52 Co 3/2005

Plný text

52 Co 3/2005-43 U s n e s e n í Krajský soud v HK, pobočka v P. rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr.xxx a soudkyň JUDr. xxx a Mgr. xxx ve věci žalobkyň a) E.Š., b) B.H., c) M.T., d) E.H., e) MUDr. D.P., všechny zast. JUDr. P.P., advokátem, za účasti 1) Obec S., 2) B.p. s.p., IČ: xxx, 3) P.z. a.s., IČ: xxx, 4) N.Ch., zastoupená JUDr. Z.Ch.,obecným zmocněncem , 5) P.f. ČR, 6) P. kraj, IČ: xxx, 7) Ú. p. z. s. v. v. m., IČ: xxx, proti rozhodnutí M. z., P. ú v Ch. ze dne 15.6.2005, č.j. PÚ 666/2005-20/05-2352, k odvolání žalobkyň a),b),c),d), e), a N.Ch., proti usnesení Okresního soudu v Ch. č.j. 6C 214/2005-32 ze dne 17.8.2005 t a k t o : Usnesení soudu prvního stupně s e z r u š u j e a věc se mu v r a c í k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Usnesením Okresního soudu v Ch., jako soudu prvního stupně, č.j. 6C 214/2005-32 ze dne 17.8.2005 bylo zastaveno řízení o žalobě proti rozhodnutí M.z., P. ú.v Ch. ze dne 15.6.2005, č.j. PÚ 666/2005-20/05-2352 s odůvodněním, že mezi týmiž účastníky řízení je v téže věci vedeno u téhož soudu řízení pod sp. zn. 6 C 199/2005, které bylo zahájeno dříve, tudíž okresní soud později zahájené řízení zastavil pro překážku věci zahájené, tzv. litispendence podle § 83 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen “o.s.ř.”) Proti rozhodnutí okresního soudu podaly žalobkyně a) až e) odvolání a navrhly jeho zrušení a vrácení věci okresnímu soudu k dalšímu řízení, když mají za to, že nebyly splněny podmínky pro zastavení řízení z důvodu litispendence. Žalobkyně poukázaly na to, že předchozí jednání, v jehož zahájení je spatřována překážka litispendence, bylo zahájeno toliko paní N.Ch., jako jednou z restituentů, přičemž nároky jednotlivých r e stituentů, kteří byli dotčeni ve výroku tohoto usnesení uvedeným správním rozhodnutím, je třeba posuzovat samostatně. Žalobkyně vyslovily vážnou pochybnost o tom, jakým způsobem by okresní soud v řízení vyvolaném paní N.Ch. rozhodl o nárocích ž a lobkyň a) až e). Přitom zdůraznily, že v případě restituentů se jedná o samostatné společenství ve smyslu ustanovení § 91 odst.1 o.s.ř. Rozhodnutí okresního soudu bylo napadeno ze stejných důvodů rovněž odvoláním 4) zúčastněné N.Ch., když ta dále zpochybnila své postavení žalované v napadeném rozhodnutí, neboť v návrhu na zahájení řízení takto označena nebyla. Krajský soud přezkoumal napadené usnesení okresního soudu jako osudu prvního stupně a dospěl k závěru, že obě podaná odvolání jsou plně důvodná. Ze soudního spisu krajský soud zjistil, že žalobkyně a) až e) podaly dne 4.8.2005 žalobu proti rozhodnutí M. z., P. ú. v Ch.ze dne 15.6.2005, č.j. PÚ 666/2005-2/05-2352. Přesto, že žalobní znělka v sobě obsahovala označení rozhodnutí správního orgánu, žalobkyně v návrhu rozsudečného výroku jasně vyjádřily, že se d omáhají vydání rozsudku, jímž bude určeno jejich spoluvlastnictví k nemovitostem přesně identifikovaným v žalobě s tím, že rozsudek nahradí shora uvedené rozhodnutí správního orgánu. Z žaloby je tedy zřejmé, že žalobkyně podaly žalobu podle části páté o.s.ř. Pochybení, jehož se žalobkyně dopustily v označení typu žaloby v samotné žalobní znělce, mělo být odstraněno procesním postupem soudu, jak uvedeno níže. Krajský soud sám jej v tomto usnesení nenapravuje, neboť mu nepřísluší nahrazovat v tomto r ozsahu činnost soudu prvního stupně. Krajský soud, majíce na zřeteli zákonnost procesního postupu soudu prvního stupně po vrácení mu této věci k dalšímu řízení, považuje za nezbytné alespoň stručně uvést specifika soudního řízení podle části páté os.