52 A 59/2025

Plný text

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Petry Venclové, Ph.D., a soudců JUDr. Aleše Korejtka a Mgr. et Mgr. Jaroslava Vávry ve věci žalobkyně: X, narozená dne X, bytem X, proti žalovanému: Krajský úřad Pardubického kraje, sídlem Komenského náměstí 125, 532 11 Pardubice, za účasti: CETIN, a.s., IČO: 04084063 sídlem Českomoravská 2510/19, 190 00 Praha 9 – Libeň, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 8. 2025, č. j. KUPA- 12267/2025/60/OMSŘÚP/Ber-3 takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění:

I. Vymezení věci, žaloba a vyjádření žalovaného

1. Žalobkyně se žalobou domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 8. 2025, č. j. KUPA- 12267/2025/60/OMSŘÚP/Ber-3. Žalovaný tímto rozhodnutím zamítl odvolání žalobkyně proti rozhodnutí Městského úřadu Polička, obecního stavebního úřadu, ze dne 24. 3. 2025, č. j. R/2025/32378/7, a prvostupňové rozhodnutí potvrdil (změnil pouze označení účastníků řízení).

2. Prvostupňovým rozhodnutím byla podle § 197 a § 211 zákona č. 283/2021 Sb., stavebního zákona, ve znění účinném v době rozhodování správních orgánů (dále též „stavební zákon“), povolena stavba označená jako „Elektrická kabelová přípojka nn – SY_Oldřiš_1168/3_knn – IV-12-2028698“. Podle výroku prvostupňového rozhodnutí byla stavba povolena na pozemcích parc. č. XA, XB, XC a XD v katastrálním území X. Stavba má spočívat ve vybudování svodu ze stávajícího podpěrného bodu na pozemku parc. č. XD a v provedení kabelové přípojky nízkého napětí kabelem AYKY 3x240+120, vedené v zeleni po obecních pozemcích, s následným přechodem místní komunikace protlakem a ukončením v přípojkovém pilíři na pozemku parc. č. XB. Celková délka nové kabelové přípojky byla stanovena na 102 m.

3. Žalobkyně je vlastnicí pozemku parc. č. XE v katastrálním území X. V řízení před správními orgány i v řízení před soudem namítá především zásah do svého vlastnického práva. Podle jejího názoru správní orgány povolily záměr bez jejího souhlasu, ačkoli stavba podle ní fakticky zasahuje do jejího pozemku, případně na něm zakládá ochranné pásmo, které žalobkyně považuje za věcné břemeno či za nucené omezení vlastnického práva obdobné vyvlastnění. Dále tvrdí, že správní orgány měly před vydáním povolení geodeticky vytyčit hranici mezi jejím pozemkem a obecními pozemky, neboť digitální katastrální mapa podle ní neodpovídá historické mapě, dlouhodobě užívané hranici v terénu, kamenné zídce a stromům. V doplněních žaloby žalobkyně rovněž uvádí, že stavebník při realizaci záměru její pozemek použil, poškodil kamennou zídku a stavbu provedl jinak, než jak byla povolena.

4. Žalobkyně dále brojí proti tomu, že jí nebyl ustanoven zástupce z řad advokátů, nesouhlasí s předchozím zamítnutím návrhu na přiznání odkladného účinku žalobě, odvolala souhlas s rozhodnutím věci bez jednání, navrhla provedení místního šetření, vyžádání historických map z katastru nemovitostí, srovnání historické a digitální katastrální mapy, znalecký posudek z oboru geodezie a kartografie a provedení důkazů fotografiemi, mapami a nahrávkami. Navrhla také, aby soud stavebníkovi uložil odstranění stavby.

5. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Zdůraznil, že předmětem soudního přezkumu je zákonnost rozhodnutí o povolení záměru, nikoliv následný faktický způsob provedení stavby. Spory o průběh hranice pozemků, vydržení, historickou držbu nebo určení vlastnického práva náleží do pravomoci civilních soudů. Podle žalovaného nebyla samotná stavba podle výroku správních rozhodnutí umístěna na pozemku žalobkyně. Pozemek žalobkyně je dotčen toliko ochranným pásmem podzemního vedení v okrajové části, a to přibližně v rozsahu 5 m² na severní hranici pozemku.

6. Soud ze správního spisu ověřil, že stavební úřad v podmínce č. 7 výroku II prvostupňového rozhodnutí stanovil, že před zahájením stavebních prací bude projektovaná trasa kabelové přípojky vytyčena odpovědným geodetem a že stavba nesmí být umístěna na jiných pozemcích, než na těch, na nichž byla povolena. Tato podmínka je pro posouzení věci významná, neboť míří právě na riziko, na něž žalobkyně upozorňovala, tedy na možnost zásahu do pozemku parc. č. XE při realizaci záměru.

II. Procesní postup soudu, jednání a rozsah přezkumu

7. Soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů (§ 75 odst. 2 s. ř. s.) a vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). Rozhodným okamžikem pro přezkum je proto den vydání rozhodnutí žalovaného, nikoliv pozdější realizace stavby ani skutečnosti, které nastaly až po vydání napadeného rozhodnutí.

