52 A 52/2016

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jana Dvořáka a soudců Mgr. et Mgr. Jaroslava Vávry a JUDr. Petry Venclové, Ph.D., v právní věci žalobce: V.K., nar. „X“, bytem „X“, zastoupeného JUDr. Jaroslavem Topolem, advokátem, se sídlem Na Zlatnici 301/2, Praha 4, proti žalovanému: Městský úřad Svitavy, se sídlem T. G. Masaryka 5/35, Svitavy, v řízení o žalobě na ochranu proti nečinnosti správního orgánu, takto:

Výrok

I. Žaloba s e z a m í t á.

II. Účastníci nemají právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Žalobce se žalobou ze dne 4.5.2016 domáhal poskytnutí soudní ochrany proti údajné nečinnosti žalovaného správního orgánu (jedná se o žalobu podanou podle ust. § 79 a násl. zák. č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, v platném znění (dále jen „s.ř.s.“). Žalobu odůvodnil následujícím způsobem: Předně konstatoval, že žalovaný zahájil řízení o přestupku proti žalobci doručením příkazu ze dne 22.4.2015, kterým uznal žalobce vinným ze spáchání přestupku dle ust. §125c odst. 1 písm. f) bod 4 zák. č. 361/2000 Sb. Žalobce podal dne 3.5.2015 proti příkazu prostřednictvím svého zástupce (Ing. M.J. – pozn. krajského soudu) odpor, přičemž podání odporu žalovaný „nerozporuje“. Žalovaný písemností ze dne 13.7.2015 upozornil žalobce na skutečnost, že zmíněný příkaz nabyl právní moci, když podání odporu mělo „trpět vadou“, a to absencí podpisu na plné moci, přičemž zástupce žalobce vadu neodstranil ve lhůtě stanovené žalovaným. Výzva k odstranění vady podání, tj. doplnění podpisu na plné moci žalobcem, jako zmocnitelem, předložené současně se zmíněným odporem proti uvedenému příkazu, byla doručena zástupci žalobce, tj. byl vyzván k odstranění této vady jen zástupce žalobce, přičemž „žalobce ale zastává názor, že případná výzva k odstranění vady podání měla být doručována právě jemu, nikoliv jeho zástupci“. K tomu uvedl žalobce rozsáhlou argumentaci s odkazem na ust. § 37 odst. 3 zák. č. 500/2004 Sb., správní řád, v platném znění (dále jen „správní řád“), kde se hovoří o výzvě učiněné „podateli“, kterým může být jak účastník řízení, tak zmocněnec, ten ovšem jen tehdy, není-li o jeho zmocnění pochyb. Doplnění originálu podpisu účastníka na plné moci je osobním úkonem účastníka, a pokud požaduje správní orgán dodání podepsané plné moci, nemůže vyzvat k jejímu dodání zmocněnce, ale „musí tak učinit přímo vůči účastníku řízení“. Výzva doručená přímo účastníku je dostatečnou k ochraně jeho práv. Žalobce odkázal na judikaturu NSS ze dne 29.9.2011, č.j. 4As 27/2011-37 a ze dne 19.11.2015, č.j. 1As 100/2015-59, odkázal i na rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 6.8.2015, č.j. 30A 41/2015. I kdyby správní orgán dospěl názoru, že Ing. M.J. neměl právo jménem žalobce jednat, pak měl správní orgán vyzvat samotného žalobce k doplnění náležitostí podání odporu, a sice jeho vlastnoručního podpisu. Žalovaný měl případně žalobce upozornit na existenci podání a vyzvat ho k uznání podaného odporu jako vlastního úkonu, žalobce odkázal na rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 28.12.2015, č.j. 10A 208/2015-21. Žalovaný sice vycházel z toho, že Ing. M.J. není zástupcem žalobce, to jej však neopravňovalo „dále nijak nenakládat s odporem“, který mu byl prokazatelně doručen. Podání – odpor – splňovalo veškeré náležitosti, toto nemohl žalovaný ignorovat, žalovaný měl vyzvat samotného žalobce k tomu, aby pod text odporu připojil vlastnoruční podpis. Žalovaný byl tak po podání odporu povinen