52 A 83/2016

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jana Dvořáka a soudců Mgr. et Mgr. Jaroslava Vávry a JUDr. Petry Venclové, Ph.D., v právní věci žalobce: P.M., nar. „X“, trvale bytem „X“, zast. Mgr. Jaroslavem Topolem, advokátem, se sídlem Na Zlatnici 301/2, Praha 4, proti žalovanému: Krajský úřad Pardubického kraje, se sídlem Komenského 125, 532 11 Pardubice, v řízení o žalobě proti rozhodnutí Krajského úřadu Pardubického kraje ze dne 30.5.2016, č.j. KrÚ 40339/2016/ODSH/13, takto:

Výrok

I. Žaloba se z a m í t á .

II. Žalobce n e m á právo na náhradu nákladů řízení a žalovanému se toto právo nepřiznává.

Odůvodnění

Žalobce se včasnou žalobou domáhal soudního přezkumu v záhlaví tohoto rozsudku označeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto odvolání a potvrzeno rozhodnutí Magistrátu města Pardubic ze dne 21.3.2016, č.j. OSA/P-52/16-D/38, jímž nebylo vyhověno žádosti žalobce o uznání úkonů dle ust. § 34 odst. 4 zák. č. 500/2004 Sb., správní řád, v platném znění (dále jen „správní řád“), které učinil ve prospěch žalobce L.K., nar. „X“, bytem „X“. Žalobu odůvodnil žalobce následujícím způsobem: Žalobce uvedl, že v řízení o přestupku podal odpor prostřednictvím svého zmocněnce, kterým byl L.K. a v době odporu byl nezletilým, přičemž správní orgán žalobce vyrozuměl o tom, že nemůže akceptovat odpor podaný prostřednictvím tohoto nezletilého zmocněnce. Zároveň žalobci „žádné řešení situace nenabídl, nepoučil žalobce o možnostech postupu či způsobu, jak se domoci řádného projednání věci, či odstranění vady nepřípustného zmocnění“. Žalobce pak využil institutu žádosti o uznání úkonu učiněného osobou jinou než zástupcem, za úkon učiněný zástupcem, tato žádost však byla zamítnuta. Žalobce pak po interpretaci ust. § 34 odst. 4 správního řádu uvedl, že nesprávný závěr správního orgánu o tom, že úkon nezletilého není úkonem a proto, že nelze žádat o jeho uznání. V případě procesní nezpůsobilosti je úkon platný, pouze na něj nelze hledět jako na úkon učiněný v zastoupení účastníka řízení. Daný úkon nelze považovat za úkon zastoupeného, „Podstatou však je, že mladistvý není procesně způsobilý vystupovat jako zmocněnec, nikoliv absolutní neplatnost jeho právního jednání.“ Úkon učiněný mladistvým tak není absolutně neplatný či nicotný, absence pravomoci osoby, která úkon učinila, jednat jménem žalobce, mohla být zhojena uznáním úkonu za úkon žalobce. Mezi žalobcem a žalovaným není zároveň sporné, že správnímu orgánu byly doručeny listiny, jejímž obsahem byl odpor proti příkazu, pouze správní orgán vyjádřil názor, že odpor byl podán osobou, která neměla způsobilost činit podání jménem účastníka (žalobce), a proto je zřejmé, že uznání úkonu za úkon žalobce zcela postačuje ke konvalidaci této vady. Žalobce navrhl, aby soud žalované rozhodnutí zrušil včetně rozhodnutí správního orgánu I. stupně. Žalovaný ve vyjádření k žalobě odkázal na žalované rozhodnutí, navrhl, aby soud žalobu zamítl. Krajský soud přezkoumal žalované rozhodnutí v mezích žalobních bodů v řízení vedeném podle ust. § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, v platném znění, (dále jen „s.ř.s“), přičemž dospěl k následujícím skutkovým a právním závěrům: Ze správního spisu vyplývá, a ostatně to není ani mezi účastníky sporné, že v přestupkovém řízení, které se týkalo žalobce jako přestupce, podal jím zvolený zástupce, L.K., nar. „X“, odpor proti příkazu (odpor byl podán dne 24.2.2016), přičemž v té době nedovršil tento zmocněnec žalobce 18 let věku a byl tedy nezletilý. Z tohoto důvodu správní orgán žalobce vyrozuměl o tom, že tato plná moc a zmíněný odpor nemohou být akceptovány, když důvodem je, že tento úkon učinila nezletilá osoba (vyrozumění na č.l. 34 správního spisu). Následně dne 21.3.2016 obdržel správní orgán podání žalobce, ve kterém byla obsažena žádost dle ust. § 34 odst. 4 správního řádu o uznání