52 A 80/2025

Plný text

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Petry Venclové, Ph. D. a soudců JUDr. Aleše Korejtka a Mgr. et Mgr. Jaroslava Vávry v právní věci žalobkyně: AUTOKOMPLET, spol. s. r. o., IČO 60931825 sídlem Hradecká 324, 535 01 Přelouč zastoupená advokátem JUDr. Romanem Krmenčíkem sídlem třída Míru 92, 530 02 Pardubice proti žalovanému: Ministerstvo životního prostředí, IČO 00164801 sídlem Vršovická 1442/65, 100 10 Praha v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 11. 2025, č. j. ZP/2025/230/1814, takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. takto:

I. Vymezení věci

1. Žalobce se žalobou domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 11. 2025, kterým žalovaný rozhodl o odvolání žalobce proti rozhodnutí správního orgánu prvního stupně. Správní orgán prvního stupně uznal žalobce vinným ze spáchání přestupku podle § 125 odst. 2 písm. v) zákona č. 542/2020 Sb., o výrobcích s ukončenou životností (dále též „zákon o výrobcích s ukončenou životností“) , neboť žalobce v provozovně nacházející se na pozemcích v katastrálním území obce v Pardubickém kraji provozoval zařízení ke sběru vozidel s ukončenou životností a zařízení ke zpracování vozidel s ukončenou životností bez zákonem vyžadovaného povolení provozu zařízení určeného pro nakládání s tímto druhem odpadu.

2. Za uvedené jednání byla žalobci v prvním stupni uložena pokuta ve výši 650 000 Kč. Žalovaný prvostupňové rozhodnutí změnil ve prospěch žalobce tak, že dobu páchání skutku vymezil od roku 2011, nikoli již od roku 2007, a v návaznosti na tuto změnu snížil uloženou pokutu na částku 450 000 Kč. Ve zbytku závěry správního orgánu prvního stupně potvrdil.

3. Žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí rekapituloval průběh kontroly v roce 2024, při níž bylo v provozovně žalobce zjištěno větší množství vozidel v různém stupni demontáže a současně značné množství demontovaných částí vozidel. Jednalo se o minimálně 150 kusů. Podle kontrolních zjištění žalobce provozoval činnost spočívající ve sběru a zpracování vozidel s ukončenou životností dlouhodobě, aniž by disponoval odpovídajícím povolením příslušného správního orgánu. Žalovaný poukázal též na fotodokumentaci pořízenou při kontrole, údaje z registru vozidel a letecké snímky zachycující stav areálu v delším časovém období.

4. V souvislosti s odvolací námitkou týkající se počtu vozidel uvedl, že z pořízené fotodokumentace lze dovodit přítomnost nejméně 150 vozidel, přičemž letecké snímky z roku 2023 svědčí ve prospěch závěru inspekce o počtu přibližně 200 vozidel nacházejících se v provozovně. Zároveň vysvětlil, že identifikace jednotlivých vozidel v počtu 38 kusů prostřednictvím VIN kódů nebyla provedena ve vztahu ke všem vozidlům nacházejících se v areálu.

5. K námitce odkazující na kontrolní činnost provedenou v roce 2010 žalovaný konstatoval, že tehdejší kontrola dospěla k závěru o porušování právních předpisů na úseku nakládání s autovraky. Navazující správní řízení sice nebylo řádně ukončeno, to však podle žalovaného nemohlo založit dobrou víru žalobce v zákonnost jeho další činnosti. Současně však žalovaný přihlédl ke skutečnosti, že tehdejší zahájení řízení mělo význam pro vymezení období trvajícího přestupku. Proto změnil prvostupňové rozhodnutí tak, že dobu páchání skutku vymezil obdobím od roku 2011 namísto původně uváděného roku 2007, což následně zohlednil při výši ukládané sankce.

6. V části věnované sankci pak žalovaný zdůraznil dlouhodobost protiprávního jednání, rozsah provozované činnosti, množství soustředěných vozidel, skutečnost, že část vozidel obsahovala provozní náplně a nebezpečné složky, a dále význam možných negativních dopadů na životní prostředí, např. únik nebezpečných látek do okolního prostředí s možným ohrožením podzemních a povrchových vod nebo horninového prostředí. Jako polehčující okolnosti hodnotil spolupráci žalobce při kontrole a následnou snahu o odstranění závadného stavu spočívající v předávání vozidel oprávněným osobám. Poté, co zkrátil období páchání přestupku, považoval za přiměřené snížit pokutu na částku 450 000 Kč.

7. Žalovaný přitom v odůvodnění svého rozhodnutí výslovně uvedl podobné případy s uvedením výše sankce, když se jednalo o nakládání s autovraky bez vydaného povolení k provozu zařízení, kdy byla uložena pokuta ve výši 800 000 Kč za období 1 roku (333 kusů autovraků), dále za porušení provozního řádu při nakládání s autovraky kategorie nebezpečný (93 kusů), kdy byla uložena pokuta ve výši 160 000 Kč, dále za nakládání s autovraky (60 kusů) v kategorii nebezpečný bez vydaného povolení k provozu zařízení, kdy byla uložena pokuta ve výši 160 000 Kč. Žalovaný zdůraznil, že trvání přestupku ve věci žalobce dosáhlo 13 let s množstvím nelegálně soustředěných vozidel (cca 200 kusů) a s ohledem na skutečnost, že se v některých případech jednalo o vozidla obsahující provozní náplně a nebezpečné součásti, tedy o odpad v kategorii nebezpečný.

8. Žalovaný se zabýval také hospodářskými výsledky žalobce za předchozí roky a dospěl k závěru, že pokuta není likvidační. Zdůraznil, že pokuta musí mít výchovnou a preventivní funkci. Pokud šlo o tvrzení žalobce, že pokuta bude mít likvidační charakter, tak k tomu žalovaný uvedl, že aby bylo možno považovat pokutu za likvidační, musela by být nepřiměřená osobním a majetkovým poměrům, jak vyplývá z usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 4. 2010, č. j. 1 AS 9/2008-133, přičemž by taková pokuta sama o sobě musela být způsobilá přivodit platební neschopnost či donutit subjekt k ukončení podnikatelské činnosti nebo by se její úhrada musela po delší dobu stát jediným cílem podnikatelské činnosti. Dále odkázal na nález Ústavního soudu ze dne 13. 8. 2002 sp. zn. PI US 3/02, podle kterého nesmí v důsledku uložení sankce dojít ke zničení majetkové základny pro další podnikatelskou činnost. Žalovaný připomněl, že žalobce má možnost požádat o stanovení splátkového kalendáře.

