61 Ad 5/2025

Rubrum

Č.j. 61 Ad 5/2025-114 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Petrou Venclovou, Ph.D., ve věci žalobce: J. K. bytem proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, IČ 00006963 sídlem Křížová 1292/25, 225 08 Praha o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 24. 4. 2025, č.j. X, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Vymezení věci 1. Žalovaná rozhodnutím uvedeným v záhlaví tohoto rozsudku podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu (dále jen „správní řád“), zamítla námitky žalobce proti rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení č. j. X ze dne 3. 1. 2025 a toto rozhodnutí potvrdila. Dospěla k závěru, že žalobce nesplňuje podmínky nároku na invalidní důchod 2 61 Ad 5/2025 podle § 38 a § 39 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“), neboť není invalidní v žádném stupni invalidity.

2. Žalobce napadl rozhodnutí žalované žalobou podanou podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“). V žalobě popsal své zdravotní obtíže a uvedl, že se výrazně zhoršily po prodělání onemocnění Covid-19. Zdůraznil, že jde již o jeho čtvrtou žádost o přiznání invalidního důchodu. Dále odkázal na posouzení MUDr. M. V. a namítl, že posudkoví lékaři podhodnotili jeho obtíže vyvolané onemocněním astma bronchiale. Podle žalobce není toto onemocnění dostatečně kontrolováno. Poukázal zejména na výsledky spirometrických vyšetření, a to hodnoty FEV1 ze dne 19. 6. 2024 ve výši 67 %, ze dne 17. 7. 2024 ve výši 69 %, ze dne 6. 11. 2024 ve výši 68 % a ze dne 5. 2. 2025 ve výši 63 %. Z těchto údajů dovozoval, že jeho zdravotní stav odpovídá kapitole X, oddílu B, položce 3 písm. c) přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., tedy astmatu pod nedostatečnou kontrolou s mírou poklesu pracovní schopnosti v rozmezí 50 až 60 %, a že splňuje podmínky invalidity druhého stupně. Navrhl proto zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci žalované k dalšímu řízení.

3. Žalovaná ve vyjádření k žalobě setrvala na závěrech napadeného rozhodnutí a navrhla zamítnutí žaloby.

4. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích uplatněných žalobních bodů podle § 75 odst. 1 a 2 s. ř. s., tedy podle skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalované. Soud současně připomíná, že k lékařským nálezům vydaným po dni vydání napadeného rozhodnutí lze v řízení o žalobě přihlédnout jen tehdy a v tom rozsahu, v němž vypovídají o zdravotním stavu žalobce k rozhodnému dni, tedy ke dni vydání napadeného rozhodnutí.

5. Ze správního spisu soud zjistil, že žalobce byl v průběhu správního řízení dne 2. 1. 2025 posouzen Institutem posuzování zdravotního stavu podle § 8 odst. 1 písm. a) a odst. 4 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení (dále jen „zákon o organizaci a provádění sociálního zabezpečení“). Posudkový orgán dospěl k závěru, že pracovní schopnost žalobce poklesla z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu o 20 %.

6. V námitkovém řízení byl zdravotní stav a pracovní schopnost žalobce znovu posouzen Institutem posuzování zdravotního stavu dne 9. 4. 2025, tentokrát podle § 8 odst. 1 písm. a), odst. 4 a odst. 7 zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení. Také tento posudek dospěl k závěru, že pracovní schopnost žalobce poklesla z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu o 20 %. Za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce s nejvýznamnějším dopadem na pokles jeho pracovní schopnosti bylo v obou stupních správního řízení označeno zdravotní postižení dýchací soustavy, konkrétně onemocnění odpovídající kapitole X, oddílu B, položce 3 písm. b) přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb. Uvedená položka dopadá na astma pod částečnou kontrolou a stanoví míru poklesu pracovní schopnosti v rozmezí 20 až 40 %. Právní rámec:

