52 Af 35/2016

Plný text

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jana Dvořáka a soudců JUDr. Petry Venclové, Ph.D. a JUDr. Aleše Korejtka v právní věci žalobce: BOSPORT s.r.o., IČO: 28768698, se sídlem Heydukova 436, 539 73 Skuteč, právně zastoupeného Mgr. Pavlem Jelínkem, Ph.D., advokátem, společníkem Advokátní kanceláře JELÍNEK & Partneři s.r.o., IČO: 28782917, se sídlem Pardubice, Dražkovice 181, PSČ 533 33, proti žalovanému: Generální ředitelství cel, IČO: 71214011 se sídlem Budějovická 7, 140 96 Praha 4, v řízení o žalobě proti rozhodnutí Generálního ředitelství cel ze dne 8.4.2016, č.j. 16967/2016-900000-304.4, takto:

I. Rozhodnutí Generálního ředitelství cel ze dne 8.4.2016, č.j. 16967/2016- 900000-304.4, se pro vady řízení z r u š u j e a věc se v r a c í žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 11.228 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku, a to k rukám zástupce žalobce JUDr. Pavla Jelínka, Ph.D., advokáta. Odůvodnění: Žalobce se včasnou žalobou domáhal soudního přezkumu v záhlaví tohoto rozsudku označeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto odvolání a potvrzeno rozhodnutí Celního úřadu pro Pardubický kraj (dále i jako „CÚ“) ze dne 27.8.2015, č.j. 35523-4/2015- 590000-21, jímž byla zrušena platnost vývozního celního prohlášení ze dne 7.10.2014, na základě kterého bylo celnímu deklarantu – žalobci propuštěno zboží (potřeby pro sport – chrániče obličeje na lední hokej s příslušenstvím a leštidla na sklo) do režimu vývozu (toto rozhodnutí bylo vydáno ve smyslu článku 66, odst. 2 Nařízení Rady (EHS) č. 2913/92, kterým se vydává celní kodex Společenství (dále jen „celní kodex“) a ve smyslu čl. 251, odst. 2, písm. b) a čl. 796 e) odst. 2 prováděcího Nařízení Komise (EHS) č. 2913/92 (dále jen „prováděcí předpis“). Žalobu odůvodnil následujícím způsobem: Správní orgán prvního stupně vyzval žalobce, aby doložil výstup zmíněného zboží z území Společenství, přičemž tento výstup mohl prokázat i potvrzením o zaplacení kupní ceny kupujícím, což bylo pro žalobce „nejsnazším“ prostředkem k doložení vývozu zboží, a právě tuto možnost žalobce zvolil. Ačkoliv předložil správnímu orgánu prvního stupně žalobce veškeré požadované dokumenty o provedených platbách a veškeré transakce podrobně vysvětlil, CÚ jako správní orgán prvního stupně zrušil celní prohlášení z důvodu údajných nesrovnalostí v provedených platbách a toto rozhodnutí bylo potvrzeno i žalovaným rozhodnutím, přestože žalobce poskytl správním orgánům detailnější specifikaci všech plateb. Žalobce tak namítl, že žalovaný nesprávně zjistil skutkový stav a na základě nesprávně zjištěných skutkových okolností dospěl k nesprávnému závěru, že jakákoliv odchylka v provedených platbách oproti fakturovaným částkám znamená nezpůsobilost důkazu o doložení, že zboží opustilo území Společenství dle čl. 796 da, odst. 4, prováděcího předpisu. Žalovaný nesprávně tak zjistil skutkový stav, když došel k závěru, že částka 9.745 EUR uvedená ve faktuře č. 140037 nesouhlasí s částkou uvedenou v celním prohlášení, kde je uvedená částka 629.231 Kč (potřeby pro sport) a 14.575 Kč (leštidla na sklo). Z žalovaného rozhodnutí vyplývá, že hlavním důvodem pro odmítnutí důkazů předložených žalobcem byly údajné nesrovnalosti mezi vystavenými fakturami a obdrženými platbami, tyto však žádné neexistují. K tomu, obdobně jako v odvolacím