II. Žaloba a vyjádření žalovaného

9. Žalobce napadl rozhodnutí žalovaného žalobou podanou podle § 65 a násl. zák. č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“). Žalobce v žalobě výslovně uvedl, že nezpochybňuje samotný závěr správních orgánů, podle něhož provozoval zařízení ke sběru a zpracování vozidel s ukončenou životností bez příslušného povolení. Jeho žalobní obrana směřovala především proti rozsahu skutkových zjištění, procesnímu postupu žalovaného v odvolacím řízení, závěru o absenci dobré víry a výši uložené pokuty. Žalobce současně navrhl, aby soud využil moderační oprávnění podle § 78 odst. 2 s. ř. s. a uloženou pokutu snížil, případně od jejího uložení upustil.

10. Žalobce namítal, že správní orgány neprokázaly počet přibližně 200 vozidel, s nímž pracovaly při hodnocení rozsahu protiprávního jednání a při ukládání sankce. Podle žalobce z fotodokumentace vyplývá pouze existence vyšších desítek vozidel. V řízení trestní povahy podle něj nelze vycházet z odhadu, zvláště pokud žalovaný v odůvodnění hovořil o „správnějším odhadu“.

11. Dále žalobce namítal porušení práva vyjádřit se k podkladům rozhodnutí. Žalovaný měl podle žalobce v odvolacím řízení doplnit spis o dokumenty vztahující se ke kontrole provedené Českou inspekcí životního prostředí v roce 2010 a o letecké snímky z veřejně dostupných mapových podkladů (webová stránka mapy.cz), aniž žalobci umožnil se k těmto podkladům vyjádřit.

12. Další žalobní námitka směřovala proti závěru žalovaného, že žalobce nemohl být v dobré víře. Žalobce tvrdil, že po kontrole uskutečněné v roce 2010 nebyl sankcionován a nebylo mu doručeno rozhodnutí, z něhož by vyplývalo, že jeho činnost je nezákonná. Podle žalobce tak mohla nečinnost správních orgánů vyvolat legitimní přesvědčení, že jeho činnost není v rozporu se zákonem.

13. Stěžejní část žaloby směřovala proti výši pokuty. Žalobce namítal, že pokuta ve výši 450 000 Kč má likvidační charakter, neboť několikanásobně převyšuje jeho roční zisk a představuje podstatnou část jeho ročního obratu (2/3 obratu za rok 2024). Žalobce poukazuje na své účetní výsledky za předchozí roky, na nízký vykazovaný zisk a na skutečnost, že pokuta představuje významnou část jeho obratu (čistý obrat byl v roce 2020 - 445 000 Kč, v roce 2021 - 528 000 Kč, v roce 2022 - 345 000 Kč, v roce 2024 - 903 498 Kč; výsledek hospodaření byl v roce 2020 a též v roce 2021 - 27 000 Kč, v roce 2022 - 11 000 Kč, v roce 2023 - 8 000 Kč a v roce 2024 - 23 737 Kč). Žalobce tvrdí, že sankce má likvidační charakter, přinejmenším že je zjevně nepřiměřená okolnostem případu. Dále žalobce uvedl, že od roku 2023 neprobíhá na dotčených pozemcích žádná významná činnost, žalobce nemá zaměstnance.

14. Žalovaný ve svém vyjádření setrval na skutkových zjištěních a právním závěru uvedeném v žalovaném rozhodnutí.

15. Uvedl, že napadeným rozhodnutím změnil rozhodnutí správního orgánu prvního stupně toliko ve prospěch žalobce, když zkrátil dobu páchání přestupku a snížil uloženou pokutu z 650 000 Kč na 450 000 Kč. Podle žalovaného správní orgány zjistily skutkový stav v rozsahu nezbytném pro rozhodnutí a jejich závěry mají oporu ve správním spise.

16. K námitce nepřiměřenosti pokuty žalovaný uvedl, že při stanovení její výše byly zohledněny všechny relevantní okolnosti, zejména dlouhodobost protiprávního jednání, rozsah provozované činnosti, množství vozidel soustředěných v provozovně, nakládání s odpady obsahujícími nebezpečné složky a možné dopady na životní prostředí. Současně byla ve prospěch žalobce hodnocena jeho spolupráce při kontrole a následná snaha o odstranění závadného stavu. Žalovaný zdůraznil, že žalobce dosahoval příjmů z předávání vozidel a kovových odpadů oprávněným osobám a že uložená pokuta není vzhledem k jeho majetkovým poměrům likvidační.

17. Ve vztahu k námitce porušení práva vyjádřit se k podkladům rozhodnutí žalovaný uvedl, že v odvolacím řízení doplnil spis pouze o veřejně dostupné podklady, zejména letecké snímky z mapového portálu, případně o dokumenty související s dřívější kontrolou, s nimiž byl žalobce již v minulosti seznámen. Tyto podklady podle žalovaného nepřinášely zásadně nové skutkové poznatky, ale pouze upřesňovaly rozsah provozovny a dokládaly dlouhodobost zjištěného stavu. V případě dokladů o předchozí kontrole se jednalo buď o koncepty (protokol) nebo dokumenty bez 18. doložení jejich doručení (u originálu spisu došlo zřejmě ke skartaci po zákonné době archivace 10 -ti let). Všechny tyto dokumenty byly již dříve doručeny odvolateli inspekcí a ten tedy byl s nimi seznámen.

19. K námitce týkající se počtu vozidel žalovaný uvedl, že množství přibližně 200 vozidel vychází z kontrolních zjištění a fotodokumentace pořízené na místě. Žalobce bezprostředně po kontrole tento údaj zachycený v protokolu z kontroly ze dne 15. 7. 2024 nerozporoval, a to ani ve svých námitkách k protokolu ze dne 31. 7. 2024 a ani při předložení dokladů po zahájení řízení dne 18. 12. 2024. Učinil tak až v odvolacím řízení. Žalovaný setrval na závěru, že odhad inspekce odpovídá skutečnému rozsahu provozovny a že zajištěné podklady svědčí o dlouhodobém soustřeďování velkého množství vozidel v areálu žalobce.

