52 Ad 1/2016

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozhodl samosoudcem JUDr. Janem Dvořákem v právní věci žalobkyně: S.V., nar. „X“, trvale bytem „X“, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5, v řízení o žalobě proti rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 2.10.2015, č.j. 1-2R- 2.10.2015-428/615 430 6455 a proti rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 17.12.2015, č.j. 2015/72868-71, t a k t o:

Výrok

I. Žaloba proti rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 2.10.2015, č.j. 1-2R-2.10.2015-428/615 430 6455 se o d m í t á.

II. Žaloba proti rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 17.12.2015, č.j. 2015/72868-71 se z a m í t á.

III. Účastníci nemají právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Žalobkyně se žalobou ze dne 13.1.2016 domáhala soudního přezkumu dvou rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení, a to jednak ze dne 2.10.2015, č.j. 1-2R- 2.10.2015-428/615 430 6455, kterým byl žalobkyni zvýšen invalidní důchod pro invaliditu I. stupně podle ust. § 56 odst. 1 písm. d) ve spojení s písm. b) zák. č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění a dále jí byl zvýšen vdovský důchod podle ust. § 59 odst. 1 cit. zákona a současně se žalobkyně domáhala soudního přezkumu rozhodnutí žalované ze dne 17.12.2015, č.j. 2015/72868-71 (dále jen „rozhodnutí ze dne 17.12.2015“), kterým bylo zamítnuto odvolání a potvrzeno rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 13.11.2015, kterým žalovaná podle ust. § 70 zák. č. 500/2004 Sb., správní řád, v platném znění (dále jen „správní řád“) opravila zjevnou nesprávnost v závěru prvního odstavce odůvodnění a začátku druhého odstavce odůvodnění již výše označeného prvního rozhodnutí žalované ze dne 2.10.2015 spočívající v opravě časového údaje o době trvání osobní péče o postižené dítě – syna M., kdy v rozhodnutí ze dne 2.10.2015 bylo uvedeno toto období od 24.5.1999 do 27.8.2011, avšak správně mělo být uvedeno 24.5.1999 do 27.8.2001, přičemž se jednalo o „evidentní překlep“. Žalobkyně v žalobě a poté v jejím doplnění ze dne 17.3.2016 shrnuje své tvrzení o tom, že při rozhodování o zvýšení invalidního důchodu mělo být přihlédnuto k období osobní péče žalobkyně o dlouhodobě těžce zdravotně postižené dítě vyžadující mimořádnou péči, a to do 18 let věku syna M., tj. do „X“. Žalobkyně navrhla, aby soud obě rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení. Žalovaná ve vyjádření k žalobě uvedla, že žalobkyně nepodala odvolání proti rozhodnutí ze dne 2.10.2015 a odvolání, které podala proti opravnému rozhodnutí ze dne 13.11.2015, v podstatě nesměřovalo vůči provedené opravě, avšak proti původnímu rozhodnutí ze dne 2.10.2015, přičemž předmětem odvolání proti usnesení o opravě zřejmé nesprávnosti může být jen změna provedená danou opravou a nelze se jím domáhat změny obsahu původního rozhodnutí. Žalovaná navrhla, aby žaloba byla odmítnuta. Krajský soud v řízení vedeném podle ust. § 65 a násl. zák. č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, v platném znění (dále jen „s.ř.s.