11 Co 100/2025

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Tomáše Zubka a soudkyň JUDr. Zuzany Ihnátové a JUDr. Evy Placzkové ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta o zaplacení částky 192.327,04 Kč s příslušenstvím k odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku č. j. 11 C 205/2024-98 ze dne 5. 2. 2025

I. Rozsudek okresního soudu se v odstavci I. výroku potvrzuje.

II. V odstavci II. výroku se rozsudek okresního soudu mění takto:Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 91.650 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám advokátky žalobkyně.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 192.327,04 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z dlužné částky od 5. 4. 2022 do zaplacení (odst. I. výroku), uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 102.685 Kč (odst. II. výroku).

2. Rozsudek napadl včas podaným odvoláním žalovaný. Namítal, že soud dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním, dále neúplně zjistil skutkový stav, neboť neprovedl navržené důkazy potřebné k prokázání rozhodných skutečností. Žalovaný navrhl v řízení před soudem prvního stupně jako důkaz rozhodnutí Rady , název, ze dne 12. 11. 2024. Na provedení tohoto listinného důkazu setrval. Opětovně poukázal na to, že společnost , právnická osoba, nejednala tak, jak byla povinna a je zodpovědna žalobkyni za úhradu nákladů za dodávání elektrické energie do odběrného místa žalovaného, zodpovědnost nenese žalovaný. Tento důkaz má osvědčit základní podmínku řízení, a to (nedostatek) pasivní legitimace žalovaného. Soud v odůvodnění uvedl, že na základě provedeného dokazování zjistil, že žalovaný uzavřel se společností , právnická osoba, smlouvu o dodávce elektrické energie, avšak následně s touto skutečností nikterak nepracoval, protože dále pracuje se závěrem, že žalobce dodával do odběrného místa žalovaného elektrickou energii v rámci režimu dodavatel poslední instance. Soud přešel své vlastní zjištění, že pro odběrné místo žalovaného žalovaný platně sjednal dne 11. 10. 2021 smlouvu o dodávce elektrické energie se společností , právnická osoba, a přesto bez jakéhokoliv logického a právního zdůvodnění měl do odběrného místa žalovaného dodávat elektrickou energii žalobce v režimu DPI, protože se jednalo o odběrné území , právnická osoba, . Dále soud pominul, že k uzavření této smlouvy došlo před 13. 10. 2021, kdy dle zjištění soudu ukončila svou činnost , právnická osoba, , tedy naopak otázka ukončení činnosti , právnická osoba, je zcela bez relevance, protože ke dni ukončení činnosti již měl žalovaný sjednánu novou smlouvu o dodávce elektrické energie se společností , právnická osoba, Existenci smlouvy ze dne , datum, mezi žalovaným a společností , právnická osoba, soud nějak nezpochybnil a neuvedl, že by tato smlouva nikdy platně nevznikla. Soud existenci smlouvy přešel jakoby neexistovala a nebyla kruciálním důkazem svědčícím pro to, že žalovanému nemohla být dodávána elektrická energie v režimu DPI, protože měl sjednaného dodavatele, který mohl s elektrickou energií obchodovat. Právě skutečnost sjednání standardního závazkového vztahu o dodávce elektrické energie je zásadní pro vyloučení, aby došlo k dodávce elektrické energie v režimu DPI. Žalovaný podrobně tvrdil a prokázal, že společnost , právnická osoba, nedodržela své povinnosti dodavatele elektrické energie, ani povinnosti plynoucí pro ni ze smlouvy uzavřené , datum, V konečném důsledku soud věc nesprávně právně posoudil, protože uzavřená smlouva o dodávce elektrické energie z , datum, vylučuje, aby žalovanému mohla být dodávána elektrická energie v režimu DPI. Jestliže společnost , právnická osoba, nedodržela své smluvní ani zákonné povinnosti, tak je ona odpovědna žalobkyni za úhradu nákladů za dodávku elektrické energie žalovanému. Uskutečněná dodávka elektrické energie do odběrného místa žalovaného jako taková sporná není, ale k její dodávce ze strany , právnická osoba, nedošlo. Žalobkyně vedena důvěrou v zápisy OTE, kde společnost , právnická osoba, nezměnila subjekt dodavatele na společnost , právnická osoba, dodávala elektrickou energii podle režimu DPI. Za náklady této dodávky je však odpovědná společnost , právnická osoba, , nikoliv žalovaný. Ten neměl vůči žalobkyni žádný právní vztah. Bez ohledu na to, že žalovaný popírá svou pasivní věcnou legitimaci, dále uvádí, že v řízení žalobkyně netvrdila a nenavrhla žádný důkaz, z něhož by plynulo, za jakou cenu sama žalobkyně nakoupila elektrickou energii, kterou měla následně dodávat v režimu DPI žalovanému a kolik tedy činily oprávněné náklady a přiměřený zisk, tedy zda i žalobkyně skutečně účtovala zákonnou cenu elektrické energie. Zde soud vyšel z neúplných skutkových zjištění a v důsledku věc nesprávně právně posoudil, protože nebylo postaveno najisto, zda žalovaná cena za dodávku elektrické energie byla stanovena v zákonné výši. Žalobkyně mohla v tomto řízení podat návrh dle ust. § 92 odst. 1 o. s. ř. a navrhnout, aby na straně žalovaného vstoupila do řízení společnost , právnická osoba, namísto stávajícího žalovaného. Domáhal se změny napadeného rozhodnutí tak, že žaloba bude zamítnuta.

