52 A 64/2025

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci v Králové – pobočka v Pardubicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Petry Venclové, Ph.D., a soudců JUDr. Aleše Korejtka a Mgr. et Mgr. Jaroslava Vávry ve věci žalobce: X, narozen dne X, bytem X, zastoupen JUDr. Radkem Bechyněm, advokátem, sídlem Legerova 148, 280 02 Kolín, proti žalovanému: Krajský úřad Pardubického kraje, sídlem Komenského náměstí 125, 532 11 Pardubice, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 9. 2025, č. j. KUPA-18361/2025-3, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Žalobce se žalobou domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 9. 2025, č. j. KUPA- 18361/2025-3. Tímto rozhodnutím žalovaný podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též „správní řád“), zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Magistrátu města Pardubic, odboru dopravy, ze dne 4. 6. 2025, č. j. MAG/ODSA-12B/2025-38/PM-II. Správní orgán I. stupně uvedeným rozhodnutím podle § 123f odst. 3 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, v rozhodném znění (dále též „zákon o silničním provozu“), zamítl námitky žalobce proti provedeným záznamům bodů v registru řidičů a potvrdil záznam celkem 12 bodů v bodovém hodnocení žalobce.

2. Ze správního spisu plyne, že správní orgán I. stupně dne 13. 5. 2025 vypravil žalobci oznámení o dosažení 12 bodů v bodovém hodnocení řidiče a výzvu k odevzdání řidičského průkazu. Písemnost byla žalobci doručena dne 20. 5. 2025. Správní orgán I. stupně založil do spisu výpis z evidenční karty řidiče, výpis z bodového hodnocení řidiče a oznámení o uložení pokuty za přestupek příkazem na místě vztahující se k jednotlivým bodovým záznamům.

3. Žalobce dne 22. 5. 2025 podal námitky proti záznamům bodů. Správní orgán I. stupně je rozhodnutím ze dne 4. 6. 2025 zamítl jako nedůvodné a potvrdil záznam 12 bodů. Žalobce podal proti rozhodnutí blanketní odvolání, které na výzvu správního orgánu doplnil. Žalovaný odvolání zamítl a rozhodnutí správního orgánu I. stupně potvrdil.

4. Podle obsahu správního spisu byly žalobci do bodového hodnocení zahrnuty tyto záznamy:  dne 23. 3. 2024 uložila Městská policie Sezemice žalobci pokutu příkazem na místě za překročení nejvyšší dovolené rychlosti v obci o 10 km/h (za toto jednání byly zaznamenány 2 body),  dne 11. 9. 2024 uložila Městská policie Sezemice žalobci pokutu příkazem na místě za překročení nejvyšší dovolené rychlosti v obci o 16 km/h (za toto jednání byly zaznamenány 2 body),  dne 5. 1. 2025 uložila Městská policie Pardubice žalobci pokutu příkazem na místě za překročení nejvyšší dovolené rychlosti stanovené dopravní značkou v obci o 15 km/h (za toto jednání byly zaznamenány 2 body),  dne 7. 2. 2025 uložila Městská policie Pardubice žalobci pokutu příkazem na místě za překročení nejvyšší dovolené rychlosti v obci o 23 km/h (za toto jednání byly zaznamenány 4 body),  dne 5. 5. 2025 uložila Městská policie Sezemice žalobci pokutu příkazem na místě za překročení nejvyšší dovolené rychlosti v obci o 10 km/h (za toto jednání byly zaznamenány 2 body). Součet těchto záznamů činí 12 bodů.