“), dospěl k následujícím skutkovým a právním závěrům: Ze správního spisu vyplývá a mezi účastníky není sporné, že žalobkyně obdržela rozhodnutí žalované o zvýšení invalidního a vdovského důchodu ze dne 2.10.2015, ve kterém byla uvedena doba osobní péče žalobkyně o dlouhodobě těžce zdravotně postižené dítě vyžadující mimořádnou péči do 18 let věku tak, že se jednalo o období od 24.5.1999 do 27.8.2011, přičemž žalobkyně poté obdržela další rozhodnutí žalované ze dne 13.11.2015, kterým byla provedena oprava zřejmé nesprávnosti dle § 70 správního řádu obsažená ve výše zmíněném rozhodnutí z 2.10.2015, která se právě týkala vymezení zmíněné doby osobní péče žalobkyně o postižené dítě (syn M.), přičemž tato nesprávnost spočívala v uvedení chybného roku, do kterého trvala doba této osobní péče, tedy namísto období od 24.5.1999 do 27.8.2011 mělo být správně uvedeno od 24.5.1999 do 27.8.2001. Právě proti tomuto opravnému rozhodnutí žalované podala žalobkyně odvolání, ve kterém, stejně jako v žalobě uvedla svou věcnou argumentaci týkající se její námitky o tom, že o syna měla pečovat do jeho 18 let, tj. do 15.4.2013 a nikoliv do roku 2011 a požadovala, aby tato doba byla jako doba osobní péče o takto postižené dítě zhodnocena. Zároveň je třeba dodat, že žalobkyně toto odvolání podala proti rozhodnutí o opravě zřejmé nesprávnosti, které bylo žalovaným rozhodnutím zamítnuto a bylo potvrzeno tak rozhodnutí o opravě zřejmé nesprávnosti ze dne 13.11.2015 spočívající ve výše zmíněné opravě „evidentního překlepu“ (jak je zmíněno v žalovaném rozhodnutí), který se týká uvedení roku, do kterého trvala doba osobní péče (namísto původně nesprávně uvedeného roku 2011 měl být uveden správně rok 2001). Krajský soud se nejprve zaměřil na posouzení skutečnosti, zda žalovaným rozhodnutím opravdu byla napravena jen zřejmá nesprávnost výše zmíněná, tj. zda se opravdu jednalo o „evidentní překlep“. Z osobního listu důchodového pojištění, založeného ve správním spisu, který ostatně sama žalobkyně předložila s žalobou, takže i jí muselo být známo, že žalovaná eviduje zmíněnou péči o dítě do 27.8.2001, nikoliv do 27.8.2011, tak vyplývá, že v případě opravného rozhodnutí žalované se jednalo skutečně nápravu zjevné nesprávnosti ve smyslu ust. § 70 správního řádu, protože ze zmíněného podkladu, osobního listu důchodového pojištění žalobkyně, skutečně vyplývá, že období péče o dítě výše zmíněné bylo ukončeno datem 27.8.2001, tedy jestliže v rozhodnutí ze dne 2.10.2015 uvedla na místo data 27.8.2001 datum 27.8.2011, tak se skutečně jednalo o zřejmou nesprávnost u důvodu „evidentního“ překlepu, jak uvedla žalovaná v žalovaném rozhodnutí, kterým bylo správně odvolání žalobkyně proti tomuto opravnému rozhodnutí zamítnuto. Protože žalobkyně sama měla zmíněný evidenční list k dispozici, nemohla tak sama legitimně očekávat, že si žalovaná „nevšimne“ uvedené zřejmé nesprávnosti a naopak mohla legitimně očekávat, že tuto zřejmou nesprávnost opraví. Žalobkyně však toto opravné rozhodnutí žalované napadla odvoláním, ve kterém v podstatě nezpochybnila skutečnost, že se jednalo o zmíněný „evidentní překlep“, jak je tvrzeno v žalovaném rozhodnutí žalovanou, která v odůvodnění žalovaného rozhodnutí uvedla, že vymezení časového úseku osobní péče o postižené dítě – syna M. od 24.5.1999 do 27.8.2001, nikoliv do 27.8.2011, odpovídá „podkladům“, které měla ČSSZ k dispozici, tj. zmíněný evidenční list, ale v podstatě požadovala jiné meritorní