8. Soud ve věci nařídil jednání. Žalobkyně totiž v průběhu řízení výslovně odvolala souhlas s rozhodnutím věci bez jednání, resp. vyslovila nesouhlas s takovým postupem. Za této procesní situace nebylo možné rozhodnout bez jednání jen na základě dřívějšího souhlasu či fikce souhlasu podle § 51 odst. 1 s. ř. s. Judikatura Nejvyššího správního soudu dovozuje, že pokud účastník před rozhodnutím soudu vyjádří nesouhlas s rozhodnutím bez jednání, je nutné tento projev respektovat. Marné uplynutí dvoutýdenní lhůty podle § 51 odst. 1 s. ř. s. neznamená, že by účastník navždy pozbyl právo požadovat nařízení jednání. Soud proto postupoval podle § 49 s. ř. s.

9. Předmětem tohoto řízení je přezkum zákonnosti rozhodnutí o povolení záměru. Není jím spor o průběh hranice pozemků, spor o vydržení, spor o náhradu škody, řízení o odstranění stavby ani řízení o ochraně držby či vlastnického práva podle občanského zákoníku. Soud proto posuzuje, zda správní orgány mohly na základě podkladů, které měly k dispozici v době svého rozhodování, předmětný záměr povolit a zda přitom neporušily veřejná subjektivní práva žalobkyně.

10. Tvrzení žalobkyně o průběhu stavebních prací po vydání napadeného rozhodnutí, o údajném bagrování na jejím pozemku, poškození zídky, položení kabelu mimo povolenou trasu nebo o zvětšení faktického rozsahu ochranného pásma mohou být významná pro jiné právní prostředky ochrany. Mohou odůvodnit podnět stavebnímu úřadu ke kontrolnímu postupu, k řízení o nařízení odstranění stavby nebo k jinému opatření k nápravě, případně občanskoprávní žalobu na ochranu vlastnického práva. Nemohou však samy o sobě založit nezákonnost povolení záměru, pokud by šlo o následné překročení povolené podoby stavby při její realizaci. III. Posouzení žalobních námitek III.1 K námitce, že stavbu nebylo možné povolit bez souhlasu žalobkyně 11. Základní žalobní námitkou je tvrzení, že bez souhlasu žalobkyně jako vlastnice pozemku parc. č. XE nemohla být stavba povolena. Žalobkyně dovozuje, že stavba zasahuje do jejího pozemku, případně že ochranné pásmo představuje věcné břemeno nebo faktické vyvlastnění. Soud této námitce nepřisvědčil.

12. Podle § 182 stavebního zákona jsou účastníky řízení mimo jiné stavebník, obec, vlastník pozemku nebo stavby, na kterých má být záměr uskutečněn, a osoby, jejichž vlastnické nebo jiné věcné právo k sousedním stavbám nebo sousedním pozemkům může být rozhodnutím o povolení záměru přímo dotčeno. Podle § 184 odst. 2 písm. c) stavebního zákona je součástí žádosti o povolení záměru souhlas vlastníka; podrobnosti upravuje § 187 stavebního zákona. Z § 187 odst. 2 vyplývá, že souhlas dokládá stavebník tehdy, není-li vlastníkem pozemku, na němž má být záměr uskutečněn, a není-li ani oprávněn k realizaci záměru z práva stavby nebo ze služebnosti. Podle § 187 odst. 5 stavebního zákona souhlas není potřeba, je-li pro získání potřebných práv k pozemku nebo stavbě pro záměr stanoven zákonem účel vyvlastnění.

13. Pro nynější věc je rozhodné, že samotná stavba nebyla podle výroku prvostupňového rozhodnutí povolena na pozemku parc. č. XE ve vlastnictví žalobkyně. Byla povolena na pozemcích parc. č. XA, XB, XC a XD v katastrálním území X. Povolení stavby proto nevyžadovalo souhlas žalobkyně jako vlastnice pozemku, na němž by měl být záměr uskutečněn, neboť její pozemek takovým pozemkem podle výroku rozhodnutí nebyl.

14. Žalobkyně však byla správními orgány považována za účastnici řízení jako vlastnice sousedního pozemku, jejíž vlastnické právo mohlo být rozhodnutím o povolení záměru přímo dotčeno. Byla vyrozuměna o zahájení řízení, mohla uplatnit námitky, tyto námitky uplatnila, stavební úřad se jimi zabýval a žalovaný se zabýval i jejím odvoláním. Nelze proto přisvědčit tvrzení, že žalobkyně byla v povolovacím řízení procesně obejita.

15. Stavební úřad se zabýval námitkou žalobkyně, že je třeba před povolením stavby vyměřit hranici mezi obecními pozemky a jejím pozemkem parc. č. XE. Správně rozlišil dvě otázky. První otázkou je autoritativní určení vlastnické hranice mezi sousedními pozemky. Ta stavebnímu úřadu nepřísluší. Druhou otázkou je zajištění toho, aby stavba byla realizována pouze na pozemcích, na nichž byla povolena. Tuto druhou otázku stavební úřad zohlednil v podmínce č. 7 výroku II, podle níž musí být projektovaná trasa před zahájením prací vytyčena odpovědným geodetem a stavba nesmí být umístěna na jiných než povolených pozemcích.

16. Tato podmínka je významná pro posouzení zákonnosti povolení. Správní orgán riziko možného zásahu do pozemku žalobkyně nepominul, nýbrž je výslovně ošetřil vykonatelnou podmínkou rozhodnutí. Pokud by stavebník tuto podmínku při realizaci porušil, šlo by o otázku provádění stavby v rozporu s povolením, nikoliv bez dalšího o nezákonnost samotného povolení.

