11 CO 162/2022

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Jany Palkovské a soudkyň JUDr. Zuzany Ihnátové a JUDr. Evy Placzkové ve věci žalobců: a) jméno příjmení , narozená dne datum bytem adresa b) jméno příjmení , narozený dne datum bytem adresa oba zastoupeni advokátem titul příjmení příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení částky 20.000 Kč s příslušenstvím k odvolání žalobců a), b) proti rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 6. 4. 2022, č. j. 42 EVC 2/2020-161

I. Rozsudek okresního soudu se v odstavci I. výroku ve vztahu k žalobkyni a) mění takto: Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni a) částku 20.000 Kč s ročním úrokem z prodlení ve výši 10 % ze stejné částky od 30. 5. 2020 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Rozsudek okresního soudu se v odstavci I. výroku ve vztahu k žalobci b) potvrzuje.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni a) náhradu nákladů řízení ve výši 20.690 Kč k rukám advokáta žalobkyně a) do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalobce b) je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 14.726 Kč k rukám advokáta žalované do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

V. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni a) náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 3.997 Kč k rukám advokáta žalobkyně a) do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

VI. Žalobce b) je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 1.597 Kč k rukám advokáta žalované do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, kterou se žalobci a) a b) domáhali po žalované zaplacení částky 20.000 Kč s příslušenstvím (odstavec I. výroku), uložil žalobcům a) a b) povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 32.114,40 Kč (odstavec II. výroku), rozhodl, že stát nemá právo na náhradu nákladů řízení (odstavec III. výroku).

2. Rozsudek napadli včas podaným odvoláním žalobci. Namítali, že soud prvního stupně nesprávně posoudil platnost polské smlouvy na realizaci kuchyně. Dle jejich názoru se jedná o typický případ formulářové smlouvy zakládající zjevnou nerovnost postavení polského podnikatele a českého spotřebitele a nerovnováhu práv a povinností. Text byl napsán v polštině, nepřehledným a malým písmem, věc byla podřazena pod polský občanský zákoník, byla krácena práva plynoucí z odpovědnosti a záruky, smlouva obsahovala překvapivá ustanovení – úhrada doplatku kupní ceny před realizací montáže díla, bez jakéhokoliv překladu do češtiny či poučení o spotřebitelských právech, uzavírána při existenci jazykové bariéry. Smlouvu je proto nutno posoudit jako neplatnou. Žalobci nerozumí argumentaci soudu, který říká, že si žalobci za to mohou sami, pokud kontaktovali polského podnikatele a pokud smlouvě nerozuměli, nikdo je k tomu nenutil ji podepsat a je to jejich riziko. Zjevné vnímání ochrany spotřebitele soud prvého stupně vnímá z pohledu právního profesionála a ne z pohledu běžného spotřebitele. Žalobci poté, co si vybrali typ a vzor kuchyně, byli postaveni před hotovou věc a byl jim předložen papír k podpisu, který žalobkyně a) za oba podepsala. Žalobci považují za platnou ústní smlouvu uzavřenou s žalovanou, jejichž parametry byly vtěleny do písemného dokumentu nazvaného jako smlouva na vyhotovení kuchyně, kterou lze považovat za potvrzení objednávky na základě ústní domluvy, nikoliv platnou smlouvu v celém rozsahu. Bylo prokázáno, že v den, kdy kuchyně měla být namontována, svědek [příjmení] trval na tom, že musí být celý doplatek kupní ceny zaplacen v hotovosti před započetím jakékoliv instalace, což bylo pro žalobce překvapením. Žalobci s tímto nesouhlasili, ale pod tíhou okolností, jelikož měli odinstalovanou starou kuchyň a žalovaná započala její realizaci ještě v prodlení, žalobkyně a) souhlasila s tím, že uhradí doplatek kuchyně před realizací, jelikož měla přichystané peníze, a zároveň bude chtít od svědka [příjmení] předat fakturu, resp. příjmový doklad o zaplacení a dodací listy. Bylo prokázáno, že svědek [příjmení] takové dokumenty u sebe neměl, což sám potvrdil a nabídl žalobcům, že jim vystaví paragon, na kterém byla uvedena toliko částka a poznámka, že se jedná o doplatek kuchyně, bez identifikace výstavce, příjemce nebo bližší specifikace, na co má být hrazeno a komu. To žalobci odmítli jako nedostatečné. Žalobci byli připraveni uhradit za určitých zákonných podmínek v hotovosti doplatek kupní ceny před montáží, soud se však nezabýval v neprospěch žalobců důsledky toho, proč tak neučinili. Rovněž nesouhlasili s názorem okresního soudu, že nebylo možno od smlouvy odstoupit z důvodu výroby zboží na míru dle § 1837 písm. d) občanského zákoníku. Poukazovali na to, že se jednalo o typizovanou kuchyň, typizovaných velikostí a barev, které se skládají modulově. Žalovaná neposkytla žalobcům žádné poučení o jejich právu odstoupení od smlouvy, což musí jít k tíži žalované. V rámci řízení bylo prokázáno, že si po odstoupení od smlouvy nechali žalobci nainstalovat jinou kuchyň, jelikož již nemohli dále čekat na plnění od žalované, která ani neměla snahu nadále cokoli plnit. Právní závěr soudu o tom, že závazek smlouvy stále trvá, je nesprávný a nemá oporu v zákoně. Nesouhlasili se závěrem soudu, že žalobce b) nemá aktivní procesní legitimaci. Žalobci jsou manželé a mají společné jmění manželů, prostředky použité k úhradě zálohy byly ze společného jmění manželů. Žalobce b) byl u jednání o smlouvě a vše odsouhlasil, rovněž svědkyně [příjmení] uvedla, že při objednávce kuchyně byli přítomni oba žalobci a do rozhovoru se zapojovali oba žalobci, ale žalobkyně více. Žalobci považují za platnou pouze ústní smlouvu uzavřenou s žalovanou a smluvními stranami byli právě žalobce s žalobkyní a žalovaná. Dále nesouhlasili s hodnocením důkazů ze strany soudu, který uvěřil zaměstnancům žalované a neuvěřil žalobcům a svědkyni [příjmení]. Domáhali se změny napadeného rozhodnutí tak, že žalobě bude v celém rozsahu vyhověno.