ve lhůtě 60 dnů vydat rozhodnutí, což však neučinil, a proto je dle názoru žalobce nečinný. Žalobce poukázal na skutečnost, že vyčerpal prostředky na ochranu proti nečinnosti a opětovně konstatoval, že „nečinnost žalovaného vznikla nerespektováním ust. § 37 odst. 3 zák. č. 500/2004 Sb., správního řádu“. Žalobce navrhl, aby soud žalovanému uložil povinnost vydat rozhodnutí v řízení, ve kterém byl vydán zmíněný příkaz, tj. rozhodnout o uvedeném odporu. Žalovaný ve vyjádření k žalobě se neztotožnil s názorem žalobce, poukázal i na skutečnosti, které byly uvedeny již v usnesení, kterým nevyhověl žádosti žalobce o uplatnění opatření proti nečinnosti podle § 80 správního řádu. Krajský soud v řízení vedeném podle ust. § 79 a násl. s.ř.s. dospěl k následujícím skutkovým a právním závěrům: Ze správního spisu vyplývá a není mezi účastníky sporné, že proti příkazu výše zmíněnému podal zástupce žalobce, tj. žalobcem zvolený zmocněnec, soudům rozhodujícím ve správním soudnictví (nevyjímaje Nejvyšší správní soud), všeobecně známý svým účelovým a obstrukčním jednáním, Ing. M.J., přičemž přílohou tohoto odporu byla plná moc ze dne 27.4.2015, která však neobsahovala podpis žalobce pro zvoleného zástupce. S ohledem na chybějící podpis zmocnitele vyzval správní orgán - žalovaný podle § 37 odst. 3 správního řádu tohoto zmocněnce žalobce k odstranění vady podání spočívající v chybějícím podpisu žalobce jako zmocnitele. Protože k odstranění vady ve stanovené lhůtě nedošlo, tj. podpis doplněn nebyl, žalovaný vyznačil na vydaném příkazu právní moc, když na osobu podatele odporu, tj. zmocněnce Ing. M.J., nebylo možné pohlížet jako na zmocněnce žalobce. To vyplývá ostatně i z usnesení Krajského úřadu Pardubického kraje ze dne 5.10.2015, ve kterém ten uvedl důvody, proč žádosti žalobce o uplatnění opatření proti nečinnosti nevyhověl. V daném případě je s ohledem na obsah žaloby a skutkové okolnosti dané věci podstatné, zda žalovaný postupoval při odstraňování vad zmíněného podání správně. Podle ust. § 37 odst. 3 správního řádu, nemá-li podání předepsané náležitosti nebo trpí-li jinými vadami, pomůže správní orgán podateli nedostatky odstranit nebo ho vyzve k jeho odstranění a poskytne mu k tomu přiměřenou lhůtu. V daném případě byl tímto podatelem Ing. M.J. a jestliže k tomuto podání byla přiložena plná moc, která neobsahovala podpis žalobce jako zmocnitele, tak tímto podatelem byl nepochybně zmocněnec Ing. M.J. a výzvu k odstranění vad doručoval žalovaný správně zmocněnci a nikoliv zmocniteli, ostatně NSS v rozsudku ze dne 29.1.2015, č.j. 10As 266/2014-32 v obdobné skutkové věci, kdy podával odpor zmocněnec a rovněž plná moc trpěla vadami, uvedl ve vztahu ke správnímu orgánu jako stěžovateli, že „.. stěžovatel postupoval správně, pokud výzvu k odstranění vad doručoval zmocněnci a nikoliv zmocniteli, a to ať již by se jednalo o výtku vad samotného odporu nebo výtku vad plné moci. Dle § 34 odst. 2 správního řádu „s výjimkou případů, kdy má zastoupený v řízení něco osobně vykonat, doručují se písemnosti pouze zástupci. I pokud by se jednalo o výzvu k odstranění nedostatku prokázání zastoupení (jako tvrdil stěžovatel), nejedná se o úkon, který by měl osobně vykonat pouze účastník řízení (zmocnitel).