17. Soud proto uzavírá, že záměr nebylo třeba povolovat se souhlasem žalobkyně podle § 187 stavebního zákona, neboť její pozemek nebyl pozemkem, na němž měla být samotná stavba podle povolení uskutečněna. Dotčení žalobkyně spočívalo v postavení vlastnice sousedního pozemku a v dopadu ochranného pásma v okrajové části jejího pozemku. Takové dotčení zakládalo její účastenství a právo uplatnit námitky, nikoli nutně právo zablokovat povolení záměru absencí souhlasu. III.2 K ochrannému pásmu a zásahu do vlastnického práva žalobkyně 18. Podle § 46 odst. 1 zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), v rozhodném znění (dále též „energetický zákon“), je ochranným pásmem zařízení elektrizační soustavy prostor v bezprostřední blízkosti tohoto zařízení určený k zajištění jeho spolehlivého provozu a k ochraně života, zdraví a majetku osob. Ochranné pásmo vzniká dnem nabytí právní moci rozhodnutí o povolení záměru podle stavebního zákona, a pokud není takové povolení vyžadováno, dnem uvedení zařízení elektrizační soustavy do provozu. Podle § 46 odst. 5 písm. a) energetického zákona činí ochranné pásmo podzemního vedení elektrizační soustavy o napětí do 110 kV jeden metr od krajního kabelu vedení na obě jeho strany.

19. Podle § 46 odst. 8 energetického zákona je v ochranném pásmu nadzemního a podzemního vedení, výrobny elektřiny a elektrické stanice zakázáno bez souhlasu vlastníka těchto zařízení zřizovat stavby či umisťovat konstrukce a jiná obdobná zařízení, uskladňovat hořlavé a výbušné látky, provádět zemní práce bez souhlasu vlastníka zařízení a provádět činnosti, které by mohly ohrozit bezpečnost a spolehlivost provozu zařízení nebo podstatně znesnadnit přístup k němu. Podle § 46 odst. 10 téhož zákona je v ochranném pásmu podzemního vedení zakázáno vysazovat trvalé porosty a přejíždět vedení bez ochranných prvků mechanismy o celkové hmotnosti nad 6 tun. Podle § 46 odst. 12 je každý povinen v ochranném pásmu i mimo ně zdržet se jednání, kterým by mohl poškodit elektrizační soustavu nebo ohrozit její bezpečný a spolehlivý provoz.

20. Ochranné pásmo tedy představuje zákonné omezení výkonu vlastnického práva. Nelze je však bez dalšího ztotožnit se zřízením věcného břemene stavebním úřadem ani s vyvlastněním. Věcné břemeno je samostatným institutem soukromého práva, případně může být zřízeno rozhodnutím vyvlastňovacího úřadu, jsou-li pro to splněny zákonné podmínky. Energetický zákon sice v § 25 odst. 4 ukládá provozovateli distribuční soustavy povinnost zřídit věcné břemeno umožňující využití cizí nemovitosti pro účely zřizování a provozování zařízení distribuční soustavy; tato povinnost se však vztahuje k umístění nebo využití cizí nemovitosti samotným zařízením distribuční soustavy. V nynější věci není podle výroku povolení zařízení umístěno na pozemku žalobkyně. Dotčení jejího pozemku je dovozováno pouze v důsledku zákonného ochranného pásma. Naproti tomu ochranné pásmo vzniká přímo ze zákona v návaznosti na povolení nebo uvedení energetického zařízení do provozu a sleduje ochranu bezpečnosti a spolehlivosti provozu elektrizační soustavy.

21. Tento závěr odpovídá rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 3. 2025, č. j. 9 As 239/2024-35. Nejvyšší správní soud v něm posuzoval obdobné dotčení pozemku ochranným pásmem podzemního vedení nízkého napětí a dovodil, že zákonné ochranné pásmo není samo o sobě vyvlastněním. Jde o zákonné omezení vlastnického práva, jehož ústavní přijatelnost je třeba posoudit s ohledem na zákonný základ, legitimní cíl, rozsah zásahu a jeho přiměřenost.

22. Vlastnické právo je chráněno čl. 11 Listiny základních práv a svobod. Není však právem absolutním. Podle čl. 11 odst. 3 Listiny vlastnictví zavazuje a nesmí být zneužito na újmu práv druhých ani v rozporu se zákonem chráněnými obecnými zájmy. Podle čl. 11 odst. 4 Listiny je vyvlastnění nebo nucené omezení vlastnického práva možné ve veřejném zájmu, na základě zákona a za náhradu. Při kolizi ústavně chráněných hodnot je třeba šetřit podstatu a smysl základních práv a využít možnosti minimalizace zásahu do dotčeného práva. Tento požadavek vyplývá i z judikatury Ústavního soudu, zejména z nálezu pléna ze dne 12. 10. 1994, sp. zn. Pl. ÚS 4/94.

23. Soud proto posoudil zásah do vlastnického práva žalobkyně testem proporcionality.

24. Zákonný základ. Ochranné pásmo má přímý zákonný základ v § 46 energetického zákona. Šířka ochranného pásma pro podzemní vedení o napětí do 110 kV činí jeden metr od krajního kabelu na obě strany. Nejde tedy o omezení založené libovůlí správního orgánu, nýbrž o omezení výslovně předvídané zákonem.

25. Legitimní cíl. Povolená stavba sleduje cíl spočívající v zajištění technické infrastruktury a v připojení odběrného místa k distribuční soustavě nízkého napětí. Tento cíl nelze redukovat jen na individuální zájem stavebníka nebo budoucího odběratele. Distribuční soustava je technickou infrastrukturou sloužící k zajištění dodávek elektrické energie. Ochranné pásmo má chránit spolehlivost a bezpečnost provozu energetického zařízení, život, zdraví a majetek osob.