20. K námitce dobré víry žalovaný uvedl, že žalobce nemohl být v přesvědčení, že jedná v souladu s právními předpisy. Poukázal na dřívější kontrolní činnost správních orgánů a na skutečnost, že žalobce musel být obeznámen s tím, že provoz zařízení ke sběru a zpracování vozidel s ukončenou životností podléhá povolovacímu režimu. Součástí spisu je i závěr zjišťovacího řízení z roku 2007, z kterého vyplývá, že záměrem žalobce je provoz zařízení k nakládání s odpady podléhající souhlasu příslušného orgánu. Samotná skutečnost, že předchozí řízení nebylo řádně ukončeno, podle žalovaného nemůže založit legitimní očekávání zákonnosti provozované činnosti.

21. Z těchto důvodů žalovaný navrhl, aby soud žalobu v celém rozsahu zamítl.

III. Rozsah soudního přezkumu

22. Soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů podle § 75 odst. 2 s. ř. s. Podle § 75 odst. 1 s. ř. s. vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného. Soud po přezkoumání věci dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

23. Soud nepřehlédl, že jde o věc správního trestání. Přezkum rozhodnutí o přestupku vyžaduje důsledné posouzení toho, zda správní orgány zjistily skutkový stav bez důvodných pochybností v rozsahu nezbytném pro rozhodnutí, zda dodržely procesní práva obviněného a zda uložená sankce byla individualizována podle zákonných kritérií. Současně však platí, že správní soud není třetí správní instancí. Nepřísluší mu nahrazovat správní uvážení správních orgánů vlastním uvážením, pokud se správní orgány pohybovaly v zákonných mezích, tato hlediska nezneužily a své úvahy přezkoumatelně odůvodnily.

24. Soud rovněž předesílá, že podle § 75 odst. 3 s. ř. s. se k vadám řízení, o nichž nelze mít důvodně za to, že mohly mít vliv na zákonnost, popřípadě správnost napadeného rozhodnutí, nepřihlíží. Každá procesní nepřesnost proto nevede ke zrušení správního rozhodnutí. Důvodem ke zrušení je pouze taková vada, která mohla reálně zasáhnout do práv žalobce a ovlivnit výsledek řízení.

25. Moderace trestu podle § 78 odst. 2 s. ř. s. přichází v úvahu pouze za splnění zákonných podmínek. Soud může uložený trest snížit nebo od něj upustit jen tehdy, nejsou-li důvody pro zrušení rozhodnutí podle § 78 odst. 1 téhož zákona, trest byl uložen ve zjevně nepřiměřené výši, skutkový stav umožňuje takový zásah bez zásadního doplnění a žalobce moderaci navrhl. Moderační oprávnění není určeno k tomu, aby soud nahrazoval běžné správní uvážení, nýbrž aby korigoval excesivní, zjevně nepřiměřené tresty. IV. Právní rámec I. Zákon o výrobcích s ukončenou životností 26. Podle § 3 odst. 1 písm. a) zákona o výrobcích s ukončenou životností je vybraným výrobkem mimo jiné vozidlo.

27. Podle § 3 odst. 1 písm. t) téhož zákona se zpracováním rozumí jakákoli činnost prováděná po převzetí výrobku s ukončenou životností za účelem využití, včetně přípravy k opětovnému použití, odstranění nebo úpravy před využitím nebo odstraněním výrobku s ukončenou životností, jeho součástí nebo látek a materiálů v něm obsažených, v zařízení k tomu určeném.

28. Podle § 102 odst. 1 písm. c) zákona o výrobcích s ukončenou životností se zpracováním vozidel s ukončenou životností rozumí jakákoli činnost prováděná po převzetí vozidla s ukončenou životností v zařízení ke zpracování vozidel s ukončenou životností za účelem odstranění nebezpečných látek, demontáže, hrubého rozdělení, drcení, využití nebo přípravy na odstranění odpadu z drcení a všechny další operace prováděné za účelem využití nebo odstranění vozidla s ukončenou životností a jeho částí.

29. Podle § 104 odst. 5 nikdo nesmí bez povolení provozu zařízení ke sběru nebo zpracování vozidel s ukončenou životností nebo bez smlouvy se zpracovatelem vozidel s ukončenou životností o zapůjčení vozidla s ukončenou životností držet nebo přechovávat více než 3 vybraná vozidla s ukončenou životností, která nejsou evidována v registru silničních vozidel v České republice, s výjimkami stanovenými v tomto ustanovení.

30. Podle § 106 odst. 1 zákona o výrobcích s ukončenou životností je k převzetí vozidla s ukončenou životností oprávněn pouze provozovatel zařízení ke sběru vozidel s ukončenou životností, nestanoví-li zákon jinak. Podle § 106 odst. 2 je ke zpracování vozidel s ukončenou životností oprávněn pouze zpracovatel vozidel s ukončenou životností; zařízení ke zpracování vozidel s ukončenou životností musí být vždy zároveň zařízením ke sběru vozidel s ukončenou životností. Podle § 106 odst. 3 lze zařízení ke sběru vozidel s ukončenou životností a zařízení ke zpracování vozidel s ukončenou životností provozovat pouze na základě povolení provozu zařízení určeného pro nakládání s tímto druhem odpadu.

31. Podle § 125 odst. 2 písm. v) zákona o výrobcích s ukončenou životností se právnická nebo podnikající fyzická osoba dopustí přestupku tím, že nesplní některou z povinností stanovených v § 106 odst. 1 až 3. Podle § 125 odst. 3 písm. c) lze za tento přestupek uložit pokutu do 5 000 000 Kč.

II. Správní řád a zákon o odpovědnosti za přestupky

32. Podle § 3 zák. č. 500/2004 Sb., správního řádu (dále jen „správní řád“) správního řádu správní orgán postupuje tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu nezbytném pro soulad jeho úkonu s požadavky základních zásad činnosti správních orgánů.

