11 CO 140/2021

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Jany Palkovské a soudkyň JUDr. Evy Placzkové a JUDr. Zuzany Ihnátové ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem titul anonymizována dvě slova jméno příjmení sídlem adresa o částku 180.000 Kč s příslušenstvím k odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 3. 12. 2020, č. j. 113 C 12/2015-265 a doplňujícímu rozsudku ze dne 10. 3. 2022, č. j. 113 C 12/2015-297

I. Rozsudek okresního soudu se v napadené části v odstavcích I., IV., V. a VI. výroku potvrzuje.

II. Ve zbývající napadené části, tj. v odstavci III. výroku, se rozsudek okresního soudu mění následovně: Žalovaný je povinen zaplatit žalobci k rukám jeho advokáta ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na náhradě nákladů řízení částku 22.754 Kč.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci k rukám jeho advokáta ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 15.090 Kč.

1. Napadeným rozsudkem a doplňujícím rozsudkem okresní soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 106.117 Kč s ročním úrokem z prodlení ze stejné částky ve výši 8,05 % od 16. 4. 2015 do zaplacení a na náhradě nákladů prvostupňového řízení k rukám žalobcova advokáta částku 27.596 Kč, vše ve třídenní lhůtě od právní moci rozsudku. V rozsahu částky 73.883 Kč s (ročním) úrokem z prodlení ze stejné částky ve výši 7,5 % od 2. 7. 2012 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 7,5 % z částky 106.117 Kč od 2. 7. 2012 do 15. 4. 2015 žalobu zamítl. Na náhradě nákladů státu účastníky zavázal zaplatit České republice na účet Okresního soudu ve Frýdku-Místku ve třídenní lhůtě od právní moci rozsudku částky 7.505 Kč (žalobce) a 10.778 Kč (žalovaného). V rozsahu částky 2.575 Kč České republice právo na náhradu nákladů prvostupňového řízení nepřiznal.

2. Proti rozsudku, vyjma jeho zamítavé části, podal žalovaný včasné odvolání, v němž okresnímu soudu vytýkal nesprávná skutková zjištění a vadné právní posouzení věci. Nadále popíral, že účastníci spolu uzavřeli smlouvu o dílo. Dříve společně podnikali a žalobce prováděl později pro žalovaného nějaké práce na stavbě domu jako kamarádskou výpomoc. Žádný z nich neměl vůli uzavřít smlouvu o dílo; předmět a cena díla nebyly dohodnuty. Žalobce svá skutková tvrzení o předmětu díla a o jeho ceně v průběhu řízení podle aktuální důkazní situace účelově měnil. Původně tvrdil, že částka 180.000 Kč je cenou díla včetně materiálu a cena byla sjednána na počátku smluvního vztahu. V doplnění žaloby dle výzvy soudu ze dne 29. 10. 2015 uvedl, že materiál dodával vždy žalovaný, cena prací byla dohodnuta před jejich provedením, vždy poté, kdy žalovaný sdělil žalobci jejich konkrétní rozsah. Současně žalobce uvedl, že nebudou-li jeho tvrzení o ceně prokázána, požaduje cenu přiměřenou (dle § 634 odst. 1 obč. zák.). Otázka ceny díla je otázkou skutkovou, a žalobce je proto povinen příslušná tvrzení prokázat. Pokud uvedenou povinnost nesplní, důkazní břemeno neunese, a ve věci nemůže uspět. Aplikace § 634 odst. 1 obč. zák. je za těchto okolností vyloučena. Žalobce konstantně tvrdil, že cena díla byla mezi stranami dohodnuta; není přitom podstatné, zda byla dohoda o ceně sjednána před provedením prací, v jejich průběhu, nebo po jejich realizaci. Ust. § 634 odst. 1 obč. zák. nelze použít v případech, kdy cena díla byla dohodnuta v konkrétní výši, avšak žalobce si na tuto výši nevzpomíná a není schopen ji prokázat. Nastala by totiž absurdní situace; dohoda mezi smluvními stranami by nebyla závazná, a objednatel by musel platit vždy jen cenu přiměřenou. Závěr okresního soudu ohledně dohody o ceně díla byl nadto nesrozumitelný, neboť dílčí skutkové závěry si v této části odůvodnění napadeného rozsudku navzájem odporovaly (viz odstavce 9., 10. a 11. odůvodnění). Ust. § 634 odst. 1 obč. zák. je možno použít pouze v případech, kdy cena díla nebyla vůbec stanovena. Žalobce neprokázal, že se účastníci o ceně dohodli. Okresní soud převzal bez dalšího žalobcova tvrzení o rozsahu provedených prací, ačkoli k němu žalobce nepředložil důkazy. V rozporu s obranou žalovaného soud v odůvodnění rozsudku uvedl, že žalovaný rozsah stavebních prací dle tvrzení žalobce nezpochybňoval. Soud závěr o rozsahu stavebních prací neodůvodnil; tvrzení o něm nebyla prokázána ani znaleckým posudkem. Nebylo tedy prokázáno, které práce provedl právě žalobce; na stavbě tehdy pracovalo mnoho dělníků. Žalovaný řadu prací při stavbě domu v [obec] prováděl svépomocí. Nebylo rovněž provedeno dokazování ke tvrzení o provedených vodoinstalačních pracích. Okresní soud se důsledně nevypořádal se všemi námitkami přednesenými na obranu žalovaného. S touto argumentací se proto odvolatel domáhal změny rozsudku v odvoláním dotčené části tak, že žaloba proti němu bude rovněž ve zbývajícím rozsahu zamítnuta.

