11 CO 151/2022

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Jany Palkovské a soudkyň JUDr. Zuzany Ihnátové a JUDr. Evy Placzkové ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa o vydání věci k odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 22. 2. 2022, č. j. 30 C 30/2019-163

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje -) v odstavci I. výroku s upřesněním, že žalovaná je povinna vydat žalobkyni mostovou automobilovou váhu [označení] [anonymizováno], sériové [číslo] jejímiž hlavními díly jsou dělený most váhy, tensometrické snímače a digitální vyhodnocovací zařízení [označení] [anonymizována dvě slova], umístěnou na pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec] do tří dnů od právní moci rozsudku, -) a v odstavci III. výroku.

II. V odstavci II. výroku se rozsudek okresního soudu mění takto: Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni k rukám jejího advokáta na náhradě nákladů řízení částku 21.602 Kč ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni k rukám jejího advokáta na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 4.356 Kč ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Rozsudkem okresní soud zavázal žalovanou vydat žalobkyni autováhu [označení] [anonymizováno], [číslo] umístěnou na pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec], zapsaném v katastru nemovitostí vedeném katastrálním úřadem pro Moravskoslezský kraj, okres [okres], obec a [katastrální uzemí], na LV [číslo] to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (odstavec I. výroku), zavázal žalovanou zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 116.998,40 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (odstavec II. výroku) a dále zavázal žalovanou zaplatit státu na účet Okresního soudu v Ostravě na nákladech řízení částku 10.588 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí (odstavec III. výroku).

2. Rozsudek napadla v celém rozsahu odvoláním žalovaná a domáhala se jeho změny spočívající v zamítnutí žaloby a uložení povinnosti žalobkyni zaplatit žalované náklady řízení před soudy obou stupňů. Žalovaná namítala nesprávné právní posouzení věci, a to zejména pokud jde o posouzení povahy předmětné autováhy, jakožto samostatné věci. Dle názoru žalované okresní soud pochybil především v tom, že věc posuzoval prakticky pouze optikou vzájemné sounáležitosti autováhy a pozemku a dále mírou jejich oddělitelnosti. Tato kritéria jsou relevantní při aplikaci ust. § 505 o. z., které je ovšem obecnou právní normou vymezující součást jakékoli věci. Ve vztahu k pozemkům je speciálním ustanovením § 506 o. z., ze které vyplývá zásada„ superficies solo cedit“, přičemž je zde výslovně konstatováno, že součástí pozemku jsou i stavby zřízené na pozemku a jiná zařízení, včetně toho, co je zapuštěno v pozemku. Výjimku z tohoto obecného pravidla tvoří pouze dočasné stavby a další zákonem vyjmenované případy. Předmětná autováha je s pozemkem pevně spojena prostřednictvím 6 betonových patek, zjevně se jedná o věc zapuštěnou ve smyslu § 506 o. z. Okresní soud dále ve svých právních úvahách opomněl, že předmětná autováha je„ strojem“ ve smyslu ust. § 508 o. z. Jestliže okresní soud vzal za prokázané, že vlastníkem autováhy byla původně [právnická osoba] a následně žalobkyně, tedy subjekty odlišné od vlastníka pozemku parc. [číslo] pak měl na věc aplikovat také ustanovení § 508 o. z., z něhož vyplývá, že stroj, upevněný k nemovité věci zapsané do veřejného seznamu, není její součástí tehdy, byla-li se souhlasem vlastníka nemovité věci do téhož seznamu zapsána výhrada, že stroj není jeho vlastnictvím. Jelikož ust. § 506 a 508 o. z. jsou svou povahou speciální k ust. § 505 o. z., nebylo dle názoru žalované potřeba zabývat se otázkami oddělitelnosti a vzájemné sounáležitosti pozemku a autováhy, na které se zaměřil okresní soud. Argumentace okresního soudu nemůže obstát ani z hlediska tohoto obecného ustanovení. Žalovaná nesouhlasí se závěrem okresního soudu, podle kterého znak neoddělitelné funkční spojitosti mezi autováhou a pozemkem není v posuzované věci dán, neboť i po oddělení si obě věci zachovají svou funkční podstatu. Jak vyplývá ze znaleckého posudku autováha není tvořena pouze mostem váhy, ale její integrální součástí je i nepřenosná stavební část, tj. nájezdy a betonové patky, tensometrické snímače a digitální vyhodnocovací zařízení. Přenositelný je přitom jenom most váhy a vyhodnocovací zařízení. Betonové patky a v nich zapuštěné kovové desky přitom nejsou pouhými zpevňujícími elementy, ale jednoznačně funkčními součástmi váhy, bez nichž by váha nefungovala a nesloužila svému účelu. Pro funkčnost váhy jsou proto stejně důležité všechny popsané části váhy, bez kterékoliv z nich by váha byla nefunkční. Jednotlivé součásti tvoří funkční celek, funkčnost autováhy je nezbytně spjatá s napojením autováhy na pozemek. Napadený rozsudek ukládá vydat žalobkyni celou autováhu [označení] [anonymizováno], tzn. že žalovaná nemá vydat pouze most váhy, ale i její stavební část, která je zabetonovaná v pozemku a není možné ji přesunout, rozsudek je tak nevykonatelným. Odstraněním mostu váhy by byl zásadně znehodnocen i samotný pozemek, na kterém by zůstala umístěna stavební část váhy, tedy betonové nájezdy a zabetonované patky s tensometry. Stavební část tak nelze využít pro jinou autováhu či jiný stroj, neboť byla zhotovena přímo na míru konkrétní mostní konstrukci. Odstraněním autováhy by utrpěl i hospodářský a funkční význam pozemku jako celku.

3. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení předcházející jeho vydání v celém rozsahu se závěrem, že jsou zde důvody pro částečnou změnu rozsudku okresního soudu.

4. Žalobkyně se podanou žalobou původně domáhala vydání autováhy [označení] [anonymizováno], sériové [číslo] plynového vysokozdvižného vozíku, rok výroby [rok], o hmotnosti [hmotnost] a výkonu motoru [číslo] kW. Po částečném zpětvzetí žaloby ohledně plynového vysokozdvižného vozíku, roku výroby [rok], předmětem řízení zůstala žaloba na vydání autováhy [označení] [anonymizováno], sériového čísla [číslo]. Žalobkyně žalobu zdůvodňovala tím, že dne [datum] koupila od [právnická osoba] předmětnou autováhu za kupní cenu 242.000 Kč. Tato autováha se nachází ve skladovém areálu žalované, která autováhu užívá, aniž by jí k tomu svědčil jakýkoliv právní titul.

5. Okresní soud z důkazů v řízení provedených učinil správná skutková zjištění, která jsou zachycena pod body 7. – 18. odůvodnění napadeného rozsudku, na která odvolací soud pro stručnost odkazuje, totéž platí o skutkovém závěru učiněném z provedených důkazů obsaženém v bodě 20. Odvolacím soudem bylo dále zjištěno z Informací o pozemku a ortofotomapy, obě listiny pořízeny nahlížením do katastru nemovitostí prostřednictvím dálkového přístupu, že pozemek [parcelní číslo] je nadále ve vlastnictví žalované a autováha se nachází na jeho části.

6. Na zjištěný skutkový stav okresní soud aplikoval správná ustanovení zákona, s jeho právními závěry se odvolací soud ztotožňuje a v podrobnostech na ně odkazuje.

7. Podle § 498 odst. 1, 2 o. z. nemovité věci jsou pozemky a podzemní stavby se samostatným účelovým určením, jakož i věcná práva k nim, a práva, která za nemovité věci prohlásí zákon. Stanoví-li zákon, že určitá věc není součástí pozemku, a nelze-li takovou věc přenést z místa na místo bez porušení její podstaty, je i tato věc nemovitá. Veškeré další věci, ať je jejich podstata hmotná nebo nehmotná, jsou movité.

8. Podle § 505 o. z. součást věci je vše, co k ní podle její povahy náleží a co nemůže být od věci odděleno, aniž se tím věc znehodnotí.

9. Podle § 506 odst. 1 o. z. součástí pozemku je prostor nad povrchem i pod povrchem, stavby zřízené na pozemku a jiná zařízení (dále jen„ stavba“) s výjimkou staveb dočasných, včetně toho, co je zapuštěno v pozemku nebo upevněno ve zdech.

10. Podle § 508 odst. 1 o. z. stroj nebo jiné upevněné zařízení (dále jen„ stroj“) není součástí nemovité věci zapsané do veřejného seznamu, byla-li se souhlasem jejího vlastníka zapsána do téhož seznamu výhrada, že stroj jeho vlastnictvím není.

