11 Co 178/2024

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Jany Palkovské a soudkyň JUDr. Evy Placzkové a JUDr. Zuzany Ihnátové ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený dne datum bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované A , IČO IČO žalované A sídlem Adresa žalované A za kterou jedná Jméno žalované B sídlem Adresa žalované B s adresou pro doručování: Jméno žalované B o částku 1.324.732 Kč s příslušenstvím k odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 5. 6. 2024, č. j. 22 C 579/2023-31, ve znění usnesení ze dne 5. 6. 2024, č. j. 22 C 579/2023-37,

I. Rozsudek okresního soudu se v odstavcích I. a III. výroku potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci k rukám jeho advokáta do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 8 954 Kč.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 150.000 Kč a na náhradě nákladů prvostupňového řízení k rukám žalobcova advokáta částku 16.456 Kč, obě částky do 15 dnů od právní moci rozsudku. V rozsahu částky 1.174.732 Kč žalobu zamítl.

2. Proti rozsudku podala žalovaná včasné odvolání, jímž brojila proti jeho vyhovujícímu a závislému nákladovému výroku. Okresnímu soudu vytýkala nesprávná skutková zjištění a vadné právní posouzení věci. Okresní soud nevysvětlil, jakými úvahami dospěl k závěru, že přiměřeným zadostiučiněním pro žalobce bude vedle již poskytnutého plnění dalších 150.000 Kč, tj. v souhrnu částka 300.000 Kč. Žalobce neprokázal, že trestní stíhání představovalo mimořádný zásah do jeho rodinného, veřejného a pracovního života. Trestní stíhání nemělo za následek ukončení manželského soužití, neboť žalobce se odstěhoval ze společné domácnosti více než rok před zahájením trestního stíhání. Veřejné funkce vykonával i po jeho zahájení. K rozhodnutí již nekandidovat pro další volební období dospěl až po uplynutí doby pro výkon funkcí, do nichž byl dříve zvolen. Trestní stíhání bylo vedeno pro trestné činy, za něž hrozí trest odnětí svobody v délce 5–12 let. Po zrušení části usnesení o zahájení trestního stíhání rozhodnutím NSZ ze dne , datum, č. j. , číslo, bylo trestní stíhání vedeno pro trestné činy s hrozícím trestem odnětí svobody na dobu 3–10 let. Trestní stíhání trvalo 7 let a 11 měsíců. Orgány činné v trestním řízení konaly jednotlivé úkony plynule a v přiměřených lhůtách. Délka trestního stíhání byla ovlivněna pouze složitostí věci, počtem obviněných osob a nutností provádět rozsáhlé dokazování. Výše přiznaného zadostiučinění má dle judikatury NS ČR odpovídat výši zadostiučinění přiznaného v případech, které se v podstatných znacích shodují. Okresní soud vyhodnotil nepřípadně jako obdobnou věc vedenou pod sp. zn. , číslo, . Žalobkyně v označené věci měla zájem vykonávat veřejnou funkci, avšak výsledně ji nevykonávala a neucházela se o ni; pracovala jako pokladní v obchodě. Byla stíhána pro zločin podvodu s hrozící trestní sazbou 2–8 let, stíhání trvalo 3 roky a 8 měsíců. Žadatelka o náhradu nemateriální újmy trpěla psychickými problémy, byla na počátku profesního života a trestní stíhání mělo nepříznivý dopad na její rodinný život i zdravotní stav. Podle žalované lze mít za srovnatelnou věc vedenu u Městského soudu v Praze, sp. zn. 13 Co 124/2022, v níž byla žalobci jako náhrada nemajetkové újmy přiznána částka 150.000 Kč. Žalobce byl v uvedené věci stíhán pro trestný čin zneužití pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) trestního zákona. Trestní stíhání bylo zastaveno podle § 172 odst. 1 písm. b) trestního řádu, trvalo přibližně 8 let a 6 měsíců a souviselo s výkonem funkce v zastupitelstvu obce , adresa, . Žadatel snášel negativně medializaci případu a poškození pověsti v malé obci, kde se s většinou obyvatel zná osobně. V důsledku trestního stíhání do zastupitelstva již nekandidoval. Trestní stíhání zhoršilo jeho vztah se syny a manželkou; manželství skončilo rozvodem. Měl rovněž problém najít zaměstnání, byl nucen půjčit si peníze od známého, objevily se u něj zdravotní problémy, pociťoval nervozitu a psychický stres, a vyhledal proto lékařskou pomoc. Žalobce takto intenzivní dopad do osobního, rodinného a společenského života či do zdravotního stavu neprokázal. Srovnatelná je rovněž věc vedena u Městského soudu v Praze, sp. zn. 58 Co 231/2020, kde byl policista stíhán po dobu 12 let pro trestný čin zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 1 písm. a) trestního zákona spáchaný formou spolupachatelství a účastenstvím na trestných činech pojistného podvodu. Byl postaven mimo službu, trestní stíhání snášel psychicky velmi těžce, rozešla se s ním přítelkyně, navštěvoval psychologa, užíval léky, nový vztah po rozchodu navázal až po uplynutí 5 let, odvrátili se od něj přátelé a kolegové v práci a přestal se věnovat svým koníčkům. Bylo mu přiznáno odškodnění v částce 160.000 Kč. Pro zásadní skutkové odlišnosti nelze srovnávat nyní probíhající řízení ani s věcí vedenou u Městského soudu v Praze, sp. zn. 70 Co 195/2017. Žalovaná se domáhala změny rozsudku v napadené části tak, že žaloba proti ní bude zamítnuta.

