11 CO 249/2022

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Jany Palkovské a soudkyň JUDr. Zuzany Ihnátové a JUDr. Evy Placzkové ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení částky 1.647.849 Kč s příslušenstvím k odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu ve Vsetíně – pobočka ve Valašském Meziříčí č. j. 19 C 232/2016-420 ze dne 27. 5. 2022

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 17.798 Kč k rukám žalobcovy advokátky do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 1.647.849 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 1. 7. 2016 do zaplacení (odstavec I. výroku), uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 312.273,42 Kč (odstavec II. výroku), uložil žalovanému povinnost zaplatit státu náhradu nákladů řízení ve výši 7.946,50 Kč (odstavec III. výroku).

2. Proti rozsudku podal včasné odvolání žalovaný. Namítal, že soud dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním a navíc v důsledku toho k nesprávnému právnímu posouzení věci. Dále namítal, že nebyly provedeny řádně navržené důkazy ze strany žalovaného. Dle jeho názoru soud prvého stupně po celou dobu řízení bagatelizuje zásadní skutečnost, a to postavení žalobce u dlužníka a zejména rozsah jeho výlučných pravomocí a faktických činností, které u dlužníka v rozhodném období 2010 až 2016 vykonával. Žalobce byl u dlužníka postupované pohledávky, tj. společnosti [právnická osoba], od 23. 8. 2010 do 31. 3. 2016 členem statutárního orgánu dlužníka, který měl po celou dobu právo samostatně jednat za dlužníka, současně byl i zaměstnancem dlužníka v pozici finančního ředitele, tedy byl v pozici a postavení, kdy každý pracovní den vykonával všechny činnosti týkající se dispozic s financemi dlužníka jak hotovostními, tak bezhotovostními. V uvedeném období jednal fakticky žalobce vždy výlučně i sám za dlužníka. Řídil také vedení jeho účetnictví, kdy dle jeho pokynů bylo vedeno účetnictví dlužníka, a byly vystavovány účetní doklady dlužníka. Tuto činnost vykonával žalobce opět výlučně sám. Jiná osoba na tom podíl neměla. Toto zjištění je zásadní, neboť v konkrétním případě rozhodoval žalobce, jak bude jednotlivá platba označena v poznámce, a to jak u všech plateb přicházejících od žalobce na účet dlužníka, tak i u všech plateb, které z účtu dlužníka odcházely na účet žalobce a účty jím ovládané. K tomu soud náležitě nepřihlédl. Pokud jde o pozici žalovaného, ten byl po celé období jednak akcionářem dlužníka, což je pozice, ze které nepochybně vyplývá právo účastnit se valné hromady a rozhodovat na ni, ovšem akcionář nemá žádné právo zasahovat či fakticky vykonávat výše popsané činnosti. Vedle toho byl i členem představenstva dlužníka, ovšem toliko od založení dlužníka do 7. 2. 2011 a následně opět až od 24. 10. 2014 dosud. Jak vyplynulo z tvrzení stran, tak i z provedeného dokazování nebyl žalovaný aktivně účasten na finančních operacích dlužníka ani na vedení účetnictví. Žalovaný poukazuje na další nesprávný závěr dle soudu, který je uvedený v odůvodnění rozsudku pod bodem 34., a to že z hlavní knihy za účetní období do 12/ 2015 vyplývá půjčka dlužníka v konečné nesplacené výši 1.647.849 Kč, a to dle listiny ze dne 12. 5. 2016, resp. 28. 2. 2016. Soud prvního stupně má zcela nekriticky důvěru v pravost zcela neautorizovaných listin, přičemž je současně zcela odmítnuta tatáž listina z účetní evidence dlužníka pořízena dne 11. 2. 