11 Co 164/2025

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Jany Palkovské a soudkyň JUDr. Zuzany Ihnátové a JUDr. Evy Placzkové ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená dne datum bytem adresa zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa zastoupený advokátem jméno FO sídlem Adresa advokáta B o vypořádání společného jmění manželů k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Bruntále č. j. 18 C 351/2022-323 ze dne 22. 5. 2025

I. Rozsudek okresního soudu se se v odstavcích I., II. výroku, v odstavci III. výroku ve vztahu k zůstatku na bankovním účtu č. , č. účtu, vedeném u , právnická osoba, . a zápůjčky od otce žalobkyně ve výši 440.000 Kč, a v odstavci IV. výroku mění takto:Ze zaniklého společného jmění manželů se do výlučného vlastnictví žalobkyně přikazuje:a) osobní automobil značky , název, , registrační značky , SPZ, ,b) finanční prostředky na bankovním účtu č. , č. účtu, vedeném u , právnická osoba, ., ve výši 6.744,80 Kč,c) finanční prostředky na bankovním účtu č. , č. účtu, vedeném u , právnická osoba, ., ve výši 186,25 EUR,d) jedna polovina výtěžku z prodeje rodinného domu účastníků ve výši 2.085.250 Kč.Ze zaniklého společného jmění manželů se do výlučného vlastnictví žalovaného přikazuje:a) osobní automobil značky , název, , registrační značky , SPZ, ,b) finanční prostředky na bankovním účtu č. , č. účtu, vedeném u , právnická osoba, ., ve výši 20.670,65 Kč,c) jedna polovina výtěžku z prodeje rodinného domu účastníků ve výši 2.085.250 Kč.Žalobkyni a žalovanému se přikazuje rovným dílem k úhradě závazek vyplývající ze zápůjčky od rodičů žalovaného manželů , jméno FO, ve výši 104.000 Kč.Žalobkyni a žalovanému se přikazuje rovným dílem k úhradě závazek vyplývající ze zápůjčky od rodičů žalobkyně manželů , jméno FO, ve výši 440.000 Kč.Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na vypořádání podílu ze zaniklého společného jmění manželů částku 7.955 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Ve zbylém rozsahu v odstavci III. výroku se rozsudek okresního soudu potvrzuje.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit státu náhradu nákladů řízení ve výši 1.176,50 Kč na účet Okresního soudu v Bruntále do tří dnů od právní moci rozsudku.

V. Žalovaný je povinen zaplatit státu náhradu nákladů řízení ve výši 1.176,50 Kč na účet Okresního soudu v Bruntále do tří dnů od právní moci rozsudku.

VI. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně vypořádal zaniklé společné jmění manželů účastníků. Z věcí, které měli ve společném jmění, přikázal do výlučného vlastnictví žalovaného osobní automobil značky , název, , finanční prostředky, které ke dni zániku SJM se nacházely na označeném bankovním účtu u , právnická osoba, .ve výši 20.670,65 Kč, část výtěžku z prodeje rodinného domu ve výši 2.085.250 Kč a závazek u rodičů žalovaného manželů , jméno FO, vzniklý z titulu ústních smluv o zápůjčkách v celkové výši 150.000 Kč (odstavec I. výroku). Z věcí, které měli v SJM, přikázal do výlučného vlastnictví žalobkyně osobní automobil značky , název, , finanční prostředky, které se ke dni zániku SJM nacházely na označeném bankovním účtu u , právnická osoba, . ve výši 6.744,80 Kč, finanční prostředky u téhož finančního úřadu na označeném bankovním účtu ve výši 186,25 € a část výtěžku z prodeje rodinného domu ve výši 2.085.250 Kč (odstavec II. výroku). Žalobu zamítl ohledně vypořádání položek jízdní kolo bílé barvy, zůstatek na označeném účtu u , jméno FO, , zůstatek na bankovním účtu označeném a vedeném u , právnická osoba, ., zápůjčku od otce žalobkyně ve výši 440.000 Kč a zápůjčku z označeného úvěrového účtu ve výši 30.802 Kč (odstavec III. výroku), uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalovanému na vyrovnání jeho podílu částku 84.882,20 Kč (odstavec IV. výroku), rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (odstavec V. výroku), rozhodl o povinnosti obou účastníků zaplatit státu náhradu nákladů řízení, a to každý ve výši 1.176,50 Kč (odstavec VI. a VII výroku).

