11 CO 233/2021

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Jany Palkovské a soudkyň JUDr. Evy Placzkové a JUDr. Zuzany Ihnátové ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa o částku 952.181 Kč s příslušenstvím k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 11. 1. 2021, č. j. 161 C 3/2018-160

I. Rozsudek okresního soudu se v odstavci I. výroku potvrzuje.

II. V odstavci II. výroku se rozsudek okresního soudu mění následovně: Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému k rukám jeho advokáta ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na náhradě nákladů řízení částku [částka].

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému k rukám jeho advokáta ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na náhradě nákladů odvolacího řízení částku [částka].

1. Napadeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu o povinnost žalovaného zaplatit žalobkyni částku 952.181 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně ze stejné částky za dobu od [datum] do zaplacení a zavázal žalobkyni zaplatit žalovanému k rukám jeho advokáta ve třídenní lhůtě od právní moci rozsudku na náhradě nákladů prvostupňového řízení částku [částka].

2. Proti rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání. Okresnímu soudu vytýkala nepřezkoumatelnost rozsudku ve vztahu k výroku o zaplacení částky [částka] Okresní soud použil podle mínění odvolatelky nesprávně zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, platný do 31. 12. 2013 (dále jen„ obč. zák.“), namísto zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen„ obch. zák.“). Záruka a odpovědnost za vady díla byly mezi účastníky sjednány dle § 562 a § 563 obch. zák., přičemž se jednalo o„ úpravu díla“ komplexní. Podle závěrů okresního soudu nastala absurdní situace, kdy byl smluvní vztah sjednán v režimu obč. zák., avšak s výjimkou záruky a odpovědnosti za vady. Čl. 7 smlouvy o dílo měl být správně vyložen jako dohoda o aplikaci obch. zák.; podmínka písemné formy smlouvy byla splněna. Okresní soud se měl zabývat výkladem projevu vůle smluvních stran dle interpretačních pravidel v § 266, resp. § 262 obch. zák. Použití obch. zák. vyloučil na podkladě formalistické úvahy, ze zjištění, že smlouva o dílo neobsahovala doslovný text o tom, že (smlouva) se bude řídit obchodním zákoníkem. Krajský soud zmínil podřazení smluvního vztahu režimu obč. zák. ve svém předchozím rozsudku ze dne 30. 5. 2019, č. j. 11 Co 121/2019-96, pouze v rámci předběžné úvahy vybočující z předmětu tehdejšího odvolacího přezkumu. Práva z odpovědnosti za vady díla žalobkyně uplatnila v souladu se smlouvou v průběhu čtyřleté promlčecí doby dle § 397 obch. zák. Námitka promlčení proto neobstojí. Žalovaný ji navíc vznesl v rozporu s dobrými mravy. Text smlouvy o dílo vyhotovil žalovaný. V záhlaví listiny neuvedl podřízení smluvních vztahů režimu obch. zák.; v čl. 7 smlouvy v souvislosti se zárukou za jakost a odpovědností za vady obch. zák. zmínil. Ačkoli si byl vědom komplexní právní úpravy díla dle obch. zák., včetně čtyřleté promlčecí lhůty, založil svou obranu na námitce promlčení, s odkazem na promlčecí lhůtu dvouletou. Od žalobkyně vylákal úmyslně finanční prostředky, jejichž větší část použil ve svůj prospěch, nevyzvedával si poštu a pobýval v cizině. Promlčení nezavinila žalobkyně, nýbrž žalovaný, kterého nebylo možno za popsaných okolností kontaktovat. Smlouvy mají být plněny. Žalobkyně použila na stavbu rodinného domu celoživotní úspory, úvěr, a nemá prostředky na odstranění vad díla. Vydáním napadeného rozsudku bylo jednání žalovaného vlastně legalizováno. Zneužití práva přitom nelze přiznat právní ochranu. Žalobkyně od smlouvy odstoupila v průběhu provádění díla. Důvody k odstoupení, které konkretizovala již v návrhu na vydání platebního rozkazu, spočívaly nejen v prodlení žalovaného, ale především ve flagrantních vadách díla, z nichž některé nelze odstranit. Účastníci smlouvy si proto měli vrátit navzájem to, co podle smlouvy plnili. Vzhledem k vadám díla vyhodnoceným v Odborném stavebně technickém posouzení ze dne [datum], ve znaleckém posudku [číslo] jeho dodatku [číslo] žalovaný nemá nárok na zaplacení náhrady za plnění spočívající v provedení části díla. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky [částka] připadající na práce, které žalovaný vůbec neprovedl. Náklady žalovaného související s vydáním rozsudku pro zmeškání, který byl změněn (tak, že rozsudek pro zmeškání se nevydává), zavinil okresní soud, který přehlédl neúplnost žalobních tvrzení a vydal rozsudek pro zmeškání, aniž žalobkyni vedl k doplnění neúplné žaloby. O náhradě nákladů řízení rozhodl nezákonně, jestliže přenesl důsledky spojené se zmíněným pochybením na žalobkyni. S touto argumentací se odvolatelka domáhala obsahově změny napadeného rozsudku tak, že soud její žalobě vyhoví.

