11 CO 223/2022

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Jany Palkovské a soudkyň JUDr. Zuzany Ihnátové a JUDr. Evy Placzkové ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa o 805 000 Kč s příslušenstvím k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě č. j. 34 C 198/2021-70 ze dne 9. 6. 2022

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 28 653 Kč ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta žalované.

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 805 000 Kč s úroky z prodlení (odstavec I. výroku), uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 85 958,40 Kč (odstavec II. výroku). Odvolací soud si je vědom evidentní písařské chyby, která nastala v odstavci I. výroku napadeného rozsudku, kdy je uvedeno, že žaloba se zamítá v plném rozsahu, přičemž je uvedena částka 805 00 Kč. Jedná se o zcela zřejmou písařskou chybu, kdy se správně má být uvedeno 805 000 Kč. Není však pochybnost, že předmětem řízení byla částka 805 000 Kč a o této částce bylo také okresním soudem rozhodnuto tak, že žaloba byla do„ zamítnuta v plném rozsahu“, přičemž předmět řízení je v záhlaví uveden 805 000 Kč s příslušenstvím.

2. Rozsudek napadla včas podaným odvoláním žalobkyně. Souhlasila částečně s okresním soudem, který správně zjistil skutkový stav, když dovodil, že se žalovaná zavázala finančně se vyrovnat s žalobkyní, přičemž tato povinnost byla žalované uložena v dohodě uzavřené mezi žalovanou, matkou účastnic [jméno] [příjmení] a tetou účastnic [jméno] [jméno] [příjmení] v návaznosti na darovací smlouvu ze dne [datum], na základě které [jméno] [příjmení] převedla na žalovanou vlastnické právo k předmětné bytové jednotce. Žalobkyně má však za to, že soud prvého stupně nesprávně dovodil obsah předmětné dohody, když toliko konstatoval, že z dohody není patrno, jakým způsobem se sestry mají vyrovnat. Dle dohody se žalovaná zavázala mimo jiné, že v případě úmrtí své maminky, matky obou účastnic, se vyrovná se svou sestrou (žalobkyní). Dle čl. III. dohody paní [příjmení] pověřila dohledem nad dodržením všech ujednání dohody svou sestru paní [jméno] [příjmení]. Žalobkyně se neztotožňuje s hodnocením důkazu – výslechu svědkyně [jméno] [příjmení], kterou soud označil jako svědka nevěrohodného s osobním zájmem na výsledku sporu. Tento závěr je však chybný, plněním dle předmětné dohody svědkyně nic nezíská ani neztratí a její jediný zájem spočívá v tom, že sama splní svou povinnost a dohlédne na naplnění přání zesnulé sestry. Skutečností rovněž je, že antipatie ve vztahu k žalované, které dotyčná svědkyně projevila i v rámci svého výslechu, jsou, jak sama svědkyně uváděla, pouze důsledkem počínání samotné žalované, která bez jakéhokoliv ostychu nerespektuje přání své zemřelé matky a odmítá se s žalobkyní vyrovnat tak, jak se v dohodě zavázala. Svědkyně [jméno] [příjmení] je přitom svědkem klíčovým, jíž byl obsah dohody dobře znám. Žalobkyně shrnuje, že právní jednání je třeba vykládat podle úmyslu jednajícího a současně je při výkladu třeba přihlédnout k tomu, co právnímu jednání předcházelo. Žalobkyně má za to, že soud prvého stupně se dostatečně nezabýval otázkou, k čemu směřovala vůle jednající matky účastnic řízení, resp. nevěnoval pozornost tomu, co k předmětnému jednání vypověděla svědkyně, která tomuto jednání byla přítomna. Paní [příjmení] byla osobou paní [jméno] [příjmení] nejbližší, které plně důvěřovala, a to do té míry, že svou sestru pověřila dohledem nad plněním povinností z předmětné dohody. Svědkyně [příjmení] znala úmysl zemřelé matky účastnic, jímž bylo sledováno to, aby obě dcery dostaly od matky stejně. Tedy, aby žalovaná žalobkyni vyplatila polovinu hodnoty bytu. Úmysl [jméno] [příjmení] k okamžiku sepisování předmětné dohody je naprosto evidentní i bez onoho klíčového svědectví. S ohledem na skutečnost, že paní [příjmení] vyjma předmětného bytu nevlastnila žádný jiný hodnotný majetek, jakož i s ohledem na okolnosti uzavření dohody, kdy tato byla uzavřena právě v návaznosti na smlouvu darovací, tak jako jediné možné vyrovnání vyplývá, že žalovaná, jež obdržela darem nemovitost, vyplatí žalobkyni právě jednu polovinu hodnoty této nemovitosti. Ačkoliv žalovaná argumentovala tím, že matka v dohodě blíže specifikovala další povinnosti žalované, avšak k otázce vyrovnání bližší specifikace závazku absentuje, žalobkyně má naopak za to, že způsob vyrovnání je zřejmý, tj. aby obě dcery měly stejně, neboť paní [příjmení] měla obě dcery velice ráda. Žalobkyně se naopak domnívá, že bližší specifikace vyrovnání by bylo zapotřebí, pokud by měla žalovaná žalobkyni uhradit částku odpovídající jinému podílu než jedné polovině. Soud prvého stupně rovněž pochybil, když za nějaký způsob vyrovnání mezi sestrami považuje uzavření dohody dědiček o pozůstalosti po jejich zemřelé matce. Předmětný závazek z dohody byl závazkem žalované vůči žalobkyni. Nemůže tak obstát argument žalované, že oním vyrovnáním mělo být rozdělení financí zemřelé matky v rámci pozůstalostního řízení. Skutečnost, že žalobkyně v předmětném pozůstalostním řízení nenamítla případné započtení daru na podíl žalované, nemůže jít žalobkyni k tíži, když předmětem tohoto řízení je závazkový vztah mezi účastnicemi vyplývající z dohody. Soud prvého stupně také nesprávně vyhodnotil ujednání o konkrétním vyrovnání mezi účastnicemi jako zdánlivé právní jednání ve smyslu § 553 odst. 1 o. z. Žalobkyně má za to, že právní jednání bylo dostatečně určité a srozumitelné a obsah předmětné dohody byl jejich účastníkům dobře známý. Tři právní laici uzavřeli smlouvu, a to v návaznosti na převod bytu coby jediného hodnotnějšího majetku dárkyně, která však měla 2 děti. S ohledem na skutečnost, že paní [příjmení] byt darovala pouze jedné z dcer, avšak s tím, že dohodou uložila obdarované žalované povinnost vyrovnat se svou sestrou, je možno konstatovat, že projev paní [příjmení] byl zcela zřejmý. Žalobkyně se domáhala zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci zpět soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