2. Proti rozsudku podala včasné odvolání žalobkyně. Vytýkala okresnímu soudu, že nesprávně neuplatnil disparitu podílů účastníků a zopakovala důvody, pro které tato disparita měla být uplatněna. Od roku 2002 se výrazně změnila situace, když se zvýšil podíl na úhradě finanční zátěže rodiny u žalobkyně a narostla péče o dcery, v letech 2002 - 2008 byl žalovaný veden u úřadu práce, přičemž od roku 2004 již obě dcery chodily do školy, důvodem, proč žalobkyně musela z mateřské dovolené nastoupit do práce byla skutečnost, že neměli dostatek peněz a žalobkyně vydělávala více než žalovaný, od roku 2013 do roku 2017 bydlela mladší dcera u žalobkyně v , město, , když poté odešla na studium do zahraničí, od roku 2014 bydlela se žalobkyní v , město, i starší dcera, od roku 2013 byl žalovaný prakticky v , město, ve společném domě sám a za žalobkyní přišel až v roce 2016, po 2 letech se vrátil zpět do , město, , zmiňovaná zápůjčka od rodičů pokrývala pouze jeho výdaje nikoli výdaje na domácnost. Byla to žalobkyně, kdo finančně zajišťoval rodinu, včetně doplacení společné hypotéky. Pokud okresní soud pojednal o dohodě účastníků o rozdělení rodičovských rolí, pak tato dohoda byla platná toliko pro prvních několik let věku dětí, nikoliv po celou dobu jejich nezaopatřenosti. Žalobkyně vytýkala soudu nesprávné skutkové závěry z provedených důkazů. Žalobkyně učinila předmětem žaloby zůstatek na bankovním účtu číslo , č. účtu, (částka minus 3.856 Kč), který soud prvního stupně zamítl z důvodu, že se žalobkyně domáhala vypořádání toliko aktiv na účtech, s čímž žalobkyně nesouhlasí. Soud měl vypořádat finanční prostředky na tomto účtu, ať již jsou v kladných či záporných hodnotách. Nesouhlasila se zamítnutím vypořádání závazku ve výši 440.000 Kč vzniklého ze smlouvy o zápůjčce s věřitelem , tituly před jménem, . , jméno FO, , kdy soud dospěl k nesprávnému závěru, že smlouva o půjčce byla uzavřena s mladší dcerou , jméno FO, . Tento skutkový závěr nemá oporu v žádném důkazu. Byla dána dohoda účastníků o zajištění finančních prostředků od rodičů pro úhradu školného dceři a tento závazek spadá do SJM. Následná dohoda o tom, kdo případně dluh uhradí věřiteli (zda dcera či žalobkyně) již nemá žádný právní význam ve vztahu k tomu, kdo je dlužníkem z půjčky. Naopak do SJM nespadá závazek ve výši 150.000 Kč, který žalobkyně činila sporným co do základu i výše. Žalobkyně nesouhlasí se závěrem soudu, že výše závazku nepřevyšuje majetkové a příjmové poměry účastníků, poukazuje na to, že žalovaný jej spotřeboval pro svou potřebu, nikoliv pro potřeby rodiny. Navíc žalovaný jej uplatnil ve výši 104.000 Kč, nikoliv ve výši 150.000 Kč. Rovněž nesouhlasila s výší vypořádacího v podílu a s výrokem o náhradě nákladů řízení, když žalobkyně uhradila zálohu na znalecký posudek ve výši 10.000 Kč, z čehož by jedna polovina měla být dána k úhradě žalovanému. V tomto smyslu se domáhala změny napadeného rozsudku.

3. Žalovaný navrhoval potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného. Dle jeho názoru soud tvrzenou disparitu posoudil správně, společnou nemovitost - rodinný dům stavěl svépomocí žalovaný.

