11 CO 20/2022

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Jany Palkovské a soudkyň JUDr. Zuzany Ihnátové a JUDr. Evy Placzkové ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení částky ve výši 59.020 Kč s příslušenstvím k odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Karviné - pobočka v Havířově, č. j. 130 C 198/2021-46 ze dne 15. 9. 2021

I. Rozsudek okresního soudu se v odstavci I. výroku mění takto: Žaloba na zaplacení částky 52.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 52.000 Kč za dobu od 29. 10. 2020 do zaplacení se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 18.903 Kč k rukám advokáta žalované do 3 dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 11.022 Kč k rukám advokáta žalované do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 52.000 Kč s ročním úrokem z prodlení ve výši 8,25 % z částky 52.000 Kč od 29. 10. 2020 do zaplacení (odstavec I. výroku), zamítl žalobu co do částky 7.020 Kč (odstavec II. výroku), uložil žalované povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 18.063 Kč (odstavec III. výroku).

2. Proti výrokům v odstavcích I. a III. podala včasné odvolání žalovaná. Namítala, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva, jejímž předmětem bylo přenechání vymezeného bytu k dočasnému užívání za úplatu k uspokojení bytových potřeb žalované. Obsahově tato smlouva zcela přesně naplňuje definici nájmu bytu. S ohledem na skutečnost, že do užívání byl žalobcem žalované přenechán byt, který již byl žalobci přenechán jiným pronajímatelem do užívání, aplikují se na předmětný vztah také speciální ustanovení o akcesorické povaze tohoto vztahu jako podnájemního vztahu, nicméně to nemění nic na skutečnosti, že se dle obsahu předmětného právního jednání jedná o smlouvu o nájmu bytu. Podnájem bytu je v rámci o. z. zařazen systémově pod zákonná ustanovení o nájmu bytu, zákonodárce samotný podnájem nijak blíže neupravil, byť se jedná o vztah užívací za účelem uspokojení bytové potřeby, v němž na jedné straně vystupuje slabší strana uživatele bytu, tedy právní vztah, který jinak zákonodárce považoval za nezbytné velmi podrobně v rámci o. z. upravit za účelem ochrany slabší strany. Opačným výkladem, tedy že se na podnájem bytu nevztahují ustanovení o nájmu bytu, bychom dospěli k závěru, že zákonodárce ponechal vědomě široký prostor pro obcházení zákona a rezignoval na ochranu slabší strany – uživatele bytu, když by bylo možno tuto zákonnou ochranu bydlení obcházet snadno ve formě podnájemních smluv za užití prostředníka, pokud bychom přijali takovýto absurdní a neudržitelný názor soudu prvního stupně. Z toho je zřejmé, že na podnájem bytu je potřeba beze zbytku aplikovat právní úpravu vztahující se k nájmu bytu. Tento závěr podporuje i rozhodnutí NS sp. zn. 26 Cdo 1524/2019. Ustanovení zákona č. 67/2013 Sb. je nutno vztáhnout rovněž na podnájemní vztahy, v opačném případě by docházelo k situaci, kdy podnájemce u podnájemního vztahu by neměl nárok na vyúčtování jím spotřebovaných služeb a zaplacených záloh. Žalovaná je přesvědčena, že rovněž žalobce byl povinen jí řádně a včas vyúčtovat poskytnuté služby v souladu se zákonem č. 67/2013 Sb., což nesplnil. Do dnešního dne nebylo žalované předloženo řádně vyúčtování služeb za období nájmu, když v souladu s uzavřenou smlouvou měly být žalobcem vyúčtovány následující služby: Dodávka plynu pro ÚT, vodné a stočné a dodávka TÚV, dodávka TUV. Výše uvedené vymezení služeb považuje žalovaná za značně nesrozumitelné, když není zřejmé, co je myšleno dodávkou TÚV, zda je v tomto myšleno také na ohřev vody, apod. Je zřejmé, že se smluvní strany dohodly, že žádným způsobem nebudou vyúčtovávány náklady na úklid. Jak sám žalobce uvádí v žalobě, bylo vyúčtování provedeno nesprávně, když tímto byly vyúčtovány rovněž náklady na elektrickou energii spotřebovanou ve společných částech domu, výtah a úklid společných prostor a tyto částky byly v rámci nedoplatků po žalované požadovány. Žalobce nárok o tyto nesprávně vyúčtované částky snížil v rámci žaloby. Dále pak vyúčtování neobsahuje konkrétní specifikaci účtovaného množství ohledně jednotlivých položek a jednotkové ceny. Výše popsané vady vyúčtování znamenají, že žalobcův nárok odvozený od těchto vadných vyúčtování se nikdy nestal splatným. Tím, zda je vyúčtování služeb řádné a uplatněný nárok důvodný, se soud zabývá bez ohledu na to, zda vyúčtování bylo reklamováno, neboť ani absence reklamace nemůže zhojit případné nesprávnosti ve vyúčtování. Doručil-li žalobce žalované vyúčtování, které nebylo řádné, dostal se do prodlení se svou povinností stanovenou v § 7 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb. Žalovaná navrhovala změnu napadeného rozsudku tak, že žaloba bude zcela zamítnuta.