3. Žalovaný obsahem vyjádření k odvolání navrhl rozsudek okresního soudu jako věcně správný potvrdit, s odůvodněním, že žalovaná pohledávka nevznikla.

4. Krajský soud přezkoumal napadený rozsudek a řízení jemu předcházející v celém rozsahu, postupem dle § 214 odst. 1 o. s. ř., se závěrem, že odvolání není důvodné.

5. Podle § 3028 odst. 3 věta první zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku, účinného od 1. 1. 2014 (dále jen„ o. z.“), není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry (tj. vyjma právních poměrů týkajících se práv osobních, rodinných a věcných) vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona dosavadními právními předpisy.

6. Podle § 631 obč. zák. smlouvou o dílo zavazuje se objednateli ten, komu bylo dílo zadáno (zhotovitel díla), že je za sjednanou cenu provede na své nebezpečí.

7. Podle § 642 odst. 2 obč. zák. objednatel je oprávněn odstoupit od smlouvy i tehdy, je-li zřejmé, že dílo nebude včas hotovo nebo nebude provedeno řádně, a jestliže zhotovitel neučiní nápravu ani v poskytnuté přiměřené lhůtě.

8. Podle § 457 obč. zák. je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal.

9. Podle § 100 odst. 1 obč. zák. právo se promlčí, jestliže nebylo vykonáno v době v tomto zákoně stanovené (§ 101 až § 110). K promlčení soud přihlédne jen k námitce dlužníka. Dovolá-li se dlužník promlčení, nelze promlčené právo věřiteli přiznat.

10. Podle § 107 odst. 1 obč. zák. právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení se promlčí za dva roky ode dne, kdy se oprávněný dozví, že došlo k bezdůvodnému obohacení a kdo se na jeho úkor obohatil.

11. Podle § 107 odst. 2 obč. zák. nejpozději se právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení promlčí za tři roky, a jde-li o úmyslé bezdůvodné obohacení, za deset let ode dne, kdy k němu došlo.

12. Krajský soud souhlasil se všemi právně významnými skutkovými zjištěními okresního soudu a s jeho závěrem o skutkovém stavu uvedenými v odstavcích 6. - 8. odůvodnění napadeného rozsudku a v podrobnostech na ně pro stručnost odkazuje. Tam vyjmenované skutečnosti plynou z provedených důkazů a jejich správnost žalobkyně ostatně obsahem odvolacích námitek nezpochybňovala.

13. Z doplňujících tvrzení žalobkyně přednesených u jednání odvolacího soudu na jeho výzvu a z úředně ověřené kopie smlouvy o dílo ze dne [datum] bylo zjištěno, že originál smlouvy o dílo s textem vyhotoveným strojopisem (vyjma vlastnoručních podpisů účastníků a údaje o datu uzavření smlouvy) žádný další ručně psaný text neobsahoval. Úředně neověřená kopie smlouvy o dílo zařazená na [číslo listu] spisu, v jejímž záhlaví je ručně vepsáno blíže nezjištěnou osobou„ Režim 40/1964 Sb., 513/1991 Sb.“, se s originálem listiny v této části neshoduje.