4. K tomu doplnil žalovaný skutková tvrzení, že dům stavěli takzvaně svépomocí, když na stavbě pracoval on a jeho 2 kamarádi zedníci. Žalovaný dělal všechny potřebné pomocné práce. Manželka v té době pracovala v , město, , byt měli v , město, a ona dojížděla pouze na víkendy.

5. K tomu žalobkyně doplnila skutkové tvrzení, že na domě fyzicky pracovala také, zedníkům platili.

6. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí v celém rozsahu [§ 212 písm. c) o. s. ř.], včetně řízení předcházejícího jeho vydání a dospěl k závěru, že odvolání je částečně důvodné.

7. Z obsahu spisu se podává, že žalobkyně se domáhala vypořádání společného jmění manželů – účastníků, když toto SJM zaniklo právní mocí rozvodu účastníků, tj. 13. 1. 2021. Na úvod nutno podotknout, že vypořádání SJM se týká majetku, tj. aktiv i pasiv. Neobstojí proto názor okresního soudu, který zamítl nárok na vypořádání částky minus 3.856 Kč na účtu číslo , č. účtu, s nesprávným závěrem, že se jedná o pasivum, přičemž žalobkyně požadovala vypořádat pouze aktiva SJM.

8. Okresní soud provedl dokazování tak, jak vyplývá z protokolů o jednání. Skutková zjištění okresního soudu v zásadě odpovídají provedeným důkazům a odvolací soud na ně odkazuje.

9. Předmětem vypořádání SJM byl následující majetek:1) automobil , název, , který od rozvodu užívá žalovaný, v obvyklé ceně 36.880 Kč,2) automobil , název, , který od rozvodu užívá žalobkyně, v obvyklé ceně 120.670 Kč,3) prostředky z prodeje domu ve výši 4.170. 500 Kč,4) aktiva na účtu žalovaného k 12. 1. 2021 ve výši 20.670,65 Kč, číslo účtu , č. účtu, ,5) aktiva na účtu žalobkyně k 12. 1. 2021 ve výši 6.744,80 Kč, číslo účtu , č. účtu, ,6) aktiva na účtu žalobkyně k 12. 1. 2021 - 186,25 €, číslo účtu , č. účtu, = 4.878 Kč,7) pasiva na účtu číslo , č. účtu, k 12. 1. 2021 minus 3.856,74 Kč, po rozvodu doplaceno žalobkyní,8) kolo bílé barvy,9) zápůjčka od otce žalobkyně ve výši 440.000 Kč, dosud nesplaceno,10) zápůjčka z úvěru číslo , č. účtu, ve výši 30.802 Kč (vynaloženo na péči o rodinného psa), k 12. 1. 2021 zůstatek minus 44. 411,91 Kč),11) zápůjčka od rodičů žalovaného ve výši 104.000 Kč (vysvětlení rozdílu oproti 150.000 Kč viz níže),12) závazek ze stavebního spoření doplacen žalobkyní po rozvodu manželství k 20. 9. 2024, k právní moci rozvodu dluh 54.974,90 Kč.

10. Okresní soud rozhodoval o dluhu účastníků ve výši 150.000 Kč, který měla představovat zápůjčka rodičů žalovaného žalovanému a náležet do SJM. K tomu je nutno uvést, že ačkoliv řízení o vypořádání SJM je typem řízení, kdy z právního předpisu vyplývá určitý způsob vypořádání vztahu mezi účastníky, stále se jedná o řízení sporné, kdy soud rozhoduje pouze o těch nárocích, které účastníci učiní předmětem vypořádání SJM.

11. Dle obsahu spisu žalovaný ve svém vyjádření k podané žalobě z 12. 1. 2023 (č. l. 39) výslovně uvedl, že do pasiv SJM náleží zápůjčka rodičů žalovaného v souhrnné výši 104.000 Kč učiněná za období červen až říjen 2019. U jednání dne 4. 9. 2023 setrval na částce 104.000 Kč a uvedl, že je schopen prokázat tuto částku 104.000 Kč, přičemž se ale souhrnně jednalo o částku vyšší, a to 150.000 Kč. Žalovaný však neučinil částku 150.000 Kč předmětem vypořádání, neboť požadoval vypořádat pasivum ve výši 104.000 Kč. V tomto smyslu nedošlo k uplatnění vyššího nároku na vypořádání pasiva nad částku 104 000 Kč. Jestliže okresní soud vypořádával pasivum ve výši 150.000 Kč, překročil tak rámec, který žalovaný sám stanovil, když jako pasivum označil zápůjčku od svých rodičů ve výši 104.000 Kč. Odvolací soud se proto zabýval přezkumem správnosti závěrů okresního soudu o existenci zápůjčky ve výši 104.000 Kč.