3. Žalobce ve vyjádření k odvolání navrhl rozsudek okresního soudu v části dotčené odvoláním jako věcně správný potvrdit.

4. Krajský soud přezkoumal rozsudek okresního soudu a řízení jemu předcházející v napadené části, tj. v odstavcích I. a III. výroku, postupem dle § 214 odst. 1 o. s. ř., se závěrem, že odvolání není důvodné.

5. Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

6. Podle § 1 odst. 3 cit. zák. stát a územní celky v samostatné působnosti hradí za podmínek stanovených tímto zákonem též vzniklou nemajetkovou újmu.

7. Podle § 2 cit. zák. odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit.

8. Podle § 5 cit. zák. stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobenaa) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení nebo v řízení trestním.

9. Podle § 7 odst. 1 cit. zák. právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

10. Podle § 14 odst. 1 cit. zák. nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím a rozhodnutím o vazbě, trestu nebo ochranném opatření, se uplatňuje u orgánu uvedeného v § 6.

11. Podle § 31a odst. 1 cit. zák. bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu.

12. Podle § 31a odst. 2 cit. zák. zadostiučinění se poskytuje v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

13. Krajský soud souhlasil se všemi právně významnými skutkovými zjištěními vyjmenovanými v odstavcích 3.-17. odůvodnění napadeného rozsudku. Pro stručnost na ně v celém rozsahu odkazuje. Tam uvedené skutečnosti plynou z provedených důkazů a zčásti také ze shodných tvrzení účastníků.

14. Okresnímu soudu je ovšem třeba vytknout, že neprovedl dostatečnou komparaci s jinými obdobnými případy, které jsou přístupné na stránkách www.justice.cz. Krajský soud proto zmíněný nedostatek napravil.

15. Odkázat lze na rozhodnutí NS ve věci sp. zn. 30 Cdo 1072/2020, kdy NS rozhodoval o dovolání proti rozhodnutí Městského soudu v Praze, mimo jiné o nároku na náhradu nemajetkové újmy způsobené nezákonným trestním stíháním. Nejvyšší soud setrval na svém předchozím závěru, že považuje za kontraproduktivní a ústavně nekonformní, aby ve své judikatuře vytvářel nová procesní pravidla a jakékoli kvantitativní omezení či příkazy, které by zasahovaly do nezávislého a individuálního posouzení každého případu. Je na žalobci, aby uplatnil tvrzení umožňující soudu učinit srovnání vedoucí k závěru o přiměřenosti požadovaného zadostiučinění. Odpovídá to také zájmu žalované. Není vyloučeno, resp. je vhodné, aby soud provedl srovnání s jinými obdobnými případy, které jsou mu známy z jeho činnosti a s nimiž účastníky řízení před vydáním rozhodnutí seznámí.