2022 s odůvodněním, že je možné do jednotlivých položek v účetní evidenci teoreticky zasahovat, přičemž tato možnost je připisována žalovanému. Taktéž i účetní závěrka za rok 2015, ve které se taktéž pohledávka žalobce vůči dlužníkovi neeviduje. Dle žalovaného je přistupováno ze strany soudu k hodnocení důkazů zcela jednostranně ve prospěch žalobce. Byl to nepochybně žalobce, kdo měl možnost s údaji v účetní evidenci manipulovat, a to nejen teoreticky na rozdíl od žalovaného, který s účetním programem nikdy nepracoval a účetnictví nerozumí, ale též prakticky, neboť s účetním programem a účetní evidencí dlužníka pracoval každodenně až do konce května 2016, a poté i dále, kdy spolupracoval na účetní závěrce za rok 2015, která byla zpracovávána ještě v průběhu června 2016. Žalovaný poukazuje na svůj důkazní návrh na ustanovení znalce z oboru účetnictví za účelem zpracování znaleckého posudku, který by objektivně učinil závěr, zda se v účetnictví dlužníka pohledávka žalobce ke dni uzavření smlouvy o postoupení pohledávky nacházela, popř. v jaké výši. Tento důkazní návrh není v žádném případě nadbytečný, neboť za stavu, kdy žalobce svůj nárok prokazuje a soud jej považuje za prokázaný na základě jeho evidence ve výpisu z hlavní účetní knihy dlužníka ze dne 28. 2. 2016 a 12. 5. 2016, ovšem v oficiální účetní závěrce za rok 2015 sestavené ke dni 31. 12. 2015 a ve výpise z hlavní účetní knihy k témuž dni pořízenému 11. 2. 2022 naopak pohledávka žalobce evidována není, je zřejmé, že pro objektivní a nezávislé posouzení této skutečnosti se jako vhodný, ne-li jediný důkaz nabízí právě provedení znaleckého zkoumání. Taktéž odmítnutí provedení navrženého důkazu výslechem svědka [titul] [jméno] [příjmení] se žalovanému jeví jako nesprávné. Žalovaný opakovaně soudu přednesl svá tvrzení o tom, že žalobce poslal ze svého účtu na účet dlužníka finanční prostředky, které náležely žalovanému. Tyto prostředky obdržel žalobce prostřednictvím vyplacených dividend od [právnická osoba], a.s., jejímž akcionářem byl žalovaný a žalobce na základě zmocnění od žalovaného dividendy náležející žalovanému inkasoval na svůj účet, kdy tak tomu bylo ze [právnická osoba], a.s. vyplaceno celkem 7.092.916 Kč, a to v období od 18. 11. 2009 – dividenda za rok 2007 až po 4. 4. 2013 – dividenda za rok 2012. Takto žalobce posílal předmětné finanční prostředky na účet dlužníka na základě pokynu žalovaného. Tyto prostředky nebyly ve vlastnictví žalobce a tímto zasláním nemohla vzniknout pohledávka žalobce vůči dlužníkovi. Žalovaný řádně tvrdil, že žalobce zneužil jeho důvěru v jeho osobu a žalobce tyto platby na účet dlužníka neoznačil řádně jako plnění od žalovaného, ale své půjčky, popř. plnění, které mu dlužník dlužil, a takto je též nesprávně zavedl do účetnictví. Výslech svědka [jméno] [příjmení] a přečtení listinných důkazů – výpisy z účtu [právnická osoba] k jednotlivým výplatám dividend na účet žalobce nebyly provedeny. Z provedeného výslechu svědka [příjmení] vyplývá, že ten potvrdil, že mu žalovaný dal akcie [právnická osoba], a.s. do zástavy a že za účelem vyplacení dividendy je žalovanému z úschovy vydal, přičemž mu je žalovaný následně vrátil zpět. Tedy je prokázáno, že žalovaný byl akcionářem uvedené společnosti. Navržený svědek [titul] [příjmení] byl statutárním zástupcem [právnická osoba], a.s. a v souvislosti s vyplacením dividend jednal jak s žalovaným, tak s žalobcem, ovšem tento důkaz soud neprovedl. Nebyla zachována zásada rovnosti stran v řízení. Dále vytýkal okresnímu soudu, že v bodě 10. odůvodnění vychází z částky 2.489.056 Kč a následně v dalších bodech uvádí částku 2.939.056 Kč. Rovněž soud nechal bez povšimnutí, že u jednání dne 16. 2. 2022 obě strany učinily nespornými platby v celkové výši 1.383.000 Kč, což tvrzený dluh snižuje zhruba o 100.000 Kč. Rovněž velká spousta plateb ze strany žalobce na dlužníka byla tržbami, které byly dlužníkovi zasílány. K tomu navrhoval výpisy z žalobcova účtu za rozhodné období, ke kterým žalovaný nemá přístup. Žalovaný navrhoval zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci zpět soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

