Krajský soud v Ostravě · Rozsudek

11 CO 213/2022

č. j. 11 CO 213/2022-471

V PLATNOSTI

Rozhodnuto 2023-02-10 · POTVRZENI,ZMENA · ECLI:CZ:KSOS:2023:11.Co.213.2022.1

Citované zákony (13)

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Jany Palkovské a soudkyň JUDr. Zuzany Ihnátové a JUDr. Evy Placzkové ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátkou titul jméno příjmení sídlem adresa za účasti vedlejšího účastníka: osobní údaje vedlejšího účastníka o zaplacení částky 2.257.700 Kč k odvolání žalobce a vedlejšího účastníka proti rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku č. j. 41 C 68/2016-408 ze dne 28. 4. 2022

I. Rozsudek okresního soudu se v odstavci I. výroku ohledně zaplacení částky 342.000 Kč potvrzuje.

II. Rozsudek okresního soudu se v odstavci I. výroku ohledně zaplacení částky 171.000 Kč mění tak, že se v tomto rozsahu žaloba zamítá.

III. Rozsudek okresního soudu se v odstavci II. výroku potvrzuje.

IV. Žaloba o zaplacení zákonných úroků z prodlení z dlužné částky za dobu od 1. 4. 2016 do zaplacení se zamítá.

V. Žalovaná a vedlejší účastník jsou povinni zaplatit žalobci společně a nerozdílně náhradu nákladů řízení ve výši 68.766 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám žalobcova advokáta.

VI. Žalovaná a vedlejší účastník jsou povinni zaplatit státu společně a nerozdílně náhradu nákladů řízení ve výši 68.857,50 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku na účet Okresního soudu ve Frýdku-Místku.

VII. Žalovaná a vedlejší účastník jsou povinni zaplatit žalobci společně a nerozdílně náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 8.142 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám žalobcova advokáta.

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 513.000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (odstavec I. výroku), žalobu zamítl v rozsahu částky 318.600 Kč (odstavec II. výroku), rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky a ve vztahu ke státu (odstavec III. a IV. výroku).

2. Proti výroku v odstavci I. podal včasné odvolání vedlejší účastník na straně žalované – [právnická osoba] (dále jen pojišťovna). Namítala, že soudem nebylo rozhodnuto správně ohledně části přiznaného odškodnění, a to z toho důvodu, že se jedná u žalobce převážně o následky obecného onemocnění a jeho obecný zdravotní stav (obezita, která zde byla v jisté formě i před úrazem), který nemá příčinnou souvislost se zraněním po dopravní nehodě. Některá z omezení vznikla u žalobce až po podání žaloby, jak je uvedeno ve znaleckém posudku FN [obec] – omezení pohyblivosti kyčelního kloubu vlevo středního stupně a omezení pohyblivosti kolenního kloubu vlevo lehkého stupně, kdy zejména artróza je obecným onemocněním a vzniklým i v souvislosti s výraznou nadváhou žalobce, která zde byla již před úrazem. K dalšímu zhoršení ztížení společenského uplatnění došlo v červenci 2018 – vznik bolestivosti v nosných kloubech při zátěži, ustálení celkového zdravotního stavu žalobce natolik, aby bylo patrné, zda a v jakém rozsahu ke zhoršení ztížení jeho uplatnění došlo, tedy aby bylo možné objektivně provést jeho hodnocení, se kryje s provedením posudku znaleckého ústavu FN [obec] [číslo] [anonymizováno] [rok] [číslo], tedy [datum]. Je tedy zcela nesporné, že žaloba byla podána předčasně a v době podání žaloby zde omezení, která uváděl žalobce a pro které byl původní rozsudek i zrušen, nebyla. V rozsudku se uvádí, že k ustálení zdravotního stavu došlo až v říjnu 2018, tedy až po podání žaloby, což znamená, že v roce 2016, kdy byla žaloba podána, tento nárok vůbec nebyl. Žaloba a úkony provedené před rokem 2018 vzhledem k následkům, které vznikly, následně nebyly vůbec důvodné, což by mělo být zohledněno při přiznávání nákladů řízení. Navíc, co se týče těchto nákladů a odškodnění, nebyla vůbec podána předžalobní upomínka. Stejně tak byla správná obrana pojišťovny při podání žaloby a byly by, co se týče tohoto nároku, stoprocentně úspěšní, když nároky v době podání žaloby nebyly dospělé k tomu, aby je mohl žalobce vůbec žalobou uplatnit. Maximálním adekvátním odškodněním by byla částka 342.000 Kč dle bodu 41. rozsudku a tato je již jedenkrát navyšována. Nedošlo vůbec k mimořádné okolnosti pro další navýšení, když žalobce zůstal pracovat i nadále u stejného zaměstnavatele a omezení, která má, jsou vesměs z důvodu obecného onemocnění. Uváděné důvody navýšení jsou zahrnuty v běžném odškodnění, které bylo dokonce již jednou navýšeno dle § 6 dříve platné vyhlášky. Tento případ není případem hodným zvláštního zřetele, kde by bylo zapojení žalobce nějak na vysoké úrovni či mimořádné. Stejně tak omezení, které má z důvodu úrazu, není žádnou svou okolností mimořádné. Ohledně nákladových výroků soud vůbec nezohlednil úspěch a neúspěch žalobce ve sporu, kdy tento byl podstatným způsobem neúspěšný, proto by náklady právního zastoupení měly být s ohledem na tuto okolnost kráceny a nepřiznány. Dále by soud měl vycházet z tarifní hodnoty 50.000 Kč za jeden úkon právní služby. Pojišťovna se domáhala zamítnutí žaloby.

