11 CO 103/2022

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Jany Palkovské a soudkyň JUDr. Evy Placzkové a JUDr. Zuzany Ihnátové ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovaným: 1) jméno příjmení , narozený dne datum , státní občan země anonymizováno 2) jméno příjmení , narozená dne datum , státní občanka země anonymizováno oba bytem adresa , země anonymizováno zastoupeni advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa o částku 400.000 Kč s příslušenstvím k odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Jeseníku ze dne 22. 12. 2021, č. j. 103 C 102/2017-354 I. Rozsudek okresního soudu se mění následovně: 1. a 2. žalovaní jsou povinni zaplatit žalobci společně a nerozdílně částku 400.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně ze stejné částky za dobu od 1. 9. 2014 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. 1. a 2. žalovaní jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně žalobci k rukám jeho advokáta ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na náhradě nákladů řízení částku 200.866 Kč. III. 1. a 2. žalovaní jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně České republice na účet Okresního soudu v Jeseníku na náhradě nákladů řízení částku 7.201 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. IV. 1. a 2. žalovaní jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně žalobci k rukám jeho advokáta ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 48.229 Kč.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu o částku 400.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně ze stejné částky za dobu od 1. 9. 2014 do zaplacení. Žalobci uložil povinnost zaplatit na náhradě nákladů prvostupňového řízení ve třídenní lhůtě od právní moci rozsudku žalovaným k rukám jejich advokáta částku 234.352,80 Kč a České republice na účet Okresního soudu v Jeseníku částku 7.201 Kč.

