11 CO 134/2022

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Jany Palkovské a soudkyň JUDr. Zuzany Ihnátové a JUDr. Evy Placzkové ve věci žalobců: a) jméno příjmení , narozený dne datum bytem adresa zastoupený zmocněnkyní - b) žalobkyní příjmení jméno příjmení b) titul jméno příjmení , narozená dne datum trvale bytem adresa s adresou pro doručování: adresa proti žalovaným: 1. jméno příjmení , narozený dne datum bytem adresa 2. jméno příjmení , narozený dne datum bytem adresa zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa 3. jméno příjmení , narozená dne datum bytem adresa zastoupená advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa o určení vlastnického práva k nemovité věci, o určení neexistence zástavního práva k odvolání a) žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Karviné - pobočky v Havířově ze dne 3. 2. 2022, č. j. 108 C 203/2019-66

I. Řízení o odvolání a) žalobce proti rozsudku, jímž byla zamítnuta žaloba na určení, že vlastnické právo k pozemku parc. [číslo] v k. ú. [část obce] není zatíženo zástavním právem, se zastavuje.

II. Rozsudek okresního soudu se ve zbývající napadené části potvrzuje.

III. V poměru mezi oběma žalobci a 1. žalovaným nemá žádný z těchto účastníků právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

IV. Žalobci a) a b) jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně žalovaným 2. a 3. oprávněným společně a nerozdílně k rukám jejich advokáta ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 10.467 Kč.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu o určení, že - oba žalobci jsou vlastníky pozemku parc. [číslo] v k. ú. [část obce] (dále jen„ pozemek“) a - vlastnické právo žalobců k pozemku není zatíženo zástavním právem zřízeným dne [datum] pro 1. žalovaného. Oba žalobci byli zavázáni zaplatit společně a nerozdílně 2. a 3. žalovanému k jejich ruce společné a nerozdílné, a to k rukám jejich advokáta, na náhradě nákladů prvostupňového řízení částku 10.164 Kč ve třídenní lhůtě od právní moci rozsudku. V poměru mezi žalobci a 1. žalovaným nebylo žádnému z těchto účastníků právo na náhradu nákladů řízení před okresním soudem přiznáno.

2. Proti rozsudku podal a) žalobce včasné odvolání. Okresnímu soudu vytýkal nedostatky při zjišťování skutkového stavu. Soud odmítl důkaz znaleckým posudkem ke zjištění ceny pozemku v roce 2002, tj. v době jeho převodu na 2. a 3. žalované, a k (ne) pravosti podpisu a) žalobce na zástavní smlouvě. Rozsudek nemá oporu v legislativě a v judikatuře soudů vyšších stupňů. Otázkou platnosti zástavní smlouvy se okresní soud nezabýval pro údajný nedostatek naléhavého právního zájmu žalobců na vydání požadovaného určovacího rozhodnutí o neexistenci zástavního práva. Za hypotetického předpokladu, že zástavní právo k pozemku vzniklo platně, zaniklo by zaplacením ceny zástavy ve dnech [datum] a [datum] k rukám 1. žalovaného v jeho realitní kanceláři. Žalovaní 2. a 3. nikdy nebyli zástavními dlužníky; 1. žalovaný v rozporu se zákonem nezajistil výmaz zástavního práva k pozemku. Okresní soud označil za vlastníky pozemku 2. a 3. žalované; současně zlegalizoval zástavní právo, které mělo být z katastru nemovitostí vymazáno již před 20 lety. Zákon tehdy umožňoval realizovat zástavu buď prodejem ve veřejné dražbě, nebo soudním prodejem zástavy. Zástavní právo věřitele – 1. žalovaného bylo nepřípustně zpeněženo přímým prodejem zástavy, aniž bylo z katastru nemovitostí vymazáno. Uvedeným způsobem 1. žalovaný poškodil oba žalobce a současně 2. a 3. žalované. Žalobcům totiž prodal jejich pozemek pod cenou, tj. za nápadně nevýhodných podmínek. Žalobci uzavřeli kupní smlouvu pod nátlakem a v omylu, že mezi 1. žalovaným na straně jedné a dalšími 2 žalovanými na druhé straně existuje příbuzenský vztah. Omyl vyšel najevo teprve v roce 2019. Žalobci proto začali činit kroky k nápravě a zpochybňovat platnost kupní smlouvy až od uvedené doby. Okresní soud nad rámec svých kompetencí porovnával kupní cenu pozemku v letech 1993 a 2002, namísto toho, aby cenový rozdíl zjistil znaleckým posudkem. Při prodeji pozemku 2. a 3. žalovanému nebyly zohledněny investice žalobců do pozemku ve výši 300.000 Kč (přibližně stejná částka byla nadto zaplacena za chatku) a značné úsilí žalobců vynaložené při přeměně oraniště na oplocenou zahradu. Soud pominul nárůst cen nemovitostí v uvedené době a výdaje žalobců na věcné břemeno sjednané za účelem zřízení cesty k pozemku. Při zohlednění těchto investic žalobci prodali pozemek za částku 10.000 Kč odpovídající 1/30 (nikoli 1/3) skutečné pořizovací ceny pozemku. S touto argumentací se odvolatel domáhal změny napadeného rozsudku tak, ať soud žalobě v celém rozsahu vyhoví. 3. 1. žalovaný se k odvolání a) žalobce nevyjádřil.

