11 CO 233/2021

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Jany Palkovské a soudkyň JUDr. Evy Placzkové a JUDr. Zuzany Ihnátové ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa o částku 952.181 Kč s příslušenstvím k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 11. 1. 2021, č. j. 161 C 3/2018-160

I. Rozsudek okresního soudu se v odstavci I. výroku potvrzuje.

II. V odstavci II. výroku se rozsudek okresního soudu mění následovně: Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému k rukám jeho advokáta ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na náhradě nákladů řízení částku částka.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému k rukám jeho advokáta ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na náhradě nákladů odvolacího řízení částku částka.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu o povinnost žalovaného zaplatit žalobkyni částku 952.181 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně ze stejné částky za dobu od datum do zaplacení a zavázal žalobkyni zaplatit žalovanému k rukám jeho advokáta ve třídenní lhůtě od právní moci rozsudku na náhradě nákladů prvostupňového řízení částku částka.

2. Proti rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání. Okresnímu soudu vytýkala nepřezkoumatelnost rozsudku ve vztahu k výroku o zaplacení částky částka Okresní soud použil podle mínění odvolatelky nesprávně zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, platný do 31. 12. 2013 (dále jen„ obč. zák.“), namísto zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen„ obch. zák.“). Záruka a odpovědnost za vady díla byly mezi účastníky sjednány dle § 562 a § 563 obch. zák., přičemž se jednalo o„ úpravu díla“ komplexní. Podle závěrů okresního soudu nastala absurdní situace, kdy byl smluvní vztah sjednán v režimu obč. zák., avšak s výjimkou záruky a odpovědnosti za vady. Čl. 7 smlouvy o dílo měl být správně vyložen jako dohoda o aplikaci obch. zák.; podmínka písemné formy smlouvy byla splněna. Okresní soud se měl zabývat výkladem projevu vůle smluvních stran dle interpretačních pravidel v § 266, resp. § 262 obch. zák. Použití obch. zák. vyloučil na podkladě formalistické úvahy, ze zjištění, že smlouva o dílo neobsahovala doslovný text o tom, že (smlouva) se bude řídit obchodním zákoníkem. Krajský soud zmínil podřazení smluvního vztahu režimu obč. zák. ve svém předchozím rozsudku ze dne 30. 5. 2019, č. j. 11 Co 121/2019-96, pouze v rámci předběžné úvahy vybočující z předmětu tehdejšího odvolacího přezkumu. Práva z odpovědnosti za vady díla žalobkyně uplatnila v souladu se smlouvou v průběhu čtyřleté promlčecí doby dle § 397 obch. zák. Námitka promlčení proto neobstojí. Žalovaný ji navíc vznesl v rozporu s dobrými mravy. Text smlouvy o dílo vyhotovil žalovaný. V záhlaví listiny neuvedl podřízení smluvních vztahů režimu obch. zák.; v čl. 7 smlouvy v souvislosti se zárukou za jakost a odpovědností za vady obch. zák. zmínil. Ačkoli si byl vědom komplexní právní úpravy díla dle obch. zák., včetně čtyřleté promlčecí lhůty, založil svou obranu na námitce promlčení, s odkazem na promlčecí lhůtu dvouletou. Od žalobkyně vylákal úmyslně finanční prostředky, jejichž větší část použil ve svůj prospěch, nevyzvedával si poštu a pobýval v cizině. Promlčení nezavinila žalobkyně, nýbrž žalovaný, kterého nebylo možno za popsaných okolností kontaktovat. Smlouvy mají být plněny. Žalobkyně použila na stavbu rodinného domu celoživotní úspory, úvěr, a nemá prostředky na odstranění vad díla. Vydáním napadeného rozsudku bylo jednání žalovaného vlastně legalizováno. Zneužití práva přitom nelze přiznat právní ochranu. Žalobkyně od smlouvy odstoupila v průběhu provádění díla. Důvody k odstoupení, které konkretizovala již v návrhu na vydání platebního rozkazu, spočívaly nejen v prodlení žalovaného, ale především ve flagrantních vadách díla, z nichž některé nelze odstranit. Účastníci smlouvy si proto měli vrátit navzájem to, co podle smlouvy plnili. Vzhledem k vadám díla vyhodnoceným v Odborném stavebně technickém posouzení ze dne datum, ve znaleckém posudku číslo jeho dodatku číslo žalovaný nemá nárok na zaplacení náhrady za plnění spočívající v provedení části díla. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky částka připadající na práce, které žalovaný vůbec neprovedl. Náklady žalovaného související s vydáním rozsudku pro zmeškání, který byl změněn (tak, že rozsudek pro zmeškání se nevydává), zavinil okresní soud, který přehlédl neúplnost žalobních tvrzení a vydal rozsudek pro zmeškání, aniž žalobkyni vedl k doplnění neúplné žaloby. O náhradě nákladů řízení rozhodl nezákonně, jestliže přenesl důsledky spojené se zmíněným pochybením na žalobkyni. S touto argumentací se odvolatelka domáhala obsahově změny napadeného rozsudku tak, že soud její žalobě vyhoví.