3. Včas podaným odvoláním napadl žalobce odstavec II. výroku rozsudku. Považoval za správný závěr vyslovený v bodě 43. odůvodnění napadeného rozsudku, že je zde dán důvod pro mimořádné zvýšení odškodnění ztížení společenského uplatnění dle § 7 odst. 3 vyhl. č. 440/2001 Sb., neboť se jedná o výjimečný případ hodný mimořádného zřetele. Ne zcela však souhlasí s tím, že přiměřená výše odškodnění se zvyšuje toliko o polovinu. Poukázal na závěry rozsudku NS sp. zn. 25 Cdo 3865/2018. V daném případě poukázal na to, že v původním řízení přiznaná částka 540.000 Kč a nyní přiznaná částka 513.000 Kč, tj. celkem 1.050.000 Kč je krajně nedostatečná k tomu, aby byly kompenzovány imateriální požitky, o které žalobce v důsledku poškození zdraví přišel. Při průměrném věku 77 let a s přihlédnutím k tomu, že k poškození jeho zdraví došlo v jeho 38 letech, matematickým propočtem lze dospět k závěru, že tato kompenzace imateriálních požitků má být dle soudu prvního stupně v částce zhruba 70 Kč na den dostatečná. Žalobce zdůrazňuje, že i rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě z roku 2015 o navýšení základního bodového ohodnocení toliko o 50 % jistě nebylo přiměřené. S ohledem na mnohočetnost trvalých následků úrazu utrpěného při dopravní nehodě (vážné mozkové poruchy po těžkém poranění hlavy, ztráta čichu a chuti, viklavost levého kolenního kloubu, poúrazová hypotrofie svalstva levé dolní končetiny), kdy je jeho zdravotní stav v letech 2013 2015 zhoršil natolik, že byly zjištěny v příčinné souvislosti s nehodou další trvalé následky (vážné duševní poruchy po jiných těžkých poraněních, kromě poranění hlavy, omezení hybnosti kyčelního kloubu středního stupně, omezení hybnosti kolenního kloubu lehkého stupně, poúrazová deformita kostí bérce, trvalé poúrazové omezení krevního oběhu, či lymfatického systému dolní končetiny), je žalobce omezen prakticky ve všech oblastech svého života a z některých je vyloučen zcela. Zopakoval, že k úrazu došlo v jeho 38 letech, není schopen již zvládnout chůzi na vzdálenost 4 až 5 km, menší vzdálenost absolvuje pouze s použitím dvou holí. Během stání a chůze se otok zvětšuje a více jej bolí noha. V práci musí mít delší přestávky, nebo si musí dokonce lehnout, aby otok zmírnil. V důsledku deformity v oblasti hlezna má narušený stereotyp chůze, kdy zatěžuje hlavně vnitřní část plosky nohy, čímž je ovšem přetěžována mediální strana hlezna, dále mediální část nohy, kde má otlak a hyperkeratózu kůže a v důsledku deformity hlezna také těžké plochonoží levé nohy. Každá denní aktivita, která je spojena s delším stáním nebo chůzí, zhoršuje otok, způsobuje bolestivost lýtka, hlezna a toto žalobce výrazně omezuje. Žalobce musí dbát o zvýšenou hygienu a prevenci jakéhokoliv poranění v oblasti levého bérce, kdy již drobná ranka může způsobit rozvoj bércového vředu a infekce. Nemůže vykonávat svoji původní profesi stejným způsobem jako před úrazem, musí nosit o několik čísel větší obuv na levé noze a volné kalhoty jako prevenci jakéhokoliv poranění. V roce 2018 a 2019 jej ohodnocení jeho zdravotního stavu vyloučilo ze získání nového a lépe placeného pracovního místa revírníka. Dále popsal své psychické problémy, nervózu a náladovost, nespavost, poruchy paměti, duševní porucha, o které hovoří lékařská zpráva, se u žalobce projevila v únoru 2016. Žalobce je omezen v péči o dům a domácnost. Aby se udržel nad vodou, po domluvě s diabetoložkou podstoupil bariatrickou operaci žaludku kvůli snížení hmotnosti. I když má o 42 kg méně, jeho zdravotní problémy uvedené výše přetrvávají. Žalobců psychický stav zhoršuje každodenní únava a z toho vyplývající zhoršení rodinných vztahů. Toto omezení odůvodňuje mimořádné zvýšení odškodnění na celkovou částku 831.600 Kč. Na závěr uvedl, že se domáhá zaplacení úroků z prodlení od 1. 4. 2016, když v březnu 2016 byla právnímu předchůdci žalované doručena druhá v pořadí předžalobní výzva.

4. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí a řízení předcházející jeho vydání a dospěl k závěru, že odvolání pojišťovny je částečně důvodné, žalobcovo odvolání důvodné není. Žalovaná odvoláním označený rozsudek nenapadla.

5. U jednání před odvolacím soudem dne 20. 1. 2023 žalobce upřesnil, že ohledně úroků z prodlení mínil změnu žaloby tak, že dále požaduje zaplacení zákonných úroků z prodlení jako příslušenství uplatněné pohledávky od 1. 4. 2016; bylo zjištěno, že odvolání žalobce bylo dodané do datové schránky okresního soudu dne 24. 5. 2022.