“ S tímto názorem Nejvyššího správního soudu se krajský soud plně ztotožňuje, přičemž právě v případě řešeném zmíněným rozhodnutím NSS obdobně argumentoval stejný zástupce žalobce (Mgr. Jaroslav Topol, advokát, který, jak bude dále uvedeno, završuje účelovou a obstrukční procesní strategii určitého, již známého okruhu zmocněnců, mezi ně předně patří Ing. M.J.) rozsudkem NSS č.j. 4As 27/2011-37, přičemž právě v tomto rozsudku, tj. ze dne 29.1.2015, č.j. 10As 266/2014-32 v této argumentaci NSS uvedl, že „poukaz na citovaný rozsudek je tedy nepřípadný, neboť v uvedené věci byl k odstranění vad vyzván také nejdříve zmocněnec (advokát), avšak ten nereagoval. Nejvyšší správní soud poté dospěl v uvedené věci k závěru, že s ohledem na okolnosti, dle kterých bylo zřejmé, že zastoupení je vysoce pravděpodobné, měl Městský soud pokusit stranit absenci doložení plné moci také prostřednictvím samotného účastníka řízení (zmocnitele)“. K tomu krajský soud dodává, že právě s ohledem na rozdílné skutkové okolnosti obou případů nelze aplikovat závěr z žalobcem uvedeného rozsudku NSS č.j. 4As 27/2011, tj. že měl být vyzván k odstranění vady plné moci i zmocnitel. Žalobce účelově přehlíží, že právě v rozsudku č.j. 4As 27/2011- 37 jsou konstatovány zcela jiné, zvláštní okolnosti tohoto případu pro vyvození zmíněného závěru, kdy NSS konstatoval, že „již samotná skutečnost, že zástupce, který je advokátem (je tedy vázán svými zákonnými povinnostmi, vyplývajícími v dané souvislosti zejména z § 16 odst. 2 a § 17 zák. č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů a na základě nich pravidly profesionální etiky advokátů, takže je vysoce nepravděpodobné, že by žalobu podal jménem někoho, kým by k tomu nebyl zmocněn, podal za určitou osobu žalobu, která obsahuje řadu informací detailního charakteru (zejména obsah napadených správních rozhodnutí) a úkony, jež shora uvedený advokát v řízení činil (komunikace se soudem, např. zaplacení soudního poplatku na základě výzvy městského soudu), více než naznačuje, že zástupce skutečně jedná za zastoupeného stěžovatele na základě plné moci a že se u zástupce nejedná o třetí osobu, která s procesním vztahem stěžovatele a žalovaného nemá nic společného a se kterou tedy soud nemá proč vystupovat v kontakt. Městský soud se proto za této situace (kdy advokát stěžovatele na výzvu soudu k doložení plné moci nereagoval), mohl a měl obrátit přímo na stěžovatele, zjistit, zda skutečně vztah k zastoupení mezi ním a stěžovatelem existuje, jak to obsah žaloby zcela zřetelně naznačuje, a pokud ano, pokusit se v součinnosti se stěžovatelem toto postavit zcela najisto opatřením plné moci k zastupování. To však krajský soud neučinil… naopak za situace, kdy neměl otázku zastoupení stěžovatele postavenou najisto, rozhodl o odmítnutí žaloby..“. Z výše citované části vyplývá, že se nejednalo o odstraňování vad ve správním řízení, navíc se jednalo o zastoupení advokátem, a právě z tohoto důvodu, resp. z důvodů výše uvedených citovaných v uvedené části rozhodnutí NSS vyplývá, že v daném případě vzhledem k okolnostem tohoto případu, tedy že v této věci vzhledem k zastoupení účastníka v soudním řízení advokátem a k jeho předchozím úkonům ve věci (například zaplacení soudního poplatku atd.) bylo nepravděpodobné, že by v případě tohoto advokáta se nejednalo, resp. nemohlo jednat o zástupce žalobce, tedy že by se naopak jednalo o třetí osobu, která s procesním vztahem žalobce a žalovaného neměla nic společného. V dané věci je tomu přesně naopak, když Ing. M.J. jednak není advokátem a nejsou tak dány uvedené specifické okolnosti zmíněné v citované části uvedeného rozsudku NSS, ale Ing. M.J. je osobou, která je již dostatečně známá nejen správním orgánům, ale i soudům ve správním soudnictví svým obstrukčním a