52 Af 45/2015

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jana Dvořáka a soudců JUDr. Petry Venclové, Ph.D. a JUDr. Aleše Korejtka ve věci žalobce T-STRING Pardubice, a. s., IČO: 45534586, se sídlem Masarykovo nám. 1484, 530 02 Pardubice, zastoupeného Ing. Františkem Mejtou, daňovým poradcem, tř. Národní svobody 33, 397 01 Písek, proti žalovanému Odvolacímu finančnímu ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno, o žalobě proti rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství ze dne 3.9.2015, č. j. 28760/15/5000-10470-700290, takto:

Výrok

I. Žaloba se z a m í t á.

II. Účastníci nemají právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Žalobce se včasnou žalobou domáhal soudního přezkumu v záhlaví tohoto rozsudku označeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo změněno rozhodnutí Finančního úřadu pro Pardubický kraj (dále jen „platební výměr“) ze dne 25.9.2013, č.j. 1244198/13/2008-04702- 607079, jímž byl žalobci vyměřen odvod za porušení rozpočtové kázně do státního rozpočtu ve výši 5 612 962 Kč podle zák. č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů, v platném znění, přičemž žalovaným rozhodnutím byla změněna výše odvodu za porušení rozpočtové kázně z původních 5 612 962 Kč na 321 909 Kč. Žalobce odůvodnil žalobu následujícím způsobem: V úvodu žaloby konstatoval, že v žalovaném rozhodnutí byla důvodně shledaná pochybení žalobce pod výčtem a, c, d, e, f, dle žalovaného rozhodnutí, která žalobce uznává a „sankci se podvoluje“. Žalobce ani „nerozporuje“ sankce dle bodu g, h, žalovaného rozhodnutí, avšak nadále „setrvává na oprávněnosti nákladů vyloučeného pod bodem b“, které se týkaly nákladů žalobce vynaložených ve výši 275 000 Kč za „studijně výzkumný pobyt“ v Mongolsku ve dnech 22. až 28.4.2008 za dva účastníky tohoto pobytu (M.K., A.N.), kteří nebyli zaměstnanci žalobce, přičemž, jak vyplývá z žalovaného rozhodnutí, žalovaný stanovil část odvodu do státního rozpočtu právě v této výši (275 000 Kč). K tomu uvedl žalobce argumentaci v části III žaloby, kde uvedl, že cíle projektu byly splněny, předložená závěrečná zpráva dostatečně dokumentuje dosažené výsledky, výše vynaložených finančních prostředků odpovídá dosaženým výsledkům, finanční prostředky byly čerpány v souladu s uzavřenými smlouvami a řešitel projektu neporušil podmínky, které mu byly stanoveny poskytovatelem dotace. Žalobce tedy i nadále „nesouhlasí“ s neuznáním úhrady cestovních výloh za „své nezaměstnance“, došlo k „fatální změně“ daňově uznatelného nákladu podnikatelského subjektu a nákladu hrazeného oprávněně z dotace. Žalobce zopakoval z daňového řízení své tvrzení o tom, že „uvedení pánové byli od počátku (tj. od návrhu smlouvy) součástí řešitelského kolektivu a předem byla známa/odsouhlasena právě jejich zahraniční pracovní cesta“. Samotné odůvodnění žalovaného rozhodnutí je „velmi chudé“, rozhodnutí je nezákonné, neboť žalovaný vyloučil částku pod bodem b žalovaného rozhodnutí neoprávněně. Další žalobní námitka se týká „pochybení“ uvedeného pod bodem ch žalovaného rozhodnutí, kdy žalobce konstatoval, že nemohl zprávu předložit v termínu, protože oponentní posudek byl vyhotoven až 18.1.2010. Tato okolnost není žalovaným zohledněna a není ani odůvodněna změna přístupu ke stanovení sankce, rozhodnutí je nezákonné, žalovaný své rozhodnutí k tomuto řádně neodůvodnil. Žalobce navrhl, aby soud žalované rozhodnutí zrušil. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl argumentaci z žalovaného rozhodnutí, opětovně zopakoval zejména argumentaci týkající se úhrady cestovních výloh za studijně výzkumný pobyt v Mongolsku, které není možné zahrnout do uznatelných nákladů dotovaného projektu, navrhl, aby soud žalobu zamítl. Krajský soud v řízení vedeném podle ust. § 65 a násl. zák. č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s.ř.s.“), přezkoumal žalované rozhodnutí v mezích žalobních bodů, přičemž dospěl k následujícím skutkovým a právním závěrům: Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 10. 10. 2014, č. j. 4 As 117/2014 – 39 (odstavec 59), uvedl, že „při posouzení povahy porušení jakékoliv podmínky stanovené poskytovatelem dotace je třeba zohlednit princip proporcionality, neboť i porušení podmínky stanovené poskytovatelem dotace jako závažné nemusí ještě samo o sobě znamenat to, že při čerpání dotace došlo k porušení rozpočtové kázně. Zásada proporcionality tak má své místo jak v řízení o poskytnutí dotace tak i v řízení o kontrole zaměřené na čerpání dotace.“ Dle Nejvyššího správního soudu nelze „opomíjet různou míru důležitosti jednotlivých podmínek poskytnutí dotace z hlediska jejího účelu, předmětu a smyslu“ (odstavec 57 in fine odůvodnění cit. rozsudku). Proto v některých případech může dojít k tomu, že „přestože došlo k porušení ustanovení smluvních podmínek, nedojde k porušení rozpočtové kázně“ (odstavec 53 odůvodnění cit. rozsudku). Současně Nejvyšší správní soud zdůraznil (odstavec 52 odůvodnění cit. rozsudku), že „poměřování rozsahu a míry závažnosti porušení stanovených podmínek smyslem a účelem dotace nejde nad rámec zákona o rozpočtových pravidlech, ani se nejedná o odchýlení od zákonem předepsaných pravidel“. Obdobně v rozsudku ze dne 5. 12. 2014, č. j. 4 As 215/2014-40, Nejvyšší správní soud zdůraznil, že je třeba „v rámci úvahy o sankčním odvodu“ – mimo jiné – „posoudit závažnost jednotlivých pochybení“ a „dopady zjištěných pochybení“. To ovšem žalovaný v případě řešeném citovaným rozsudkem neučinil, když vyšel z (dle recentní rozhodovací praxe Nejvyššího správního soudu) nesprávného právního názoru, že tyto skutečnosti (závažnost jednotlivých pochybení a jejich případné dopady etc.) lze zohlednit pouze při rozhodování o prominutí nebo částečném prominutí odvodu za porušení rozpočtové kázně (§ 44a odst. 10 a 11 zákona o rozpočtových pravidlech), a proto krajský soud jeho rozhodnutí zrušil. Platební výměr v projednávané věci byl předmětem odvolacího řízení, kdy žalovaný nejprve zamítl odvolání a potvrdil tento platební výměr předchozím svým rozhodnutím ze dne 24.4.2014, které Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích na základě předchozí žaloby zrušil rozsudkem ze dne 12.1.2015, č.j. 52Af 24/2014-52 (dále jen „zrušující rozsudek“). V tomto zrušujícím rozsudku vycházel krajský soud z konstantní soudní judikatury, podle které je třeba v dané věci posuzovat i závažnost jednotlivých pochybení a dopady zjištěných pochybení v rámci úvahy o sankčním odvodu (srov. např. rozsudek NSS ze dne 5.12.2014, č.j. 4As 215/2014-40 a dále pak i rozsudek NSS ze dne 10.10.2014, č.j. 4As 117/2014-39), přičemž právě na základě právního názoru uvedeném ve zrušujícím rozsudku žalovaný novým, v této věci žalovaným rozhodnutím o odvolání, dospěl k novému závěru, který se týkal výše vyměřeného odvodu za porušení rozpočtové kázně, kdy na místo původního odvodu ve výši 5 612 962 Kč vyměřil odvod do státního rozpočtu za porušení rozpočtové kázně ve výši 321 909 Kč. V žalovaném rozhodnutí se tak žalovaný již zabýval závažností konkrétního porušení, přičemž ve vztahu k jednotlivým porušením rozpočtové kázně stanovil nově