5. Žalobce v žalobě namítá především to, že správní orgány nemohly vycházet pouze z oznámení o uložení pokuty za přestupek příkazem na místě. Podle žalobce měly opatřit příkazové bloky, popřípadě jejich originály nebo kopie, a ověřit, zda obsahují všechny zákonné náležitosti. Žalobce obecně poukazuje na náležitosti týkající se označení osoby obviněného, času a místa skutku, popisu jednání, právní kvalifikace včetně formy zavinění, výše pokuty, označení správního orgánu, údajů o oprávněné úřední osobě, data a místa vydání a podpisů. Tvrdí rovněž, že žalovaný nedostatečně vypořádal jeho odvolací argumentaci a že postup správních orgánů se odchyluje od postupu jiných správních orgánů v obdobných věcech.

6. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Uvedl, že řízení podle § 123f zákona o silničním provozu není řízením o přezkumu zákonnosti ani věcné správnosti pravomocných příkazů na místě. Správní orgány podle žalovaného ověřily existenci způsobilých podkladů, soulad provedených záznamů s těmito podklady a správnost počtu zaznamenaných bodů. Žalobcovy námitky byly podle žalovaného obecné, paušální, šablonovité [zástupce žalobce obdobné či zcela totožné - a nijak ve vztahu ke konkrétní věci individualizované - námitky používá při zastupování různých účastníků, kteří rovněž dosáhli 12 bodů v bodovém hodnocení řidiče, opakovaně (žalovaný některá správní řízení v odůvodnění svého rozhodnutí identifikoval)] a nezpůsobilé vyvolat pochybnost o údajích obsažených v oznámeních o uložení pokuty příkazem na místě. Žalovaný dále ve vyjádření k žalobě upozornil, že žalobní argumentace ve značné míře koresponduje s odvolací argumentací a s argumentací, kterou zástupce žalobce uplatnil i v jiných žalobách v obdobných věcech [a tato skutečnost neunikla ani Nejvyššímu správnímu soudu (dále též „NSS“)]. Žalobce podle žalovaného ve správním řízení nepředložil žádný důkaz ani konkrétní důkazní návrh, pouze požadoval doplnění spisu o příslušné příkazové bloky.

II. Posouzení věci soudem

7. Soud přezkoumal v mezích žalobních bodů (§ 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, dále též „s. ř. s.“) žalobou napadené rozhodnutí [přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s. ř. s.)] a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

8. Předně soud připomíná, že řízení před správními soudy je ovládáno přísnou dispoziční zásadou, která se projevuje mimo jiné tím, že je soud v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu oprávněn přezkoumávat napadené výroky správního rozhodnutí jen v mezích žalobních bodů (§ 75 odst. 2 s. ř. s.). Přezkoumá-li soud žalobou napadené rozhodnutí nad rámec žalobních bodů, překročí rámec přezkumné činnosti vymezený v § 75 odst. 2 s. ř. s., přičemž Nejvyšší správní soud již v minulosti vyslovil, že „jinou vadou řízení před soudem“ s vlivem na zákonnost rozhodnutí o věci samé je, pokud krajský soud přezkoumá a poté zruší žalobou napadené správní rozhodnutí z důvodu, který nebyl žalobcem uplatněn jako žalobní bod. Takový postup krajského soudu je nejen popřením dispoziční zásady, kterou je ovládáno správní soudnictví, ale znamená i zásah do principu rovnosti účastníků řízení (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 2. 2008, č. j. 7 Afs 216/2006-63, z novějších rozhodnutí pak např. rozsudky ze dne 5. 3. 2015, č. j. 6 Afs 3/2015 – 29, ze dne 12. 3. 2020, č. j. 7 Azs 426/2019 – 38, bod 10, či ze dne 4. 4. 2024, č. j. 5 Afs 20/2023 – 31, bod 34).