účelovým jednáním, kdy „není náhodou“, že žalobce zastoupené v přestupkovém řízení tímto zmocněncem (a okruhem dalších zmocněnců, např. K.S., P.K., slečna V. atd.) zastupuje poté v soudních řízení výše jmenovaný advokát, kdy obhajuje uvedenou účelovou a obstrukční strategii v žalobách, nejinak tomu bylo i v projednávané věci. Krajský soud považuje zmíněný závěr o účelovosti a obstrukčnosti jednání jmenovaného zmocněnce, završeného podáváním žalob obhajujících tuto účelovou a obstrukční strategii, advokátem Mgr. Jaroslavem Topolem (jak již bylo ze strany NSS řečeno, „a to nikoliv náhodou“), za notrietu, proto krajský soud uvádí jen některé příklady hodnocení této účelové a obstrukční strategie (rozsudky NSS ze dne 27.11.2014, č.j. 10As 203/2014-47, ze dne 31.10.2014, č.j. 8As 119/2014-34, ze dne 16.7.2015, č.j. 4As 63/2015-52 atd., ke zmíněnému advokátovi např. rozsudek NSS ze dne 3.7.2014, č.j. 9As 162/2014-31). K této obstrukční a účelové strategii nesporně patří i postup, kdy zmíněný zmocněnec, jako řada dalších stejných zmocněnců, např. K.S., P.K., M.V., atd.) činí různé procesní úkony, např. odvolání proti rozhodnutí o přestupku, v dané věci to byl odpor proti příkazu, přičemž k těmto podáním obsahujícím zmíněné procesní úkony přikládají plné moci, a to v různých formách, obsahující různé vady (chybějící podpis zmocnitele není výjimkou). To činí proto, aby posléze napadli zvolený procesní postup správních orgánů různými námitkami. Jestliže si žalobce v daném případě zvolil tohoto účelově a obstrukčně jednajícího zmocněnce, což bylo nepochybně projevem jeho svobodné vůle (přece mu Ing. J. nebyl nikým „vnucen“ jako zmocněnec), tak musel přece počítat i s tím, že ten nebude hájit jeho práva řádným způsobem, ale bude používat účelovou a obstrukční strategii a v takovém případě odpovědnost za tuto volbu zmocněnce jako zástupce nese žalobce plně sám (tyto účelové a obstrukční metody Ing. J. jsou opravdu rozsáhlé, srov. např. hodnocení odesílání listovních zásilek z Libanonu, kdy Ing. J. vystupoval jako zmocněnec účastníků – srov. rozsudek NSS ze dne 18.3.2015, č.j. 1As 16/2015-30). Volba zástupce je, stejně jako volba způsobu komunikace se správním orgánem, odpovědností účastníka řízení (srov. rozsudek NSS ze dne 15.9.2015, č.j. 8As 57/2015-46). Ing. M.J. nepochybně nebyl žádným začátečníkem v případě zastupování žalobce v dané věci, když je svou účelovou a obstrukční činností znám snad u všech soudů v České republice více než dobře, tedy nepochybně dobře věděl, co musí obsahovat plná moc, tedy jestliže podpis zmocnitele chybí, tak se jedná o vadu, kterou právě proto, že chránil, resp. měl chránit řádně zájmy žalobce jako účastníka správního řízení, sám měl zajistit jeho doplnění a odstranit tak vadu plné moci a neměl účelově vyčkávat, jaký postup zvolí vůči němu správní orgán a poté jej účelově napadat a následně pak předat věc advokátovi Mgr. Topolovi, aby zmíněný advokát postup správního orgánu účelově zpochybňoval v předmětné žalobě. To už není zákonná ochrana práv žalobce jako účastníka řízení, o které se tolik zástupci žalobce jedná v žalobě, to už je jednání in fraudem legis, tedy zneužití práva, které nepožívá právní ochrany, když účelové jednání, jež nemá jiné objektivní vysvětlení, než obstrukci nebo nevhodné procesní taktizování, přitom nepožívá soudní ochrany (srov. rozsudek NSS ze dne 18.8.2005, č.j. 2Afs 202/2014-43, rozsudek NSS ze dne 25.9.2007, č.j. 2Afs 52/2007-50 ve vztahu k hodnocení této účelové a obstrukční strategie