11 Co 133/2024

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Jany Palkovské a soudkyň JUDr. Evy Placzkové a JUDr. Zuzany Ihnátové ve věci žalobce: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 zastoupený advokátem Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 proti žalované: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 o přezkoumání oprávněnosti výpovědi nájmu bytu k odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Karviné – pobočky v Havířově ze dne 11. 4. 2024, č. j. 130 C 353/2023-94 ve spojení s usnesením ze dne 16. 4. 2024, č. j. 130 C 353/2023-96

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované k rukám její advokátky na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 1.149 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Napadeným rozsudkem ve spojení s usnesením o jeho opravě okresní soud zamítl žalobu o určení, že výpověď nájmu bytu ze dne , datum, žalované je neoprávněná a neplatná. Žalobci uložil povinnost zaplatit žalované k rukám její advokátky na náhradě nákladů prvostupňového řízení ve třídenní lhůtě od právní moci rozsudku částku 900 Kč.

2. Proti rozsudku podal žalobce včasné odvolání. Okresní soud podle něj pominul, že nájemce je jako slabší smluvní strana chráněn (viz nález ÚS ČR ze dne 28. 3. 2006, sp. zn. Pl. ÚS 42/03), a neposkytl žalobci jako nájemci potřebnou ochranu. Žalobci se mohlo jevit, že pronajímatelem bytu č. , hodnota, v domě čp. , datum, na , adresa, je žalovaná, neboť ta za trvání nájemního poměru se žalobcem jednala, komunikovala s ním a zaslala mu také výpověď nájmu bytu doručenou dne , datum, . Žalobce je invalidní osobou neznalou práva. V textu výpovědi nájmu bytu bylo uvedeno, že vlastníkem bytu je , instituce, , avšak žalobce z toho nedovodil, že neoprávněnosti výpovědi je třeba domáhat se vůči vlastníku bytu (nikoli vůči žalované). Poučení dle § 2286 odst. 2 o. z. pro něj nebylo srozumitelné. Po doručení výpovědi proto jednal se subjektem, jehož jménem byla výpověď podaná (tj. se žalovanou). Teprve po podání odvolání obdržel příkazní smlouvu ze dne , datum, , včetně přílohy č. , hodnota, , v jejíž části 2. bodě 4. pod písm. d) je uveden rozsah správy vykonávané za , instituce, žalovanou. Jeho námitky proti výpovědi měly být v zájmu ochrany práv slabší smluvní strany projednány věcně. Žalované či , instituce, by tím nebyla způsobena žádná újma. Okresní soud zjevně pochybil, jestliže se námitkami žalobce nezabýval, nepřihlédl k jeho tvrzením a neprovedl k nim označené důkazy. Skutkový stav v důsledku zmíněného opomenutí zjistil nedostatečně. Napadený rozsudek je formalistický. V řízení hodlal prokázat, že výpověď nájmu bytu obdržel neoprávněně. Výslovně brojil rovněž proti nákladovému výroku a domáhal se použití § 150 o. s. ř., s odůvodněním, že je osobou těžce zdravotně postiženou a nemajetnou. Obsahově se domáhal změny rozsudku tak, že soud jeho žalobě vyhoví.

3. Žalovaná ve vyjádření k odvolání navrhla rozsudek okresního soudu jako věcně správný potvrdit. Hmotně-právní institut ochrany slabší smluvní strany si žalobce vyložil nesprávně. Občanskoprávní řízení je ovládáno zásadou rovného postavení účastníků. K žalobci bylo tedy nutno přistupovat stejně jako ke kterémukoli jinému účastníku řízení. Žalovaná u žalobce nemohla vyvolat dojem, že je právě ona vlastníkem bytu. Informace, že vlastníkem je , instituce, , plyne z řady listin (konkrétně z příkazní smlouvy, nájemní smlouvy, evidenčního listu, reklamních bannerů, údajů z katastru nemovitostí, z textu výpovědi nájmu bytu), z informační tabule na každém bytovém domě ve vlastnictví , instituce, a z osobních kontaktů žalobce se zástupci města v záležitostech nájmu bytu. Příkazní smlouva je veřejně dostupným dokumentem a je součástí registru smluv. Žalobce ostatně připustil, že výpověď nájmu, schválena usnesením Rady , adresa, , , instituce, náležité poučení, včetně informace o tom, že vlastníkem bytu je , instituce, . Údaj o osobě vlastníka (a pronajímatele) musel být tedy žalovanému z uvedených zdrojů znám. Přesto podal žalobu proti jinému subjektu, který není ve věci pasivně legitimován. Věcné projednání jeho námitek proti výpovědi nájmu bytu bylo by za popsané situace zásadním zásahem do práv účastníků. Náklady řízení přisouzené žalované již byly zkráceny na minimum. Žalobce byl v řízení zastoupen advokátem. V součinnosti s ním měl náležitě vyhodnotit rizika spojená s vedením tohoto sporu a poměřovat je svou ekonomickou situací. Jestliže na žalobě trval, je povinen náklady řízení žalované nahradit.

