61 Ad 6/2025

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Petrou Venclovou, Ph.D., ve věci žalobkyně: X, narozená dne X bytem X proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, IČ 00006963 sídlem Křížová 1292/25, 225 08 Praha v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 2. 4. 2025, č.j. X, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Vymezení věci 1. Žalovaná napadeným rozhodnutím podle § 88 odst. 8 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, a podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu (dále jen „správní řád“), zamítla námitky žalobkyně proti rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 10. 12. 2024, č. j. X1, a toto rozhodnutí potvrdila. Dospěla k závěru, že žalobkyně nesplňuje podmínky nároku na invalidní důchod podle § 38 a § 39 zákona o důchodovém pojištění, neboť není invalidní v žádném stupni invalidity.

2. Žalobkyně napadla rozhodnutí žalované žalobou podanou podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“). Namítala zejména, že posudkové orgány nedostatečně zohlednily její zdravotní obtíže související s poruchou hybnosti pravé horní končetiny, která se objevila na podzim roku 2024, zatímco posudkový lékař označil za hlavní příčinu jejího zdravotního stavu bolestivý syndrom páteře. Žalobkyně uvedla, že pracuje jako sanitářka na interním oddělení nemocnice a omezení funkce pravé ruky významně zasahuje do výkonu jejího povolání. Dále poukazovala na to, že její zdravotní stav nebyl ke dni vydání napadeného rozhodnutí plně došetřen a že teprve podstupovala další odborná vyšetření (magnetická rezonance a neurologické vyšetření). Domnívá se proto, že zdravotní stav byl posouzen na základě neúplných podkladů a že jí měl být přiznán alespoň invalidní důchod prvního stupně.

3. Žalovaná ve vyjádření k žalobě setrvala na závěrech napadeného rozhodnutí a navrhla zamítnutí žaloby. Uvedla, že zdravotní stav žalobkyně byl opakovaně posouzen odbornými posudkovými orgány a že nebyly splněny podmínky invalidity. Navrhla proto zamítnutí žaloby.

4. Soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích uplatněných žalobních bodů podle § 75 odst. 1 a 2 s. ř. s., tedy podle skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalované. Soud současně připomíná, že k lékařským nálezům vydaným po dni vydání napadeného rozhodnutí lze v řízení o žalobě přihlédnout jen tehdy a v tom rozsahu, v němž vypovídají o zdravotním stavu žalobkyně k rozhodnému dni, tedy ke dni vydání napadeného rozhodnutí. Právní rámec:

5. Podle § 3 správního řádu platí, že nevyplývá-li ze zákona něco jiného, postupuje správní orgán tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu nezbytném pro soulad jeho úkonu s požadavky uvedenými v § 2 téhož zákona.

6. Podle § 38 zákona o důchodovém pojištění má pojištěnec nárok na invalidní důchod, jestliže nedosáhl věku 65 let nebo důchodového věku, je-li důchodový věk vyšší než 65 let, a stal se invalidním a získal potřebnou dobu pojištění, pokud nesplnil ke dni vzniku invalidity podmínky nároku na starobní důchod, popřípadě byl-li mu přiznán starobní důchod podle § 31 téhož zákona, pokud nedosáhl důchodového věku; nárok vzniká rovněž tehdy, stal-li se pojištěnec invalidním následkem pracovního úrazu.

7. Podle § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění je pojištěnec invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %. Podle § 39 odst. 2 téhož zákona se o invaliditu prvního stupně jedná při poklesu pracovní schopnosti nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %; o invaliditu druhého stupně při poklesu nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %; a o invaliditu třetího stupně při poklesu nejméně o 70 %.

8. Podle § 39 odst. 3 zákona o důchodovém pojištění se pracovní schopností rozumí schopnost pojištěnce vykonávat výdělečnou činnost odpovídající jeho tělesným, smyslovým a duševním schopnostem, s přihlédnutím k dosaženému vzdělání, zkušenostem, znalostem a předchozím výdělečným činnostem. Poklesem pracovní schopnosti se rozumí pokles schopnosti vykonávat výdělečnou činnost v důsledku omezení tělesných, smyslových a duševních schopností ve srovnání se stavem před vznikem dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Podle § 39 odst. 4 téhož zákona se při určování poklesu pracovní schopnosti vychází ze zdravotního stavu pojištěnce doloženého výsledky funkčních vyšetření.