6. V souladu s § 211 a § 95 odst. 1 o. s. ř. byla změna žaloby ve smyslu rozšíření žalobcem požadovaného nároku o zákonné úroky z prodlení z žalované částky za období od 1. 4. 2016 do zaplacení připuštěna.

7. Z obsahu spisu se podává, že žalobou došlou okresnímu soudu 6. 6. 2016 se žalobce domáhal po žalované zaplacení celkem částky 2.257.700 Kč jako náhrady škody představující ztížení společenského uplatnění. Ve skutkových tvrzeních poukázal na nehodu, ke které došlo dne [datum] zaviněnou právním předchůdcem žalované (jejím již zemřelým manželem [jméno] [příjmení]), v důsledku čehož došlo u žalobce k těžkému ublížení na zdraví. Poukázal také na řízení ve věci sp. zn. [spisová značka] vedené u [název soudu], kde mu bylo již přiznáno a také plněno na náhradě za ztížení společenského uplatnění 540.000 Kč a rovněž poukázal na znalecký posudek z [datum] v tomto řízení založeném. Předmětem této žaloby činí nárok na odškodnění za ztížení společenského uplatnění, které bylo konstatováno právě znaleckým posudkem z [datum] vypracovaným znalcem [titul] [jméno] [příjmení] a lékařskou zprávou CNS – [právnická osoba] ze dne 16. 2. 2016 s tím, že u něj došlo k vážné duševní poruše po těžkém poranění hlavy a pro trvalé následky po těžkém poranění levé dolní končetiny, k trvalému poúrazovému omezení krevního oběhu a lymfatického systému levé dolní končetiny, k poúrazovým změnám – afektivní imitace, narušené presexie a přechodné poruchy paměti a poruchy přizpůsobení, celkem 3750 bodů, což odpovídá částce 450.000 Kč a s ohledem na § 7 odst. 3 vyhlášky č. 440/2001 Sb. (dále jen vyhlášky) požaduje pětinásobek základního bodového ohodnocení ve výši 2.250.000 Kč. Má za to, že kritéria pro mimořádné zvýšení náhrady za ztížení společenského uplatnění (ZSU) jsou splněna. Uvedl, že poškození zdraví utrpěl ve věku 38 let na samém vrcholu pracovního uplatnění a po celý zbytek života se bude muset s popsanými omezeními vyrovnávat. Po fyzické stránce jej nejvíce trápí ztráta čichu a chuti a současně omezená funkčnost levé dolní končetiny, zejména pak způsob chůze v důsledku nově zjištěných následků na jeho zdraví. Hovořil-li o ztrátě čichu a chuti, nedokáže rozlišit jakoukoliv vůni či zápach čehokoli, necítí např. ani únik plynu či kouř, nemůže si vychutnat jídlo. Levá dolní končetina je stále oteklá a při delší chůzi se otok zvětšuje. V práci je nucen chodit o dvou holích, aby zmírnil tlak do této dolní končetiny a usnadnil si chůzi. Po srůstu zlomeniny v kotníku došlo k tomu, že chodilo je vykřiveno dovnitř a při chůzi tělo nutí uvádět dolní končetinu do původní polohy, což nejde a projevuje se to bolestmi, obtížnou chůzí a otokem. S velkým vypětím a silnou vůlí pak musí zvládat denní dávku chůze v průměru 4 až 5 km po těžkém terénu v lesích Lesní správy [obec]. V důsledku přetěžování pravé dolní končetiny jej začíná bolet pravé koleno. Tím, že odlehčuje levou nohu, pak neúměrně zatěžuje pravou nohu. Toto má vliv na jeho práci v zaměstnání, a na jeho soukromý život jako takový. Je unaven snad třikrát více než předtím a oproti předchozímu stavu musí každý den po práci dvě až tři hodiny odpočívat vleže na posteli. Nemůže se věnovat domácím pracím v takové míře či rozsahu, jak tomu bylo předtím, konkrétně jde o práce spojené se zajištěním topení v rodinném domku v zimním období, s odhazováním sněhu, s hospodařením, s domácím zvířectvem i lesní zvěří, kterou je třeba krmit. Tyto práce jsou náročné na fyzický výkon a pro něj znamenají velkou zátěž a některé z nich jako např. oprava, údržba či stavba posedů nemůže být vykonávána vůbec. V důsledku oteklé nohy, tj. špatného prokrvení se mu v poslední době objevil na levém bérci vřed, což má další negativní dopad na kvalitu jeho života vůbec. Musí se vyvarovat kontaktu s infekčním prostředím, koupáním v bazénu apod. Sice užívá léky, ale vřed se zvětšuje a není zcela jasná perspektiva jeho dalšího vývoje. Jeho koníčkem byla a je myslivost, důsledek úrazu mu nedovoluje realizovat jej v takovém rozsahu jako předtím. Nedokáže vyjít na větší kopec a je ochuzen o požitek z rozhledu a vnímání krásy přírody ve kterémkoliv ročním období. To se týká také možného lovu a zacházení s ulovenou zvěří. Je-li unaven, je také nervózní a podrážděný, neboť nedokáže chodit na procházky s manželkou či dětmi a absolvovat výlety. Je omezen při práci na zahradě, která čítá asi 60 stromů. V oblasti psychické jej nejvíce trápí nejistota z budoucnosti. Bojí se zhoršování svého zdravotního stavu, které již bylo znalcem naznačeno a v současné době se toto zhoršení projevuje. Proto nebude moci plnohodnotně prožít zbytek svého života. Trápí jej deprese, pocity marnosti, beznaděje a také neužitečnosti. Stále se mu vrací předmětná nehoda a čas strávený ve zdravotnickém zařízení. V noci se budí a mívá špatné sny, zdálo se mu např. několikrát, že je upoután na lůžko a nedokáže kvůli poškození levé nohy vstát. Přetrvává pískání v levém uchu, které je natolik nepříjemné, že jej to vzbudí a nemůže pak spát, popř. nemůže pro pískání usnout. K těmto situacím dochází dva až třikrát týdně, pak je nevyspalý a podrážený. Sám je nešťastný z neuspokojivého zdravotního stavu. I když mu jeho blízcí se snaží pomáhat a on si této pomoci váží, bývá na ně nepříjemný, neboť se prostě nedokáže ovládnout. Bojí se o sebe, bojí se bolesti, bojí se, že upadne a způsobí si další zranění. Bojí se, že v případě nějakého nebezpečí nebude schopen rychle utéct.