3. Žalobce v podaném vyjádření navrhl potvrzení napadeného rozsudku. Dle jeho názoru se žalovaná ve svém odvolání snaží stírat rozdíly mezi nájemním vztahem a vztahem podnájemním, s tím, že by žalovaná měla požívat stejné ochrany jako nájemce. Odkázal na závěr uvedený v rozhodnutí NS sp. zn. 26 Cdo 1524/2019, ve kterém Nejvyšší soud uvedl, že je-li podnájemní vztah slabší než vztah nájemní, nemůže podnájemce požívat stejné ochrany jako nájemce, zvláštní úprava přezkumu výpovědi z nájmu prostor sloužících k podnikání se proto na podnájem nevztahuje. Dle žalobce soud prvního stupně ve svém rozhodnutí správně dovodil, že je nutné rozlišovat vztah podnájemní a nájemní a na podnájemní vztah není možné aplikovat ustanovení zákona 67/2013 Sb. Nájemce není možné označit za poskytovatele služeb ve smyslu citovaného zákona, jelikož absentuje v taxativním výčtu poskytovatelů služeb obsaženého v § 2 zákona a jeho osobu nelze sankcionovat a užít ustanovení o pokutě za pozdní doručování vyúčtování služeb. Je pravdou, že žalobce byl dle uzavřené podnájemní smlouvy povinen předložit žalované jako podnájemkyni vyúčtování služeb, nicméně s porušením této povinnosti není spojena jakákoliv sankce. Neobstojí námitka žalované, že vyúčtování nebylo provedeno řádně a nenastala jeho splatnost. Jedná se o nové tvrzení, které nebylo v rámci koncentrace řízení před soudem prvního stupně uvedeno, nedopadá na něj žádná ze zákonných výjimek koncentrace řízení a nemůže být k němu přihlédnuto. Nadto námitka není důvodná. Žalobce zaslal jednak souhrnnou rekapitulaci nedoplatků s uvedenými položkami jednotlivých médií, zaplacených záloh, vzniklých nákladů a souhrnného nedoplatku, současně k tomuto dokumentu přiložil podrobné vyúčtování služeb, které vůči jeho osobě realizovalo bytové družstvo jako poskytovatel těchto služeb. V předmětných dokumentech je možné najít detailní informace týkající se spotřeby jednotlivých médií daného bytu a nelze tak hovořit o jeho nesprávnosti či nesrozumitelnosti vyúčtování. Rozsudek považuje za správný a navrhuje jeho potvrzení.

4. Žalovaná doplnila, že odvolací soud by měl rozhodnout o dvou zásadních otázkách: 1) zda se na vyúčtování služeb u podnájmu vztahuje zákon č. 67/2013 Sb., dle kterého musí mít vyúčtování požadované náležitosti a teprve řádné vyúčtování způsobuje splatnost nedoplatku, 2) zda se na podnájemní vztah vztahuje § 13 citovaného zákona.

5. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí, včetně řízení předcházejícího jeho vydání, po zopakování níže uvedených listinných důkazů dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

6. Z obsahu žaloby se podává, že mezi žalobcem jako nájemcem předmětného bytu a žalovanou jako podnájemcem byla uzavřena smlouva o podnájmu předmětného bytu dne [datum]. V souladu se čl. IV. odst. 3 smlouvy o podnájmu byla žalovaná mimo jiné povinna hradit zálohy za služby uvedené v čl. IV. odst. 2 písm. g) dodávku plynu pro ÚT, h), i) vodné a stočné a dodávku TUV ve výši 2.000 Kč měsíčně vždy k 15. dni měsíce za příslušný kalendářní měsíc, za nějž je záloha hrazena. Žalobce provedl pro žalovanou vyúčtování skutečné spotřeby výše uvedených služeb, tj. vyúčtování uhrazených záloh, dodávky plynu pro ÚT, vodné a stočné a dodávku TUV za roky 2017 až 2019, provedeným vyúčtováním bylo zjištěno, že zálohy nepostačovaly ke krytí spotřeby a je za rok 2017 nedoplatek ve výši 20.180 Kč, za rok 2018 nedoplatek ve výši 14.341 Kč a za rok 2019 ve výši 20.681 Kč. Oproti předloženému vyúčtování se jedná o částky ponížené o nedoplatky na službách – elektřina společných prostor, výtahu a úklidu společných prostor. Provedené vyúčtování zaslal žalobce žalované přípisem ze dne 19. 10. 2020 poštou a e-mailem, který tentýž den žalovaná obdržela. Žalovaná odmítla účtované nedoplatky uhradit. Žalobce provedl na nedoplatku z titulu vyúčtování záloh za služby roku 2017 započtení zbylé výše složené peněžní jistoty dle smlouvy o podnájmu ve výši 3.202 Kč, takže došlo ke snížení nedoplatku za rok 2017 na částku 16.978 Kč. Protože částka nebyla zaplacena, obrátil se žalobce se svým nárokem na soud.

7. Spor se tak vede o nedoplatek za spotřebované energie a služby za léta 2017 až 2019, který nebyl pokryt žalovanou placenými zálohami na energie a služby. Žalobce je nájemcem předmětného bytu a žalovaná je jeho podnájemníkem. Okresní soud přiznal žalobci nárok na zaplacení nedoplatku za uvedené roky po žalované, přičemž její obranu spočívající v tom, že vyúčtování záloh za energie nebylo řádné a že jí mimo jiné v důsledku této skutečnosti vznikl nárok po žalobci požadovat smluvní pokutu ve výši 50 Kč za den prodlení, ve svém rozhodnutí nezohlednil z toho důvodu, že na podnájemní vztah, kterým byl vztah mezi žalobcem a žalovanou, nelze aplikovat právní úpravu podle zákona č. 67/2013 Sb.

8. Okresní soud provedl důkaz podnájemní smlouvou s dodatky 1. až 6. tak, jak se tato nachází na č. l. 16 až 21. Z uvedených listinných důkazů vzal za prokázáno, že žalovaná se zavázala platit měsíčně za užívání bytu částku 8.000 Kč měsíčně, splatnou vždy k 15. dni v měsíci, za který se nájemné platí. Dle čl. IV. v takto sjednaném„ nájemném“ byly zahrnuty náklady na tyto služby spojené s užíváním bytu – správa budovy zahrnující pravidelné revize a kontroly dle příslušných norem, údržba přístupových cest a úklid společných prostor domu, využívání strukturované kabeláže, společná televizní anténa a výtah. Dle čl. IV. bod 2. v nájemném nebyly zahrnuty náklady na tyto služby spojené s užíváním bytu – dodávka elektrické energie (předpis proveden na podnájemce), dodávka plynu pro ÚT, vodné a stočné a dodávka TUV a dodávka TUV. Bylo dohodnuto, že záloha za služby, které nejsou součástí nájmu (posledně 3 uvedené položky), se sjednává ve výši 2.000 Kč měsíčně a záloha za služby je splatná vždy k 15. dni měsíce, za který se záloha platí. Dále bylo dohodnuto, že zálohy za služby budou vyúčtovány vždy nejméně za období jednoho roku počínaje dnem platnosti smlouvy o nájmu, a to do 15 dnů od obdržení faktury za služby od dodavatelů, resp. doručení vyúčtování družstva, nejpozději však do 4 měsíců po uplynutí příslušného roku.