3. Žalobce ve vyjádření k odvolání navrhl rozsudek okresního soudu v napadené části jako věcně správný potvrdit. Žalobce svá skutková tvrzení týkající se smlouvy o dílo neměnil, pouze je na výzvy okresního soudu doplňoval, s výjimkou údaje o tom, že cena materiálu byla zahrnuta do ceny díla. Toto žalobní tvrzení neodpovídalo skutečnosti a bylo v žalobě uvedeno v důsledku nesprávné interpretace informací sdělených žalobcem jeho advokátu. Interpretační pochybení žalobce vysvětlil již v doplnění žaloby ze dne 29. 10. 2015. Tvrzení o ceně prací neměnil. Od počátku uváděl, že cena prací byla dohodnuta rámcově před jejich zahájením; po skončení prací účastníci ještě jednou„ prověřili“, zda rozsah prací odpovídal dřívějším předpokladům. Byl to naopak žalovaný, kdo svou verzi skutkového stavu měnil, když v odvolání uvedl, že mělo jít o žalobcovu kamarádskou výpomoc. V průběhu jednání dne 29. 2. 2016 totiž nezpochybnil, že žalobce některé práce provedl, a tvrdil, že mu je (žalovaný) již zaplatil, aniž o tom bylo vystaveno jakékoli potvrzení. Tím odsouhlasil, že žalobce pro něj pracoval za úplatu a cena jeho práce byla známa. Žalobce od počátku řízení konzistentně tvrdil, že cena byla sjednána částkou 180.000 Kč; pouze za předpokladu, že by výše ceny díla nebyla prokázána, náleží žalobci cena přiměřená (ve smyslu § 634 odst. 1 obč. zák.). Pokud žalobce tvrdil, že se účastníci dohodli na ceně díla, avšak tvrzení neprokázal, vycházel soud správně ze závěru, že cena díla sjednána nebyla, a je třeba ji dle § 634 odst. 1 obč. zák. stanovit.

4. Ačkoli je v řízení přítomen cizí prvek, neboť žalobce je státním občanem [označení státu] [anonymizováno], okresní soud v odůvodnění napadeného rozsudku výslovně neřešil problematiku mezinárodní soudní příslušnosti a kolize práva. Krajský soud proto doplňuje: Mezinárodní příslušnost českých soudů zakládá článek 4 odst. 1 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech. Žalovaný má totiž bydliště na území ČR. V otázce kolize hmotného práva bylo namístě použít článek 6 odst. 1 písm. a), případně článek 4 odst. 1 písm. b) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I); právní vztahy účastníků je tedy nutno podřadit pod příslušná ustanovení českého hmotného práva.

5. Krajský soud přezkoumal rozsudek okresního soudu a řízení jemu předcházející v odvoláním napadené části, tj. v odstavcích I., III.-VI. výroku, postupem dle § 214 odst. 1 o. s. ř., se závěrem, že odvolání není důvodné.

6. Podle § 3028 odst. 3 věta první zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, účinného od 1. 1. 2014 (dále jen„ o. z.“), není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry (tj. vyjma právních poměrů týkajících se práv osobních, rodinných a věcných) vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy.

7. Podle § 631 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, platného do 31. 12. 2013 (dále jen„ obč. zák.“), smlouvou o dílo zavazuje se objednateli ten, komu bylo dílo zadáno (zhotovitel díla), že je za sjednanou cenu provede na své nebezpečí.