3. Žalovaná navrhovala potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného. Namítala, že z ničeho nevyplynulo, že by se při vyrovnání mělo jednat o finanční prostředky žalované. Připomněla výpověď svědkyně [příjmení], která výslovně potvrdila, že jí paní [příjmení] řekla, že po ní zůstanou peníze a z těch se dcera [jméno] [příjmení] vyrovná se svou sestrou. Podsouvat žalované, že by uvedenou smlouvou na sebe převzala povinnost zaplatit jednu polovinu hodnoty bytu neobstojí.

4. Z obsahu spisu se podává, že žalobkyně se po žalované domáhá zaplacení částky 805 000 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně ve svých skutkových tvrzeních uvedla, že dne 12. 11. 2014 byla mezi žalovanou a jejich společnou matkou [jméno] [příjmení] uzavřena darovací smlouva, na základě které žalovaná nabyla do svého výlučného vlastnictví bytovou jednotku zde označenou (dále jen předmětný byt nebo předmětná jednotka), podpisy byly úředně ověřeny 20. 11. 2014. Téhož dne 20. 11. 2014 uzavřela žalovaná s matkou účastnic dohodu, v rámci níž se žalovaná zavázala, že bude o matku do konce jejího života pečovat, bude se starat o rodinný hrob v [část obce] a v případě úmrtí matky se vyrovná se svou sestrou (tj. žalobkyní). V dohodě bylo současně ujednáno, že na dodržení uvedených ujednání dohlédne teta účastnic, sestra [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení]. V souvislosti s tím bylo dohodnuto, že k vypořádání mezi žalovanou a žalobkyní dojde tak, že žalovaná po smrti matky účastnic řízení uhradí žalobkyni polovinu hodnoty bytové jednotky. K uzavření dohody došlo zejména z důvodu, že matka účastnic kromě uvedeného bytu nevlastnila žádný hodnotnější majetek, který by mezi své dcery mohla přerozdělit. Vyrovnání žalované s žalobkyní tedy bylo podmínkou pro darování bytu žalované. Matka účastnic zemřela 27. 12. 2018, do dnešního dne mezi žalobkyní a žalovanou nedošlo k vypořádání ohledně bytu z titulu uzavřené dohody. Protože žalovaná dohodu dobrovolně nesplnila, obrátila se žalobkyně na žalovanou s výzvou dne 8. 4. 2021, pro účely předžalobní výzvy byl znalcem zpracován znalecký posudek, podle nějž byla obvyklá cena bytu určena k 27. 12. 2018 ve výši 1 610 000 Kč. Žalovaná reagovala přípisem, ze kterého je zřejmé, že svému závazku nehodlá dostát.