2. Proti rozsudku v celém jeho rozsahu podal žalobce včasné odvolání, v němž okresnímu soudu vytýkal nesprávná skutková zjištění a vadné právní posouzení věci. Podle okresního soudu žalovaní neprokázali, že zaplatili nedoplatek kupní ceny v částce 400.000 Kč podle kupní smlouvy ze dne [datum]. V podání ze dne 18. 12. 2017 uvedli na svou obranu tvrzení o započtení, jehož obsah soud vyhodnotil rovněž správně jako nesrozumitelný; citovanou listinou tedy nebyl prokázán zánik povinnosti žalovaných doplatit kupní cenu podílu na převáděných nemovitostech. Okresní soud ovšem přijal vadný závěr, že povinnost zaplatit žalovanou částku zanikla započtením pohledávky žalovaných za žalobcem odpovídající podílu žalovaných na nájemném z jiného objektu náležejícího do spoluvlastnictví účastníků za léta 2014 a 2015, provedeným dne [datum]. Údajně přetrvávající spornost podpisu 1. žalovaného na výdajových pokladních dokladech předložených žalobcem nezabránila okresnímu soudu vycházet ze stejných dokladů při stanovení výše aktivní pohledávky žalovaných. Pokud by soud vyhodnotil obsah výpovědí svědků slyšených dne 5. 8. 2020 správně, musel by dovodit, že žalobce žalovaným jejich podíl na nájemném zaplatil. K účinnému započtení pohledávky žalovaných proti žalobcově pohledávce tedy nedošlo. Jestliže žalobce prokázal, že žalovaným jejich„ podíl“ na nájemném zaplatil, aktivní pohledávka žalovaných tím zanikla. Z další žalobcovy odvolací argumentace plyne, že žalovaní jinou pohledávku za žalobcem použitelnou k započtení neměli. V řízení probíhajícím od 31. 8. 2017 do 22. 12. 2021 okresní soud prováděl dokazování převážně jen o pohledávkách tvrzených žalovanými (použitými k započtení), zatímco žalobcova pohledávka byla co do důvodu i výše víceméně nesporná. Dosud nebyla prokázána výše aktivní pohledávky žalovaných, nebylo zjištěno, za které období měl jejich nárok vzniknout a zda bylo na aktivní pohledávku v minulosti cokoli plněno. Jde-li o specifikaci pohledávky použité k započtení, žalovaní nesplnili povinnost tvrdit rozhodné skutečnosti, neboť se omezili na sdělení údajů o právním důvodu pohledávky a uvedli, že k započtení použili pouze její část, konkrétně 400.000 Kč. Tvrzení o výši své pohledávky měnili. Dne 23. 1. 2019 uvedli, že se jednalo o částku 1.386.126 Kč, tj. o nárok na výplatu nájemného zaplaceného za období let 2014 a 2015, aniž vysvětlili, za které jednotlivé měsíce a v jaké výši v každém z těchto měsíců žalobcův dluh vznikl. Žalobce se tvrzeními o zápočtech rozhodně nesouhlasil a označil je za nesmyslná. Důkazy předložené žalovanými jejich tvrzení o existenci pohledávky v uvedené výši nepodpořily. Ve vyjádření ze dne 23. 7. 2020 v řízení vedeném u okresního soudu pod sp. zn. 104 C 42/2019 pod bodem 12. žalovaní uvedli, že ke dni 15. 2. 2017 si účastníci vzájemně dlužili z dalších důvodů tak, že žalovaný žalobci dlužil 13.429 Kč a žalobce žalovanému dlužil 15.106 Kč. K setkání pohledávek nemohlo dojít ke dni 1. 1. 2016, neboť žalobce vyúčtoval správu jiných společných nemovitostí žalovaným teprve dne 9. 7. 2017 a žalovaní jeho vyúčtování neakceptovali. Poté, co správu nemovitostí převzali, uplatnili vůči žalobci pohledávku, prý z podílu na nájemném, avšak to nebylo žalobci ze strany nájemců zaplaceno (a žalobce proto neměl z čeho žalovaným jejich podíl vyplatit). Žalovaní uvedenou skutečnost popírali a sami prováděli srážky ze žalobcova podílu na nájemném zaplaceném za další období, tedy po dobu správy nemovitostí žalovanými. V té souvislosti žalovaní tvrdili, že jejich pohledávka z podílu na nájemném za dobu 2014 -2016 činí 66.899 Kč; započtení této jejich pohledávky je předmětem sporu vedeného pod sp. zn. 104 C 42/2019. Navzájem si odporovala rovněž tvrzení žalovaných o zániku žalované pohledávky započtením jiných jejich pohledávek z dalších právních titulů. Aktivní pohledávka žalovaných je za těchto okolností nejistá a neurčitá, dle § 1987 o. z. ji proto nelze k započtení použít. Proti tvrzené aktivní pohledávce žalovaných v částce 1.386.126 Kč vznesl žalobce navíc námitku promlčení, se kterou se okresní soud nevypořádal. Ustanovení § 617 o. z. dle žalobcova názoru nelze použít. S touto argumentací se žalobce domáhal změny napadeného rozsudku tak, že soud jeho žalobě vyhoví.

3. Žalovaní obsahem vyjádření k odvolání navrhli rozsudek okresního soudu jako věcně správný potvrdit. Připustili, že část kupní ceny v rozsahu 400.000 Kč žalobci dosud nezaplatili. Jejich dluh zanikl započtením vzájemných pohledávek, za použití pohledávky žalovaných na nájemném za léta 2014 a 2015, zaplaceném třetími osobami žalobci za užívání nebytových prostor v domě [adresa] na ulici [ulice] v [obec]. Žalobce tvrdil, že částku v souhrnné výši 542.575 Kč na svůj dluh vůči žalovaným zaplatil formou tří dílčích plnění, čímž učinil pohledávku žalovaných nespornou co do důvodu i výše. Okresní soud zaměřil svou pozornost správně na dokazování existence pohledávky žalovaných použité k započtení. Žalovaní převzetí peněz od žalobce jednoznačně popřeli. Vyjadřovali se dále k důkazům provedeným ke spornému tvrzení o existenci jejich aktivní pohledávky, k úvahám a závěrům okresního soudu přijatým k uvedené skutečnosti. Pohledávky byly prokazatelně započteny nejpozději dne 19. 11. 2018. Námitka promlčení nebyla řádně uplatněna, a soud se jí proto nemohl zabývat.