26. Vhodnost. Podzemní kabelová přípojka nízkého napětí je způsobilým prostředkem k dosažení sledovaného cíle. Umožňuje připojení odběrného místa k elektrizační soustavě a ochranné pásmo je s takovým vedením funkčně spojeno. Omezení činností v ochranném pásmu je způsobilé zabránit poškození kabelu a ohrožení bezpečnosti provozu.

27. Potřebnost. Žalobkyně obecně tvrdila, že stavebníka bylo možné připojit jinak. Nepředložila však konkrétní technicky rovnocennou variantu, která by při zachování účelu stavby nezasáhla do jejích práv vůbec nebo méně a současně by nezpůsobila nepřiměřený zásah do práv jiných osob či do veřejných zájmů. Správní orgány vycházely z projektové dokumentace, podle níž má být kabel veden mimo pozemek žalobkyně, podél místní komunikace a v zeleni na obecních pozemcích, s přechodem komunikace protlakem. Minimalizaci zásahu podporuje i podmínka geodetického vytyčení trasy a zákaz umístit stavbu na jiné než povolené pozemky.

28. Přiměřenost v užším smyslu. Na straně žalobkyně stojí vlastnické právo k pozemku parc. č. XE. Na druhé straně stojí zájem na realizaci technické infrastruktury a na bezpečném provozu energetického zařízení. Podle žalovaného zasahuje ochranné pásmo do pozemku žalobkyně pouze v okrajové části, přibližně v rozsahu 5 m², při celkové výměře pozemku žalobkyně přibližně 3 800 m². Dotčená část pozemku není klíčová pro jeho obvyklé užívání a ochranné pásmo nebude bránit běžnému hospodaření ani pohybu techniky. Žalobkyně tvrdí zásah rozsáhlejší, avšak toto tvrzení odvozuje zejména od vlastního názoru na historický průběh hranice a od následného faktického provedení stavby, nikoliv od záměru povoleného správními rozhodnutími.

29. Soud proto uzavírá, že zákonné omezení vlastnického práva ochranným pásmem v posuzovaném rozsahu obstojí v testu proporcionality. Má zákonný základ, sleduje legitimní cíl, je vhodné, potřebné a při zjištěném rozsahu dotčení nepředstavuje pro žalobkyni nepřiměřenou zátěž. Nejde o odnětí vlastnictví, o převod vlastnického oprávnění na jinou osobu ani o zřízení věcného břemene rozhodnutím stavebního úřadu.

30. Soud dodává, že tím nevylučuje případné soukromoprávní nebo veřejnoprávní nároky žalobkyně, pokud by následně došlo k faktickému zásahu do jejího pozemku nebo k omezení či újmě přesahující rámec povoleného záměru. Energetický zákon v § 25 odst. 8 stanoví povinnost provozovatele distribuční soustavy při výkonu zákonných oprávnění co nejvíce šetřit práva vlastníků dotčených nemovitostí a po skončení prací uvést nemovitosti do předchozího stavu, není-li to možné, do stavu odpovídajícího předchozímu účelu nebo užívání. Podle § 25 odst. 9 energetického zákona má vlastník nebo uživatel nemovitosti při splnění tam uvedených podmínek právo na přiměřenou jednorázovou náhradu, kterou je třeba uplatnit u provozovatele distribuční soustavy ve lhůtě stanovené zákonem. Tyto otázky však nejsou předmětem nynějšího řízení o žalobě proti rozhodnutí o povolení záměru. III.3 Ke sporu o hranici pozemků, digitální mapě, historické mapě a navrženým důkazům 31. Podstatná část žalobní argumentace je založena na tvrzení, že digitální katastrální mapa neodpovídá historické mapě a skutečné hranici v terénu. Žalobkyně tvrdí, že hranice mezi jejím pozemkem a obecními pozemky byla po dlouhou dobu tvořena kamennou zídkou a stromy, že digitalizací došlo k posunu hranice a že správní orgány měly před vydáním povolení vyžádat historické mapy, nechat zpracovat znalecký posudek a řízení přerušit do vyřešení civilního sporu o hranici.

32. Podle § 191 odst. 1 stavebního zákona námitky týkající se existence nebo rozsahu vlastnických nebo jiných věcných práv posoudí stavební úřad podle údajů v katastru nemovitostí. Svědčí-li vlastnické nebo jiné věcné právo stavebníkovi, stavební úřad k námitce nepřihlíží. Podle § 191 odst. 2 stavebního zákona stavební úřad řízení přeruší a vyzve účastníka, aby námitku uplatnil u soudu, jen tehdy, zakládají-li údaje v katastru nemovitostí pochybnosti o existenci nebo rozsahu vlastnického nebo jiného věcného práva. Podle § 191 odst. 3 stavebního zákona stavební úřad k námitce nepřihlíží, nebylo-li soudní řízení ve stanovené lhůtě zahájeno, návrh byl odmítnut nebo řízení bylo zastaveno.

33. Toto ustanovení je pro nynější věc klíčové. Stavební úřad není orgánem povolaným k tomu, aby autoritativně určoval vlastnickou hranici mezi sousedními pozemky. Není ani úkolem správního soudu v řízení o žalobě proti stavebnímu povolení, aby nahrazoval civilní řízení o určení hranice či vlastnického práva. Soud posuzuje pouze to, zda správní orgány měly k dispozici takové objektivní a ověřitelné podklady, z nichž mohly vycházet, a zda zde byly takové pochybnosti plynoucí přímo z údajů katastru nemovitostí, které by vyžadovaly postup podle § 191 odst. 2 stavebního zákona.