8. Podle § 634 odst. 1 obč. zák. není-li výše ceny sjednána smlouvou nebo stanovena zvláštními předpisy, je třeba poskytnout cenu přiměřenou.

9. Podle § 644 obč. zák. jde-li o zhotovení věci na zakázku, vznikne objednateli právo, aby mu zhotovitel podle jeho objednávky věc zhotovil, a povinnost zaplatit zhotoviteli cenu za zhotovení věci.

10. Podle § 652 odst. 1 obč. zák. jde-li o opravu nebo úpravu věci, vznikne objednateli právo, aby mu zhotovitel podle jeho objednávky provedl opravu nebo úpravu věci; zhotoviteli vznikne právo, aby mu objednatel zaplatil cenu za opravu nebo úpravu věci.

11. Krajský soud souhlasil s právně významnými skutkovými zjištěními okresního soudu vyjmenovanými v odstavcích 5., 6., 9. a 10. odůvodnění napadeného rozsudku a na jejich výčet podaný okresním soudem pro stručnost odkazuje. Tam vyjmenované skutečnosti plynou z provedených důkazů, případně byly mezi účastníky nesporné. Rozsah stavebních prací provedených žalobcem po dohodě se žalovaným sjednaný ústní formou a beze svědků byl v žalobě specifikován a byl prokázán účastnickou výpovědí žalobce a znaleckým posudkem. Žalobce v domě matky žalovaného [č. p.] ve [obec] provedl rekonstrukci koupelny a při výstavbě rodinného domu [č. p.] v [obec] ve vlastnictví [jméno] dříve [příjmení], nyní [příjmení], provedl zednické práce, vodoinstalace, úpravu komínů, včetně vyvložkování, obkladů a úpravu terasy. Rovněž svědkyně [jméno] [příjmení], matka žalovaného, potvrdila, že rekonstrukci jejího domu ve [obec] pro ni zajišťoval žalovaný a práce prováděl žalobce. Žalovaný za práce provedené žalobcem v době od 4/2011 do 30. 6. 2012 nic nezaplatil, ačkoli o to byl žalobcem písemně upomínán výzvou ze dne 17. 10. 2014.

12. Žalovanému se nepodařilo vyvrátit žalobní tvrzení o rozsahu stavebních prací, neboť ve své verzi skutkového stavu přednesené toliko v obecné rovině (se tvrzením, že všechny práce dle žalobcova výčtu nebyly žalobcem provedeny) neuvedl konkrétní tvrzení, které z těchto prací provedla 3. osoba, případně žalovaný, a neprokázal je. Povinnost tvrdit a prokázat rozhodné skutečnosti žalovaný nesplnil, přestože byl soudem vyzván k jejich doplnění a poučen o následcích případné procesní pasivity, tj. o eventualitě procesního neúspěchu. Nevyužil rovněž možnosti prokázat svou verzi skutkového stavu vlastní účastnickou výpovědí, neboť s provedením svého účastnického výslechu nesouhlasil.

13. Žalobci se nepodařilo prokázat, že se účastníci dohodli na výši ceny objednaných prací. Krajský soud, stejně jako soud okresní, nepochyboval o tom, že žalobce stavební práce, včetně rekonstrukce koupelny, pro žalovaného vykonal za úplatu. Svědčí o tom tvrzení žalovaného, že žalovaný za některé práce žalobci již zaplatil.

14. Krajský soud neměl zásadní výhrady ani k závěrům, k nimž dospěl okresní soud v rovině právních úvah, a pouze je upřesňuje: Účastníci spolu sjednali ústně smlouvy o dílo podle § 631 obč. zák., podle které žalobce v roli zhotovitele provedl pro žalovaného – objednatele práce při stavbě domu [č. p.] v [obec] (smlouvu o zhotovení věci podle § 644 a násl. obč. zák.) a rekonstrukci koupelny v domě [č. p.] v [obec] (smlouvu o úpravě a opravě věci podle § 652 a násl. obč. zák.). Veškeré žalobcem realizované práce vyjmenované v žalobních tvrzeních byly oceněny znalcem. Žalobce totiž neprokázal, v jaké výši účastníci sjednali cenu těchto prací. Cena byla okresním soudem stanovena podle § 634 odst. 1 obč. zák. jako cena přiměřená (dle závěru znaleckého posudku) souhrnnou částkou 106.117 Kč.

15. Námitka žalovaného o nepřípadném použití posledně cit. ust. je lichá. Ust. § 634 odst. 1 obč. zák. je použitelné také ve věcech, v nichž se zhotoviteli nezdaří prokázat dohodu o výši ceny díla. Opačný závěr dovozený žalovaným koliduje s požadavkem na vydání spravedlivého rozhodnutí.