5. Žalovaná popírala, že by se zavázala zaplatit žalobkyni částku představující jednu polovinu hodnoty bytu, v dohodě tato povinnost sjednána nebyla. Výklad dohody prováděný žalobkyní je zjevně nesprávný, neboť takto by dohoda o darování bytu pro žalovanou nepřinesla žádnou výhodu, v bytě tehdy žalovaná nebydlela a byt nepotřebovala, bylo by zcela nelogické jednání žalované, která do rekonstrukce bytu investovala své finanční prostředky. Žalovaná se zavázala nechat v bytě bydlet matku a pečovat o ni a pomáhat jí, tuto svou povinnost splnila. Péče o matku zahrnovala mimo jiné pomáhat jí s hospodařením a starat se o její úspory. V dohodě byla sjednána dále povinnost žalované vyrovnat se po smrti maminky se sestrou. Žalovaná tuto povinnost splnila. Žalovaná zaplatila žalobkyni částku 129.160 Kč, která představuje jednu polovinu finanční hotovosti uspořenou žalovanou v rámci péče o matku. O tuto původní částku se žalovaná s žalobkyní spravedlivě rozdělila. V dědickém řízení po matce účastnic došlo mezi žalobkyní a žalovanou k dohodě o rozdělení pozůstalosti a uzavřením dědické dohody a jejím naplněním došlo mezi účastnicemi k vyrovnání.

6. Z listinných důkazů provedených okresním soudem (darovací smlouva ve vztahu k předmětnému bytu, dohoda ze dne [datum], výpis z katastru nemovitostí a usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 22. 2. 2019 ve věci pozůstalosti po zůstavitelce [jméno] [příjmení]) vzal okresní soud správně za prokázané následující skutečnosti. [jméno] [příjmení] jakožto dárkyně a žalovaná jako obdarovaná uzavřely dne [datum] smlouvu, dle které dárkyně darovala žalované předmětnou jednotku, na základě které je nyní žalovaná zapsána jako vlastnice předmětné jednotky včetně podílu na společných částech domu.

7. Dne [datum] byla uzavřena dohoda mezi [jméno] [příjmení] (matkou účastnic), žalovanou a [jméno] [příjmení] (sestrou matky účastnic), ve které je uvedeno, že [jméno] [příjmení] darovala žalované předmětnou jednotku a dle dohody se žalovaná zavázala, že svou matku nechá do konce jejího života bydlet v předmětném bytě, bude o ni pečovat v případě nemoci a bude jí pomáhat vždy, když to bude potřebovat. Bude se starat o rodinný hrob v [část obce]. Dále je zde pod bodem II. ujednáno, že v případě úmrtí maminky se žalovaná se sestrou (žalobkyní) vyrovná. V bodě III. je ujednáno, že [jméno] [příjmení] pověřuje svou sestru [jméno] [příjmení], aby na dodržení všech ujednání, která s dcerou [jméno] učinila, dohlédla. [jméno] [příjmení] prohlásila, že pověření přijímá a všechna přání [jméno] [příjmení] splní. Smlouva je podepsána a podpisy jsou ověřeny dne [datum].

8. V řízení o pozůstalosti po zemřelé zůstavitelce [jméno] [příjmení] byla schválena dohoda dědiček – žalobkyně a žalované, dle které každá z dědiček nabyla pozůstalost rovným dílem ve výši 181 680 Kč, což představuje finanční hotovost zanechanou zůstavitelkou doma, s tím, že každá z nich uhradí rovným dílem náklady pohřbu ve výši 38 320 Kč a náklady na odměnu notářky ve výši 2 244 Kč, rozhodnutí nabylo právní moci 22. 2. 2019.

9. Okresní soud po právní stránce správně vyhodnotil, že část smlouvy, dle které se má v případě úmrtí matky žalovaná vyrovnat s žalobkyní, je právní jednání neurčité. Použitý výraz vyrovnat se není po obsahové stránce dostatečně konkrétní a jasný, takže nelze určit, jaké právní následky má projevená vůle vyvolat.

10. Odvolací soud s tímto hodnocením právního jednání – smlouvy uzavřené mezi žalovanou a její matkou, dle které se má žalovaná v případě úmrtí matky se sestrou vyrovnat, souhlasí. Z použitého termínu vyrovnat se se sestrou není zřejmé, o jaké vyrovnání se mělo jednat, jakým způsobem toto vyrovnání mělo být učiněno a případně z jakých finančních prostředků a v jaké výši. Z použitého výrazu„ vyrovnat se“ nelze určit, jaká práva a povinnosti mají z právního jednání žalované a následně žalobkyni vzniknout. Rozhodně z uvedeného ujednání nevyplývá povinnost žalované zaplatit sestře jednu polovinu obvyklé ceny předmětné jednotky tak, jak bude stanovena ke dni úmrtí matky účastnic.

11. Vzhledem k neurčitosti ujednání v písemné smlouvě ze dne [datum] bylo nutno provést výklad právního jednání ve smyslu § 556 odst. 1 o. z. Dle tohoto ustanovení, co je vyjádřeno slovy nebo jinak, vyloží se podle úmyslu jednajícího, byl-li takový úmysl druhé straně znám, anebo musela-li o něm vědět. Nelze-li zjistit úmysl jednajícího, přisuzuje se projevu vůle význam, jaký by mu zpravidla přikládala osoba v postavení toho, jemuž je projev vůle určen.