33. Podle § 36 odst. 1 správního řádu jsou účastníci oprávněni navrhovat důkazy a činit jiné návrhy po celou dobu řízení až do vydání rozhodnutí. Podle § 36 odst. 2 mají účastníci právo vyjádřit v řízení své stanovisko. Podle § 36 odst. 3 musí být účastníkům před vydáním rozhodnutí ve věci dána možnost vyjádřit se k podkladům rozhodnutí, nestanoví-li zákon jinak.

34. Podle § 50 odst. 1 správního řádu mohou být podklady pro vydání rozhodnutí zejména návrhy účastníků, důkazy, skutečnosti známé správnímu orgánu z úřední činnosti, podklady od jiných správních orgánů nebo orgánů veřejné moci a skutečnosti obecně známé.

35. Podle § 90 odst. 1 písm. c) správního řádu může odvolací správní orgán napadené rozhodnutí změnit; podle § 36 odst. 3 se postupuje, pouze pokud jde o podklady rozhodnutí nově pořízené odvolacím správním orgánem.

36. V řízení o přestupku odvolací správní orgán podle § 98 odst. 1 zák. č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky (dále jen „zákon o odpovědnosti za přestupky“) přezkoumává napadené rozhodnutí v plném rozsahu. Podle § 98 odst. 2 téhož zákona nemůže změnit výrok o správním trestu v neprospěch obviněného.

37. Podle § 37 zákona o odpovědnosti za přestupky se při určení druhu správního trestu a jeho výměry přihlédne zejména k povaze a závažnosti přestupku, k přitěžujícím a polehčujícím okolnostem, u právnické nebo podnikající fyzické osoby k povaze její činnosti a u pokračujícího, trvajícího a hromadného přestupku k tomu, zda k části jednání došlo za účinnosti mírnějšího zákona.

38. Podle § 38 zákona o odpovědnosti za přestupky je povaha a závažnost přestupku dána zejména významem chráněného zájmu, významem a rozsahem následku, způsobem a okolnostmi spáchání a délkou doby, po kterou trvalo protiprávní jednání nebo protiprávní stav. V. Posouzení žalobních námitek i. K naplnění skutkové podstaty přestupku 39. Žalobce výslovně nezpochybňuje, že v dotčené provozovně provozoval činnost spočívající ve sběru a zpracování vozidel s ukončenou životností bez příslušného povolení. Již tato skutečnost je pro posouzení odpovědnosti žalobce zásadní. Skutková podstata podle § 125 odst. 2 písm. v) zákona o výrobcích s ukončenou životností je naplněna tím, že právnická nebo podnikající fyzická osoba nesplní některou z povinností stanovených v § 106 odst. 1 až 3 téhož zákona. Povinností rozhodnou v nynější věci je zejména povinnost provozovat zařízení ke sběru nebo zpracování vozidel s ukončenou životností pouze na základě povolení.

40. Správní orgány zjistily, že žalobce v areálu soustřeďoval větší množství vozidel v různém stupni demontáže a množství demontovaných částí vozidel. Současně bylo zjištěno, že žalobce nedisponoval povolením provozu zařízení ke sběru ani ke zpracování vozidel s ukončenou životností. Žalobce tento základní skutkový závěr v žalobě nezpochybnil.

41. Podle zákona o výrobcích s ukončenou životností a související úpravy odpadového hospodářství nelze provozování takové činnosti nahradit faktickým technickým vybavením provozovny, podnikatelským oprávněním, dlouhodobou tolerancí ani tím, že část vozidel nebo jejich dílů může mít ekonomickou hodnotu. Povolení provozu zařízení je veřejnoprávním titulem, který plní preventivní funkci: umožňuje správnímu orgánu předem stanovit a kontrolovat podmínky nakládání s odpadem, včetně podmínek pro ochranu životního prostředí a zdraví lidí.

42. Soud proto přisvědčil správním orgánům, že žalobce svým jednáním naplnil formální znaky přestupku podle § 125 odst. 2 písm. v) zákona o výrobcích s ukončenou životností. Současně nebyly zjištěny okolnosti, které by vylučovaly společenskou škodlivost jednání. Naopak dlouhodobé provozování nepovoleného zařízení pro nakládání s vozidly s ukončenou životností je jednáním typově závažným, neboť obchází zákonný kontrolní režim nakládání s odpady a vytváří riziko pro životní prostředí, zejména vzhledem k provozním náplním a nebezpečným složkám vozidel. ii. K námitce neprokázání počtu přibližně 200 vozidel 43. Žalobce namítá, že správní orgány neprokázaly počet přibližně 200 vozidel a že z fotodokumentace vyplývá pouze existence vyšších desítek vozidel. Tuto námitku soud neshledal důvodnou.

44. Především je třeba zdůraznit, že přesný počet vozidel není znakem skutkové podstaty přestupku podle § 125 odst. 2 písm. v) zákona o výrobcích s ukončenou životností. Pro závěr o odpovědnosti žalobce bylo rozhodné, zda provozoval zařízení ke sběru nebo zpracování vozidel s ukončenou životností bez povolení. Tento závěr je ve spise bezpečně doložen a žalobce jej ani výslovně nezpochybňuje.

45. Počet vozidel je významný především pro posouzení rozsahu protiprávní činnosti a pro individualizaci sankce. V této rovině však správní orgány nevyšly z ničím nepodložené spekulace. Opřely se o souhrn více podkladů: fotodokumentaci pořízenou při kontrole, kontrolní zjištění, údaje z registru vozidel a podpůrně letecké snímky zachycující stav areálu v delším časovém období. Tyto podklady se navzájem doplňují a vytvářejí ucelený obraz o rozsahu provozované činnosti.

46. Žalovaný výslovně uvedl, že z pořízené fotodokumentace při samotné kontrole lze dovodit přítomnost nejméně 150 vozidel. Tyto skutečnosti žalobce sporoval až v odvolání, nikoliv podaných námitkách proti protokolu. Již tento počet významně převyšuje hranici tří vybraných vozidel s ukončenou životností uvedenou v § 104 odst. 5 zákona o výrobcích s ukončenou životností a zároveň svědčí o tom, že nešlo o nahodilé či marginální nakládání s několika vozidly, nýbrž o rozsáhlou a organizovanou činnost. Další podklady podle žalovaného podporují závěr o počtu přibližně 200 vozidel. Žalovaný tedy nezaložil své rozhodnutí na jediné nepřezkoumatelné úvaze, nýbrž na vyhodnocení více zdrojů.