12. Další spornou otázkou mezi účastníky bylo uplatnění tzv. disparity, tj. zda je na místě odchýlení se od zásady vyslovené v § 742 odst. 1 písm. a) o. z., že podíly obou manželů na vypořádávaném SJM jsou stejné, a zda jsou splněny podmínky pro to, aby žalobkyni byl přiznán podíl ve větším rozsahu než jedné poloviny tak, jak se toho žalobkyně domáhala ve vztahu k částce 4.170.500 Kč utržené za prodej společné nemovitosti účastníků.

13. Odvolací soud dospěl k závěru, že podmínky pro uplatnění tzv. disparity splněny nejsou a v tomto smyslu souhlasí se závěrem okresního soudu tak, jak je tento vysloven v bodě 33. odůvodnění.

14. Žalobkyně svůj nárok na uplatnění disparity odůvodňovala svými výraznými (oproti žalovanému) finančními zásluhami o nabytí společného majetku v průběhu manželství, o svůj nepoměrně vyšší příjem oproti žalovanému a zároveň péči o společné 2 dcery. Jako výjimka může být vypořádací podíl při vypořádání SJM modifikován soudem v rámci tzv. disparity, ovšem musí být opodstatněn konkrétními okolnostmi. Je pravdou, že za trvání manželství to byla žalobkyně, která měla vyšší příjem, což se stalo mimo jiné také proto, že v průběhu manželství dosáhla žalobkyně vyššího vzdělání než žalovaný a z toho také vycházela její pracovní pozice spolu s vyšším příjmem. Zároveň však bylo prokázáno, že žalovaný řádně pracoval na pozicích, které odpovídaly jeho vzdělání. Po narození druhé dcery to byl žalovaný, kdo zůstal na rodičovské dovolené, což ve své výpovědi uvedla sama žalobkyně. Žalovaný byl po určitou dobu manželského soužití evidován u úřadu práce, což však bez dalšího nemůže být důvodem pro uplatnění disparity. Stát se nezaměstnaným není něco, co by mělo být stíháno přiznáním menšího podílu z vypořádání SJM, pokud si to manžel nezavinil, například špatnou pracovní morálkou či nadměrným a neodůvodněným střídáním zaměstnání. To však nebylo žalobkyní ani tvrzeno. Za trvání manželství žalobkyně mohla pracovat mimo společné bydliště a využít i pracovní nabídky v , město, . Sama žalobkyně ve své výpovědi připustila, že v době její nepřítomnosti doma byla péče o dcery na manželovi, byť to neplatilo absolutně. Bylo věcí dohody mezi manželi a dcerami, že nejprve se k žalobkyni do , město, přistěhovala mladší dcera a posléze i starší dcera a žalovaný zůstal v domě v , město, sám. Rovněž nelze přičíst k tíži žalovanému, že se přistěhoval do , město, za manželkou až v roce 2016 a v roce 2018 se vrátil z , město, zpět do , město, . Nelze pominout, že v , město, měli účastníci společný dům a žalovaný se zřejmě v , město, necítil spokojen. Na těchto okolnostech však dle názoru odvolacího soudu disparitu podílu založit nelze. Navíc na stavbě společného domu se podíleli oba účastníci a odvolací soud by považoval za nespravedlivé, aby z kupní ceny za dům utržené byl žalovaný krácen. Přes odvolací námitky žalobkyně krajský soud neshledal důvody pro uplatnění disparity, neboť žádná z okolností společného soužití a hospodaření účastníků za trvání manželství není tak významná a nevybočuje z běžného chodu věcí, aby disparita mohla být uplatněna. Lze shrnout, že každý z účastníků přispíval na chod společné domácnosti a financování tou měrou, jaké byl schopen a jak mu to umožňovaly jeho finanční a profesní možnosti. Žalobkyně za trvání manželství dosáhla vyššího vzdělání, než které měla při vstupu do manželství (dle oddacího listu účastníků při uzavření manželství žalobkyně neměla vysokoškolské vzdělání a byla povoláním sekretářka). Je zřejmé, že ke studiu měla v manželském soužití vytvořeny podmínky. Jestliže za trvání manželství dosáhla žalobkyně vysokoškolského vzdělání a tím i následně vyšších příjmů v odpovídajících pracovních pozicích, nelze disparitou postihnout žalovaného, který takového vzdělání nedosáhl a nemohl tedy do rodinného rozpočtu přispívat částkou odpovídající finančním příjmům žalobkyně.