9. Podle § 26 zákona o důchodovém pojištění se za dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav pro účely tohoto zákona považuje zdravotní stav, který omezuje tělesné, smyslové nebo duševní schopnosti pojištěnce významné pro jeho pracovní schopnost, pokud tento zdravotní stav trvá déle než 1 rok nebo podle poznatků lékařské vědy lze předpokládat, že bude trvat déle než 1 rok.

10. Podle § 2 odst. 1 vyhlášky č. 359/2009 Sb. je pro stanovení procentní míry poklesu pracovní schopnosti nutné určit zdravotní postižení, která jsou příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pojištěnce, a jejich vliv na pokles jeho pracovní schopnosti. Podle § 2 odst. 3 téže vyhlášky se jednotlivé hodnoty procentní míry poklesu pracovní schopnosti při více zdravotních postiženích nesčítají; určí se rozhodující příčina dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu a procentní míra poklesu pracovní schopnosti se stanoví podle ní se zřetelem k závažnosti vlivu ostatních zdravotních postižení. Podle § 3 vyhlášky lze za stanovených podmínek horní hranici míry poklesu pracovní schopnosti zvýšit až o 10procentních bodů, a to tehdy, je-li celkový dopad více zdravotních postižení nebo dopad dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu na schopnost využívat dosažené vzdělání, zkušenosti, znalosti, pokračovat v předchozí výdělečné činnosti nebo se rekvalifikovat větší, než odpovídá horní hranici míry poklesu stanovené podle rozhodující příčiny.

11. Podle § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb. Ministerstvo práce a sociálních věcí posuzuje zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění a za tím účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise. Posouzení míry poklesu pracovní schopnosti a invalidity je otázkou odbornou, medicínskou. Správní soud si proto nemůže o této otázce učinit vlastní medicínský úsudek a nenahrazuje závěry posudkových orgánů vlastním hodnocením zdravotního stavu. Úkolem soudu je především posoudit, zda posudek posudkové komise, o který se soud opírá, je úplný, přesvědčivý a správný, případně zda byla posudková komise řádně obsazena, je-li tato otázka namítána. Takto vymezený rozsah soudního přezkumu odpovídá ustálené judikatuře Nejvyššího správního soudu. V rozsudku ze dne 14. 3. 2018, č. j. 6 Ads 23/2018- 37, Nejvyšší správní soud výslovně uvedl, že posouzení míry poklesu pracovní schopnosti a stanovení dne vzniku invalidity je otázkou odbornou, medicínskou, a rozhodnutí soudu proto závisí především na odborném lékařském posouzení. Správní soud si o této otázce nemůže učinit úsudek sám. V rozsudku ze dne 15. 5. 2013, č. j. 6 Ads 11/2013-20, Nejvyšší správní soud dále dovodil, že správní soud zdravotní stav žadatele o invalidní důchod sám nepřezkoumává; nejsou-li namítány jiné vady řízení, ověřuje zejména to, zda posudek příslušné posudkové komise je úplný, přesvědčivý a správný, případně, je-li to namítáno, zda byla posudková komise řádně obsazena.

12. Také povaha posudku posudkové komise MPSV je v judikatuře Nejvyššího správního soudu ustáleně vymezena. V rozsudku ze dne 21. 1. 2016, č. j. 7 Ads 324/2015-21, Nejvyšší správní soud konstatoval, že posudek posudkové komise MPSV je v soudním řízení ve věcech důchodového pojištění předepsaným důkazem, který však jako každý jiný důkaz podléhá volnému hodnocení. Splňuje-li požadavek úplnosti a přesvědčivosti, bývá zpravidla důkazem stěžejním. Obdobně v rozsudku ze dne 21. 2. 2018, č. j. 10 Ads 55/2017-48, Nejvyšší správní soud zdůraznil, že posudek posudkové komise má v soudním řízení o invalidním důchodu zásadní význam a musí se vypořádat se všemi rozhodujícími skutečnostmi i s obtížemi uváděnými posuzovanou osobou; současně musí obsahovat takové odůvodnění posudkových závěrů, aby byl přesvědčivý i pro soud, který nedisponuje odbornými medicínskými znalostmi.