8. Soud prvního stupně již ve věci jednou rozhodl rozsudkem č. j. [číslo jednací] ze dne 12. 4. 2019. Tímto rozsudkem uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 831.600 Kč a v rozsahu částky 1.426.100 Kč žalobu zamítl. Rozsudek byl napaden odvoláním tehdy žalovaného, a to v rozsahu vyhovujícího výroku. Výrok, kterým byla zamítnuta žaloba o částku 1.426.100 Kč, nabyl právní moci.

9. První rozsudek byl zrušen usnesením Krajského soudu v Ostravě č. j. [číslo jednací] ze dne 18. 11. 2019 a odvolací soud zde odkazuje na závěry v něm uvedené. Ve smyslu tohoto usnesení pak okresní soud doplnil skutkový stav a dokazování.

10. Stěžejním je znalecký posudek znalce z oboru zdravotnictví, odvětví ortopedie, stanovení nemateriální újmy na zdraví [titul] [jméno] [příjmení], který v něm odpověděl na otázky zadané mu okresním soudem usnesením č. j. [číslo jednací]. Znalecký posudek byl k důkazu proveden okresním soudem a nachází se na č. l. 315-328. Znalec byl rovněž vyslechnut u jednání dne 20. 4. 2022 a na svých závěrech prezentovaných ve znaleckém posudku setrval.