47. Soud nepovažuje za vadu, že správní orgány neidentifikovaly každé jednotlivé vozidlo prostřednictvím VIN kódu. V situaci, kdy se v provozovně nachází velké množství vozidel v různém stupni demontáže, torz a částí vozidel, by požadavek na identifikaci každého jednotlivého kusu byl nepřiměřený a neodpovídal by povaze projednávané skutkové podstaty. VIN identifikace může být významná pro ověření povahy jednotlivých vozidel, není však nezbytnou podmínkou pro závěr, že v areálu bylo provozováno zařízení ke sběru a zpracování vozidel s ukončenou životností. K tomu lze uvést, že v rozsudku ze dne 16. 3. 2016, č. j. 2 As 249/2015-36, Nejvyšší správní soud uvedl, že je-li pochybnost, zda množství odstavených vozidel představuje skupinu autovraků, je důvodné ověřovat VIN kódy v registru silničních vozidel. Pokud zaniklo původní účelové určení vozidel a vlastník neprokáže opak, lze na taková vozidla hledět jako na odpad.

48. Správní trestání sice vyžaduje zjištění skutkového stavu bez důvodných pochybností, to však neznamená požadavek absolutní matematické jistoty ohledně každého dílčího údaje, který není znakem skutkové podstaty. Pokud správní orgány v rozsáhlém areálu s větším počtem vozidel a jejich částí vyjádří počet jako přibližný, nejde samo o sobě o nezákonnost. Podstatné je, zda zjištěný rozsah protiprávní činnosti odpovídá podkladům ve spise a zda byl použit přiměřeně při úvaze o sankci. V nynější věci tyto požadavky splněny byly.

49. Žalobce proti závěru správních orgánů staví toliko obecné tvrzení, že z fotodokumentace lze dovodit jen vyšší desítky vozidel. Toto tvrzení však nevyvrací souhrn kontrolních zjištění a dalších podkladů, z nichž správní orgány vycházely. Žalobce nepředložil vlastní přesvědčivý soupis vozidel, nevysvětlil konkrétně, která vozidla byla podle něj započítána nesprávně nebo opakovaně, ani neprokázal, že šlo převážně o vozidla způsobilá provozu nebo o vozidla, která nebyla vozidly s ukončenou životností.

50. I kdyby soud vycházel pouze z nižší hodnoty výslovně zmíněné žalovaným, tedy nejméně 150 vozidel, šlo by stále o rozsah natolik významný, že by závěr o závažnosti jednání a o přiměřenosti pokuty ve výši 450 000 Kč nebyl zpochybněn. Rozdíl mezi nejméně 150 vozidly a přibližně 200 vozidly nemění kvalitativní hodnocení věci: v obou případech jde o rozsáhlé, nikoli okrajové provozování nepovoleného zařízení.

51. Soud proto uzavírá, že správní orgány zjistily rozsah protiprávní činnosti v dostatečném rozsahu. Použití přibližného počtu vozidel v úvahách o sankci nebylo nepřezkoumatelné ani nezákonné. iii. K námitce porušení práva vyjádřit se k podkladům rozhodnutí 52. Žalobce dále namítá, že žalovaný v odvolacím řízení doplnil spis o podklady vztahující se ke kontrole z roku 2010 a o letecké snímky, aniž žalobci umožnil se k nim vyjádřit. Ani tuto námitku soud neshledal důvodnou.

53. Právo vyjádřit se k podkladům rozhodnutí podle § 36 odst. 3 správního řádu je základním procesním právem účastníka řízení. To platí i v odvolacím řízení, pokud odvolací orgán pořídí nové podklady, které mají být podkladem jeho rozhodnutí. Toto právo však nelze posuzovat izolovaně a formalisticky. Je třeba zkoumat, zda šlo skutečně o nové a pro rozhodnutí určující podklady, zda účastník měl reálnou možnost se s obsahem spisu seznámit a zda případná vada mohla mít vliv na zákonnost rozhodnutí. Ne každé formální pochybení je důvodem pro zrušení správního rozhodnutí.

54. V nynější věci soud ze správního spisu ověřil, že žalobce byl v průběhu řízení seznámen s podstatou skutkových zjištění, z nichž správní orgány vycházely, a měl opakovaně možnost se k věci vyjádřit. Žalobce v odvolání uplatnil podrobnou obranu, v níž namítal právě rozsah zjištěného počtu vozidel, význam kontroly z roku 2010 a otázku dobré víry. Žalovaný se těmito námitkami v napadeném rozhodnutí zabýval.

55. Podklady vztahující se ke kontrole z roku 2010 žalovaný nepoužil k rozšíření skutku v neprospěch žalobce. Naopak jejich význam posoudil ve prospěch žalobce, neboť v návaznosti na ně změnil období páchání skutku tak, že počátek období stanovil až od roku 2011, nikoli od roku 2007. Tato změna se následně promítla i do snížení pokuty z 650 000 Kč na 450 000 Kč. Nelze proto dovodit, že by žalovaný použitím těchto podkladů žalobce procesně zaskočil nebo zhoršil jeho postavení.

56. Letecké snímky žalovaný použil jako podpůrný podklad k závěru o dlouhodobosti a rozsahu stavu v areálu. Nešlo o jediný ani rozhodující důkaz o vině žalobce. Vina žalobce byla založena především na kontrolních zjištěních, fotodokumentaci a skutečnosti, že žalobce provozoval zařízení bez povolení, což sám v žalobě nezpochybnil. Letecké snímky pouze dokreslovaly dlouhodobý charakter stavu, který vyplýval již z podkladů shromážděných správním orgánem prvního stupně. Tedy vada řízení, kterou lze spatřovat v neseznámení žalobce s doplněnými leteckými snímky z veřejně přístupných zdrojů v dané věci nemohla mít vliv na zákonnost žalovaného rozhodnutí. Již v průběhu prvního stupně správního řízení bylo zjištěno množství vozidel v počtu cca 150 kusů, což bylo pro uloženou sankci v daném rozsahu plně dostačující.