4. V řízení se vyskytuje cizí prvek, neboť žalovaní jsou cizími státními občany s místem bydliště na území [země] [anonymizováno] Okresní soud se s přítomností cizího prvku důsledně vypořádal. Na jeho správné závěry o mezinárodní příslušnosti českých soudů a použití českého hmotného práva, rozvedené v odstavcích 3. a 4. odůvodnění napadeného rozsudku, lze v podrobnostech pro stručnost odkázat.

5. Krajský soud přezkoumal rozsudek okresního soudu a řízení jemu předcházející v celém rozsahu, postupem dle § 214 odst. 1 o. s. ř., se závěrem, že žalobcovu odvolání nelze upřít důvodnost.

6. Podle § 2079 odst. 1 o. z. kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu.

7. Žalobou doručenou okresnímu soudu dne 31. 8. 2017 uplatnil žalobce proti žalovaným nárok na zaplacení částky 400.000 Kč s úroky z prodlení ve výši 8,05 % ročně ze stejné částky za dobu od 1. 9. 2014 do zaplacení s následujícím odůvodněním: Účastníci spolu uzavřeli dne [datum] kupní smlouvu o převodu podílu o velikosti ideální ½ ze žalobce na žalované na nemovitostech v k. ú. [obec], konkrétně na pozemcích parc. [číslo] zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba bez č. p./č. e., jiná stavba, parc. [číslo] zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba bez č. p./č. e., jiná stavba, a parc. [číslo] ostatní plocha (dále jen„ nemovitosti“). Žalovaní se zavázali zaplatit kupní cenu formou tří splátek, poslední ve výši 400.000 Kč do tří dnů od předání vyklizeného předmětu převodu, nejpozději do 31. 8. 2014. Povinnost zaplatit žalobci třetí splátku kupní ceny dosud nesplnili. Posledně uvedené tvrzení je již mezi účastníky nesporné.

8. Žalovaní uvedli na svou procesní obranu postupně řadu navzájem si odporujících skutkových tvrzení. Již tato okolnost sama o sobě věrohodnost jejich skutkové verze do značné míry oslabovala. Původně ve vyjádření k žalobě ze dne 18. 12. 2017 tvrdili, že svůj závazek doplatit kupní cenu formou poslední splátky dle smlouvy splnili. Odkazovali přitom na znění článku IV. kupní smlouvy; pokud by podle něj vše nezaplatili, žalobce jim nemovitosti nepředal, což se dne [datum] stalo; stejného dne podal návrh na vklad práva do katastru nemovitostí. Po splatnosti kupní ceny jim poskytoval platby, což by v případě nezaplacení kupní ceny jistě nečinil. Žalovaní v prvém vyjádření k žalobě srozumitelná tvrzení o kompenzaci pohledávek nepřednesli.

9. V podání ze dne 19. 11. 2018 uvedli, že účastníci byli rovněž podílovými spoluvlastníky domu s nebytovými prostory [adresa] na [ulice] ulici v [obec]. Nemovitost nabyli za účelem podnikání, konkrétně k poskytování nájmů nebytových prostor. Do objektu bylo nutno investovat značné finanční prostředky, které žalobce neměl k dispozici, a nabídl proto žalovaným, že namísto investic převede na žalované svůj spoluvlastnický podíl na nemovitostech nazývaných jako objekt„ [název]“; z realizovaného převodu nemovitostí pak dovozuje žalobní nárok. Převodem spoluvlastnického podílu na objektu [název] měl být splněn žalobcův závazek k zaplacení investic do objektu [adresa] v rozsahu částky 900.000 Kč. Nebytové prostory v objektu [adresa] účastníci pronajímali třetím osobám. V letech 2014 a 2015 přijímal veškeré platby nájemného od všech nájemců žalobce. Žalovaní jako spoluvlastníci ideální ½ objektu měli nárok na ½ z nájemného, avšak žalobce jim jejich podíl nevyplatil. Započetli proto proti žalované pohledávce svou pohledávku za žalobcem z titulu nároku na ½ nájemného, čímž jejich pohledávka zanikla ke dni, kdy se obě pohledávky setkaly, tedy ke dni 1. 1. 2016.