odvody za porušení rozpočtové kázně (pod písm. a – ch v žalovaném rozhodnutí, strana 7 – 11 žalovaného rozhodnutí), když dospěl k závěru, že odvod za porušení rozpočtové kázně byl platebním výměrem vyměřen v nepřiměřené výši. V žalobě žalobce uplatnil v podstatě 2 žalobní body, kdy v prvním z nich opakuje svou námitku z odvolacího řízení, která se týká neuznání úhrady nákladů vynaložených ve výši 275 000 Kč za „studijně výzkumný pobyt v Mongolsku“ ve dnech 22. až 28.4.2008, a to v souvislosti s účastí dvou subjektů, které nebyly a nejsou zaměstnanci daňového subjektu (M.K., A.N.). Tuto námitku uplatnil žalobce v podstatě již v předchozím soudním řízení a krajský soud se k ní ve zrušujícím rozsudku vyjádřil, přičemž i v tomto soudním řízení nedospěl k závěru, že by tato námitka byla důvodná. Proto uvádí k tomuto žalobnímu bodu tento svůj stejný závěr: Pokud jde o částku 275.000,-- Kč, která se týkala úhrady nákladů spojených s pobytem pana K. a pana N. v Mongolsku, shoduje se soud s žalovaným, že se nejednalo o náklad účelně vynaložený, resp. že se nejednalo o „nezbytně nutný náklad přímo související s plněním cílů a parametrů předmětného projektu“. Již s ohledem na všechny členy senátu 52Af sdílenou představu o spravedlivém řešení této věci nemůže soud akceptovat postup žalobce, který dne 19. 3. 2008 uzavřel s jedním z řešitelů, M.K., IČO: XY, se sídlem „X“, smlouvu „podle § 409 a násl.“ zák. č. 513/1991 Sb. (tedy kupní smlouvu!), na základě které se pan K. zavázal „připravit a zrealizovat studijně výzkumný pobytu v Mongolsku ve dnech 22 – 28. 4. 2008 pro čtyři specialisty objednatele“, mezi nimiž byl i sám M.K.. Pan K. tak zajišťoval pobyt v Mongolsku sám pro sebe a navíc za tuto aktivitu účtoval částku, kterou mu následně žalobce (za nějž jednal a smlouvu uzavíral P.B., jenž se taktéž účastnil zájezdu do Mongolska) proplatil z dotačních prostředků. Soud též souhlasí s žalovaným, že žalobce v průběhu řízení přesvědčivě nezdůvodnil, z jakého důvodu bylo nezbytné, aby do Mongolska cestovali hned čtyři osoby a že postačovalo, aby se cesty zúčastnili pouze dva zaměstnanci žalobce. V této souvislosti soud též poukazuje na skutečnost, že konkrétní přínosy „studijně-výzkumného pobytu“ v Mongolsku z hlediska plnění cílů projektu zůstaly zcela neobjasněny, když „zpráva ze služební cesty“ z května 2008 vyhotovená panem P.B. a paní E.K. obsahuje pouze nic neříkající obecné formulace o „navázání spolupráce s pracovníku MONOSu – medicínského institutu tradiční medicíny a farmacie“ (jak byly nové kontakty konkrétně využity při realizaci projektu a jak tato spolupráce probíhala, s kým byli řešitelé v kontaktu a jaké konkrétní problémy byly konzultovány ?), o „získání významných poznatků v procesu přípravy mumia“ (jakých konkrétních „významných“ poznatků, které dosud žalobci neměl k dispozici a které nebylo možno získat studiem dostupné literatury, kde konkrétně /v jakých konkrétních provozech/ byly tyto poznatky načerpány a jak byly využity při řešení předmětného projektu), o „nasbírání množství informací o rakytníku řešetlákovém a jiných stimulátorech vhodných pro lidský organismus“ (o jaké dosud neznámé informace o rakytníku řešetlákovém, který pochází z Ruska a je hojně pěstován i v ČR,1 se jednalo a jak tyto informace souvisely s řešeným projektem?). Dle pana B. a paní K. byla též „přínosem prohlídka vlastního naleziště“ (v čem tento přínos spočíval a proč bylo z hlediska cílů projektu toto naleziště nutno navštívit?), k němuž, jak se soud mohl dozvědět z „programu cesty“, vede „náročná horská cesta přírodou po stezkách“ etc. Pro projekt přínosná byla jistě i prohlídka Ulánbátaru. „Cenná“ byla nepochybně i informace, že v současné době „je embargo na vývoz mumia z Mongolska“ a že „dostatečné množství mumia z tohoto naleziště je již v ČR ve vlastnictví společnosti Mon – Czech international Co, Ltd.