3. Žalovaný obsahem vyjádření k odvolání navrhl rozsudek okresního soudu jako věcně správný potvrdit, s odůvodněním, že žalovaná pohledávka nevznikla.

4. Krajský soud přezkoumal napadený rozsudek a řízení jemu předcházející v celém rozsahu, postupem dle § 214 odst. 1 o. s. ř., se závěrem, že odvolání není důvodné.

5. Podle § 3028 odst. 3 věta první zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku, účinného od 1. 1. 2014 (dále jen„ o. z.“), není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry (tj. vyjma právních poměrů týkajících se práv osobních, rodinných a věcných) vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona dosavadními právními předpisy.

6. Podle § 631 obč. zák. smlouvou o dílo zavazuje se objednateli ten, komu bylo dílo zadáno (zhotovitel díla), že je za sjednanou cenu provede na své nebezpečí.

7. Podle § 642 odst. 2 obč. zák. objednatel je oprávněn odstoupit od smlouvy i tehdy, je-li zřejmé, že dílo nebude včas hotovo nebo nebude provedeno řádně, a jestliže zhotovitel neučiní nápravu ani v poskytnuté přiměřené lhůtě.

8. Podle § 457 obč. zák. je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal.

9. Podle § 100 odst. 1 obč. zák. právo se promlčí, jestliže nebylo vykonáno v době v tomto zákoně stanovené (§ 101 až § 110). K promlčení soud přihlédne jen k námitce dlužníka. Dovolá-li se dlužník promlčení, nelze promlčené právo věřiteli přiznat.

10. Podle § 107 odst. 1 obč. zák. právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení se promlčí za dva roky ode dne, kdy se oprávněný dozví, že došlo k bezdůvodnému obohacení a kdo se na jeho úkor obohatil.

11. Podle § 107 odst. 2 obč. zák. nejpozději se právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení promlčí za tři roky, a jde-li o úmyslé bezdůvodné obohacení, za deset let ode dne, kdy k němu došlo.

12. Krajský soud souhlasil se všemi právně významnými skutkovými zjištěními okresního soudu a s jeho závěrem o skutkovém stavu uvedenými v odstavcích 6. - 8. odůvodnění napadeného rozsudku a v podrobnostech na ně pro stručnost odkazuje. Tam vyjmenované skutečnosti plynou z provedených důkazů a jejich správnost žalobkyně ostatně obsahem odvolacích námitek nezpochybňovala.

13. Z doplňujících tvrzení žalobkyně přednesených u jednání odvolacího soudu na jeho výzvu a z úředně ověřené kopie smlouvy o dílo ze dne datum bylo zjištěno, že originál smlouvy o dílo s textem vyhotoveným strojopisem (vyjma vlastnoručních podpisů účastníků a údaje o datu uzavření smlouvy) žádný další ručně psaný text neobsahoval. Úředně neověřená kopie smlouvy o dílo zařazená na číslo listu spisu, v jejímž záhlaví je ručně vepsáno blíže nezjištěnou osobou„ Režim 40/1964 Sb., 513/1991 Sb.“, se s originálem listiny v této části neshoduje.