13. K náležitostem úplného a přesvědčivého posudku se Nejvyšší správní soud podrobně vyjádřil rovněž v rozsudku ze dne 15. 8. 2018, č. j. 3 Ads 212/2017-25. Podle tohoto rozsudku musí být z posudku zřejmé, že zdravotní stav posuzované osoby byl hodnocen na základě úplné zdravotnické dokumentace a s přihlédnutím ke všem tvrzeným obtížím. Posudek musí dále uvést, zda zjištěné zdravotní postižení zakládá dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, v jakém rozsahu poklesla pracovní schopnost, pod kterou kapitolu, oddíl a položku přílohy vyhlášky o posuzování invalidity bylo zdravotní postižení zařazeno, proč byla v rámci stanoveného rozpětí určena právě konkrétní procentní míra poklesu pracovní schopnosti a zda další zdravotní postižení odůvodňují případné zvýšení základního hodnocení. Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 30. 11. 2009, č. j. 4 Ads 81/2009-46, současně připomněl, že při určování poklesu pracovní schopnosti se vychází ze zdravotního stavu doloženého výsledky funkčních vyšetření, nikoli pouze ze subjektivních pocitů a stesků posuzované osoby. Vlastní posouzení věci 14. K posouzení zdravotního stavu žalobkyně si soud vyžádal posudek Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí v Hradci Králové, který byl zpracován dne 29. 1. 2026. Žalobkyně k závěru posudku žádné námitky neuplatnila. Soud rozhodl v souladu s ustanovením § 51 odst. 1 s. ř. s. na základě listinných důkazů bez nařízení jednání ve věci, neboť účastníci měli právo se k listinám vyjádřit a současně svůj nesouhlas s takovým projednáním věci soudu ve stanovené lhůtě nesdělili.

15. Posudková komise při zpracování posudku vycházela jak z kompletní posudkové dokumentace, tak ze zdravotnické dokumentace praktického lékaře, specialistů, nálezů předložených žalobkyní v soudním řízení i z dokumentace založené ve spise soudu. Zabývala se všemi zdravotními obtížemi žalobkyně včetně vertebrogenních obtíží, migrenózních bolestí hlavy, astmatu bronchiale, kardiologické problematiky a nově vzniklými obtížemi s hybností pravostranných končetin, zejména pravé ruky.

16. Posudková komise za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu stanovila bolestivý páteřní syndrom víceetážový bez kompresivního kořenového syndromu s lehkým funkčním postižením. Toto postižení zařadila pod kapitolu XIII (postižení svalové a kosterní soustavy) , oddíl E (dorzopatie a spondylopatie), položku 1 (bolestivý syndrom páteře), písm. b) / s lehkým funkčním postižením, postižení zpravidla více úseků páteře, polytopní blokády s omezením pohyblivosti, svalové dysbalance, porucha statiky a dynamiky páteře s občasnými projevy kořenového dráždění, s recidivujícím lehkým neurologickým nálezem, bez známek poškození nervu, některé denní aktivity vykonávány s obtížemi/ přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb. a stanovila míru poklesu pracovní schopnosti na 20 %. Horní hranice zhodnocení (procentuální rozpětí ohodnocení 10-20 %) byla zvolena s ohledem na charakter a průběh základního onemocnění s přihlédnutím k dalším neurologickým obtížím a pracovní kvalifikaci posuzované. Vzhledem k ostatním zdravotním obtížím, zejména neurologickým potížím využila posudková komise možnosti dle § 3 vyhlášky a zvýšila procentní míru poklesu pracovní schopnosti o 10 %. Celková míra poklesu pracovní schopnosti proto byla stanovena na 30 %.