11. Okresní soud z označeného znaleckého posudku dospěl k závěru po vyšetření žalobce dne [datum], že tento trpí následujícími zdravotními následky po prodělaném úrazu v důsledku shora popsané škodní události: omezení pohybu levého kyčelního kloubu středního stupně, omezení pohybu levého kolenního kloubu lehkého stupně, poúrazová deformita kostí bérce dle RTG ze dne [datum]: zhojená zlomenina holenní kosti a lýtkové kosti v angulaci o 18,5 stupňů do valgosity vůči dlouhé ose holenní kosti. Tato skutečnost není vyjádřena klinicky. Klinicky je vyjádřena rotace přednoží a snížení mediální strany chodidla se vznikem posttraumatického plochonoží. Znalec dospěl k závěru, že deformita kostí bérce nebyla a není patrná klinickým vyšetřením, ale jen paraklinickým, tedy RTG vyšetřením ze dne [datum]: zhojená zlomenina holenní kosti a lýtkové kosti v angulaci o 18,5 stupňů do valgosity vůči dlouhé ose holenní kosti. Dovodil, že je správný závěr doplnění znaleckého posudku [titul] [příjmení] na č. l. 259-261, který uvedl, že ve svém znaleckém posudku [číslo] z 26. 5. 2015 neuvedl poúrazovou deformitu kostí bérce, neboť ji nezjistil a při klinickém objektivním vyšetření ani zjistit nemohl a tato poúrazová deformita kostí levého bérce nebyla ani uvedena v dodané zdravotnické dokumentaci. Zda tato poúrazová deformita kostí levého bérce byla již při vyšetření nebo vznikla až následně do vyhotovení ústavního znaleckého posudku [číslo] [anonymizována dvě slova] [rok] [číslo] ze dne 24. 10. 2018, stanovit se stoprocentní jistotou nelze. K dalšímu vyjádření v doplňku znaleckého posudku [titul] [příjmení]: omezení pohyblivosti kyčelního kloubu vlevo středního stupně a omezení pohyblivosti kolenního kloubu vlevo lehkého stupně, jak je uvedeno ve znaleckém posudku FN [obec] ze dne 24. 10. 2018 na str. 14, představuje další výrazné zhoršení zdravotního stavu žalobce, které vzniklo až po roce 2015, zaujal znalec [titul] [jméno] [příjmení] stanovisko, že tento závěr je správný a akceptovatelný. Nalezené omezení pohybu levého kyčelního a kolenního kloubu žalobce v roce 2018 při posudku znaleckého ústavu [nemocnice] souvisí s rozvojem poúrazových změn z opotřebení, které v době vyšetření znalcem v roce 2015 ještě nebyly přítomny. Omezení pohyblivosti kyčelního kloubu vlevo středního stupně a omezení pohyblivosti kolenního kloubu vlevo lehkého stupně, jak je uvedeno ve znaleckém posudku FN [obec] ze dne 24. 10. 2018 na str. 14, představuje další nové výrazné zhoršení zdravotního stavu žalobce, které vzniklo až po roce 2015; s tímto závěrem znalec [titul] [jméno] [příjmení] zcela souhlasil. Dále přijal závěr, že v době vypracování znaleckého posudku č. [rok] ze dne 27. 1. 2012 omezení hybnosti kyčelního a kolenního kloubu a poúrazová deformita kostí bérce neexistovaly. Jedná se o komplikace vzniklé později. K závěru došel na základě provedeného vyšetření žalobce, dostupné zdravotní dokumentace a znaleckých posudků obsažených ve spise. Rozvoj poúrazových změn na kloubech je postupný, přichází omezení hybností kloubů, otoky a výpotky, kulhání, v konečných stádiích pak i klidové a noční bolesti. Většinou se artróza rozvíjí nejdříve na tzv. nosných kloubech, tedy na kyčlích a kolenou, event. na kloubech nejvíce zatěžovaných – ramena, hlezna. Její rozvoj je převážně individuální, trvají řádově roky. Zde v konkrétním případu žalobce dochází k rozvoji poúrazových změn na nosných kloubech asi sedm let od úrazu. Zdravotní omezení ohodnocené znalci celkem na částku 600 bodů za omezení hybnosti kyčelního kloubu středního stupně, 400 bodů za omezení hybnosti kolenního kloubu lehkého stupně a 700 bodů za poúrazovou deformitu kosti a bérce nemohlo být odškodněno v době vypracování znaleckého posudku č. [rok] ze dne 27. 1. 2012, nebylo v té době přítomno. Jedná se jednoznačně o nastalé zhoršení ZSU proti stavu před tímto zhoršením, které při dřívějším hodnocení nebylo předpokládáno. Dospěl k závěru, že u poškozeného došlo v průběhu let 2013, 2014 a 2015 k výraznému zhoršení trvalých následků, a to zejména pro rozvoj trvalého poúrazového omezení krevního oběhu a lymfatického systému a v souvislosti s trvalými následky pro poranění levé dolní končetiny se zhoršil i jeho psychický stav, došlo k výraznému zhoršení následků. Omezení pohyblivosti kyčelního kloubu vlevo středního stupně a omezení pohyblivosti kolenního kloubu vlevo lehkého stupně, jak je uvedeno ve znaleckém posudku FN [obec] ze dne 24. 10. 2018, představuje další nové zhoršení zdravotního stavu žalobce, které vzniklo až po roce 2015. Vyšetření žalobce, které znalec provedl dne 24. 11. 2020, potvrzuje, že k dalšímu zhoršení stavu nedošlo, subjektivní stesky i objektivní nález odpovídají klinickému nálezu z roku 2018, tedy v době vypracování posudku znaleckým ústavem [číslo] [anonymizována dvě slova] [rok] [číslo]. Znalec přijal závěr, že k dalšímu zhoršení ZSU došlo v červenci 2018 – vznik bolestivosti v nosných kloubech při zátěži. Ustálení celkového zdravotního stavu žalobce natolik, aby bylo patrné, zda a v jakém rozsahu k zhoršení ztížení jeho uplatnění došlo, tedy aby bylo možné objektivně provést jeho hodnocení, se kryje s provedením posudku znaleckým ústavem [číslo] [anonymizována dvě slova] [rok] [číslo], tj. 24. 10. 2018. Přes námitky vedlejšího účastníka, že se žalobcova obezita mohla podílet na vzniku obtíží s levou dolní končetinou, znalec přijal závěr, že primárním důvodem pro vznik těchto zdravotních problémů byl předmětný úraz.

12. Odvolací soud považuje za správný skutkový závěr okresního soudu, že po skončení předchozího řízení sp. zn. [spisová značka] se u žalobce projevilo další zhoršení jeho zdravotního stavu v důsledku utrpěného úrazu, a to duševní porucha po jiných těžkých poraněních kromě poranění hlavy dle položky 015, jejíž bodové ohodnocení činí 900 bodů, v roce 2018 omezení hybnosti kyčelního kloubu středního stupně dle položky 1371 – 600 bodů, omezení hybnosti kolenního kloubu levého stupně – 400 bodů, poúrazová deformita kostí bérce dle položky 146 v hodnotě 700 bodů, trvale poúrazové omezení krevního oběhu či lymfatického systému dolní končetiny v hodnotě 480 bodů. Celkové poškození levé dolní končetiny bylo ohodnoceno počtem 2180 bodů, jedná-li se však o poškození téhož orgánu, nesmí součet bodového ohodnocení převýšit bodové ohodnocení za jeho anatomickou nebo funkční ztrátu. Položka 131 stanoví hodnotu 2000 bodů za ztrátu dolní končetiny, v předchozím řízení sp. zn. [spisová značka] bylo poškození levé dolní končetiny ohodnoceno 1000 bodů. Žalobci proto bylo možno za další ztížení společenského uplatnění v souvislosti s poškozením levé dolní končetiny nastalé v roce 2018 v souvislosti s předmětným úrazem přiznat pouze dalších 1000 bodů, 900 bodů bylo přiznáno za vážné duševní poruchy po jiných těžkých poraněních kromě poranění hlavy. 1900 bodů bylo znaleckým ústavem zvýšeno ve smyslu § 6 odst. 1 písm. c) cit. vyhlášky o 50 % z důvodu zvlášť těžkých následků, což činí 2850 bodů při stanovení hodnoty 120 Kč za 1 bod dle citované vyhlášky; soud prvního stupně stanovil na základě znaleckého posudku znaleckého ústavu ztížení společenského uplatnění ve výši 342.000 Kč. S tímto závěrem odvolací soud zcela souhlasí. Jak správně uvedl okresní soud v bodě 41. odůvodnění svého rozsudku, ohledně této částky se nejedná o věc již rozsouzenou. V řízení sp. zn. [spisová značka] nebyly tyto položky nárokovány, neboť se jedná o zhoršení zdravotního stavu, ke kterému došlo u duševní poruchy v roce 2016 a u omezení hybnosti kloubů v roce 2018. Rovněž se nejedná o nárok promlčený, k ustálení zdravotního stavu žalobce došlo až v říjnu 2018 a ohledně duševní poruchy po jiných těžkých poraněních kromě poranění hlavy v roce 2016. Žaloba přitom byla podána 6. 6. 2016.