14. Krajský soud neměl výhrady ani k právním závěrům, na jejichž podkladě okresní soud za použití výše citovaných hmotně-právních ustanovení žalobu zamítl. Žalobkyně v řízení před okresním soudem neprokázala a ani netvrdila, že účastníci uzavřeli písemnou dohodu ve smyslu § 262 zákona č. 513/1991 Sb., obch. zák., totiž že se jimi uzavřená smlouva o dílo bude řídit příslušnými ustanoveními obchodního zákoníku. Odkaz na posledně cit. zákon obsažený v čl. 7 smlouvy kvalifikovanou dohodou dle § 262 obch. zák. není, neboť se týká pouze ujednání o právech a povinnostech z odpovědnosti za vady díla, nikoli režimu celé smlouvy. Právní vztahy účastníků citovanou smlouvou založené proto spadají pod příslušná ust. zákona č. 40/1964 Sb., obč. zák.

15. Ze žalobních tvrzení bylo evidentní, že nárok na zaplacení částky [částka] je promlčen dle § 101 a § 107 obč. zák. Ke zrušení smlouvy o dílo došlo v důsledku písemného odstoupení od smlouvy žalobkyní dopisem ze dne [datum] zaslaným na adresu žalovaného dle smlouvy o dílo podle § 642 odst. 2 a § 48 obč. zák., doručením zmíněné písemnosti žalovanému počátkem [číslo]. Písemnost je třeba považovat za řádně doručenou, jestliže ji žalobkyně zaslala žalovanému na jeho adresu ve smlouvě uvedenou, a písemnost se tak ocitla ve sféře dispozice jejího adresáta. Okamžikem zrušení smlouvy vzniklo účastníkům právo na vzájemné vypořádání vztahů ze zrušené smlouvy podle § 457 a § 458 obč. zák. Tříletá objektivní lhůta k uplatnění práva na vydání bezdůvodného obohacení ze zrušené smlouvy začala plynout ode dne následujícího po doručení odstoupení od smlouvy žalovanému (v [číslo]) a její běh ke dni zahájení řízení ([datum]) neskončil. Počátek subjektivní dvouleté promlčecí lhůty se váže ke stejnému okamžiku jako počátek lhůty objektivní. Ke dni odstoupení od smlouvy žalobkyně věděla, že se žalovaný na podkladě zrušené smlouvy obohatil, a měla rovněž informace o tom, v jakém rozsahu se tak stalo. Věděla totiž, jakou peněžní částku žalovanému zaplatila na cenu díla formou záloh a měla již k dispozici (od [číslo]) odborné posouzení závad stavebních prací; měla tedy přístup k rozestavěnému domu a informace o tom, jaké práce byly na stavbě provedeny, jaký materiál byl žalovaným použit, přičemž jejich cenu mohla odhadnout, případně pověřit jejich oceněním znalce. (V listině obsahující odstoupení od smlouvy ostatně vyčíslila částku, o jejíž vydání žalovaného požádala). Subjektivní promlčecí lhůta k uplatnění práva na plnění ze zrušené smlouvy u soudu skončila počátkem [číslo] a uplynula marně. Žaloba podaná u okresního soudu dne [datum] je žalobou opožděnou; námitka promlčení byla žalovaným uplatněna důvodně.

16. Promlčen je rovněž nárok na náhradu škody v částce [částka] představující náklady na znalecký posudek. Ten byl vyhotoven v [číslo] a jeho dodatek v [číslo]. Žalobkyně v písemném doplnění žaloby ze dne [datum] uvedla, že druhý z jejích nároků představuje škodu, která jí byla způsobena zaplacením ceny za znalecký posudek [číslo] jeho dodatek [číslo] (prý v příčinné souvislosti s jednáním žalovaného,„ vadně provedené dílo, neprovedené či nedokončené práce a materiál, za které žalovaný přijal od žalované plnění“). Ze spisu je tedy zřejmé, že stejnou částku zaplatila znalci zřejmě po vyhotovení posudku, nejpozději v [číslo].

