52 Ad 17/2025

Rubrum

Č. j. 52 Ad 17/2025-42 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozhodl samosoudcem JUDr. Janem Dvořákem v právní věci žalobce: Ing. P. R., Ph.D. bytem proti žalovanému: Česká správa sociálního zabezpečení, IČO 00006963 sídlem Křížová 1292/25, 225 08 Praha o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 8. 2025, č. j. X, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobce podal u zdejšího soudu dne 11. 11. 2025 žalobu proti rozhodnutí žalované ze dne 28. 8. 2025, č. j. X, jímž byly podle § 88 odst. 8 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, zamítnuty jeho námitky proti rozhodnutí ČSSZ ze dne 23. 1. 2025, č. j. RX, kterým mu byl od 1. 1. 2025 přiznán starobní důchod ve výši 21 522 Kč měsíčně. Napadeným rozhodnutím bylo předchozí rozhodnutí žalované potvrzeno.

2. Žalobce uvádí, že rozhodnutí žalované považuje za věcně nesprávné až nezákonné, neboť podle jeho názoru nesprávně hodnotí a nesprávně započítává více časových úseků jeho 2 52 Ad 17/2025 doby pojištění. Podle žalobce jsou v osobním listu důchodového pojištění chybně uvedeny druhy dob pojištění, nesprávně se uvádí „samostatná výdělečná činnost“ namísto „zaměstnání“, a obdobné nesrovnalosti se podle něj týkají také období, kdy byl veden v evidenci úřadu práce jako uchazeč o zaměstnání. Žalobce tvrdí, že prokázal, že byl ve všech dotčených obdobích zaměstnán či evidován u ÚP, a že v osobním listě jsou tato období vedena pod chybným druhem doby či nejsou uvedena vůbec. Z tohoto důvodu má být nesprávně vypočten nejen rozsah jeho doby pojištění, ale i konečná výše důchodu. Navrhuje zrušení rozhodnutí a vrácení věci žalované k novému projednání.

3. Žalovaná ve svém vyjádření ze dne 25. 3. 2026 uvedla, že námitky žalobce byly přezkoumány v plném rozsahu, avšak nebyly shledány důvodnými. Především odkázala na podrobný popis v napadeném rozhodnutí. Zdůraznila, že u jednotlivých časových období vycházela z evidenčních listů důchodového pojištění a dalších podkladů, které má ze zákona k dispozici a které je oprávněna hodnotit.

4. K námitkám žalobce ohledně evidence na úřadu práce žalovaná uvedla, že zhodnotila všechny doby, které bylo možné podle § 5 odst. 2 písm. a) zákona č. 155/1995 Sb. započíst do doby pojištění, tj. plně hodnotila dobu s nárokem na podporu v nezaměstnanosti, avšak dobu, v níž nebyl žalobce příjemcem podpory, mohla hodnotit pouze v rozsahu zákonem limitovaných tří let zpětně od data vzniku nároku na důchod; další doby je vyloučeno hodnotit. K námitce týkající se chybného označení druhu doby žalovaná vysvětlila rozdíl mezi terminologií „zaměstnání“ (do 31. 12. 1995) a „pojištění“ (od 1. 1. 1996) a uvedla, že jde o čistě legislativní změnu pojmosloví bez dopadu na výši důchodu. Ke spornému období roku 1994 a 1995 žalovaná uvedla, že žalobce byl v roce 1994 podle evidenčního listu vedeného OSSZ osobou samostatně výdělečně činnou a že stejný charakter měla část roku 1995, v němž vykonával souběžně zaměstnání a samostatnou výdělečnou činnost. Oba typy příjmů byly za rok 1995 správně zhodnoceny. Žalovaná dále uvedla, že byly zhodnoceny veškeré příslušné vyměřovací základy i doby pojištění a že výsledná výše starobního důchodu byla stanovena plně v souladu se zákonem.

