11 CO 169/2022

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Jany Palkovské a soudkyň JUDr. Zuzany Ihnátové a JUDr. Evy Placzkové ve věci žalobce: osobní údaje žalobce s adresou pro doručování: adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zrušení vyživovací povinnosti k odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 2. 3. 2022, č. j. 10 C 53/2021-124

I. Rozsudek okresního soudu se v odstavcích II. a III. výroku potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Rozsudkem okresní soud zrušil vyživovací povinnost žalobce vůči žalovanému naposledy upravenou rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 19. 10. 2012, č. j. 0 P 4/2007-2051 s účinností od 26. 11. 2013 (odstavec I. výroku), dále zamítl žalobu žalobce, aby jeho vyživovací povinnost k žalovanému byla zrušena i za období od 1. 7. 2010 do 25. 11. 2013 (odstavec II. výroku) a současně rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (odstavec III. výroku).

2. Rozsudek v odstavcích II. a III. výroku napadl včasným odvoláním žalobce a podle obsahu odvolání a jeho doplnění se domáhal změny napadeného rozsudku a zrušení vyživovací povinnosti i za období od 1. 7. 2010. Žalobce odvolání zdůvodňoval nesplněním povinnosti žalovaného nahlásit veškeré změny významné pro zrušení vyživovací povinnosti. Žalovaný úmyslně zapíral změnu poměrů, ke které u něj došlo, místo toho dával exekuci na výživné, čímž se neoprávněně obohacoval. Bratr žalovaného si splnil svou povinnost změny nahlásit. Žalobce proto požadoval, aby odvolací soud výroky v odstavcích II. a III. rozsudku změnil. Současně uváděl, že požaduje zaplacení bezmála částky 67.200 Kč, kterou si žalovaný neoprávněně ponechal z důvodu jeho zániku vyživovací povinnosti.

3. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu v napadených odstavcích II. a III. výroku podle § 206 odst. 1, § 212 věta první, § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. se závěrem, že odvolání není důvodné.

4. Žalobce se v řízení domáhal zrušení vyživovací povinnost ke zletilému žalovanému s účinností od 1. 7. 2010 se zdůvodněním, že žalovaný ukončil studium a od té doby je schopen sám se živit, současně požadoval po žalovaném vrácení částky 200.000 Kč představující výživné, které žalobce žalovanému platil v době, kdy tento již ukončil vzdělání a byl schopen sám se živit. Řízení ohledně žaloby na vrácení částky 200.000 Kč bylo usnesením okresního soudu ze dne 29. 7. 2021, č. j. 10 C 53/2021-62 zastaveno z důvodu nezaplacení soudního poplatku, tento žalobcem uplatněný nárok proto přestal být předmětem řízení a okresní soud se správně zabýval pouze zrušením vyživovací povinnosti za období od 1. 10. 2010 do budoucna.

5. Odvolací soud souhlasí se skutkovými zjištěními učiněnými okresním soudem tak, jak jsou zachycena pod bodem 3. odůvodnění napadeného rozsudku. Taktéž s právními závěry, které okresní soud učinil, a které jej vedly k zamítnutí žaloby v odstavci II. výroku ohledně nároku na zrušení vyživovací povinnosti od 1. 7. 2010 do 25. 11. 2013.

6. Podle § 910 odst. 1 o. z. předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost.

7. Podle § 911 o. z. výživné lze přiznat, jestliže oprávněný, není schopen sám se živit.

8. Okresní soud dospěl ke správnému skutkovému závěru, že žalovaný je synem žalobce a od 26. 11. 2013 byl v pracovním poměru postupně u různých zaměstnavatelů. V době před tímto datem byl evidován pouze jako student bez pracovního poměru a bez příjmů. V řízení nebylo prokázáno, že by v období od 1. 7. 2010 do 25. 11. 2013 byl žalovaný schopen sám se živit a že by i v tomto období zanikla vyživovací povinnost žalobce vůči žalovanému. Lze souhlasit s okresním soudem, že řízení o zrušení vyživovací je řízením sporným, ve kterém ve smyslu § 101 odst. 1 o. s. ř. jsou účastníci povinni zejména tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti (břemeno tvrzení) a současně navrhnout důkazy k prokázání těchto tvrzených skutečností (břemeno důkazní). Ve smyslu § 118a odst. 1 o. s. ř. ukáže-li se v průběhu řízení, že účastník nevylíčil všechny rozhodné skutečnosti, případně že je uvedl neúplně, nebo podle odstavce 3 účastník nenavrhne důkazy potřebné k prokázání svých tvrzení, nastupuje poučovací povinnost soudu o doplnění tvrzení a označení důkazů včetně poučení o následcích nesplnění jak povinnosti tvrzení, tak povinnosti důkazní. Poučovací povinnost podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. je soud povinen poskytnout u nařízeného jednání. Žalobce se k jednání nedostavil, zbavil se tak možnosti být soudem poučen o důkazní povinnosti k jeho tvrzením o schopnosti žalovaného se živit samostatně již v období od 1. 7. 2010 do 25. 11. 2013. Žalobce důkazní povinnost o zániku vyživovací povinnosti žalovaného již v období od 1. 7. 2010 neunesl, v této části žaloby byl procesně neúspěšný a byly zde dány důvody pro částečné zamítnutí žaloby. Zmiňoval-li žalobce v odvolání požadavek na zaplacení finanční částky bez bližší specifikace, co tato částka představuje, k tomu odvolací soud doplňuje, že o nároku žalobce vůči žalovanému ohledně finanční částky již bylo řízení zastaveno shora citovaným usnesením. Nový nárok ve smyslu § 216 odst. 2 o. s. ř. v odvolacím řízení již nelze uplatnit.

9. Ze shora uvedených důvodů odvolací soud rozsudek okresního soudu v napadených odstavcích II. současně i III. ohledně nákladů řízení jako věcně správný potvrdil podle § 219 o. s. ř.

10. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobce v odvolacím řízení nebyl procesně úspěšný, z obsahu spisu nebylo zjištěno, že by v souvislosti s odvolacím řízením vznikly nějaké náklady žalovanému, uvedeným skutečnostem proto odpovídá výrok, podle něhož žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů odvolacího řízení nepřísluší.