12. Aby bylo možno vyložit jednání matky účastnic v tom smyslu, co mínila tím, že se má žalovaná zavázat k tomu, že se v případě smrti matky se svou sestrou vyrovná, bylo nutno doplnit skutková tvrzení ze strany žalobkyně, k čemuž jí vyzval odvolací soud u jednání.

13. Žalobkyně byla prostřednictvím své právní zástupkyně vyzvána k doplnění skutkových tvrzení, kdy a odkud se žalobkyně dozvěděla o existenci dohody z [datum], dle které se měla žalovaná vyrovnat se žalobkyní v případě úmrtí matky, jak se žalobkyně dozvěděla, že vůlí matky účastnic bylo, aby se žalovaná s žalobkyní vyrovnala tak, že po úmrtí matky vyplatí žalobkyni jednu polovinu hodnoty předmětného bytu tak, jak tato bude zjištěna ke dni matčina úmrtí.

14. Žalobkyně doplnila svá skutková tvrzení takto. O existenci dohody sepsané [datum] se žalobkyně dozvěděla od tety, paní [jméno] [příjmení], po proběhlém dědickém řízení. Žalobkyně se o záměru vypořádat byt mezi obě sestry dozvěděla už při koupi předmětné bytové jednotky v roce 2010, když probírala s matkou, paní [příjmení], co s tím bytem bude, a matka jí sdělila, že byt bude přepsán na sestru – žalovanou, která bydlí v [obec] a žalovaná se s žalobkyní vyrovná tak, že jí uhradí jednu polovinu ceny hodnoty bytu, až matka zemře. O tom, že bytová jednotka byla přepsána na sestru, se žalobkyně dozvěděla poté, co do bytu nebyla vpuštěna, když se už paní [příjmení] nacházela v domově, což bylo někdy na přelomu let 2017 a 2018. Tehdy se začala zajímat, co je s bytem. O smlouvě o vyrovnání uzavřené dne 20. 11. 2014 se dozvěděla od paní [příjmení] po skončení dědického řízení. U jednání popsaném shora, ke kterému došlo v roce 2010, byla přítomna paní [příjmení] a žalobkyně.

15. Žalobkyně byla dále vyzvána k doplnění skutečností, ze kterých bude zřejmé, že žalovaná o popsaném úmyslu své matky, tedy, že žalovaná zaplatí žalobkyni jednu polovinu ceny hodnoty bytu, věděla, a kdy se o tom dozvěděla. Žalobkyně doplnila, že skutečností, ze které to vyplývá, je to, že žalovaná podepsala dohodu z [datum]. Dále doplnila v tomto smyslu skutková tvrzení, že v roce 2010 zde byl záměr paní [příjmení] koupit bytovou jednotku a ta to řešila s dcerami, na koho bude bytová jednotka napsána. Žalovaná chtěla, aby jednotka byla napsána na ni, s tím paní [příjmení] nesouhlasila a chtěla ji napsat na svou osobu. Od roku 2010 žalovaná věděla o záměru své matky vypořádat majetek mezi obě dcery spravedlivě a věděla, že v případě, že byt bude přepsán na ni, tak se má vypořádat se svou sestrou – žalobkyní, aby jí byla vyplacena jedna polovina hodnoty bytové jednotky. To žalovaná věděla od paní [příjmení], která o tom posléze informovala žalobkyni, která se o situaci s bytem samozřejmě zajímala. Kromě žalobkyně a žalované neměla paní [příjmení] další zákonné dědice.

16. Zástupce žalované veškerá tato skutková tvrzení učinil spornými a předložil jako nový důkaz výzvu advokátky žalobkyně z 18. 2. 2019.

17. Žalobkyně k shora tvrzeným skutečnostem a jejich prokázání navrhla důkaz výslechem žalobkyně, opětovný výslech svědkyně [jméno] [příjmení] a účastnický výslech žalované. Dále setrvala na výslechu svého syna [jméno] [příjmení], který měl být přítomen jednání své matky – žalobkyně a její matky, paní [příjmení]. K tomu zástupce žalované sdělil soudu, že žalovaná se svým účastnickým výslechem souhlasit nebude.

18. Jak vyplývá z citovaného ustanovení § 556 odst. 1 o. z. ve vztahu k předmětné věci, bylo na žalobkyni, aby prokázala, že úmyslem matky, paní [příjmení], bylo zavázat žalovanou k povinnosti vyplatit své sestře – žalobkyni jednu polovinu obvyklé ceny předmětného bytu ke dni úmrtí matky, paní [příjmení]. Dále bylo na ní, aby prokázala, že takový úmysl byl žalované jako druhé smluvní straně znám, anebo o něm alespoň musela vědět.

