ze dne 15.5.2014. Jedná se o pokutový blok série GF/2013, číslo pokutového bloku F 0030329, na kterém je uveden zřetelný podpis, jméno, příjmení, včetně rodného čísla žalobce, adresa jeho pobytu, ověření totožnosti dle řidičského průkazu s popisem přestupkového jednání, s uvedením doby, místa a popisu spáchání, když je zde výslovně uvedeno, že v Březové nad Svitavou jel na místě s nejvyšší dovolenou rychlostí 50 km/h rychlostí 69, resp. 66 km/h, čímž porušil § 125 odst. 1 písm. f) bod 4 zákona o silničním provozu. Dále je zde uvedena výše uložené pokuty 1.000 Kč s uvedením data, místa a podpisu zasahujícího policisty. Tedy dle názoru krajského soudu tento pokutový blok obsahuje veškeré náležitosti pro jednoznačné stanovení toho, kdo spáchal přestupek, v jakém místě byl tento přestupek spáchán, včetně popisu přestupkového jednání, s uvedením doby, místa a rovněž obsahuje jednoznačnou právní kvalifikaci. Z oznámení o uložení pokuty v blokovém řízení ze dne 17.4.2014 Policie ČR, odbor služby dopravní policie vyplývá, že se žalobce dopustil dne 16.4.2014 přestupku dle § 22 odst. 1 písm. f) bod 3 zákona o přestupcích, neboť porušil §18 odst. 3 zákona o silničním provozu, když překročil nejvyšší dovolenou rychlost jízdy mimo obec o 30 km/h a více (na místě, kde je nejvyšší dovolená rychlost 90 km/ h jel 129, resp. 125 km/h). K tomuto oznámení byl vyžádán pokutový blok, který je ve správním spise založen v kopii opatřenou doložkou shody s originálem Policie ČR, Krajského ředitelství Jihomoravského kraje. Jedná se o pokutový blok série FD/2013, číslo pokutového bloku D 1642250, na kterém je uveden zřetelný podpis, jméno, příjmení, včetně rodného čísla žalobce, adresa jeho pobytu, ověření totožnosti dle občanského průkazu s popisem přestupkového jednání, s uvedením doby, místa a popisu spáchání, když je zde výslovně uvedeno, že mimo obec na silnici I/43 před odbočkou na obec Krhov směr Svitavy jel na místě s nejvyšší dovolenou rychlostí 90 km/ h rychlostí 129, resp. 125 km a tím porušil § 18 odst. 3 zákona o silničním provozu. Dále je zde uvedena výše uložené pokuty 500 Kč s uvedením data, místa a podpisu zasahující policistky. Tedy dle názoru krajského soudu tento pokutový blok obsahuje veškeré náležitosti pro jednoznačné stanovení toho, kdo spáchal přestupek, v jakém místě byl tento přestupek spáchán, včetně popisu přestupkového jednání, s uvedením doby, místa a rovněž zcela jednoznačně obsahuje právní kvalifikaci. Podle listiny Městského úřadu Česká Třebová o zaslání stejnopisu pravomocného rozhodnutí o přestupku ze dne 14.8.2006 Městskému úřadu Vysoké Mýto se žalobce dopustil dne 27.5.2006 přestupku dle § 22 odst. 1 písm. f) zákona o přestupcích, neboť porušil ust. § 18 odst. 4 zákona o silničním provozu, když překročil nejvyšší dovolenou rychlost jízdy v obci o 12 km/h (na místě, kde je nejvyšší dovolená rychlost 50 km/ h jel 65, resp. 62 km/h). K této listině bylo vyžádáno rozhodnutí Městského úřadu Česká Třebová ze dne 28.6.2006, č.j. 11907/2006/DOP/LAD/SPŘ/366-2, vydané v příkazním řízení, kterým byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku dle § 22 odst. 1 písm. f) zákona o přestupcích, kdy dne 27.5.2006 porušil § 4 písm. b) a § 18 odst. 4 zákona o silničním provozu, když překročil nejvyšší dovolenou rychlost jízdy v obci o 15, resp. 12 km/h (na místě, kde je nejvyšší dovolená rychlost 15 km/ h jel 65, resp. 62 km/h). Dne 14.7.2015 bylo žalobci prostřednictvím držitele poštovní licence doručeno oznámení k seznámení se s podklady pro vydání rozhodnutí a poučení o možnosti vyjádřit se k těmto podkladům. Dne 31.7.2014 byla správnímu orgánu I. stupně doručena žádost žalobce o přerušení řízení, jelikož podal ve věci přestupku, jehož se měl dopustit dne 12.9.2013, podnět k přezkumnému řízení. Této žádosti správní orgán I. stupně usnesením ze dne 31.7.2014, č.j. MUVM/27887/2014/ODS/26, vyhověl. Krajský úřad