“, uvážíme-li, že mumium nakoupil žalobce od české společnosti Interchem, spol. s r. o. Taktéž soud ve spise nenalezl dohodu „o využití výsledků a možného prodeje“, která měla být „učiněna“ se společností Tun Erdene Pharma Co, Ltd. Ve zprávě není ani zmínka o tom, jak byl naplněn účel cesty popsaný v programu cesty, nebyly doloženy konkrétní výstupy (vzhledem k tomu, že cílem měla být především jednání o „vědecko – výzkumné spolupráci“ a o dodávkách mumia mineralis a rakytníku řešetlákového /který pěstují i někteří členové rozhodujícího senátu/). Soud si tak není zcela jist, zda „zpráva ze služební cesty“ do Mongolska (viz přílohu č. 16 daňového spisu), byla míněná zcela vážně. Závěrem soud dodává, že nepřehlédl ani následující (žalobcem nezpochybněná) zjištění správce daně (strana 25 a 26 zprávy o daňové kontrole), která poněkud relativizují tvrzení žalobce o splněných cílech projektu: „Dne 18. 12. 2009 Ministerstvo průmyslu a obchodu uzavřelo s příjemcem smlouvu o využití výsledků výzkumu a vývoje 2009/2A-2TP1/074 na základě výsledků v předmětném projektu, ve které se příjemce mimo jiné zavázal využít dosažené výsledky řešení projektu formou výroby a prodeje nových výrobků ve farmaceutickém průmyslu a v potravinových doplňcích stravy zvláštní výživy. Doba realizace je stanovena minimálně na 3 roky s termínem zahájení do konce roku 2010 a ukončením do 31. 12. 2013. Základním dosaženým výsledkem řešení projektu je vzorek – biostimulátor ve výrobcích farmaceutického průmyslu a v potravinových doplňcích stravy zvláštní výživy. Dne 9. 12. 2010 Ministerstvo průmyslu a obchodu uzavřelo s příjemcem dodatek č. 1/2010 ke smlouvě o využití výsledků výzkumu a vývoje 2009/2A-2TP1/074 ze dne 18. 12. 2009, v němž mění termín zahájení výroby nejpozději do 1. 4. 2011 a ukončení do 31. 12. 2013. Dne 15. 8. 2012 provedl správce daně místní šetření v provozovně společnosti T-STRING Pardubice, a.s., při kterém byl doložen pouze obal na výrobek Bezkašel - jitrocelový bylinný speciál s liposomem mumia. Dále správce daně zjistil, že příjemce žádný výrobek s mumiem nenabízí k prodeji na spotřebitelském trhu (prostřednictvím e-shopu či v lékárnách) a ani nebyl nalezen v Registru rozhodnutí hlavního hygienika. Na trhu je dostupný pouze klasický Bezkašel a Valinka (oba výrobky neobsahují mumio). Z výroční zprávy příjemce za rok 2011 též vyplývá, že inovační program rozšíření výroby o další sortiment Valinek na bázi mumia, rakytníku a konopí 1 Srov. http://cs.wikipedia.org/wiki/Rakytn%C3%ADk_%C5%99e%C5%A1etl%C3%A1kov%C3%BD . bude realizován, až se zlepší finanční situace společnosti T-STRING Pardubice, a. s. Dle popsaných skutečností výroba a prodej výživového doplňku stravy pod obchodním názvem ,Bezkašel – jitrocelový bylinný speciál s liposomem mumia´, který je uveden jako jediný výrobek řešení projektu v Závěrečné zprávě o řešení projektu MPO ČR v programu TRVALÁ PROSPERITA (ev. č. projektu 2A-2TP1/074), neprobíhá v souladu s čl. IV. Smlouvy o využití výsledků výzkumu a vývoje 2009/2A-2TP1/074, kde je (č. j.: 1230768/13/2800-04702-607079, str. č. 26 z 29) uvedeno: „Příjemce se zavazuje využít dosažené výsledky řešení projektu formou výroby a prodeje nových výrobků ve farmaceutickém průmyslu a v potravinových