15. Odvolací soud ve shodě s okresním soudem dospěl k závěru, že jsou splněny podmínky ve smyslu § 742 odst. 1 písm. a) o. z. pro to, aby podíly obou účastníků na vypořádání SJM byly stejné.

16. Okresní soud uzavřel (především na základě výslechu žalobkyně a svědka , jméno FO, , jejího otce), že půjčka ve výši 440.000 Kč byla poskytnuta za trvání manželství, avšak nikoliv manželům, nýbrž jejich mladší dceři , jméno FO, na studium v , město, . Nejedná se tak o závazek ze SJM. S tímto závěrem odvolací soud nesouhlasí. Aniž by prováděl opětovný výslech svědka , jméno FO, , uvádí následující. Není sporu o tom, že půjčka byla poskytnuta , jméno FO, , otcem žalobkyně, přičemž jejím účelem bylo zaplatit studium společné dcery účastníků , jméno FO, ve , město, . S tímto studiem oba účastníci jako rodiče , jméno FO, souhlasili, hodlali jí ho umožnit, avšak v daný okamžik neměli dostatečné finanční prostředky. Dle § 910 odst. 1 o. z. předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost. Dle § 911 o. z. výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.

17. Z citovaných ustanovení plyne, že účastníci jako rodiče studující dcery k ní měli oba vyživovací povinnost. Oba souhlasili s jejím studiem ve , město, , přičemž žalovaný tento souhlas nepopíral. K tomu žalobkyně s dcerou , jméno FO, domluvila zápůjčku u otce žalobkyně a dědečka dcery , jméno FO, ve výši 440.000 Kč. Uvedená částka odpovídá finančním potřebám studentky z , země, , která hodlá studovat se souhlasem svých rodičů ve , město, . Vyjdeme-li z názoru, že oba účastníci měli k dceři vyživovací povinnost a hodlali jí umožnit studium v zahraničí, museli se na financování tohoto studia podílet. Protože neměli své finanční prostředky k úhradě studijních potřeb dcery , jméno FO, , žalobkyně je získala zápůjčkou od svého otce. Nejedná se však o zápůjčku ve vztahu dědeček a vnučka, nýbrž o zápůjčku obou účastníků za účelem úhrady studia dcery v zahraničí. Tato zápůjčka jako pasivum proto náleží do SJM. Účastníci tímto plnili svou vyživovací povinnost, na jejímž rozsahu se ve vztahu k dceři shodli. Zápůjčka dosud nebyla splacena a musí být vypořádána.

18. Odvolací soud za pasivum SJM, které je nutné vypořádat, považuje rovněž zápůjčku poskytnutou žalovanému jeho matkou ve výši 104.000 Kč. Bylo prokázáno, že žalovaný tyto prostředky formou zápůjčky postupně obdržel od své matky po částkách, které v jednotlivých měsících od června 2019 do října 2019 výrazně nevybočovaly z majetkových poměrů účastníků, kterými žalovaný saturoval v té době nedostatek svých finančních příjmů.

19. Odvolací soud vzal za prokázáno, že za trvání manželství byla do SJM poskytnuta zápůjčka ve výši 440.000 Kč od rodičů žalobkyně a 104.000 Kč od rodičů žalovaného. Tyto zápůjčky dosud nejsou zaplaceny.