13. Odvolací soud oproti tomu nesouhlasí se závěrem vysloveným v bodě 42. odůvodnění napadeného rozsudku, že byly splněny podmínky pro zvýšení odškodnění soudem ve smyslu § 7 odst. 3 vyhl. č. 440/2001 Sb. o dalších 50 %. Zde je nutno odkázat na závěr vyslovený v usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 1156/2005. Pokud se v tomto řízení žalobce domáhal dalšího zvýšení odškodnění za ztížení společenského uplatnění ve smyslu § 7 odst. 3 cit. vyhlášky, nejedná se o nárok na odškodnění jeho ztracených či omezených možností pro uplatnění v životě a ve společnosti, jež měl v době před úrazem. Nejde o srovnání jeho současných schopností a možností s jejich úrovní v době před vznikem škody (před úrazem), nýbrž o srovnání jeho současných možností pro uspokojování životních a společenských potřeb se stavem v době před tímto nastalým zhoršením.

14. Odvolací soud nemá pochybnosti o tom, že v období od předchozího ohodnocení ztížení společenského uplatnění na straně žalobce došlo ke zhoršení jeho zdravotního stavu právě o další posléze vzniklé zdravotní problémy, které mu způsobily další ztížení společenského uplatnění tak, jak je popsáno shora v bodě 11. tohoto odůvodnění a jak znalci toto další ztížení společenského uplatnění ohodnotili celkem 2850 body.

15. Pokud však žalobce tvrdil, že se u něj jedná o zvlášť výjimečný případ hodný mimořádného zřetele, v důsledku kterého nechť soud ve smyslu § 7 odst. 3 vyhlášky zvýší odškodnění a jak to soud také učinil a odškodnění zvýšil o 50 %, s tímto odvolací soud nesouhlasí.

16. Žalobce totiž okolnosti hodné mimořádného zřetele uvedl ve svých skutkových tvrzeních v této žalobě zcela totožně jako tyto mimořádné okolnosti uvedl a jak se jich domáhal v řízení pod sp. zn. [spisová značka] a jak k nim také bylo přihlédnuto v rozsudku Krajského soudu v Ostravě č. j. [číslo jednací], kterým byla žalobci přiznána právě za tyto mimořádné okolnosti další částka 180.000 Kč představující zvýšení o polovinu již přiznaného základního bodového ohodnocení ztížení společenského uplatnění. Vzhledem k tomu, že také ohledně mimořádných okolností svědčících pro případné zvýšení částky poskytnuté jako náhrada škody za ztížení společenského uplatnění ve smyslu § 7 odst. 3 cit. vyhlášky je nutno provést srovnání těchto mimořádných okolností nikoliv ke stavu před utrpěnou škodou, nýbrž vzhledem ke stavu v době před nastalým zhoršením, je zřejmé, že žádné další mimořádné okolnosti nenastaly. Ty, které už žalobce tvrdil a které byly zjištěny v předchozím řízení, byly také v předchozím řízení zohledněny a odškodněny. Žádné další mimořádné okolnosti, které by svědčily pro aplikaci § 7 odst. 3 cit. vyhlášky nebyly žalobcem ani tvrzeny a nebyly v průběhu řízení ze znaleckých posudků ani zjištěny. Odškodnění, k jehož výši tak dospěl okresní soud v částce 342.000 Kč, se jeví jako zcela odpovídající ztížení společenského uplatnění žalobce s ohledem na zhoršení jeho stavu tak, jak byl znaleckým posudkem znaleckého ústavu zjištěn a následně znaleckým posudkem znalce [příjmení] potvrzen.

17. S ohledem na tyto závěry bylo napadené rozhodnutí v odstavci I. výroku ohledně zaplacení částky 342.000 Kč potvrzeno a ve zbylé části 171.000 Kč byl rozsudek změněn tak, že v tomto rozsahu byla žaloba zamítnuta. V odstavci II. výroku byl rozsudek potvrzen jako věcně správný. S ohledem na uvedené závěry je žalobcův nárok důvodný pouze co do částky 342.000 Kč, ve zbylém rozsahu, tj. i ohledně částky 318.600 Kč, byla žaloba okresním soudem správně zamítnuta a v tomto rozsahu byl rozsudek potvrzen.