3. Žalovaná souhlasila se skutkovými i právními závěry okresního soudu a navrhovala potvrzení napadeného rozsudku.

4. Z obsahu spisu se podává, že žalobci se domáhali po žalované vrácení částky 20.000 Kč s příslušenstvím jako zaplacené zálohy za dodávku kuchyňské linky, dle jejich názoru se jednalo o smlouvu o dílo uzavřenou mezi žalobci jako spotřebiteli a žalovanou jako podnikatelkou. Osoby pověřené jednat za podnikatelku odmítly dne 6. 5. 2020 kuchyň v bytě žalobců namontovat, pokud nebude předem zaplacen zbytek ceny. Protože dílo nebylo dokončeno, žalobci odstoupili od smlouvy a vyzvali žalovanou k vrácení bezdůvodného obohacení ve výši 20.000 Kč, částka jim vrácena nebyla.

5. Okresní soud provedl dokazování listinami a výslechy svědků tak, jak je zachyceno v protokolech o jednání. Skutková zjištění učiněná z provedených důkazů okresní soud popsal v bodě 10. – 20. odůvodnění napadeného rozhodnutí. Žalobci v podaném odvolání okresnímu soudu vytýkají z jejich pohledu nesprávné hodnocení provedených důkazů s tím, že okresní soud bezdůvodně uvěřil výpovědím svědka [příjmení] a svědkyně [příjmení], naopak neuvěřil výpovědím účastníků a svědkyně [příjmení]. K tomu uvádí odvolací soud, že podstatné skutečnosti byly z výpovědí všech tří uvedených svědků ([příjmení], [příjmení] a [příjmení]) zjištěny a případné rozpory mezi těmito svědeckými výpověďmi nejsou pro posouzení věci podstatné.

