11 Co 105/2024

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Jany Palkovské a soudkyň JUDr. Zuzany Ihnátové a JUDr. Evy Placzkové ve věci žalobce: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozený dne datum Adresa zainteresované osoby 0/0 zastoupený advokátkou Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 1/0 , narozený dne datum Adresa zainteresované osoby 0/0 zastoupený advokátem Jméno zástupce zainteresované osoby 1/0 , tituly za jménem sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 1/0 o výživné k odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 7. 3. 2024, č. j. 29 C 255/2022-303

I. Rozsudek okresního soudu se v odstavci II. výroku mění takto:Žalovaný je povinen přispívat na výživu žalobce kromě již přiznaného výživného v odst. I. výroku další částku ve výši 2.000 Kč měsíčně za dobu od 1. 4. 2022 do 31. 8. 2023, přičemž nedoplatek na výživném ve výši 36.500 Kč je žalovaný povinen zaplatit žalobci ve lhůtě 1 měsíce od právní moci tohoto rozsudku.Ve zbylém napadeném rozsahu se žaloba na stanovení výživného za dobu od 16. 12. 2019 do 31. 3. 2022 ve výši 15.000 Kč měsíčně a za dobu od 1. 4. 2022 do 31. 8. 2023 v rozsahu částky 11.000 Kč měsíčně zamítá.

II. Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

III. Žalovanému se právo na náhradu nákladů odvolacího řízení nepřiznává.

1. Rozsudkem okresní soud zavázal žalovaného přispívat na výživu žalobce částkou, ve výši 2.000 Kč za dobu od 1. 4. 2022 do 31. 8. 2023, přičemž nedoplatek na výživném ve výši 31.500 Kč, zavázal žalovaného zaplatit žalobci ve lhůtě do jednoho měsíce od právní moci rozsudku (odstavec I. výroku). Zamítl žalobu co do požadavku žalobce na stanovení výživného žalovanému pro žalobce za dobu od 16. 12. 2019 do 31. 3. 2022 ve výši 15.000 Kč měsíčně, dále za dobu od 1. 4. 2022 do 31. 8. 2023 v rozsahu částky ve výši 13.000 Kč měsíčně a za dobu od 1. 9. 2023 nadále ve výši 15.000 Kč měsíčně (odstavec II. výroku) a konečně zavázal žalobce zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku ve výši 116.433,34 Kč do jednoho měsíce od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalovaného (odstavec III. výroku).

2. Rozsudek v zamítavé části napadl včasným odvoláním žalobce, s výjimkou výživného v posledním období od 1. 9. 2023 do budoucna. Nepopřel nezvládnutí studia prvého ročníku a do doby, než začne znovu studovat, za období od 1. 9. 2023 po žalovaném výživné nepožaduje. Žalobce nesouhlasí se závěrem soudu, že v posuzovaném období od 16. 12. 2019 do 31. 3. 2022 žalovaný řádně výživné hradil. Soud prvního stupně nesprávně vyhodnotil provedené důkazy a neúplně zjistil skutkový stav, když neprovedl všechny žalobcem navržené důkazy. Žalobce trvá na tom, že platby, které žalovaný v tomto období poskytoval matce, nebyly platbou výživného, nýbrž platbou z titulu výplaty mzdy. Matka žalobce byla v dobré víře, že jí jsou částky přeposílány z titulu mzdy. Ze strany žalovaného platby nebyly nijak identifikovány, ostatně žalovaný matce ani nesdělil, že podal na Ukrajině návrh na rozvod a že jsou rozvedeni. Žalobce má za to, že žalovaný zatajuje své příjmy, jeho příjmy jsou ve skutečnosti mnohem vyšší, čemuž by měla odpovídat i výše výživného. Žalovaný sice tvrdí, že společnost , právnická osoba, . nevyvíjí žádnou činnost, přesto vynakládá astronomické částky za poskytování reklamních a marketingových služeb společnosti , právnická osoba, Žalovaný tak ze společnosti vyvádí finanční prostředky skrze fiktivní marketingovou činnost. V důsledku úmrtí matky se žalobce vyskytl v důkazní nouzi, neboť nemá informace o společnosti , právnická osoba, . a o skutečných příjmech žalovaného. Soud neprovedl všechny žalobcem navržené důkazy k prokázání majetkových poměrů společnosti , právnická osoba, . Částku ve výši 2.000 Kč, kterou soud stanovil jako výživné za období od 1. 4. 2022 do 31. 8. 2023 žalobce považuje za naprosto nepřiměřenou a nedostatečnou vzhledem k tehdejším potřebám a výdajům žalobce. Žalobce taktéž nesouhlasí s výrokem o náhradě nákladů řízení, neboť má za to, že je zde prostor pro aplikaci ustanovení § 150 o. s. ř. Žalobce prochází těžkým životním obdobím, kdy ve věku, kdy byl nezaopatřenou osobou, přišel o matku, která o něj pečovala, musel se s touto ztrátou vyrovnat, ale rovněž musel ze dne na den začít řešit finanční záležitosti a jediná osoba, která vůči němu měla vyživovací povinnost, mu výživné neplatila. Jediným příjmem tak byla částka z titulu životního pojištění matky, která byla vyplacena až 15. 9. 2023, jakožto pojistné plnění, ze které následně vyplatil spotřebitelský úvěr 522.176 Kč, uhradil náklady pohřbu své matky ve výši 33.130 Kč a z těchto nákladů musí rovněž hradit své běžné životní náklady. Má za to, že vzhledem k uvedeným skutečnostem je nepřiměřené, aby žalovanému hradil náklady řízení v částce přesahující 100.000 Kč.