Pardubického kraje neshledal ve věci důvod pro přezkum řízení, proto žalobce ve věci podal žádost o obnovu řízení. Rozhodnutím Městské policie Sezemice ze dne 24.4.2015 však byla tato žádost zamítnuta a toto rozhodnutí bylo potvrzeno Krajským úřadem Pardubického kraje ze dne 21.8.2015, č.j. KrÚ 54195/2015/ODSH/14. Na základě předmětného rozhodnutí správní orgán I. stupně prostřednictvím držitele poštovní licence doručil žalobci dne 12.11.2015 oznámení o pokračování v řízení a poučení o možnosti seznámit se s podklady pro vydání rozhodnutí a poučení o možnosti vyjádřit se k těmto podkladům. Rozhodnutím správního orgánu I. stupně ze dne 15.12.2015, č.j. MUVM/17606/2014/ODS byly námitky žalobce ze dne 7.5.2014 zamítnuty jako neodůvodněné a provedený záznam bodů v registru řidičů byl potvrzen s tím, že tohoto záznamu 12 bodů dosáhl žalobce ke dni 16.4.2014. Své rozhodnutí odůvodnil správní orgán I. stupně tím, že jednotlivé záznamy v kartě řidiče žalobce jsou zaznamenány v souladu s přílohou zákona o silničním provozu, přičemž se dle ust. § 123a zákona o silničním provozu bodovým hodnocením primárně zajišťuje sledování opakovaného páchání přestupků, resp. trestných činů řidičem motorového vozidla. Žalovaný žalobou napadeným rozhodnutím zamítl odvolání žalobce proti uvedenému rozhodnutí správního orgánu I. stupně podle § 90 odst. 5 správního řádu. Žalovaný trval na tom, že byl řádně podchycen skutkový stav věci v důkazní rovině a že správní orgán I. stupně provedl dokazování v dostatečném rozsahu, přičemž v jeho postupu neshledal žádné pochybení. Krajský soud posoudil věc následovně: Na daný případ dopadá právní úprava obsažená v zákoně o silničním provozu. Podle § 123b odst. 2 písm. a) zákona o silničním provozu provede záznam v registru řidičů příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností ke dni uložení pokuty za přestupek v blokovém řízení nebo ke dni nabytí právní moci rozhodnutí o uložení sankce za přestupek, rozhodnutí o uložení sankce za jednání vojáka označené za přestupek ve zvláštním právním předpise, rozhodnutí o uložení kázeňského trestu za jednání mající znaky přestupku anebo rozhodnutí, kterým se ukládá trest za trestný čin, nebo ke dni nabytí právní moci rozhodnutí o podmíněném odložení podání návrhu na potrestání nebo podmíněném zastavení trestního stíhání, a to nejpozději do 5 pracovních dnů ode dne, kdy mu bylo doručeno a) oznámení o uložení pokuty za přestupek v blokovém řízení, b) rozhodnutí o uložení sankce za přestupek, rozhodnutí o uložení sankce za jednání vojáka označené za přestupek ve zvláštním právním předpise anebo rozhodnutí o uložení kázeňského trestu za jednání mající znaky přestupku, nebo c) rozhodnutí, kterým byl uložen trest za trestný čin, d) rozhodnutí o podmíněném odložení podání návrhu na potrestání nebo podmíněném zastavení trestního stíhání. Podle § 123f odst. 1 zákona o silničním provozu, nesouhlasí-li řidič s provedeným záznamem bodů v registru řidičů, může podat proti provedení záznamu písemně námitky obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností příslušnému k provádění záznamu. Ust. § 123f odst. 3 zákona o silničním provozu stanoví, že shledá-li příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností námitky řidiče neodůvodněné, rozhodnutím námitky zamítne a provedený záznam potvrdí. Z uvedeného ust. § 123b odst. 2 písm. a) zákona o silničním provozu, je zřejmé, že příslušný správní orgán provede záznam v registru řidičů na základě oznámení o uložení pokuty za přestupek v blokovém řízení. Následně, podá-li přestupce námitky proti takovému postupu, je na správním orgánu, aby se zabýval důvodností vznesených námitek. Z ust. § 123f odst. 3 zákona o silničním provozu přitom nelze dovozovat, že tento přezkum je ze zákona co do okruhu podkladů omezen výhradně na oznámení o uložení pokuty za přestupek v blokovém řízení. To, jaké podklady je v