9. Odvolací soud zopakoval důkaz listinami – oboustranným vyúčtováním za léta 2017 až 2018 (č. l. 22 až 24). Z vyúčtování služeb za rok 2017 bylo zjištěno, že je zde vyúčtování tepla (ÚT) za období 1. 1. až 31. 12. 2017 – vyúčtování celkem 21.260 Kč, teplá užitková voda (TUV) stejné období - vyúčtování celkem 16.767 Kč, studená voda stejné období 6.153 Kč, elektřina společných prostor, výtah, úklid za stejné období - vyúčtování celkem 2.474 Kč, celkem 46.654 Kč. Na zálohách bylo zaplaceno 12 x 2.000 Kč rovná se 24.000 Kč, nedoplatek celkem 22.654 Kč vyúčtován 25. 6. 2018. Na druhé straně vyúčtování za rok 2017 je uvedeno, že vyúčtování provádí [bytové družstvo] [anonymizována dvě slova] ve vztahu k bytu [titul] [jméno] [příjmení], je uvedena velikost podlahové plochy, započitatelné plochy a celkové plochy bytu, uvedeno množství spotřebované studené vody (SV), spotřebované teplé vody (TUV), spotřeba tepla (ÚT). Vyúčtování záloh za rok 2017 je následující: studená voda náklady 6.153 Kč, spotřeba teplé vody náklady 16.767 Kč, spotřeba tepla náklady 21.260 Kč, spotřeba elektřiny 338 Kč, výtah 1.230 Kč, úklid 906 Kč (poslední 3 položky činí 2.474 Kč). Vyúčtování záloh je učiněno pro 3 osoby. Celkem je vyčíslen nedoplatek 17.518 Kč.

10. Z vyúčtování služeb za rok 2018 (č. l. 23) bylo zjištěno, že je provedeno [titul] [jméno] [příjmení] ve vztahu k žalované, za teplo za období od [datum] do [datum] vyúčtování celkem 16.187 Kč, za teplou užitkovou vodu 15.749 Kč, za studenou vodu 6.404 Kč, za osvětlení společných prostor, výtah a úklid 3.021 Kč, celkem 41.362 Kč, na zálohách zaplaceno 24.000 Kč, nedoplatek 17.362 Kč. Vyúčtováno dne 20. 6. 2019. Na druhé straně tohoto vyúčtování se nachází vyúčtování provedené [bytové družstvo] [anonymizována dvě slova] ve vztahu k [titul] [jméno] [příjmení] ohledně spotřeby v předmětném bytě. Náklady za vodu činí 6.404 Kč, spotřebu teplé vody 15.749 Kč, spotřebu tepla 16.187 Kč, spotřebu elektřiny 467 Kč, výtah 1.457 Kč a úklid společných prostor 1.097 Kč, celkem nedoplatek 12.225 Kč, vyúčtováno pro 3 osoby. Náklady za společnou elektřinu, výtah a úklid činí celkem 3.021 Kč.

11. Z vyúčtování služeb za rok 2019 (č. l. 24 spisu) ve vztahu žalobce vůči žalované bylo zjištěno, že za dodávku tepla činí vyúčtování celkem 16.112 Kč, teplé užitkové vody 21.435 Kč, studené vody 7.134 Kč, elektřina společných prostor, výtah a úklid 3.316 Kč, celkem 47.997 Kč, na zálohách zaplaceno 24.000 Kč, nedoplatek celkem 23.997 Kč vyúčtována 10. 6. 2020. Na druhé straně vyúčtování se nachází vyúčtování záloh za rok 2019 učiněné [bytové družstvo] [anonymizována dvě slova] ve vztahu k [titul] [jméno] [příjmení] za předmětný byt. Náklady na vodu činí 7.134 Kč, spotřeba teplé vody 21.435 Kč, spotřeba tepla 16.112 Kč, spotřeba společné elektrické energie 479 Kč, výtah 1.619 Kč a úklid společných prostor 1.218 Kč, tyto poslední 3 položky činí celkem 3.316 Kč. Vyúčtování je provedeno ve vztahu ke 3 osobám. K tomu sdělila žalovaná, že po dobu trvání podnájemního vztahu bydlela v předmětném ona a její dcera [jméno] [příjmení], narozená roku [rok].