6. Okresní soud vyšel z následujícího zjištění, které krajský soud jako správné a odpovídající provedeným důkazům přejímá. Žalovaná jako polská podnikatelka vyvíjející ekonomickou činnost v oblasti výroby a prodeje kuchyňského nábytku nabízí své služby i na území [země] a na základě její reklamní inzerce ji kontaktovala žalobkyně a) s žádostí o zhotovení kuchyně na míru. Byly dohodnuty parametry kuchyně a mezi žalovanou a žalobkyní a) uzavřena smlouva nazvaná smlouva na zhotovení kuchyně, podle které se žalovaná zavázala dodat žalobkyni a) na míru zhotovenou kuchyňskou linku za základní cenu 45.700 Kč a montáž ve výši 10 % z ceny v termínu od 10. – 20. 4. 2020, žalobkyně a) se zavázala zaplatit zálohu, což také učinila ve výši 20.000 Kč. Dále bylo ve smlouvě ujednáno, že zbývající částku žalobkyně a) uhradí před dovezením nábytku na místo a před jeho vynesením do domu a před montáží. Předmětná smlouva byla uzavřena v bytě žalobkyně a), byl u jejího uzavření přítomen také manžel žalobkyně – žalobce b), jeho podpis však na smlouvě není. Po následné dohodě dne 6. 5. 2020 se dostavili pracovníci žalované, k montáži kuchyně nedošlo, neboť žalobkyně a) odmítla na žádost zaměstnanců žalované doplatit zbytek kupní ceny před vnesením kuchyně do bytu a před její montáží. Listinou ze dne 25. 5. 2020 žalobkyně a) od smlouvy odstoupila. Žalobkyně a) tak učinila prostřednictvím advokáta, kterému udělila plnou moc dne 18. 5. 2020. Advokát odeslal odstoupení od smlouvy 25. 5. 2020, žalovaná potvrdila jeho přijetí a uvedla, že jakmile bude mít žalobkyně a) hotovost nebo převede peníze na účet, žalovaná (její pracovníci) přijedou a nábytek nainstalují. Dle smlouvy měl být nábytek zaplacený v den montáže na prodejně žalované nebo v místě bydliště žalobkyně před vnesením nábytku. Následně byla žalovaná advokátem dne 26. 5. 2020 vyzvána k vrácení částky 20.000 Kč.

7. Okresní soud správně vyhodnotil, že je dána mezinárodní příslušnost českých soudů a je na místě použití českého hmotného práva. Zde odvolací soud odkazuje na podrobně vysvětlenou otázku mezinárodní příslušnosti a použití hmotného práva v bodě 23. odůvodnění napadeného rozhodnutí.

8. Odvolací soud po právní stránce dospěl k jinému závěru, než soud okresní. V daném případě byla mezi žalobkyní a) jako spotřebitelkou a žalovanou jako podnikatelkou uzavřena smlouva nazvaná smlouva na zhotovení kuchyně, ve které se žalovaná zavázala žalobkyni a) prodat zhotovitelem dodaný kuchyňský nábytek s příslušenstvím (digestoř, zadní panel, dřez a baterie). Není pochyb, že takto uzavřená smlouva je smlouvou spotřebitelskou, kdy žalobkyně jako spotřebitel je v právním vztahu slabší stranou a ve smyslu § 1811 o. z. a násl. je jí poskytována vyšší míra ochrany. Zde je nutno poukázat na § 1812 odst. 2 o. z., dle kterého k ujednáním odchylujícím se od ustanovení zákona stanovených k ochraně spotřebitele se nepřihlíží. To platí i v případě, že se spotřebitel vzdal zvláštního práva, které mu zákon poskytuje. Dle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele.