19. Lze poukázat na závěr plynoucí z rozsudku Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 21 Cdo 5281/2016. Základním hlediskem pro výklad právního jednání je podle právní úpravy účinné od 1. 1. 2014 úmysl jednajícího (popř. – u vícestranných právních jednání – společný úmysl jednajících stran), byl-li takový úmysl takové straně (adresátovi projevu vůle) znám, anebo musela-li o něm vědět. Při zjišťování tohoto úmyslu je třeba vycházet z hledisek uvedených v ustanovení § 556 odst. 2 o. z. a přihlédnout též k praxi zavedené mezi stranami v právním styku, k tomu, co právnímu jednání předcházelo, i k tomu, jak strany následně daly najevo, jaký obsah a význam právnímu jednání přikládají. Teprve v případě, že ani za použití uvedených výkladových pravidel nelze zjistit úmysl jednajícího, se uplatní objektivní metoda interpretace a projevu vůle se přisuzuje význam, jaký by mu zpravidla přikládala osoba v postavení toho, jemuž je projev vůle určen.

20. Okresní soud provedl důkaz výslechem dvou svědkyň, a to [jméno] [příjmení] – sestry [jméno] [příjmení] a tety obou účastnic, a [jméno] [příjmení], která není v žádném rodinném poměru k účastnicím a byla kamarádkou zemřelé matky, paní [příjmení]. Žalobkyně k prokázání shora uvedených skutečností navrhla opětovný výslech svědkyně [jméno] [příjmení], která byla od samého počátku jednání před odvolacím soudem přítomna v jednací síni.

21. Odvolací soud souhlasí s hodnocením věrohodnosti svědkyně [jméno] [příjmení] tak, jak to učinil soud prvního stupně. Je sice pravdou, jak tvrdí žalobkyně, že svědkyně [jméno] [příjmení] z ujednání plynoucího ze smlouvy z [datum] neměla mít žádný hmotný prospěch. Z obsahu její výpovědi je však zřejmé, že svědkyně má negativní vztah k žalované. Okresní soud provedl hodnocení výpovědi svědkyně v bodě 8. svého odůvodnění a odvolací soud se s tím zcela ztotožňuje. Je zde tvrzení svědkyně, že žalovaná zneužívala peněz své matky, a proto svědkyně požadovala, nechť jí ukáže naspořené matčiny peníze, dala jí lhůtu jednoho měsíce a když se jí žalovaná neozvala, nahlásila celou záležitost na policii. Již z toho je zřejmé, že svědkyně bez bližšího zdůvodnění přinejmenším vnitřně obviňovala žalovanou ze zneužívání peněz paní [příjmení], aniž by k tomu měla nějaký vnější důkaz. Aniž by k tomu byla jakkoliv oprávněna, požadovala po žalované jednání, na které neměla nárok (ať jí ukáže matčiny naspořené peníze), dala jí k tomu dokonce lhůtu a když se jí žalovaná (dle názoru soudu zcela oprávněně) neozvala, nahlásila tuto skutečnost na policii. Odvolací soud je ve shodě s okresním soudem, že již z toho plyne negativní vztah svědkyně [jméno] [příjmení] k její neteři – žalované. Dále nutno konstatovat, že svědkyně před jednáním, u kterého byl proveden její výslech, s žalobkyní o věci hovořila. Sama svědkyně u jednání před okresním soudem uvedla, že až do doby podání jejího trestního oznámení na žalovanou byly vztahy s žalovanou normální, ale ke změně došlo právě podáním trestního oznámení. Trestní oznámení bylo podáno v roce 2018. Lze uzavřít, že výpověď svědkyně [jméno] [příjmení] je nevěrohodná v tom smyslu, že tato má negativní vztah k žalované, navíc věc probírala s žalobkyní a odvolací soud souhlasí s hodnocením věrohodnosti svědkyně tak, jak bylo učiněno okresním soudem. Proto ani v odvolacím řízení nepřistoupil k opakování jejího výslechu, a to také s ohledem na skutečnost, že jmenovaná svědkyně byla po celou dobu jednání přítomna v jednací síni, když se jako veřejnost spolu s žalobkyní do jednací síně dostavila (viz protokol o jednání ze dne 10. 1. 2023).

22. Kromě svědkyně [jméno] [příjmení] provedl okresní soud výslech svědkyně [jméno] [příjmení] (navržené žalobkyní). [jméno] [příjmení] byla kamarádkou zemřelé matky účastnic, po letech se opětovně někdy v roce 2015 potkaly a paní [příjmení] řekla svědkyni, že už nebydlí v rodinném domku, že jí zemřel manžel a že jí sestra zajistila byt, takže bydlí v tomto bytě, který nebyl vzdálen příliš od bydliště svědkyně. Proto znovu obnovily kontakty, byly spolu zhruba 1x za měsíc a častěji si telefonovaly. V jednom telefonátu řekla [jméno] [příjmení] svědkyni, že darovala byt své dceři [jméno], na což zareagovala svědkyně tak, že řekla [jméno] [příjmení], že má přece 2 dcery. Svědkyně věděla, že je obě měla ráda. Na to jí řekla [jméno] [příjmení], že nemá mít starost, že zůstanou po ní i nějaké peníze, a že se dcera [jméno] určitě s [jméno] majetkově vyrovná. Více už o tom nemluvily. Na [jméno] [příjmení] se pomalu začala projevovat zřejmě [choroba] [anonymizováno], svědkyně se s ní stýkala po dobu, než byla [jméno] [příjmení] přemístěna do speciálního zařízení pro svou nemoc, to, že už v bytě nebydlí, jí řekla její sestra paní [příjmení]. Pokud je jí známo, paní [příjmení] měla hezký vztah s oběma dcerami a rovněž se svou sestrou.