12. Nájem bytu je v občanském zákoníku upraven v ust. § 2235 až 2273. Podnájem je pak upraven v ust. § 2274 až 2278. Dle § 2274 o. z. nájemce může dát třetí osobě do podnájmu část bytu, pokud v bytě sám trvale bydlí, i bez souhlasu pronajímatele. Dle § 2275 odst. 1 o. z. v případě, že nájemce v bytě sám trvale nebydlí, může dát třetí osobě do podnájmu byt nebo jeho část pouze se souhlasem pronajímatele. Dle odst. 2 žádost o udělení souhlasu k podnájmu i souhlas s podnájmem vyžadují písemnou formu. Nevyjádří-li se pronajímatel k žádosti ve lhůtě jednoho měsíce, považuje se souhlas za daný, to neplatí, pokud byl ujednán zákaz podnájmu. Dle § 2276 o. z. dá-li nájemce byt nebo jeho část do podnájmu třetí osobě v rozporu s ust. § 2274 a 2275, hrubě tím poruší svou povinnost. Dle § 2277 o. z. podnájem končí společně s nájmem.

13. Další povinnosti vážící se k podnajímateli a podnájemci v citovaných ustanoveních upraveny nejsou.

14. Nejvyšší soud v rozhodnutí sp. zn. 26 Cdo 1524/2019 ze dne 17. 3. 2020 (kategorie rozhodnutí A) dospěl k následujícímu závěru. V občanském zákoníku je podnájem upraven v pododdíle o obecných ustanoveních o nájmu (§ 2215, § 2216) a dále v pododdíle o zvláštních ustanoveních o nájmu bytu a nájmu domu (§ 2274 až § 2278). Jde o právní úpravu poměrně kusou, zabývající se zejména podmínkami, za nichž může nájemce dát předmět nájmu či jeho část do podnájmu, následky porušení těchto povinností pro nájemce (presumpce hrubého porušení povinnosti) a je zdůrazněna závislost podnájemního vztahu na vztahu nájemním. Z právní úpravy je zřejmé, že se na tradičním vnímání podnájmu nic nemění. Podstatou podnájmu, který bývá vymezován jako„ nájem nájemního práva“ je, že nájemce přenechává za úplatu pronajatou věc k užití třetí osobě a užívací právo jí může zřídit jen na dobu nájmu věci. Podnájemní vztah se tedy vyznačuje vůči nájemnímu vztahu akcesoritou, tzn. že je na nájemním (hlavním) vztahu závislý, a to co do svého vzniku, obsahu i trvání. Zanikne-li nájemní vztah, zanikne i vztah podnájemní, a to bez zřetele k tomu, z jakého důvodu k zániku nájemního vztahu došlo, a bez zřetele k tomu, co si ohledně skončení podnájmu sjednali nájemce a podnájemce. Pokud není upraveno jinak, řídí se podnájem subsidiárně úpravou užití věci, která je obsahu daného podnájmu nejbližší. Při její aplikaci je však třeba vždy vycházet z povahy podnájemního vztahu jako vztahu závislého na nájemním (hlavním) vztahu (co do svého vzniku, obsahu i trvání). Je-li podnájemní vztah slabší než vztah nájemní, nemůže podnájemce ani požívat stejné ochrany jako nájemce. Je-li tedy předmětem podnájmu prostor sloužící podnikání, pak kromě ustanovení § 2215 a § 2216 o. z. se na tento podnájem použijí zvláštní ustanovení o nájmu prostoru sloužícího podnikání (§ 2302 a násl. o. z.), ovšem jen přiměřeně s přihlédnutím ke specifikům podnájemního vztahu a jen v rozsahu, v němž nebudou práva a povinnosti účastníků podnájemního vztahu upravena podnájemní smlouvou. Dále dospěl Nejvyšší soud k závěru, že občanský zákoník neobsahuje zvláštní úpravu přezkumu oprávněnosti výpovědi z podnájmu prostoru sloužícího k podnikání. Ustanovení § 2314 o. z. dává tuto možnost jen stranám nájemního vztahu (neujednali-li si něco jiného), jde přitom o specifickou žalobu, definovanou v hmotněprávním předpise, při níž žalobce nemusí prokazovat naléhavý právní zájem ve smyslu § 80 o. s. ř. Smysl a účel úpravy ani povaha podnájemního vztahu nevyžaduje, aby se tento speciální institut a s tím spojené námitkové řízení vztahovalo i na podnájemní vztah. Není proto ani důvod pro použití souvisejícího ustanovení § 2313 o. z. Názor odvolacího soudu, že v dané věci je možno analogicky uplatňovat ustanovení § 2313, resp. § 2314 o. z. tak není správný.