34. Soud neshledal, že by údaje katastru nemovitostí samy zakládaly pochybnosti ve smyslu § 191 odst. 2 stavebního zákona. Ani příslušný katastrální úřad žalobkyní tvrzenou chybu v katastrálním operátu neshledal, jak plyne ze sdělení ze dne 11. 5. 2026, které žalobkyně soudu předložila při jednání soudu a které bylo též při zmíněném jednání přečteno. Katastrální úřad konstatoval, že zákres předmětných hranic odpovídá starším mapovým podkladům a platné katastrální mapě. Skutečnost, že lomové body hranic jsou evidovány s kódem kvality 8, svědčí o nižší přesnosti evidovaného polohového určení, nikoli sama o sobě o chybě v katastru. Právě s ohledem na tuto nižší přesnost bylo namístě stanovit podmínku geodetického vytyčení projektované trasy před zahájením prací. Taková podmínka dostatečně zajišťuje, aby stavba nebyla fakticky provedena mimo pozemky, na nichž byla povolena.

35. Žalobkyně poukazuje zejména na historické mapy, faktické užívání, zídku, stromy a vlastní přesvědčení o odlišném průběhu hranice. Tato tvrzení mohou být relevantní v občanskoprávním sporu, avšak sama o sobě neznamenají, že by stavební úřad nemohl pro účely povolení záměru vycházet z údajů katastru nemovitostí a z projektové dokumentace, jestliže samotná stavba byla povolena na pozemcích odlišných od pozemku žalobkyně. Samotný tvrzený nesoulad mezi digitální katastrální mapou a ortofotomapou neprokazuje chybu v katastru nemovitostí ani odlišný právní průběh vlastnické hranice. Ortofotomapa může zachycovat faktický stav v terénu, nikoli nutně právní hranici pozemků. Je-li průběh hranice mezi vlastníky sporný, náleží jeho autoritativní určení civilnímu soudu, nikoli stavebnímu úřadu ani správnímu soudu v řízení o žalobě proti povolení záměru.

36. Zvláštní senát v usnesení ze dne 20. 3. 2007, č. j. Konf 31/2006-21, uvedl, že veřejnoprávní prvek u určení hranice spočívá pouze v tom, že výsledek sporu se následně eviduje v katastru nemovitostí. Pravomoc rozhodovat spor o hranici katastrálnímu úřadu nepřísluší. Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 20. 7. 2017, č. j. 2 As 317/2016-39, dovodil, že je-li průběh hranice mezi vlastníky sporný, je o něm s konečnou platností oprávněn rozhodnout jen civilní soud v nalézacím řízení. V rozsudku ze dne 15. 1. 2021, č. j. 5 As 264/2019-24, Nejvyšší správní soud zdůraznil, že obnova katastrálního operátu přepracováním je formální a evidenční postup, který sám nesměřuje ke změně právních vztahů. Určení hranice je třeba se domáhat u obecného soudu. V rozsudku ze dne 18. 10. 2018, č. j. 4 As 240/2018-38, Nejvyšší správní soud dále uvedl, že samotná existence porostů přesahujících evidovanou hranici sama o sobě nevypovídá o právním průběhu hranice.

37. Soud nepřehlédl, že žalobkyně navrhla řadu důkazů: znalecký posudek z oboru geodezie a kartografie, místní šetření, vyžádání historických map, srovnání historické a digitální katastrální mapy, fotografie, mapy a nahrávky apod. Soud tyto důkazní návrhy nepominul. Podle § 52 odst. 1 s. ř. s. soud rozhodne, které z navržených důkazů provede; podle § 77 odst. 2 s. ř. s. může dokazování zopakovat nebo doplnit. Není však povinen provádět důkazy, které nejsou potřebné pro posouzení zákonnosti napadeného rozhodnutí.

38. Soud navržené důkazy neprovedl, protože směřují primárně k prokazování odlišného historického nebo faktického průběhu hranice pozemků, případně k tvrzenému vydržení či dlouhodobé držbě. Takové dokazování by fakticky nahrazovalo civilní řízení o určení hranice nebo vlastnického práva. Pro posouzení zákonnosti napadeného rozhodnutí bylo rozhodné, že správní orgány vycházely z katastrálních údajů a projektové dokumentace, že samotná stavba nebyla povolena na pozemku žalobkyně a že riziko odchylky při realizaci bylo ošetřeno podmínkou geodetického vytyčení trasy a zákazem umístit stavbu na jiné než povolené pozemky.

39. Neprovedení uvedených důkazů proto není opomenutím důkazů. Opomenutým důkazem je takový důkaz, s nímž se soud nijak nevypořádá, ačkoliv byl navržen a mohl být pro rozhodnutí významný. Zde soud důkazní návrhy výslovně hodnotí a vysvětluje, proč je nepovažuje za potřebné. Žalobkyně může svá tvrzení o historické hranici, vydržení, dlouhodobé držbě či nesouladu katastrální mapy se skutečným právním stavem uplatnit v řízení před civilním soudem, zejména prostřednictvím žaloby směřující k určení hranice, jsou-li splněny zákonné podmínky.