11. Odvolací soud souhlasí se závěry okresního soudu, kterými vyhodnotil autováhu jako samostatnou věc, nikoli jako součást pozemku, na kterém se nachází. Součástí věcí je a) to, co k ní podle její povahy náleží a b) co nemůže být od věci odděleno, aniž se tím věc znehodnotí. Obě kritéria na sebe navazují. Komponent náleží k věci hlavní pro její povahu (je její součástí), jestliže věci stejného druhu nebo obdobné věci v daném místě a čase nejsou využívány bez takového komponentu buď proto, že je to funkčně zcela nemožné, nebo proto, že podle určitého standardu je provoz věci hlavní bez komponentu nemyslitelný. Vzájemná sounáležitost hlavní věci a její součástí je založena na objektivním vnímání funkčních a právních vlastností věci hlavní. Věc je oddělením některého ze svých komponentů (součástí) znehodnocena, jestliže věc hlavní jeho oddělením přestane mít funkční nebo jiné právem chráněné vlastnosti (např. estetika věci), které jsou pro její využití nezbytné, nebo pokud je oddělením věci objektivně přijímaný standard funkčního využívání nebo právního nakládání s věcí zásadně porušen, a to i vzhledem k původním vlastnostem věci (srovnej rozhodnutí NS ČR sp. zn. 21 Cdo 230/2010, sp. zn. 29 Odo 97/2003).

12. Z pohledu výkladu, co lze považovat za samostatnou věc a co součást věci, jsou správné závěry okresního soudu, že autováha není součástí pozemku, na kterém se nachází a vyjma stavební části je samostatnou oddělitelnou movitou věcí, neboť oddělením autováhy nedojde ke znehodnocení pozemku jako věci hlavní. Na pozemku, na němž je autováha umístěna, byla původně dřevěná budova, která byla pro nevyhovující technický stav zbourána a na jejím místě postavena autováha (výpověď svědkyně [jméno] [příjmení]). Autováha se nachází pouze na části pozemku [parcelní číslo], větší část pozemku není pro autováhu využívána. V posuzované věci proto nelze dovodit, že by využití pozemku bylo bytostně spjaté s autováhou a nebylo jej možné využít jinak. Pozemek byl původně využíván jinak, autováha není na celé jeho ploše, nelze proto dovodit, že by bez umístění autováhy nebyl pozemek využitelný. Nelze pominout, že si žalovaná byla vědoma sporného vlastnictví autováhy a tato skutečnost je zachycena v kupní smlouvě ze dne [datum] v článku V., pod bodem 5.4., kterou žalovaná pozemek [parcelní číslo] nabyla. V čl. V. pod bodem 5.4. si při převodu vlastnictví strany ([právnická osoba] jako prodávající a žalovaná jako kupující) ujednaly, že vlastnické právo k autováze se převádí s rozvazovací podmínkou, kdy právní následky převodu vlastnického práva k autováze pominou v případě, kdy bude prodávajícímu uložena pravomocným rozhodnutím soudu povinnost vydat autováhu třetí osobě. Za těchto okolností si smluvní strany ujednaly, že v případě uložení povinnosti vydat autováhu nevznikne kupujícímu nárok na slevu z kupní ceny, nárok na náhradu škody, ani žádný jiný nárok vůči prodávajícímu. Jestliže ze smluvních ujednání vyplývá, že se hodnota pozemku nijak nemění, ať již je na něm autováha umístěna, či nikoli, nelze dovodit znehodnocení pozemku jako věci hlavní, zůstává-li jeho hodnota v obou případech stejná.

13. Odvolací soud nepřisvědčil odvolacím námitkám žalované, kterými byla vytýkána absence aplikace ust. § 506 a § 508 o. z.