ř., tedy řízení ve věcech, o nichž bylo rozhodnuto jiným orgánem předtím, než rozhodl soud prvního stupně. Předně je nutné uvést, že v daném typu řízení se nevyskytují v roli účastníků řízení žalobce a žalovaný ve smyslu tzv. první definice účastníků podle § 90 o.s.ř, nýbrž účastenství na tomto typu soudního řízení je dáno § 250a odst.1 o.s.ř, tedy jedná se o tzv. třetí definici účastníků řízení ve smyslu ustanovení § 94 odst.2 o.s.ř., když zákon za účastníky řízení označuje žalobce a ty, kteří byl i účastníky v řízení před správním orgánem. Z uvedeného tedy plyne, že účastníkem řízení v žádném případě není správní orgán, který o téže věci již rozhodl formou správního rozhodnutí, a to z toho důvodu, že se nejedná o přezkum veřejných práv a povinností v režimu správního soudnictví, nýbrž o určité specifikum civilního soudnictví, kdy soud koná nalézací řízení o otázce soukromého práva, v níž však již rozhodl správní orgán na základě zvláštního zákonného zmocnění. Již samotné označení účastníků řízení v z áhlaví napadeného usnesení jako žalobců na straně jedné a žalovaných na straně druhé s označením předmětu věci, jak je obvyklé při přezkumu správního rozhodnutí, nemá tudíž v zákoně oporu a svědčí o nepochopení koncepce nalézacího soudního řízení podle čá s ti páté o.s.ř. Na tom nic nemění skutečnost, že takové označení co do typu žaloby bylo převzato ze znělky žalobního návrhu. V případě chybného označení žaloby v její znělce je na místě kvalifikovaná výzva právnímu zástupci žalobkyň k doplnění žaloby podle § 43 o.s.ř. za současného řádného poučení o charakteru typu řízení podle § 5 ve spojení s § 244odst.1 o.s.ř., přičemž při takovém postupu je vždy třeba zvážit okolnost nesprávného označení typu žaloby v její znělce v celém kontextu žaloby, tj z toh o pohledu, zda ze zbytku žaloby, když jí je třeba posuzovat jako celek, není skutečný typ žaloby a rozsudečný výrok jednoznačný. Již z podstaty nalézacího řízení je zjevné, že se nejedná o přezkum rozhodnutí správního orgánu, nýbrž soud řeší tutéž věc, která byla předmětem řízení před správním orgánem, tedy žaloba musí odpovídat návrhu, o němž již správní orgán rozhodl, jinak by nebyla splněna podmínka řízení spočívající v totožnosti věci ve smyslu ustanovení § 244 odst.1 o.s.ř. Z koncepce tohoto typu nalézacího řízení je zřejmé, že znělka žaloby “žaloba proti rozhodnutí….” je nepřijatelná, tím méně pak je přijatelné její pře v zetí do rozhodnutí soudu, když okresní soud v dané věci navíc zaměnil žalobou správně označené účastníky na soudním řízení za žalované. Krajský soud opakuje, že v tomto typu nalézacího řízení je rozhodováno o soukromoprávních právech a povinnostech, o ni c hž již bylo rozhodnuto správním orgánem, přičemž soud není podle § 250a odst.1 o.s.ř. vázán skutkovými zjištěními učiněnými správním orgánem. Pokud soud dospěje k závěru, že má být ve věci rozhodnuto jinak, než bylo rozhodnuto správním orgánem, rozhodne p odle § 250j o.s.ř. rozsudkem, v němž ve výroku vysloví, že rozsudkem nahrazuje rozhodnutí správního orgánu. V opačném případě, tedy dospěje-li soud k tomu, že správní orgán rozhodl správně, soud žalobu zamítne. Soud rozhodnutí správního orgánu svým výroke m výslovně neruší ani nepotvrzuje. O konkrétních námitkách odvolatelů uvážil soud následovně: V dané věci okresní soud nerespektoval ustanovení § 250b odst.1 os.