7. Podle § 3 správního řádu platí, že nevyplývá-li ze zákona něco jiného, postupuje správní orgán tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu nezbytném pro soulad jeho úkonu s požadavky uvedenými v § 2 téhož zákona. 3 61 Ad 5/2025 8. Podle § 38 zákona o důchodovém pojištění má pojištěnec nárok na invalidní důchod, jestliže nedosáhl věku 65 let nebo důchodového věku, je-li důchodový věk vyšší než 65 let, a stal se invalidním a získal potřebnou dobu pojištění, pokud nesplnil ke dni vzniku invalidity podmínky nároku na starobní důchod, popřípadě byl-li mu přiznán starobní důchod podle § 31 téhož zákona, pokud nedosáhl důchodového věku; nárok vzniká rovněž tehdy, stal-li se pojištěnec invalidním následkem pracovního úrazu.

9. Podle § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění je pojištěnec invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %. Podle § 39 odst. 2 téhož zákona se o invaliditu prvního stupně jedná při poklesu pracovní schopnosti nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %; o invaliditu druhého stupně při poklesu nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %; a o invaliditu třetího stupně při poklesu nejméně o 70 %.

10. Podle § 39 odst. 3 zákona o důchodovém pojištění se pracovní schopností rozumí schopnost pojištěnce vykonávat výdělečnou činnost odpovídající jeho tělesným, smyslovým a duševním schopnostem, s přihlédnutím k dosaženému vzdělání, zkušenostem, znalostem a předchozím výdělečným činnostem. Poklesem pracovní schopnosti se rozumí pokles schopnosti vykonávat výdělečnou činnost v důsledku omezení tělesných, smyslových a duševních schopností ve srovnání se stavem před vznikem dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Podle § 39 odst. 4 téhož zákona se při určování poklesu pracovní schopnosti vychází ze zdravotního stavu pojištěnce doloženého výsledky funkčních vyšetření.

11. Podle § 2 odst. 1 vyhlášky č. 359/2009 Sb. je pro stanovení procentní míry poklesu pracovní schopnosti nutné určit zdravotní postižení, která jsou příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pojištěnce, a jejich vliv na pokles jeho pracovní schopnosti. Podle § 2 odst. 3 téže vyhlášky se jednotlivé hodnoty procentní míry poklesu pracovní schopnosti při více zdravotních postiženích nesčítají; určí se rozhodující příčina dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu a procentní míra poklesu pracovní schopnosti se stanoví podle ní se zřetelem k závažnosti vlivu ostatních zdravotních postižení. Podle § 3 vyhlášky lze za stanovených podmínek horní hranici míry poklesu pracovní schopnosti zvýšit až o 10 procentních bodů, a to tehdy, je-li celkový dopad více zdravotních postižení nebo dopad dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu na schopnost využívat dosažené vzdělání, zkušenosti, znalosti, pokračovat v předchozí výdělečné činnosti nebo se rekvalifikovat větší, než odpovídá horní hranici míry poklesu stanovené podle rozhodující příčiny.

12. Kapitola X, oddíl B, položka 3 přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb. upravuje hodnocení astmatu. Podle posudkového hlediska je při stanovení míry poklesu pracovní schopnosti třeba zhodnotit úroveň kontroly nad astmatem, a to zejména denní příznaky, omezení denních aktivit, noční příznaky, plicní funkce, zejména PEF a FEV1, exacerbace a případné hospitalizace. Přihlíží se i ke komplikujícím faktorům, vedlejším účinkům léčby, syndromu spánkové apnoe, respiračním infekcím a depresím. Rozhodující je dopad stavu na celkovou výkonnost a schopnost vykonávat denní aktivity. Položka 3 písm. b) se vztahuje na astma pod částečnou kontrolou, při němž jsou denní aktivity omezeny jen při výskytu příznaků a exacerbaci, hodnoty PEF nebo FEV1 jsou nižší než 80 % náležitých nebo osobních nejlepších hodnot, denní příznaky se objevují více než dvakrát týdně, jsou 4 61 Ad 5/2025 přítomny noční příznaky, potřeba úlevových léků je více než dvakrát týdně a vyskytují se tři nebo více exacerbací za rok; míra poklesu pracovní schopnosti činí 20 až 40 %. Položka 3 písm. c) se vztahuje na astma pod nedostatečnou kontrolou, při němž se vyskytují tři nebo více znaků částečné kontroly v týdnu, jedna exacerbace v kterémkoliv týdnu a FEV1 je zpravidla v rozmezí 60 až 70 % náležitých hodnot; míra poklesu pracovní schopnosti činí 50 až 60 %.