4. Žalovaní 2. a 3. obsahem vyjádření k odvolání navrhli rozsudek okresního soudu jako věcně správný potvrdit. Žalobu označili za nesrozumitelnou a zmatečnou, neboť z ní nebylo zřejmé, čeho se žalobci vlastně domáhají. Okresní soud přijal přiléhavý právní závěr, že nemá vliv na platnost kupní smlouvy prodej pozemku„ pod cenou“. Stejný závěr odpovídá ustálené judikatuře, např. rozhodnutím Nejvyššího soudu ČR vydaným ve věcech sp. zn. 30 Cdo 1776/2007 a 30 Cdo 1653/2009. Z odvolání a) žalobce ostatně není jasné, co konkrétně odvolatel soudu vytýká. Okresní soud vysvětlil, proč neobstaral žalobci navržené znalecké posudky, a vypořádal se s věcí po skutkové i právní stránce bezchybně.

5. V důsledku odvolání a) žalobce byl rozsudek okresního soudu otevřen odvolacímu přezkumu v celém rozsahu, tedy rovněž v poměru mezi b) žalobkyní a žalovanými, dle pravidla uvedeného v § 212 písm. b) o. s. ř.

6. Krajský soud ovšem zjistil, že ačkoli předmětem řízení byly 2 samostatné nároky, a to nárok na určení vlastnického práva žalobců k pozemku a nárok na určení neexistence zástavního práva k pozemku, zaplatil odvolatel na soudním poplatku za odvolání pouze částku 5.000 Kč, tedy soudní poplatek za odvolání proti rozsudku vydanému ohledně prvého z obou výše zmíněných žalobních nároků. Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 7. 2022, č. j. 11 Co 134/2022-89, byli proto oba žalobci vyzváni, aby zaplatili soudní poplatek v částce 5.000 Kč za odvolání proti výroku, jímž byla zamítnuta žaloba o určení neexistence zástavního práva k pozemku, na označený bankovní účet krajského soudu ve lhůtě 15 dnů od doručení výzvy. Současně byli poučeni o nepříznivých následcích nesplnění poplatkové povinnosti, tj. o zastavení odvolacího řízení ve vymezeném rozsahu. Usnesení s citovanou výzvou bylo doručeno oběma žalobcům dne 22. 7. 2022 do jejich poštovní schránky. Žalobci ve stanovené lhůtě (a ani později) soudní poplatek za odvolání nezaplatili; a) žalobce doručil ve stejné lhůtě krajskému soudu žádost o osvobození od soudních poplatků. Usnesením ze dne 7. 11. 2022, s účinky právní moci ke dni 10. 11. 2022, č. j. 11 Co 134/2022-115, a) žalobci nebylo osvobození od soudních poplatků přiznáno. Jmenovaný účastník byl následně usnesením krajského soudu ze dne 22. 11. 2022, č. j. 11 Co 134/2022-118, opakovaně vyzván ke splnění poplatkové povinnosti, s poučením o zastavení řízení v případě nesplnění výzvy ve lhůtě 15 dnů od jejího doručení. Výzva byla a) žalobci doručena vložením do jeho poštovní schránky dne 30. 11. 2022. Odvolatel – a) žalobce opakované výzvě nevyhověl.

7. Podle § 2 odst. 5 věta první zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, poplatníkem poplatku za řízení před odvolacím soudem je odvolatel a za řízení před dovolacím soudem dovolatel.

8. Podle § 4 odst. 1 cit. zák. jde-li o poplatek za řízení, vzniká poplatková povinnost a) podáním žaloby nebo jiného návrhu na zahájení řízení (dále jen„ návrh na zahájení řízení“).

9. Podle § 9 odst. 2 věta první před středníkem, věta druhá, věta třetí cit. zák. zjistí-li odvolací soud poté, co mu byla věc předložena k rozhodnutí o odvolání, že nebyl zaplacen poplatek splatný podáním odvolání, vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí v délce alespoň 15 dnů; výjimečně může odvolací soud určit lhůtu kratší. Po marném uplynutí této lhůty odvolací soud řízení zastaví.

10. Podle § 9 odst. 3 cit. zák. soud poplatníka ve výzvě poučí o tom, že řízení zastaví, jestliže poplatek nebude ve stanovené lhůtě zaplacen.