4. Krajský soud přezkoumal napadený rozsudek a řízení jemu předcházející postupem dle § 214 odst. 1 o. s. ř., se závěrem, že odvolání není důvodné.

5. Podle § 2286 odst. 1 o. z. výpověď nájmu vyžaduje písemnou formu a musí dojít druhé straně. Výpovědní doba běží od prvního dne kalendářního měsíce následujícího poté, co výpověď došla druhé straně.

6. Podle § 2286 odst. 2 o. z. vypoví-li nájem pronajímatel, poučí nájemce o jeho právu vznést proti výpovědi námitky a navrhnout přezkoumání oprávněnosti výpovědi soudem, jinak je výpověď neplatná.

7. Podle § 2290 o. z. nájemce má právo podat návrh soudu, aby přezkoumal, zda je výpověď oprávněná, do dvou měsíců ode dne, kdy mu výpověď došla.

8. Krajský soud souhlasil se skutkovými zjištěními okresního soudu vyjmenovanými v odstavcích 4. – 8. odůvodnění napadeného rozsudku. Tam uvedené skutečnosti plynou z provedených důkazů. Na jejich výčet se pro stručnost odkazuje. Souhlasit lze rovněž se závěrem o skutkovém stavu v odstavci 13. odůvodnění prvostupňového rozsudku.

9. Správný je také právní závěr, že žalovaná není ve sporu pasivně legitimována. Vlastníkem bytu a jeho pronajímatelem je , instituce, , tedy právnická osoba od žalované odlišná. Jestliže žalobce podal žalobu o neoprávněnost a neplatnost výpovědi nájmu bytu proti subjektu, který není vlastníkem a pronajímatelem bytu, nemohl rozsudek, kterým by soud žalobě vyhověl, vyvolat jakékoli právní účinky v právním vztahu mezi žalobcem a , instituce, . Zavazoval by totiž pouze účastníky tohoto řízení (dle § 159a odst. 1, 3 o. s. ř.). Jinak řečeno, ani za předpokladu, že výpověď nájmu bytu doručená žalobci dne , datum, nesplňovala zákonem stanovené formální a materiální podmínky, nemohl by rozsudek vydaný proti žalované (a nikoli proti , instituce, jako vlastníku a pronajímateli předmětného bytu) právně účinně reagovat na nedostatky výpovědi a závazně určit její neoprávněnost, s dopadem na vztah mezi žalobcem a , instituce, .

10. Vzhledem k tomu, že lhůta dvou měsíců k podání žaloby podle § 2290 o. z. proti pronajímateli bytu již uplynula, otázkou případných nedostatků výpovědi nájmu bytu může se zabývat k námitce nájemce nalézací soud v řízení o vyklizení bytu, uplatní-li vlastník (pronajímatel) proti žalobci takový nárok u soudu.

11. Krajský soud s těmito závěry rozsudek okresního soudu podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil, a to včetně správného a náležitě odůvodněného výroku o náhradě nákladů prvostupňového řízení. K použití § 150 o. s. ř. ani krajský soud nenašel důvody. Žalobce byl v řízení zastoupen advokátem podle plné moci udělené advokátu dne 4. 12. 2023, avšak ani žalobcův advokát, byť je kvalifikovaným zástupcem, nereagoval na skutečnost, že žaloba směřuje proti subjektu, který není ve věci pasivně legitimován. Žalobce je proto povinen snášet nepříznivé důsledky procesního nezdaru ve formě povinnosti k náhradě nákladů řízení protistraně.

12. Podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. je žalobce jako procesně neúspěšný účastník povinen zaplatit žalované k rukám její advokátky na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 1.149 Kč. K účelným nákladům žalované náleží paušální náhrada podle § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb. za tři úkony, a to za sepis vyjádření k odvolání, za účast u odvolacího jednání a za přípravu k němu, a cestovné v částce 249 Kč. Advokátka žalované cestovala z místa svého sídla k jednání krajského soudu a zpět na vzdálenost 32 km vozidlem , typ, , reg. zn. , SPZ, , s normovanou spotřebou 5,1 l/100 km benzínu Natural 100 v ceně 42,60 Kč podle vyhl. č. 398/2023 Sb., při paušální náhradě 5,60 Kč/1 km. Náhradu dalších nákladů nad rámec částky 1.149 Kč krajský soud žalované nepřiznal ze stejných důvodů, pro které je odepřel , jde-li o náklady prvostupňového řízení, soud okresní (v odstavci 16. odůvodnění napadeného rozsudku).