52 A 57/2026

Rubrum

USNESENÍ Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jana Dvořáka a soudců JUDr. Petry Venclové, Ph. D. a Mgr. et Mgr. Jaroslava Vávry ve věci žalobce: Český svaz ochránců přírody Šumperk, IČO: 227 14 171, sídlem nám. Republiky 2, 787 01 Šumperk, proti žalovanému: Ministerstvo životního prostředí, sídlem Vršovická 1442/65, 100 10 Praha 10, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 26.5.2026, č. j. MZP/2026/530/183-He, takto:

Výrok

I. Žaloba se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Krajskému soudu v Hradci Králové byla doručena dne 27.7.2026 žaloba proti rozhodnutí Ministerstva životního prostředí ze dne 26.5.2026, č. j. MZP/2026/530/183-He, které bylo žalobci doručeno dne 27.5. 2026. Žaloba byla blanketní a byla dodána do datové schránky zdejšího soudu dne 27. 7. 2026 ve 23 hod. a 52 minut.

2. Mimo označení účastníků, napadeného rozhodnutí a žalobního petitu obsahovala žaloba jako své odůvodnění pouze následující text: „Napadeným rozhodnutím a řízením, které mu předcházelo, byl žalobce zkrácen na svých právech, neboť žalovaný nesprávně posoudil skutkový stav a zatížil řízení vadami. Žalobce nesouhlasí se závěry správních orgánů.“ Současně žalobce uvedl, že žaloba je podávána jako blanketní a že „žalobní body budou doplněny ve lhůtě, kterou k tomuto úkonu soud žalobci v souladu s § 71 odst. 2 s. ř. s. stanoví.“ 3. Ze soudního spisu nevyplývá, že by žalobce do uplynutí dvouměsíční lhůty pro podání žaloby, tj. do 27.7.2026, učinil další podání obsahující konkrétní žalobní bod.

4. Podle § 71 odst. 1 písm. d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, v rozhodném znění (dále jen „s. ř. s.“), musí žaloba obsahovat žalobní body, z nichž musí být patrné, z jakých skutkových a právních důvodů považuje žalobce napadené výroky rozhodnutí za nezákonné nebo nicotné. Podle § 71 odst. 2 věty třetí s. ř. s. může žalobce rozšířit žalobu na dosud nenapadené výroky rozhodnutí nebo ji rozšířit o další žalobní body jen ve lhůtě pro podání žaloby.

5. Podle § 72 odst. 1 s. ř. s. lze žalobu podat do dvou měsíců poté, kdy bylo rozhodnutí žalobci oznámeno doručením písemného vyhotovení nebo jiným zákonem stanoveným způsobem, nestanoví-li zvláštní zákon lhůtu jinou. Podle § 72 odst. 4 s. ř. s. nelze zmeškání lhůty pro podání žaloby prominout.

6. Podle § 37 odst. 5 s. ř. s. předseda senátu usnesením vyzve podatele k opravě nebo odstranění vad podání a stanoví mu k tomu lhůtu. Nebude-li podání v této lhůtě doplněno nebo opraveno a v řízení nebude možné pro tento nedostatek pokračovat, soud podání usnesením odmítne, nestanoví-li zákon jiný procesní důsledek.

7. Za žalobní bod je podle ustálené judikatury třeba považovat každé vyjádření, z něhož lze alespoň v nejhrubších obrysech dovodit konkrétní skutkové a právní důvody, pro které žalobce považuje napadené rozhodnutí za nezákonné nebo nicotné. Ze žaloby musí být seznatelné skutkové děje či okolnosti individuálně odlišitelné od jiných případů, které žalobce pokládá za relevantní pro tvrzenou nezákonnost. Právní důvod musí být vymezen alespoň natolik, aby soud mohl určit směr svého přezkumu. Soud není oprávněn žalobní důvody za žalobce vytvářet, vyhledávat je ve správním spise ani je dovozovat pouze z obsahu napadeného rozhodnutí (srov. zejména rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 5. 2014, č. j. 6 As 50/2014-18, ze dne 11. 5. 2016, č. j. 1 Afs 90/2016-30, a ze dne 14. 3. 2018, č. j. 1 As 106/2017-31).