23. S ohledem na doplněná skutková tvrzení žalobkyně předložil a navrhl k důkazu zástupce žalované dopis advokátky [titul] [jméno] [příjmení] ze dne 18. 2. 2019 Odvolací soud tento listinný důkaz považuje za přípustný, neboť jej právní zástupce předložil právě jako reakci na skutková tvrzení žalobkyně tak, jak je vznesla u odvolacího soudu. Z označené listiny včetně přiložené plné moci bylo zjištěno, že žalobkyně udělila plnou moc advokátce [titul] [jméno] [příjmení]. Ta dne 18. 2. 2019 zaslala žalované dopis, ve kterém uvedla, že dne 12. 11. 2014 byla sepsána darovací smlouva, jejímž předmětem bylo darování bytové jednotky dárkyní [jméno] [příjmení] žalované. Podpis dárkyně byl na předmětné darovací smlouvě ověřen. V dopise je dále uvedeno, že v době ověření podpisu byl zdravotní stav dárkyně [jméno] [příjmení] takový, že neumožňoval dárkyni dostatečně pochopit následky takového právního úkonu. Dárkyně nikdy neměla v úmyslu bytovou jednotku darovat tak, jak bylo provedeno zmíněnou darovací smlouvou. Žalovaná využila jejího zdravotního stavu, kdy již pro smíšenou demenci těžkého stupně nebyla dárkyně svéprávná, nebyla schopna rozpoznat následky takového právního úkonu, jakým je darovací smlouva a nechala ji darovací smlouvu podepsat. V mezidobí [datum] dárkyně zemřela, přičemž žalobkyně se právě v souvislosti s tímto úmrtím dozvěděla o existenci darovací smlouvy a dovolává se její neplatnosti jako dcera dárkyně. Jelikož dárkyně nebyla v době podpisu darovací smlouvy s ohledem na svůj duševní stav plně svéprávná, dovolává se žalobkyně v souladu s ust. § 581 o. z. neplatnosti právního jednání – darovací smlouvy datované dne 12. 11. 2014. Tímto dává celou věc žalované na vědomí. Je zřejmé, že vzhledem k tomu, že dopis byl předložen zástupcem žalované, musela jej žalovaná obdržet. K tomuto důkazu žalobkyně uvedla, že úmysl matky byl v případě přepisu bytu na žalovanou, ať žalovaná vyplatí ½ hodnoty bytu žalobkyni.

24. Žalobkyně navrhla ke svým skutkovým tvrzením důkazy – výslech svůj, žalované, opětovný výslech svědkyně [jméno] [příjmení] a výslech svého syna [jméno] [příjmení] Odvolací soud dospěl k závěru, že důkazy navržené žalobkyní nebude provádět (ohledně navrženého výslechu žalované je nutno uvést, že tato ve smyslu § 131 o. s. ř. se svým výslechem nesouhlasí), neboť odvolací soud dospěl k závěru, že již ze samotných doplněných skutkových tvrzení a provedených důkazů okresním soudem a krajským soudem (viz shora označený dopis) je zřejmé, že ze skutku tak, jak je popsán žalobkyní, nevyplývá právo, kterého se žalobkyně domáhá.

25. Žalobkyně požaduje zaplatit po žalované částku 805 000 Kč, což má představovat jednu polovinu obvyklé ceny předmětné jednotky ke dni úmrtí matky účastnic, tj. [datum]. Závazek žalované zaplatit žalobkyni uvedenou částku měl dle tvrzení žalobkyně plynout ze smlouvy uzavřené mezi matkou účastnic a žalovanou dne 20. 11. 2014 poté, co předtím byla uzavřena darovací smlouva ohledně předmětné jednotky dárkyní - matkou účastnic - žalované. Jak již bylo řečeno shora, ujednání v označené smlouvě ze dne 20. 11. 2014 o tom, že se po matčině smrti žalovaná s žalobkyní vyrovná, bylo shledáno okresním soudem a posléze i krajským soudem jako neurčité, neboť z tohoto písemného právního jednání nelze dovodit, jaké vyrovnání, z jakých finančních prostředků a v jaké výši bylo míněno.

26. Žalobkyně k žádosti odvolacího soudu doplnila svá skutková tvrzení tak, jak je uvedeno shora v odstavci 13. a 14. Srovnáme-li tato skutková tvrzení a důkazy již provedené, nelze než dospět k závěru, že ujednání mezi matkou – dárkyní a žalovanou i nadále zůstává neurčitým a jedná se o právní jednání nicotné.