3. Žalobkyně navrhovala potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného. Poukazovala na to, že stejné argumenty uváděl žalovaný již v řízení před soudem prvního stupně.

4. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí v celém rozsahu včetně řízení předcházejícího jeho vydání a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

5. Z obsahu spisu se podává, že návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 192.327,04 Kč s tvrzením, že v období od 14. 10. 2021 do 28. 2. 2022 dodávala žalovanému elektrickou energii jako tzv. dodavatel poslední instance. Celkem dodala 43.782 kWh elektrické energie za celkovou částku 345.613 Kč, což vyúčtovala žalovanému se splatností k 4. 4. 2022. Žalovaný zaplatil pouze částečně částku ve výši 153.285,96 Kč a zbývá zaplatit žalobou uplatněnou částku.

6. Stěžejní žalovaného námitka proti žalobě spočívala v tvrzení, že ještě předtím, než společnost , právnická osoba, přestala dodávat elektrickou energii do žalovaného odběrného místa, uzavřel dne , datum, smlouvu se společností , právnická osoba, o sdružených službách dodávky elektřiny do uvedeného odběrného místa s termínem dodávky 1. 11. 2021. Tato smlouva nebyla ze strany žalovaného ukončena žádnou výpovědí. Ačkoliv žalovaný tuto smlouvu uzavřel, společnost , právnická osoba, pravděpodobně nikdy nezapočala s dodávkou elektrické energie do odběrného místa. Samotnou dodávku elektrické energie do svého odběrného místa žalovaný nezpochybňoval. Setrval však na názoru, že neměla být dodávána v režimu dodavatele poslední instance a k plnění žalobkyní má být zavázána , právnická osoba, Částečně uhradil žalobkyni požadovanou částku tak, jak mu dle jeho názoru vznikla povinnost k plnění, pokud by se jednalo o běžnou dodávku, nikoliv v režimu DPI. Rovněž namítl skutečný rozsah dodané elektrické energie, neboť z vyúčtování zaslaného žalovanému není zřejmé, jak žalobkyně dospěla k rozsahu dodávané elektrické energie, když nebyl proveden odečet počátečního stavu elektroměru v době zahájení dodávky žalobkyní a provedení odečtu konečného stavu elektroměru v době ukončení dodávky žalobkyní.

7. Soud prvního stupně provedl dokazování listinami tak, jak je zachyceno v protokolech o jednání z 21. 11. 2024 a 5. 2. 2025. Z provedeného dokazování dospěl okresní soud ke skutkovým zjištěním tak, jak jsou uvedena v odůvodnění napadeného rozsudku v bodě 3. Na tento skutkový stav odvolací soud plně odkazuje, neboť přes odvolací námitky žalovaného nebyl nikterak relevantně zpochybněn.