9. Od žalobce, který vymezuje hranice soudního přezkumu, se tedy oprávněně žádá procesní zodpovědnost. Soud za něj nesmí nahrazovat jeho projev vůle a vyhledávat na jeho místě vady napadeného správního rozhodnutí. Takovým postupem by soud přestal být nestranným rozhodčím sporu, ale přebíral by funkci žalobcova advokáta (viz rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 8. 2010, č. j. 4 As 3/2008 – 78). V odůvodnění rozsudku rozšířeného senátu ze dne 20. 7. 2018, č. j. 3 Azs 66/2017 – 31, č. 3733/2018 Sb. NSS, Nejvyšší správní soud uvedl, že ve lhůtě pro podání žaloby musí uplatnit žalobce alespoň jeden žalobní bod, aby jeho žaloba byla projednatelná, jinak má být odmítnuta podle § 37 odst. 5 s. ř. s. O další žalobní body lze podanou žalobu rozšířit jen ve lhůtě pro její podání (§ 71 odst. 2 s. ř. s.). K žalobním bodům uplatněným po uplynutí lhůty pro podání žaloby soud nesmí přihlédnout. Takto upravená koncentrace řízení není samoúčelná. Jejím smyslem je postavit najisto rozsah důvodů, na jejichž základě bude soud přezkoumávat napadené rozhodnutí, čímž má být zajištěna patřičná míra právní jistoty účastníků řízení a rychlosti řízení. Současně platí, že prostřednictvím následného „doplňování“ žaloby nelze „do věci přinášet nic zásadně nového ve smyslu dalších důvodů pro zrušení napadeného rozhodnutí. V opačném případě by totiž byl naopak na místě závěr, že se jedná o rozšíření o další žalobní bod“ (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 4. 2013, č. j. 7 As 10/2013-30). I kdyby žalobce tvrdil, že v žalobě uplatnil námitky jen v obecné rovině a doplňujícími podáními je jen rozvedl a konkretizoval, musel by toto doplnění učinit ve zmíněné zákonné lhůtě (§ 71 odst. 2 s. ř. s.). Jak totiž výstižně v minulosti konstatoval desátý senát Nejvyššího správního soudu, „uplatnění obecné žalobní námitky není otevřením bezedné nádoby možných pochybení správního orgánu, ze kterých žalobce může libovolně vytahovat další a další konkrétní námitky až do rozhodnutí soudu, ale pouze zastřešující typovou kvalifikací konkrétních námitek, které nicméně žalobce musí uplatnit ve lhůtě pro podání žaloby“ (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 12. 2017, č. j. 10 Afs 100/2017-91, bod 21).

10. Pokud jde o náležitosti žalobních bodů, Nejvyšší správní soud setrvale judikuje, že § 71 odst. 1 písm. d) s. ř. s. žalobci ukládá povinnost uvést v žalobě konkrétní (tj. ve vztahu k žalobci a k projednávané věci individualizovaná) skutková tvrzení doprovázená (v témže smyslu) konkrétní právní argumentací, z nichž plyne, z jakých důvodů považuje žalobce napadené výroky rozhodnutí za nezákonné nebo nicotné (srov. k tomu obdobné závěry vyslovené ve výše zmíněném rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 10. 2004, č. j. 4 Azs 149/2004-52, zveřejněném pod číslem 488/2005 Sb. NSS; z klasické starší judikatury viz např. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 1. 1993, č. j. 6 A 85/92-5). Nepostačí proto, vytýká-li žaloba obecně, že zákon byl porušen a obecně odkazuje k zákonným ustanovením, nebo vytýká-li vadnost řízení, aniž by zároveň poukazovala na konkrétní skutečnosti, z nichž je takové tvrzení dovozováno. Žalobce je povinen v žalobě vylíčit, jakých nezákonných kroků, postupů, úkonů, úvah, hodnocení či závěrů se měl správní orgán vůči němu dopustit v procesu vydání napadeného rozhodnutí či přímo rozhodnutím samotným, a rovněž je povinen ozřejmit svůj právní náhled na to, proč se má jednat o nezákonnosti. Právní náhled na věc se přitom nemůže spokojit pouze s obecnými odkazy na určitá ustanovení zákona bez souvislosti se skutkovými výtkami (srov. rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 12. 2005, č. j. 2 Azs 92/2005 - 57, publikovaný pod č. 835/2006 Sb. NSS, a rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 5. 2005, č.j. 8 Azs 52/2005 - 56, a ze dne 22. 4. 2004, č. j. 6 Azs 22/2004 - 42).