13. Podle § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb. Ministerstvo práce a sociálních věcí posuzuje zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění a za tím účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise. Posouzení míry poklesu pracovní schopnosti a invalidity je otázkou odbornou, medicínskou. Správní soud si proto nemůže o této otázce učinit vlastní medicínský úsudek a nenahrazuje závěry posudkových orgánů vlastním hodnocením zdravotního stavu. Úkolem soudu je především posoudit, zda posudek posudkové komise, o který se soud opírá, je úplný, přesvědčivý a správný, případně zda byla posudková komise řádně obsazena, je-li tato otázka namítána.

14. Uvedený rozsah soudního přezkumu odpovídá ustálené judikatuře Nejvyššího správního soudu. V rozsudku ze dne 14. 3. 2018, č. j. 6 Ads 23/2018-37, Nejvyšší správní soud výslovně uvedl, že posouzení míry poklesu pracovní schopnosti a stanovení dne vzniku invalidity je otázkou odbornou, medicínskou, a rozhodnutí soudu proto závisí především na odborném lékařském posouzení. Správní soud si o této otázce nemůže učinit úsudek sám. V rozsudku ze dne 15. 5. 2013, č. j. 6 Ads 11/2013-20, Nejvyšší správní soud dále dovodil, že správní soud zdravotní stav žadatele o invalidní důchod sám nepřezkoumává; nejsou-li namítány jiné vady řízení, ověřuje zejména to, zda posudek příslušné posudkové komise je úplný, přesvědčivý a správný, případně — je-li to namítáno — zda byla posudková komise řádně obsazena.

15. Také povaha posudku posudkové komise MPSV je v judikatuře Nejvyššího správního soudu ustáleně vymezena. V rozsudku ze dne 21. 1. 2016, č. j. 7 Ads 324/2015- 21, Nejvyšší správní soud konstatoval, že posudek posudkové komise MPSV je v soudním řízení ve věcech důchodového pojištění předepsaným důkazem, který však jako každý jiný důkaz podléhá volnému hodnocení. Splňuje-li požadavek úplnosti a přesvědčivosti, bývá zpravidla důkazem stěžejním. Obdobně v rozsudku ze dne 21. 2. 2018, č. j. 10 Ads 55/2017- 48, Nejvyšší správní soud zdůraznil, že posudek posudkové komise má v soudním řízení o invalidním důchodu zásadní význam a musí se vypořádat se všemi rozhodujícími skutečnostmi i s obtížemi uváděnými posuzovanou osobou; současně musí obsahovat takové odůvodnění posudkových závěrů, aby byl přesvědčivý i pro soud, který nedisponuje odbornými medicínskými znalostmi.