15. Ze shora citovaného rozhodnutí je zřejmé, že se Nejvyšší soud zabýval otázkou vzájemného vztahu nájmu a podnájmu prostoru sloužícího k podnikání. Odvolací soud však má za to, že závěry uvedené v rozhodnutí sp. zn. 26 Cdo 1524/2019 lze vztáhnout i na předmětný spor. Jedná se zde o podnájem bytu a není důvod nepoužít analogicky zákon č. 67/2013 Sb. stejně tak na podnájemní vztah, jako se použije na vztah nájemní. Jinak totiž absentuje pravidlo o vyúčtování záloh za energie, kdy odvolací soud je toho názoru, že otázka vyúčtování dodávaných energií je pro podnájemce stejně významná, jako na nájemce bytu. Pokud tedy nájemce předmětného bytu v pozici podnajímatele zajištoval po dobu podnájmu nezbytné služby pro podnájemkyni, není důvod, aby vyúčtování těchto služeb nebylo provedeno ve smyslu zákona č. 67/2013 Sb. V podnájemní smlouvě se účastníci dohodli, že s užíváním bytu jsou spojeny služby – dodávka tepla, dodávka teplé užitkové vody, dodávka studené vody včetně stočného. Ostatní nezbytné služby (elektrická energie společných prostor, výtah a úklid) byly zahrnuty v platbách za podnájemné a dle dohody mezi účastníky neměly být vyúčtovány.

16. Jak bylo zjištěno z vyúčtování za rok 2017 až 2019, [bytové družstvo] [anonymizována dvě slova] vždy vyúčtovalo žalobci zálohy za dodávku a odvod vody, teplé užitkové vody, spotřebu tepla, spotřebu společné elektrické energie, výtah a úklid, to vše pro 3 osoby. Žalobce poté (ať již sám, či prostřednictvím třetí osoby) provedl vyúčtování ve vztahu k žalované, které jí posléze za všechny 3 roky najednou zaslal e-mailem, taktéž v písemné podobě. Účtoval za spotřebu studené vody, spotřebu teplé užitkové vody a dodávku tepla, dále pak účtoval za poskytnuté služby – elektřina společných prostor, výtah a úklid. Jak je zřejmé z částek uvedených [bytové družstvo] [anonymizována dvě slova] a částek uvedených ve vyúčtování učiněného ve vztahu k žalované, vždy se jednalo o vyúčtování ve vztahu ke 3 osobám. Z vyúčtování provedeného žalobcem žalované plyne, že jí byly účtovány také ty služby, které dle dohody měly být obsaženy v nájemném, a to elektřina společných prostor, výtah a úklid společných prostor.

17. Jak již bylo řečeno shora, také na vztah podnajímatele a podnájemce lze analogicky vztáhnout § 7 zákona č. 67/2013 Sb. Dle tohoto ustanovení, není-li jiným právním předpisem stanoveno jinak, skutečnou výši nákladů a záloh za jednotlivé služby vyúčtuje poskytovatel služeb příjemci služeb vždy za zúčtovací období a vyúčtování doručí příjemci služeb nejpozději do 4 měsíců od skončení zúčtovacího období. Poskytovatel služeb musí ve vyúčtování uvést skutečnou výši nákladů za služby v členění podle poskytovaných služeb se všemi potřebnými náležitostmi, včetně uvedení celkové výše přijatých měsíčních záloh za služby tak, aby výše případných rozdílů ve vyúčtování byla zřejmá a kontrolovatelná z hlediska způsobu pravidel sjednaných pro rozúčtování.

