52 A 54/2026

Rubrum

USNESENÍ Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu JUDr. Petry Venclové, Ph. D. a soudců Mgr. et Mgr. Jaroslava Vávry a JUDr. Aleše Korejtka ve věci žalobce: Mgr. V. V. bytem XXX proti žalovanému: Krajské ředitelství policie Pardubického kraje sídlem Na Spravedlnosti 2516, 530 02 Pardubice o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem policejní hlídky proti žalobci ze dne 15. 4. 2026 na vlakovém nádraží v Pardubicích, takto:

Výrok

I. Žaloba se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou doručenou nadepsanému krajskému soudu dne 16. 6. 2026 v 00:02:10 hodin domáhal ochrany před nezákonným zásahem, který spatřoval v použití donucovacích prostředků příslušníky Policie České republiky dne 15. 4. 2026. Podle žalobních tvrzení šlo o jednorázový zásah, který byl téhož dne ukončen.

2. Konkrétně žalobce učinil následující žalobní návrh ve věci: „Zásah žalovaného vůči žalobci ze dne 15. dubna 2026 na nádraží Pardubice spočívající v povalení žalobce na zem v nádražní hale z důvodu, že se žalobce v nádražní hale zastavil s návrhem na prověření podezření z přestupku vůči žalobci kolemjdoucí osobou spáchaného slovy: „Ty čůráku“ a daní pout za zády včetně usazení žalobce do policejního vozu s pouty za zády byl nezákonný stejně jako odmítnutí prověřit na místě, zda se skutečně žalobce choval ve vlaku Olomouc - Praha agresivně tedy v odmítnutí návrhu na vyslechnutí svědků ve vlaku a vyslechnutí vlastní osoby k věci, byl nezákonný.“ 3. Žalobce žalobu doplnil podáním doručeným soudu dne 15. 7. 2026, v němž uvedl, že žalobu zaslal z důvodu nemoci omylem Krajskému ředitelství Policie Pardubického kraje, tedy žalovanému. Žalobce pak žalobu doručil soudu následně, poté co si chybu uvědomil, a to do datové schránky soudu dne 16. 6. 2026 v 00:02:25.

4. Podle § 84 odst. 1 s. ř. s. musí být žaloba na ochranu před nezákonným zásahem podána do dvou měsíců ode dne, kdy se žalobce o zásahu dozvěděl; nejpozději do dvou let od okamžiku, kdy k němu došlo. Podle § 84 odst. 2 s. ř. s. zmeškání této lhůty nelze prominout.

5. Lhůta k podání žaloby počala běžet dne 16. 4. 2026, tedy počátkem dne následujícího po dni rozhodné skutečnosti (§ 40 odst. 1 s. ř. s.). Lhůta určená podle měsíců skončila uplynutím dne, který se označením shoduje se dnem, jenž určil její počátek; posledním dnem dvouměsíční lhůty proto bylo pondělí 15. 6. 2026 (§ 40 odst. 2 s. ř. s.). Žaloba však byla soudu doručena až 16. 6. 2026, tedy opožděně.

6. Na tomto závěru nemůže nic změnit odeslání žaloby žalovanému správnímu orgánu dne 15. 6. 2026 v 23:57:37 hodin. Lhůta je zachována, je-li podání v poslední den předáno soudu, zasláno soudu prostřednictvím držitele poštovní licence nebo předáno orgánu, který má povinnost je doručit (§ 40 odst. 4 s. ř. s.). Žalovaný správní orgán takovým orgánem není.

7. Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 27. 10. 2016, č. j. 8 Ads 19/2016-72, uvedl, že podání žaloby žalovanému správnímu orgánu nemá účinek zachování lhůty pro soudní řízení.

8. Dále platí, že povinnost věcně nepříslušného správního orgánu postoupit podání podle správního řádu nelze ztotožnit s doručovací povinností podle § 40 odst. 4 s. ř. s., jak vyplývá např. z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 10. 2016, č. j. 8 Ads 19/2016-72: „Doručovací povinnost podle § 40 odst. 4 s. ř. s. nelze ztotožňovat ani zaměňovat s povinností věcně nepříslušných správních orgánů bezodkladně postoupit podání věcně příslušnému orgánu, stanovenou v § 12 správního řádu. Z tohoto ustanovení neplyne, že by doručení podání věcně nepříslušnému správnímu orgánu mělo účinek zachování lhůty; tím méně pak lze dovozovat tento důsledek pro soudní řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu.“ 9. Shodně Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 13. 7. 2017, č. j. 7 As 158/2017-29, zdůraznil, že žaloba musí být podána přímo správnímu soudu nebo mu zaslána prostřednictvím držitele poštovní licence: „Od 1. 1. 2012 v důsledku novelizace s. ř. s. provedené zákonem č. 303/2011 Sb. se případní žalobci nemohou spoléhat na to, že zaslání správní žaloby proti rozhodnutí správního orgánu prostřednictvím správního orgánu bude správními soudy zohledněno při posuzování včasnosti takovéto žaloby. Pokud by správní soudy takový postup tolerovaly, popřely by tím smysl novelizace provedené zákonem č. 303/2011 Sb.; účelem novelizace přitom bylo, aby správní žaloby byly podávány přímo u správního soudu nebo jemu zasílány prostřednictvím držitele poštovní licence, nikoli prostřednictvím žalovaného správního orgánu, jak tomu bylo před 1. 1. 2012.“ 10. Soud ověřil, že žaloba nebyla soudu doručena ani předána k doručení soudu do 15. 6. 2026, to ostatně žalobce ani netvrdil. Naopak žalobce sám v doplnění žaloby uvedl, že žalobu zaslal soudu dne 16. 6. 2026 v 00:02:10 hodin.

11. Případné dřívější podání žalovanému s ohledem na shora uvedenou právní úpravu a judikaturní závěry nemá pro běh lhůty význam.

12. Tvrzená nemoc a omyl žalobce při adresování podání nemohou opožděnost odstranit. Lhůty pro podání žalob ve správním soudnictví jsou lhůtami propadnými a jejich zmeškání nelze prominout. Při posuzování včasnosti proto nelze zohlednit okolnosti svědčící ve prospěch žalobce, jak vyplývá např. z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 8. 2015, č. j. 3 As 224/2014-18: „Lhůty k podání žaloby (a to u všech typů žalob upravených v soudním řádu správním) jsou svojí povahou lhůtami propadnými a jejich zmeškání nelze prominout. Je tedy pouze na úvaze osoby dotčené úkonem správního orgánu, jaký způsob obrany zvolí, nechá-li však lhůty k podání žaloby projít, neexistuje již žádný prostředek nápravy ani žádná skutečnost, jíž by bylo možno vzít při posuzování včasnosti žaloby v její prospěch v úvahu.“ 13. Protože žalobce podal žalobu po marném uplynutí dvouměsíční subjektivní lhůty, soud ji odmítl pro opožděnost podle § 46 odst. 1 písm. b) s. ř. s.

14. Výrok o nákladech řízení vychází z § 60 odst. 3 s. ř. s., podle něhož při odmítnutí žaloby nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení

Toto rozhodnutí nabývá právní moci dnem doručení účastníkům řízení. Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Pardubice 21. července 2026 JUDr. Petra Venclová, Ph.D. v. r. předsedkyně senátu