11 Co 119/2024

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Jany Palkovské a soudkyň JUDr. Evy Placzkové a JUDr. Zuzany Ihnátové ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená dne Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky o částku 70.000 Kč s příslušenstvím k odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Opavě ze dne 12. 3. 2024, č. j. 16 C 45/2023-60

I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku o věci samé v rozsahu částky 70.000 Kč s úroky z prodlení ve výši 11,75 % ročně ze stejné částky od 10. 3. 2023 do zaplacení potvrzuje.

II. V rozsahu úroků z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 70.000 Kč od 2. 1. 2022 do 9. 3. 2023 se rozsudek okresního soudu mění tak, že žaloba se ve stejném rozsahu zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám jejího advokáta ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na náhradě nákladů řízení částku 43.456 Kč.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám jejího advokáta ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 19.147 Kč.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 70.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně ze stejné částky od 2. 1. 2022 do zaplacení a na náhradě nákladů prvostupňového řízení k rukám advokáta žalobkyně částku 40.600 Kč, obě částky ve třídenní lhůtě od právní moci rozsudku.

2. Proti rozsudku podal žalovaný včasné odvolání, v němž okresnímu soudu vytýkal porušení některých principů občanskoprávního řízení. Současně namítal, že při rozhodování se soud odchýlil od konstantní judikatury. Porušil zásadu materiální pravdy, neboť neusiloval o zjištění skutečného stavu věci. Vycházel z vykonstruovaných žalobních tvrzení a účelově podaných svědeckých výpovědí rodičů žalobkyně, kteří mají zájem na výsledku sporu. Přehlédl závažné rozpory v obsahu jejich výpovědí a okolnost, že výpovědi svědků nebyly ani vnitřně konzistentní. Rozhodně nebylo možno mít je za důkazy rozhodující. Soud nerespektoval zásadu volného hodnocení důkazů a vyvodil chybný právní závěr o uzavření smlouvy o zápůjčce. Účastníci spolu sdíleli domácnost do 3/2019 a společně také hospodařili. Vybírali pozemek a v roce 2017, kdy očekávali narození společného dítěte, rozhodli se postavit si dům ke společnému bydlení. Společně investovali do projektu domu, obstarání geometrického plánu k vytyčení novostavby a do koupě pozemku. Původně měla být smlouva o hypotečním úvěru k financování nemovitosti sjednána s oběma účastníky Rezervační zálohu ve výši 100.000 Kč složila žalobkyně do úschovy za účelem koupě pozemku, a investovala uvedenou částku do společného bydlení. Partnerské soužití trvající devět let účastníci poté ukončili. Po jeho konci žalovaná vykonstruovala smyšlenou verzi, že částku zaplatila z titulu smlouvy o zápůjčce. Nepravdivá byla rovněž její tvrzení o dni uzavření smlouvy a o splatnosti dluhu. Smlouva měla být dle žalobních tvrzení uzavřena dne , datum, a splatná dne , datum, . Žaloba přitom obsahovala řadu rozporuplných tvrzení a nepřesné byly rovněž údaje sdělené svědky-rodiči žalobkyně. Lišily se údaje o splatnosti dluhu žalovaného, rozcházely se rovněž účastnická výpověď žalobkyně s výpovědí svědků-jejích rodičů o dalších okolnostech případu. Otec žalobkyně uvedl, že se o vrácení peněz začal zajímat po ukončení partnerského soužití účastníků. Současně sdělil, že žalovaný měl peníze vrátit do 3 až 4 let. Svědkyně , jméno FO, uvedla, že o splatnosti ke dni 1. 1. nikdy neslyšela, pak sdělila, že žalovaný měl peníze vrátit do 5/2021. Zápůjčka byla-podle jejího svědectví-dohodnuta v místě jejího bydliště za přítomnosti obou účastníků a rodičů žalobkyně. Žalovaný ovšem prokázal, že dne 23. 5. 2017 prodléval až do večera v zaměstnání, a nemohl být tedy přítomen v domácnosti rodičů. Žalobkyně složila peníze převzaté od otce do úschovy na bankovní účet toho dne již dopoledne. Žalovaný proto brojil proti právnímu závěru, že účastníci spolu uzavřeli smlouvu o zápůjčce. Žalovaná částka je bezdůvodným obohacením žalovaného jako vlastníka nemovitosti, neboť žalobkyně do jeho nemovitosti investovala peněžní prostředky s vidinou časově neomezeného společného soužití, přičemž tento důvod odpadl ukončením partnerského soužití. Žalovaný již ve vyjádření k žalobě odkázal na judikaturní rozhodnutí NS ČR sp. zn. 28 Cdo 3890/2016, 28 Cdo 354/2020 a 28 Cdo 1374/2018, s nimiž se okresní soud nevypořádal. Pominul také obsah žalovaným předložených listin. Právo žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení proti žalovanému vzniklo dnem ukončení partnerského soužití, tj. k datu , datum, . Byla-li žaloba podána u soudu dne , datum, stalo se tak po uplynutí promlčecí lhůty. Nárok žalobkyně na zaplacení žalované částky je tedy promlčen. Okresní soud pochybil v písemném vyhotovení napadeného rozsudku opakovaně v údaji o dni uzavření smlouvy o zápůjčce, kdy namísto data „, datum, uváděl datum „, datum, , a chybně dovodil, že splatnost zápůjčky po uplynutí čtyřleté lhůty nastala nejdříve dne , datum, . Při rozhodování o povinnosti žalovaného zaplatit úroky z prodlení ovšem vycházel z data , datum, jako počátku prodlení žalovaného. Žalovaný nadto nesouhlasil s výrokem o náhradě nákladů prvostupňového řízení. Domáhal se změny napadeného rozsudku tak, že žaloba proti němu bude v celém rozsahu zamítnuta.

3. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání navrhla, ať je rozsudek okresního soudu jako věcně správný potvrzen.

4. Krajský soud přezkoumal rozsudek okresního soudu a řízení jemu předcházející v celém rozsahu, postupem dle § 214 odst. 1 o. s. ř., se závěrem, že odvolání není důvodné, ačkoli s některými odvolacími námitkami lze souhlasit.

5. Krajský soud souhlasil se skutkovými zjištěními okresního soudu uvedenými v odstavci 3. odůvodnění napadeného rozsudku. Tam vyjmenované skutečnosti plynou ze shodných tvrzení účastníků. Pro přehlednost je možno ve stručnosti shrnout: Účastníci spolu žili jako partneři minimálně od roku 2014 do , datum, . Od roku 2017 do konce partnerského vztahu zvažovali pořízení společného bydlení cestou zakoupení pozemku a výstavby rodinného domu. Měli v úmyslu společně čerpat hypoteční úvěr; vzhledem k nedostatečné výši příjmů žalobkyně smlouvu o hypotečním úvěru uzavřel pouze žalovaný. Žalobkyně složila dne , datum, rezervační poplatek - částku 100.000 Kč na účet realitní kanceláře u , právnická osoba, ze svých výlučných prostředků. Žalovaný vrátil žalobkyni v 8/2020 částku 20.000 Kč a v 10/2021 k rukám její matky částku 10.000 Kč.

6. Pokud žalobkyně v žalobě uvedla, že peníze složila za žalovaného na příslušný bankovní účet dne , datum, podle smlouvy účastníků, kterou kvalifikovala (nad rámec svých procesních povinností) jako smlouvu o zápůjčce, nepřednesla v žalobě dostatečně určitá a úplná skutková tvrzení, která by takovou právní kvalifikaci umožňovala. Dokazování před okresním soudem bylo – s ohledem na absenci právně významných tvrzení - provedeno předčasně. Okresní soud totiž nedostatek žalobních tvrzení v naznačeném rozsahu přehlédl a nevedl žalobkyni k jejich doplnění. Upozornil na něj krajský soud v průběhu odvolacího jednání dne 8. 11. 2024. Žalobkyně poté doplnila žalobu k výzvě krajského soudu následovně:

7. Účastníci dohodu o zaplacení částky 100.000 Kč na bankovní účet žalobkyní nesjednali (jak za žalobkyni doplnil její advokát). Žalobkyně zaplatila za žalovaného rezervační poplatek v částce 100.000 Kč v bance. Účastníci od počátku roku 2017 hledali pozemek a našli jej. Protože o pozemek mělo zájem více osob, bylo nutno zaplatit rezervační poplatek. Tehdy již věděli, že hypoteční úvěr bude čerpat žalovaný. Žalobkyně musela požádat o vydání peněz svého otce, u něhož měla peníze v úschově. Účastníci proto navštívili její rodiče asi den či dva dny před vložením částky 100.000 Kč na účet u , právnická osoba, a žalobkyně při této návštěvě mluvila o tom, že žalovanému peníze půjčí a žalovaný jí je vrátí do tří nebo čtyř let. Konkrétní termíny vrácení peněz nebyly dohodnuty, protože účastníci byli partnery. Peníze přinesl otec žalobkyni domů dne , datum, a žalobkyně je ihned odnesla do banky. V době ukončení soužití účastníků byl pozemek zakoupen, avšak dům na něm ještě nestál. V době zapůjčení peněz žalovanému účastníci výslovně nejednali o tom, kdo bude nemovitosti vlastnit. Dohodu o tom, že žalobkyně chce peníze vrátit do tří nebo do čtyř let, účastníci sjednali dne , datum, ve své domácnosti po návratu žalovaného z práce, s tím, že žalovaný peníze žalobkyni vrátí , datum, . Dcera účastníků se narodila dne , datum, .