8. Odvolací soud doplnil dokazování o (před soudem prvního stupně již navržené) rozhodnutí , název, z 12. 11. 2024. Tímto rozhodnutím byl rozklad žalovaného proti rozhodnutí , název, z 23. 4. 2024 zamítnut a napadené rozhodnutí bylo potvrzeno. Z odůvodnění uvedeného rozhodnutí bylo zjištěno, že žalovaný se domáhal rozhodnutí o tom, že mezi ním a společností , právnická osoba, byla dne , datum, platně uzavřena smlouva o dodávce elektřiny do označeného odběrného místa žalovaného, společnost porušila závazky plynoucí z této smlouvy, zejména dodávat žalovanému elektřinu a dále požádat o změnu dodavatele v informačním systému operátora trhu. Žalovaný se domáhal určení, že dne , datum, vznikl mezi ním a společností , právnická osoba, smluvní vztah a rovněž uložení povinnosti společnosti spočívající v provedení změny dodavatele v informačním systému operátora trhu tak, že dodavatelem žalovaného byla s účinky od 11. 10. 2021 uvedená společnost. Rada se ztotožnila s názorem žalovaného, že změna dodavatele v informačním systému operátora trhu představuje úkon, který ve svém důsledku zasahuje do práv žalovaného. Ačkoliv povinnost požádat o změnu dodavatele u operátora trhu není ve smlouvě výslovně definována, je evidentní, že její splnění je nezbytným předpokladem samotného plnění smlouvy. Žalovaný však svůj návrh formuloval tak, že požadoval vydat rozhodnutí, kterým bude společnosti uložena povinnost provést změnu dodavatele v informačním systému operátora trhu zpětně od 11. 10. 2021. Provedení změny dodavatele v systému operátora trhu k určitému datu je podmínkou faktické realizace dodávek, respektive toho, aby dodávky byly právně přičitatelné konkrétnímu dodavateli. Takto formulovaný požadavek v zásadě směřuje k plnění dodávkové smlouvy a k určení okamžiku, odkdy má k poskytování plnění docházet. Žalovaný se však stěží může úspěšně domáhat plnění smlouvy od určitého data v minulosti za předpokladu, že smluvní plnění zjevně označeným dodavatelem poskytováno nebylo a není podstatné, zda oprávněně či neoprávněně. Provedení takové změny k určitému okamžiku v minulosti není fakticky ani právně možné. Provedení změny v systému operátora trhu v podobě, v jaké ji požaduje žalovaný, je nejen technicky nemožné, neboť pochopitelně nelze zajistit, aby žalovanému zpětně od října 2021 dodávala elektřinu společnost zde označená, když k těmto dodávkám již došlo a provedl je jiný dodavatel, ale takový postup by nebyl ani v souladu s platným právem, jelikož by nemohl být dodržen postup pro změnu dodavatele předepsaný v pravidlech trhu s elektřinou.