tom kterém případě nutno zvolit, tedy typicky, zda je třeba doplnit správní spis o vydané pokutové bloky, je vždy třeba posuzovat individuálně v závislosti na kvalitě uplatněných námitek přestupce. Účastníkovi řízení musí být vždy dán prostor pro to, aby obsah oznámení o uložení pokuty za přestupek v blokovém řízení zpochybnil zcela konkrétními tvrzeními a aby k prokázání svých konkrétních tvrzení navrhl důkazní prostředky. Podstatné ovšem je rozlišovat správní řízení o přestupku a správní řízení o námitkách proti záznamu bodů podle jejich předmětu. Krajský soud v tomto směru odkazuje na rozsudek NSS ze dne 6. 8. 2009, č.j. 9 As 96/2008-44: „V řízení o námitkách proti provedenému záznamu bodů v registru řidičů je předmětem řízení posouzení, zda byly záznamy bodů v registru řidičů provedeny v souladu se zákonem, tj. zda podkladem pro záznam bylo pravomocné rozhodnutí, zda počet zaznamenaných bodů odpovídá spáchanému přestupku, atd.“ Přestupce tak může uplatnit námitky zcela zásadního charakteru směřující do skutkových okolností. Může tak např. sporovat zcela konkrétními tvrzeními, že skutek spáchal, či že byl připsán chybný počet bodů (k tomu rozsudek NSS ze dne 8. 2010, č. j. 5 As 39/2010 - 76: „Oznámení policie, na základě kterých je prováděno hodnocení dosaženého počtu bodů, jsou pouze úředním záznamem o tom, že byl spáchán přestupek a kdo jej spáchal, toto oznámení poskytuje správnímu orgánu určitou informaci o věci; nelze však z něj bez dalšího vycházet v případech, vyskytnou-li se v řízení pochybnosti o údajích zde zaznamenaných. K dokazování průběhu událostí popsaných v úředním záznamu je třeba v takovém případě vyžádat proto další důkazy prokazující skutečnosti zde uvedené. Tento záznam sám o sobě však nemůže být důkazem, na základě něhož by správní orgán bez dalšího vzal za prokázané, že se stěžovatel přestupku dopustil, že byl projednán v blokovém řízení a že existuje právní podklad pro provedení záznamu v registru řidičů.“) nebo činit námitky směřující do náležitostí oznámení o přestupku či pokutového bloku /kupříkladu absenci podpisu přestupce na pokutovém bloku - k tomu rozsudek NSS ze dne 29. 12. 2010, čj. 8 As 68/2010-81: „Rozhodnutí v blokovém řízení (§ 84 a násl. zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích) je vydáno vystavením pokutového bloku (bloku na pokutu na místě nezaplacenou) a jeho podpisem obviněným z přestupku.“/. Naproti tomu nelze akceptovat právní názor, že při přezkoumání důvodnosti námitek podle § 123f odst. 3 zákona o silničním provozu, se přestupci opětovně otvírá prostor pro uplatnění jakýchkoliv i zcela obecných námitek (bez dalšího tvrzení uplatněná námitka, že žalobce přestupek nespáchal, či že pokutový blok nepodepsal) nebo takových konkrétních námitek, které žalobce mohl uplatnit v průběhu řízení o přestupku, a to pro aplikaci zásady presumpce správnosti aktů orgánu veřejné moci (k tomu viz např. rozsudek nadepsaného krajského soudu ze dne 24. 6. 2009, č.j. 52 Ca 10/2009 - 78). Je třeba uvést, že bylo na žalobci, aby v souladu se zásadou viglantibus iura (práva náležejí bdělým) řádně uplatňoval svá práva v konkrétním řízení o konkrétním přestupku. Výkon těchto práv však již žalobce nemůže přenášet do soudního řízení o přezkumu žalovaného rozhodnutí, když v daném případě výše uvedené podklady, oznámení o spáchaných přestupcích neobsahovaly žádné indicie o vzniku důvodných pochybností týkajících se přestupků, přičemž ani zcela obecné námitky žalobce takové pochybnosti vzbudit nemohly, a to právě pro jejich obecnost. Ve všech žalobcem uvedených případech v rozhodnutí vydaných v blokovém řízení byla konkrétní přestupková jednání žalobce v blocích výše zmíněných popsána jednoznačně a určitě tak, že z nich nevyplývá zaměnitelnost s jiným jednáním (obdobně viz rozsudek NSS ze dne 28. 8. 