8. Žalovaný také v odvolacím řízení popíral, že účastníci uzavřeli smlouvu o zápůjčce. V 5/2017 totiž neřešili, kdo se stane vlastníkem nemovitostí. Žili v partnerském soužití, očekávali narození společného dítěte a hypoteční úvěr později spláceli ze společných prostředků. Matka žalovaného poskytla na zakoupení pozemku zástavu a otec žalobkyně pomáhal sehnat pozemek. Účastníci se rozešli asi po dvou letech ode dne složení rezervačního poplatku. Žalovaný tvrdil, že se účastníci po ukončení partnerského soužití navzájem vypořádali. Připustil, že v 5/2017 částku 100.000 Kč na rezervační poplatek neměl a bylo třeba zaplatit jej neprodleně. Proto žalobkyně prohlásila, že má peníze u otce, vyzvedla je a příslušnou částku na bankovní účet vložila. Žalovaný koupil auto, účastníci spolu trávili dovolené a podobně. Částky 20.000 Kč a 10.000 Kč žalovaný zaplatil žalobkyni v letech 2020–2021 po úvaze, že dle vlastního výpočtu jí má vrátit právě tuto částku.

9. Tvrzení o skutečnostech, které předcházely zaplacení rezervačního poplatku ve výši 100.000 Kč bance dne , datum, a které následovaly, byla tedy mezi účastníky zčásti nadále sporná. Krajský soud k doplňujícím tvrzením provedl důkazy podle návrhů účastníků výslechem svědků a obsahem elektronické komunikace mezi , jméno FO, a žalobkyní, resp. mezi bankou poskytující hypoteční úvěr žalovanému a žalobkyní. Výpověď svědka , jméno FO, potvrdila, že žalobkyně dala bývalému příteli - žalovanému zálohu 100.000 Kč na pozemek; účastníci spolu tehdy žili a svědek jim našel pozemek v , adresa, . Peníze předal žalobkyni. Chtěl, aby je žalovaný vrátil za 3 - 4 roky. Účastníci o celé záležitosti jednali s rodiči žalobkyně opakovaně. Svědek žalobkyni hotovost předal v den svých a jejích narozenin (, datum, ). Vztah mezi svědkem a žalovaným byl normální ještě po dobu jednoho roku po ukončení partnerského soužití účastníků. Částku 30.000 Kč žalovaný vrátil, aniž se tomu bránil, později přestal peníze splácet.

10. Svědek uváděl jiné údaje o výši částky, kterou předal žalobkyni k popsanému účelu, než jaké přednesla žalobkyně. Uváděl také ne zcela srozumitelné informace k tomu, zda šlo o peníze v jeho vlastnictví, nebo o úspory žalobkyně v úschově u něj. Tyto nesrovnalosti lze přičíst procesu zapomínání, který je spojen s plynutím času a objektivně k němu dochází ve větší či menší míře u každé fyzické osoby. Je tedy nutno k řečenému přihlédnout obzvlášť v situaci, kdy od popisovaných dějů uběhlo více než sedm let. Svědkovy vzpomínky na zmíněné události mohou být proto zkresleny. Stejné dílčí rozpory jsou ovšem nepodstatné, s ohledem na shodná tvrzení účastníků, že žalobkyně složila dne , datum, částku 100.000 Kč jako rezervační poplatek na konkrétně označený bankovní účet u , právnická osoba, ., ze svých výlučných prostředků. Svědek ostatně v průběhu své výpovědi koneckonců uvedl: “… už to byly její peníze“. Žalobkyně neprokázala, že žalovaný se zavázal vrátit jí peníze do , datum11. Z výpovědi svědkyně , jméno FO, a z výše zmíněné korespondence vedené při vyřizování hypotečního úvěru, při němž za žalovaného jednala bez jakýchkoli výhrad některé ze zúčastněných osob žalobkyně jako jeho zástupkyně, krajský soud dále zjistil: Svědkyně jako zástupce společnosti , název, pro žalovaného vyřizovala v roce 2017 financování nemovitostí. Již při prvé schůzce v dubnu nebo v květnu 2017 za přítomnosti obou účastníků zjistili, že žalobkyně má nízké příjmy (podle vyjádření svědkyně žalobkyně už tehdy byla vedena v nemocenském stavu), a dohodli proto, že o hypoteční úvěr požádá žalovaný. Úvěr mu byl poskytnut dne , datum, . Svědkyně v této záležitosti komunikovala se žalobkyní telefonicky a částečně také elektronicky.

12. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

13. Žalobkyně neprokázala, že se účastníci dohodli v době zaplacení částky 100.000 Kč, že žalovaný žalobkyni peníze vrátí. Neobstojí proto závěr, že účastníci spolu uzavřeli smlouvu o zápůjčce podle § 2390 a násl o. z., s tím, že žalobkyně poskytla žalovanému částku 100.000 Kč tak, že za něj zaplatila bance rezervační poplatek v uvedené výši a žalovaný se zavázal jí peníze vrátit. Žalobní tvrzení o jednání předcházejícím údajnému uzavření smlouvy o zápůjčce nebyla konzistentní, neboť žalobkyně původně tvrdila, že k dohodě došlo před složením rezervačního poplatku v domácnosti jejích rodičů, avšak v odvolacím řízení uvedla, že se tak stalo , datum, odpoledne poté, kdy se o vrácení částky 100.000 Kč žalovaným účastníci dohodli bez přítomnosti jiné osoby. Uvedené rozpory ve vylíčení rozhodných skutečností krajský soud nemohl tolerovat (ani s ohledem na přirozený proces zapomínání), neboť vylíčení rozhodujících skutečností v žalobě musí být konkrétní, určité a srozumitelné. Stejný požadavek je zvláště naléhavý v případech, kdy je žalováno s tvrzením o ústně sjednané smlouvě. Pouze precizní vylíčení sporného skutkového stavu může být podkladem k provedení navržených důkazů. Svědek , jméno FO, potvrdil, že peníze pro žalovaného od něj žalobkyně převzala, aby složila rezervační poplatek, avšak podle poslední žalobní skutkové verze u dohody, jež měla proběhnout pouze mezi účastníky, nebyl přítomen. Svědkova vyjádření ohledně jeho předání peněz žalobkyni dne , datum, a ohledně tehdy vyslovených požadavků na jejich vrácení žalovaným nebyla jasná a prosta rozporů, a v tomto směru z nich nebylo možno rozhodující skutková zjištění čerpat.

14. Podle § 1903 odst. 1 věta první o. z. dosavadní závazek lze nahradit novým závazkem i tak, že si strany ujednáním upraví práva a povinnosti mezi nimi dosud sporné nebo pochybné.

15. Z provedených důkazů o krocích účastníků a o jejich chování poté, kdy ukončili partnerské soužití, vzal ovšem krajský soud za prokázán částečně jiný skutkový stav, než jaký tvrdila žalobkyně. Účastníci se spolu dohodli, že žalovaný žalobkyni její výlučné peněžní prostředky vrátí. Tento závěr plyne zčásti ze zjištění, že žalovaný v letech 2020–2021 žalobkyni částečně plnil, když jí zaplatil částku 30.000 Kč. Pokud na svou obranu uvedl, že tak činil s přesvědčením, že je tím jeho dluh vyrovnán, neprokázal, že jeho subjektivní přesvědčení odpovídalo objektivní realitě. Proti dílčímu skutkovému závěru okresního soudu vyloženému v odstavci 11. odůvodnění napadeného rozsudku nevznesl v odvolání žádné konkrétní námitky. V účastnické výpovědi připustil, že měl být dle dohody sjednané ještě za partnerského soužití výlučným vlastníkem nemovitostí a se žalobkyní že sepíšou nějaký papír, „aby nepřišla zkrátka“. Rovněž v odvolání připustil, že „právo žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení proti žalovanému vzniklo dnem ukončení partnerského soužití, tj. k datu , datum, “. Nejpozději při ukončení partnerského soužití si byl vědom svého závazku vůči žalobkyni, která své peníze, tj. částku 100.000 Kč, chtěla vrátit zpět. Účastníci se tehdy minimálně konkludentně dohodli na vyrovnání investice žalobkyně do budoucího společného bydlení, k němuž po odpadnutí záměru nedošlo. Výpověď svědka , jméno FO, přitom podpořila tvrzení žalobkyně, že částku 100.000 Kč měl žalovaný vrátit žalobkyni do 3–4 let. Dohodu účastníků hodnotil krajský soud jako dohodu o narovnání uzavřenou podle § 1903 odst.1 věta první o. z. Ačkoli bližší okolnosti uzavření této dohody z provedených důkazů nebyly zjištěny, dokazováním zjištěné skutečnosti její existenci dostatečně podporují. Při jejich zohlednění nelze žalobkyni nárok na zaplacení žalované částky upřít, neboť by to odporovalo požadavku na vydání spravedlivého rozhodnutí.

