11 Co 20/2025

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Jany Palkovské a soudkyň JUDr. Evy Placzkové a JUDr. Zuzany Ihnátové ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o částku 142.389 Kč s příslušenstvím k odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 16. 10. 2024, č. j. 27 C 321/2023-44

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni k rukám jejího advokáta na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 17.593 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 142.389 Kč s úroky z prodlení ve výši 11,75 % z částky 15.821 Kč od 16. 4. 2022 do zaplacení, 11,75 % z částky 15.821 Kč od 16. 5. 2022 do zaplacení a 15 % z částky 110.747 Kč od 2. 5. 2023 do zaplacení ve třídenní lhůtě od právní moci rozsudku. Dále žalovanou zavázal zaplatit žalobkyni k rukám jejího advokáta ve stejné lhůtě na náhradě nákladů prvostupňového řízení částku 66.002 Kč.

2. Proti rozsudku v celém jeho rozsahu podala žalovaná včasné odvolání. Reprodukovala v něm skutkové a právní závěry okresního soudu, s nimiž polemizovala. Vozidlo , typ, užívali v rozhodné době žalovaná a , jméno FO, . Jmenovaný tak činil jako jednatel žalobkyně. Pokud vozidlo použil ve vymezeném období alespoň v jednom případě jednatel jako statutární zástupce žalobkyně, nemohlo dojít k zadržování vozidla žalovanou. Užívala totiž vozidlo jako partnerka , jméno FO, v režimu bezúplatné společenské úsluhy dle § 2055 odst. 2 o. z. Podle § 2997 odst. 1 věta druhá o. z. ostatně právo na vrácení plnění nemá ten, kdo jiného obohatil s vědomím, že k tomu není povinen. , jméno FO, předmětné vozidlo žalované předal k užívání v rámci jejich partnerského soužití a věděl, že takovou povinnost nemá. Žalovaná brojila rovněž proti výši přisouzené částky, s odůvodněním, že se minimálně v rozsahu 21% DPH nemohla bezdůvodně obohatit. Okresní soud pochybil, když nepřihlédl k žalovanou tvrzeným skutečnostem, skutkový stav zjistil neúplně a na základě provedených důkazů dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním. Jeho rozhodnutí spočívá na vadném právním posouzení věci. S těmito argumenty se žalovaná domáhala změny napadeného rozsudku tak, že soud žalobu v celém rozsahu zamítne.

3. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání navrhla rozsudek okresního soudu jako věcně správný potvrdit. Rozsáhlým dokazováním bylo zjištěno, že účastníci spolu uzavřeli podnájemní smlouvu, dle které se žalovaná zavázala platit žalobkyni sjednané „nájemné“. Tím byla vyvrácena obrana žalované, že vozidlo jí bylo svěřeno k bezplatnému užívání z titulu společenské úsluhy. , jméno FO, nebyl účastníkem smlouvy o podnájmu vozidla. Jestliže mu žalovaná vozidlo předala, nezanikla tím její povinnost věc vrátit po skončení smluvního vztahu žalobkyni. Okresní soud aplikoval ust. § 2999 odst. 2 o. z. přiléhavě. Důvod ke snížení přisouzené částky (o částku odpovídající DPH z původně sjednaného nájemného) tu nebyl. Úplata za užívání vozidla žalovanou byla sjednána smluvně v rozsahu částky 15.821 Kč měsíčně. Okresní soud tedy ve svých skutkových a právních závěrech nepochybil. Okolnost, že vozidlo užíval občas , jméno FO, , není právně významná.

4. Krajský soud přezkoumal rozsudek okresního soudu a řízení jemu předcházející v celém rozsahu, postupem dle § 214 odst. 1 o. s. ř., se závěrem, že odvolání není důvodné.

5. Podle § 2201 o. z. nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.

6. Podle § 2215 odst. 1 o. z. souhlasí-li pronajímatel, může nájemce zřídit třetí osobě k věci užívací právo; byla-li nájemní smlouva uzavřena v písemné formě, vyžaduje i souhlas pronajímatele písemnou formu.