16. K náležitostem úplného a přesvědčivého posudku se Nejvyšší správní soud podrobně vyjádřil rovněž v rozsudku ze dne 15. 8. 2018, č. j. 3 Ads 212/2017-25. Podle tohoto rozsudku musí být z posudku zřejmé, že zdravotní stav posuzované osoby byl hodnocen na základě úplné zdravotnické dokumentace a s přihlédnutím ke všem tvrzeným obtížím. Posudek musí dále uvést, zda zjištěné zdravotní postižení zakládá dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, v jakém rozsahu poklesla pracovní schopnost, pod kterou kapitolu, oddíl a položku přílohy vyhlášky o posuzování invalidity bylo zdravotní postižení zařazeno, proč 5 61 Ad 5/2025 byla v rámci stanoveného rozpětí určena právě konkrétní procentní míra poklesu pracovní schopnosti a zda další zdravotní postižení odůvodňují případné zvýšení základního hodnocení. Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 30. 11. 2009, č. j. 4 Ads 81/2009-46, současně připomněl, že při určování poklesu pracovní schopnosti se vychází ze zdravotního stavu doloženého výsledky funkčních vyšetření, nikoli pouze ze subjektivních pocitů a stesků posuzované osoby. Vlastní posouzení věci 17. K posouzení zdravotního stavu žalobce soud provedl důkaz posudkem Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí v Hradci Králové ze dne 2. 10. 2025 a posudkem Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí v Brně ze dne 19. 3. 2026. Oba posudky obsahují posudková zhodnocení, v nichž se komise zabývaly zdravotní dokumentací žalobce, jeho rozhodujícím zdravotním postižením, funkčním dopadem zjištěných obtíží i jeho dalšími zdravotními potížemi.

18. Z posudku Posudkové komise MPSV v Hradci Králové vyplývá, že žalobce ke dni vydání napadeného rozhodnutí nebyl invalidní, neboť pokles jeho pracovní schopnosti nedosahoval zákonné hranice 35 %. Komise jako rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu určila onemocnění dýchací soustavy, konkrétně astma bronchiale perzistující středně těžkého stupně v kombinaci s chronickou obstrukční plicní nemocí. Toto postižení podřadila pod kapitolu X, oddíl B, položku 3 písm. b) přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb. a stanovila míru poklesu pracovní schopnosti ve výši 30 %.

19. Posudková komise přesvědčivě vysvětlila, že spirometrická vyšetření sice prokazují středně těžkou ventilační poruchu, avšak současně nebyly doloženy závažné exacerbace, hospitalizace ani jiné komplikace svědčící pro těžší průběh onemocnění. Z hlediska funkčního dopadu hodnotila zdravotní stav jako stabilizovaný a odpovídající astmatu pod částečnou kontrolou. Právě proto zvolila hodnotu 30 %, tedy střední hodnotu rozpětí stanoveného pro položku 3 písm. b). Komise se zabývala i dalšími zdravotními obtížemi žalobce, zejména vertebrogenním syndromem, kardiologickými obtížemi a psychickými potížemi, a uzavřela, že tato postižení nedosahují intenzity funkčně významného omezení, které by odůvodňovalo zvýšení míry poklesu pracovní schopnosti podle § 3 vyhlášky č. 359/2009 Sb.

20. Posudek Posudkové komise MPSV v Brně dospěl ke stejnému závěru, tedy že pokles pracovní schopnosti žalobce nedosahuje 35 %. Také tato komise identifikovala rozhodující zdravotní postižení jako astma bronchiale středně těžkého stupně a podřadila je pod kapitolu X, oddíl B, položku 3 písm. b) přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb. Míru poklesu pracovní schopnosti stanovila rovněž ve výši 30 %. Komise podrobně vyhodnotila funkční dopad onemocnění dýchací soustavy a uvedla, že hodnoty FEV1 v rozmezí 50 až 80 % náležitých hodnot odpovídají středně těžkému postižení, že nebyly doloženy závažné exacerbace ani hospitalizace a že onemocnění je pod částečnou kontrolou.

21. Posudková komise MPSV v Brně se výslovně zabývala také souběhem astmatu s chronickou obstrukční plicní nemocí II. stupně a vertebrogenním syndromem. Uvedla, že ani při zohlednění těchto dalších postižení nelze dospět k vyšší míře poklesu pracovní schopnosti, neboť jejich funkční dopad je malý a byl již zohledněn stanovením míry poklesu pracovní schopnosti ve střední části rozpětí položky 3 písm. b). Komise přihlédla 6 61 Ad 5/2025 rovněž ke vzdělání, kvalifikaci a pracovnímu zařazení žalobce, včetně skutečnosti, že žalobce je nadále pracovně aktivní na pozici technika. Uzavřela, že zdravotní stav žalobce odpovídá statutu osoby zdravotně znevýhodněné, který mu byl přiznán, nikoli však invaliditě.