řízení, předložil opětovně žalobce podrobné vysvětlení, které vyplývá i z přehledu zpracovaného v podobě tabulky. Z tohoto přehledu vyplývá, že uhrazené a fakturované částky odpovídají objednávce zboží ze dne 24.4.2013 a uhrazené částky až na jednu výjimku přesně odpovídají fakturovaným částkám, přičemž pouze v jednom případě došlo k tomu, že kupující nezaplatil fakturu v celém rozsahu a tento rozdíl doplatil v následující vystavené faktuře. Za „absurdní“ žalobce považoval závěr žalovaného, že u platby ze dne 16.9.2014 (doplatek faktury č. 130135 a splacení celé částky dle faktury č. 140037) je uveden variabilní symbol 130135, a proto by taková platba neměla být důkazem o zaplacení faktury č. 140037. Faktury vystavené na základě jedné objednávky zákazníka a související platby by dle názoru žalobce neměly být posuzovány odděleně jako celek, v jehož rámci bylo realizováno několik dodávek. Skutečnost, že kupující u některé platby uvede nesprávně variabilní symbol nebo fakturovanou částku uhradí ve více splátkách, je v obchodním styku věcí zcela běžnou a neměla by být překážkou v prokázání vývozu zboží. Důležité je „v takovém případě zejména to, že celková uhrazená částka přesně souhlasí s celkovou fakturovanou částkou.“ Navíc platnost faktury a den úhrady až na jednu výjimku pojí úzká časová spojitost, kdy částky byly vždy hrazeny v době splatnosti faktur, jakákoliv náhodná shoda je vyloučena. Z porovnání zaslaných potvrzení o úhradě a výpisu z účtu deklaranta – žalobce lze vyčíst, že se jedná o tytéž platby a že tedy převod provedl kupující. Dále uvedl, že „Pokud jde o údajnou nesrovnalost mezi fakturovanou částkou a částkou uvedenou v celním prohlášení, žalobce upozorňuje, že předmětnou částku 9.745 EUR je potřeba navýšit o již zaplacenou zálohu ve výši 13.600 EUR. Z obsahu faktury je na první pohled jasné, že částka k fakturaci (po slevě) 23.345 EUR byla ponížena právě o tuto zálohu. Součet částek 9.745 EUR a 13.600 EUR potom se zohledněním kurzových rozdílů přesně odpovídá součtu částek 629.231 EUR a 14.575 Kč, které jsou uvedeny v celním prohlášení. Pro úplnost žalobce dodává, že tato údajná nesrovnalost byla zmíněna až v rozhodnutí odvolacího orgánu, a proto žalobce nemohl toto vysvětlení poskytnout již dříve.“ Dále odkázal žalobce na svou e-mailovou komunikaci s kupujícím ze dne 8.10.2015, ve které se kupující opakovaně zavazuje žalobci obratem potvrdit přijetí zboží, k tomuto formálnímu potvrzení z žalobci neznámých důvodů zatím nedošlo, ale je z komunikace zřejmé, že zboží dle celního prohlášení bylo kupujícímu na území Ruské federace skutečně doručeno, navíc kupující projevil zájem o další zboží žalobce. Dále žalobce přiložil doklad o přepravě zboží do Estonska a vyjádření dopravce, který ve svém e-mailu ze dne 30.6.2015 výslovně uvádí, že z jejich strany byla zajištěna přeprava do Estonska, kde bylo zboží předáno přepravci kupujícího, který obstaral přepravu do místa konečného určení, tj. do Ruska. Ačkoliv tento důkaz sám o sobě opuštění celního území nemusí prokazovat, ve vzájemné souvislosti s výše uvedeným nepochybně podporují tvrzení žalobce o celkovém sledu událostí. Žalobce tak v závěru uvedl, že z jeho strany bylo řádně prokázáno, že zboží opustilo území Společenství způsobem v souladu s čl. 796 da prováděcího předpisu a navrhl, aby soud žalované rozhodnutí, včetně rozhodnutí správního orgánu prvního