11 CO 187/2022

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Jany Palkovské a soudkyň JUDr. Evy Placzkové a JUDr. Zuzany Ihnátové ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa o částku 300.000 Kč s příslušenstvím k odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 5. 4. 2022, č. j. 8 C 262/2019-165

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované k rukám jejího advokáta ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 26.127 Kč.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud žalobu zamítl. Žalobci uložil povinnost zaplatit na náhradě nákladů prvostupňového řízení ve třídenní lhůtě od právní moci rozsudku žalované k rukám jejího advokáta částku 189.171,40 Kč a České republice na účet Okresního soudu v Novém Jičíně na svědečném částku 674 Kč.

2. Proti rozsudku v celém jeho rozsahu podal žalobce včasné odvolání, v němž vyjadřoval nesouhlas s jeho obsahem. V řízení tvrdil a prokazoval, že dne [datum] uzavřel jako věřitel se žalovanou – dlužnicí smlouvu o zápůjčce částky 300.000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit žalobci do konce roku 2017 Okresní soud dospěl k závěru, že žalovaná požádala žalobce telefonicky dne [datum] o zaslání peněz na účet společnosti [právnická osoba] do pokladny této společnosti, neboť ji o to požádal její manžel jako jednatel jmenované společnosti, která peníze potřebovala. Žalobce si měl vzít následně uvedenou částku zpět. Vyjmenovaná skutková zjištění okresní soud čerpal z nevěrohodných důkazů, konkrétně z výpovědí žalované a jejího manžela, zatímco žalobcovu výpověď hodnotil jako účelovou a nepravdivou. Soud byl při dokazování odkázán na výpovědi účastníků, které si vzájemně odporovaly a byly rovněž vnitřně rozporné. Provedené důkazy hodnotil v rozporu s ust. § 132 o. s. ř. jednostranně, a to v žalobcův neprospěch. Odvolatel rekapituloval obsah své účastnické výpovědi a zdůraznil, že v ní nesdělil doslovný text rozhovoru účastníků s přesným pořadím slov; uvedl, na čem se účastníci nakonec dohodli, a není podstatné, že si nevzpomíná, jak konkrétně v roce 2017 k jejich dohodě došlo. Pokud okresní soud nevysvětlil, jaká další skutková zjištění odporovala žalobcově výpovědi, je odůvodnění napadeného rozsudku nepřezkoumatelné. Výpověď žalované byla prý v souladu s výpovědí jejího manžela, svědkyně [příjmení] a svědka [příjmení]. Manžel žalované ovšem nebyl u jednání účastníků přítomen, navíc byl zainteresován na výsledku sporu; jeho výpověď nebyla podpořena výpověďmi ostatních svědků a obsahovala navíc protichůdná tvrzení. Důkazy, které mohly pravdivost manželovy výpovědi vyvrátit, okresní soud neprovedl. Věrohodnost svědeckých výpovědí okresní soud vůbec nehodnotil. Účet č. [bankovní účet] u [právnická osoba], na který byla zápůjčka vyplacena, měl být údajně účtem společnosti [právnická osoba] Žalovaná nevysvětlila, proč byl tedy stejný účet veden na jméno jejího manžela, nikoli společnosti. Výpověď svědka [příjmení] její tvrzení nepodpořila, neboť svědek o předmětném účtu nic konkrétního nesdělil. K listinám – výpisům z účetnictví společnosti [právnická osoba] předloženým žalovanou žalobce namítl, že jde o listiny padělané. Rovněž svědkyně [příjmení] nevypovídala pravdivě. [právnická osoba] se ocitla koncem roku 2018 v insolvenci. Manžel žalované jako jednatel a svědkyně [příjmení] jako účetní předali insolvenční správkyni účetnictví společnosti, mimo jiné za dobu od [datum] do [datum], kdy měla být částka 300.000 Kč na účet společnosti údajně zaplacena, avšak účet č. [bankovní účet] nebyl v účetnictví veden a částka 300.000 Kč zde není jako zápůjčka společnosti zaúčtována, což okresní soud odůvodnil tím, že účetnictví společnosti nebylo úplné. Svědkyně [příjmení] uvedla, že označený účet a částku 300.000 Kč do účetnictví zavedla ještě předtím, než účetnictví předala insolvenční správkyni. Zmíněné listiny svědkyně patrně založila do účetnictví dodatečně a potřebné důkazy ve prospěch žalované jako její kamarádka„ vyrobila“. Hodnocení důkazů provedené okresním soudem je proto vadné. Výpovědi žalované, jejího manžela a svědkyně [příjmení] nejsou věrohodné. S některými důkazy, konkrétně se sjetinou z účetnictví předloženou žalobcem a se záložní kopií účetnictví společnosti, se okresní soud nevypořádal; výpověď insolvenční správkyně podle žalobcova návrhu neprovedl. Do zprávy pro příjemce bezhotovostní platby 300.000 Kč žalobce uvedl jméno žalované, což nepřímo potvrzuje žalobní tvrzení o zápůjčce. Při řádném a nestranném hodnocení důkazů bylo nutno dospět k závěru, že nebylo prokázáno tvrzení žalované týkající se účtu č. [bankovní účet], který měl být podle její skutkové verze údajně pokladnou společnosti [právnická osoba], tedy účtem vedeným v účetnictví společnosti, na němž prý byla evidována zápůjčka od žalobce v částce 300.000 Kč. S touto argumentací se žalobce domáhal změny napadeného rozsudku tak, že soud jeho žalobě v celém rozsahu vyhoví.