11. Podle § 9 odst. 7 cit. zák. nabude-li usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení poplatku právní moci, zaniká poplatková povinnost.

12. Krajský soud dle cit. ust. za popsané procesní situace řízení o odvolání a) žalobce proti rozsudku v tom rozsahu, v jakém jím byla zamítnuta žaloba o určení, že vlastnické právo k pozemku parc. [číslo] v k. ú. [část obce] není zatíženo zástavním právem, zastavil. Žalobce a) nesplnil poplatkovou povinnost současně s podáním odvolání v plné výši, neučinil tak ani dodatečně ve lhůtě k tomu stanovené a nesdělil soudu skutečnosti významné z hlediska § 9 odst. 4 písm. c) cit. zák. Rozhodnutí o částečném zastavení odvolacího řízení je důsledkem nesplnění poplatkové povinnosti v rozsahu výše vymezeném, dle § 9 odst. 2 věta třetí zákona č. 549/1991 Sb.

13. Krajský soud tedy přezkoumal rozsudek a řízení jemu předcházející pouze v části týkající se určení vlastnického práva žalobců k pozemku a v obou závislých výrocích, postupem dle § 214 odst. 1 o. s. ř., se závěrem, že odvolání není důvodné.

14. Podle § 3028 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, účinného od 1. 1. 2014, není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů.

15. Podle § 132 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, platného do 31. 12. 2013 (dále jen„ obč. zák.“), vlastnictví věci lze nabýt kupní, darovací nebo jinou smlouvou, děděním, rozhodnutím státního orgánu nebo na základě jiných skutečností stanovených zákonem.

16. Podle § 133 odst. 2 obč. zák. převádí-li se nemovitá věc na základě smlouvy, nabývá se vlastnictví vkladem do katastru nemovitostí podle zvláštních předpisů, pokud zvláštní zákon nestanoví jinak.

17. Podle § 37 odst. 1 obč. zák. právní úkon musí být učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně; jinak je neplatný.

18. Okresní soud se v odůvodnění napadeného rozsudku výslovně nevypořádal s otázkou, zda mají žalobci naléhavý právní zájem na určení vlastnického práva k pozemku. Krajský soud proto doplňuje: Existence naléhavého právního zájmu dle § 80 o. s. ř. je nezbytným předpokladem meritorního projednání žaloby o určení vlastnického práva, který byl v daném případě splněn. Žalobci totiž tvrdili, že pozemek k jejich vlastnictví náleží, ačkoli jako vlastníci stejné nemovité věci jsou nyní zapsáni 2. a 3. žalovaní. Bez vydání požadovaného určovacího rozhodnutí nelze případnou změnu zápisu vlastnického práva k pozemku v katastru nemovitostí ve prospěch žalobců provést.

19. Krajský soud souhlasil s právně významnými skutkovými zjištěními okresního soudu vyjmenovanými v odstavcích 2. - 7. odůvodnění napadeného rozsudku. Pro stručnost na ně v celém rozsahu odkazuje. Tam uvedené skutečnosti plynou z provedených důkazů, případně byly mezi účastníky nesporné. Jejich výčet nebylo nutno doplňovat. Souhlasit je možno rovněž se závěrem o skutkovém stavu popsaným v odstavci 9. odůvodnění napadeného rozsudku, s výhradou, že kupní smlouva byla účastníky uzavřena dne [datum] (nikoli dne [datum]).

20. K dalším skutkovým tvrzením předneseným v písemném podání žalobců ze dne 23. 1. 2023 krajský soud nepřihlédl. Tvrzení byla uplatněna po koncentraci řízení a postrádala ostatně právní význam.