9. Dříve, než odvolací soud řešil otázku, zda došlo v daném případě k naplnění shora citovaných ustanovení, bylo nutno odpovědět, zda se v případě vyrobení a montáže kuchyně jednalo o smlouvu kupní či smlouvu o dílo. Dle smlouvy se mělo jednat o prodej kuchyňské linky vyrobené na míru a její montáž. Materiál měl být dodán prodejcem, tj. žalovanou. Dle názoru odvolacího soudu se v daném případě jedná nikoliv o smlouvu o dílo, nýbrž o smlouvu kupní. Rozlišit smlouvu o dílo a smlouvu kupní může být někdy problematické. Pokud převážnou část materiálu poskytuje pouze objednatel, jedná se o smlouvu o dílo. V případě, že převážnou část materiálu zabezpečuje ten, kdo smluvenou věc vyrábí, bude se jednat o kupní smlouvu. V tomto případě měla žalovaná dodat veškerý materiál na výrobu (resp. sestavení) kuchyně včetně baterie, dřezu apod. Uzavřenou smlouvu je proto nutno posoudit jako smlouvu kupní.

10. Dle § 2087 o. z. je povinností prodávajícího kupujícímu odevzdat věc, jakož i doklady, které se k věci vztahují, a umožnit kupujícímu nabýt vlastnického práva k věci v souladu se smlouvou.

11. Dle § 2118 o. z. kupující zaplatí kupní cenu a věc převezme.

12. Dle § 2119 o. z. kupující nemusí kupní cenu zaplatit, dokud nemá možnost si věc prohlédnout. To neplatí, byl-li ujednán takový způsob předání věci, který možnost prohlídky vylučuje.

13. Na danou věc je dále nutno vztáhnout zvláštní ustanovení o prodeji zboží v obchodě, neboť dle § 2158 odst. 1 o. z. je-li prodávajícím podnikatel, platí pro prodej při jeho podnikatelské činnosti kromě obecných ustanovení o kupní smlouvě i ustanovení tohoto pododdílu, ledaže je kupujícím také podnikatel a při uzavření smlouvy je z okolností zřejmé, že se koupě týká také jeho podnikatelské činnosti.

14. Žalobkyně a) byla nikoliv podnikatelkou, nýbrž spotřebitelkou, oproti tomu žalovaná jako prodávající vystupovala v pozici podnikatelky. Ustanovení o prodeji zboží v obchodě se proto použije.

15. Dle § 2162 o. z. připouští-li to povaha koupě, má kupující právo, aby byla věc před ním překontrolována nebo aby byly předvedeny její funkce.

16. Žalobkyně a) si objednala zhotovení kuchyňského nábytku na míru, který byl dodán spolu s příslušenstvím – digestoří, dřezem a dřezovou baterií a který dle dohody měl být namontován v prostorách kuchyně v bytu žalobkyně a). Odvolací soud je toho názoru, že v případě kuchyňského nábytku dodaného žalovanou je na místě ze strany spotřebitele požadavek kontroly a prohlídky, zda je kuchyňský nábytek funkční včetně dřezové baterie a digestoře. Je jasné, že funkčnost takového nábytku a příslušenství nemohla žalobkyně a) zjistit ze zabalených a dosud nenamontovaných komponentů kuchyně, nýbrž k prohlídce věci mohlo dojít až poté, co by byl kuchyňský nábytek namontován a tzv. osazen do kuchyňského prostoru spolu s digestoří, dřezem a dřezovou baterií. Z těchto uplatněných zásad pak vyplývá, že ujednání ve smlouvě, dle kterého se žalobkyně a) zavázala zaplatit doplatek kupní ceny ještě před vnesením jednotlivých komponentů objednaného kuchyňského nábytku do svého bytu, je v tomto případě ujednáním zakázaným. Ve smyslu § 1813 o. z. totiž takové ujednání je v rozporu s požadavkem přiměřenosti a zakládá výraznou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitelky – žalobkyně a). Dle uvedeného ujednání totiž žalobkyni a) vznikla povinnost doplatit zbytek kupní ceny za kuchyň ještě předtím, než tato byla ve své úplnosti dodána a namontována a předtím, než si mohla žalobkyně a) zkontrolovat její funkčnost a prohlédnout si ji v reálném provedení. Ujednání o zaplacení ceny před tímto dodáním objednaného zboží je nutno považovat jako zakázané a žalobkyně a) tak neměla povinnost dopředu zaplatit zbytek kupní ceny, jak po ní požadovali z pokynu žalované její zaměstnanci.