11. Konkretizace faktů dostatečně substancovanými žalobními body je důležitá nejen z hlediska soudu, tj. pro stanovení programu sporu a vytyčení mezí, v nichž se soud může v souladu s dispoziční zásadou pohybovat, ale má význam i pro žalovaného. Stěžejní procesní zásadou je rovnost účastníků před soudem vyjadřovaná někdy jako rovnost zbraní. Každá procesní strana by měla mít přiměřenou možnost uplatnit své argumenty za podmínek, které ji citelně neznevýhodňují v porovnání s protistranou. Provedením této zásady je potom též požadavek náležité substanciace přednesů stran. Jedině tím, že strana svůj přednes dostatečně konkretizuje, umožní druhé straně k tomuto přednesu učinit vyjádření. Pokud je tvrzení jedné procesní strany jen povšechné a nekonkrétní, neví druhá strana, k čemu se má vlastně vyjádřit; tím se přirozeně snižuje i její možnost náležité procesní obrany (viz tamtéž). Z tohoto důvodu obsah a kvalita žaloby v podstatě předurčuje obsah rozhodnutí soudu (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 6. 2005, č. j. 7 Afs 104/2004 – 54, popř. rozsudek téhož soudu ze dne 18. 7. 2013, č. j. 9 Afs 35/2012 – 42). Není totiž úkolem soudů ve správním soudnictví, aby nahrazovaly činnost žalobce při formulaci žalobních námitek a samy je dotvářely [již vůbec pak správním soudům nepřísluší vyhledávat vady správního rozhodnutí, aniž by tyto byly výslovně namítány (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 8. 2015, č. j. 2 Azs 101/2015 – 32, či rozsudek téhož soudu ze dne 19. 11. 2015, č. j. 2 As 218/2015 – 6)]. Tímto postupem by byla ostatně popřena rovnost stran v řízení před soudem a žalovanému správnímu orgánu by byla odňata možnost efektivně hájit své rozhodnutí. Nejvyšší správní soud např. v odůvodnění rozsudku ze dne 27. 2. 2015, č. j. 6 Ads 5/2015 – 20, konstatoval, že „soud ... v žádném případě není povinen žalobní body domýšlet, fantazijně o nich spekulovat, resp. konstruovat namísto žalobce všechny možné zásahy do jeho veřejných subjektivních práv, jinak by porušil dispoziční zásadu, podle níž má žalobce ve svých rukou určit, proti čemu a proč žalobu podává, a tím i závazně vymezit rozsah, v němž se má soud věcí zabývat“. Jestliže tedy žalobce v žalobě vytkne napadenému správnímu rozhodnutí vady jen v obecné rovině, aniž by poukázal na zcela konkrétní skutečnosti, v nichž spatřuje pochybení, či uplatní námitku stručnou, je zcela dostatečné, pokud se k takto obecným námitkám vyjádří krajský soud jen v obecné rovině a postačí též zpravidla jen stručně pojaté odůvodnění soudu (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 5. 2013, č. j. 2 Afs 77/2012 – 21).

12. Soud tedy shrnuje, že míra podrobnosti odezvy správního soudu je závislá na tom, jak detailně své námitky žalobce v žalobě formuluje. Omezí-li se žalobce na pouhá obecná konstatování, nemůže na ně správní soud reagovat jinak než srovnatelně obecně (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 9. 2018, č. j. 8 Afs 170/2018 – 36, bod 20).