14. Podle ust. § 506 odst. 1 o. z. součástí pozemku jsou stavby a jiná zařízení, která nejsou dočasná. Zřízením stavby nebo jiného zařízení se rozumí vybudování takové konstrukce, která je svým využitím spojena s pozemkem a bez toho, aby její uživatel byl zároveň i uživatelem pozemku, v podstatě ztrácí svoji hodnotu. Takovou konstrukcí v budoucnu může např. být zařízení umístěné nad pozemkem, které zásobuje pozemek energií a je dimenzováno právě pro potřeby pozemku, takže jeho přemístěním na jiný pozemek se podstatně sníží hodnota tohoto zařízení. Stavba nebo jiné zařízení nemusí být s pozemkem spojeny pevným základem, postačí výše popsané těsné spojení funkční a hodnotové (srovnej komentář k § 506 Občanský zákoník. Komentář. Svazek I. Praha: Wolters Kluwer, 2014). V řízení bylo výpovědí svědkyně [jméno] [příjmení] prokázáno, že autováha byla pořizována jako nadzemní, aby ji bylo možné snadno přemístit s ohledem na umístění na pozemku v poddolovaném území. V řízení ustanovený znalec ve svém znaleckém posudku potvrdil, že strojní (nadzemní) část autováhy je možno po přípravě vyzvednout jeřábem a podle potřeby přemístit, rovněž tak vyhodnocovací zařízení mimo zemního kabelu. Za podmínky, že se zhotoví nové v zemi uložené betonové patky se zabetonovanou ocelovou deskou a nájezdy, na ně se uloží tensometry a následně most váhy a tensometry se spojí kabelem s vyhodnocovacím zařízením, autováha bude funkční a bude sloužit svému účelu. S ohledem na skutečnosti zjištěné v řízení, z hlediska ust. § 506 odst. 1 o. z. je autováha mimo stavební část přemístitelná, její využití není spjato pouze s pozemkem, na kterém se v současné době nachází a po přemístění na jiný pozemek s drobnými úpravami je nadále využitelná a funkční.

15. Odvolací soud neshledal na posuzovanou věc aplikovatelné ani ust. § 508 o. z. odvolatelkou zmiňované. Ustanovení § 508 o. z. je výjimečným prolomením zásady fyzické jednoty věci (pozemku) podle § 505 o. z., jakož i výjimky z § 506 odst. 1 o. z., podle něhož součástí pozemku jsou i stavby a jiná zařízení zřízená na pozemku. Ustanovení § 508 o. z. nelze využívat extenzivně.„ Strojem“ ve smyslu legislativní zkratky podle § 508 o. z. je to, co je na pozemku upevněno a využíváno spolu s pozemkem nebo stavbou, která je součástí pozemku. Strojem není stavba zřízená na pozemku, ale„ jiné zařízení“ odlišné od stavby. Není však vyloučeno, že stroj je do pozemku stavebně vsazen (např. zabetonován), podstatné je to, že převládající podstata„ jiného zařízení“ není stavební. Stroj je„ upevněn“, jestliže je fyzicky připojen k nemovité věci, případně k součásti nemovité věci (např. soustruh je připevněn ke stavbě, která je součástí pozemku). Upevnění může být jak uvolnitelné, např. šrouby, tak pevné (např. zabetonování). Nesmí však jít o takové volně odpojitelné zařízení, které je samostatnou věcí proto, že není nezbytně nutné k užívání pozemku (nebo i stavby, do níž je zabudována), např.„ strojem“ ve smyslu legislativní zkratky podle § 508 odst. 1 o. z. bude odšroubovatelná vana nebo karma, protože bez nich nelze využívat obytný dům, v němž jsou osazeny (srovnej komentář k § 508 Občanský zákoník. Komentář. Svazek I. Praha: Wolters Kluwer, 2014).

16. V řízení bylo prokázáno, že autováha, a to její mostová část mimo části stavební, je odpojitelné zařízení, které je samostatnou movitou věcí, není nezbytně nutná k užívání pozemku. Pozemek byl v minulosti užíván bez autováhy a v současné době mimo prostor, na němž je autováha umístěna, je využitelný. Jedná se tak o odpojitelné zařízení, které je samostatnou věcí, která není nezbytně nutná k užívání pozemku, na němž se nachází, nesplňuje proto předpoklady pro výjimečnou aplikaci ust. § 508 o. z.

17. Ze shora uvedených důvodů odvolací soud napadený rozsudek okresního soudu v odstavci I. výroku podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil s upřesněním, ve výroku specifikovaným, s ohledem na námitky žalované o nevykonatelnosti původně provedené identifikace autováhy okresním soudem. Současně byl potvrzen taktéž odstavec III. výroku, který byl shledán věcně správným, zde v podrobnostech odvolací soud odkazuje na odůvodnění napadeného rozsudku.