9. Pro úplnost odvolací soud shrnuje skutkový stav věci takto: společnost , právnická osoba, byla původně registrována jako dodavatel elektřiny do odběrného místa žalovaného, avšak dne 13. 10. 2021 pozbyla možnost dodávat elektřinu svým zákazníkům. V období od 14. 10. 2021 do 28. 2. 2022 dodávala elektřinu do odběrného místa žalovaného žalobkyně jako tzv. dodavatel poslední instance. Dne , datum, žalovaný podepsal smlouvu o dodávkách elektřiny se společností , právnická osoba, pro své odběrné místo s termínem zahájení dodávek od 1. 11. 2021. Nedošlo však k akceptaci této smlouvy společností , právnická osoba, a tato fakticky nikdy nezačala dodávat elektrickou energii do odběrného místa žalovaného, stejně jako nikdy nepožádala o provedení změny dodavatele v systému operátora trhu k jakémukoliv datu ve vztahu k odběrnému místu žalovaného. Ke vzniku povinnosti dodavatele poslední instance poskytla žalobkyni údaje k odběrnému místu žalovaného společnost , právnická osoba, . Odečet byl proveden k 11. 11. 2020 se stavem 79.475 kWh ve vysokém tarifu a 335.657 kWh v nízkém tarifu. Protože žádný z účastníků nenahlásil k 14. 10. 2021 odečet elektroměru, stanovila společnost k tomuto datu odečet kvalifikovaným odhadem na 89.693 kWh ve VT a 387.047 kWh v NT. V mezidobí trvání DPI byl proveden periodický odečet 91.944 kWh ve VT a 394.625 kWh v NT, a to dne 5. 11. 2021. K ukončení DPI dne 28. 2. 2022 neobdržela označená společnost odečet elektroměru od žádného z účastníků a stanovila k tomuto datu odečet kvalifikovaným odhadem 96.550 kWh ve VT a 423.971 kWh v NT. K ukončení režimu DPI došlo na základě změny dodavatele elektřiny v odběrném místě, když žalovaný uzavřel smlouvu o dodávce elektřiny s novým dodavatelem. Po dobu trvání DPI byla vystavena periodická faktura za období od 14. 10. 2021 do 5. 11. 2021 s vyúčtovanou spotřebou 2.252 kWh ve VT a 7.579 kWh v NT, konečnou fakturou za období od 6. 11. 2021 do 28. 2. 2022 s vyúčtovanou spotřebou 4.606 kWh ve VT a 29.346 kWh v NT. Žalovanému byla v režimu DPI dodávána elektřina v kategorii D45d, ceník dodávky elektřiny v režimu DPI v říjnu 2021 činil ve vysokém i nízkém tarifu 4.605 Kč/MWh, v listopadu 2021 5.364 Kč/MWh, v prosinci 2021 4.616 Kč/MWh, v lednu 2022 9.017 Kč/MWh, v únoru 2022 5.049 Kč/MWh. Z tiskové zprávy , název, z 22. 10. 2021 bylo zjištěno, že cena DPI je regulovaná metodou věcného usměrňování, do ní může dodavatel zahrnout jen oprávněné náklady a přiměřený zisk, který pokrývá jeho obchodní riziko. Rizikové přirážky DPI se pohybují v jednotkách procent. Mezi oprávněné náklady, které mohou DPI zahrnout do svých cen, se započítává především cena samotné elektřiny, náklady na dorovnání diagramu spotřeby, náklady na odchylku nebo administrativní náklady spojené s obsluhou zákazníka, regulovanou složku pokrývající náklady na provoz energetických sítí. Vyúčtováním s datem splatnosti 4. 4. 2022 vyúčtovala žalobkyně žalovanému období dodávek elektřiny v režimu DPI od 14. 10. 2021 do 28. 2. 2022. Při vyúčtování vyšla žalobkyně z počátečního stavu elektroměru 89.693 kWh VT a 387.046 kWh NT, z konečného stavu elektroměru 96.550 kWh VT a 423.971 kWh NT. Vyúčtovala tak za celkovou spotřebu ve vysokém tarifu 6.857 kWh a v nízkém tarifu 36.925 kWh, celkem 43.782 kWh. Celkem cena včetně DPH za elektrickou energii dodanou v systému dodavatele poslední instance byla vyúčtována ve výši 345.613 Kč.

10. Okresní soud v bodě 8. (právní hodnocení věci) aplikoval § 12a energetického zákona (stav k 31. 12. 2021). Odvolací soud zde doplňuje znění citovaného ustanovení: Dodavatelem poslední instance uvnitř vymezeného území držitele licence na distribuci elektřiny nebo plynu, jehož zařízení je připojeno k přenosové nebo k přepravní soustavě, je držitel licence na obchod s elektřinou nebo na obchod s plynem, který je nebo byl součástí téhož vertikálně integrovaného podnikatele nebo vertikálně integrovaného plynárenského podnikatele, jako je držitel licence na distribuci elektřiny nebo na distribuci plynu ve vymezeném území, kde se nachází odběrné místo (1). Dodavatel poslední instance dodává elektřinu nebo plyn zákazníkovi, jehož dodavatel elektřiny nebo plynu pozbyl oprávnění nebo jako subjekt zúčtování nesplňuje finanční podmínky zúčtování odchylek nebo v případě dodávky elektřiny na základě smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny nemá zajištěnou související službu v elektroenergetice. Tato povinnost vzniká dnem, kdy operátor trhu oznámí dodavateli poslední instance registrační číslo odběrného místa dotčeného zákazníka, v němž nikdo neodpovídá za odchylku, trvá nejdéle šest měsíců a nevztahuje se na zákazníka, jehož spotřeba plynu za posledních 12 měsíců byla vyšší než 630 MWh (2). Dodavatel elektřiny, který pozbyl oprávnění nebo možnost dodávat elektřinu nebo nemá zajištěnou službu distribuční soustavy, informuje o této skutečnosti neprodleně operátora trhu (3). Zahájení dodávky, výši ceny a ostatní podmínky dodávky je dodavatel poslední instance povinen neprodleně oznámit dotčenému zákazníkovi a provozovateli distribuční soustavy (4). V případech dodávky elektřiny dodavatelem poslední instance předá provozovatel distribuční soustavy dodavateli poslední instance identifikační údaje o dotčeném zákazníkovi (5). K tomu je nutno uvést, že mezi dodavatelem poslední instance a zákazníkem vzniká právní vztah ex lege, a proto je nejen dodavateli poslední instance zákonem uložena povinnost dodávku elektřiny zajistit, ale zákonem je i zákazníkovi uložena povinnost za dodávku zaplatit, a to s odkazem na § 28 odst. 2 písm. j) a § 62 odst. 2 písm. i) energetického zákona. Dodávka elektřiny má charakter univerzální služby a svým obsahem odpovídá smlouvě o sdružených službách dodávky elektřiny. Dle § 19a energetického zákona (ve znění k 31. 12. 2021) ceny dodavatele poslední instance reguluje Energetický regulační úřad formou věcně usměrňovaných cen. V případě, že o to dodavatel poslední instance požádá, Energetický regulační úřad rozhodne o cenách dodavatele poslední instance jako o cenách maximálních. K tomu uvádí odvolací soud, že primárně je cena dodavatele poslední instance za činnosti dle § 12a energetického zákona věcně usměrňovaná. Pravidla pro věcné usměrňování cen dodavatele poslední instance jsou stanovena cenovým rozhodnutím Energetického regulačního úřadu, kterým se stanoví ceny za související službu v elektroenergetice a další regulované ceny. Do ceny dodavatele poslední instance lze promítnout pouze ekonomicky oprávněné náklady a přiměřený zisk.