13. Žalovaný řádně odůvodnil své závěry, přičemž proti argumentaci žalovaného žalobce v žalobě postavil obdobné námitky jako uplatňoval v odvolání, aniž by předložil konkrétní relevantní konkurující argumentaci zpochybňující správnost závěrů žalovaného [za žalobní (či kasační) námitku nelze i dle Nejvyššího správního soudu „rozhodně považovat pouhé negace pečlivě odůvodněných závěrů“ správních orgánů (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 2. 2019, č. j. 5 Afs 126/2017 - 43, bod 50)]. Soud proto odkazuje na odůvodnění správních orgánů (která tvoří materiálně jeden celek) a k věci dodává následující: II.a Relevantní právní úprava 14. Bodové hodnocení slouží ke sledování opakovaného páchání vybraných protiprávních jednání v provozu na pozemních komunikacích a počet bodů za tato jednání stanoví příloha zákona (§ 123a zákona o silničním provozu). Řidiči se zaznamená stanovený počet bodů, byl-li mu uložen správní trest za jednání zařazené do bodového hodnocení. Záznam se provádí zejména na základě oznámení o uložení pokuty příkazem na místě nebo na základě rozhodnutí o přestupku (§ 123b odst. 1 a 2 zákona o silničním provozu). Oznámení o uložení pokuty příkazem na místě doručuje příslušnému obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností mimo jiné obecní policie (§ 123b odst. 3 zákona o silničním provozu).

15. Dosáhne-li řidič celkového počtu 12 bodů, příslušný obecní úřad mu tuto skutečnost oznámí a vyzve jej k odevzdání řidičského průkazu (§ 123c odst. 1 a 3 zákona o silničním provozu). Nesouhlasí-li řidič s provedeným záznamem bodů, může podat písemné námitky. Jsou-li nedůvodné, správní orgán je rozhodnutím zamítne a záznam potvrdí (§ 123f odst. 1 až 3 zákona o silničním provozu).

16. Pokutu příkazem na místě lze uložit tehdy, jsou-li splněny zákonné podmínky tohoto zkráceného projednání přestupku. Příkazový blok obsahuje zákonem stanovené identifikační, skutkové, právní a podpisové údaje (§ 91 a § 92 zákona o odpovědnosti za přestupky). Obecní policie mohla předmětné přestupky projednat příkazem na místě [§ 124 odst. 13 zákona o silničním provozu ve znění účinném do 30. 6. 2025, § 124 odst. 15 zákona o silničním provozu ve znění účinném od 1. 7. 2025, § 125c odst. 1 písm. f) body 3 a 4 zákona o silničním provozu].

17. Překročení nejvyšší dovolené rychlosti o 20 km/h a více v obci je hodnoceno 4 body a překročení nejvyšší dovolené rychlosti o 10 km/h a více je hodnoceno 2 body. Toto bodové hodnocení bylo v rozhodném rozsahu stejné jak v době vydání podkladových příkazů na místě, tak v době rozhodnutí žalovaného (viz přílohu zákona o silničním provozu).

18. Odůvodnění správního rozhodnutí musí obsahovat důvody výroku, podklady, rozhodné úvahy správního orgánu a vypořádání návrhů a námitek účastníka (§ 68 odst. 3 správního řádu). Neznamená to však povinnost reagovat samostatně na každou dílčí formulaci, zejména jde-li o námitky opakované, obecné a věcně se překrývající. II.b Judikaturní východiska 19. Řízení o námitkách proti záznamu bodů je třeba odlišovat od řízení o samotném přestupku. V námitkovém řízení správní orgán zásadně zkoumá pouze existenci způsobilého podkladu, soulad záznamu s tímto podkladem a správnost počtu bodů. Nepřezkoumává znovu věcnou správnost a zákonnost pravomocného přestupkového rozhodnutí či příkazu na místě (rozsudek NSS ze dne 6. 6. 2018, č. j. 10 As 141/2018-40, rozsudek NSS ze dne 16. 2. 2017, č. j. 9 As 212/2015-81).