16. Při rozhodování ve věci sp. zn. 30 Cdo 2813/2011 (R 122/2012 civ.) Nejvyšší soud dospěl k závěru, že zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíháním, které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozsudkem, se poskytuje podle § 31a odst. 2 zákona č. 82/1998, jenž je normou s relativně neurčitou hypotézou, která není stanovena přímo právním předpisem, a jenž tak přenechává soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Soudy při stanovení formy či výše zadostiučinění vychází především z povahy trestní věci, též z délky trestního stíhání a především z dopadů trestního stíhání do osobnostní sféry poškozené osoby. Forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti, tj. její přiznání je nad rámec konstatování porušení práva na místě pouze tehdy, jestliže by se z hlediska obecné slušnosti poškozenému satisfakce skutečně mělo dostat.

17. Odvolací soud provedl komparaci s následujícími obdobnými trestními případy:

1. Rozsudek Krajského soudu Ústí nad Labem, sp. zn. 83 Co 57/2017 - trestný čin zneužití pravomoci úřední osoby, porušení povinnosti při správě cizího majetku, délka trestního stíhání 27 měsíců, vazba nebyla nařízena; výsledek: obžalovaný byl zproštěn obžaloby dle § 226 písm. b) trestního řádu – skutek není trestným činem, medializace slabší, žadatel nebyl hlavní postavou medializace, negativně zasažen rodinný život a přátelé, dosud se jednalo o bezúhonnou osobu, negativní promítnutí do zaměstnání, neboť dosud vykonával veřejnou funkci, na zdraví žádný vliv, přiznána částka 200.000 Kč.

2. Rozsudek Krajského soudu Ústí nad Labem, sp. zn. 83 Co 184/2019 – trestný čin porušení povinnosti při správě cizího majetku, trestní sazba 3 roky, délka trestního stíhání 9 let a 2 měsíce, vazba nebyla nařízena, obžalovaný zproštěn obžaloby dle § 226 písm. b) trestního řádu – skutek není trestným činem, vznikla škoda pod limitem 500.000 Kč, případ medializován, nedošlo k mimořádnému zásahu do soukromého života, žadatel změnil zaměstnání, zanechal práce zastupitele a starosty, dopad na zdraví – psychická nepohoda a stres, přiznána částka 80.000 Kč; v odůvodnění uvedeno, že svým jednáním obžalovaný vytvořil situaci, která k trestnímu stíhání vedla; zdůrazněna nízká hranice škody.

3. Rozsudek Městského soudu v Praze, sp. zn. 70 Co 195/2017 –trestný čin porušování povinnosti při správě cizího majetku, délka trestního stíhání 38 měsíců, vazba nebyla nařízena, obžalovaný zproštěn dle § 226 písm. a) trestního řádu – trestný čin se nestal, medializováno, dopad do rodinného života – negativní vliv na děti i manželku, žadatel byl v zaměstnání zproštěn služebního poměru – jednalo se o vysokého policejního činitele, dopad na zdraví – předtím plný elánu, po dobu trestního stíhání se uzavřel do sebe, což mělo vliv na osobní, pracovní i rodinný život, došlo ke zhoršení zdravotního stavu, přiznána částka 380.000 Kč.

4. Rozsudek Městského soudu v Praze, sp. zn. 54 Co 265/2019 –trestný čin proti majetku, délka trestního stíhání 4 roky a 9 měsíců, vazba nebyla nařízena, zproštěn dle § 226 písm. b) trestního řádu, celostátně medializováno, negativní zásah do rodinného života, přetržena kariéra v počátcích, odraz v majetkové sféře, psychická zátěž, přiznáno 200.000 Kč.

5. Rozsudek Městského soudu v Praze, sp. zn. 70 Co 340/2019 – majetkový trestný čin, vazba 92 dnů, trestní stíhání zastaveno, skutek není trestným činem, medializováno, dopady do rodinného, společenského života, na zaměstnání a na zdraví nejsou v odůvodnění příliš podrobně popsány, přiznána částka 460.000 Kč.