17. Podle § 106 odst. 1 obč. zák. právo na náhradu škody se promlčí za dva roky ode dne, kdy se poškozený dozví o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá.

18. Podle § 106 odst. 2 obč. zák. nejpozději se právo na náhradu škody promlčí za tři roky, a jde-li o škodu způsobenou úmyslně, za deset let ode dne, kdy došlo k události, z níž škoda vznikla; to neplatí, jde-li o škodu na zdraví.

19. Jestliže žalobkyně vázala vznik škody spočívající v zaplacení nákladů za znalecký posudek k termínu [číslo], podle § 106 obč. zák. uplynula objektivní tříletá i subjektivní dvouletá lhůta k uplatnění práva na náhradu škody v částce [částka] ke dni podání žaloby, tj. k datu [datum], marně. Krajský soud proto neřešil, zda škoda v rozsahu částky [částka] žalobkyni skutečně vznikla, a to v příčinné souvislosti s jednáním žalovaného, a nezabýval se dále tím, zda žalobkyně přednesla k uvedenému požadavku dostatek rozhodujících skutkových tvrzení. Je-li nárok na náhradu škody promlčen, hodnotil totiž další úvahy k uvedené problematice jako neúčelné.

20. Argumentaci žalobkyně o rozporu námitky promlčení s principem dobrých mravů nelze přisvědčit. Promlčení práva je zákonem aprobovaným institutem směřujícím k tomu, aby soudní ochrana ohrožených či porušených subjektivních práv účastníků byla časově omezena, aby tedy zmíněná práva byla u soudu uplatňována v zákonem stanovených lhůtách, a případná nejistota dlužníků ohledně existence těchto práv netrvala po ničím neomezenou dobu. Do zákonné úpravy promlčení promítá se zásada, že práva patří bdělým. Pokud práce na smlouvě o dílo ustaly dle shodných tvrzení účastníků již na podzim roku [rok], žalobkyně od smlouvy o dílo odstoupila na přelomu měsíců [číslo] – [číslo] a práva z toho plynoucí, případně nároky na náhradu škody s tím spojené uplatnila u soudu teprve dne [datum], není důvod závěr okresního soudu o promlčení obou žalovaných částek korigovat.

21. Krajský soud s těmito závěry rozsudek okresního soudu v odstavci I. výroku podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil.

22. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. je žalobkyně jako procesně neúspěšný účastník povinna nahradit žalovanému jím účelně zaplacené náklady prvostupňového řízení. Při jejich vyčíslení okresní soud pochybil. Nákladový výrok v odstavci II. bylo proto nutno podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnit způsobem zřejmým z odstavce II. výroku tohoto rozsudku.

23. Účelné náklady žalovaného sestávají z odměny advokáta za [číslo] úkonů právní služby v sazbě po [částka], tj. [částka] (podle § 7 bodu 6. vyhl. č. 177/1996 Sb., za převzetí a přípravu zastoupení, sepis odvolání proti rozsudku pro zmeškání okresního soudu ze dne 23. 10. 2018, č. j. 161 C 3/2018-41, za účast u jednání odvolacího soudu dne [datum], za sepis vyjádření k žalobě a za účast u jednání okresního soudu ve dnech [datum] a [datum]), z paušální náhrady za stejných [částka] úkonů po [částka], tj. [částka], podle § 13 odst. 4 cit. vyhl., z 21% DPH ze součtu obou uvedených položek, tedy z částky [částka], která se rovná po zaokrouhlení částce [částka], a z hodnoty soudního poplatku za odvolání v částce [částka], a činí souhrnně [částka].

24. Podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. je žalobkyně povinna zaplatit žalovanému k rukám jeho advokáta ve třídenní lhůtě od právní moci tohoto rozsudku na náhradě nákladů odvolacího řízení částku [částka]. Žalobkyně v odvolacím řízení rovněž neuspěla, a je povinna zaplatit protistraně její náklady. K těm náleží odměna advokáta za účast u odvolacího jednání v částce [částka], paušální náhrada za tento úkon v částce [částka] a 21% DPH ze součtu obou těchto položek, která se rovná částce [částka].