20. Oznámení o uložení pokuty příkazem na místě může být dostatečným podkladem pro bodový záznam, pokud obsahuje údaje umožňující ověřit osobu přestupce, skutek, jeho právní kvalifikaci a uloženou sankci. Existence pokutového či příkazového bloku nebo jeho kopie není sama o sobě nezbytnou podmínkou provedení záznamu. Pouhé obecné tvrzení řidiče nepostačuje ke zpochybnění údajů v oznámení. Tvrzení musí být konkretizováno a zpravidla též podpořeno odpovídajícími důkazními návrhy (rozsudek NSS ze dne 26. 9. 2019, č. j. 3 As 298/2017-23).

21. Paušální, typizované a šablonovitě uplatňované námitky lze hodnotit jako a priori nevěrohodné. Správní orgán v takové situaci není povinen vyžadovat originály či kopie všech podkladových bloků (rozsudek NSS ze dne 2. 6. 2021, č. j. 6 As 174/2019-44, usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 23. 4. 2021, č. j. 6 As 174/2019-35).

22. Pro nynější věc je zvlášť přiléhavý závěr, že zpochybní-li účastník více bloků jen obecným požadavkem na ověření jejich náležitostí a identity přestupce, aniž uvede konkrétní skutečnosti vyvolávající rozumnou pochybnost, správní orgán nemusí bloky vyžadovat. Jinak by se námitkové řízení změnilo v plošné vyhledávací řízení, kterým není (rozsudek NSS ze dne 24. 8. 2023, č. j. 3 As 170/2021-27, obdobně rozsudek NSS ze dne 8. 6. 2023, č. j. 9 As 131/2021-16).

23. Formální nedostatky příkazových či pokutových bloků jsou v námitkovém řízení relevantní jen tehdy, pokud mohou zpochybnit způsobilost podkladu pro záznam bodů, například pro nesrozumitelnost, nemožnost určit osobu přestupce či skutek nebo pro vadu dosahující intenzity nicotnosti (rozsudek NSS ze dne 31. 7. 2020, č. j. 5 As 20/2019-42).

24. V řízení o námitkách proti záznamu bodů se neuplatní koncentrace odvolacího řízení. To však neznamená, že by i zcela obecná a šablonovitá odvolací tvrzení automaticky zakládala povinnost správního orgánu vyžádat všechny podkladové bloky (rozsudek NSS ze dne 15. 12. 2021, č. j. 4 As 452/2019-27).

25. Nejvyšší správní soud se již zabýval i opakovaně téměř totožnými podáními téhož zástupce v obdobných bodových věcech. Uvedl, že zástupce podává v celé řadě obdobných případů týkajících se dosažení 12 bodů téměř shodné kasační stížnosti a že v takových případech lze vycházet z ustálené prejudikatury bez opakování již mnohokrát vysvětleného (rozsudek NSS ze dne 10. 12. 2019, č. j. 1 As 415/2019-32). II.c Hodnocení soudu 26. Správní orgány postupovaly v mezích námitkového řízení. Jejich úkolem nebylo znovu projednat jednotlivé přestupky ani plošně přezkoumat zákonnost všech příkazů na místě. Měly ověřit, zda existují způsobilé podklady, zda záznamy odpovídají těmto podkladům a zda počet bodů odpovídá zákonnému bodovému hodnocení (§ 123b a § 123f zákona o silničním provozu).

27. Správní spis obsahuje ke každému z pěti záznamů oznámení o uložení pokuty příkazem na místě. Tato oznámení umožňovala určit osobu žalobce, orgán, který pokutu uložil, datum a místo skutku, popis jednání, právní kvalifikaci a výši pokuty. Údaje v oznámeních odpovídaly údajům v evidenční kartě řidiče a počtu zaznamenaných bodů.