2014, čj. 4As 127/2014-39). Krajský soud se přitom plně ztotožňuje s právním názorem žalovaného, že předložené kopie pokutových bloků dostatečně prokazují podpisy žalobce na pokutových blocích. Je významné, že žalobce toliko sporoval podpisy na pokutových blocích a tvrdil, že o přestupcích nic neví, aniž by nabídl alespoň ve vztahu k některému ze spáchaných přestupků tvrzení podložené důkazy o tom, že se přestupku nemohl dopustit, např. proto, že se prokazatelně nacházel na jiném konkrétním místě. Tedy žalobcovo zpochybnění podpisu a spáchaných přestupků zůstalo v rovině nekonkretizovaného a nepodloženého tvrzení. Taková obecná tvrzení však nezakládají povinnost správního orgánu zabývat se opětovně konkrétním přestupkem, o němž již bylo pravomocně, byť ve zkráceném blokovém řízení, rozhodnuto. Krajský soud proto uzavřel, že správní orgán I. stupně a žalovaný vycházely z dostatečných podkladů pro vydání rozhodnutí, když si vyjma doručených oznámení o přestupcích, která jsou dle zákona podkladem pro vyznačení záznamu bodů, vyžádaly rovněž kopie pokutových bloků, jimiž byla plně prokázána důvodnost provedených záznamů a naopak neodůvodněnost námitek vznesených žalobcem. Tyto kopie veškerých pokutových bloků přitom, jak již uvedeno shora, obsahují veškeré náležitosti, údaje na nich jsou zcela zřetelné a jednoznačné, není pochyb o tom, kdo, jakým způsobem, v jakém čase a na kterém místě spáchal přestupek, je zřejmá jeho právní kvalifikace a rovněž to, jaká pokuta byla uložena. Je třeba doplnit, že na rozhodnutí vydané ve zkráceném blokovém řízení o přestupku nelze klást stejné nároky jako na rozhodnutí vydané ve správním řízení v případě, kdy by žalobce jako přestupce nesouhlasil s projednáním přestupku v blokovém řízení. Je třeba totiž vycházet z toho, že právě podpisem pokutového bloku žalobce k obvinění v těchto přestupcích vyjádřil svůj souhlas se spolehlivým zjištěním přestupku a s jeho projednáním v blokovém řízení a jednoznačně tak potvrdil naplnění podmínek blokového řízení stanovených v § 84 zákona o přestupcích (viz rozsudek NSS ze dne 29. 12. 2010, čj. 8As 68/2010-81). Krajský soud shrnuje, že žalobce neuplatnil žádné zcela konkrétní námitky a nenabídl k nim konkrétní důkazy, proto je na místě vycházet ze zásady, že rozhodnutí správních orgánů jsou považována za správná (zákonná), není-li prokázán opak. Co se týče námitky žalobce ohledně vyžádání prostých kopií pokutových bloků správním orgánem, zdůrazňuje krajský soud, že dle ust. § 51 odst. 1 s.ř. slouží jako důkaz jakýkoli důkazní prostředek, který je vhodný ke zjištění stavu věci a který není získán nebo proveden v rozporu s právními předpisy. Dle ust. § 50 odst. 1, 2 s.ř. poté mohou být podklady pro vydání rozhodnutí zejména návrhy účastníků, důkazy, skutečnosti známé správnímu orgánu z úřední činnosti, podklady od jiných správních orgánů nebo orgánů veřejné moci, jakož i skutečnosti obecně známé. Podklady pro vydání rozhodnutí přitom opatřuje správní orgán. Ust. § 53 odst. 3 s.ř. poté stanoví, že listiny vydané soudy České republiky nebo jinými státními orgány nebo orgány územních samosprávných celků v mezích jejich pravomoci, jakož i listiny, které jsou zvláštními zákony prohlášeny za veřejné, potvrzují, že jde o prohlášení orgánu, který listinu vydal, a není-li dokázán opak, potvrzují i pravdivost toho, co je v nich osvědčeno nebo potvrzeno. V daném případě orgány, jež pokutové bloky vydaly, poskytly správnímu orgánu I. stupně kopie těchto pokutových bloků (některé kopie jsou opatřeny doložkou shody a některé jsou prostou kopií), přičemž i takováto listina může sloužit jako důkaz. Správní řízení, resp. i správní soudnictví je ovládáno zásadou volného hodnocení důkazů, přičemž ta mimo jiné stanoví, že si příslušný orgán může posoudit, jaký důkaz v dané věci provede, jaký nikoli a dle svého uvážení mu i přisuzuje právní sílu. Opakem této zásady je zásada legální teorie důkazní, která stanoví, jaké konkrétní důkazy je nutné provést