20. Ohledně vypořádání dluhů tvořícího součást společného jmění manželů postupoval odvolací soud v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu, a to rozhodnutí sp. zn. 22 Cdo 753/2020 z 29. 6. 2021. Nejvyšší soud zde přijal závěr, že v řízení o vypořádání společného jmění manželů je u společných dluhů tvořících součást SJM na základě rozhodnutí soudu stanoven podíl každého z manželů na společných dluzích jen ve vnitřním poměru mezi manželi. Vypořádáním dluhů tvořících součást SJM nepřestávají být tyto dluhy společné a věřitel se může nadále domáhat uspokojení vůči oběma manželům; vypořádání společných dluhů manželi náležejících do SJM je tak důležité zejména pro tzv. předběžný a následný regres ve smyslu § 1876 o. z. Společný dluh tvořící součást SJM v případě, že to zaniklo po 1. 1. 2014 tak mají soudy zásadně vypořádávat jeho přikázáním oběma manželům rovným dílem. Pouze ve výjimečných případech, ve kterých proto budou dány okolnosti konkrétní projednávané věci, bude společný dluh náležející do SJM přikázán jen jednomu z manželů. Podmínkou takového postupu bude zpravidla souhlas manžela, jemuž má být celý dluh přikázán, a řádné zdůvodnění mimořádných okolností případu, které přikázání celého dluhu jen jednomu z manželů odůvodňují. Dochází-li v rámci vypořádání společného jmění manželů k vypořádání dluhu, je nezbytné vypořádat dluh ve výši, v jaké existoval v době rozhodnutí soudu. Jestliže některý z manželů po zániku společného jmění hradil takový dluh ze svých výlučných prostředků, má při vypořádání SJM právo na náhradu ve smyslu § 742 odst. 1 písm. c) o. z. Tato skutečnost se projeví ve výroku o povinnosti jednoho z manželů zaplatit druhému určitou částku na vyrovnání jejich vypořádacích podílů.

21. Odvolací soud v případě dluhů náležejících do SJM ve výši 440.000 Kč a 104.000 Kč neshledal žádné důvody pro jejich přikázání jen jednomu z manželů. Jak již bylo řečeno shora, dluh ve výši 440.000 Kč vznikl v důsledku nutnosti zaplatit školné dceři účastníků, ke které oběma svědčila vyživovací povinnost. Dluh ve výši 104.000 Kč vznikl v důsledku nedostatku finančních prostředků za trvání manželství v době, kdy účastníci žili každý na jiném místě, žalobkyně převážně v , město, a žalovaný v , město, . Odvolací soud proto ohledně těchto dluhů rozhodl tak, že přikázal oběma účastníkům rovným dílem k úhradě jak závazek vyplývající ze zápůjčky od rodičů žalovaného ve výši 104.000 Kč, tak závazek vyplývající ze zápůjčky od rodičů žalobkyně ve výši 440.000 Kč.

22. Ke dni zániku SJM existoval dluh ve vztahu k účtu číslo , č. účtu, ve výši 3.856,74 Kč, který po zániku manželství zaplatila žalobkyně. Žalobkyně požadovala, aby jí zaplacená částka byla vypořádána jako vnos. Odvolací soud tak v rámci výpočtu vypořádacího podílu tak učinil. Dále žalobkyně zaplatila po zániku SJM dluh ze stavebního spoření 54.974,90 Kč.

23. Řízení o vypořádání SJM je řízením sporným, kdy z právních předpisů vyplývá určitý způsob vypořádání vztahů mezi účastníky. To znamená, že podaným odvoláním je přezkumu otevřen celý výrok okresního soudu. Odvolací soud však má za to, že je na místě přezkoumávat pouze ty částky a položky, které odvolatelka učinila spornými, respektive ohledně kterých nesouhlasila s prvostupňovým rozhodnutím. Ty položky, které nebyly žádným z účastníků napadeny, odvolací soud nepřezkoumával, neboť neshledal ze strany okresního soudu žádné právně či skutkově významné pochybení ve vztahu k těmto položkám. Jedná se o položky uvedené v odst. III. výroku vyjma dluhu na bankovním účtu č. , č. účtu, ve výši 3.856,74 Kč a zápůjčky od otce žalobkyně ve výši 440.000 Kč; ty přezkoumány byly.