18. K námitce vedlejší účastnice, že žalobcem uplatněný nárok nebyl ke dni podání žaloby ještě dospělým, neboť ke zhoršení zdravotního stavu žalobcovy levé dolní končetiny došlo až v roce 2018, uvádí odvolací soud, že tento závěr je sice správný, avšak soud rozhoduje dle stavu, který je dán ke dni jeho rozhodnutí. Navíc vedlejší účastnice ani do doby rozhodnutí okresního soudu či odvolacího soudu na základě zhoršení zdravotního stavu žalobce, tak jak je popsáno shora, ničeho neplnila.

19. Žalobce požadoval změnou žaloby také úroky z prodlení od 1. 4. 2016 s tím, že žalovanou stranu vyzval k plnění předžalobní výzvou doručenou v březnu 2016. Ve vztahu k tomuto nároku vznesla žalovaná a také vedlejší účastnice námitku promlčení.

20. Žalobce poukázal na dopisy z 5. 1. a 16. 2. 2016 (č. l. 9 a 10 spisu) s tím, že tyto dopisy byly odeslány tehdy ještě [jméno] [příjmení] a z nich zřejmé, že žalobce požaduje plnění v celkové výši 2.257.700 Kč (tato částka byla posléze také uplatněna žalobou). Žalobce k tomu dále uvedl, že úroky z prodlení nemohl požadovat dříve, kdy v době žaloby v roce 2016 věřitel nebyl oprávněn domáhat se zaplacení úroků z prodlení v případě nároku na náhradu za ztížení společenského uplatnění, neboť ke změně došlo až po vyhlášení rozhodnutí Ústavního soudu dne 19. 12. 2019. Pokud se odvolací soud nepřikloní k závěru, že výzvy byly zaslány nejpozději v březnu 2016, nechť je počátek prodlení dán doručením žaloby žalovanému.

21. K názoru žalobce, že před vydáním rozhodnutí Ústavního soudu dne 19. 12. 2019 nemohl požadovat úroky z prodlení z jím uplatněného nároku, odvolací soud uvádí, že s tímto závěrem nesouhlasí. Rozhodnutí Ústavního soudu, které žalobce zmiňuje a na kterém staví svůj uvedený názor, se vztahuje k náhradě nemajetkové újmy pozůstalým, nikoliv k nároku na ztížení společenského uplatnění za škodu na zdraví. Lze říci, že bylo pouze na žalobci, pokud nárok na úroky z prodlení uplatnil až změnou žaloby v podaném odvolání. Nutno konstatovat, že žalobce nikterak neprokázal, že by výzva pro plnění byla [jméno] [příjmení] v březnu 2016 doručena. Toto doručení neprokazuje ani případný zápis v knize odeslané pošty advokáta, když chybí jakýkoliv doklad o doručení. Za okamžik, kdy se žalovaná strana dozvěděla o uplatněném nároku, lze vzít doručení žaloby. [jméno] [příjmení] byla žaloba doručena 21. 6. 2016, jak o tom svědčí doručenka č. l. 14 Vedlejší účastnici na straně žalované [pojišťovna] [anonymizováno] byla žaloba doručena dne 10. 10. 2017. Pokud bychom v případě [jméno] [příjmení] dovodili, že by měl plnit od 1. 7. 2016, je žalobcův nárok na úroky z prodlení k 1. 7. 2018 promlčen. Pokud by pojišťovna měla plnit k 1. 11. 2017, je žalobcův nárok k 1. 11. 2019 promlčen. U náhrady škody na zdraví platí pouze dvouletá subjektivní lhůta ve smyslu § 106 odst. 1 obč. zák. a § 3036 o. z. Žalobce uplatnil svůj nárok až v odvolání, které bylo podáno okresnímu soudu dne 24. 5. 2022 (č. l. 426). Pokud bychom uvažovali ještě příznivěji pro žalobce, pak o dalším zhoršení svého zdravotního stavu a jeho bodovém ohodnocení se dozvěděl ze znaleckého posudku znaleckého ústavu FN [obec], který byl doručen jeho advokátovi dne 16. 11. 2018. Od dalšího dne měl dvouletou subjektivní lhůtu, kdy mohl po žalovaném uplatnit nárok na úroky z prodlení; učinil tak až v podaném odvolání dne 24. 5. 2022. Vzhledem k tomu, že úroky se promlčují jako celek, je nárok na jejich zaplacení promlčen. V tomto smyslu bylo rozhodnuto o zamítnutí žaloby o zaplacení zákonných úroků z prodlení tak, jak je zřejmé z odstavce IV. výroku.

22. V souladu s § 224 odst. 2 o. s. ř. rozhodl odvolací soud nově o náhradě nákladů řízení. Aplikoval ust. § 142 odst. 3 o. s. ř., dle kterého i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části, nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu. V daném případě se jedná právě o takovou situaci, kdy rozhodnutí o výši plnění záviselo jak na znaleckém posudku, tak na úvaze soudu, žalobce má proto právo na náhradu nákladů řízení v plné výši.