40. Soud pro úplnost uvádí, že podle § 1028 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále též „občanský zákoník“), jsou-li hranice mezi pozemky neznatelné nebo pochybné, má každý soused právo požadovat, aby je soud určil podle poslední pokojné držby, a nelze-li ji zjistit, podle slušného uvážení. Podle § 1042 občanského zákoníku se vlastník může domáhat ochrany proti každému, kdo neprávem zasahuje do jeho vlastnického práva nebo je ruší jinak než tím, že mu věc zadržuje. Tyto prostředky však náleží do pravomoci civilních soudů a nejsou předmětem nynějšího přezkumu. III.4 K námitce porušení procesních práv žalobkyně ve správním řízení 41. Žalobkyně tvrdí, že byla správními orgány obejita, nebyla dostatečně informována, nebyla jí vysvětlena povaha ochranného pásma, nebyla jí zaslána projektová dokumentace a správní orgány se nevypořádaly s jejími námitkami. Soud těmto námitkám nepřisvědčil.

42. Podle § 36 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též „správní řád“), jsou účastníci oprávněni navrhovat důkazy a činit návrhy. Podle § 36 odst. 2 mají právo vyjádřit v řízení své stanovisko a podle § 36 odst. 3 jim musí být před vydáním rozhodnutí dána možnost vyjádřit se k podkladům rozhodnutí. Podle § 38 odst. 1 správního řádu mají účastníci a jejich zástupci právo nahlížet do spisu. Podle § 38 odst. 4 je s tím spojeno právo činit si výpisy a právo na pořízení kopií spisu nebo jeho části.

43. Ze správních rozhodnutí a ze správního spisu vyplývá, že stavební úřad vyrozuměl známé účastníky o zahájení řízení, stanovil lhůtu k podání námitek a poučil je o možnosti vyjádřit se k podkladům. Žalobkyně této možnosti využila a námitky uplatnila. Následně podala odvolání, které žalovaný posoudil jako včasné a přípustné a věcně se jím zabýval. Žalobkyně tedy nebyla z řízení vyloučena a mohla uplatnit procesní práva.

44. Správní řád ani stavební zákon neukládají správnímu orgánu obecnou povinnost zasílat každému účastníkovi kompletní projektovou dokumentaci. Účastníkovi však musí být umožněno nahlédnout do spisu a vyjádřit se k podkladům. Žalobkyně netvrdí konkrétní okolnost, že by jí bylo nahlížení do spisu odepřeno rozhodnutím podle § 38 odst. 5 správního řádu, ani že by o nahlížení žádala a správní orgán jí v tom nezákonně zabránil. Námitka proto nezakládá nezákonnost napadeného rozhodnutí.

45. Odůvodnění prvostupňového rozhodnutí je stručné, není však nepřezkoumatelné. Stavební úřad vymezil podstatné námitky žalobkyně, vysvětlil, proč nemůže rozhodovat o vlastnické hranici, proč podle projektové dokumentace nemá být pozemek žalobkyně použit pro samotnou stavbu, a proč požadavek na vytyčení trasy promítl do podmínky č.

7. Žalovaný poté posouzení doplnil, zejména ve vztahu k ochrannému pásmu a rozsahu jeho dopadu na pozemek žalobkyně. Rozhodnutí obou stupňů ve vzájemné souvislosti poskytují dostatečné důvody, pro které byl záměr povolen a námitky žalobkyně nebyly shledány důvodnými.

46. Soud neshledal ani porušení § 68 odst. 3 správního řádu. Správní orgány uvedly důvody výroku, podklady pro rozhodnutí, úvahy, jimiž se řídily, a vypořádaly podstatné námitky účastnice. Správní orgány nemusely reagovat na každý dílčí argument žalobkyně samostatnou pasáží, pokud z odůvodnění vyplývá, proč její argumentaci jako celek nepřisvědčily. III.5 K návrhu na odstranění stavby a k tvrzením o „černé stavbě“ 47. Žalobkyně požaduje, aby soud stavebníkovi uložil povinnost odstranit stavbu, kterou označuje za černou stavbu. Takový návrh nemůže být v tomto řízení úspěšný.

48. V řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu soud podle § 78 s. ř. s. napadené rozhodnutí zruší, je-li žaloba důvodná, nebo žalobu zamítne, není-li důvodná. Soud v tomto typu řízení nenahrazuje stavební úřad a nemůže přímo stavebníkovi uložit odstranění stavby. Řízení o odstranění stavby je samostatným správním řízením vedeným stavebním úřadem.

49. Podle § 250 odst. 1 písm. b) stavebního zákona stavební úřad nařídí stavebníkovi nebo vlastníkovi stavby odstranit stavbu, pokud je prováděna nebo byla provedena bez povolení podle stavebního zákona anebo v rozporu s ním. Podle § 250 odst. 1 písm. c) totéž platí pro stavbu prováděnou nebo provedenou na základě povolení, které bylo zrušeno. Tvrdí-li žalobkyně, že stavebník provedl stavbu na jejím pozemku nebo jinak v rozporu s vydaným povolením, může dát stavebnímu úřadu podnět k zahájení řízení z moci úřední podle § 42 správního řádu. Pokud by stavební úřad přes takový podnět nekonal a byly splněny podmínky zákona, lze se dále domáhat opatření proti nečinnosti podle § 80 odst. 2 správního řádu.

50. Rozšířený senát Nejvyššího správního soudu v rozsudku ze dne 26. 3. 2021, č. j. 6 As 108/2019-39, č. 4178/2021 Sb. NSS, označovaném jako ŽAVES, dovodil, že ten, kdo tvrdí, že je dotčen na svém hmotném právu faktickou nečinností stavebního úřadu, jenž nezahájil řízení o odstranění nepovolené stavby, se za splnění podmínek subsidiarity může bránit zásahovou žalobou podle § 82 a násl. s. ř. s. Tento prostředek však není totožný s nynějším řízením o žalobě proti rozhodnutí o povolení záměru.