24. Odvolací soud provedl výpočet vypořádacího podílu zaniklého SJM, při respektování rovných podílů obou účastníků, následujícím způsobem. Celková hodnota aktiv SJM ke dni zániku SJM činila 4.360.344 Kč, takže podíl každého z účastníků má činit 2.180.172 Kč. Po rozvodu manželství žalobkyně doplatila na společné dluhy vzniklé za trvání manželství částku 3.856,74 Kč a 54.974,90 Kč. Žalobkyně obdrží z aktiv SJM částku 2.217.543 Kč a žalovaný 2.142.801 Kč. Na dorovnání podílu by měla žalobkyně doplatit žalovanému částku 37.371 Kč a žalovaný by měl tuto částku obdržet. Tak by byly oba podíly stejné (2.217.543 Kč minus 37.371 Kč rovná se 2.180.172 Kč; 2.142.801 Kč plus 37.371 Kč rovná se 2.180.172 Kč). Protože žalobkyně po rozvodu manželství zaplatila na společný dluh částku 58.832 Kč, má právo na úhradu ½ této platby ze SJM ve výši 29.416 Kč tak, aby podíl obou účastníků na zaplacení uvedeného dluhu byl stejný. Pokud druhou polovinu zaplaceného dluhu ve výši 29.416 Kč odečteme od částky 37.371 Kč, kterou by žalobkyně v případě neexistence doplacení dluhu měla doplatit na vyrovnání podílu pro žalovaného, dostaneme se k částce 7.955 Kč. Tuto částku je proto žalobkyně povinna doplatit na vyrovnání podílu žalovaného tak, aby podíly obou účastníků byly stejné. Jinak řečeno žalovaný dostává majetek ve výši 2.142.801 Kč a žalobkyně by mu měla na vyrovnání podílu doplatit 37.371 Kč. Protože však žalobkyně zaplatila celý dluh ve výši 58.832 Kč, musí z tohoto dluhu nahradit žalovaný jednu polovinu ve výši 29.416 Kč. Žalobkyně mu tak nemá povinnost doplatit celou částku 37.371 Kč, nýbrž pouze rozdíl mezi touto částkou a jednou polovinou ze společného dluhu, který žalobkyně po zániku SJM zaplatila, tj. 29.416 Kč, což činí 7.955 Kč.

25. Napadený rozsudek byl v souladu se shora uvedenými závěry částečně změněn a částečně potvrzen.

26. Výrok o náhradě nákladů řízení, kdy soud v souladu s § 224 odst. 2 o. s. ř. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, je odůvodněn judikaturou Ústavního soudu. Ústavní soud přijal závěr, že v řízení o vypořádání společného jmění manželů zpravidla nelze určit, který účastník má ve věci plný úspěch. V souladu se stanoviskem pléna sp. zn. Pl. ÚS st. 59/23 je proto obecným východiskem pro rozhodování o nákladech řízení souladným s ochranou vlastnického práva a práva na soudní ochranu, aby žádný z účastníků neměl právo na náhradu nákladů řízení vůči jinému účastníku, ledaže by proto byly důvody zvláštního zřetele hodné. Takové důvody odvolací soud v daném případě neshledal. Pokud žalovaná namítala, že měla být zohledněna částka, kterou zaplatila jako zálohu na znalečné, této námitce nelze přisvědčit. Záloha na znalečné byla placena žalobkyní v průběhu řízení a jedná se o náklady jí vzniklé, v souladu s citovaným rozhodnutím Ústavního soudu nelze tyto náklady žalobkyni přiznat.

27. Výrok o náhradě nákladů řízení ve vztahu ke státu je odůvodněn skutečností, že podíly obou účastníků byly ve vypořádání SJM stanoveny stejně, a proto každý z nich je rovněž povinen státu zaplatit jednu polovinu vzniklých nákladů řízení na znalečném (§ 148 odst. 1 o. s. ř.).

28. Rovněž v odvolacím řízení odvolací soud rozhodl o náhradě nákladů řízení v souladu s rozhodnutím Ústavního soudu tak, jak je citováno shora.