stupně zrušil. Ve vyjádření k žalobě žalovaný zopakoval v podstatě svou argumentaci z žalovaného rozhodnutí, kdy výpis z účtu potvrzující přijetí platby 17.745 EUR žalobcem má dle žalobce náležet k faktuře č. 140037, avšak sice dle výpisu z účtu byla v této výši zjištěna úhrada, „nicméně“ tato má dle výpisu náležet k faktuře č. 130135 a nikoliv k faktuře č. 140037, jak tvrdí žalobce. Žalobcem nebylo řádně doloženo, že platba 17.745 je součet 9.745 EUR za fakturu č. 140037 a 8.000 EUR za fakturu č. 130135. Rovněž z tohoto důvodu nebylo možné přisvědčit další námitce žalobce o tom, že částku 9.745 EUR je třeba navýšit o již zaplacenou zálohu ve výši 13.600 EUR, když z obsahu faktury je na první pohled dle názoru žalobce jasné, že částka k fakturaci 23.345 EUR byla ponížena o tuto zálohu. Námitce žalobce o tom, že součet částek 9.745 EUR a 13.600 EUR přesně odpovídá součtu částek 629.231 a 14.575, které jsou uvedeny ve vývozním celním prohlášení ze dne 7.10.2014, nelze přisvědčit, jelikož na výpisu z účtu figuruje pouze zmínka o faktuře č. 130135. Faktura č. 140037 „respektive částka 9.745 EUR v ní uvedená“ nekoresponduje s částkou uvedenou ve vývozním celním prohlášení, kde je uvedena částka 629.231 a 14.

575. Vzhledem k tomuto nesouladu v částkách za předmětné zboží ve VCP a na faktuře č. 140037 má žalovaný za to, že faktura č. 140037 nesplňuje podmínky pro doklad dle čl. 796 da, odst. 4, písm. b) prováděcího předpisu. Rovněž e-mailová korespondence není důkazem toho, že by zboží vystoupilo z území Společenství. Žalovaný navrhl, aby soud žalobu zamítl. Krajský soud v řízení vedeném podle ust. § 65 a násl. zák. č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, v platném znění (dále jen „s.ř.s.“), přezkoumal v mezích žalobních bodů žalované rozhodnutí, přičemž dospěl k následujícím skutkovým a právním závěrům: Ze správního spisu vyplývá, ostatně to není ani mezi účastníky sporné, že celní úřad propustil do režimu vývoz na základě celního prohlášení žalobce jako celního deklaranta zboží dodávané z území Společenství do Ruska (jednalo se o potřeby pro sport – chrániče obličeje na lední hokej s příslušenstvím a leštidlo na sklo), přičemž, jelikož nebyl prokázán výstup zboží z Územní Společenství, tak byl žalobce vyzván v souladu s čl. 796 da, odst. 1 prováděcího předpisu výzvou ze dne 22.6.2015 k předložení alternativního důkazu o výstupu zboží z celního území Společenství. Podle čl. 796 da, odst. 4 prováděcího předpisu může celní deklarant doložit alternativním způsobem, že zboží opustilo celní území Společenství, přičemž mimo jiné tak může učinit předložením kopií dodacího listu podepsaného nebo ověřeného příjemcem mimo celní území Společenství a dále dokladem o zaplacení nebo fakturou či dodacím listem řádně podepsaným nebo ověřeným hospodářským subjektem, který zboží dopravil z celního území Společenství. A právě žalobce využil této možnosti a předložil CÚ výpis z účtu prokazující přijetí platby za zboží uvedené ve vývozním celním prohlášení (dále jen „VCP“). Mezi účastníky dále není sporné, že CÚ zjistil nesrovnalost mezi částkou EUR a č. faktury uvedeným ve VCP oproti částce EUR a č. faktury uvedeným v předloženém výpisu z účtu, když ve výpisu z účtu je uvedena částka 17.745 EUR a č. faktury 130135, přičemž ve VCP je uvedena částka 23.345 EUR a č. faktury 140037. Celní úřad tak nepovažoval z tohoto důvodu