5. Krajský soud v řízení vedeném podle ust. § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, v platném znění (dále jen „s.ř.s.“), přezkoumal žalované rozhodnutí v mezích žalobních bodů, přičemž dospěl k následujícím skutkovým a právním závěrům. Soud neshledal ani vady, k nimž by musel přihlížet z úřední povinnosti, a dospěl k následujícím závěrům.

6. Ze správního spisu vyplývají a mezi účastníky se jedná o několik sporných okolností, které budou rozebrány dále.

7. Nejprve se jednalo o námitku nesprávného zařazení období 1994–1995 jako samostatné výdělečné činnosti. Ze správního spisu vyplývá, že za rok 1994 byl u žalobce veden evidenční list OSVČ s vyměřovacím základem 9 022 Kč, vystavený na OSSZ Pardubice. V roce 1995 byl žalobce zaměstnán u Českých drah a současně vykonával samostatnou výdělečnou činnost s vyměřovacím základem 15 000 Kč. Skutečnost, že činnost OSVČ byla vykonávána po celý rok, opodstatňuje, aby byl rok 1995 veden jako samostatná výdělečná činnost, a současně aby byly v tomto roce zhodnoceny oba vyměřovací základy. Soud neshledal žádný důkaz, který by závěry žalované vyvracel. Žalobce nepředložil žádné nové důkazy, které by zpochybnily správnost evidenčních listů důchodového pojištění. Správní 3 52 Ad 17/2025 orgán postupoval v souladu se zákonnými pravidly, a soud proto neshledal námitku důvodnou, když zůstala pouze v rovině spekulativní.

8. K námitce nesprávného druhu doby v pozdějších obdobích po roce 1996 je třeba uvést následující hodnocení. Pojmosloví „zaměstnání“ bylo opuštěno účinností zákona č. 155/1995Sb., a nahrazeno pojmem „doba pojištění“. Žalovaná správně uvedla, že změna označení neznamená žádnou změnu v rozsahu hodnocení doby ani ve výpočtu důchodu. Tuto námitku žalobce uvedl již v námitkách, se kterou se žalovaná vypořádala uvedením právního názoru, že „v důsledku přijetí zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, který nabyl účinnosti dnem 1.1.1996, došlo ke změně terminologie, kdy je na OLDP uváděna druh doby „pojištění“ namísto původně uváděné doby „zaměstnání“. Tato skutečnost je však bez vlivu na výši důchodu“. Tento závěr žalovaného žalobce nenapadl žádnou konkrétní námitkou, nevyvrátil jej a soud ve správním soudnictví nemůže za žalobce vymýšlet argumentaci, která by tento závěr vyvrátila. K opakovaní námitek v žalobě, uvedených před tím ve stejné podobě v rámci opravného prostředku, soud uvádí následující závěry, které se sice vztahují k odvolacím námitkám, ale lze je aplikovat i na námitky podané žalobce, protože se jedná o stejnou podstatu jako v odvolání. Nejvyšší správní soud setrvale uvádí ve svých rozsudcích, že ust. § 71 odst. 1 písm. d) s.ř.s. žalobci ukládá povinnost uvést konkrétní (ve vztahu k žalobci a projednávané věci individualizovaná) skutková tvrzení doprovázená konkrétní právní argumentací, z níž plyne, z jakých důvodů považuje žalobce napadené výroky rozhodnutí za nezákonné nebo nicotné (srov. např. rozsudek NSS ze dne 27. 10. 2004, č. j. 4 Azs 149/2004-52, obsažený pod č. 488/2005 Sb. NSS). Nepostačí proto, pokud žaloba opakuje odvolací námitky, žalobce je povinen v žalobě vylíčit, z jakých důvodů jsou závěry žalovaného, který již o odvolacích námitkách rozhodl, nesprávné, protože v případě opakování odvolacích námitek tak žaloba v podstatě směřuje proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně a soud není dalším správním orgánem, který by o těchto odvolacích námitkách měl rozhodovat. Proto míra podrobnosti odezvy správního soudu na tyto námitky je závislá na tom, jak detailně své námitky žalobce v žalobě formuluje. Není totiž úkolem soudu ve správním soudnictví, aby nahrazovaly činnost žalobce při formulaci žalobních námitek a samy je dotvářely, a nepřísluší jim vyhledávat vady správního rozhodnutí týkající se jeho nezákonnosti, aniž by tyto vady byly výslovně namítány (srov. rozsudek NSS ze dne 6. 8. 2015, č. j. 2 Azs 101/2015-32), samozřejmě s výjimkou specifických vad, kdy je povinen soud ex offo se těmito vadami zabývat (např. nepřezkoumatelnost žalovaného rozhodnutí). Takovým postupem by byla popřena rovnost stran řízení před soudem a žalovanému správnímu orgánu byla odňata možnost efektivně hájit své rozhodnutí, „soud .. v žádném případě není povinen žalobní body domýšlet, fantazijně o nich spekulovat, respektive konstruovat namísto žalobce všechny možné zásahy do jeho veřejných subjektivních práv, jinak by porušil dispoziční zásadu, podle níž má žalobce ve svých rukou určit, proti čemu a proč žalobu podává, a tím i závazně vymezit rozsah, v němž se má soud věcí zabývat“ (srov. rozsudek NSS ze dne 27. 2. 2015, č. j. 6 Ads 5/2015-20). Pro vypořádání této námitky tak postačí závěr, že žalobce neprokázal, že by nesprávné označení druhu doby jakkoli ovlivnilo jeho nárok. Soud tuto námitku hodnotí jako nedůvodnou.