3. Žalovaný k podanému odvolání žalobce navrhoval potvrzení rozsudku okresního soudu a přiznání náhrady nákladů řízení žalovanému. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný po dobu, kdy byl žalobce nezletilý, řádně přispíval na jeho výživu, když za tím účelem matce zasílal finanční prostředky a poté, co žalobce nabyl zletilosti, zasílal přímo na účet žalobce částky ve výši 5.000 Kč až do března 2022. Žalovaný žalobci doposud poskytuje hmotné plnění v podobě zajištění bydlení v rodinném domě v Olomouci, ačkoli k němu má taktéž spoluvlastnický podíl, přičemž sám splácí hypotéku vztahující se k této nemovitosti. Žalobci poskytuje možnost užívání osobního automobilu a mobilního telefonu. Není tedy pravdou, že by žalobci výživné nehradil. Jde-li o hrazení výživného za období od 1. 4. 2022 do 31. 8. 2023 má za to, že výživné v částce 2.000 Kč měsíčně je přiměřené a odpovídá majetkovým poměrům žalovaného. Soud zcela správně nepřiznal žalobci výživné za období od 1. 9. 2023, dostatečně se zabýval majetkovou situací a ekonomickým stavem společnosti , právnická osoba, ., nelze proto přisvědčit žalobci, že by ve věci byl neúplně zjištěn skutkový stav. Předložené doklady svědčí o závěru, že ekonomická situace společnosti je dlouhodobě nepříznivá, a to i v letech 2022 a 2023. Jde-li o konkrétní platby vynaložené společností na marketing, má žalovaný za to, že smyslem řízení o stanovení výživného není posuzovat strategii rozvoje společnosti, natož pak posuzovat jednotlivé platby prováděné za účelem zviditelnění společnosti s vidinou budoucích zisků.

4. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu v napadeném rozsahu, tj. v zamítavé části s výjimkou výživného za dobu od 1. 9. 2023 do budoucna ve výši 15.000 Kč měsíčně se závěrem, že odvolání je zčásti důvodné. Podle obsahu odvolání žalobce nesouhlasil se stanovením výživného v částce 2.000 Kč měsíčně za období od 1. 4. 2022 do 31. 8. 2023, kteroužto částku považoval za nedostatečnou vzhledem k tehdejším potřebám a výdajům žalobce. Podle obsahu odvolání tak napadal rozsudek okresního soudu v rozsahu nad přiznanou částku do částky požadované. Ačkoli odvolací rozsah výslovně nespecifikoval co do jednotlivých částí výroku, je zřejmé, že napadá pouze zamítavou část žaloby ohledně výživného, tedy v rozsahu odstavce II. Rozsudek okresního soudu v odstavci I. tudíž nabyl právní moci.