17. Z uvedeného vyplývá, že pokud pracovníci žalované požadovali po žalobkyni a) zaplacení zbytku kupní ceny ještě předtím, než kuchyňský nábytek namontují, domáhali se po žalobkyni a) plnění, k němuž nebyla povinna. Doba dodání kuchyně byla ujednána na den 6. 5. 2020, kuchyň nebyla dodána, pracovníci žalované nábytek odnesli zpět do auta a odjeli s ním. Lhůta k plnění tak nebyla ze strany žalované dodržena a tato se dostala v souladu s § 1977 o. z. do prodlení. Dle tohoto ustanovení poruší-li strana prodlením svou smluvní povinnost podstatným způsobem, může druhá strana od smlouvy odstoupit, pokud to prodlévajícímu oznámí bez zbytečného odkladu poté, co se o prodlení dozvěděla. Skutečnost, že žalovaná nedodala ujednaného dne 6. 5. 2020 objednaný kuchyňský nábytek spolu s montáží do bytu žalobkyně a), je z pohledu posledně citovaného ustanovení porušením smluvní povinnosti podstatným způsobem. Žalobkyně a) totiž měla kuchyňský prostor ve svém bytě připravený k namontování objednaného kuchyňského nábytku, počítala s tím, že uvedeného dne bude nábytek namontován a ona bude moci kuchyň začít používat. Lze říci, že absence kuchyňského nábytku včetně dřezu a kuchyňské baterie je pro běžný život ve zde daných podmínkách zcela zásadní. Z následné korespondence mezi advokátem žalobkyně a) a žalovanou vyplývá, že žalovaná i nadále trvala na své podmínce, že za kuchyň bude doplacena kupní cena ještě před vnesením kuchyňského nábytku do bytu žalobkyně a) a před jeho montáží. Tento opětovný požadavek žalovaná znovu sdělila v emailové korespondenci z 25. 5. 2020 advokátu žalobkyně a).

18. Emailem z 25. 5. 2020 žalobkyně a) oznámila prostřednictvím svého advokáta žalované, že pro prodlení od smlouvy odstupuje. Odvolací soud musel odpovědět na otázku, zda své odstoupení od smlouvy oznámila prodlévající žalované bez zbytečného odkladu poté, co se o prodlení dozvěděla. Není sporu, že o prodlení se dozvěděla v okamžiku, kdy dne 6. 5. 2020 pracovníci žalované odmítli kuchyňský nábytek vnést do jejího bytu a namontovat jej do prostor kuchyně. Pojem bez zbytečného odkladu je nutno vykládat vždy ve vztahu ke konkrétní situaci. Zde máme žalobkyni a), narozenou v roce 1953, která má sdělit odstoupení od smlouvy [národnost] podnikatelce. Je jasné, že žalobkyně z praktických důvodů musela vyhledat advokáta a požádat jej o právní pomoc. K celé situaci navíc došlo v době pandemie nemoci Covid-19. Mimo jiné do 17. 5. 2020 byl prodloužen nouzový stav trvající v [země] od 12. 3. 2020. Za dané situace se lhůta mezi dnem následujícím po prodlení žalované 7. 5. 2020 do oznámení odstoupení od smlouvy emailovou korespondencí ze dne 25. 5. 2020 v délce 19 dnů jeví jako lhůta přiměřená, kdy žalobkyně a) bez zbytečného odkladu oznámila žalované odstoupení od smlouvy. Odstoupením od smlouvy smluvní vztah mezi žalobkyní a) a žalovanou zanikl a na straně žalované došlo k bezdůvodnému obohacení, neboť jí předtím bylo ze strany žalobkyně a) zaplaceno 20.000 Kč jako záloha na koupi předmětného kuchyňského nábytku. Došlo tak k plnění z právního důvodu, který odpadl (§ 2991 odst. 2 o. z.). Žalovaná je proto žalobkyni a) povinna bezdůvodné obohacení ve výši 20.000 Kč vydat. K vydání byla vyzvána advokátem žalobkyně a) dne 25. 5. 2020 do dne 29. 5. 2020, neučinila tak, proto se od 30. 5. 2020 ocitla v prodlení. Výše úroků z prodlení od 30. 5. 2020 činila 10 %.