10. V průběhu jednání dne 23. 1. 2019 žalovaní doplnili tvrzení o zápočtu a upřesnili výši své aktivní pohledávky za dobu od 1. 1. 2014 do 31. 12. 2015; jde prý o částku 1.386.126 Kč, z níž k započtení použili částku rovnající se žalované částce a jejímu příslušenství. Podle přednesu žalovaných v průběhu jednání žalovaní započetli označenou pohledávku proti pohledávce uplatněné žalobou. Ani v této souvislosti nepřednesli určitá, srozumitelná a úplná tvrzení, z nichž by bylo možno dovodit předběžný právní závěr, že jim vznikla za žalobcem pohledávka v uvedené výši, jejíž splatnost již nastala. Žalobce u stejného jednání namítl promlčení aktivní pohledávky žalovaných. Současně tvrdil, že pohledávku žalovaných na odpovídající podíl z nájemného z nebytových prostor splnil formou tří plnění v souhrnné výši 542.575 Kč.

11. Krajský soud souhlasil s právně významnými skutkovými zjištěními okresního soudu uvedenými v odstavcích 6., 7., 9. a 10. odůvodnění napadeného rozsudku; rovněž na ně pro stručnost v podrobnostech odkazuje. Tam vyjmenované skutečnosti plynou z provedených důkazů, případně tvrzení o nich byla mezi účastníky nesporná.

12. Jde-li o obsah kupní smlouvy ze dne [datum], je namístě upřesnit, že její ustanovení v článku III. a článku IV. si částečně odporují: V článku III. byla splatnost poslední části kupní ceny (žalované částky) vázána na předání předmětu převodu žalovaným, zatímco v článku IV. byla naopak povinnost předat vyklizený předmět převodu vázána na zaplacení celé kupní ceny. Uvedený rozpor bylo možno pominout (překlenout), s ohledem na zjištění, že poslední splátka kupní ceny měla být dle článku III. zaplacena nejpozději do 31. 8. 2014. Mezi účastníky koneckonců nebylo sporu o tom, že žalobce předal nemovitosti žalovaným dne 8. 12. 2014, aniž mu žalovaní zaplatili částku 400.000 Kč ve smluvně sjednaném termínu. Návrh na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí ve prospěch žalovaných byl podán u katastrálního úřadu dne [datum].

13. Ve shodě s okresním soudem hodnotil krajský soud text listin zařazených na č. l. 19, 22 a 23 spisu, předložených k důkazu žalovanými, jako nesrozumitelný, tedy vylučující závěr, že obsahem těchto listin bylo žalovanými realizováno jakékoli právní jednání, konkrétně započtení (dle § 1982 a násl. o. z.). Pokud mělo být - podle obrany žalovaných - započtení provedeno některou z označených listin, jedná se podle § 553 odst. 1 o. z. o právní jednání zdánlivé, ke kterému se podle § 554 o. z. nepřihlíží. Plyne to ze znění cit. ust.:

14. Podle § 553 odst. 1 o. z. o právní jednání nejde, nelze-li pro neurčitost nebo nesrozumitelnost zjistit jeho obsah ani výkladem.

15. Podle § 554 o. z. ke zdánlivému právnímu jednání se nepřihlíží.

16. Žalovaní dosud nesplnili povinnost podle § 2079 odst. 1 o. z. zaplatit žalobci poslední splátku kupní ceny dle platné kupní smlouvy ze dne [datum] v částce 400.000 Kč do 31. 8. 2014. Potud bylo možno s právními závěry okresního soudu souhlasit.

17. V dalších právních úvahách se krajský soud se soudem okresním rozešel.

18. Podle § 1982 odst. 1 o. z. dluží-li si strany vzájemně plnění stejného druhu, může každá z nich prohlásit vůči druhé straně, že svoji pohledávku započítává proti pohledávce druhé strany. K započtení lze přistoupit, jakmile straně vznikne právo požadovat uspokojení vlastní pohledávky a plnit svůj vlastní dluh.