18. V odstavci II. výroku byl rozsudek okresního soudu změněn v souladu s ust. § 220 odst. 1 o. s. ř. Při určení odměny advokáta žalobkyně okresní soud vycházel z tarifní hodnoty pořizovací ceny obou věcí, které byly původně předmětem řízení, tj. u autováhy z 242.000 Kč a vozíku z 302.200 Kč Odvolací soud se s tímto závěrem okresního soudu neztotožňuje. Při určení tarifní hodnoty se skutečně v prvé řadě vychází z ceny věci nebo práva v době započetí úkonu právní služby, nicméně tato cena musí být ze spisu zcela zřejmá tak, aby nebylo nutno provádět ve vztahu k určení tarifní hodnoty složité dokazování. Žalovaná v odvolání zpochybnila tarifní hodnotu, z níž okresní soud vycházel s argumentem, že autováha byla pořízena v roce 2016 a vysokozdvižný vozík v roce 2003, proto nelze z jejich pořizovací ceny vycházet, neboť se obvyklá cena movitých věcí plynutím času výrazně snižuje. S ohledem na uvedené zpochybnění, které má racionální základ, by si stanovení ceny věci pro určení tarifní hodnoty vyžádalo další dokazování, nelze proto vycházet z hodnoty věcí v době jejich pořízení a je tak na místě aplikovat při určení tarifní hodnoty § 9 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. (dále jen „advokátní tarif“), u kterého se vychází z tarifní hodnoty 10.000 Kč, mimosmluvní odměna za jeden úkon právní služby tak činí dle § 7 advokátního tarifu 1.500 Kč. Žalobkyně byla v řízení před okresním soudem procesně úspěšná, ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. jí náleží náhrada nákladů potřebných k účelnému uplatňování svého práva vůči procesně neúspěšné žalované. Tyto náklady žalobkyně představují odměnu advokáta za sepis předžalobní výzvy, přípravu a převzetí zastoupení, sepis žaloby, účast u ústního jednání dne 9. 1. 2020 a dne 27. 4. 2021, vyjádření ve věci samé ze dne 29. 5. 2019 a ze dne 10. 10. 2019, za částečné zpětvzetí žaloby a návrh dle § 107a o. s. ř., tj. 9 x 1.500 Kč a za tytéž úkony dále náleží paušální náhrada hotových výdajů dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu 9 x 300 Kč, tj. dohromady 16.200 Kč. K uvedené částce dále náleží 21 % DPH ve výši 3.402 Kč, tj. dohromady 19.602 Kč. K této částce dále byl připočten zaplacený soudní poplatek ve výši 2.000 Kč, výsledná výše přiznaných nákladů řízení tak činí 21.602 Kč. Tuto částku byla žalovaná zavázána zaplatit žalobkyni k rukám jejího advokáta dle § 149 odst. 1 o. s. ř.

19. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto v souladu s ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně byla procesně úspěšná taktéž v odvolacím řízení, náleží jí proto náhrada účelně vynaložených nákladů, které jí v souvislosti s odvolacím řízením vznikly. Tyto náklady představují odměnu advokáta za 2 úkony právní služby spočívající v sepisu vyjádření k odvolání a účasti u jednání odvolacího soudu dne 4. 8. 2022, tj. 2 x 1.500 Kč a za tytéž úkony 2 x 300 Kč představující paušální náhradu hotových výdajů. Dohromady se jedná o částku 3.600 Kč, která byla dále navýšena o 21 % DPH ve výši 756 Kč, přiznaná náhrada nákladů odvolacího řízení tak představuje 4.356 Kč, které je žalovaná povinna zaplatit rovněž v souladu s ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám advokáta žalobkyně. Požadoval-li advokát žalobkyně dále odměnu za přípravu a převzetí zastoupení učiněné v průběhu odvolacího řízení, odměna za tento úkon nebyla přiznána, neboť žalobkyně již měla advokáta v řízení před okresním soudem a za zastupování tímto advokátem již jednou odměna za přípravu a převzetí zastoupení byla přiznána. Došlo-li ke změně právního zastoupení žalobkyně, jde tato skutečnost k její tíži a nelze již žalovanou zavazovat, aby znovu odměnu za úkon spočívající v přípravě a převzetí zastoupení v souvislosti se změnou právního zastoupení platila.