9. K námitkám týkajících se evidenční roviny u ÚP je nutno uvést, že podle § 5 odst. 2 písm. a) zákona o důchodovém pojištění lze jako dobu pojištění hodnotit nejvýše 3 roky evidence bez podpory, počítané zpětně od vzniku nároku na důchod. Žalobce byl evidován jako uchazeč o zaměstnání mnohem déle, ovšem zákonodárce zcela jednoznačně stanovil limit 4 52 Ad 17/2025 3 let. Soud neshledal žádnou nezákonnost v tom, že žalovaná hodnotila jen zákonem dovolené období. Soud zdůrazňuje, že délku hodnocené doby nelze měnit správním uvážením; jde o kogentní právní úpravu, kterou je ČSSZ povinna respektovat. Stejně tak musí zákonnou úpravu respektovat i soud.

10. K námitce týkající se výpočtu výše důchodu je třeba dodat, že správní orgán provedl podrobný výpočet osobního vyměřovacího základu, výpočtového základu, procentní výměry a základní výměry důchodu. Žalobce neuplatnil žádnou konkrétní námitku směřující proti některému z matematických kroků výpočtu či proti použitým koeficientům. Soud neshledal v obsahu spisu ani v napadeném rozhodnutí žádnou zjevnou nesprávnost.

11. Žalovaná hodnotila veškeré doby, které jí byly prokázány a které mohla podle právních předpisů zhodnotit. Závěry napadeného rozhodnutí jsou podloženy obsahem spisu, jsou srozumitelně odůvodněny a nevykazují žádné známky nezákonnosti.

12. Krajský soud dále uvádí, že přezkoumal žalované rozhodnutí v mezích žalobních bodů, které byly vymezeny v žalobě a vzhledem k uplynutí lhůty pro jejich rozšíření se nemohl zabývat dalšími námitkami žalobce, které žalobce uvedl v replice k vyjádření žalovaného ze dne 27.5.2026.

13. Jelikož žalobní námitky nebyly důvodné, tak soud rozhodl podle § 78 odst. 7 s. ř. s. tak, že žalobu zamítl.

14. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ust. § 60 odst. 1 s. ř. s., když žalobce nebyl v řízení úspěšný a neměl právo na náhradu nákladů řízení a úspěšnému žalovanému žádné náklady řízení podle obsahu spisu nevznikly (tj. náklady nad rámec jeho běžné úřední činnosti).

Poučení

Toto rozhodnutí nabývá právní moci dnem doručení účastníkům řízení. Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. 5 52 Ad 17/2025 Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. V Pardubicích dne 27. května 2026 JUDr. Jan Dvořák v. r. samosoudce