19. Podle § 1987 odst. 1 o. z. k započtení jsou způsobilé pohledávky, které lze uplatnit před soudem.

20. Podle § 1987 odst. 2 o. z. pohledávka nejistá nebo neurčitá k započtení způsobilá není.

21. Obsah písemné kupní smlouvy ze dne [datum] v části týkající se dohody o kupní ceně nemovitostí a o její splatnosti vylučuje tvrzení žalovaných, že povinnost žalovaných zaplatit část kupní ceny (400.000 Kč) měla zaniknout podle dohody účastníků započtením pohledávky 1. žalovaného za žalobcem na náhradu části peněžního obnosu, který 1. žalovaný investoval do objektu [adresa] na ulici [ulice] v [obec], odpovídající podílu žalobce na označených nemovitostech.

22. Ostatní tvrzení žalovaných o započtení jejich pohledávky proti žalované částce, ať už k němu mělo dojít v minulosti, nebo v průběhu řízení, neumožňovala přijmout ani předběžný právní závěr, že účinky započtení jako jednostranného právního jednání žalovaných nastaly, respektive že žalovaní měli vůči žalobci existující splatnou pohledávku v určité výši způsobilou k započtení proti žalobcově pohledávce. Z tvrzení žalovaných neplyne, za které jednotlivé měsíce či jiná období stanovená jednotlivými smlouvami o nájmu nebytových prostor měl žalobci vzniknout dluh v důsledku přijetí nájemného od třetích osob nad rámec jeho spoluvlastnického podílu na pozemku s domem [adresa] v [obec], jak žalovaní dospěli k výpočtu celkové výše žalobcova dluhu za léta 2014 a 2015, kdy vyzvali žalobce, aby jim odpovídající část nájemného zaplatil, případně z jaké jiné skutečnosti dovozují, že (a kdy) nastala splatnost jejich pohledávky za žalobcem (použité k započtení). Nebylo rovněž jednoznačně a určitě tvrzeno, kdy přesně a jakým postupem k jednostrannému právnímu jednání – započtení došlo. Odstraňování uvedených zásadních nedostatků při plnění povinnosti tvrdit rozhodné skutečnosti (dle platných procesních pravidel) zajisté překračuje rámec tohoto řízení. Podle starší judikatury, kterou lze nadále použít, především nelze jednostranně započíst nesplatnou pohledávku vůči splatné pohledávce, když v jedné listině nelze vyzvat žalobce k zaplacení pohledávky a zároveň platně započítat tuto pohledávku na pohledávku žalovaného. Započtení může být provedeno platně až poté, kdy je započítávaná pohledávka splatná (viz rozsudek NS ČR sp. zn. 23 Cdo 3028/2008 ze dne 29. 1. 2009).