3. Žalovaná ve vyjádření k odvolání navrhla napadený rozsudek jako věcně správný potvrdit. Podle ustálené judikatury je hodnocení důkazů - s ohledem na platnou procesní zásadu přímosti - vyhrazeno soudu, který provedl dokazování. V dané věci dospěl okresní soud k závěru, že žalobce nebyl schopen vysvětlit, co vyvolalo splatnost zápůjčky. Ve své účastnické výpovědi uvedl, že se žalovaná ptala, zda může půjčku vrátit do konce roku 2017, nicméně v jejím závěru na dotaz sdělil, že nedovede říci, kdo v rámci ústně sjednané půjčky navrhl splatnost do konce roku 2017. Jestliže okresní soud vyhodnotil citované žalobcovy výroky jako rozporné, nelze jeho úvaze nic vytknout. Skutková verze žalované, že částka 300.000 Kč byla poskytnuta jako zápůjčka společnosti [právnická osoba], byla podpořena výpověďmi svědků [příjmení], [příjmení] a [příjmení]. Svědek [příjmení] nebyl z podání svědecké výpovědi a priori vyloučen jen pro svůj blízký rodinný vztah k žalované. Jeho svědecká výpověď nevykazovala rozpory. Výsledek sporu se snažil prokazatelně ovlivnit žalobce, který měl svědku [titul] [jméno] [příjmení] před jeho výslechem připomenout„ správnou verzi“ běhu událostí a nabádat jej, aby vypovídal v naznačeném směru. Lze z toho usuzovat na ovlivňování svědka. Shodné výpovědi svědků [příjmení] a [příjmení], jež žalovaná ve svém vyjádření obsáhle reprodukovala, korespondovaly s její skutkovou verzí. Podle jejich výpovědi byla pokladna společnosti vedena na bankovním účtu, když tento koncept byl zaveden již v roce 2013 a fungoval po celou dobu podnikatelské činnosti společnosti, tedy až do roku 2018, kdy bylo zahájeno insolvenční řízení. Podle žalované lze vést pokladnu společnosti na bankovním účtu, byť je taková praxe spíše ojedinělá. Stěžejní pro rozhodnutí bylo zjištění, jak bylo s finančními prostředky vloženými na označený účet nakládáno. Svědek [příjmení] potvrdil, že v minulosti fungoval jako pokladna společnosti účet č. [bankovní účet] u [právnická osoba]; žalobce na něj běžně posílal platby označené jako„ zápůjčka“ a pod stejným označením si je také vyplácel, a to jako zaměstnanec a zmocněnec společnosti [právnická osoba] Povaha obou výše označených bankovních účtů byla shodná, což dokládají výpovědi svědků – [titul] [příjmení] a [titul] [příjmení] jako zákazníků společnosti. Peněžní prostředky na těchto účtech, které dosahovaly výše v řádech milionů Kč, patřily společnosti [právnická osoba], nikoli p. [příjmení] jako fyzické osobě. Nakládaly s nimi vedle žalobce a p. [příjmení] rovněž další třetí osoby. Dispozice s penězi na těchto účtech probíhaly výhradně v souvislosti s podnikatelskou činností jmenované společnosti, ačkoli účet byl veden na jméno jejího jednatele p. [příjmení]. Pokud by si žalovaná chtěla půjčit peníze od žalobce, sdělila by mu za tím účelem údaje o bankovním účtu, k němuž by měla přístup pouze ona či její manžel, nikoli další osoby. Označení platby 300.000 Kč žalobcem jako„ zápůjčka“ není právně významné. Správnost seznamu účtů společnosti předloženého žalovanou potvrdili rovněž svědci [příjmení], [příjmení] a [příjmení].