doplňcích stravy zvláštní výživy´…“. Krajský soud se tak ztotožňuje se závěrem uvedeným již ve zprávě o daňové kontrole, ve kterém i správní orgán I. stupně dospěl k závěru, že M.K., a A.N. nejsou zaměstnanci společnosti žalobce a náklady jako nezbytně nutné nebylo možné uznat, když se nejednalo o nezbytně nutné náklady přímo související s plněním cílů a parametrů předmětného projektu (jednalo se o nedodržení článku VII odst. 1 a článku V odst. 2 Smlouvy o poskytnutí dotace, přičemž tento závěr potvrdil i žalovaný v žalovaném rozhodnutí ve výčtu porušení rozpočtové kázně žalobce pod písm. b). Není tedy pravdou, jak tvrdí žalobce, že žalovaný „vyloučil částku pod bodem b“ neoprávněně. Na uvedené závěry nemá vliv tvrzení žalobce o tom, že „oponentní rada“ ve svém „zápise“ ze dne 5.5.2011 uvedla, že finanční prostředky byly čerpány v souladu s uzavřenými smlouvami, když její obecné konstatování nebylo pro správce daně závazné, navíc se podrobně k dané otázce nějak nevyjádřila. Rovněž nedůvodný byl další žalobní bod, ve kterém žalobce „se podivuje“ nad tím, že při stanovení odvodu, který se týkal porušení rozpočtové kázně uvedené pod bodem ch (předložení roční zprávy o řešení projektu v roce 2009 poskytovateli dotace 11 dní po stanoveném termínu) byl stanoven odvod ve výši 1 % z poskytnutých prostředků v roce 2009, přičemž u ostatních porušení byl stanoven pouze ve výši 0,5 %. Jak vyplývá z odůvodnění žalovaného ve vztahu k tomuto porušení rozpočtové kázně, byla výše odvodů odůvodněna tím, že žalobce mohl ovlivnit porušení rozpočtové kázně a při zvýšené pozornosti se mu mohl vyhnout, když smlouva o poskytnutí dotace jasně stanovila termín, ve kterém měla být zmíněná Roční zpráva předložena poskytovateli dotace (do 31.12.2009). Žalobce v odvolacím řízení a potažmo i v žalobě tvrdil, že tuto zprávu nemohl předložit v termínu, protože oponentní posudek byl vyhotoven až 18.1.2010 a že tato okolnost (významná okolnost dle názoru žalobce) nebyla žalovaným zohledněna. Žalobce však neuvádí, podle jakého konkrétního ustanovení zmíněné smlouvy či ustanovení právního předpisu by měl správce daně tuto okolnost zohlednit, když zajištění vypracování oponentního posudku bylo záležitostí výhradně žalobce, nejednalo se o žádnou „vyšší moc“, která by zabránila žalobci dodržet zmíněnou smlouvu. Žalobce nemůže přenést svoji odpovědnost za dodání roční zprávy poskytovateli dotace na oponenta, který nebyl účastníkem správního řízení a nebyl to oponent, ale žalobce, kdo se smluvně zavázal ve zmíněné smlouvě splnit i tuto podmínku, tj. včas předložit zmíněnou roční zprávu. Žalovaný nebyl povinen při stanovení výše odvodu v souvislosti s tímto porušením rozpočtové kázně se řídit stanovením výše odvodů u ostatních porušení rozpočtové kázně, když se jedná o různá pochybení žalobce a stanovení odvodů se tak může pro každé porušení rozpočtové kázně odlišovat. Ostatně ani z ust. § 44a odst. 4 písm. c) zák. o rozpočtových pravidlech nevyplývá, že by měla být porovnávaná jednotlivá porušení rozpočtové kázně a podle tohoto porovnání, že by byl povinen správce daně stanovit i výši odvodu. Protože žaloba nebyla důvodná, musel ji krajský soud zamítnout (§ 78 odst. 7 s.ř.s.). Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ust. § 60 odst. 1 s.ř.s., když neúspěšný žalobce neměl právo na náhradu nákladů řízení a úspěšný žalovaný se tohoto práva vzdal. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. V Pardubicích dne 30. listopadu 2016 JUDr. Jan Dvořák v.r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Kateřina Vrabcová