předložený alternativní důkaz, tj. výpis z účtu, za dostatečný prokázání výstupu zboží z území EU a následně výzvou ze dne 16.7.2015 vyzval žalobce jako celního deklaranta k předložení dalšího alternativního důkazu o výstupu zboží, přičemž ve stanovené lhůtě tento důkaz žalobce CÚ nepředložil. Celní úřad tak dospěl k závěru, že výstup zboží z celního území Společenství nebyl dostatečně prokázán a rozhodnutím ze dne 27.8.2015 zrušil platnost vývozního celního prohlášení ze dne 7.10.2014, na základě něhož bylo žalobci jako celnímu deklarantu propuštěno zboží do režimu vývozu. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání, v němž (zejména v jeho doplnění ze dne 30.11.2015), poskytnul vysvětlení k odstranění pochybností o vzniklých „nesrovnalostech“, když veškeré údaje o platbách uvedl v tabulce, ze které mimo jiné vyvodil žalobce závěr, který zopakoval i v žalobě, že totiž uhrazené částky až na jednu výjimku přesně odpovídají fakturovaným částkám, když pouze v jednom případě došlo k tomu, že kupující nezaplatil fakturu v celém rozsahu a tento rozdíl doplatil v následující vystavené faktuře (jednalo se o úhradu ve výši 17.745 Kč, která zahrnuje úhradu nedoplatku 8.000 EUR z faktury č. 130135 a úhradu 9.745 z faktury č. 140037), tedy, že „uhrazená částka tak přesně souhlasí s celkovou fakturou nebo částkou.“ Navíc, až na tuto výjimku, pojí splatnost faktury a den úhrady časová spojitost, kdy částky byly vždy uhrazeny v době splatnosti faktur, přičemž s ohledem na relativně nízký počet faktur vystavovaných deklarantem, je jakákoliv náhodná chyba vyloučena. Jako důkaz označil faktury 13008, 13067, 130089 a zejména pak již zmíněné dvě faktury 130135 a 140037, dále e-maily potvrzující provedení platby a výpisy z účtu potvrzující přijetí plateb žalobcem jako celním deklarantem. Jak vyplývá z žalovaného rozhodnutí, žalovaný neprovedl navržené dokazování a nezjišťoval, zda celková uhrazená částka přesně souhlasí s celkovou fakturou nebo částkou, jak tvrdil žalobce v odvolání, když jednak opětovně setrval na závěru celního úřadu o tom, že dle výpisu z účtu byla sice zjištěna úhrada 17.745 EUR, ale ta má dle výpisu náležet k faktuře č. 130135 a nikoliv k faktuře č. 140037, přičemž s tvrzením žalobce uvedeném v odvolání, že totiž platba 17.745 EUR je součet 9.745 EUR za fakturu č. 140037 a 8.000 EUR za fakturu č. 130135, pouze uvedl, aniž by provedl dokazování, že toto tvrzení nebylo „řádně doloženo“, když na výpisu z účtu „figuruje“ pouze zmínka o faktuře č. 130135. Žalovaný tak vycházel pouze z dílčího rozdílu zjištěného z nesouladu údajů ve výpisu z účtu a údajů na faktuře ve stavu k platbě ve výši 17.745 EUR a nezabýval se tím, zda z důkazů označených žalobcem v odvolání vyplývá, respektive po provedení tohoto dokazování vyplyne či nevyplyne důvodnost tvrzení žalobce o tom, že platba ve výši 17.745 EUR ze dne 16.9.2014 zahrnuje doplatek faktury č. 130135 ve výši 8.000 EUR a dále platbu 9.745 EUR na základě faktury č. 140037. Jak správně uvedl žalobce, „faktury vystavené na základě jedné objednávky zákazníka a související platby by dle názoru žalobce neměly být posuzovány odděleně jako celek, v jehož rámci bylo realizováno několik dodávek.