14. Krajský soud neměl výhrady ani k právním závěrům, na jejichž podkladě okresní soud za použití výše citovaných hmotně-právních ustanovení žalobu zamítl. Žalobkyně v řízení před okresním soudem neprokázala a ani netvrdila, že účastníci uzavřeli písemnou dohodu ve smyslu § 262 zákona č. 513/1991 Sb., obch. zák., totiž že se jimi uzavřená smlouva o dílo bude řídit příslušnými ustanoveními obchodního zákoníku. Odkaz na posledně cit. zákon obsažený v čl. 7 smlouvy kvalifikovanou dohodou dle § 262 obch. zák. není, neboť se týká pouze ujednání o právech a povinnostech z odpovědnosti za vady díla, nikoli režimu celé smlouvy. Právní vztahy účastníků citovanou smlouvou založené proto spadají pod příslušná ust. zákona č. 40/1964 Sb., obč. zák.

15. Ze žalobních tvrzení bylo evidentní, že nárok na zaplacení částky částka je promlčen dle § 101 a § 107 obč. zák. Ke zrušení smlouvy o dílo došlo v důsledku písemného odstoupení od smlouvy žalobkyní dopisem ze dne datum zaslaným na adresu žalovaného dle smlouvy o dílo podle § 642 odst. 2 a § 48 obč. zák., doručením zmíněné písemnosti žalovanému počátkem číslo. Písemnost je třeba považovat za řádně doručenou, jestliže ji žalobkyně zaslala žalovanému na jeho adresu ve smlouvě uvedenou, a písemnost se tak ocitla ve sféře dispozice jejího adresáta. Okamžikem zrušení smlouvy vzniklo účastníkům právo na vzájemné vypořádání vztahů ze zrušené smlouvy podle § 457 a § 458 obč. zák. Tříletá objektivní lhůta k uplatnění práva na vydání bezdůvodného obohacení ze zrušené smlouvy začala plynout ode dne následujícího po doručení odstoupení od smlouvy žalovanému (v číslo) a její běh ke dni zahájení řízení (datum) neskončil. Počátek subjektivní dvouleté promlčecí lhůty se váže ke stejnému okamžiku jako počátek lhůty objektivní. Ke dni odstoupení od smlouvy žalobkyně věděla, že se žalovaný na podkladě zrušené smlouvy obohatil, a měla rovněž informace o tom, v jakém rozsahu se tak stalo. Věděla totiž, jakou peněžní částku žalovanému zaplatila na cenu díla formou záloh a měla již k dispozici (od číslo) odborné posouzení závad stavebních prací; měla tedy přístup k rozestavěnému domu a informace o tom, jaké práce byly na stavbě provedeny, jaký materiál byl žalovaným použit, přičemž jejich cenu mohla odhadnout, případně pověřit jejich oceněním znalce. (V listině obsahující odstoupení od smlouvy ostatně vyčíslila částku, o jejíž vydání žalovaného požádala). Subjektivní promlčecí lhůta k uplatnění práva na plnění ze zrušené smlouvy u soudu skončila počátkem číslo a uplynula marně. Žaloba podaná u okresního soudu dne datum je žalobou opožděnou; námitka promlčení byla žalovaným uplatněna důvodně.

16. Promlčen je rovněž nárok na náhradu škody v částce částka představující náklady na znalecký posudek. Ten byl vyhotoven v číslo a jeho dodatek v číslo. Žalobkyně v písemném doplnění žaloby ze dne datum uvedla, že druhý z jejích nároků představuje škodu, která jí byla způsobena zaplacením ceny za znalecký posudek číslo jeho dodatek číslo (prý v příčinné souvislosti s jednáním žalovaného,„ vadně provedené dílo, neprovedené či nedokončené práce a materiál, za které žalovaný přijal od žalované plnění“). Ze spisu je tedy zřejmé, že stejnou částku zaplatila znalci zřejmě po vyhotovení posudku, nejpozději v číslo.

17. Podle § 106 odst. 1 obč. zák. právo na náhradu škody se promlčí za dva roky ode dne, kdy se poškozený dozví o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá.