19. S ohledem na shora uvedené závěry je odvolací soud toho názoru, že žaloba je ze strany žalobkyně a) důvodná a proto byl napadený rozsudek změněn tak, že žalovaná je povinna žalobkyni a) zaplatit částku 20.000 Kč s 10% ročním úrokem od 30. 5. 2020 do zaplacení.

20. Ve vztahu k žalobci b) rozhodl okresní soud správně. Bylo zjištěno, že účastníkem smlouvy o koupi kuchyňského nábytku na straně spotřebitele byla pouze žalobkyně a), nikoliv žalobce b) – její manžel. Aktivně legitimovaným subjektem k uplatnění práva na vydání bezdůvodného obohacení je ten, na jehož úkor bylo bezdůvodné obohacení získáno. V případě bezdůvodného obohacení vzniklého plněním poskytnutým na základě smlouvy jsou účastníky závazkového vztahu z bezdůvodného obohacení účastníci smlouvy, kteří si poskytli vzájemné plnění, a pouze jim proto přísluší věcná legitimace ve sporu o plnění ze závazku vzniklého z bezdůvodného obohacení. Účastníky smlouvy byla žalobkyně a) a žalovaná, žalobce b) nikoliv. Žalobce b) se nestal účastníkem smlouvy, kterou s žalovanou uzavřela jeho manželka za trvání manželství. Zde správně okresní soud odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu rozsudek sp. zn. 28 Cdo 837/2013 a dovodil správný právní závěr, že žalobci b) nesvědčila aktivní věcná legitimace k uplatnění vzneseného nároku. Pokud tedy byla žaloba zamítnuta vůči žalobci b), je rozhodnutí okresního soudu správné a v tomto rozsahu bylo potvrzeno. Neobstojí argument odvolatelů, že byla uzavřena ústní smlouva mezi žalobci a) a b) na straně jedné a žalovanou na straně druhé a že listina – smlouva o zhotovení kuchyně je pouze potvrzením této ústní smlouvy. Z provedeného dokazování je zřejmé, že ve věci kuchyně byla uzavřena pouze písemná smlouva, ze které soudy obou stupňů vycházely. Žádná ústní smlouva uzavřena nebyla.