17. Posudková komise se podrobně zabývala právě těmi obtížemi, na něž žalobkyně v žalobě poukazuje. Konstatovala, že poruchy hybnosti pravostranných končetin byly doloženy až od října 2024 a k datu vydání napadeného rozhodnutí dne 2. 4. 2025 trvaly přibližně šest měsíců. Probíhalo jejich diagnostické došetřování, obtíže měly intermitentní charakter a nebyla prokázána organická příčina, byla doporučena cílená rehabilitační terapie. EMG vyšetření bylo bez patologického nálezu, cévní vyšetření vyloučilo ischemickou i trombotickou příčinu. Posudková komise uzavřela, že ke dni vydání napadeného rozhodnutí se nejednalo o trvale funkčně významné postižení odpovídající podmínkám invalidity.

18. Posudková komise se rovněž vypořádala s argumentem žalobkyně týkajícím se výkonu profese sanitářky. Zohlednila její vzdělání, pracovní zkušenosti i dosavadní pracovní zařazení, a právě z těchto důvodů stanovila základní hodnocení na horní hranici příslušného rozpětí a současně navýšila pokles pracovní schopnosti podle § 3 vyhlášky o dalších 10 %.

19. Soud pokládá posudek posudkové komise za úplný, přesvědčivý a logický. Komise měla k dispozici rozsáhlou zdravotnickou dokumentaci, zabývala se všemi zdravotními postiženími žalobkyně i žalobní argumentací a přesvědčivě vysvětlila, proč zdravotní stav žalobkyně ke dni vydání napadeného rozhodnutí neodpovídal žádnému stupni invalidity.

20. Žalobkyně namítala, že její zdravotní stav nebyl dosud plně došetřen. Tato skutečnost sama o sobě nezakládá nezákonnost napadeného rozhodnutí. V řízení o invalidním důchodu je rozhodující zdravotní stav ke dni vydání napadeného rozhodnutí. Posudková komise přesvědčivě vysvětlila, že tehdy dostupné nálezy nedokládaly takovou funkční poruchu, která by odůvodňovala uznání invalidity. Pozdější lékařské nálezy lze zohlednit pouze potud, pokud vypovídají o zdravotním stavu k rozhodnému dni. Ani z nich však nevyplývá, že by ke dni 2. 4. 2025 pracovní schopnost žalobkyně poklesla nejméně o 35 %. Následná neurologická vyšetření opakovaně uzavírala obtíže jako funkční poruchu čití a motoriky.

21. Soud proto uzavírá, že zdravotní stav žalobkyně ke dni vydání napadeného rozhodnutí vedl k poklesu pracovní schopnosti pouze o 30 %, tedy pod hranici 35 % stanovenou v § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění. Žalobkyně proto nebyla invalidní v žádném stupni. Pokud dojde k progresi zdravotních potíží žalobkyně, má možnost podat novou žádost o přiznání invalidního důchodu.

22. Napadené rozhodnutí vychází z dostatečně zjištěného skutkového stavu a ze správného právního posouzení věci. Žalobní námitky důvodně nezpochybnily závěr žalované ani závěr posudku posudkové komise MPSV provedený v soudním řízení. Soud proto žalobu jako nedůvodnou podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

23. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 1 ve spojení s § 60 odst. 2 s. ř. s. Žalobkyně nebyla ve věci úspěšný, a právo na náhradu nákladů řízení mu proto nenáleží. Žalovaná sice byla ve věci úspěšná, je však správním orgánem ve věci důchodového pojištění, a proto jí podle § 60 odst. 2 s. ř. s. právo na náhradu nákladů řízení nenáleží.

Poučení

Toto rozhodnutí nabývá právní moci dnem doručení účastníkům řízení. Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Pardubice 17. června 2026 JUDr. Petra Venclová, Ph.D., v. r. samosoudkyně Shodu s prvopisem potvrzuje X.