23. Průběh řízení před okresním soudem vedl krajský soud k jednoznačnému právnímu závěru, že aplikace ust. § 1987 odst. 2 o. z. byla žádoucí. Jeho závěr podporují novější judikaturní rozhodnutí. Podle rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR ze dne 9. 9. 2020, sp. zn. 31 Cdo 684/2020, platí:„ Nejistou nebo neurčitou ve smyslu § 1987 odst. 2 o. z. je zásadně pohledávka ilikvidní, tj. pohledávka, která je co do základu anebo výše sporná (nejistá), a jejíž uplatnění vůči dlužníku (věřiteli pasivní pohledávky) formou námitky započtení vyvolá (namísto jednoznačného, tj. oběma dotčenými stranami akceptovaného, zániku obou pohledávek v rozsahu, v jakém se kryjí) spory o existenci či výši aktivní pohledávky. Za nejistou či neurčitou nelze pohledávku považovat pouze proto, že ji dlužník neuznává (odmítá uhradit) nebo, že je sporná (nejednoznačná) její právní kvalifikace. Likvidita aktivní pohledávky je hmotněprávním předpokladem započtení; není-li aktivní pohledávka„ jistá a určitá“, odporuje započtení zákonu a je zpravidla (relativně) neplatné. Dovolá-li se věřitel pasivní pohledávky vůči dlužníku relativní neplatnosti jeho právního jednání (jednostranného započtení), účinky započtení nenastanou (pasivní pohledávka nezanikne). Pro posouzení, zda jednostranné započtení odporuje § 1987 odst. 2 o. z., jsou rozhodné toliko okolnosti, které tu byly v okamžiku, kdy je započtení (projev vůle dlužníka pasivní pohledávky) účinné.“ 24. Podle druhé právní věty rozsudku NS ČR ze dne 1. 10. 2018, sp. zn. 28 Cdo 5711/2017,„ nekompenzabilita pohledávky ve smyslu § 1987 odst. 2 o. z. působí zásadně toliko relativní neplatnost právního jednání, jímž byla uplatněna k započtení“. Uvedený požadavek byl splněn, neboť žalobce napadl kompenzační projev žalovaných opakovaně v řadě svých podání v průběhu prvostupňového řízení (např. u jednání dne 23. 1. 2019) a znovu pak v odvolání. Také podle třetí právní věty posledně cit. rozhodnutí„ lze-li očekávat, že by námitka započtení vznesená podle § 98 věty druhé o. s. ř. s ohledem na obtížnost zkoumání existence a výše započítávané pohledávky nepřiměřeně prodlužovala řízení o pohledávce uplatněné žalobou, je možné konstatovat nekompenzabilitu započítávané pohledávky pro nejistotu a neurčitost (§ 1987 odst. 2 o. z.)“. Z odůvodnění posledně citovaného rozsudku lze dále reprodukovat: Započtení sleduje odstranění vzájemných pohledávek zúčastněných osob, nikoli vyvolání nejasností a následných sporů, přičemž pravidlo vylučující započtení pohledávek neurčitých a nejistých odpovídá standardním úpravám v jiných právních řádech. Požadavek likvidity aktivní pohledávky je coby předpoklad její způsobilosti k započtení odedávna ospravedlňován ochranou věřitele, který nemá být při vymáhání svého práva nadmíru zdržován vznášením námitek započtení obtížně prokazatelných vzájemných pohledávek ze strany dlužníka. Český právní řád nemá k dispozici jiné procesně-právní instrumenty, jimiž by se mohl tomuto obstruování účinně bránit. Aplikaci § 1987 odst. 2 o. z. lze využít ke kompenzaci zmíněného nedostatku. V kontextu civilního procesu by měl být smysl § 1987 odst. 2 o. z. spatřován zejména v ochraně věřitele před tím, aby řízení o jím uplatněné pohledávce bylo zdržováno složitým prokazováním protipohledávek dlužníkových. Lze-li očekávat, že by námitka započtení vznesená podle § 98 věty druhé o. s. ř. s ohledem na obtížnost zjišťování existence a výše započítávané pohledávky nepřiměřeně prodlužovala řízení o pohledávce uplatněné žalobou, je možné konstatovat nekompenzabilitu započítávané pohledávky pro nejistotu a neurčitost. Naproti tomu by nebylo správné, aby na základě citovaného ustanovení mohl soud odhlédnout od jakékoli vzájemné pohledávky žalovaného dlužníka, pokud proti ní žalující věřitel uplatní racionální argumentaci, neboť tím není řízení o žalobou uplatněné pohledávce bez dalšího zdržováno. Za nejistou a neurčitou není pohledávku uplatněnou k započtení povětšinou namístě označit, pakliže pochybnosti o její existenci vyvolává toliko spornost právní kvalifikace, nikoli problematičnost zjišťování skutkových předpokladů jejího vzniku. Dovození nekompenzability protipohledávky je méně často přiléhavé tam, kde započítávaná pohledávka vyvstává ze stejného právního vztahu jako pohledávka uplatněná žalobou.