5. Okresní soud ve věci provedl dokazování v potřebném rozsahu, jednotlivé důkazy hodnotil ve smyslu § 132 o. s. ř. jak jednotlivě, tak v jejich vzájemné souvislosti, učinil z nich správná skutková zjištění a dovodil správný závěr o skutkovém stavu tak, jak je zachycen pod bodem 4. odůvodnění napadeného rozsudku, z něhož odvolací soud pro odvolací řízení vychází. Odvolací soud pro přehlednost ve stručnosti shrnuje skutkové závěry, z nichž pro odvolací řízení vychází následovně: Rodiče žalobce uzavřeli manželství dne , datum, na Ukrajině, manželství bylo na Ukrajině taktéž rozvedeno dne , datum, a rozhodnutí nabylo právní moci , datum, , aniž by o rozvodu manželství matka žalobce byla dopředu informována. Neshody rodičů vyvrcholily ve fyzickém konfliktu, který se udál dne 23. 3. 2022, a v němž vůči žalovanému fyzicky zasáhl taktéž žalobce. Žalobce bydlel po celou žalovanou dobu společně s rodiči v jejich nemovitosti na adrese , adresa, , po konfliktu v nemovitosti bydlel jen s matkou. Do konce školního roku 2022 - 2023 byl žalobce studentem , právnická osoba, v , adresa, , kde studoval čtyřletý obor ekonomika a podnikání, a na jaře roku 2023 studium řádně ukončil maturitou. Žalovaný na výživu žalobce na účet matky zasílal měsíčně částku 8.000 Kč až 11.700 Kč a od doby zletilosti žalobce v srpnu 2021 zasílal žalobci na jeho účet měsíčně částku 5.000 Kč do incidentu v březnu roku 2022. Poté žalobci zaslal již jen v květnu 2022 částku 2.500 Kč.

6. Podle § 910 odst. 1 o. z. předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost.

7. Podle § 911 o. z. výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.

8. Podle § 913 odst. 1 o. z. pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného.

9. Podle § 913 odst. 2 o. z. při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Dále je třeba přihlédnout k tomu, že povinný o oprávněného osobně pečuje a k míře, v jaké tak činí; přihlédne se popřípadě i k péči o rodinnou domácnost.

10. Žalobce v předmětném řízení požadoval po žalovaném výživné ve výši 15.000 Kč za dobu od 16. 12. 2019 do budoucna. Okresní soud po provedeném řízení shledal požadavek žalobce na stanovení výživného za dobu od 16. 12. 2019 do 31. 3. 2022 nedůvodným. Odvolací soud se s tímto právním závěrem okresního soudu zcela ztotožňuje a v podrobnostech odkazuje na odůvodnění rozsudku pod bodem 14. Po uvedené období bylo prokázáno, že žalovaný vůči žalobci svou vyživovací povinnost plnil, a to od počátku žalovaného období, to je od 16. 12. 2019 do dosažení zletilosti žalobce nejprve na účet matky, a to v rozsahu 8.000 Kč až 11.700 Kč a posléze po dosažení zletilosti žalobce na jeho účet pravidelně zasílal částku 5.000 Kč. Odvolací soud souhlasí taktéž se závěrem okresního soudu, že žalovaný si vyživovací povinnost vůči žalobci částečně plnil zajištěním bydlení žalobce v domě na adrese , adresa, . Taktéž matka si částečně, Anonymizováno, svou vyživovací povinnost vůči žalobci plnila umožněním bydlení v tomto domě, neboť byl ve spoluvlastnictví obou rodičů žalobce. Stejně tak byly-li žalobci poskytovány benefity ze společnosti , právnická osoba, . v podobě mobilního telefonu a případné možnosti užívat vozidlo, opět se jednalo o benefity, které byly poskytovány oběma rodiči, neboť oba rodiče byli společníky této společnosti.