57. Soud dále přihlédl k tomu, že žalobce v žalobě neuvedl, jakou konkrétní obranu by vůči těmto podkladům uplatnil, pokud by byl k vyjádření výslovně vyzván, a jak by taková obrana mohla změnit výsledek řízení. Netvrdil konkrétně, že letecké snímky zachycují jiný areál, jiné období, jiné předměty, že byly nesprávně interpretovány, nebo že podklady z roku 2010 mají jiný obsah, než jaký jim přisoudil žalovaný. Žalobní námitka zůstala v této části převážně formálního charakteru.

58. Tedy, i kdyby soud připustil, že žalovaný měl postup podle § 36 odst. 3 správního řádu v odvolacím řízení provést, nešlo by v okolnostech této věci o vadu, která mohla mít vliv na zákonnost nebo správnost napadeného rozhodnutí. Podklady z roku 2010 byly použity k úpravě období skutku ve prospěch žalobce a letecké snímky měly jen podpůrný charakter. Samotný závěr o provozování nepovoleného zařízení obstojí nezávisle na těchto podkladech.

59. Soud proto neshledal důvod ke zrušení napadeného rozhodnutí pro porušení § 36 odst. 3 správního řádu. iv. K námitce dobré víry žalobce 60. Žalobce tvrdí, že po kontrole uskutečněné v roce 2010 nebyl sankcionován a nebylo mu doručeno rozhodnutí konstatující nezákonnost jeho činnosti. Z toho dovozuje dobrou víru v zákonnost svého dalšího jednání. Tato námitka není důvodná.

61. Dobrá víra ve smyslu ochrany legitimního očekávání nemůže být založena pouhým subjektivním přesvědčením adresáta veřejné správy. Zvláště v oblasti správního trestání právnických osob platí, že prostá subjektivní dobrá víra není liberačním důvodem. Aby mohla mít právní význam, musela by být založena konkrétním kvalifikovaným ujištěním správního orgánu, ustálenou správní praxí nebo aktivním postupem veřejné moci, který by adresáta objektivně a legitimně utvrzoval v tom, že jeho činnost je zákonná.

62. K dobré víře a legitimnímu očekávání Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 18. 4. 2013, č. j. 1 As 188/2012-30, vyslovil, že prostá subjektivní dobrá víra pachatele správního deliktu, že jedná v souladu s právem, sama o sobě není liberačním důvodem. Jiná situace by nastala tehdy, pokud by se na vzniku protiprávního stavu podstatnou měrou podílela dysfunkce veřejné moci, zejména dlouhodobá, konzistentní a aktivní činnost správního orgánu, která adresáta veřejné správy legitimně utvrzovala v přesvědčení, že jeho jednání je zákonné.

63. V rozsudku ze dne 12. 5. 2020, č. j. 9 As 65/2020-50, Nejvyšší správní soud shrnul, že ochrana legitimního očekávání se ve správním právu typicky upíná k ustálené správní praxi, ustálenému výkladu právních pravidel, veřejně deklarované politice nebo ke konkrétnímu a kvalifikovanému ujištění poskytnutému orgánem veřejné moci. Pouhá nečinnost správního orgánu legitimní očekávání zpravidla nezakládá.

64. Žalobce netvrdí, že by mu příslušný správní orgán výslovně sdělil, že povolení nepotřebuje. Netvrdí existenci ustálené správní praxe, podle níž by obdobné provozování zařízení bez povolení bylo správními orgány považováno za přípustné.

65. Pouhá skutečnost, že po kontrole provedené v roce 2010 nebyl žalobce sankcionován nebo že navazující řízení nebylo podle jeho tvrzení řádně ukončeno, nemohla založit oprávněné očekávání, že provoz zařízení bez povolení je zákonný. Nečinnost správního orgánu není povolením. Mlčení veřejné správy nemůže nahradit veřejnoprávní titul, jehož existence je zákonem výslovně vyžadována.

66. To platí tím spíše v regulované oblasti nakládání s odpady a vozidly s ukončenou životností. Subjekt, který v rámci podnikání nakládá s vozidly v různém stupni demontáže a s jejich částmi, musí znát základní veřejnoprávní požadavky pro takovou činnost. Požadavek povolení provozu zařízení ke sběru nebo zpracování vozidel s ukončenou životností je základním prvkem právní úpravy. Profesionální adresát regulace nakládání s odpady se nemůže důvodně spoléhat na to, že absence sankce v minulosti nahrazuje zákonem vyžadované povolení. K tomu soud odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 12. 2025, č. j. 10 As 57/2025-44, v němž je uvedeno, že samotná kolaudace objektu neopravňuje subjekt k provozování zařízení k nakládání s odpady. Právním titulem, který teprve opravňuje provozovatele k činnosti a stanoví podmínky provozu, je příslušný souhlas či povolení provozu zařízení. Faktické technické vybavení provozovny bez schválení příslušným správním orgánem nenahrazuje veřejnoprávní přivolení.

67. Žalovaný se navíc touto námitkou zabýval a přihlédl k okolnostem kontroly z roku 2010 při vymezení období páchání skutku. Neignoroval tedy okolnosti tvrzené žalobcem, ale přiznal jim význam odpovídající jejich povaze. Správně však uzavřel, že by tyto okolnosti žalobce nezbavují odpovědnosti ani nevylučují uložení sankce.

68. Námitka dobré víry proto není důvodná. v. K námitce nepřiměřenosti sankce 69. Žalobce dále brojí proti výši pokuty. Ani v této části soud žalobě nepřisvědčil.

70. Za přestupek podle § 125 odst. 2 písm. v) zákona o výrobcích s ukončenou životností lze podle § 125 odst. 3 písm. c) uložit pokutu do 5 000 000 Kč. Pokuta ve výši 450 000 Kč představuje 9 % zákonné horní hranice. Již z tohoto poměru je zřejmé, že nejde o sankci blížící se horní hranici zákonné sazby. Samotné umístění pokuty v dolní části zákonného rozpětí ovšem není rozhodující; podstatné je, zda žalovaný řádně zohlednil kritéria stanovená zákonem a své úvahy přezkoumatelně odůvodnil.

71. Žalovaný tak učinil. Při hodnocení závažnosti přestupku zohlednil zejména dlouhodobost protiprávního jednání, rozsah provozované činnosti, množství soustředěných vozidel, skutečnost, že část vozidel obsahovala provozní náplně a nebezpečné složky, a možné negativní dopady na životní prostředí. Tato kritéria odpovídají § 37 a § 38 zákona o odpovědnosti za přestupky.