25. Nejistota aktivní pohledávky žalovaných je evidentní. Téměř veškeré dokazování vedené před okresním soudem se upínalo ke tvrzením žalovaných o existenci jejich aktivní pohledávky. Skutkové závěry okresního soudu přitom zůstaly sporné i v odvolacím řízení, neboť proti jejich správnosti směřovala většina odvolacích námitek. Neurčitost aktivní pohledávky spatřuje krajský soud v nedostatku konkrétních a srozumitelných tvrzení žalovaných o základu a výši aktivní pohledávky a ve zjištění, že tvrzení žalovaných o těchto skutečnostech byla do jisté míry protichůdná, jak bylo již výše podrobně vyloženo.

26. Spornost aktivní pohledávky jasně dokládá, že účastníci vedou u Okresního soudu v Jeseníku další spor plynoucí ze spoluvlastnictví k nemovitostem na ulici [ulice] v [obec] [obec] (sp. zn. 104 C 42/2019). Otázky týkající se hospodaření se dvěma soubory společných nemovitostí jsou tedy mezi účastníky veskrze sporné; jejich spornost není namístě odstraňovat dokazováním v řízení o zaplacení poslední splátky kupní ceny, vzhledem k účinkům ust. § 1987 odst. 2 o. z. Za popsané procesní situace odporuje postup zvolený okresním soudem rovněž zásadě rychlosti a účelnosti řízení.

27. Důvodnost žalobcovy námitky promlčení pohledávky žalovaných nebylo možno hodnotit, vzhledem k absenci určitých, úplných a srozumitelných tvrzení žalovaných o aktivní pohledávce. Jejich nedostatek totiž znemožnil provést úvahu, zda, případně v jakém rozsahu jsou pohledávka žalovaných či jejich dílčí nároky na vrácení plnění z bezdůvodného obohacení promlčeny. (Ust. § 617 odst. 1 o. z. by na daný případ nedopadalo, neboť pohledávka uplatněná žalobou a pohledávka žalovaných použitá k započtení nejsou pohledávkami z téže smlouvy či ze smluv na sobě závislých).

28. Krajský soud s těmito závěry rozsudek okresního soudu podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil a žalobě o částku 400.000 Kč s tam specifikovaným úrokem z prodlení zcela vyhověl. Splatnost žalobcovy pohledávky nastala podle § 1968 o. z. k 1. 9. 2014. K zaplacení úroků z prodlení ve výši 8,05 % ročně byli žalovaní zavázáni podle § 1970 o. z. a § 2 Nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

29. Podle § 224 odst. 2 a § 142 odst. 1 o. s. ř. jsou žalovaní povinni zaplatit žalobci společně a nerozdílně k rukám jeho advokáta ve třídenní lhůtě od právní moci tohoto rozsudku na náhradě nákladů prvostupňového řízení částku 200.866 Kč. Žalobce v řízení před okresním soudem plně uspěl, a má nárok na náhradu účelně zaplacených nákladů. K těm náleží odměna advokáta v sazbě po 9.900 Kč podle § 8 odst. 1 a § 7 bod 6. vyhl. č. 177/1996 Sb. za 14 úkonů právní služby, tj. 138.600 Kč (za převzetí a přípravu zastoupení, sepis žaloby, sepis repliky k vyjádření žalovaných ze dne 6. 2. 2018, za účast u jednání konaných ve dnech 17. 10. 2018, 23. 1. 2019, 27. 5. 2020, 5. 8. 2020, které trvalo déle než 2 hodiny, a 17. 5. 2021, které trvalo rovněž déle než 2 hodiny, za sepis podání ze dne 7. 12. 2018, podání ze dne 23. 2. 2019, za sepis závěrečného návrhu ze dne 28. 5. 2021 a za jednu další poradu s klientem přesahující 1 hodinu), paušální náhrada za stejných 14 úkonů po 300 Kč podle § 13 odst. 4 cit. vyhl., tj. 4.200 Kč, náhrada za promeškaný čas za 5 x 6 započatých půlhodin po 100 Kč, tj. 3.000 Kč, cestovné v souhrnné výši 3.676 Kč, 21% DPH ze součtu všech vyjmenovaných položek, tedy z částky 149.476 Kč, která se rovná po zaokrouhlení částce 31.390 Kč, a z hodnoty soudního poplatku za žalobu v částce 20.000 Kč. Žalobcův advokát cestoval k jednáním okresního soudu z místa svého sídla, tj. ze [obec] [anonymizována dvě slova], do [obec] a zpět pokaždé na vzdálenost 130 km. K jednání dne 17. 10. 2018 použil motorové vozidlo [typ] [anonymizováno], [registrační značka], s normovanou spotřebou pohonných hmot 6,8 l [číslo] km benzinu Natural 95 v ceně 30,50 Kč l podle vyhl. č. 463/2017 Sb., při paušální náhradě 4 Kč km podle stejné vyhl. Cestovné uvedeného dne dosáhlo výše 789,62 Kč. K jednání dne 23. 1. 2019 cestoval vozidlem [typ] [číslo], [registrační značka], s normovanou spotřebou 4 l /100 km motorové nafty v ceně 33,60 Kč l, při paušální náhradě 4,10 Kč km, dle vyhl. č. 333/2018 Sb. Cestovné uvedeného dne činilo 707,72 Kč. V roce 2020 vykonal advokát dvě jízdy k okresnímu soudu stejným vozidlem, při ceně motorové nafty 31,80 Kč l a paušální náhradě 4,20 Kč km podle vyhl. č. 358/2019 Sb. Šlo o cesty ve dnech 27. 5. a 5. 8. 2020. Jízdné za každou z těchto cest činilo 711,36 Kč, za obě cesty 1.422,72 Kč. V roce 2021 použil advokát k dopravě k jednání dne 17. 5. vozidlo [značka automobilu] [anonymizováno], [registrační značka], s normovanou spotřebou 5,2 l /100 km motorové nafty v ceně 27,20 Kč l dle vyhl. č. 589/2020 Sb., při paušální náhradě 4,40 Kč km podle stejné vyhl. Jízdné za uvedenou cestu bylo vyčísleno částkou 755,87 Kč.