“ Lze dát za pravdu žalobci, že nemůže být překážkou v prokázání vývozu zboží, jestliže je u některé platby uveden nesprávně variabilní symbol, čili ve výpisu z účtu je tento variabilní symbol uveden nesprávně (v daném případě bylo ve výpisu z účtu uvedeno, že se jedná o platbu na fakturu č. 130135, tedy variabilní symbol byl uveden tímto způsobem, přičemž ze tvrzení žalobce vyplývá, že se tento údaj týkal zmíněného nedoplatku 8.000 EUR určeného k úhradě faktury č. 130135), avšak zároveň měl tento údaj z účtu zahrnovat i skutečnost, že částka 17.745 zahrnovala i úhradu faktury č. 140037. Žalovaný se vůbec nezabýval tím, že by z navrženého dokazování mohla vyplynout důvodnost této odvolací námitky žalobce, která vychází ze správného závěru o tom, že fakturovaná částka může být uhrazena ve více splátkách, což je v obchodním styku zcela běžné a nemělo by to být překážkou prokázání vývozu zboží. Podstatné je, jak žalobce zdůraznil i v žalobě, zda celková uhrazená částka souhlasí s celkovou fakturovanou částkou a nelze tedy vycházet pouze z dílčího údaje týkající se jedné platby, když předmětem žalovaného rozhodnutí přece nebylo zjištění toho, zda žalobce jako celní deklarant prokázal zmíněným alternativním způsobem výstup zboží dle jedné faktury, přičemž v dané věci je podstatné, aby celková uhrazená částka souhlasila s celkovou fakturovanou částkou, čímž se žalovaný nezabýval, když navíc se nezabýval i porovnáním zaslaných potvrzení o úhradě a výpisů z účtů žalobce za účelem zjištění, zda se opravdu jedná tytéž platby a že tedy převod provedl kupující. Na tomto místě je třeba zdůraznit, že v postupu CÚ nelze shledat nezákonnost, když měl důvodné pochybnosti týkající se nesouladu údajů týkající se platby ve výši 17.745 EUR a ve VCP (ve výpisu z účtu byla uvedena platba 17.745 EUR za úhradu faktury č. 130135, ve VCP úhrada 23.345 EUR a faktura č. 140037), tedy CÚ jako správce daně unesl své důkazní břemeno a naopak bylo povinností daňového subjektu tuto nesrovnalost na základě výzvy CÚ vysvětlit a doložit, což v řízení před správním orgánem prvního stupně se žalobci nezdařilo. Avšak v odvolání žalobce poskytnul žalovanému vysvětlení této nesrovnalosti, přičemž navrhl i provedení dokazování za účelem zjištění, zda celková uhrazená částka přesně souhlasí s celkovou fakturovanou částkou, přičemž uvedl svůj, dle názoru krajského soudu, správný názor o tom, že fakturovaná částka může být uhrazena ve více splátkách a že v dané věci je důležité zejména to, zda celková uhrazená částka přesně souhlasí s celkovou fakturovanou částkou. V odvolacím řízení tak nastala situace jiná než v řízení před CÚ. Z konstantní soudní judikatury totiž sice vyplývá, že při dokazování podle daňového řádu se neuplatní zásada vyšetřovací (srov. např. rozsudek NSS ze dne 9.2.2005, č.j. 1Afs 54/2004-125), avšak dle § 92, odst. 2 daňového řádu je správce daně zavázán zjistit skutečnosti rozhodné pro správné stanovení daně co nejúplněji, přičemž při tom není vázán jen návrhy daňových subjektů, což ovšem neznamená, že správce daně má povinnost zjistit skutečný skutkový stav, ale měl by vyvinout maximální úsilí, aby se k tomuto stavu přiblížil, tedy pokud jsou důkazní prostředky správci daně předloženy, musí se jimi zabývat (srov. důvodová zpráva k § 92, odst. 2 daňového řádu). V dané věci však ve vztahu ke zmíněné platbě ve výši 17.745 EUR setrval žalovaný na závěru správního orgánu prvního stupně, když nepřihlédl ke správnému závěru žalobcem uvedeném odvolání, že by totiž faktury vystavené na základě jedné objednávky zákazníka