7. Podle § 2215 odst. 3 věta první před středníkem o. z. užívací právo lze třetí osobě zřídit jen na dobu nájmu věci.

8. Podle § 2217 odst. 1 o. z., za jeho analogického použití (dle § 10 odst. 1 o. z.), nájemné se platí v ujednané výši, a není-li ujednána, platí se ve výši obvyklé v době uzavření nájemní smlouvy s přihlédnutím k nájemnému za nájem obdobných věcí za obdobných podmínek.

9. Podle § 3 odst. 2 o. z. soukromé právo spočívá zejména na zásadách, žed) daný slib zavazuje a smlouvy mají být plněny.

10. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

11. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

12. Podle § 2999 odst. 1 věta první o. z. není-li vydání předmětu bezdůvodného obohacení dobře možné, má ochuzený právo na peněžitou náhradu ve výši obvyklé ceny.

13. Podle § 2999 odst. 2 o. z. plnil-li ochuzený za úplatu, poskytne se náhrada ve výši této úplaty; to neplatí, zakládá-li výše úplaty důvod neplatnosti smlouvy nebo důvod pro zrušení závazku, anebo byla-li výše úplaty takovým důvodem podstatně ovlivněna.

14. Krajský soud souhlasil se všemi právně významnými skutkovými zjištěními okresního soudu vyjmenovanými v odstavcích 4. – 11. odůvodnění napadeného rozsudku a s jeho závěrem o skutkovém stavu (odst. 14. odůvodnění). Tam vyjmenované skutečnosti byly zjištěny z provedených důkazů, případně ze shodných tvrzení účastníků, a krajský soud nenašel důvod na závěrech o nich cokoli měnit.

15. Okresnímu soudu je třeba vytknout pouze tolik, že obsah Smlouvy o podnájmu movité věci ze dne , datum, nevyhodnotil podle pravidel uvedených v ust. § 556 a násl. o. z. Každý z účastníků přitom smlouvu interpretoval odlišně, jde-li o to, zda její účastníci byli smlouvou vázáni bezpodmínečně. Nelze totiž přehlédnout závěry již ustálené judikatury NS ČR vážící se k citovaným interpretačním ustanovením o. z., kupř. rozhodnutí ze dne 27. 10. 2020, sp. zn. 32 Cdo 1150/2019: „Základní pravidlo výkladu adresovaných právních jednání formuluje ustanovení § 556 odst. 1 věty první o. z. Soud nejprve zkoumá, jaká byla skutečná vůle (úmysl) jednajícího, a to při zohlednění všech v úvahu přicházejících (zjištěných) okolností. Ochrana dobré víry adresáta právního jednání, akcentovaná v § 556 odst. 1 větě první o. z., pak vyžaduje, aby soud právní jednání vyložil jen podle takového úmyslu jednajícího, který byl anebo musel být adresátovi znám. Při zjišťování úmyslu jednajícího tudíž soud přihlíží toliko k těm okolnostem, které mohl vnímat i adresát právního jednání. Jinými slovy, pro výklad právního jednání je určující skutečná vůle (úmysl) jednajícího, která byla anebo musela být známa adresátovi, již je třeba upřednostnit před jejím vnějším projevem, např. objektivním významem užitých slov. Teprve tehdy, nelze-li zjistit skutečnou vůli (úmysl) jednajícího, postupuje soud podle pravidla vyjádřeného v § 556 odst. 1 větě druhé o. z. Řečené platí jak pro vícestranná, tak i pro jednostranná adresovaná právní jednání…Základním hlediskem pro výklad právního jednání podle právní úpravy účinné od 1. 1. 2014 je u vícestranných jednání společný úmysl jednajících stran“. K obsahově stejným závěrům dospěl NS ČR např. ve věcech sp. zn. 29 Cdo 61/2017, 33 Cdo 3371/2020 a 33 Cdo 1767/2019. Rovněž podle komentáře Občanského zákoníku, svazek III, nakladatelství C. H. Beck, k cit. ust. výkladu podléhá zásadně každé právní jednání, bez ohledu na to, zda se navenek jeví jako jednoznačné (jasné). Je tomu tak již proto, že sám závěr o jednoznačnosti (jasnosti) určitého právního jednání je výsledkem jeho výkladu.