8. Citované formulace obsažené v žalobě těmto požadavkům nevyhovují. Žalobce neuvedl, který konkrétní skutkový závěr správních orgánů považuje za nesprávný, v čem má jeho nesprávnost spočívat, které důkazy či podklady byly nesprávně hodnoceny nebo opomenuty ani jaký skutkový stav měl být podle něj zjištěn. Stejně tak neoznačil žádný konkrétní procesní postup, jímž mělo být řízení zatíženo vadou, neuvedl povahu této vady ani způsob, jakým se měla projevit v jeho právní sféře nebo ve výsledku správního řízení.

9. Tvrzení, že žalovaný „nesprávně posoudil skutkový stav“, „zatížil řízení vadami“ a že žalobce „nesouhlasí se závěry správních orgánů“, jsou obecná a typová. Beze změny by je bylo možné použít proti prakticky jakémukoli správnímu rozhodnutí. Neobsahují žádnou skutkovou okolnost individualizovanou ve vztahu k nyní projednávané věci a neumožňují soudu vymezit předmět a směr přezkumu. Nejde proto ani o zárodek žalobního bodu, který by bylo možné po uplynutí žalobní lhůty pouze upřesnit nebo podrobněji rozvést. Obdobně Nejvyšší správní soud nepovažoval za žalobní bod ani obecná tvrzení o nesprávném posouzení skutkového stavu, neprovedení všech potřebných důkazů či jejich nesprávném vyhodnocení, nebyla-li spojena s konkrétními skutkovými výtkami (srov. rozsudek ze dne 14. 3. 2018, č. j. 1 As 106/2017-31).

10. Prohlášení, že žalobce napadá rozhodnutí v plném rozsahu, vymezuje toliko rozsah napadení rozhodnutí ve smyslu § 71 odst. 1 písm. c) s. ř. s. Nenahrazuje žalobní bod podle § 71 odst. 1 písm. d) s. ř. s. Ani samotné označení podání za „blanketní žalobu“ není pro jeho posouzení rozhodující. V tomto případě však odpovídá skutečnému obsahu podání. Příslib budoucího doplnění žalobních bodů rovněž žádný žalobní bod nepředstavuje.

11. Žalobce se mýlí, dovozuje-li z § 71 odst. 2 s. ř. s. oprávnění soudu stanovit mu po uplynutí zákonné žalobní lhůty novou lhůtu k uplatnění žalobních bodů. Uvedené ustanovení naopak zakotvuje koncentraci řízení: první žalobní bod i každý další žalobní bod musí být uplatněny ve lhůtě pro podání žaloby. Lhůta případně stanovená podle § 37 odst. 5 s. ř. s. k odstranění vady spočívající v úplné absenci žalobních bodů nemůže přesáhnout zbývající část zákonné lhůty pro podání žaloby. Výzva vydaná teprve po marném uplynutí této lhůty nemůže žalobci založit nové právo první žalobní bod dodatečně uplatnit (srov. rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 3. 2018, č. j. 3 Azs 66/2017-31, č. 3733/2018 Sb. NSS, a rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 4. 2026, č. j. 9 As 135/2025-73).

12. Napadené rozhodnutí bylo žalobci doručeno dne 27. 5. 2026. Dvouměsíční lhůta podle § 72 odst. 1 s. ř. s. začala běžet počátkem následujícího dne a podle § 40 odst. 2 s. ř. s. skončila uplynutím dne 27. 7. 2026. Žaloba doručená soudu dne 27. 7. 2026 ve 23 hod. a 52 min. byla podána včas. Do konce zákonné lhůty však po jejím doručení zbývalo pouze osm minut.

13. Rozšířený senát Nejvyššího správního soudu v rozsudku ze dne 20. 3. 2018, č. j. 3 Azs 66/2017-31, uzavřel, že soud je povinen vyzvat žalobce k doplnění žalobních bodů tehdy, je-li se zřetelem ke konkrétní situaci pravděpodobné, že žalobce bude schopen žalobu doplnit ještě ve lhůtě pro její podání. Není-li včasné doplnění objektivně možné, soud žalobce vyzývat nemusí. Žalobce, který podá žalobu bez žalobních bodů na samém konci zákonné lhůty, nemá automatickou garanci, že jej soud k odstranění této vady vyzve.