27. Žalobkyně tvrdila následující skutečnosti: 1) V roce 2010 probírala žalobkyně se svou matkou, paní [příjmení], záležitost s bytem, matka jí sdělila, že byt převede na žalovanou a ta se s žalobkyní vyrovná tak, že jí uhradí jednu polovinu obvyklé ceny bytu, až matka zemře. Tomuto jednání byla přítomna žalobkyně a paní [příjmení]. 2) O převodu bytu na žalovanou se žalobkyně dozvěděla někdy na přelomu roku 2017 až 2018 O smlouvě uzavřené mezi matkou a žalovanou v písemné formě dne 20. 11. 2014 se žalobkyně dozvěděla od matčiny sestry [jméno] [příjmení] po skončení dědického řízení. 3) Od roku 2010 měla žalovaná od matky, paní [příjmení], vědět, že ta má záměr vypořádat majetek mezi obě dcery spravedlivě a v případě, že byt bude převeden na žalovanou, tato se má vypořádat se svou sestrou – žalobkyní tak, aby jí byla vyplacena jedna polovina hodnoty bytu. Tato skutečnost také vyplývá z toho, že žalovaná podepsala dohodu z 20. 11. 2014.

28. Žalobkyně dále tvrdila, že o skutečnostech uvedených v bodě 3) shora jí posléze informovala matka, paní [příjmení].

29. Žalobkyně tvrdí, že úmyslem matky bylo, aby se žalovaná s žalobkyní vyrovnala způsobem popsaným shora. Z jejích skutkových tvrzení je však zřejmé, že o tomto vyrovnání hovořila matka s žalobkyní, aniž by tomu byl někdo třetí přítomen. Potom měla matka sdělit žalobkyni, že o tom mluvila také s žalovanou, avšak ani u jejich tvrzené konverzace (matka – žalovaná) nikdo třetí nebyl přítomen a žalovaná tuto skutečnost popřela. Z uvedeného lze vzít závěr, že matka s žalobkyní o svém záměru snad mluvila, to nelze vyloučit. Ani ze samotných skutkových tvrzení žalobkyně však neplyne, že tuto záležitost matka skutečně probrala s žalovanou. Jestli si matka s žalobkyní dohodly postup popsaný žalobkyní, že jí žalovaná zaplatí jednu polovinu hodnoty bytu, neznamená to, že o tomto úmyslu matky žalovaná také věděla; žalovaná to jednoznačně popírá a u tohoto jednání dle žalobkyně neměl být nikdo další přítomen.

30. V neprospěch tvrzení žalobkyně hovoří skutečnost, že ke dni úmrtí matky již žalobkyně měla vědět o převedení bytu na žalovanou a logicky také o tom, že se s ní má žalovaná vyrovnat tak, že jí zaplatí jednu polovinu hodnoty bytu. Přesto u pozůstalostního soudu žalobkyně jako jedna ze dvou dědiček (paní [jméno] [příjmení] měla 2 zákonné dědičky – účastnice tohoto řízení) nevznesla ani námitku započtení, ani žádný jiný požadavek vůči žalované. Uzavřela s žalovanou dohodu, dle které každá z dcer nabyla jednu polovinu finanční hotovosti, která byla zanechána matkou [jméno] [příjmení]. Takový postup ze strany žalobkyně se jeví jako značně nelogický, neboť pokud by skutečně věděla o úmyslu matky, aby se s ní žalovaná vyrovnala způsobem žalobkyní popsaným, dědické řízení bylo tou nejpřirozenější platformou, v rámci které se mohly obě sestry vyrovnat. Žalobkyně se nemůže odvolávat na to, že o podepsané smlouvě z 20. 11. 2014 se dozvěděla až po proběhlém dědickém řízení, neboť sama tvrdí, že její matka měla úmysl o vyrovnání se obou dcer již v roce 2010 a že ho žalobkyni sdělila.

31. V neprospěch skutkových tvrzení žalobkyně dále svědčí dopis, který jí zmocněná advokátka zaslala žalované. V tomto dopise žalobkyně nehovoří o žádném vyrovnání se mezi sestrami, nýbrž zpochybňuje zdravotní stav dárkyně [jméno] [příjmení] ke dni uzavření darovací smlouvy ohledně předmětné jednotky a výslovně uvádí, že dárkyně nikdy neměla v úmyslu takovou bytovou jednotku darovat. Vytýká žalované, že využila špatného zdravotního stavu dárkyně, která již pro smíšenou demenci těžkého stupně nebyla ke dni podepsání darovací smlouvy svéprávnou. Je zde otázka, proč by žalobkyně psala takový dopis, pokud by zde byl tvrzený úmysl [jméno] [příjmení] bytovou jednotku žalované darovat s tím, aby se se sestrou vyrovnala. Žalobkyně si navíc odporuje. Jestliže na jedné straně v dopise [titul] [příjmení] tvrdí, že dárkyně nebyla v době darování schopna pochopit následky takového právního jednání (popírá její svéprávnost), jak mohla mít dárkyně zároveň úmysl, že se má žalovaná vyrovnat s žalobkyní tak, že jí vyplatí ½ obvyklé ceny jednotky ke dni matčina úmrtí.