21. V řízení před soudem prvního stupně byla žalobkyně a) zcela procesně úspěšnou a v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Advokát zastupoval v řízení dva účastníky – žalobkyni a) (procesně úspěšnou) a žalobce b) (procesně neúspěšného). V souladu s § 7 a § 12 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb. (dále jen vyhlášky) činí odměna advokáta za jeden úkon právní služby při zastupování dvou účastníků 3.040 Kč (1.900 Kč x 2 = 3.800 Kč x 80 % = 3.040 Kč). Odvolací soud přiznal advokátu odměnu za následující úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem, písemné podání návrhu ve věci samé (návrh na vydání evropského platebního rozkazu), vyjádření k odporu žalované k výzvě soudu, účast u přípravného jednání dne 22. 4. 2021 2 x ½, písemné podání soudu ze dne 18. 5. 2021, účast u jednání před soudem dne 22. 6. 2021 2 x - jednání trvalo déle než 2 hodiny, účast u jednání dne 16. 9. 2021, účast u jednání před soudem dne 22. 11. 2021, účast u jednání před soudem dne 6. 4. 2022 2 x - jednání trvalo déle než 2 hodiny. Odvolací soud nepřiznal dvojnásobnou odměnu za účast u jednání dne 22. 11. 2021 ve smyslu § 11 odst. 1 písm. g) cit. vyhlášky. Dle tohoto ustanovení mimosmluvní odměna náleží za každý z úkonů právní služby – účast na jednání před soudem nebo jiným orgánem, a to každé započaté dvě hodiny. Z protokolu o jednání ze dne 22. 11. 2021 je zřejmé, že jednání bylo zahájeno ve 12:30 hodin, bylo odročeno po provedeném dokazování na den 14. 2. 2022 za účelem výslechu svědkyně, zástupci účastníků vzali termín odročeného jednání na vědomí stejně jako účastníci, jednání bylo skončeno ve 14:33 hodin. Je pravdou, že advokátu přísluší odměna za každé dvě započaté hodiny jednání. V daném případě byly dvě hodiny překročeny o 3 minuty. Jedná se o tak malý časový úsek, že je nutno počítat s jistou tolerancí a ony tři minuty, o které bylo„ přetaženo“ jednání do dalších dvou hodin, nelze v tomto případě považovat za další úkon a přiznat za ně zastupujícímu advokátu odměnu. Odměna za celkem 11 úkonů plných a 2 poloviční = 12 úkonů x 3.040 Kč činí 36.480 Kč. Paušální náhrada výdajů dle § 13 odst. 4 za 13 úkonů po 300 Kč = 3.900 Kč. Celkové náklady vynaložené v souvislosti se zastupováním advokátem činí 40.380 Kč, zaplacený soudní poplatek 1.000 Kč zvyšuje tuto částku na 41.380 Kč. Vzhledem k tomu, že na straně žalobců byli dva účastníci, přičemž plně procesně úspěšnou byla žalobkyně a) a procesně neúspěšným žalobce b), považuje odvolací soud za spravedlivé náklady vzniklé v plné výši 41.380 Kč oběma žalobcům dělit dvěma a žalobkyni a) přiznat částku 20.690 Kč. Žalobci b) náklady připadající na jeho osobu přiznány nebyly, a to pro jeho procesní neúspěch.

22. Naopak ve vztahu k žalobci b) plně procesně úspěšná žalovaná má právo na náhradu nákladů řízení. Odměna zastupujícího advokáta činí dle § 7 a § 11 cit. vyhlášky 1.900 Kč za tyto úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení, podání odporu proti platebnímu rozkazu, účast u přípravného jednání 2 x ½ úkonu, doplnění skutkových tvrzeních a označení důkazů z 21. 5. 2021, účast u jednání dne 22. 6. 2021 2 x – jednání trvalo déle než 2 hodiny, účast u jednání dne 16. 9. 2021, účast u jednání dne 22. 11. 2021, účast u jednání dne 6. 4. 2022 2x – jednání trvalo déle než 2 hodiny. Advokátu nebyla přiznána odměna za druhý úkon účasti u jednání dne 22. 11. 2021, a to ze stejných důvodů jako tato odměna nebyla přiznána advokátu zastupujícímu žalobkyni a) (viz odst. 21). Za 9 plných úkonů a 2 úkony poloviční (tj. 1 plný úkon) byla přiznána odměna 10 x 1.900 Kč = 19.000 Kč. Paušální náhrada výdajů za 11 úkonů právní služby dle § 13 odst. 4 cit. vyhlášky činí 3.300 Kč. Advokátu byla dále přiznána náhrada za promeškaný čas dle § 14 vyhlášky za cestu ze sídla advokáta k procesnímu soudu a zpět - 10 půlhodin po 100 Kč = 1.000 Kč. Rovněž má advokát právo na náhradu cestovného ve výši 1.040 Kč, zde odvolací soud plně odkazuje na výpočet okresního soudu v odstavci 40. odůvodnění rozsudku. Celková částka 24.340 Kč se zvyšuje o 21 % daně z přidané hodnoty na částku 29.451 Kč. Žalovaná vedla spor vůči dvěma žalobcům, přičemž vůči žalobkyni a) byla plně neúspěšná a vůči žalobci b) byla plně úspěšná. I v tomto případě odvolací soud má za to, že je spravedlivé, aby žalobce b) byl zavázán zaplatit žalované ½ z jejích vynaložených nákladů, když tato ½ bude odpovídat tomu, co žalovaná vynaložila vůči žalobci b). ½ z částky 29.451 Kč činí 14.726 Kč.