16. Nárok na zaplacení ceny díla podle obou smluv není promlčen. Žalobce obě díla provedl nejpozději ke dni 30. 6. 2012. Obecná tříletá promlčecí lhůta k uplatnění nároku začala plynout dne 1. 7. 2012 (podle § 101 obč. zák.), a její běh ke dni podání žaloby (10. 3. 2015) tedy neskončil.

17. Krajský soud s těmito závěry rozsudek okresního soudu ve vyhovujícím výroku, tj. v odstavci I., a v závislých výrocích v odstavcích IV., V. a VI., podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil, a to včetně výroku o povinnosti žalovaného zaplatit žalobci úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 16. 4. 2015 do zaplacení a všech výroků o náhradě nákladů řízení v poměru mezi účastníky a státem, na jejichž odůvodnění v odstavcích 14. a 16. napadeného rozsudku rovněž odkazuje. Doplňuje pouze, že k zaplacení úroků z prodlení byl žalovaný zavázán podle § 517 odst. 1 věta první, odst. 2 obč. zák. ve spojení s § 563 obč. zák.

18. Při rozhodování o náhradě nákladů v poměru mezi účastníky okresní soud pochybil, a jeho rozsudek byl proto v odstavci III. výroku podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změněn, jak je v odstavci II. výroku tohoto rozsudku uvedeno. Jako procesně účelné náklady žalobce hodnotil krajský soud pouze přípravu a převzetí zastoupení, sepis předžalobní výzvy k plnění, sepis žaloby, účast u jednání konaných ve dnech 29. 9. 2015, 29. 2. 2016, které trvalo déle než 2 hodiny, 29. 4. 2016, 13. 5. 2020 a 25. 11. 2020, účast u výslechů svědkyň dne 8. 10. 2019 a u místního šetření konaného dne 17. 1. 2020, tj. celkem jedenáct úkonů právní služby v sazbě po 8.300 Kč úkon, tj. 91.300 Kč (podle § 7 bod 5. vyhl. č. 177/1996 Sb.), paušální náhradu za stejné úkony po 300 Kč podle § 13 odst. 4 cit. vyhl., tj. 3.300 Kč, náhradu za promeškaný čas za 12 započatých půlhodin po 100 Kč podle § 14 odst. 1 písm. a) cit. vyhl., tj. 1.200 Kč, v souvislosti s dopravou žalobcova advokáta z místa jeho sídla do místa konání procesních úkonů a zpět, cestovné v souhrnné výši 1.816 Kč, 21% DPH ze součtu všech výše vyjmenovaných položek, tedy z částky 97.616 Kč, která se rovná částce 20.499 Kč, a soudní poplatek za žalobu v částce 9.000 Kč, celkem 127.115 Kč. Žalobce ve věci uspěl v rozsahu částky 106.117 Kč představující 58,95 % předmětu řízení, jeho neúspěch v rozsahu 73.883 Kč odpovídá 41,05 % předmětu řízení. Výsledně má proto žalobce proti žalovanému podle § 142 odst. 2 o. s. ř. nárok na náhradu prvostupňových nákladů ve výši 17,9 % z částky 127.115 Kč, tedy částky 22.754 Kč.

19. Podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit žalobci k rukám jeho advokáta na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 15.090 Kč. Žalobce v odvolacím řízení uspěl v plném rozsahu, a má právo na náhradu účelně zaplacených odvolacích nákladů. K těm náleží odměna advokáta v sazbě 5.380 Kč úkon podle § 7 bod 5. vyhl. č. 177/1996 Sb. (z punkta 106.117 Kč) za sepis vyjádření k odvolání a za účast u odvolacího jednání, tj. 10.760 Kč, paušální náhrada za stejné dva úkony po 300 Kč, tj. 600 Kč, náhrada za promeškaný čas za 4 započaté půlhodiny po 100 Kč, tj. 400 Kč, cestovné v částce 711 Kč a 21% DPH ze součtu všech těchto položek, tedy z částky 12.471 Kč, která se rovná částce 2.619 Kč. Advokát žalobce cestoval k odvolacímu jednání z místa svého sídla do sídla krajského soudu a zpět na vzdálenost 100 km vozidlem [značka automobilu] [anonymizováno], [registrační značka], s normovanou spotřebou 6, 5/100 km za použití benzinu natural 95 v ceně 37,10 Kč/1l podle vyhl. č. 511/2021 Sb., při paušální náhradě 4,70 Kč km podle cit. vyhl.