16. Za účelem provedení výkladu obsahu Smlouvy o podnájmu movité věci krajský soud vedl účastníky k doplnění dosud chybějících skutkových tvrzení podřaditelných pod ust. § 556 a násl. o. z. Žalovaná při doplnění své skutkové verze v naznačeném rozsahu uvedla: , jméno FO, měl zájem o nové vozidlo značky , typ, . Současně se hledalo využití pro vozidlo zn. , typ, , které jmenovaný do té doby užíval. Protože o ně nikdo jiný neprojevil zájem, mohla si je pronajmout žalovaná. U pojišťovny , název, tehdy probíhala akce, v níž pojišťovna přispívala svým pracovníkům na náklady spojené s dopravou. Za těchto okolností žalovaná podepsala Smlouvu o podnájmu movité věci ze dne , datum, , s tím, že její doprava bude spolufinancována z akce pojišťovny. , jméno FO, jako tehdejší jednatel žalobkyně o jejím úmyslu týkajícím se smlouvy o podnájmu určitě věděl. Z plánované akce později sešlo. Žalovaná měla za to, že za těchto okolností nebyla Smlouva o podnájmu označeného vozidla aktivována. K problémům začalo docházet teprve po ukončení činnosti , jméno FO, u žalobkyně.

17. Poté byla žalovaná krajským soudem vyzvána, aby vysvětlila rozpor ve svých tvrzeních: Prvně uvedla, že ona a , jméno FO, užívali vozidlo bezplatně, a vedle toho tvrdila, že , jméno FO, jako jednatel žalobkyně hodlal uspořádat vztahy tak, aby se „nějak vyřešila situace se splácením vozidla pronajatého dle leasingové smlouvy“. Byl to prý nástroj, jak vylepšit finanční situaci firmy disponující více vozidly. Žalovaná zmíněný rozpor ve svých tvrzeních srozumitelně nevysvětlila. Uvedla pouze tolik, že když pojišťovna , název, nerealizovala zmíněnou finanční podporu pro své zaměstnance, žalovaná předpokládala, že se smlouva o podnájmu vozidla , typ, nebude aktivovat.

18. Žalobkyně na uvedená doplňující skutková tvrzení žalované reagovala tvrzením, že žalovaná se žalobkyní o údajné akci pojišťovny , název, nejednala. , jméno FO, byl jednatelem, nikoli společníkem žalobkyně. Za žalobkyni měli v rozhodném období jednat oba jednatelé společně.

19. Z doplňujících tvrzení žalované plyne, že před uzavřením Smlouvy o podnájmu vozidla a v průběhu kontraktačního procesu vycházela žalovaná z příslibu pojišťovny , název, o finančním zvýhodnění poskytnutém touto pojišťovnou jejím pracovníkům na náklady spojené s dopravou. Po zjištění, že tento příslib nebude splněn, předpokládala, že se smlouva o podnájmu vozidla se žalobkyní nebude realizovat, tedy že její účinky nenastanou. K výzvě krajského soudu, aby uvedla tvrzení o tom, že tento její úmysl (respektovat smlouvu pouze za předpokladu, že jí bude poskytnuto finanční zvýhodnění třetí osobou na náklady spojené s dopravou) byl druhé straně znám, případně že o něm druhá strana musela vědět, žalovaná právně významná skutková tvrzení nepřednesla. Tvrzení, že o jejím úmyslu věděl její partner a současně tehdejší jednatel žalobkyně , jméno FO, , není právně významné. Podle úplného výpisu z obchodního rejstříku žalobkyně pořízeného prostřednictvím internetu dne 5. 10. 2023 (č. l. 12) byli jednateli společnosti v době od 28. 5. 2020 do 21. 12. 2022 , tituly před jménem, , jméno FO, a , jméno FO, ; v době od 28. 5. 2020 do 30. 3. 2023 zastupovali společnost vždy alespoň dva jednatelé společně. Pokud tedy žalovaná neinformovala oba tehdejší jednatele společnosti o svém úmyslu ukončit de facto smluvní vztah při nesplnění jejího očekávání, že jí třetí osoba finančně přispěje na dopravu, nelze k jejímu úmyslu přihlédnout. Ze stejného důvodu nelze použít ust. § 2997 odst. 1 věta druhá o. z. ve prospěch žalované. Žalovaná neobjasnila, proč by měly být účinky Smlouvy o podnájmu movité věci vázány na podmínku získání finančního zvýhodnění podnájemce třetí osobou, když text smlouvy takovou podmínku nastoupení účinků smlouvy (případně jejich pominutí) nestanovil. Okresní soud tedy vyložil obsah smlouvy správně dle jejího textu a s přihlédnutím k okolnostem, které právnímu jednání předcházely, jak byly dokazováním zjištěny.