21. Ze všech zjištěných skutečností a za použití výše cit. ust. dospěl krajský soud - ve shodě se soudem okresním - k právnímu závěru, že žalobci nejsou k žalobě o určení vlastnického práva k pozemku aktivně legitimováni. Žalovaní 2. a 3. nabyli pozemek do společného jmění manželů kupní smlouvou uzavřenou se žalobci v písemné formě dne [datum], s právními účinky vkladu vlastnického práva ke stejnému dni. Obsah kupní smlouvy splňuje všechna kritéria platného právního úkonu stanovena v § 37 odst. 1 obč. zák. Pokud se ze žalobních tvrzení naznačovalo, že prodávající uzavřeli kupní smlouvu v tísni za nápadně nevýhodných podmínek, žalobci netvrdili, že ze stejného důvodu od smlouvy později odstoupili (podle § 49 obč. zák.). Bylo naopak zjištěno, že až do roku 2019 vlastnické právo 2. a 3. žalovaných k pozemku nikdy dříve nezpochybňovali. Kupní smlouvu je tedy třeba hodnotit jako platný právní úkon, jehož účinky až dosud trvají. Žalovaní 2. a 3. nabyli pozemek do společného jmění manželů (dle § 143 odst. 1 písm. a) obč. zák.) kupní smlouvou sjednanou dle § 132 odst. 1 a § 133 odst. 2 obč. zák. Žalobní tvrzení neumožňovala přijmout ani předběžný právní závěr, že si účastníci smlouvy sjednali právo předkupní, dle § 602 a § 603 obč. zák. Ze skutkových tvrzení žalobců nelze rovněž dovodit, že kupní smlouva byla uzavřena v rozporu s dobrými mravy (§ 3 odst. 1 obč. zák.). Žalobci se v souvislosti s uzavřením smlouvy netajili tím, že nemovitost chtějí prodat s ohledem na nepříznivou finanční situaci, neboť nemají dostatek prostředků k zaplacení dluhu z půjčky poskytnuté 1. žalovaným; k obsahu posléze podepsané smlouvy tehdy neměli výhrady. Smlouvu uzavřeli ze svobodné vůle směřující k převodu vlastnického práva k pozemku za sjednanou cenu; k podpisu smlouvy nebyli žalovanými jakkoli nuceni. Okresní soud dospěl ke stejným závěrům za přiléhavého použití judikátů, na něž v odůvodnění napadeného rozsudku odkázal, zejména rozsudku NS ČR ze dne 31. 8. 2010, sp. zn. 30 Cdo 1653/2009. Závěry vyjádřené Nejvyšším soudem v jednotlivých judikaturních rozhodnutích a úvahy jim předcházející okresní soud v odůvodnění napadeného rozsudku srozumitelně reprodukoval. Žalovaní 2. a 3. reagovali na inzerát s nabídkou pozemku k prodeji, aniž sami zneužili nezkušenosti, tísně či snad dokonce rozumové slabosti žalobců, či jejich rozrušení. Soudem zjištěné skutečnosti takový závěr vylučují. Kupní smlouvu ze dne [datum] proto nelze kvalifikovat jako smlouvu lichevní (k tomu v podrobnostech viz rozsudek NS ČR ze dne 8. 4. 2003, sp. zn. 22 Cdo 1993/2001). Tvrzení žalobců, že pozemek prodali za cenu nižší, než byla jeho tehdejší cena obvyklá, samo o sobě k závěru o neplatnosti kupní smlouvy nestačí; bylo proto nadbytečné žádat o znalecký posudek ke zjištění tržní ceny pozemku ke dni jeho převodu na 2. a 3. žalované.

22. Krajský soud s těmito závěry rozsudek okresního soudu ve zbývající napadené části podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil, a to včetně obou nákladových výroků. Okresní soud určil odměnu advokáta 2) a 3) žalovaných nižší částkou, než jaká plyne z příslušných (níže uvedených) ust. advokátního tarifu. Žalovaní 2. a 3., oba zastoupeni advokátem, proti výši přisouzených nákladů odvoláním nebrojili, a lze mít za to, že se nad rámec okresním soudem přiznané částky nákladů prvostupňového řízení vzdali.

23. Podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. v poměru mezi oběma žalobci a 1. žalovaným nemá žádný z těchto účastníků právo na náhradu nákladů odvolacího řízení, neboť žalobci s odvoláním neuspěli a 1. žalovanému v odvolacím řízení náklady nevznikly.

24. Podle § 224 odst. 1 ve spojení s § 147 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. jsou oba žalobci povinni zaplatit společně a nerozdílně 2. a 3. žalovaným k rukám jejich advokáta na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 10.467 Kč. K nákladům advokáta těchto žalovaných souvisejícím s jeho účastí u jednání dne 4. 1. 2023, jež muselo být odročeno v důsledku náhody, která se přihodila a) žalobci, náleží odměna ve výši jedné poloviny základní sazby, tj. v částce 1550 Kč, podle § 14 odst. 2 vyhl. č. 177/1996 Sb., paušální náhrada za tento úkon v částce 300 Kč podle § 13 odst. 4 cit. vyhl. a 21% DPH ze součtu obou těchto položek, tj. z částky 1.850 Kč, která se rovná částce 389 Kč, a činí souhrnně 2.239 Kč Náklady advokáta za další 2 úkony představují částku 8.228 Kč a sestávají z odměny za 2 úkony v sazbě po 3.100 Kč, tj. 6.200 Kč (za sepis vyjádření k odvolání a za účast u odvolacího jednání dne 24. 1. 2023), podle § 9 odst. 4 písm. b) a § 7 bod 5. cit. vyhl., z paušální náhrady za stejné 2 úkony po 300 Kč, tj. 600 Kč, a z 21% DPH ze součtu 6.800 Kč, která se rovná částce 1.428 Kč.