23. Odměna zastupujícího advokáta je počítána z tarifní hodnoty ve smyslu § 9 odst. 4 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb. – 50.000 Kč, z čehož odměna za jeden úkon právní služby činí 3.100 Kč (rozhodnutí NS ve věci sp. zn. 25 Cdo 3771/2020). Žalobce má nárok na plnou náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně, posléze za řízení před odvolacím soudem, které probíhalo v době od 14. 5. 2019 (odvolání žalovaného č. l. 184) až do rozhodnutí krajského soudu, dále za další řízení před soudem prvního stupně, které skončilo rozsudkem č. j. [číslo jednací]. Mýlí se pojišťovna ve svých odvolacích námitkách, že v prvním odvolacím řízení byla pojišťovna částečně úspěšná, neboť věc byla zrušena a vrácena zpět okresnímu soudu. Úspěch či neúspěch se posuzuje ve vztahu k celému prvostupňovému řízení, které trvalo od podání žaloby až po vydání rozsudku č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí]. Jak již bylo řečeno shora, zde je na místě postup dle § 142 odst. 3 o. s. ř.

24. Odvolací soud přiznal advokátovi odměnu za 15,5 úkonů právní služby v řízení před soudem prvního stupně (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva z 5. 1. 2016, sepis žaloby, sepis vyjádření ve věci samé z 15. 8. 2016, odvolání proti procesnímu usnesení ze dne 7. 11. 2016 – jedna polovina, účast u jednání dne 31. 1. 2018, podání soudu ve věci samé ze dne 1. 2. 2018, podání soudu ve věci samé ze dne 5. 3. 2018, účast u jednání dne 26. 2. 2019 a dne 10. 4. 2019, odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně, vyjádření k podanému odvolání žalovaného, účast u jednání před odvolacím soudem dne 18. 11. 2019, podání ve věci samé ze dne 19. 12. 2019, podání ve věci samé ze dne 17. 3. 2020, účast u jednání před soudem prvního soudu dne 20. 4. 2022), 15,5 úkonů x 3.100 Kč činí 48.050 Kč. Paušální náhrada za 16 úkonů právní služby dle § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb. po 300 Kč činí 4.800 Kč. Náhrada za promeškaný čas celkem 22 půlhodin za cestu ze sídla advokáta k procesnímu soudu a zpět po 100 Kč ve smyslu § 14 cit. vyhl. činí 2.200 Kč. Jízdné advokáta osobním automobilem k jednání okresního soudu do [obec] činí celkem 2016 Kč (k ústnímu jednání dne 31. 1. 2018 – 58 km x 6,3 l /100 km x 29,80 Kč nafty x 0,01 = 109 Kč; 58 km x 4 Kč/km = 232 Kč; celkem 341 Kč; k ústnímu jednání dne 26. 2. a 10. 4. 2019 – 56 km x 6,3 l /100 km x 33,60 Kč nafty = 119 Kč; 56 km x 4,10 Kč/km = 230 Kč; za dvě jízdy celkem 698 Kč; k ústnímu jednání dne 18. 11. 2021 – 92 km x 4,10 Kč/km = 377 Kč; 92 km x 6,3 l /100 km x 33,60 Kč nafty x 0,01 = 195 Kč; cekem 572 Kč; k ústnímu jednání dne 20. 4. 2022 – 58 km x 36,10 Kč nafty x 6,3 l /100 km x 0,01 = 132 Kč; 58 km x 4,70 Kč/km = 273 Kč; celkem 405 Kč).

25. Celkem činí náklady související se zastoupením advokátem 57.066 Kč. Další náklady žalobce představuje částka 7.700 Kč za vypracování znaleckého posudku, který si žalobce nechal vypracovat pro podání žaloby a částka 2 x 2.000 Kč za doplňky tohoto znaleckého posudku, vše bylo doloženo fakturou a příjmovými doklady, celkem činí tato částka 11.700 Kč a celkové náklady žalobce činí 68.766 Kč.

26. Tyto náklady je povinna zaplatit žalobci žalovaná společně a nerozdílně spolu s vedlejším účastníkem.

27. Ve smyslu § 148 odst. 1 o. s. ř. má stát podle výsledku řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Toto ustanovení je nutno vykládat v souladu s § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, jak je citován shora. Z toho pohledu je nutno na žalobce pohlížet jako na osobu, která není vůči státu povinna platit náhradu nákladů řízení, naopak je to strana žalovaná včetně vedlejšího účastníka, vůči kterým má stát právo na náhradu nákladů řízení. Výše nákladů státu činí 68.857,50 Kč a představuje částku, která byla ze státních prostředků zaplacena jako přiznané znalečné.

28. V souladu s § 142 odst. 3 o. s. ř. má v odvolacím řízení žalobce právo na náhradu nákladů, neboť i zde záviselo rozhodnutí o výši plnění částečně na znaleckém posudku a částečně na úvaze soudu. Tyto náklady představuje odměna advokáta za dva úkony právní služby – sepis odvolání a zastoupení u odvolacího soudu Celkem činí náklady 3.100 Kč x 2 úkony = 6.200 Kč. Paušální náhrada výdajů 2 x 300 Kč činí 600 Kč. Náhrada za promeškaný čas činí 6 půlhodin po 100 Kč = 600 Kč. Náhrada cestovného činí celkem 742 Kč (92 km x 44,10 Kč l nafty x 6,5 l /100 km x 0,01 = 264 Kč; 92 km x 5,20 Kč/km = 478 Kč; celkem 742 Kč). Celkové náklady vynaložené žalobcem v odvolacím řízení činí 8.142 Kč. I tyto náklady jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně žalovaná a vedlejší účastník. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. a platební místo v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř.

Dotčená ustanovení

Citovaná rozhodnutí (0)

Žádné citované rozsudky.

Tento rozsudek je citován v (0)

Doposud nikdo necituje.