28. Žalobce neuvedl žádný konkrétní rozpor mezi oznámeními a evidenční kartou řidiče. Netvrdil, že by některý příkaz na místě nebyl vydán, že by nebyl vydán vůči němu, že by příkazový blok nepodepsal, že by s projednáním věci příkazem na místě nesouhlasil, že by některý příkaz nenabyl právní moci, že by byl zrušen nebo že by konkrétní údaj v konkrétním oznámení neodpovídal konkrétnímu příkazovému bloku.

29. Žalobce namísto toho předložil pouze paušální, typizované a šablonovitě uplatňované námitky, které žalovaný správně vyhodnotil jako a priori nevěrohodné. Nejde totiž o individualizované námitky proti konkrétním bodovým záznamům, ale o obecný katalog vad, které by teoreticky mohly nastat u jakéhokoli příkazového bloku. Takové námitky samy o sobě nevyvolávají povinnost správního orgánu vyžádat příkazové bloky, resp. správní orgán v takové situaci není povinen vyžadovat originály či kopie podkladových bloků (rozsudek NSS ze dne 2. 6. 2021, č. j. 6 As 174/2019-44, usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 23. 4. 2021, č. j. 6 As 174/2019-35).

30. Soud zvlášť zdůrazňuje, že žalovaný již v odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí výslovně poukázal na šablonovitost námitek žalobce. Nešlo tedy o dodatečnou argumentaci uplatněnou až ve vyjádření k žalobě. Žalovaný konkrétně uvedl, že obdobné námitky byly týmž zástupcem uplatňovány v dalších odvolacích správních řízeních, mimo jiné ve věcech sp. zn. KUPA-8908/2024, KUPA-1075/2025, KUPA-7738/2024 ODSH OD, KUPA- 4929/2024 ODSH OD a SpKrÚ 93294/2023/ODSH/3. Dále uvedl, že zástupce žalobce používá zcela totožné námitky i v dalších správních řízeních, například sp. zn. SpKrÚ 67170/2023 ODSH OD – 10, SpKrÚ 46845/2023/ODSH OD – 10 a SpKrÚ 54700/2020/ODSH/11, a rovněž ve správních žalobách. Žalovaný odkázal také na závěry Nejvyššího správního soudu k opakovaně téměř totožným podáním téhož zástupce v obdobných věcech (rozsudek NSS ze dne 10. 12. 2019, č. j. 1 As 415/2019-32).

31. Žalobce tyto závěry žalovaného nijak konkrétně nezpochybnil. Nezpochybnil, že jeho námitky jsou šablonovité. Nezpochybnil, že jeho zástupce obdobné námitky používá v řadě jiných řízení. Nezpochybnil ani správnost konkrétních spisových značek uvedených žalovaným. Nevysvětlil, v čem se nynější věc od těchto obdobných věcí odlišuje a proč by právě zde měly obecné námitky vést k vyžádání všech příkazových bloků.

32. Tato okolnost významně podporuje závěr, že žalobcovy námitky nebyly individualizovány ke konkrétním podkladům. Jejich účelem bylo vyvolat plošné prověřování všech podkladových příkazových bloků bez konkrétní indicie, že některý z nich je vadný. Judikatura však takový postup nevyžaduje.

33. Soud proto aprobuje závěr žalovaného, že šablonovité, neindividualizované a skutkově nekonkrétní námitky žalobce nevyvolaly potřebu opatřit podkladové příkazové bloky. Stejný závěr žalovaný přiléhavě zopakoval i ve vyjádření k žalobě, v němž upozornil, že žalobce nepředložil žádný důkaz ani konkrétní důkazní návrh a pouze obecně požadoval doplnění spisu o příkazové bloky.