11. Odvolací soud taktéž souhlasí se závěrem okresního soudu neshledal-li požadavek žalobce na stanovení výživného rozporným s dobrými mravy v souvislosti s konfliktem mezi účastníky, ke kterému došlo dne 23. 3. 2022, a v podrobnostech odkazuje na body 15. – 18. odůvodnění rozsudku. K uvedenému incidentu lze dále doplnit, že chování žalobce je zcela omluvitelné, jestliže si situaci vyhodnotil, v tom smyslu, že matka je v roli oběti fyzického napadení ze strany otce. Žalobce věděl, že matka je vážně nemocná s nepříznivou prognózou její choroby, měl proto přirozenou potřebu ji bránit. To vše za okolností, kdy vztahy jeho rodičů nebyly dobré.

12. Pro další období od 1. 4. 2022 do 31. 8. 2023 odvolací soud ve shodě se soudem okresním shledává, že nárok na výživné ze strany žalobce vůči žalovanému je dán. Žalobce po uvedené období byl studentem , právnická osoba, v , adresa, , kterou ukončil maturitou se záměrem dále pokračovat ve studiu na vysoké škole, konkrétně , název, , na kterou byl přijat.

13. Ve smyslu § 911 o. z. výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit. Okresní soud správně konstatoval, že schopnost samostatně se živit znamená schopnost dítěte samostatně uspokojovat všechny své potřeby, a to jak hmotné, kulturní a další, včetně potřeby bytové. Uvedené znamená, že dítě má určitý trvalý příjem finančních prostředků, z něhož je schopen své potřeby hradit. V časovém úseku od 1. 4. 2022 do 31. 8. 2023 trvala vyživovací povinnost žalovaného vůči žalobci. Ve smyslu § 913 odst. 1 o. z. se při určení rozsahu výživného posuzují odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. Ve smyslu § 913 odst. 2 o. z. se při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného posuzuje také skutečnost, zdali se bez důležitého důvodu nevzdal výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti, respektive majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Okresní soud pod bodem 23. odůvodnění rozsudku správně dovodil, že potřeby žalobce od dubna roku 2022 byly uspokojovány především matkou až do srpna 2023, kdy matka zemřela. Matka zajišťovala výživu žalobce včetně placení školného na střední škole ve výši 1.500 Kč, ačkoli sama již pobírala pouze invalidní důchod. Potřeby žalobce v podobě zajištění bydlení na adrese , adresa, zajišťovali oba rodiče, neboť oba byli spoluvlastníky dané nemovitosti. Stejně tak benefity v možnosti užívat mobilní telefon a automobil společnosti , právnická osoba, . plynuly ve prospěch žalobce ze strany obou rodičů, neboť oba byli společníky dané společnosti. Nebyl to tudíž výlučně žalovaný, který by si tímto vůči žalobci výhradně plnil svou vyživovací povinnost. Okresní soud při posuzování majetkových poměrů žalovaného s ohledem na hospodaření společnosti , právnická osoba, ., správně zjistil, že za rok 2022 činil výsledek hospodaření k 31. 12. 2022 záporný zůstatek -325.122 Kč a za rok 2023 pak k 31. 12. 2023 zisk 95.541 Kč. Z daňových přiznání společnosti , právnická osoba, ., z nichž okresní soud učinil uvedená zjištění, současně odvolací soud zjistil, že v roce 2022, kdy společnost vykazovala ztrátu, roční úhrn čistého obratu činil 525.415 Kč a v roce 2023 1.356.856 Kč. Obrat společnosti v podstatě znamená tržby za určité časové období a vyplývá z něj, že společnost vyvíjí svou činnost a má z ní příjmy. Jak bylo zjištěno dále z přehledu vystavených faktur této společnosti, přestože v roce 2022 společnost , právnická osoba, . vykázala vysokou ztrátu, uhradila společnosti , právnická osoba, částky, které se vymykaly běžným platbám za faktury, a to v řádech statisíců, když 6. 4. 2022 byla uvedené společnosti vyplacena částka 181.500 Kč, 10. 6. 2022 částka 256.520 Kč, 1. 12. 2022 částka 121.000 Kč. V roce 2023 společnost , právnická osoba, . dále vykazovala již zisk a násobně vyšší obraty oproti předchozímu roku, a jak sám žalovaný potvrdil, v roce 2023 bylo společnosti , právnická osoba, za reklamu uhrazeno cca 600.000 Kč. Žalovaný, ačkoliv byl od dubna 2022 do června 2023 v dlouhodobé pracovní neschopnosti a pobíral dávky nemocenského pojištění s ohledem na jeho účast ve firmě , právnická osoba, ., která nadále i po léta 2022 a 2023 vyvíjela činnost, neboť dosahovala statisícových tržeb, odvolací soud má za to, že poměry žalovaného umožňovaly po uvedené období platit žalobci výživné ve větším rozsahu, než bylo přiznáno okresním soudem, a to v částce 4.000 Kč měsíčně. Takto stanovené výživné spolu se zajištěným bydlením a vyživovací povinností ze strany matky lze vyhodnotit jako odpovídající odůvodněným potřebám žalobce, jakož i možnostem, schopnostem a majetkovým poměrům žalovaného. Při výpočtu za období od dubna 2022 do srpna 2023 se jedná celkem o 17 měsíců, což představuje při platbě výživného 4.000 Kč měsíčně, celkem 68.000 Kč, po odpočtu již přiznaného nedoplatku okresním soudem ve výši 31.500 Kč, zbývající dlužné výživné představuje dohromady 36.500 Kč. V tomto rozsahu odvolací soud změnil rozsudek okresního soudu v odstavcích I. a II. výroku v souladu s ustanovením § 220 odst. 1 o. s. ř.