23. V odvolacím řízení procesně úspěšná žalobkyně a) má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Odměna advokáta činí dle § 7, § 11 a § 12 odst. 4 cit. vyhlášky za jeden úkon právní služby při zastupování dvou účastníků 3.040 Kč. Odměna za dva úkony právní služby (podání odvolání a účast u jednání před odvolacím soudem) činí 6.080 Kč, paušální náhrada výdajů za dva úkony právní služby činí celkem 600 Kč. Náhrada cestovného činí celkem 313 Kč (43 km x 5,8 l /100 km x 44,50 Kč /1l benzinu Natural 95 x 0,01 = 111 Kč; 4,7 Kč km x 43 km = 202 Kč; celkem 313 Kč). Zaplacený soudní poplatek činí 1.000 Kč. Částka 7.993 Kč představující náklady řízení obou žalobců celkem byla rozdělena na poloviny, soud uložil žalované zaplatit ½ připadající na žalobkyni a), což činí 3.997 Kč.

24. Odvolací soud přiznal soudní poplatek pouze ve výši 1.000 Kč, ačkoliv žalobci a) a b) zaplatili celkem 2 x 1.000 Kč. Zde je nutno konstatovat, že byli okresním soudem vyzváni nesprávně k zaplacení soudního poplatku každý ve výši 1.000 Kč. Poplatková povinnost činila v souladu s § 2 odst. 8 a položkou 1 písm. a), položkou 22 Sazebníku soudních poplatků 1.000 Kč, přičemž žalobci měli tuto poplatkovou povinnost společně a nerozdílně. Měli proto zaplatit pouze 1.000 Kč, nikoli 2.000 Kč. Nesprávně vybraná částka 1.000 Kč bude v souladu s § 10 odst. 2 zákona o soudních poplatcích soudem prvého stupně vrácena.

25. V odvolacím řízení ve vztahu k žalobci b) byla žalovaná plně úspěšná. Náklady žalované na právní zastoupení činí v souladu s § 7 a § 11 cit. vyhlášky 1.900 Kč za jeden úkon právní služby – účast u jednání před odvolacím soudem, dle § 13 odst. 4 cit. vyhlášky paušální náhrada výdajů 300 Kč, cestovné celkem 258 Kč z [obec] do [obec] a zpět (38 km x 4,4 l /100 km x 47,10 Kč l Nafty x 0,01 = 79 Kč, 4,7 Kč km x 38 km = 179 Kč, celkem 258 Kč). Cestovné činí celkem 258 Kč, avšak zastupující advokát požadoval pouze částku 239 Kč, která mu jako cestovné byla přiznána. Náhrada za promeškaný čas činí 200 Kč. Celková částka 2.639 Kč se zvyšuje o 21% daně z přidané hodnoty na částku 3.193 Kč. Z důvodů stejných jako je uvedeno shora (viz odstavec 22 odůvodnění) přiznal odvolací soud žalované polovinu z těchto vynaložených nákladů řízení, tj. částku 1.597 Kč ve vztahu k žalobci b).

26. Odvolací soud u žádného z účastníků neshledal důvody pro aplikaci § 150 o. s. ř. a výjimečné nepřiznání náhrady nákladů řízení.