72. Soud považuje za podstatné, že protiprávní jednání žalobce nespočívalo v jednorázovém administrativním pochybení. Žalobce dlouhodobě provozoval činnost, pro kterou zákon vyžaduje povolení právě z důvodu ochrany veřejných zájmů. Povolení provozu zařízení umožňuje správnímu orgánu posoudit technické, provozní a environmentální podmínky činnosti a stanovit pravidla, jejichž účelem je předcházet únikům nebezpečných látek, nesprávnému soustřeďování odpadu a dalším negativním dopadům na životní prostředí.

73. Soud souhlasí se žalovaným, že přítomnost vozidel v různém stupni demontáže a demontovaných částí vozidel v rozsahu nejméně 150 vozidel, svědčí o činnosti značného rozsahu. Nešlo o několik jednotlivých vozidel umístěných v areálu nahodile, ale o stabilní provozní stav odpovídající nepovolenému zařízení.

74. Žalovaný zároveň nepřehlédl okolnosti svědčící ve prospěch žalobce. Jako polehčující okolnosti hodnotil spolupráci žalobce při kontrole a následnou snahu o odstranění závadného stavu spočívající v předávání vozidel oprávněným osobám. Dále zohlednil změnu období páchání skutku a v návaznosti na ni snížil pokutu z 650 000 Kč na 450 000 Kč. Z rozhodnutí je tedy patrné, že žalovaný nepřistoupil k sankci mechanicky, ale individualizoval ji podle konkrétních okolností. Rovněž poukázal na možnost splátkového kalendáře.

75. Soud neshledal, že by žalovaný některé relevantní kritérium opomenul nebo že by některému kritériu přikládal zjevně nepřiměřenou váhu. Úvaha žalovaného je srozumitelná, logická a pohybuje se v mezích správního uvážení.

76. Žalobce poukazuje na to, že žalovaný pracoval s odhadem počtu vozidel. Jak již soud uvedl výše, v nynější věci nejde o nepodložený odhad, nýbrž o přibližné vyjádření rozsahu činnosti založené na více podkladech. Navíc i při nižším počtu vozidel, který žalovaný považoval za doložitelný z fotodokumentace, tedy 150 kusů, by se stále jednalo o rozsáhlé nepovolené zařízení. Pokuta 450 000 Kč proto není nepřiměřená ani tehdy, pokud by soud vycházel pouze z bezpečně doloženého minima vyplývajícího z fotodokumentace.

77. Správní trest má plnit nejen funkci preventivní, ale i represivní. Sankce musí být natolik citelná, aby pachatele odradila od dalšího porušování právních předpisů a aby současně působila preventivně vůči ostatním subjektům v oblasti nakládání s odpady. Uložení pouze symbolické sankce by v případě dlouhodobého provozování nepovoleného zařízení značného rozsahu neodpovídalo závažnosti jednání ani významu chráněného veřejného zájmu.

78. Soud proto uzavírá, že uložená pokuta je v obecné rovině přiměřená povaze a závažnosti přestupku.

79. Žalobce dále tvrdí, že pokuta ve výši 450 000 Kč má likvidační charakter, neboť několikanásobně převyšuje jeho roční zisk a představuje podstatnou část jeho obratu. Soud této námitce nepřisvědčil.

80. Zákaz likvidačních pokut se uplatní i ve vztahu k právnickým osobám. Správní orgán proto musí posoudit, zda uložená pokuta není způsobilá sama o sobě přivodit platební neschopnost, ukončení podnikatelské činnosti nebo stav, kdy se splácení pokuty stane na dlouhou dobu v podstatě jediným smyslem podnikání. Současně však platí, že pokuta má být citelná a že nízký účetní zisk sám o sobě neprokazuje likvidační charakter sankce.

81. U obchodní společnosti nelze posuzovat ekonomickou sílu jen podle zisku za jeden rok. Je třeba hodnotit též obrat, majetek, vlastní kapitál, strukturu závazků, peněžní toky, obchodní aktivitu a celkové ekonomické zázemí společnosti. Zisk může být ovlivněn účetními a podnikatelskými faktory, které samy o sobě nevypovídají o schopnosti uhradit uloženou pokutu.

82. Žalovaný se hospodářskými výsledky žalobce zabýval. Zohlednil účetní závěrky a daňová přiznání za roky 2020 až 2024 a vyhodnotil je nejen podle vykázaného zisku, ale i podle dalších ukazatelů ekonomické aktivity žalobce. Konkrétně za rok 2024 byl doložený příjem žalobce za předané odpady ve výši 747 000 Kč. Nadto žalobce sám uváděl, že od roku 2023 již činnost v areálu nepokračuje a že nemá žádné zaměstnance.

83. Žalobce v žalobě zdůraznil především poměr pokuty k ročnímu zisku. Taková argumentace je však neúplná. Pokuta může být citelná, může převyšovat roční zisk, a přesto nemusí být likvidační. Likvidační charakter sankce nelze zaměňovat s její citelností či nepříjemným dopadem do hospodaření pachatele. Smyslem sankce není, aby byla pro pachatele ekonomicky nevýznamná.

84. Soud dále přihlédl k tomu, že pokuta činí 450 000 Kč a pohybuje se hluboko pod zákonnou horní hranicí. Nejde o částku, která by již svou absolutní výší u podnikatelského subjektu automaticky vyvolávala závěr o likvidačním charakteru. Žalobce neprokázal, že by právě tato pokuta sama o sobě vedla k jeho platební neschopnosti nebo k ukončení podnikatelské činnosti. Neprokázal ani, že by splácení pokuty mělo být na dlouhou dobu jediným smyslem jeho podnikatelské činnosti.

85. Pokud žalobce poukazuje na nízké hospodářské výsledky v několika letech, soud uvádí, že nepříznivý nebo nízký hospodářský výsledek není bez dalšího důvodem pro neuložení sankce. Jiný závěr by vedl k nepřijatelnému důsledku, že hospodářsky slabší nebo účetně méně ziskové subjekty by byly fakticky obtížně postižitelné i za závažná porušení veřejnoprávních povinností. Takový přístup by oslaboval generální prevenci a odporoval účelu správního trestání.