posouzení rozsahu doby osobní péče o jmenované dítě, tedy uváděla, že o syna měla pečovat do jeho 18 let, tj. do 15.4.2013, což tvrdila i v žalobě a v jejím doplnění. Podle ust. § 70 správního řádu opravu zřejmých nesprávností v písemném vyhotovení rozhodnutí na požádání účastníka nebo z moci úřední usnesením provede správní orgán, který rozhodnutí vydal. Týká-li se oprava výroku rozhodnutí, vydá o tom správní orgán opravné rozhodnutí. Prvním úkonem správního orgánu ve věci opravy je vydání tohoto rozhodnutí. Právo podat odvolání proti opravnému usnesení nebo opravnému rozhodnutí má pouze účastník, který jím může být přímo dotčen. Z konstantní soudní judikatury vyplývá, že „smyslem přípustnosti odvolání proti opravnému rozhodnutí podle § 70 správního řádu není poskytnout účastníku řízení novou možnost podat opravný prostředek proti původnímu rozhodnutí, ale pouze bránit se proti provedené opravě a jejímu eventuálnímu dopadu na původní rozhodnutí a na právní sféru účastníka řízení“ (srov. rozsudek NSS ze dne 25.2.2009, č.j. 1As 112/2008-56). A právě v rozporu s tímto závěrem žalobkyně postupovala, když prostřednictvím opravného prostředku, odvolání, se v podstatě domáhala změny původního rozhodnutí, tj. požadovala započtení doby péče o postižené dítě až do 15.4.2013, přičemž odvolání proti původnímu rozhodnutí, tj. ze dne 2.10.2015, nepodala. V tom případě však nebyla splněna zákonná podmínka pro podání žaloby proti rozhodnutí ze dne 2.10.2015, protože žalobkyně nevyčerpala v řízení před správním orgánem řádný opravný prostředek. Proto musel krajský soud žalobu v části směřující proti rozhodnutí žalované ze dne 2.10.2015 odmítnout pro nepřípustnost, což učinil ve výroku I. tohoto rozhodnutí (§ 68 písm. a), § 46 odst. 1 písm. d) s.ř.s.). V dané věci nemohla být žalobkyně úspěšná ani v části žaloby směřující proti opravnému rozhodnutí, když v daném případě byly splněny podmínky pro nápravu zřejmé nesprávnosti spočívající ve zmíněném výše uvedeném evidentním překlepu, tj. v chybném uvedení konce období péče žalobkyně o dítě, kdy žalovaná uvedla do souladu tento údaj rozhodnutí s údajem obsaženým v podkladu rozhodnutí, tj. v evidenčním listu, ve kterém byl tento údaj skutečně označen jako den 27.8.2001, nikoliv jak bylo nesprávně uvedeno v rozhodnutí žalované ze dne 2.10.2015, tj. 27.8.2011, přičemž tato oprava nemohla být pro žalobkyni nijak překvapivá, protože evidenční list důchodového pojištění, tj. zmíněný podklad rozhodnutí, měla sama k dispozici (viz příloha žaloby). Navíc zmíněným odvoláním a žalobou se domáhala žalobkyně změny původního rozhodnutí ze dne 2.10.2015, přičemž se mohla pouze bránit proti provedené opravě (srov. rozsudek NSS ze dne 25.2.2009, č.j. 1As 112/2008-56). Proto musel krajský soud v části směřující proti rozhodnutí žalované ze dne 17.12.2015 zamítnout pro nedůvodnost (§ 78 odst. 7 s.ř.s.), přičemž tak soud učinil ve výroku II. tohoto rozsudku. Výrok III. o náhradě nákladů řízení se opírá o ust. § 60 odst. 1 a 2 s.ř.s., když neúspěšná žalobkyně neměla právo na náhradu nákladů řízení a úspěšné žalované toto právo ze zákona nevzniklo.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. V Pardubicích dne 2. listopadu 2016 JUDr. Jan Dvořák v.r. samosoudce Za správnost vyhotovení. Mgr. Lucie Marešová