16. Jestliže spolu účastníci žili jako partneři do , datum, , žalovaný měl částku 100.000 Kč žalobkyni vrátit nejpozději , datum, (maximálně do čtyř let). Pokud tak v rozsahu částky 70.000 Kč dosud neučinil, je ode dne , datum, s jejím vrácením v prodlení. Podle § 1968 věta první a § 1970 ve spojení s nařízením vlády č.351/2013 Sb. je proto povinen zaplatit vedle částky 70.000 Kč rovněž úroky z prodlení z této částky v zákonné sazbě 11,75 % ročně od 10. 3. 2023 do zaplacení. Žaloba byla podána dne , datum, u soudu; nárok na zaplacení částky 70.000 Kč s přísl. není promlčen.

17. K odvolací námitce žalovaného o porušení zásady materiální pravdy krajský soud poznamenává, že uvedenou zásadu náš právní řád opustil po změnách procesních předpisů v souvislosti se změnou politicko-společenských poměrů v roce 1989. Plynula z ust. 153 o. s. ř. ve znění do 31. 8. 1993, jež bylo novelizováno zákonem č. 171/1993 Sb., účinným od 1. 9. 1993. Od stejného data se v civilním řízení rozhoduje nikoli na základě skutečného stavu věci, nýbrž podle skutkového stavu, zjištěného dle platných procesních pravidel.

18. Krajský soud s těmito závěry rozsudek okresního soudu jako věcně správný v rozsahu částky 70.000 Kč s uvedeným úrokem z prodlení podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

19. Ve zbývajícím rozsahu, tj. ohledně úroků z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 70.000 Kč od 2. 1. 2022 do 9. 3. 2023 byl rozsudek okresního soudu podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. změněn a žaloba byla ve stejném rozsahu zamítnuta.

20. Podle § 224 odst. 2 a § 142 odst. 3 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni k rukám jejího advokáta ve třídenní lhůtě od právní moci tohoto rozsudku na náhradě nákladů řízení částku 43.456 Kč. Žalobkyně totiž neuspěla pouze v nepatrné části předmětu řízení, a má právo na náhradu všech účelně zaplacených nákladů. K těm náleží odměna advokáta za 8 úkonů právní služby v sazbě po 3.900 Kč, tj. 31.200 Kč (podle § 7 bod 5. vyhl. č. 177/1996 Sb., za převzetí a přípravu zastoupení, za sepis kvalifikované předžalobní výzvy k plnění, za sepis žaloby a za účast u jednání ve dnech 10. 5. 2023, 8. 11. 2023 a 12. 3. 2024, z nichž první dvě trvala déle než dvě hodiny), paušální náhrada za 8 stejných úkonů v sazbě po 300 Kč, tj. 2.400 Kč, podle § 13 odst. 4 cit. vyhl., DPH v částce 7.056 Kč a soudní poplatek za žalobu v částce 2.800 Kč.

21. Podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 3 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni k rukám jejího advokáta ve třídenní lhůtě od právní moci tohoto rozsudku na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 19.147 Kč. Žalobkyně uspěla s výjimkou nepatrné části předmětu řízení rovněž v odvolacím řízení, a má proti žalovanému právo na náhradu odvolacích nákladů. K nim patří odměna advokáta za dva úkony po 3.900 Kč, tj. 7.800 Kč (za účast u jednání odvolacího soudu dne 8. 11. a 16. 12. 2024), paušální náhrada za stejné dva úkony po 300 Kč, tj. 600 Kč, cestovné v souhrnné výši 5.824 Kč, náhrada za promeškaný čas za 16 započatých půlhodin po 100 Kč, tj. 1.600 Kč, a 21% DPH ze součtu všech těchto položek, tj. z částky 15.824 Kč, která se rovná částce 3.323 Kč. Advokát žalobkyně cestoval k oběma odvolacím jednáním pokaždé na vzdálenost 344 km z místa svého sídla a zpět s použitím osobního motorového vozidla tov. zn. , název, , reg. zn. , SPZ, , s normovanou spotřebou 7,53 l/100 km, při ceně benzínu Natural 95 38,20 Kč/1l a paušální náhradě 5,60 Kč/1 km podle vyhl. č. 398/2023 Sb.