14. Potvrzena byla dále zbylá zamítavá část rozsudku okresního soudu v odstavci II. výroku, a to ohledně zamítnutí žaloby na stanovení výživného za dobu od 16. 12. 2019 do 31. 3. 2022 ve výši 15.000 Kč měsíčně a dále za dobu od 1. 4. 2022 do 31. 8. 2023 v rozsahu částky 11.000 Kč měsíčně.

15. Změněn byl taktéž výrok o náhradě nákladu řízení v odstavci III. Okresní soud ve věci rozhodoval podle zásady poměru úspěchu a neúspěchu v řízení ve smyslu § 142 odst. 2 o. s. ř. Odvolací soud v posuzované věci shledává naplnění předpokladů pro aplikaci § 150 o. s. ř. Podle tohoto ustanovení zákona, jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nebo odmítne-li se účastník bez vážného důvodu zúčastnit prvního setkání s mediátorem nařízeného soudem, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat. Odvolací soud má za to, že v posuzované věci mimořádné okolnosti pro nepřiznání nákladů řízení převážně úspěšné žalované strany jsou dány. Žalobce žalobu podával za situace, kdy byl studentem střední školy a žalovaný si vůči němu vyživovací povinnost neplnil. Matka žalobce již tehdy byla vážně nemocná a v průběhu řízení zemřela, to vše za situace, kdy žalovaný žalobci výživné neplatil po politováníhodném incidentu, k němuž došlo mezi účastníky dne 23. 3. 2022, a který v zásadě ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným byl vyvolán pouze tím, že žalovaný za daných okolností se snažil bránit svou matku. Bylo na žalobci, aby se po úmrtí matky s celou situací sám vypořádal, včetně zajištění svých potřeb do budoucna. Za těchto okolností zavázat žalobce zaplatit žalovanému náklady řízení přesahující částku 100.000 Kč odvolací soud považuje za nepřiměřeně tvrdé. Ostatně žalobce do budoucna po žalovaném již výživné nepožaduje. V rámci odvolacího řízení upřesnil odvolací rozsah a rozsudek okresního soudu za dobu od 1. 9. 2023 do budoucna odvoláním nenapadl. Ze strany žalobce tak nelze dovodit žádné spekulativní jednání vůči žalovanému do budoucna. Odvolací soud ze shora uvedených důvodů rozsudek okresního soudu v odstavci III. výroku změnil a žalobci náhradu nákladu řízení nepřiznal.

16. Ustanovení o nákladech řízení před soudem prvního stupně platí ve smyslu § 224 odst. 1 o. s. ř. přiměřeně i pro řízení odvolací. Odvolací soud ze stejných důvodů shledal podmínky pro aplikaci ustanovení § 150 o. s. ř. taktéž pro odvolací řízení, v němž rovněž převážně procesně úspěšnému žalovanému náhradu nákladů odvolacího řízení nepřiznal.