14. V nynější věci nebylo objektivně možné, aby soud během osmi minut, navíc těsně před půlnocí mimo pracovní dobu, zbývajících do konce zákonné lhůty, podání zaevidoval a přidělil příslušnému soudnímu oddělení, seznámil se s jeho obsahem, ověřil rozhodné údaje, vyhotovil a vydal kvalifikovanou výzvu, doručil ji žalobci a poskytl mu současně reálnou možnost na ni ještě před uplynutím lhůty reagovat. Na tom nic nemění skutečnost, že žaloba byla podána prostřednictvím datové schránky. Datová schránka umožňuje rychlé doručení, nemůže však odstranit čas nezbytný k posouzení podání a vydání soudního rozhodnutí ani vytvořit žalobci reálný prostor pro splnění výzvy.

15. Posuzovaná situace je ještě jednoznačnější než případ řešený v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 5. 2014, č. j. 6 As 50/2014-18, v němž nebyla shledána povinnost soudu vyzvat k doplnění blanketní žaloby podané datovou schránkou poslední den lhůty ve 21 hod. a 21 min. Rozšířený senát tento závěr následně výslovně převzal v rozsudku č. j. 3 Azs 66/2017-31. Nejvyšší správní soud nepovažoval výzvu za povinnou ani u blanketní žaloby doručené poslední den lhůty ve 14 hod. a 16 min. (rozsudek ze dne 5. 4. 2022, č. j. 7 Afs 366/2021-43). Tím spíše ji nebylo možné vydat při doručení žaloby ve 23 hod. a 52 min. Je nezbytné vzít v úvahu rovněž čas potřebný na zpracování podané žaloby a na nezbytné úkony vedoucí až k vydání výzvy k doplnění žalobních bodů. Standardní doba zpracování bude v obdobném případě zpravidla činit několik dnů po dojití žaloby na příslušný soud. V této době se soud musí seznámit s obsahem žaloby přinejmenším do té míry, aby si mohl učinit úsudek o tom, zda žaloba má předepsané náležitosti (srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 5. 2014, č. j. 6 As 50/2014–18, a ze dne 29. 11. 2017, č. j. 1 Azs 341/2017 - 22). Například v rozsudcích ze dne 26. 5. 2020, č. j. 1 Afs 156/2020–18, a ze dne 31. 8. 2020, č. j. 9 Azs 188/2020 - 37, shledal Nejvyšší správní soud za souladné se zákonem nezaslání výzvy k doplnění žalobních bodů u věcí, u nichž byla blanketní žaloba doručena soudu v předposlední den lhůty k jejímu podání. V prvním z uvedených rozsudků Nejvyšší správní soud výslovně uvedl, že „dva pracovní dny před koncem lhůty pro podání žaloby jsou zpravidla příliš málo na to, aby soud stihl ověřit všechny rozhodné skutečnosti a zaslat výzvu k doplnění žalobních bodů podle § 37 odst. 5 s. ř. s., byť s účastníkem řízení komunikuje elektronicky“ (obdobně viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 5. 2011, č. j. 1 Afs 2/2011 - 55).

16. Procesní strategie, včetně rozhodnutí podat žalobu bez jediného projednatelného žalobního bodu pouhých osm minut před uplynutím dvouměsíční lhůty, spadá do procesní odpovědnosti žalobce. Soud nemůže svým postupem nahrazovat jeho procesní aktivitu ani mu fakticky prodloužit zákonnou, neprominutelnou lhůtu.

17. Jelikož žaloba ve lhůtě pro její podání neobsahovala ani jeden projednatelný žalobní bod, stala se tato vada uplynutím dne 27. 7. 2026 neodstranitelnou. Pro absenci žalobních bodů nelze v řízení pokračovat. Uplatnění alespoň jednoho projednatelného žalobního bodu přitom není podmínkou řízení ve smyslu § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s., nýbrž zvláštní náležitostí žaloby podle § 71 odst. 1 písm. d) s. ř. s. Správným právním základem odmítnutí je proto § 37 odst. 5 s. ř. s., a to i tehdy, jestliže soud vzhledem k objektivní nemožnosti včasného odstranění vady předchozí výzvu nevydal (rozsudek rozšířeného senátu č. j. 3 Azs 66/2017-31). Soud proto rozhodl, jak je uvedeno ve výroku I tohoto usnesení.

18. Výrok II o náhradě nákladů řízení se opírá o § 60 odst. 3 větu první s. ř. s., podle níž při odmítnutí žaloby nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení

Rozhodnutí, které bylo doručeno účastníkům, je v právní moci. Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. V Pardubicích dne 30. července 2026 JUDr. Jan Dvořák, v. r. předseda senátu