11. Z § 12a odst. 4 energetického zákona ve znění účinném do 31. 12. 2021 vyplývá, že dodavatel poslední instance byl povinen neprodleně oznámit zákazníkovi zahájení dodávky, výši ceny a ostatní podmínky dodávky. Jedná se o informační povinnost dodavatele poslední instance ve vztahu k zákazníkovi. Je však nutno dojít k závěru, že pokud tato povinnost nebyla splněna, nezakládá to právo žalovaného neplatit za dodávku elektrické energie v režimu DPI.

12. Bylo prokázáno, že v uvedeném období žalobkyně jako dodavatel poslední instance dodávala žalovanému elektrickou energii, za kterou vyúčtovala s ohledem na množství odebrané elektřiny částku 345.613 Kč včetně DPH, z níž zbývá zaplatit žalobou uplatněná částka.

13. Neobstojí žalovaného námitka, že odpovědnost za takto vzniklou pohledávku žalobkyně nese , právnická osoba, Je pravdou, že žalovaný podepsal s osobou zmocněnou k jednání se zákazníky smlouvu o dodávce elektrické energie od firmy , právnická osoba, , , právnická osoba, však dle této smlouvy žalovanému nikdy neplnila a navíc nesplnila svou povinnost provést změnu dodavatele v informačním systému operátora trhu. Operátor trhu tak neměl informace o tom, že elektrická energie bude po pádu firmy , právnická osoba, dodávána jiným smluvním subjektem ve vztahu k žalovanému a podmínky pro plnění ze strany dodavatele poslední instance – žalobkyně tak byly naplněny. Neobstojí žalovaného názor, že svou pohledávku má žalobkyně uplatnit po firmě , právnická osoba, , nikoliv po žalovaném. Byl to žalovaný, komu byla elektřina v systému DPI dodávána a žalovanému tak ze zákona vznikla povinnost za tuto dodávku zaplatit. Mezi žalobkyní a firmou , právnická osoba, není dán žádný právní vztah, na jehož základě by se žalobkyně mohla po uvedené firmě domáhat zaplacení uvedené pohledávky.

14. Zde je nutno zdůraznit zájem státu na tom, aby osobám (fyzickým či právnickým) žijícím či podnikajícím na jeho území byla dodávána elektrická energie. Proto je zde právně ošetřena § 12a energetického zákona situace, kdy dosavadní smluvní dodavatel elektřiny není schopen dostát svým smluvním povinnostem a poté při splnění dalších zákonných podmínek nastupuje dodavatel poslední instance. Jedná se o záležitost přechodnou, trvající maximálně půl roku. Dodavatel poslední instance má povinnost zajistit dodávku elektřiny (či plynu) po určitou přechodnou dobu, aby si odběratelé mohli smluvně zajistit jiného dodavatele. Dodávka elektřiny v systému DPI byla žalovanému ukončena k 28. 2. 2022, kdy s účinností od 1. 3. 2022 došlo u odběrného místa žalovaného ke změně dodavatele elektřiny.