4. Krajský soud přezkoumal rozsudek okresního soudu a řízení jemu předcházející v celém rozsahu, postupem dle § 214 odst. 1 o. s. ř., se závěrem, že odvolání není důvodné.

5. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

6. Podle § 2393 odst. 1 o. z. neurčí-li smlouva, kdy má být zápůjčka vrácena, je splatnost závislá na vypovězení smlouvy. Není-li o výpovědi ujednáno nic jiného, je výpovědní doba šest týdnů.

7. Podle § 2393 odst. 2 o. z. nejsou-li ujednány úroky, může vydlužitel zápůjčku splatit i bez výpovědi.

8. Krajský soud souhlasil s právně významnými skutkovými zjištěními okresního soudu vyjmenovanými v odstavcích 3. - 8. odůvodnění napadeného rozsudku a pro stručnost na ně na tomto místě odkazuje. Okresním soudem vyjmenované skutečnosti plynou z provedených důkazů, případně ze shodných tvrzení účastníků.

9. Na podkladě okresním soudem zjištěných právně významných skutečností lze shrnout, jde-li o skutkový závěr: Žalobce neprokázal, že účastníci spolu sjednali ústní formou smlouvu o zápůjčce, dle které žalobce předal žalované na bankovní účet jejího manžela částku 300.000 Kč a žalovaná se zavázala stejnou částku žalobci vrátit do konce roku 2017. Žalobce rovněž neprokázal, že žalovaná získala částku 300.000 Kč do své dispozice.

10. Žalobce nebyl za těchto skutkových okolností k žalobě dle § 2390 a násl. o. z. aktivně legitimován. Žalobcův nárok nebylo možno podřadit ani pod ust. § 2991 o. z., o bezdůvodném obohacení, neboť nebylo prokázáno, že žalovaná předmětnou peněžní částku získala (a jedná se u ní o některou ze skutkových podstat bezdůvodného obohacení uvedených v § 2991 odst. 2 o. z.). Se žalobou proto neuspěl.

11. Krajský soud tedy neměl výhrady ke skutkovým a právním závěrům okresního soudu. Žalobce připustil, že jediným přímým důkazem k jeho tvrzení o zápůjčce sjednané se žalovanou ústně je jeho účastnická výpověď. Jde-li o jediný důkaz, který mohl ke svému (mezi účastníky spornému) tvrzení nabídnout, bylo nezbytné, aby žalobcova výpověď podporovala jeho žalobní verzi nade vší pochybnost. Zvýšené nároky lze v takovém případě klást rovněž na perfektní vylíčení rozhodujících skutečností. Žalobce je popsal spíše jen obecně („ žalobce se zavázal poskytnout žalované zápůjčku ve výši 300.000 Kč a žalovaná se zavázala zapůjčenou částku žalobci vrátit do konce roku 2017“). Ani takto kuse přednesenou skutkovou verzi, jde-li o sporné skutečnosti, žalobcova účastnická výpověď jednoznačně nepodpořila. Žalobce v ní totiž uvedl, že se jen domníval („ měl za to“), že jde o soukromou zápůjčku pro žalovanou, a nezajímal se o to, na jaký účet má peníze poslat. V závěru své výpovědi podané u jednání dne 27. 4. 2021 připustil, že již nedokáže říci, který z účastníků navrhl splatnost vrácení zápůjčky do konce roku 2017. Žalovaná svou zápůjčku od žalobce popírala; žalobce přitom nepřednesl konkrétní tvrzení, z nichž by bylo zřejmé, že se účastníci dohodli na zápůjčce ve prospěch žalované, tj. na tom, že žalobce předá částku 300.000 Kč žalované a žalovaná stejnou částku, vloženou dle dohody účastníků na účet třetí osoby, žalobci (do určité doby) vrátí. Nelze proto bez dalšího dovodit, že částka 300.000 Kč poukázaná na účet vedený na jméno„ [jméno] [příjmení]“ byla určena pro žalovanou, tedy že bankovní účet třetí osoby byl pouze místem plnění zápůjčky dle dohody účastníků. Na uvedených závěrech nic nemění zjištění, že způsob hospodaření společnosti [právnická osoba], resp. způsob jejích bezhotovostních peněžních operací na jednotlivých bankovních účtech byly zřejmě značně netransparentní; společnost prokazatelně vedla více účtů, ačkoli pro účely insolvenčního řízení byly insolvenční správkyni zpřístupněny pouze některé z nich. Žalobce se na těchto finančních transakcích společnosti aktivně podílel jako osoba zplnomocněna k jednání za společnost, a měl tedy zajištěn přístup k informacím týkajícím se jejího účetnictví. Pokud za těchto okolností poskytl – dle vlastních tvrzení – soukromou zápůjčku žalované s místem plnění na bankovní účet třetí osoby, aniž si nechal o předání peněz a o právním titulu plnění vystavit písemné potvrzení, případně aniž trval na písemné formě smlouvy o zápůjčce, musí nyní tím spíše snést nepříznivé důsledky spojené s důkazní nouzí, kterou minimálně spoluzavinil. Je to žalobce, kdo měl povinnost tvrdit a prokázat rozhodné skutečnosti, a tu nesplnil. Ostatní důkazy provedené okresním soudem nebyly pro věc natolik podstatné, aby krajský soud věnoval jejich hodnocení bližší pozornost.

12. S těmito závěry krajský soud rozsudek okresního soudu jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil, a to včetně obou správných a náležitě odůvodněných nákladových výroků, na jejichž odůvodnění rovněž odkazuje.

13. Podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. je žalobce povinen zaplatit žalované k rukám jejího advokáta ve třídenní lhůtě od právní moci tohoto rozsudku na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 26.127 Kč. Žalovaná uspěla rovněž v odvolacím řízení, a má nárok na náhradu účelně zaplacených nákladů. K těm náleží odměna advokáta za dva úkony právní služby v sazbě po 9.500 Kč, podle § 7 bod 6. vyhl. č. 177/1996 Sb. (za sepis vyjádření k odvolání a za účast u odvolacího jednání), paušální náhrada za stejné dva úkony po 300 Kč, tj. 600 Kč, podle § 13 odst. 4 cit. vyhl., cestovné v částce 1.392,62 Kč, náhrada za promeškaný čas za 6 započatých půlhodin po 100 Kč, tj. 600 Kč, podle § 14 odst. 1 písm. a) cit. vyhl., a 21% DPH ze součtu všech výše vyjmenovaných položek, tj. z částky 21.592,62 Kč, která se rovná částce 4.534,45 Kč. Náhrada za další jeden úkon právní služby a paušální náhrada za něj, konkrétně za konzultaci s klientkou, nebyly žalované přiznány. Okresní soud své skutkové a právní závěry, s nimiž žalovaná ostatně souhlasila, v odůvodnění napadeného rozsudku zevrubně vyložil. Advokát žalované byl tedy po skončení řízení před okresním soudem se skutkovou stránkou případu a právním náhledem na něj náležitě obeznámen. Zvolit odpovídající procesní postup při zastupování žalované v odvolacím řízení bylo především na jeho úvaze. Další porada s klientkou přesahující dobu jedné hodiny byla za popsané procesní situace neúčelným úkonem právní služby.