30. Náklady spojené s účastí u vyhlášení napadeného rozsudku dne 22. 12. 2021 nebyly žalobci k náhradě přiznány, neboť podle obsahu spisu se žádný z účastníků a advokátů jednání toho dne nezúčastnil.

31. Podle § 224 odst. 2 a § 148 odst. 1 o. s. ř. jsou oba žalovaní, kteří ve sporu neuspěli, povinni zaplatit státu na nákladech prvostupňového řízení společně a nerozdílně částku 7.201 Kč ve třídenní lhůtě od právní moci rozsudku. Výši těchto nákladů okresní soud správně vyčíslil a na odůvodnění jeho rozsudku, jde-li o výši přiznané částky, v odstavci 54. krajský soud rovněž odkazuje.

32. Podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. jsou žalovaní jako procesně neúspěšní účastníci povinni zaplatit žalobci k rukám jeho advokáta ve třídenní lhůtě od právní moci tohoto rozsudku na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 48.229 Kč. Účelně zaplacené náklady žalobce v odvolacím řízení sestávají z odměny advokáta v sazbě po 9.900 Kč za dva úkony, tj. 19.800 Kč (za sepis odvolání a za účast u odvolacího jednání), z paušální náhrady za stejné dva úkony po 300 Kč, tj. 600 Kč, z cestovného v částce 2.130 Kč, z náhrady za promeškaný čas za 8 započatých půlhodin po 100 Kč, tj. 800 Kč, z 21% DPH ze součtu všech výše vyjmenovaných položek, tedy z částky 23.330 Kč, která se rovná částce 4.899 Kč, a z náhrady za soudní poplatek za odvolání v částce 20.000 Kč Náklady spojené s dalším jedním úkonem právní služby, jmenovitě s poradou advokáta s klientem přesahující dobu jedné hodiny, krajský soud vyhodnotil jako nikoli účelný úkon, neboť žalobcův advokát byl s projednávanou věcí po skončení prvostupňového řízení po skutkové i právní stránce náležitě obeznámen, bylo na něm zvolit adekvátní postup k účinnému prosazování zájmů žalobce v odvolacím řízení, a další porada s klientem nad rámec jedné hodiny byla proto nadbytečná.