86. Soud proto uzavírá, že žalovaný se majetkovými poměry žalobce zabýval v dostatečném rozsahu a jeho závěr, že pokuta není likvidační, obstojí.

87. Žalobce dále navrhl, aby soud podle § 78 odst. 2 s. ř. s. pokutu snížil, případně od jejího uložení upustil. Soud neshledal podmínky pro moderaci.

88. V rozsudku ze dne 27. 4. 2022, č. j. 7 Ads 59/2022-30, Nejvyšší správní soud připomněl, že ukládání sankcí je oblastí správního uvážení. Správní soud je přezkoumává jen z hlediska překročení nebo zneužití mezí správního uvážení. Moderace podle § 78 odst. 2 soudního řádu správního přichází v úvahu zdrženlivě, při zjevném nepoměru sankce vůči rozsahu, závažnosti a následkům deliktního jednání v souvislosti s majetkovými poměry postihované osoby. Správní trestání má plnit preventivní i represivní funkci; sankce má být pachatelem v jeho majetkové sféře adekvátně pocítěna.

89. Moderace podle § 78 odst. 2 s. ř. s. totiž není dalším odvoláním proti výši sankce. Je výjimečným korektivem pro případy, kdy trest, byť uložený zákonně, je ve zjevně nepřiměřené výši. Zjevná nepřiměřenost znamená intenzivní, na první pohled patrný nepoměr mezi sankcí a závažností deliktu, případně majetkovými poměry pachatele. Nestačí, že by soud sám mohl hypoteticky uložit sankci nižší.

90. Takový zjevný nepoměr v nynější věci dán není. Žalobce dlouhodobě provozoval zařízení ke sběru a zpracování vozidel s ukončenou životností bez zákonem vyžadovaného povolení. Činnost měla značný rozsah a týkala se oblasti, v níž právní úprava chrání významný veřejný zájem na ochraně životního prostředí a zdraví lidí. Pokuta ve výši 450 000 Kč činí méně než jednu desetinu zákonné horní hranice a žalovaný při jejím stanovení přihlédl jak k okolnostem přitěžujícím, tak k okolnostem polehčujícím.

91. Snížení pokuty soudem by za této situace znamenalo nahrazení správního uvážení žalovaného uvážením soudním, nikoli korekci zjevného excesu. K tomu soud není oprávněn. Uložená pokuta je citelná, nikoli však zjevně nepřiměřená nebo likvidační.

92. Upuštění od uložení trestu nepřichází v úvahu. Vzhledem k povaze a rozsahu protiprávního jednání nelze důvodně očekávat, že by samotné projednání věci postačilo k nápravě žalobce a k naplnění preventivní a represivní funkce správního trestání. Takový postup by byl v rozporu s významem chráněného veřejného zájmu a s potřebou odrazovat od neoprávněného provozování zařízení pro nakládání s odpady.

93. Soud proto návrh na moderaci neshledal důvodným.

VI. Závěr a náklady řízení

94. Soud posoudil napadené rozhodnutí jako celek a neshledal, že by bylo nepřezkoumatelné. Žalovaný srozumitelně vymezil, z jakých skutkových zjištění vychází, jak hodnotí odvolací námitky žalobce, proč považuje závěr o odpovědnosti za správný a proč považuje za přiměřenou pokutu ve výši 450 000 Kč.

95. Žalovaný rovněž přezkoumatelně vysvětlil, proč změnil období páchání skutku a proč v návaznosti na tuto změnu snížil pokutu. Tím reagoval na okolnosti svědčící ve prospěch žalobce. Současně však správně uzavřel, že ani zkrácení období páchání, ani následná snaha žalobce odstranit závadný stav, ani jeho tvrzené hospodářské poměry neodůvodňují další snížení sankce nebo upuštění od jejího uložení.

96. Soud nepřisvědčil námitce, že správní orgány vycházely z neurčitého či nepodloženého odhadu počtu vozidel. Správní orgány opřely své závěry o více podkladů, přičemž pro samotné naplnění skutkové podstaty nebyl přesný počet vozidel rozhodný. Z hlediska sankce byl rozsah činnosti doložen dostatečně, svědčí o rozsáhlém protiprávním jednání.

97. Soud nepřisvědčil ani procesní námitce podle § 36 odst. 3 správního řádu. Žalobce měl v řízení reálnou možnost hájit svá práva, uplatnil obsáhlé odvolací námitky a žalovaný se jimi zabýval. Podklady, na které žalobce poukazuje, nebyly použity způsobem, který by zhoršil jeho postavení; naopak podklady z roku 2010 vedly ke změně rozhodnutí v jeho prospěch. Případná procesní nedůslednost by proto nemohla mít vliv na zákonnost rozhodnutí.

98. Námitka dobré víry neobstála, neboť žalobce neprokázal konkrétní kvalifikované ujištění správního orgánu ani ustálenou správní praxi, na jejichž základě by mohl legitimně očekávat, že činnost provozovaná bez povolení je zákonná. Pouhá absence sankce po předchozí kontrole nemůže nahradit zákonem vyžadované povolení.

99. Soud konečně neshledal, že by pokuta byla nepřiměřená, likvidační nebo že by byly dány zákonné podmínky pro užití moderačního práva soudu. Žalovaný se zabýval závažností přestupku, jeho délkou, rozsahem, riziky pro životní prostředí, polehčujícími okolnostmi i majetkovými poměry žalobce. Pokuta ve výši 450 000 Kč je vzhledem k zákonné horní hranici a okolnostem věci přiměřená.

100. Ze všech uvedených důvodů soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Napadené rozhodnutí žalovaného netrpí vadami, pro které by je bylo třeba zrušit, a uložená pokuta není zjevně nepřiměřená ani likvidační.

101. Soud proto žalobu podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

102. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobce neměl ve věci úspěch, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému, který měl ve věci úspěch, soud náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť mu nevznikly náklady přesahující běžnou úřední činnost. Poučení: Toto rozhodnutí nabývá právní moci dnem doručení účastníkům řízení. Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v ust. § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. V Pardubicích dne 10. června 2026 JUDr. Petra Venclová, Ph.D., v. r. předsedkyně senátu