15. Námitka žalovaného, že nebylo prokázáno, za jakou cenu v uvedeném období nakoupila žalobkyně elektřinu na burze, neobstojí. Jak bylo zjištěno ze sdělení Energetického regulačního úřadu, cena dodávek poslední instance byla regulována metodou věcného usměrňování, takže žalobkyně jako dodavatel si zahrnula jen oprávněné náklady a přiměřený zisk. ERÚ neshledal žádné nepřiměřené navýšení cen dodavatelů poslední instance. Tato cena se ovšem nerovná bez dalšího ceně nakoupené elektřiny na burze.

16. Ani námitka žalovaného, že nebylo nutno provádět odhad odběru elektřiny, když měl řádně kalibrovaný a funkční měřič odběru elektřiny, neobstojí. Poslední odečet odběru elektřiny ve smyslu § 7 vyhlášky č. 359/2020 Sb. byl proveden k 11. 11. 2020 a další takový odečet o rok později k 5. 11. 2021. Vzhledem k tomu, že k dodávce elektřiny v systému DPI došlo v mezidobí od 14. 10. 2021 do 28. 2. 2022, bylo zjištění údajů provedeno dle § 7 odst. 3 písm. c) cit. vyhlášky.

17. V souladu se shora uvedenými závěry bylo napadené rozhodnutí v odst. I. výroku jako věcně správné potvrzeno (§ 219 o. s. ř.).

18. Dle § 220 odst. 1 o. s. ř. odvolací soud změnil výrok o náhradě nákladů řízení. Dle § 142 odst. 1 o. s. ř. má procesně úspěšná žalobkyně právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Žalobkyně byla zastoupena advokátkou, jejíž odměna a náhrada hotových výdajů se stanoví dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. Odměna za jeden úkon právní služby činí 8.820 Kč. Odvolací soud přiznal odměnu zastupující advokátce za úkony – příprava a převzetí zastoupení, sepis kvalifikované výzvy k plnění, sepis žaloby, vyjádření ze 17. 10. 2024, účast u jednání dne 21. 11. 2024 a 5. 2. 2025, 6 x 8.820 Kč = 52.920 Kč. Odvolací soud nepřiznal advokátce odměnu za vyjádření z 2. 12. 2024, ve kterém zástupkyně žalobkyně sdělila soudu důkazy, jež mají být ve věci provedeny. Učinila tak poté, kdy u jednání dne 21. 11. 2024 byla žalobkyně poučena ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. Je věcí zástupkyně žalobkyně, že doplnění označení důkazů neprovedla u jednání, nýbrž až následně písemným podáním. Za toto podání však odměnu přiznat nelze. Paušální náhrada výdajů za šest úkonů právní služby činí 5 x 300 Kč = 1.500 Kč a 1 x 450 Kč, celkem 1.950 Kč (§ 13 odst. 4 citované vyhlášky). Náhrada za promeškaný čas byla přiznána ve výši 3.500 Kč, náhrada cestovních výdajů ve výši 5.531,64 Kč za cestu k jednání dne 21. 11. 2024 a ve výši 5.483,25 Kč za cestu k jednání dne 5. 2. 2025; zde odvolací soud odkazuje na správný výpočet náhrady hotových výdajů tak, jak je uvedeno v bodě 10. odůvodnění rozsudku okresního soudu. Částka 69.385 Kč se zvyšuje o 21 % DPH na částku 83.956 Kč. Spolu se zaplaceným soudním poplatkem 7.694 Kč činí účelně vynaložené náklady na straně žalobkyně 91.650 Kč. Procesně neúspěšnému žalovanému bylo uloženo je žalobkyni zaplatit. Odvolací soud neshledal žádné důvody pro možnou aplikaci § 150 o. s. ř. a nepřiznání náhrady nákladů řízení procesně úspěšné žalobkyni.

19. V odvolacím řízení procesně úspěšná žalobkyně má právo na náhradu nákladů řízení, avšak soud dospěl k závěru, že zde nejsou žádné účelně vynaložené náklady dány. Ve vyjádření k podanému odvolání zástupkyně žalobkyně neuvedla žádnou skutečnost významnou pro rozhodnutí ve věci samé a pouze zopakovala dosavadní stanovisko žalobkyně v řízení.