zvolené zmíněným zmocněncem a završený podáním žaloby jmenovaným advokátem). Avšak i kdyby tomu tak nebylo, v dané věci je třeba opětovně konstatovat zmíněný názor s odkazem na rozsudek NSS ze dne 29.1.2015, č.j. 10As 266/2014-32, když v daném případě zvolený postup správním orgánem byl „zcela namístě“. Není pravdou, že by v případě zmíněného zvoleného postupu žalovaným měl pohlížet správní orgán na podaný odpor jako na „řádný“, jak tvrdil žalobce v žalobě a že měl vyzvat samotného žalobce k tomu, aby pod text odporu připojil vlastnoruční podpis. Odpor podal zmíněný zmocněnec a právě ten měl v zájmu řádné ochrany zákonných práv žalobce zajistit, aby byla zmíněná vada, která se týkala zmíněné plné moci, řádně odstraněna a nesplnění této výzvy ze strany jmenovaného účelově a obstrukčně jednajícího zmocněnce Ing. J., resp. odpovědnost za splnění této výzvy, nelze přenášet na správní orgán s „líbivým“ a „květnatým“ tvrzením zástupce žalobce o zajištění ochrany práv žalobce. Tuto ochranu práv, a to zejména procesních práv žalobce, měl poskytnout Ing. J., který k tomu jistě má dostatečné zkušenosti, to tím spíše, když dokáže běžně odesílat písemnosti až z Libanonu, jak tomu bylo v jiné, ve výše uvedené věci, řešené judikaturou NSS. Byl to sám Ing. J., který svou účelovou a obstrukční strategií způsobil, že došlo k porušení procesních a následně k nedostatečné ochraně hmotných práv žalobce. Jak již soud výše uvedl, aplikace zmíněné judikatury v žalobě nebylo případné (rozsudek NSS č.j. 4As 27/2011 – argumentace soudu viz výše), rovněž není pravdou, že by na věc byl „zcela přiléhavý“ rozsudek NSS ze dne 19.11.2015, č.j. 11As 100/2015-59, který naopak na danou věc „vůbec nepřiléhá“, když „přiléhavým“ je rozsudek aplikovaný krajským soudem, tj. č.j. 10As 266/2014-32. V případě rozsudku NSS ze dne 19.11.2015, č.j. 1As 100/2015-57 se totiž jednalo o skutkově odlišnou věc, kdy údajný zmocněnec sdělil, že se „nemůže se svým zmocnitelem spojit“, kdy „pochybnosti správního orgánu přetrvávají a jediný, kdo je schopný je odstranit, je zmocnitel“. V takovém případě je namístě vyzvat k prokázání existence zmocnění také zmocnitele. V tomto případě však nebyl řešen nedostatek podpisu zmocnitele na plné moci, ale byla zpochybněna samotná existence plné moci, která nebyla předložena v originále. Rovněž z další žalobcem citované judikatury (Krajských soudů v Českých Budějovicích a v Hradci Králové) nevyplývá, že by se jednalo o stejný případ, kde by chyběl na plné moci podpis zmocnitele a odpor proti příkazu by podal zmocněnec, navíc v daném případě soud není povinen se řídit judikaturou jiných soudů, když v rozsudku přesvědčivým způsobem zdůvodní svůj právní názor. Ten vychází z toho, že vzhledem k okolnostem dané věci nebyl povinen správní orgán vyzývat k odstranění vad plné moci zmocnitele či vyzývat zmocnitele, aby doplnil svůj podpis na uvedený odpor, který byl podán zmíněným účelově a obstrukčně jednajícím Ing. J.. V daném případě proto žalovaný o podaném odporu nebyl povinen rozhodovat, když správně vyznačil doložku právní moci na zmíněném příkazu. Protože žaloba nebyla důvodná, musel ji krajský soud zamítnout (§ 81 odst. 3 s.ř.s.). Neúspěšný žalobce neměl právo na náhradu nákladů řízení a úspěšnému žalovanému žádné náklady řízení podle obsahu spisu nevznikly (§ 60 odst. 1 s.ř.s.).

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. V Pardubicích dne 8. února 2017 JUDr. Jan Dvořák v.r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Kateřina Vrabcová