a jakou právní sílu jim přikládat. Tato zásada se však v českém právním řádu neuplatňuje, tedy kromě jediné výjimky, kdy je stanoveno, že má veřejná listina vyšší právní sílu než listina soukromá. K prokázání rozhodných skutečností byly prosté kopie daných rozhodnutí dostatečné, neboť byly plně v souladu s jednotlivými učiněnými oznámeními, přičemž jejich pravost jejich obsahu nebyla uplatněním konkrétního tvrzení zpochybněna. Nad rámec odůvodnění krajský soud doplňuje, neboť takovou námitku uplatnil žalobce toliko v průběhu správního řízení, že záznam bodů v registru řidiče sice není pouze administrativním úkonem, nýbrž je trestem, avšak současně se nejedná o porušení zásady non bis in idem (zákaz dvojího trestání) zakotvené v článku 4 Protokolu č. 7 k Evropské úmluvě o lidských právech a základních svobodách, neboť se v podstatě jedná o trest uložený až za opakované porušování právních povinností řidiče, jak dovodil rozšířený senát NSS v usnesení č.j. 6As 114/2014-55 ze dne 30.9.2015. Žalobce dále v žalobě namítal, že se žalovaný s jeho námitkami nevypořádal, žalobce však konkrétně takové námitky nespecifikoval. Žalovaný se v žalobou napadeném rozhodnutí přitom kromě námitky podpisu a spáchání přestupků vypořádal rovněž s námitkou žalobce do způsobilosti listin (str. 5 žal. rozh.), s námitkou případné změny legislativy v počtu bodů za přestupek, s námitkou odečtu bodů a rovněž s námitkou vydání rozhodnutí ve lhůtě do 1 roku (str. 6, str. 8 žalovaného rozhodnutí). Na základě uvedeného má tak krajský soud za to, že se správní orgány zcela dostatečným způsobem vypořádaly se všemi námitkami žalobce. Žalobci přitom bylo po řádně do vlastních rukou doručeno oznámení o možnosti seznámit se s podklady pro vydání rozhodnutí a poučení o jeho možnosti se k těmto podkladům vyjádřit. Ze strany správních orgánů tak v průběhu správního řízení nedošlo k žádnému porušení příslušných procesních předpisů, ani Listiny základních práv a svobod, a žalobce tak nebyl v průběhu správního řízení nikterak zkrácen na svých procesních právech. S ohledem na to, že žalobce neuvedl žádné konkrétní okolnosti zpochybňující spáchání konkrétních přestupků či právní moc rozhodnutí o nich vydaná v blokovém řízení (obdobně viz rozsudek NSS ze dne 24. 3. 2016, č.j. 9 As 76/2015-46), pak krajský soud neměl žádný rozumný důvod pro to, aby podklady pro záznam bodů v registru řidiče, které spočívaly v dané věci v oznámeních o uložení pokuty za přestupky a v kopiích jednotlivých řádně vyplněných pokutových bloků, nepovažoval za dostatečné. Přestupky byly totiž na základě uvedených podkladů nezaměnitelně identifikovány co do místa, času, způsobu spáchání, právní kvalifikace a identifikace žalobce jako přestupce. Záznam do registru řidiče žalobce byl proto proveden v souladu s ust. § 123b odst. 2 písm. a) zákona o silničním provozu. S ohledem na to byly rovněž v souladu s ustanovením § 123f odst. 3 zákona o silničním provozu zamítnuty námitky žalobce jako neodůvodněné a rovněž následně žalovaný v souladu se zákonem podle ust. § 90 odst. 5 správního řádu zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí správního orgánu I. stupně. Krajský soud proto vyhodnotil žalobu jako nedůvodnou a podle § 78 odst. 7 s.ř.s. ji zamítl. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle zásady úspěchu ve věci v souladu s ust. § 60 odst. 1 s.ř.s. Žalobce nebyl ve věci úspěšný, takže mu právo na náhradu nákladů řízení nevzniklo. Úspěšnému žalovanému podle obsahu soudního spisu nevznikly takové náklady, které by přesahovaly rozsah jeho obvyklé úřední činnosti, proto mu nebylo právo na náhradu nákladů řízení přiznáno.

Poučení

Toto rozhodnutí nabývá právní moci dnem doručení účastníkům řízení. Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. V Pardubicích dne 6. září 2016 JUDr. Jan Dvořák v.r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Kateřina Vrabcová