úkonu (podání odporu). Této žádosti správní orgán I. stupně nevyhověl, proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně bylo podáno blanketní odvolání, o kterém rozhodl žalovaný žalobou napadeným rozhodnutím. Správní orgány vycházely ze skutečnosti, že zmocněnec L.K. nebyl osobou zletilou v době podání odporu, proto v řízení nebyl uznán jako zmocněnec účastníka a jím učiněný úkon, tj. podání odporu, nebyl uznán jako platný právní úkon, přičemž právě vzhledem k těmto skutečnostem nebylo možné zpětně v souladu s ust. § 34 odst. 4 správního řádu uznat za platný úkon, který byl od samotného počátku neplatný. Žalobce však považuje tento názor správního orgánu za nesprávný s tím, že tento úkon nelze považovat za absolutně neplatný či nicotný, přičemž se jednalo pouze o jakousi vadu týkající se tohoto úkonu, přičemž, jak výslovně uvedl žalobce v žalobě, „je zřejmé, že uznání úkonu za úkon žalobce zcela postačuje ke konvalidaci této vady“. Stěžejní otázkou tedy je, zda je či není správný závěr správních orgánů výše zmíněný, či naopak je správný názor žalobce uvedený v žalobě. V daném případě je nesporné, ostatně to nenamítá žalobce ani v žalobě, že podmínka plné svéprávnosti se vztahuje i na obecné zmocněnce podle § 33 správního řádu, což ostatně vyplývá již i z konstantní soudní judikatury (rozsudek NSS ze dne 23.2.2016, č.j. 8As 6/2016- 34). Podle ust. § 34 odst. 4 správního řádu správní orgán může uznat úkony učiněné ve prospěch účastníka jinou osobou než zástupcem za úkony učiněné zástupcem, jestliže o to účastník požádá a nemůže-li vzniknout újma jinému účastníkovi. Za účastníka řízení tak může učinit úkony jiná osoba, kdy z povahy věci je zřejmé nebo prokázané, že tato předmětné úkony neučinila v postavení zástupce účastníka řízení. Je nepochybné, že aby takový úkon mohl být vůbec uznán podle cit. ust. správního řádu, tak musí být učiněn „jinou osobou“, která je vůbec způsobilá činit právní úkony za účastníka řízení. Takovou osobou rozhodně není nezletilá osoba, která nemá žádnou procesní způsobilost ve správním řízení a nemůže žádný úkon za účastníka řízení činit. Tím spíše nemůže být takový „úkon“ učiněný osobou, která nemá procesní způsobilost ve správním řízení, uznat za úkon učiněný ve prospěch žalobce podle ust. § 34 odst. 4 správního řádu. Navíc ust. § 34 odst. 4 se vztahuje na zcela jiné případy, kdy jiná osoba než zástupce účastníka řízení, v dané věci však požadoval sám účastník řízení, aby byl úkon učiněný jeho nezletilým zmocněncem, který neměl žádnou procesní způsobilost, tak aby takový úkon byl uznán za jeho vlastní úkon. Správní orgán nebyl povinen žalobci „nabízet řešení situace či jej poučovat, odpovědnost danou zástupci nelze přenášet na správní orgán, když volba zástupce je, stejně jako volba způsobu komunikace se správním orgánem, odpovědností účastníka řízení“ (srov. rozsudek NSS ze dne 15.9.2015, č.j. 8As 57/2015-46). Krajský soud se tak ztotožňuje plně s názory správních orgánů o tom, že tento „úkon“ nešlo považovat za platný úkon, když jej učinila procesně nezpůsobilá osoba. Jestliže je takový úkon sám o sobě právně neúčinný, tak jej nelze „vzkřísit“, resp. změnit jeho právní neúčinnost postupem podle § 34 odst. 4 správního řádu, pokud by tak žalovaný rozhodl, rozhodoval by ultra vires, neboť platná právní úprava mu takový postup vůbec nedovoluje. Protože žaloba nebyla důvodná, musel ji krajský soud zamítnout (§ 78 odst. 7 s.ř.s.). Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ust. § 60 odst. 1 s.ř.s., když neúspěšný žalobce neměl právo na náhradu nákladů řízení a úspěšnému žalovanému soud toto právo nepřiznal, když mu žádné náklady řízení podle obsahu spisu nevznikly (§ 60 odst. 1 s.ř.s.).

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. V Pardubicích dne 7. února 2017 JUDr. Jan Dvořák v.r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Kateřina Vrabcová