34. Soud dodává, že oznámení o uložení pokuty příkazem na místě je zákonem předvídaným podkladem pro záznam bodů [§ 123b odst. 2 písm. a) zákona o silničním provozu]. Není nezpochybnitelné, avšak k vyžádání dalších podkladů je třeba konkrétní a věrohodné zpochybnění údajů v oznámení. V projednávané věci oznámení obsahovala rozhodné údaje potřebné pro ověření bodových záznamů. Žalobce je nezpochybnil konkrétně. Za této situace správní orgány nepochybily, pokud z nich vycházely a nevyžádaly si příkazové bloky. Požadavek žalobce by vedl k preventivnímu přezkumu všech příkazových bloků bez konkrétní pochybnosti. Takový postup by neodpovídal povaze námitkového řízení (§ 123f zákona o silničním provozu).

35. Podstatné v nyní posuzované věci je, že záznamy odpovídají podkladům založeným ve správním spisu. Čtyři jednání spočívala v překročení nejvyšší dovolené rychlosti o 10 km/h a více, avšak méně než o 20 km/h v obci, za což náleží 2 body. Jedno jednání spočívalo v překročení nejvyšší dovolené rychlosti v obci o 23 km/h, za což náleží 4 body (příloha zákona o silničním provozu). Součet 2 + 2 + 2 + 4 + 2 činí 12 bodů. Žalobce nenamítal, že by se na některý záznam vztahoval odečet bodů, a taková skutečnost neplyne ani ze správního spisu (§ 123e zákona o silničním provozu).

36. Rozhodnutí žalovaného je tedy plně přezkoumatelné a zákonné. Žalovaný vymezil povahu námitkového řízení, uvedl, z jakých podkladů správní orgány vycházely, vysvětlil, proč oznámení o uložení pokuty považuje za dostatečná, a vypořádal podstatu odvolacích námitek. Vzhledem k jejich obecné a šablonovité povaze postačovalo souhrnné vypořádání (§ 68 odst. 3 správního řádu). Žalobce neoznačil žádný konkrétní důkaz ke konkrétní skutkové okolnosti, který by byl opomenut. Jeho požadavek na vyžádání všech příkazových bloků nebyl individualizovaným důkazním návrhem, ale požadavkem na plošný přezkum podkladových rozhodnutí.

37. Ani odkaz na postup jiných správních orgánů nečiní žalobu důvodnou. To, že jiný správní orgán v jiné věci opatřil příkazové bloky, neznamená, že tak musí učinit každý správní orgán v každém řízení. Rozsah dokazování závisí na obsahu spisu, kvalitě oznámení a konkrétnosti námitek. Žalobce neprokázal, že jím uváděné věci byly skutkově a procesně srovnatelné. Především však nevyvrátil, že postup správních orgánů v nynější věci odpovídal zákonu i ustálené judikatuře.

III. Závěr a náhrada nákladů řízení

38. Soud tedy uzavírá, že správní orgány měly k dispozici způsobilé podklady pro záznam bodů. Žalobce neuplatnil konkrétní a individualizované námitky, které by zpochybnily existenci či způsobilost podkladů, soulad záznamů s těmito podklady nebo správnost počtu bodů. Jeho námitky byly paušální, hypotetické a šablonovité. Žalovaný tuto šablonovitost výslovně označil již ve svém rozhodnutí, doložil ji konkrétními odkazy na jiná řízení a žalobce tyto závěry nezpochybnil. Napadené rozhodnutí je nejen přezkoumatelné, ale i zákonné. Soud proto žalobu zamítl (§ 78 odst. 7 s. ř. s.). Rozhodl přitom bez nařízení jednání, když zákonem stanovené podmínky pro takový postup byly splněny (§ 51 s. ř. s.)

39. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle úspěchu ve věci. Žalobce úspěch neměl a žalovanému nevznikly náklady nad rámec běžné úřední činnosti. Proto žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (§ 60 odst. 1 s. ř. s.).

Poučení

Rozsudek, který byl doručen účastníkům, je v právní moci. Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost (mimořádný opravný prostředek) ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. V Pardubicích dne 28. května 2026 JUDr. Petra Venclová, Ph.D. v. r. předsedkyně senátu Shodu s prvopisem potvrzuje X.