32. Rovněž je zde svědectví svědkyně [jméno] [příjmení], která výslovně uvedla, že když jí [jméno] [příjmení] sdělila, že darovala bytovou jednotku žalované, tak na reakci svědkyně, že má přece 2 dcery, odpověděla [jméno] [příjmení], že svědkyně nemá mít starost, že zůstanou po ní (tj. po [jméno] [příjmení]) i nějaké peníze a že se žalovaná s žalobkyní majetkově vyrovná. Z této svědecké výpovědi plyne jednoznačný závěr, že majetkové vyrovnání mělo proběhnout z peněz zůstavitelky, přičemž je zřejmé, že s těmito financemi fakticky po určitou dobu zůstavitelčina života hospodařila žalovaná, která pak peníze přiznala v dědickém řízení a proběhlo rozdělení finančních prostředků napůl mezi obě dědičky.

33. Ze shora uvedeného je dle odvolacího soudu zřejmý závěr, že pokud vůbec měla [jméno] [příjmení] úmysl, aby se dcera [jméno] [příjmení] vyrovnala se sestrou [jméno] [příjmení] tak, jak žalobkyně tvrdí, tak o tomto úmyslu žalovaná nemohla vědět. Tento úmysl matky mohl být znám pouze žalobkyni, přičemž v písemné smlouvě z 20. 11. 2014 je použit termín natolik neurčitý, že není zřejmé, jakým způsobem vyrovnání mělo proběhnout a nelze než toto právní jednání považovat za nicotné (§ 553 odst. 1 o. z.) Ani postupem dle § 556 odst. 1 věta první se nepodařilo úmysl jednající [jméno] [příjmení] vyložit, neboť již ze samotných skutkových tvrzení žalobkyně plyne, že žalovaná o tomto úmyslu rozhodně nemusela vědět, tj. neměla o něm vědomost. Při tvrzeném jednání mezi žalovanou a [jméno] [příjmení] nebyla přítomna žádná třetí osoba a samotná žalobkyně se o tom měla dozvědět rovněž až od své matky [jméno] [příjmení]. To je také důvod, proč odvolací soud neprovedl žalobkyní navržené důkazy, tj. výslech žalobkyně, výslech [jméno] [příjmení] (nebylo tvrzeno, že by byl přítomen jednání mezi žalovanou a [jméno] [příjmení]), výslech žalované (s výslechem nesouhlasila, což je její právo plynoucí z § 131 o. s. ř.) a výslech [jméno] [příjmení] (shora uvedená nedůvěryhodnost označené svědkyně).

34. Naopak z důkazů provedených k návrhu žalobkyně (výslech [jméno] [příjmení]) vyplývá, že [jméno] [příjmení] hovořila se svědkyní o tom, že ona sama, tj. [jméno] [příjmení] – má peníze a že se dcera [jméno] s dcerou [jméno] majetkově vyrovná. Je zřejmé, že toto vyrovnání se mělo stát z peněz [jméno] [příjmení]. Rovněž v neprospěch žalobkyně hovoří také skutečnost, že u dědického řízení nevznesla žádnou námitku a neprovedla zápočet daru na dědický podíl žalované, ačkoliv tehdy již měla dle svého tvrzení vědět, že se s ní má sestra vyrovnat. Rovněž z dopisu ze dne 18. 2. 2019 nevyplývá nic jiného, než že žalobkyně zpochybnila svéprávnost [jméno] [příjmení] ke dni uzavření darovací smlouvy ohledně předmětného bytu a namítla neplatnost tohoto právního jednání.

35. S ohledem na všechny shora uvedené závěry odvolací soud považuje rozhodnutí okresního soudu, kterým byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta za věcně správné a v souladu s § 219 o. s. ř. rozsudek potvrdil. Učinil tak rovněž ve vztahu ke správně rozhodnutým nákladů řízení.

36. V odvolacím řízení procesně úspěšná žalovaná má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů odvolacího řízení vůči procesně neúspěšné žalobkyni. Tyto náklady představuje odměna zastupujícího advokáta a náhrada jeho hotových výdajů. Odměna advokáta za zastupování v odvolacím řízení činí za 2 úkony právní služby (vyjádření k podanému odvolání a účast u jednání dne 10. 1. 2023) dle § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb. 2 x 11 540 Kč rovná se 23 080 Kč. Paušální náhrada výdajů za 2 úkony právní služby dle § 13 odst. 4 citované vyhlášky činí 2 x 300 Kč rovná se 600 Kč. Částka 23 680 Kč se zvyšuje o 21 % daně z přidané hodnoty na částku 28 653 Kč. Procesně neúspěšná žalobkyně je povinna tyto náklady řízení procesně úspěšné žalované nahradit. Důvody pro aplikaci § 150 o. s. ř. nebyly odvolacím soudem shledány. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. a platební místo v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř.