11 Co 225/2025

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Jany Palkovské a soudkyň JUDr. Zuzany Ihnátové a JUDr. Evy Placzkové ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená dne Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta o povolení nezbytné cesty k odvolání účastníků proti rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku č. j. 9 C 31/2018-442 ze dne 25. 6. 2025

I. Rozsudek okresního soudu se v odstavcích I. a II. výroku mění takto:Povoluje se nezbytná cesta přes služebné pozemky parc. č. , číslo, , parc. č. , číslo, a parc. č. , číslo, v k. ú. , adresa, v rozsahu vymezeném v geometrickém plánu vyhotoveném společností , právnická osoba, , se sídlem , adresa, , číslo plánu , číslo, ze dne , datum, , který je nedílnou součástí tohoto rozsudku, a to chůze a jízdy osobními motorovými vozidly nepřevyšujícími hmotnost 3,5 tuny ve prospěch panujícího pozemku parc. č. , číslo, v k. ú. , adresa, .Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému za povolení nezbytné cesty částku 180.000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit státu na účet Okresního soudu ve Frýdku-Místku náhradu nákladů řízení ve výši 16.374,98 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit státu na účet Okresního soudu ve Frýdku-Místku náhradu nákladů řízení ve výši 16.374,98 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně povolil nezbytnou cestu přes služebné pozemky parc. č. , číslo, parc. č. , číslo, a parc. č. , číslo, v k. ú. , adresa, (dále jen služebné pozemky) ve prospěch panujícího pozemku parc. č. , číslo, v k. ú. , adresa, (dále jen panující pozemek), v rozsahu vymezeném v GP společnosti , právnická osoba, pod číslem , hodnota, odpovídající pozemkové služebnosti stezky zahrnující právo chodit po služebných pozemcích nebo se po nich dopravovat lidskou silou a právo, aby po nich jiní přicházeli k oprávněné osobě a odcházeli od ní nebo se lidskou silou dopravovali v neomezeném rozsahu a dále pozemkové služebnosti cesty zahrnující právo jezdit přes služebné pozemky osobními motorovými vozidly, jejichž nejvyšší povolená hmotnost nepřevyšuje 3500 kg, a to v období od 2. 3. do 30. 6. a od 1. 9. do 30. 11. každého kalendářního roku maximálně 12 jízd na panující pozemek a 12 jízd z panujícího pozemku během jednoho kalendářního měsíce, v období od 1. 7. do 31. 8. každého kalendářního roku neomezeně během jednoho kalendářního měsíce a v období od 1. 12. do 1. 3. každého kalendářního roku maximálně 8 jízd na panující pozemek a 8 jízd z panujícího pozemku během jednoho kalendářního měsíce, přičemž tato nezbytná cesta se povoluje ve prospěch každého vlastníka panujícího pozemku (odstavec I. výroku), uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalovanému úplatu za povolení práva nezbytné cesty ve výši 167.640 Kč do jednoho měsíce od právní moci rozsudku (odstavec II. výroku), rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (odstavec III. výroku), uložil žalovanému povinnost zaplatit státu náhradu nákladů řízení ve výši 16.374,98 Kč (odstavec IV. výroku), žalobkyni uložil k zaplacení na náhradě nákladů řízení státu stejnou částku (odstavec V. výroku).

2. Rozsudek napadli včas podaným odvoláním oba účastníci.

3. Žalobkyně nesouhlasila s omezením jízd po povolené nezbytné cestě a v tomto smyslu považovala rozhodnutí okresního soudu za nepřesvědčivé a nelogické. Navíc namítala, že výrok je nevykonatelný, neboť si nelze představit, jakým způsobem by se jízdy měly počítat. Chata je způsobilá k celoročnímu užívání. Pozemky žalovaného, které jsou služebností dotčeny, využívá rovněž žalovaný a jeho rodina a sousedé ostatních nemovitostí. V minulosti nebylo používání nezbytné cesty žádným počtem jízd omezeno. Žalobkyně je nyní ve starobním důchodu a chatu využívá častěji. Není schopna nosit těžší nákupy a bude muset užívat motorové vozidlo častěji, než je uvedeno ve výroku napadeného rozsudku. V chatě bydlí od léta 2025 také její syn. Dále nesouhlasila s částkou, kterou má žalovanému zaplatit ve výši 167.640 Kč. Je ochotna uhradit částku 148.700 Kč, když znalec určil cenu smluvně zřizovaného práva cesty a stezky ve výši 94.700 Kč, dále by teoreticky mělo dojít ke snížení hodnoty služebných pozemků asi o 7 % – 54.000 Kč. Rovněž nesouhlasila s výrokem, který jí nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení. Domáhala se změny napadeného rozhodnutí tak, že právo jízdy po služebných pozemcích bude časově zřízeno neomezeně a bude svědčit automobilům do 3500 kg.

4. Žalovaný namítal v podaném odvolání, že žalobkyni nesvědčí žádné historické právo na průjezd k její nemovitosti. Otec žalovaného jako předchozí vlastník nemovitostí , jméno FO, povolil otci žalobkyně nezbytný průjezd po dobu výstavby rekreační nemovitosti, ale ten byl omezen jednak časově a jednak i samotným průjezdem přes nemovitosti ve vlastnictví jeho bratrance , jméno FO, na pozemek parc. č. , hodnota, . Výstavba rekreační nemovitosti, zejména garáže byla stavebním úřadem spojena s požadavkem zajištění přístupové komunikace. Tuto podmínku majitelé pozemku žalobkyně nesplnili. Nemohou proto ani s odstupem více let požadovat zřízení průjezdu věcného břemene, které nikdy nevydrželi a ani jim nesvědčí žádné historické právo, které by tento důvod legitimizovalo. Svědci na straně žalobkyně nejsou způsobilí se k věci vyjádřit, přesto soud jejich výpovědi zmiňuje. Naopak k výpovědi svědka , jméno FO, se v podstatě nepřihlíží. I nadále platí pravidlo, že nezbytné věcné břemeno nemůže být břemenem vynuceným a mělo by zohlednit všechny varianty, zejména s ohledem na délku věcného břemene, zatížení věcného břemene neomezenými průjezdy atd. Žalovaní stejně jako svědek , jméno FO, uvádějí, že v místě, kde věcné břemeno má být zřízeno, vedou přípojky plynu včetně nejméně 2 až 3 hlavních uzávěrů. Tyto soud nevzal v úvahu, stejně jako se nezaobíral vedením věcného břemene přes jiné pozemky daleko kratší, které byly využívány již v minulosti, zejména se jedná o parcelu , číslo, patřící jinému vlastníkovi. Mezi oběma účastníky sporu vznikají časté konflikty s tím, že žalobkyně nectí dosavadní dohody, kdy i cizí osoby, například řemeslníci, jezdí na nemovitost přes pozemky žalovaného, na těchto pozemcích parkují a nedbají na předchozí upozornění ze strany žalovaného. Žalovaný musí proto často volat policii. Ani navýšení ceny věcného břemene nemůže odrážet významné ponížení kupní ceny nemovitostí žalovaného, a to zejména z důvodu vypjatých vztahů mezi oběma účastníky. Navrhoval zamítnutí žaloby jako celku, případně zřízení pouze průchodu, nikoli průjezdu po služebných pozemcích.

5. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí v celém rozsahu, včetně řízení předcházejícího jeho vydání a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je částečně důvodné, odvolání žalovaného oproti tomu důvodným neshledal.

6. Z obsahu spisu se podává, že žalobkyně se svou žalobou domáhala povolení nezbytné cesty přes pozemky ve vlastnictví žalovaného parc. č. , číslo, parc. č. , číslo, parc. č. , číslo, a parc. č. , číslo, . Nutno upozornit, že ohledně služebnosti nezbytné cesty přes pozemek žalovaného parc. č. , číslo, v k. ú. , adresa, byla žaloba zamítnuta a rozhodnutí nabylo právní moci (viz doplňující rozsudek č. j. 9 C 31/2018-468 z 17. 9. 2025). Služebnost cesty a stezky měla být zřízena tak, jak je zakresleno v geometrickém plánu vyhotovitele , právnická osoba, , číslo , hodnota, (dále jen geometrický plán). Oprávněnými pozemky byly parc. č. , číslo, ve stejném katastrálním území, přičemž žaloba již byla zamítnuta také ohledně zřízení služebnosti k pozemku parc. č. , hodnota, , jehož součástí je stavba č. e. , číslo, v k. ú. , adresa, , v tomto rozsahu předchozí rozsudek Okresního soudu ve Frýdku-Místku č. j. 9 C 31/2018-321 z 7. 7. 2022 nabyl právní moci. Mělo se jednat o zřízení služebnosti nezbytné cesty jako věcného práva, které by bylo zapsáno v katastru nemovitostí. Žalobkyně tvrdila, že po předmětných pozemcích chodili a jezdili již její právní předchůdci, a to se souhlasem tehdejšího vlastníka povinných pozemků – otce žalovaného. Z jejího pohledu a objektivně se má jednat o nejlogičtější a nejpřístupnější cestu k jejím nemovitostem.

7. Žalovaný od samého počátku s žalobou nesouhlasil a namítal, že dobrá vůle předchozího vlastníka povinných pozemků nemůže zakládat důvod takto vedené služebnosti přes povinné pozemky. Žalovaný má za to, že je možno zřídit právo nezbytné cesty přes pozemky parc. č. , číslo, respektive , číslo, , což je cesta kratší a méně zatěžující vlastníky těchto pozemků.

8. Ve věci již jednou bylo rozhodnuto rozsudkem okresního soudu č. j. 9 C 31/2018-323, který byl usnesením Krajského soudu v Ostravě č. j. 11 Co 306/2022-357 z 24. 4. 2023 v odstavcích I., III. až VI. výroku zrušen a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

9. Okresní soud provedl ve věci velmi rozsáhlé dokazování výpověďmi svědků, listinami, ohledáním na místě samém a znaleckým posudkem tak, jak je zachyceno v protokolech o jednání. Dospěl ke skutkovým závěrům, jež jsou popsány v odůvodnění napadeného rozhodnutí pod body 6 až 39 a 43 až 45 odůvodnění. Se skutkovými zjištěními tak, jak jsou uvedeny, odvolací soud v zásadě souhlasí, neboť tato odpovídají provedeným důkazům. Lze na ně v úplnosti odkázat.

10. Skutkový závěr zjištěný okresním soudem lze shrnout takto. Žalobkyně je vlastníkem chaty stojící na pozemku parc. č. , hodnota, , který je obklopen pozemkem parc. č. , číslo, vše v k. ú. , adresa, . Pozemek parc. č. , číslo, není spojen s veřejnou cestou, která vede po pozemku parc. č. , číslo, Žalovaný je vlastníkem pozemků parc. č. , číslo, , parc. č. , číslo, a parc. č. , číslo, . Pozemek parc. č. , číslo, končí u veřejné cesty vedoucí po parc. č. , číslo, Od veřejné cesty je pozemek takto označený zpevněn dvěma kolejemi s trávou uprostřed vysypáno štěrkodrtí. Takto je uvedena „cesta“ zpevněná po pozemku parc. č. , číslo, , parc. č. , číslo, a v podstatě je vyježděná až na pozemek parc. č. , číslo, , podél pozemku paní , jméno FO, (parc. č. , číslo, ) a končí u pozemku žalobkyně na jeho počátku - parc. č. , číslo, Tam se také nachází v nízkém oplocení vjezd na pozemek žalobkyně. Cesta se nachází mezi ploty, a to jak pozemku parc. č. , číslo, a , číslo, (zde se jedná o pozemek parc. č. , číslo, ), dále se nachází mezi ploty v hranicích pozemku parc. č. , číslo, a parc. č. , číslo, , který je ve vlastnictví pana , jméno FO, , plot na pozemku parc. č. , číslo, je ve vlastnictví žalovaného. Podél pozemku parc. č. , číslo, (paní , jméno FO, ) se nachází rovněž plot v hranici s pozemkem , číslo, na pozemku parc. č. , číslo, na levé straně při pohledu směrem k chatě žalobkyně se již žádný plot nenachází.

11. Po takto vymezeném prostoru jezdili právní předchůdci žalobkyně od samého počátku, kdy pozemek pro stavbu chaty koupili od otce žalovaného a chatu postavili. Pozemky parc. č. , číslo, nejsou od sebe v hranicích vzájemně odděleny, nachází se na nich udržovaná a užívaná zahrada spoluvlastníků , jméno FO, a , jméno FO, .

12. Okresní soud náležitě vyhodnotil, že jsou splněny podmínky pro povolení nezbytné cesty přes pozemky ve vlastnictví žalovaného v tom rozsahu, jak je nezbytná cesta zakreslena v geometrickém plánu firmy , právnická osoba, , IČO , IČO, , číslo plánu , číslo, . Takto vymezený způsob příchodu a příjezdu k pozemku parc. č. , číslo, ve vlastnictví žalobkyně je nejpřirozenějším způsobem, jak se k pozemku žalobkyně dostat. Je to také historicky užívaná cesta, a to již od dob, kdy otec žalovaného prodal pozemek na výstavbu chaty právním předchůdcům žalobkyně. Je pravdou, že mezi účastníky jsou spory plynoucí právě ze skutečnosti, že žalobkyně jezdí po předmětných pozemcích žalovaného. Nelze však nic změnit na skutečnosti, že žalobkyně je vlastníkem nemovitostí, ke kterým nemá zřízený přístup a přesto se žalobkyně nějakým způsobem musí ke svým pozemkům dostat. Právě k tomu slouží institut nezbytné cesty ve smyslu § 1029 a násl. o. z. Zde opět nezbývá než poukázat na nález Ústavního soudu. sp. zn. II. ÚS 3045/23 z 20. 11. 2024. Ústavní soud zde uzavřel, že za situace, kdy stát po desítky let toleroval vznik takových majetkových poměrů, kdy jsou v důsledku historického právního vývoje stavby stojící na cizím pozemku – nezřídka s nedostatečným přístupem – velmi častým jevem, je nespravedlivé, jestliže nyní neproporcionálně odpírá vlastníkům nemovitostí s nedostatečným přístupem ochranu vlastnického práva prostřednictvím zřízení věcného břemene nezbytné cesty. To, co se může v podmínkách jiného státu jevit jako individuální problém, je v podmínkách českých problémem systémovým.

13. Závěr Ústavního soudu lze vztáhnout i na daný případ, kdy žalobkyně má postavenou nemovitost – chatu na svém vlastním pozemku, avšak k tomuto nemá od počátku zřízen přístup z veřejné komunikace. Právě na takové případy cílí § 1029 a násl. Přístup přes pozemky , jméno FO, a , jméno FO, možný není, neboť by takto zřízená nezbytná cesta přetínala funkční okrasnou zahradu.

14. Po povinných pozemcích je naopak nezbytná cesta vyježděná, a to až na pozemek parc. č. , číslo, a končí u pozemku žalobkyně na jeho počátku parc. č. , číslo, . Žalobkyně nezpůsobila nedostatek přístupu ke své nemovitosti hrubou nedbalostí či úmyslně a nabyla své pozemky darovací smlouvou od svých rodičů, kteří je předtím nabyli kupní smlouvou od otce žalovaného. Ohledně historického způsobu dopravy z hlavní silnice přes povinné pozemky okresní soud nepochybil, pokud vycházel ze zjištění učiněných z výpovědí svědků (, jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, a , jméno FO, ). K odvolací námitce žalovaného, že žalobkyni nesvědčí žádné historické právo na průjezd k její nemovitosti, uvádí odvolací soud, že to je právě důvod, pro který se žalobkyně domáhá zřízení nezbytné cesty. Pokud by jí svědčilo nějaké historické právo, jistě by se naopak domáhala plnění z takového práva. Odvolací soud pouze poukazuje, že se fakticky, od počátku, kdy otec žalovaného prodal předmětné nemovitosti rodičům žalobkyně, jezdilo po nyní povinných pozemcích.

15. K výpovědi svědka , jméno FO, se odvolací soud vyjadřoval již ve svém předchozím rozhodnutí č. j. 11 Co 306/2022–357. Tento svědek je pán již v letech a je z jeho výpovědi zřejmé, že si prostě nepřeje, aby kolem jeho plotu žalobkyně čímkoliv, jakkoliv a kdykoliv jezdila. Jeho stanovisko ke zřízení nezbytné cesty však nemůže být tímto způsobem zohledněno.

16. Žalovaný v řízení namítal, že v zemi je uloženo plynové potrubí a jízdou auty by mohlo dojít k jeho poškození. Je pravdou, že odvolací soud k tomu neprováděl dokazování, a to s následující úvahou. Pro položení plynového potrubí do půdy platí české technické normy, dle kterých je minimální hloubka v nezpevněném terénu (např. zahrada, pole) minimálně 0,8 m krytí nad potrubím, pod chodníky a komunikacemi minimálně metr krytí. Je tak zřejmé, že plynové potrubí se musí nacházet nejméně v hloubce 0,8 m tak, aby bylo v hloubce bezpečné pro možné přejíždění automobilů po povrchu půdy. Navíc nebylo ani tvrzeno či prokázáno, že by se na předmětných povinných nemovitostech nacházelo upozornění provozovatele plynového potrubí, že je zde zakázáno jezdit automobily. Proto k této otázce již odvolací soud neprováděl další dokazování.

17. Odvolací soud ve shodě s okresním soudem neshledal důvody pro nepovolení nezbytné cesty ve smyslu § 1032 o. z. Škoda na povinných pozemcích žádným způsobem nepřevyšuje výhodu nezbytné cesty. Žalobkyně si nedostatek přístupu nezpůsobila svou hrubou nedbalostí či úmyslně a nežádá o nezbytnou cestu jen za účelem pohodlnějšího spojení. Naopak, nezbytná cesta je jediným možným spojením.

18. Okresní soud co do rozsahu nezbytné cesty tuto povolil v rozsahu minimálním a co nejvíce šetřícím práv žalovaného jako vlastníka zatížených nemovitostí. Tomu odpovídá situace zakreslená v geometrickém plánu shora označeném.

19. Okresní soud se velmi důkladně zabýval otázkou četnosti jízd automobily do hmotnosti 3,5 tun po zatížených pozemcích. Dospěl k závěru, že je na místě četnost jízd omezit tak, jak to učinil ve výroku napadeného rozhodnutí a vysvětlil v bodě 74. a 75. odůvodnění napadeného rozsudku. Odvolací soud zvážil důvody, které okresní soud vedly k omezení četnosti jízd motorovými vozidly a poté dospěl k závěru, že v tomto rozsahu je na místě změna napadeného rozhodnutí. Důvody, které k tomu odvolací soud vedly, jsou následující. Předmětné oprávněné pozemky prodal otec žalovaného rodičům žalobkyně za účelem výstavby chaty, přičemž nebyly zřízeny přístupové cesty z veřejné komunikace, což odpovídalo tehdejším poměrům. Za života otce žalovaného se přes povinné pozemky chodilo i jezdilo motorovými vozidly bez omezení. Zhruba 2/3 zatížených pozemků (jak vyplývá z geometrického plánu) užívá jako cestu i žalovaný a v budoucnu chce jeho syn na pozemcích parc. č. , číslo, „něco postavit“ (viz skutkové tvrzení na č. l. 352 u jednání dne 4. 4. 2023), takže je zřejmé, že i v tomto případě se bude v dané oblasti po předmětných pozemcích jezdit motorovými vozidly. Žalobkyně v tomto roce dovrší 65 let věku, je ve starobním důchodu a je logické, že chatu bude chtít využívat častěji než v době, kdy byla zaměstnána. V dnešní době senioři volí často a ve velké míře pobyt na rekreačních chatách, čímž saturují své potřeby života ve zdravém prostředí. Mnohdy pak s menšími náklady, než vyžaduje bydlení ve městě. Pokud žalovaný v odvolání namítal, že mu návštěvníci žalobkyně parkují na jeho pozemcích, odvolací soud upozorňuje, že nezbytná cesta slouží výlučně k dopravě z hlavní cesty k oprávněnému pozemku. Jakékoliv parkování žalobkyně či třetích osob neumožňuje. Je pravdou, že se jedná u žalobkyně o rekreační objekt, ale jízda autem je vedena v minimálním rozsahu po ploše povinných pozemků a z větší části tam, kde automobilem jezdí i žalovaný a jeho rodina. Navíc nelze pominout, že časové omezení jízd by do budoucna působilo pravděpodobně jako zdroj dalších sporů mezi účastníky, kteří by se přeli o to, kolikrát žalobkyně projela automobilem a kolikrát ještě projet může. Rozhodnutí soudu má sporům do budoucna také předcházet, o což se v dané věci odvolací soud snaží. Proto bylo napadené rozhodnutí ohledně četnosti jízd automobilem změněno a bylo povoleno, aby nezbytná cesta byla užívána chůzí i jízdou motorovými vozidly do 3,5 tun hmotnosti bez časového omezení.

20. Dle § 1029 o. z. se nezbytná cesta povoluje za náhradu dle § 1030 odst. 1 o. z. se takovou náhradou míní úplata a odčinění újmy, není-li již kryto úplatou.

21. Zákon rozlišuje tři typy finančních nároků:

1. úplata za povolení nezbytné cesty, 2. odčinění újmy, 3. přiměřená jistota. Úplata je částka za samotné povolení nezbytné cesty, odčinění újmy představuje částku, která má již být zahrnuta v úplatě za povolení nezbytné cesty. Stanovení úplaty je právní závěr, který nelze zadávat v rámci znaleckého úkolu. Znalecký posudek může poskytnout toliko podklady pro právní úvahy soudu.

22. Odvolací soud dále cituje z rozsudku Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 22 Cdo 953/2024 z 24. 9. 2024. Dle tohoto rozhodnutí stanovení výše náhrady za omezení vlastnického práva zřízením nezbytné cesty podle § 1029 odst. 1 ve spojení s § 1030 odst. 1 o. z. se řídí následujícími pravidly: A) Při stanovení náhrady (úplaty) za povolení nezbytné cesty nelze vycházet ani z ceny určené podle cenových předpisů, ani jen z ceny, za kterou by bylo možno dosáhnout smluvního zřízení věcného břemene. Je totiž třeba rozlišit hodnotu práva odpovídajícího věcnému břemeni cesty na straně jedné a náhradu za omezení vlastnického práva na straně druhé; jejich výše nemusí být stejná. B) Je nutno přihlédnout ke všem okolnostem věci. Zejména je třeba zvážit všechny negativní účinky, které s sebou zřízení nezbytné cesty pro zatížený pozemek přinese. C) Náhrada za zřízení práva nezbytné cesty zahrnuje i náhradu za újmu, kterou vlastník pozemku utrpí, a to i tím, že v důsledku tzv. právní závady – práva cesty svědčící žalobci – zpravidla klesne cena zatíženého pozemku i stavby na něm zřízené a že jeho vlastník bude výkonem tohoto práva omezen v užívání pozemku, bude narušeno jeho soukromí apod. Nelze pominout skutečnost, že se právo cesty zřizuje bez časového omezení. D) Stanovení výše náhrady je na úvaze soudu, která musí být řádně zdůvodněna. E) Stanovení hodnoty zřizovaného věcného břemene je věcí skutkového zjištění, stanovení kritérií pro určení výše náhrady za omezení vlastnického práva zřízením nezbytné cesty je otázkou právní. Rozhodnutí o povolení nezbytné cesty je konstitutivním rozhodnutím ve věci, ve které právní úprava upravuje podmínky pro vznik práva jen rámcově a dává široký prostor pro úvahu soudu, přičemž v hraničních případech jsou dány skutečnosti umožňující s jistou mírou přesvědčivosti zdůvodnit různá řešení. Rozhodnutí je tak v zásadě na úvaze soudu, která však musí být řádně odůvodněna a nesmí být zjevně nepřiměřená.

23. Okresní soud při stanovení výše náhrady za omezení vlastnického práva žalovaného zřízením nezbytné cesty vyšel v základu z obvyklé ceny stanovené ve znaleckém posudku, ve kterém znalecká kancelář určila obvyklou cenu smluvně zřizovaného práva stezky a cesty na částku 94.700 Kč. Soud dále přihlédl k historickým vztahům v dané oblasti, negativní účinky pro zatížené pozemky vyhodnotil jako spíše menší, neboť se zde cesta i pro automobily již historicky nachází. Přihlédl také k tomu, že vytyčenou cestu částečně užívá i žalovaný a jeho rodina. Zohlednil rovněž, že povinné pozemky budou zatíženy právní závadou. Vyšel ze závěrů znalce, že dojde ke snížení hodnoty služebních pozemků asi o 7 % (54.000 Kč), částku stanovenou znaleckým posudkem navýšil jednak o 20 % za stanovený rozsah cesty a četnost průjezdů a znehodnocení - újmu promítl do úplaty, poté dospěl k částce 167.640 Kč (94.700 Kč + 18. 940 Kč + 54.000 Kč).

24. Odvolací soud má za to, že výše náhrady za omezení vlastnického práva žalovaného by měla být vyšší.

25. Nezbytná cesta je povolena přes povinné pozemky v rozsahu 263 m2 (viz znalecký posudek č. listu 396), což činí z celkové plochy pozemků 1377 m² zhruba 20 %. Část předmětných pozemků je využívána také pro potřeby žalovaného a jeho rodiny, avšak to nic nemění na skutečnosti, že zde do budoucna bude právní závada na povinných pozemcích. Žalovaný jako vlastník pozemků bude do jisté míry omezen v jeho užívání a také dojde k narušení jeho soukromí, když žalobkyně bude chodit a jezdit na dohled rodinného domu žalovaného. Lze vyjít ze závěrů znaleckého posudku, který hodnotu práva za užívání pozemků stanovil jednorázovou částkou 94.700 Kč, což odpovídá zhruba 54 % hodnoty pozemků (celkem 176.210 Kč), což považuje znalec za odpovídající poměr ve vztahu k hodnotě pozemků. Vezmeme-li tedy jako základ částku zhruba 95.000 Kč, skutečnost, že dojde k narušení soukromí a pozemky budou zatíženy právní vadou (čímž se žalovanému nesporně děje újma), dále právo chůze a jízdy je stanoveno bez časového omezení a služebnost je zřizována v rekreační oblasti, považuje soud za přiměřenou výši náhrady za omezení vlastnického práva žalovaného a zároveň úhradu újmy v částce 180.000 Kč. Odvolací soud je toho názoru, že takto stanovená částka odpovídá úplatě a zároveň odčiňuje újmu, která se zřízením nezbytné cesty žalovanému ve smyslu § 1030 odst. 1 o. z. děje.

26. S ohledem na shora uvedené závěry bylo napadené rozhodnutí v odstavcích I. a II. výroku změněno [§ 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř.].

27. Vzhledem k tomu, že došlo ke změně rozsudku, jehož nezbytnou součástí je geometrický plán, odvolací soud jako neoddělitelnou součást rozsudku připojuje originál geometrického plánu č. , hodnota, tak, aby na základě rozsudku mohl být proveden ve smyslu § 11 katastrálního zákona vklad práva služebnosti cesty a stezky do katastru nemovitostí.

28. V souladu s § 224 odst. 2 o. s. ř. rozhodl odvolací soud o náhradě nákladů řízení.

29. Dle § 142 odst. 2 o. s. ř. měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Řízení o povolení nezbytné cesty je řízením sporným, u něhož ve shodě s § 153 odst. 2 o. s. ř. z právního předpisu vyplývá určitý způsob vypořádání vztahů mezi účastníky. Odvolací soud přihlédl k celému průběhu řízení před soudem prvního stupně, odvolacím soudem a následně opět před soudem prvního stupně a posoudil vzájemné procesní požadavky účastníků; poté dospěl k závěru, že jsou splněny podmínky pro aplikaci § 142 odst. 2 o. s. ř.

30. Na počátku byl požadavek žalobkyně zatížit čtyři pozemky žalovaného ve prospěch dvou pozemků žalobkyně. Žalovaný byl ochoten povolit průchod přes pozemky, nikoliv průjezd, a požadoval vyšší náhradu újmy. Ve výsledku byla žaloba k jednomu oprávněnému pozemku zamítnuta (parc. č. , hodnota, ), byly zatíženy tři žalobcovy pozemky (parc. č. , číslo, ), parcela č. , číslo, zatížena nebyla (viz rozsudek doplňující č. j. 9 C 31/2018–468). Cena byla stanovena ve výši 180.000 Kč, tedy vyšší, než požadovala žalobkyně. Oproti tomu byl rozsah služebnosti stanoven jako chůze a jízda bez časového omezení, což požadovala žalobkyně. Z uvedených závěrů vyplývá, že jsou splněny podmínky pro užití § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy každý z účastníků měl úspěch jen částečný. Proto bylo rozhodnuto, že žádný z nich nemá právo na náhradu nákladů řízení.

31. Stejnou úvahou byl odvolací soud veden také u rozhodnutí o náhradě nákladů odvolacího řízení.

32. Náhrada nákladů řízení státu byla uložena každému z účastníků v rozsahu jedné poloviny (§ 148 odst. 1 o. s. ř.).