6. Rozsudek Městského soudu v Praze, sp. zn. 69 Co 103/2018 – trestný čin zneužití pravomoci veřejného činitele, úplatky, organizovaná skupina, trestní sazba až 12 let, vazba 93 dnů, trestní stíhání trvalo 3 roky, obžalovaný zproštěn dle § 226 písm. a) trestního řádu – skutek se nestal, medializováno, problémy v rodinném a společenském životě, dopady na zdraví – zdravotní komplikace, dopady do zaměstnání – žadatel dosud bezúhonný, propuštěn z policie, přiznáno 500.000 Kč.

7. Rozsudek Městského soudu v Praze, sp. zn. 22 Cdo 151/2019 – majetkový trestný čin, sazba 6 měsíců až 5 let, trestní stíhání trvalo 28 měsíců, vazba nebyla nařízena, obžalovaný zproštěn dle § 226 písm. b) trestního řádu – skutek není trestným činem, medializováno v souvislosti s výkonem funkce veřejného činitele, dopad do rodinného a společenského prostředí – strach z odnětí svobody, dopad do zaměstnání – negativní vliv na podnikání, dopad na zdraví nezjištěn, přiznáno 70.000 Kč, další skutečnost – jednalo se o malé město, žadatel zde byl známý a měl výraznou podporu části občanů.

8. Rozsudek Městského soudu v Praze, sp. zn. 70 Co 282/2017 – trestný čin poškozování věřitele, délka trestního stíhání asi 20 měsíců, zproštěn, medializace není uvedena, osobní a společenský život – žadatel omezen v nakládání s nemovitostmi, pomluvy v bydlišti, přiznána částka 5.000 Kč za jeden den trestního stíhání = 137.666 Kč.

9. Rozsudek Městského soudu v Praze, sp. zn. 21 Co 138/2020 – majetkový trestný čin, sazba až 8 let, trestní stíhání 3 roky a 8 měsíců, vazba nebyla nařízena, zproštěn dle § 226 písm. b) trestního řádu – skutek není trestným činem, medializováno – děti ho viděly v TV, dopad do rodinného života – problémy v manželství, ale nakonec spolu manželé zůstali, dopad do zaměstnání – žadatel nemohl sehnat zaměstnání, byla mu pozastavena činnost advokátního koncipienta, dopad na zdraví nezjištěn, přiznána částka 197.800 Kč.

10. Rozsudek Městského soudu v Praze, sp. zn. 91 Co 91/2018 – majetkový trestný čin v souvislosti s výkonem veřejné funkce, sazba 3 až 10 let, délka trestního stíhání 17 měsíců, vazba nebyla nařízena, trestně stíhaný byl zproštěn dle § 226 písm. b) tr. řádu, skutek není trestným činem, medializováno, v místě bydliště poškozena pověst, dopad do zaměstnání – čerpal 15 měsíců neplacené volno, pak se do práce vrátil, přiznána částka 150.000 Kč.

11. Rozsudek Krajského soudu v Brně, sp. zn. 44 Co 222/2018 – trestná činnost majetková, sazba až 10 let, trestní stíhání trvalo 20 měsíců, vazba nebyla nařízena, obžalovaný zproštěn dle § 226 písm. b) tr. řádu, medializováno, dopad do rodinného a společenského života, ale manželská krize byla překonána, manželka věřila v jeho nevinu, dopad do zaměstnání – mírná stagnace v zaměstnání, ochromení veřejného a politického života žadatele, dopad do zdravotní sféry – psychické strádání, vyhledal pomoc odborníka, přiznána částka 140.000 Kč.

12. Rozsudek Krajského soudu v Brně, sp. zn. 44 Co 372/2018 – majetková trestná činnost, trestní stíhání trvalo 11 let, vazba nebyla nařízena, zproštěn, medializováno, o dopadu do rodinného, společenského, zaměstnaneckého a zdravotního života nelze z rozsudku nic zjistit, přiznána částka 380.000 Kč.

18. Krajský soud po provedeném srovnání dospěl k závěru, že výši zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným trestním stíháním, které neskončilo pravomocným odsouzením žalobce, odpovídá částka 300.000 Kč. Žalobce byl stíhán od , datum, pro trestný čin zneužívání pravomoci veřejného činitele a porušování povinnosti při správě cizího majetku společně s dalšími osobami, podle § 158 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. c) trestního zákona, a pro trestný čin porušování povinnosti při správě cizího majetku dle § 255 odst. 1, 3 trestního zákona, tedy pro trestné činy, za které hrozil trest odnětí svobody 5–12 let, po zrušení části usnesení, kterým bylo zahájeno (mimo jiné) žalobcovo trestní stíhání, trest odnětí svobody v délce 3–10 let. Trestní stíhání trvalo 7 let a 11 měsíců a skončilo vydáním zprošťujícího rozsudku, neboť skutek označený v obžalobě není trestným činem. Především bylo nutno zohlednit trvání doby trestního stíhání (téměř 8 let), po kterou žalobce musel nést neblahé důsledky rozhodnutí orgánů činných v trestním řízení. Trestní stíhání žalobce, do té doby bezúhonného člověka, mělo bezpochyby samo o sobě nepříznivý dopad do jeho osobnostní sféry, a to ve všech oblastech života. Nebylo ovšem prokázáno, že bylo důvodem k rozvratu žalobcova manželství. Podle rozsudku o rozvodu manželství žalobce odešel ze společné domácnosti již v 2/2013 a v průběhu řízení o rozvod manželství neprojevil zájem o obnovení manželského soužití. Všechny své veřejné funkce vykonával do konce volebního období. Současně je nanejvýš pravděpodobné, že dlouhodobě probíhající trestní stíhání vedlo k žalobcovu rozhodnutí pro příští volební období do veřejných funkcí nekandidovat. Žalobce byl nezaměstnaný v době od 11/2014 do 9/2015. Vazbu nevykonával.

19. Porovnáním této věci s výše popsanými případy dospěl rovněž krajský soud k závěru, že částka 300.000 Kč je přiměřená újmě, kterou žalobce v důsledku neoprávněného trestního stíhání utrpěl. Nižší částku mu nebylo možno přiznat, neboť by to odporovalo obecně platnému požadavku na vydání spravedlivého rozhodnutí. Zproštění obžaloby nebylo důsledkem důkazní nouze, nýbrž selháním hodnotících funkcí orgánů činných v trestním řízení, kdy stát po dobu téměř 8 let vystavoval žalobce jako slušného a bezúhonného člověka nepříznivým důsledkům trestního stíhání pro chování, které nebylo trestným činem. Částka 300.000 Kč se proto jeví jako zcela přiměřená a srovnatelná s částkami, které byly přiznány žadatelům v obdobných případech dle § 31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. Žalovaná žalobci částku 150.000 Kč na náhradu nemajetkové újmy na jeho žádost již zaplatila. K úhradě proto zbývá částka 150.000 Kč.

20. Krajský soud s těmito závěry rozsudek okresního soudu podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil, a to včetně správného a náležitě odůvodněného výroku o náhradě nákladů prvostupňového řízení. Také na něj se v podrobnostech pro stručnost odkazuje.

21. Podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. je žalovaná povinna zaplatit žalobci k rukám jeho advokáta ve lhůtě 15 dnů od právní moci rozsudku na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 8 954 Kč. Žalovaná s odvoláním neuspěla, a je povinna zaplatit protistraně plnou náhradu jejích odvolacích nákladů. Ty sestávají z odměny advokáta za 1 úkon právní služby, a to za účast u odvolacího jednání, v sazbě 7 100 Kč podle § 9a odst. 2 písm. a) a § 7 bod 5. vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění vyhlášky č 258/2024 Sb., účinné od 1. 1. 2025, z paušální náhrady za stejný úkon v částce 300 Kč podle § 13 odst. 4 cit. vyhl. a z 21% DPH ze součtu obou těchto částek (7.400 Kč), která se rovná částce 1 554 Kč.