51. Soud proto v tomto řízení nemůže stavebníkovi uložit odstranění stavby. Může pouze posoudit zákonnost napadeného rozhodnutí. Pokud se po právní moci povolení ukáže, že stavba byla provedena mimo povolené pozemky nebo v rozporu s podmínkami povolení, je to důvod pro samostatný postup stavebního úřadu, případně pro využití soukromoprávní ochrany žalobkyně, nikoli pro přímé uložení odstranění stavby v tomto rozsudku. Z těchto důvodů soud též neprovedl žádný z důkazů, jimiž se žalobkyně snažila prokázat, že stavba byla realizována v rozporu s rozhodnutím o povolení stavby (napadeným žalobou) na jejím pozemku (a že se snažila realizaci stavby zabránit – různými žádostmi, stížnostmi, podněty apod.). Pro toto řízení jsou též zcela irelevantní žádosti, stížnosti, podněty, dotazy apod. adresované rozličným subjektům (stejně jako odpovědi na ně), neboť skutečnost, že žalobkyně s povolením předmětné stavby ani s její realizací nesouhlasila a nadále nesouhlasí, není mezi účastníky sporná. Taktéž soud neprováděl dokazování listinami založenými ve správním spise, neboť podle ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu (dále též „NSS“) správní spis představuje obraz a výsledek správního řízení a dokládá skutkový a právní stav, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Pokud správní soud při přezkumu rozhodnutí správního orgánu pouze vychází z údajů a listin obsažených ve správním spise, aby tento stav ověřil, nejde o dokazování ve smyslu § 52 s. ř. s. Tento závěr byl vysloven zejména v rozsudku NSS ze dne 29. 1. 2009, č. j. 9 Afs 8/2008-117, publ. pod č. 2383/2011 Sb. NSS, a dále potvrzen mimo jiné rozsudkem rozšířeného senátu NSS ze dne 18. 12. 2018, č. j. 4 As 113/2018-39, podle něhož se písemnosti obsažené ve správním spise jako podkladu pro rozhodování správního soudu nedokazují. Soud měl k dispozici spis žalovaného v listinné podobě a spis správního orgánu prvého stupně v elektronické podobě. III.6 K odkladnému účinku, ustanovení zástupce a tvrzené nerovnosti zbraní 52. Žalobkyně opakovaně brojí proti tomu, že žalobě nebyl přiznán odkladný účinek a že jí nebyl ustanoven advokát. Tyto otázky soud řešil samostatnými procesními usneseními. V nynějším rozsudku se jimi zabývá jen v rozsahu, v němž žalobkyně tvrdí, že tyto procesní okolnosti ovlivnily její právo na spravedlivý proces.

53. Usnesením ze dne 8. 1. 2026, č. j. 52 A 59/2025-51, soud žalobkyni přiznal osvobození od soudních poplatků v plném rozsahu, avšak zamítl návrh na přiznání odkladného účinku žalobě. Soud vyšel z § 73 odst. 2 s. ř. s., podle něhož lze žalobě přiznat odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Soud zdůraznil, že odkladný účinek je mimořádným institutem a že žalobkyně netvrdila a nedoložila individualizovanou závažnou újmu v rozsahu vyžadovaném § 73 odst. 2 s. ř. s.

54. Tento postup odpovídá judikatuře Nejvyššího správního soudu. Usnesení NSS ze dne 25. 1. 2024, č. j. 10 As 331/2023-84, zdůrazňuje výjimečnost odkladného účinku a povinnost žadatele tvrdit konkrétní a individualizovanou újmu. Usnesení NSS ze dne 24. 5. 2024, č. j. 8 As 115/2024-108, dále dovodilo, že újma spočívající v tom, že stavebník v průběhu soudního přezkumu stavbu realizuje, je zpravidla újma odstranitelná; osoby dotčené neoprávněnou stavbou mohou po rozsudku rozšířeného senátu ve věci ŽAVES využít prostředky proti faktické nečinnosti stavebního úřadu při zahájení řízení o odstranění stavby.

55. Rozhodnutí o odkladném účinku je svou povahou předběžné a nepředjímá výsledek meritorního přezkumu. Nepřiznání odkladného účinku proto samo o sobě nemůže založit nezákonnost napadeného správního rozhodnutí ani porušení práva žalobkyně na soudní ochranu.

56. Usnesením ze dne 19. 2. 2026, č. j. 52 A 59/2025-62, soud zamítl návrh žalobkyně na ustanovení zástupce z řad advokátů. Podle § 35 odst. 10 s. ř. s. může předseda senátu ustanovit navrhovateli zástupce, jsou-li u něj předpoklady pro osvobození od soudních poplatků a je-li to nezbytně třeba k ochraně jeho práv. Soud zohlednil, že žalobkyně byla osvobozena od soudních poplatků, avšak její žaloba i další podání byla srozumitelná, obsahovala konkrétní žalobní body, žalobkyně byla schopna se soudem komunikovat, reagovat na výzvy a uplatňovat svá procesní práva. Žalobkyně prokázala, že je schopna formulovat skutkové i právní námitky, odkazovat na právní předpisy a judikaturu a reagovat na procesní vývoj řízení (při jednání dne 17. 6. 2026 též potvrdila, že obsah svých podání konzultuje s AI). Věc zároveň nebyla po právní stránce natolik mimořádně složitá, aby bylo ustanovení advokáta nezbytné k ochraně jejích práv.