a související platby neměly být posuzovány odděleně jako celek, v jehož rámci bylo realizováno několik dodávek, přičemž se nezabýval tím, zda z žalobcem provedeného navrženého dokazování by mohl vyplynout závěr o důvodnosti této námitky žalobce, že totiž uvedení variabilního symbolu 130135 ve výpisu z účtu ve stavu k této platbě ještě neznamená, že by tato platba neměla být důkazem též i o zaplacení faktury č. 140037. Je sice pravdou, že ve VCP je uvedena platba ve výši 23.345 EUR a č. faktury je uvedeno č. 140037, tedy, jak již konstatoval správní orgán prvního stupně, existuje nesrovnalost mezi částkou EUR a částkou faktury uvedeným ve VCP oproti částce EUR a č. faktury uvedeným v předloženém výpisu z účtu (protože ve výpisu z účtu je uvedena částka 17.745 EUR a č. faktury 130135), přičemž v odvolání, na rozdíl od žaloby, žalobce tento údaj ve VCP podrobně neobjasnil, avšak na druhé straně, pokud by žalovaný navržené dokazování provedl, tak by mohl ověřit důvodnost tvrzení žalobce v žalobě o tom, že „z obsahu faktury je na první pohled jasné, že částka k fakturaci (po slevě) 23.345 EUR byla ponížena právě o tuto zálohu“, tedy, že údaj uvedený žalobcem jako celním deklarantem ve VCP ve vztahu k platbě dle faktury č. 140037, (tj. že se jednalo o částku 23.345 EUR), zahrnuje i zálohu ve výši 13.600 EUR zaplacenou kupujícím na zmíněnou fakturu č. 140037 (jedná se o platbu pod variabilním symbolem 130067 zaplacenou dne 17.7.2013, jak vyplývá i ze zmíněného přehledu předloženém v odvolání žalovanému, když tato platba je uvedena hned na prvním místě ve zmíněné tabulce). Ostatně ze zmíněné faktury č. 140037 přímo údaj o této zaplacené záloze, která byla při vystavení faktury č. 140037 odečtena z fakturované částky, tento údaj přímo vyplývá (srov. faktura č. 140037). Kdyby však žalovaný provedl zmíněné dokazování, jistě by mohlo tvrzení žalobce vysvětlující zmíněné nesrovnalosti ověřit, respektive zjistit, zda toto vysvětlení žalobce na základě provedeného dokazování navrženého žalobcem může či nemůže vést k závěru a unesení důkazního břemene žalobcem jako celním deklarantem k jeho tvrzení, že zmíněné zboží (tj. v celém rozsahu dle všech zmíněných faktur a dokladů o všech platbách, nikoliv vztahujících se pouze k jedné platbě) skutečně zboží opustilo území Společenství a byly tak naplněny požadavky dle čl. 796 da odst. 4 prováděcího předpisu. Krajský soud tak dospěl k závěru, že v daném případě skutkový stav věci nebyl dostatečně zjištěn a vyžaduje rozsáhlé nebo zásadní doplnění a pro tuto vadu řízení soud žalované rozhodnutí zrušil (§ 76 odst. 1, písm. b s.ř.s.) a současně vyslovil, že věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení (§ 78 odst. 4 s.ř.s.). Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ust. § 60 odst. 1 s.ř.s., když úspěšný žalobce měl právo na náhradu nákladů řízení vůči neúspěšnému žalovanému, náklady řízení zahrnují zaplacení soudního poplatku ve výši 3.000 Kč a odměnu a paušální náhradu za dva úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, podání žaloby), tedy 2x 3.100 Kč a 2x 300 Kč s připočtením DPH, celkem tedy 11.228 Kč (§ 60, odst. 1 s.ř.s., § 3, 7, 9, 11, 12, 13 a 14 vyhlášky č. 177/1996 Sb.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. V Pardubicích dne 29. listopadu 2016 JUDr. Jan Dvořák v.r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Kateřina Vrabcová