20. Účastníci spolu uzavřeli dne , datum, písemnou formou smlouvu o podnájmu osobního motorového vozidla zn. , typ, , reg. zn. , SPZ, podle § 2215 odst. 1 o. z., podle které žalobkyně jako nájemce předala žalované – podnájemci k dočasnému užívání ode dne 1. 4. 2022 označené vozidlo a žalovaná se zavázala platit za jeho užívání k 15. dni v měsíci částku 15.821 Kč (včetně 21% DPH). Podnájemní smlouva zanikla ke dni , datum, nezaplacením nájemného za měsíc 4/2022. Podle smlouvy vznikla žalované povinnost zaplatit za podnájem vozidla za 2 měsíce (duben a květen 2022) 15.821 Kč měsíčně, tj. částku 31.642 Kč, podle § 2217 odst. 1 a § 3 odst. 2 písm. d) o. z. Po ukončení smluvního vztahu žalovaná žalobkyni vozidlo nevrátila, jak byla povinna, a užívala je minimálně do 31. 12. 2022. Za dobu od 1. 6. 2022 do 31. 12. 2022 tak činila bez právního důvodu, ve smyslu § 2991 odst. 2 o. z. Tím se na úkor žalobkyně bez spravedlivého důvodu obohatila, neboť za užívání věci po stejnou dobu žalobkyni nic nezaplatila, a je povinna jí bezdůvodné obohacení podle § 2999 odst. 1 vydat. Podle § 2999 odst. 2 věta první před stř. o. z. je povinna zaplatit žalobkyni za 7 měsíců částku 15.821 Kč měsíčně, tj. částku 110.747 Kč. Vznikla jí tedy povinnost zaplatit žalobkyni souhrnně částku 142.389 Kč.

21. Zjištění, že vozidlo užíval v uvedeném období rovněž , jméno FO, , není právně významné. Povinnost vrátit vozidlo po skončení smluvního vztahu porušila žalovaná, a je proto povinna zaplatit žalobkyni částku odpovídající bezdůvodnému obohacení za následující období, po které měla vozidlo ve své dispozici bez právního důvodu.

22. Okresní soud své právní úvahy jasně a srozumitelně vyložil. Krajský soud ani k nim neměl výhrady. Byly přijaty na podkladě všech zjištěných skutečností a s použitím výše citovaných hmotně-právních ustanovení. Žalobkyni vzniklo kromě nároku na zaplacení jistiny v částce 142.389 Kč rovněž právo na zaplacení úroků z prodlení z jednotlivých dlužných částek, jak byly v meritorním výroku napadeného rozsudku specifikovány, s odůvodněním v odstavci 31., na něž se pro stručnost rovněž odkazuje.

23. Krajský soud s těmito závěry rozsudek okresního soudu podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil, a to včetně správného a náležitě odůvodněného nákladového výroku.

24. Podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. je procesně neúspěšná žalovaná povinna zaplatit žalobkyni k rukám jejího advokáta na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 17.593 Kč ve třídenní lhůtě od právní moci tohoto rozsudku. K účelně zaplaceným odvolacím nákladům žalobkyně náleží odměna advokáta za dva úkony právní služby po 6.820 Kč, tj. 13.640 Kč (podle § 7 bod 5. a § 8 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., za sepis vyjádření k odvolání a za účast u odvolacího jednání), paušální náhrada za stejné dva úkony po 450 Kč, tj. 900 Kč, podle § 13 odst. 4 cit. vyhl., ve znění vyhl. č. 258/2024 Sb., účinném od 1. 1. 2025, a 21% DPH ze součtu obou uvedených položek, tj. z částky 14.540 Kč, která se rovná částce 3.053 Kč.