18. Podle § 106 odst. 2 obč. zák. nejpozději se právo na náhradu škody promlčí za tři roky, a jde-li o škodu způsobenou úmyslně, za deset let ode dne, kdy došlo k události, z níž škoda vznikla; to neplatí, jde-li o škodu na zdraví.

19. Jestliže žalobkyně vázala vznik škody spočívající v zaplacení nákladů za znalecký posudek k termínu číslo, podle § 106 obč. zák. uplynula objektivní tříletá i subjektivní dvouletá lhůta k uplatnění práva na náhradu škody v částce částka ke dni podání žaloby, tj. k datu datum, marně. Krajský soud proto neřešil, zda škoda v rozsahu částky částka žalobkyni skutečně vznikla, a to v příčinné souvislosti s jednáním žalovaného, a nezabýval se dále tím, zda žalobkyně přednesla k uvedenému požadavku dostatek rozhodujících skutkových tvrzení. Je-li nárok na náhradu škody promlčen, hodnotil totiž další úvahy k uvedené problematice jako neúčelné.

20. Argumentaci žalobkyně o rozporu námitky promlčení s principem dobrých mravů nelze přisvědčit. Promlčení práva je zákonem aprobovaným institutem směřujícím k tomu, aby soudní ochrana ohrožených či porušených subjektivních práv účastníků byla časově omezena, aby tedy zmíněná práva byla u soudu uplatňována v zákonem stanovených lhůtách, a případná nejistota dlužníků ohledně existence těchto práv netrvala po ničím neomezenou dobu. Do zákonné úpravy promlčení promítá se zásada, že práva patří bdělým. Pokud práce na smlouvě o dílo ustaly dle shodných tvrzení účastníků již na podzim roku rok, žalobkyně od smlouvy o dílo odstoupila na přelomu měsíců číslo – číslo a práva z toho plynoucí, případně nároky na náhradu škody s tím spojené uplatnila u soudu teprve dne datum, není důvod závěr okresního soudu o promlčení obou žalovaných částek korigovat.

21. Krajský soud s těmito závěry rozsudek okresního soudu v odstavci I. výroku podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil.

22. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. je žalobkyně jako procesně neúspěšný účastník povinna nahradit žalovanému jím účelně zaplacené náklady prvostupňového řízení. Při jejich vyčíslení okresní soud pochybil. Nákladový výrok v odstavci II. bylo proto nutno podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnit způsobem zřejmým z odstavce II. výroku tohoto rozsudku.

23. Účelné náklady žalovaného sestávají z odměny advokáta za číslo úkonů právní služby v sazbě po částka, tj. částka (podle § 7 bodu 6. vyhl. č. 177/1996 Sb., za převzetí a přípravu zastoupení, sepis odvolání proti rozsudku pro zmeškání okresního soudu ze dne 23. 10. 2018, č. j. 161 C 3/2018-41, za účast u jednání odvolacího soudu dne datum, za sepis vyjádření k žalobě a za účast u jednání okresního soudu ve dnech datum a datum), z paušální náhrady za stejných částka úkonů po částka, tj. částka, podle § 13 odst. 4 cit. vyhl., z 21% DPH ze součtu obou uvedených položek, tedy z částky částka, která se rovná po zaokrouhlení částce částka, a z hodnoty soudního poplatku za odvolání v částce částka, a činí souhrnně částka.

24. Podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. je žalobkyně povinna zaplatit žalovanému k rukám jeho advokáta ve třídenní lhůtě od právní moci tohoto rozsudku na náhradě nákladů odvolacího řízení částku částka. Žalobkyně v odvolacím řízení rovněž neuspěla, a je povinna zaplatit protistraně její náklady. K těm náleží odměna advokáta za účast u odvolacího jednání v částce částka, paušální náhrada za tento úkon v částce částka a 21% DPH ze součtu obou těchto položek, která se rovná částce částka. Proti tomuto rozsudku v odstavci I. výroku je dovolání přípustné podle § 237 o. s. ř. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat dle § 239 o. s. ř. jen dovolací soud. Účastník může podat dovolání do 2 měsíců od doručení rozsudku odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni, a to k Nejvyššímu soudu ČR v Brně. Proti nákladovým výrokům není dovolání přípustné.