18. Soudní praxe se již v minulosti ustálila v názoru, že podmínkou splatnosti nedoplatku za služby je skutečnost, že vyúčtování bylo řádně provedeno a nájemce s ním byl seznámen. Splatnost nedoplatku může nastat jedině na základě řádného vyúčtování. Odvolací soud z níže uvedených důvodů pomíjí otázku, že vyúčtování nebylo rozhodně zasláno včas, neboť k vyúčtování za všechna 3 uvedená léta bylo zasláno až v říjnu 2020. Nicméně dle názoru odvolacího soudu toto vyúčtování není řádné, neboť je v něm požadována i úhrada za položky, na které žalobce neměl dle podnájemní smlouvy nárok, a to spotřebu elektřiny ve společných prostorách, výtah a úklid. Všechny 3 posledně zmíněné položky žalované vyúčtoval a tato skutečnost činí vyúčtování nesprávným. Na tom nemění nic ani to, že v podané žalobě částky za uvedené položky odečetl a nepožadoval je. Ve vyúčtování však tyto částky obsaženy byly a navíc nelze odhlédnout, že vyúčtování bylo provedeno, jakoby v bytě bydlely a služby spotřebovávaly 3 osoby, ačkoliv v bytě bydlely pouze osoby 2, žalovaná a její dcera. Dle odvolacího soudu tak vyúčtování, na jehož základě se žalobce domáhá žalované částky, nebylo správné, nemohlo proto způsobit splatnost nedoplatku, takže žalobce se svou žalobou nemůže být úspěšným.

19. K žalobcově námitce, že s ohledem na koncentraci řízení a neúplnou apelaci nelze v odvolacím řízení k námitce nesprávnosti vyúčtování přihlédnout, uvádí odvolací soud, že uvedené vyúčtování měl k dispozici již okresní soud, který jimi provedl dokazování, přičemž ke správnosti vyúčtování musí soud přihlédnout ze své povinnosti.

20. Odvolací soud s ohledem na svůj závěr, že vyúčtování dosud není řádné, takže dlužná částka není splatná, se již dále nezabýval problematikou započtení, které žalovaná učinila, když vůči žalobci uplatnila pokutu za prodlení ve smyslu § 13 zákona č. 67/2013 Sb.

21. S ohledem na shora uvedené závěry bylo napadené rozhodnutí v odstavci I. výroku změněno tak, že žaloba byla zamítnuta.

22. V souladu s § 224 odst. 2 o. s. ř. odvolací soud rozhodl nově o náhradě nákladů řízení. Žalovaná jako procesně úspěšná účastnice má v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení účelně vynaložených před soudem prvního stupně. Žalovaná byla v řízení zastoupena advokátem, kdy odměna za 1 úkon právní služby z částky celkem 59.020 Kč dle § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb. činí 3.500 Kč Odvolací soud přiznal advokátu odměnu za 4 úkony právní služby dle § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) citované vyhlášky (převzetí a příprava zastoupení, podání odporu, podání vyjádření ze dne 16. 6. 2021 a účast u jednání dne 15. 9. 2021), 4 x 3.500 Kč rovná se 14.000 Kč. Paušální náhrada výdajů za 4 úkony právní služby dle § 13 odst. 4 citované vyhlášky činí 4 x 300 Kč rovná se 1.200 Kč. Náhrada cestovních výdajů advokáta za cestu z jeho sídla v [obec] [obec] do [obec] a zpět činí celkem 223 Kč (34 km x 7,7 l /100 km x 20,80 Kč za 1 l benzinu Natural 95 x 0,01 rovná se 73 Kč; 4,40 Kč/km x 34 km rovná se 150 Kč; celkem 223 Kč). Náhrada cestovného dle § 14 citované vyhlášky 2 x 100 Kč rovná se 200 Kč. Částka 15.623 Kč se zvyšuje o 21 % daně z přidané hodnoty na částku 18.903 Kč.

23. V odvolacím řízení procesně úspěšná žalovaná má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. Počítáno z částky 52.000 Kč činí odměna zastupujícího advokáta 3.180 Kč, odvolací soud přiznal odměnu za 2 úkony právní služby, sepis odvolání a účast u jednání před odvolacím soudem rovná se 6.360 Kč. Paušální náhrada výdajů 2 x 300 Kč rovná se 600 Kč. Částka 6.960 Kč se zvyšuje o 21 % daně z přidané hodnoty na částku 8.422 Kč. Spolu se zaplaceným soudním poplatkem ve výši 2.600 Kč činí účelně vynaložené náklady žalované v odvolacím řízení 11.022 Kč. Procesně neúspěšný žalobce je povinen výše uvedené náklady žalované nahradit, platební místo bylo stanoveno v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. a lhůta k plnění v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. Odvolací soud neshledal důvody pro aplikaci § 150 o. s. ř.