22. Soud hodnotil oba posudky jednotlivě i ve vzájemných souvislostech a dospěl k závěru, že tvoří ucelený, logický a přesvědčivý celek. Posudkové komise měly k dispozici relevantní zdravotnickou dokumentaci, vypořádaly se s rozhodujícím zdravotním postižením žalobce i s jeho dalšími obtížemi, určily rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, zařadily ji do odpovídající kapitoly, oddílu a položky přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb. a srozumitelně vysvětlily, proč byla míra poklesu pracovní schopnosti stanovena právě ve výši 30 %.

23. Žalobní námitka, že žalobcův zdravotní stav měl být hodnocen podle kapitoly X, oddílu B, položky 3 písm. c) přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., není důvodná. Samotné hodnoty FEV1, na něž žalobce poukazoval, nejsou podle posudkového hlediska jediným a automaticky rozhodujícím kritériem pro zařazení pod položku 3 písm. c). U astmatu je třeba hodnotit celkovou úroveň kontroly nad onemocněním, četnost a závažnost příznaků, omezení denních aktivit, noční příznaky, potřebu úlevové léčby, exacerbace, hospitalizace, komplikující faktory a především celkový funkční dopad stavu na výkonnost a schopnost vykonávat denní aktivity. Posudkové komise shodně vysvětlily, že u žalobce nebyly doloženy závažné exacerbace, hospitalizace ani další okolnosti odpovídající astmatu pod nedostatečnou kontrolou ve smyslu položky 3 písm. c). Soud nemá důvod tento odborný závěr zpochybňovat.

24. Soud dále neshledal, že by posudkové komise přehlédly některé z dalších zdravotních postižení žalobce nebo jejich souhrnný dopad na jeho pracovní schopnost. Oba posudky se zabývaly nejen onemocněním dýchací soustavy, ale též dalšími tvrzenými a dokumentovanými obtížemi. Přesvědčivě vysvětlily, proč tyto obtíže samostatně ani v souhrnu neodůvodňují zvýšení procentní míry poklesu pracovní schopnosti podle § 3 vyhlášky č. 359/2009 Sb. Soud proto neměl důvod již doplňovat dokazování.

25. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázané, že zdravotní stav žalobce ke dni vydání napadeného rozhodnutí zakládal dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, avšak pokles jeho pracovní schopnosti činil 30 %. Takový pokles nedosahuje zákonné hranice 35 % vyžadované § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění pro vznik invalidity. Není proto splněna základní zákonná podmínka invalidity, tedy žalobce ke dni vydání napadeného rozhodnutí nebyl invalidní v žádném stupni. Závěr a náklady řízení 26. Soud uzavírá, že napadené rozhodnutí vychází z dostatečně zjištěného skutkového stavu a ze správného právního posouzení věci. Žalobní námitky nezpochybnily závěr žalované ani závěry posudkových komisí MPSV provedené v soudním řízení. Soud proto žalobu jako nedůvodnou podle § 78 odst. 7 soudního řádu správního zamítl.

27. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 1 ve spojení s § 60 odst. 2 soudního řádu správního. Žalobce nebyl ve věci úspěšný, a právo na náhradu nákladů řízení 7 61 Ad 5/2025 mu proto nenáleží. Žalovaná sice byla ve věci úspěšná, je však správním orgánem ve věci důchodového pojištění, a proto jí podle § 60 odst. 2 soudního řádu správního právo na náhradu nákladů řízení nenáleží.

Poučení

Toto rozhodnutí nabývá právní moci dnem doručení účastníkům řízení. Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Pardubice 27. května 2026 JUDr. Petra Venclová, Ph.D. v. r. samosoudkyně