57. Tento závěr odpovídá § 35 odst. 10 s. ř. s. i judikatuře Nejvyššího správního soudu, podle níž řízení před krajským soudem ve správním soudnictví není řízením s povinným advokátním zastoupením a ustanovení zástupce je výjimečným institutem. Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 2. 7. 2019, č. j. 5 As 388/2018-16, uvedl, že správní soudnictví v prvním stupni je koncipováno tak, že účastník bez právního vzdělání je zpravidla schopen vystupovat sám, přičemž soud má povinnost poskytnout mu potřebná procesní poučení podle § 36 odst. 1 s. ř. s. Povinné zastoupení advokátem je vyžadováno až v řízení o kasační stížnosti, nestanoví-li zákon jinak (§ 105 odst. 2 s. ř. s.).

58. Soud neshledal, že by neustanovením advokáta došlo k porušení rovnosti zbraní nebo práva žalobkyně na spravedlivý proces. Žalobkyně uplatnila obsáhlé a srozumitelné námitky, soud je posuzoval podle obsahu a věcně je vypořádal. Skutečnost, že soud jejím námitkám nepřisvědčil, není důsledkem absence advokátního zastoupení, nýbrž právního posouzení věci. III.7 K dalším tvrzením žalobkyně, včetně tvrzení o podvodu a zneužití pravomoci 59. Žalobkyně ve svých podáních používá výrazně hodnotící formulace a hovoří o podvodu, zneužití správní moci, cíleném obcházení zákona a koordinovaném postupu správních orgánů, obce, provozovatele distribuční soustavy a dalších subjektů. Soud rozumí tomu, že žalobkyně vnímá věc jako zásadní zásah do svého vlastnictví. V soudním přezkumu však musí vycházet z konkrétních skutkových tvrzení, důkazních podkladů a právně relevantních námitek.

60. Žalobkyně nepředložila konkrétní podklady, které by prokazovaly podvodné jednání správních orgánů nebo zneužití pravomoci při vydání napadeného rozhodnutí. Skutečnost, že stavebník předložil projektovou dokumentaci, správní orgány z ní vycházely, vycházely rovněž z údajů katastru nemovitostí a neprovedly žalobkyní požadované dokazování historickou hranicí, neprokazuje podvod. Jde o nesouhlas žalobkyně s tím, jak správní orgány vymezily předmět řízení a jak odlišily povolení záměru od sporu o vlastnickou hranici. Tento nesouhlas však soud neshledal důvodným.

IV. Závěr a náklady řízení

61. Soud shrnuje, že správní orgány nepochybily způsobem, který by zakládal nezákonnost napadeného rozhodnutí. Samotná stavba nebyla podle výroku stavebního povolení umístěna na pozemku žalobkyně. Stavební úřad reagoval na námitku žalobkyně týkající se vytyčení trasy a stanovil podmínku, že trasa bude před zahájením prací vytyčena odpovědným geodetem a že stavba nesmí být umístěna na jiných než povolených pozemcích. Žalovaný se zabýval i ochranným pásmem a jeho dopadem na pozemek žalobkyně. Omezení vlastnického práva vyvolané ochranným pásmem má zákonný základ a při zjištěném rozsahu dotčení obstojí v testu proporcionality.

62. Námitky žalobkyně týkající se historické hranice, nesouladu digitální a historické mapy, vydržení či dlouhodobé držby míří primárně do civilního sporu o hranici pozemků a vlastnické právo. Soud je v tomto řízení nemůže autoritativně řešit. Námitky týkající se faktického provedení stavby po vydání napadeného rozhodnutí mohou být předmětem kontrolních či nápravných postupů stavebního úřadu, řízení o odstranění stavby, zásahové žaloby při splnění zákonných podmínek nebo civilní žaloby, nikoli důvodem pro zrušení napadeného rozhodnutí, pokud povolení samo stavbu na pozemku žalobkyně neumísťuje.

63. Soud neshledal ani porušení procesních práv žalobkyně. Žalobkyně byla účastnicí povolovacího řízení, mohla uplatnit námitky, ty uplatnila a správní orgány se jimi zabývaly. Soud rovněž vypořádal všechny podstatné důkazní návrhy a vysvětlil, proč navržené důkazy neprovedl.

64. Protože soud neshledal žalobní námitky důvodnými a nezjistil ani vady, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti, žalobu podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl (výrok I).

65. O náhradě nákladů řízení mezi žalobkyní a žalovaným soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobkyně neměla ve věci úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovaný měl ve věci úspěch, avšak práva na náhradu nákladů řízení se vzdal. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II).

66. O nákladech osoby zúčastněné na řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 5 s. ř. s. Osoba zúčastněná na řízení má právo na náhradu nákladů řízení vůči neúspěšnému žalobci, pokud bránila své právo vyplývající z rozhodnutí napadeného žalobou. V ostatních případech má právo na náhradu jen nákladů vzniklých v souvislosti s plněním povinnosti uložené soudem, popřípadě dalších nákladů z důvodů zvláštního zřetele hodných. V nynější věci osoba zúčastněná na řízení podle obsahu spisu právo na náhradu nákladů řízení neuplatnila a ani jí nevznikly prokazatelné náklady, které by bylo namístě přiznat. Soud jí proto náhradu nákladů řízení nepřiznal (výrok III). Poučení: Rozsudek, který byl doručen účastníkům, je v právní moci. Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost (mimořádný opravný prostředek) ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. V Pardubicích dne 17. června 2026 JUDr. Petra Venclová, Ph.D. v. r. předsedkyně senátu Shodu s prvopisem potvrzuje X.