ř., které jednoznačně stanoví, že s žalobou jsou spojeny ke společnému řízení, a to přímo ze zákona, další žaloby, které byly podány ve věci, o níž správní orgán rozhodl stejným rozhodnutím dříve, než o ní rozhodl soud prvního stupně. Toto ustanovení totiž míří přesně na ty případy, kdy v řízení před správním orgánem o soukromoprá v ní věci vystupuje větší počet účastníků řízení, přičemž správní orgán vydá jedno rozhodnutí, které se týká všech či několika účastníků řízení. Následně pak často v praxi nastane situace, kdy jednotliví účastníci samostatně žalují u okresního soudu jako vě c ně příslušného civilního soudu prvního stupně. Správná je úvaha odvolatelů, že podání žaloby jedním z účastníků řízení před správním orgánem nemůže vytvořit překážku věci zahájené, tzv. litispendenci ve vztahu k ostatním účastníkům předchozího správního ř í zení, neboť není splněna podmínka totožnosti věci do účastníků řízení. Zatímco ve správním řízení byly adresáty vydaného správního rozhodnutí všichni účastníci (či více účastníků správního řízení), v řízení před soudem uplatňuje svá tvrzená práva toliko t e n, kdo skutečně žaluje, a to jen ve vztahu ke svojí osobě, tedy za sebe. Ze skutečnosti, že správní rozhodnutí zasahovalo do soukromoprávní sféry práv a povinností rovněž ostatních účastníků správního řízení nelze dovozovat, že žalobou jednoho z nich je z a hájeno soudní řízení ve věci všech ostatních účastníků správního řízení. Takový výklad nemá oporu v o.s.ř. a je v přímém rozporu se zásadou dispoziční, jako zásadou ovládající zahájení a vedení civilního soudního řízení, když nikdo nemůže být považován z a žalobce, aniž by kvalifikovaným způsobem, tj. žalobou, projevil svoji vůli. Proto není dána překážka věci zahájené, tzv. litispendence ve smyslu ustanovení § 83 odst.1 o.s.ř. a je v souladu s o.s.ř., když je proti určitému správnímu rozhodnutí podáno větší množství žalob jednotlivými účastníky předchozího správního řízení. Zákonodárce pak takovou situaci předvídal a z důvodu hospodárnosti v § 250b odst.1 o.s.ř. výslovně zakotvil zákonné spojení těchto spolu souvisejících věcí ke společnému řízení. S ohl e dem na to, že se jedná o spojení věcí přímo ze zákona, nelze jednotlivé žaloby vyloučit k samostatnému řízení (§ 112 dos.2o.s.ř. a contrario ). Ze shora uvedených důvodů krajský soud napadené usnesení podle § 219 odst.1 písm.a) zrušil, neboť řízení před soudem prvního stupně bylo ukončeno rozhodnutím o zastavení řízení, ačkoliv k takovému postupu nebyly dány zákonné p odmínky. V dalším řízení je soud prvního stupně vázán právním názorem soudu ohledně společného vedení řízení s žalobou, která byla podána ve věci, o níž bylo rozhodnuto rozhodnutím M. z., P. ú. v Ch.ze dne 15.6.2005, č.j. PÚ 666/2005-20/05-2352 a v níž byla žalobkyní toliko N.Ch. Při rozhodování o věci samé bude mít soud prvního stupně na zřeteli správné označení účastníků řízení, předmětu řízení, jakož i ustanovení § 250j odst.2 o.s.ř., když v případě vydání vyhovujícího rozsudku takový rozsudek nahrazuje předchozí rozhodnutí správního orgánu v téže věci. V novém rozhodnutí okresní soud rozhodne také o náhradě nákladů odvolacího řízení ve smyslu ustanovení § 224 odst.3 o.s.ř. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není odvolání ani dovolání přípustné. V P. dne 3. ledna 2006 předseda senátu