3. Žalobce navrhoval potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného. Žalovaný měl možnost předložit důkazy k tomu, že postupovaná pohledávka byla před uzavřením smlouvy o postoupení pohledávky zaplacena a tedy neexistovala. Předložil účetnictví do 1. 1. 2015, ve kterém je zřejmé, že dluh existuje a najednou k 31. 12. 2015 je dluh vynulován. Když žalobce žádal žalovaného o doložení, jak k tomu v roce 2015 došlo, nedoložil žalovaný nic. Tvrzení o dividendách je zcela nesouvisející s uvedenou kauzou. Znalecký posudek z oboru účetnictví je rovněž irelevantní, neboť žalovaný má 6 let k dispozici účetnictví [právnická osoba] [anonymizováno] a takový znalecký posudek nebude mít žádnou vypovídací hodnotu.

4. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí a řízení předcházející jeho vydání a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

5. Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalovaném zaplacení částky 1.647.849 Kč jako sjednané úplaty za postoupenou pohledávku žalobcem žalovanému vůči dlužníkovi [právnická osoba] (dále jen [právnická osoba] [anonymizováno], popř. dlužník). [právnická osoba] [anonymizováno] měl tuto částku dlužit žalobci z titulu půjček a žalobce postoupil uvedený dluh vůči dlužníkovi žalovanému. Ten však ujednanou cenu za postoupenou pohledávku nezaplatil.

6. Žalovaný nesouhlasil s uplatněným nárokem a svou obranu postavil na tvrzení 3 skutečností. 1) tvrdil, že postupovaná pohledávka neexistuje, neboť žalobce dlužníkovi tvrzenou půjčku neposkytnul. Ve vyjádření ze dne 21. 12. 2017 (č. l. 92) uvedl, že jednotlivé částky připsané na účet dlužníka nejsou půjčkou ze strany žalobce. Popřel, že by mezi žalobcem a dlužníkem byla uzavřena nějaká smlouva o půjčce. 2) tvrdil, že s ohledem na běžnou praxi u dlužníka, který uskutečňoval mnoho bezhotovostních transakcí se žalobcem, jde o částku, která je velmi pravděpodobně odvodem tržby dlužníka, kterou žalobce takto v mnoha případech přeposlal zpět dlužníkovi ze svého účtu či účtu své [právnická osoba] s.r.o. 3) v případě, že by se to nepotvrdilo, tak možnost, proč byla tato částka zaslána na účet [právnická osoba] [anonymizováno] je, že se jedná o plnění, které zaslal žalobce dlužníkovi dle pokynu žalovaného, neboť jde o finanční prostředky žalovaného, které za něj obdržel žalobce jako vyplacenou dividendu z akcií ve vlastnictví žalovaného. K tomu upřesnil, že žalovaný byl mimo jiné v rozhodném období poskytnutí žalobcem tvrzených půjček akcionářem [právnická osoba], a.s., kde držel akcie této společnosti a z tohoto titulu mu náležel nárok na vyplacení dividend za léta 2007 až 2012 v celkové výši 7.092.916 Kč. K inkasu těchto dividend zmocnil žalovaný žalobce s tím, že mu akcie za tímto účelem předal v rámci plné vzájemné důvěry. Na základě předaných akcií žalobce uplatnil nárok u [právnická osoba], a.s. na dividendy, které mu byly poté vyplaceny bezhotovostně na jím určený účet. Ihned poté akcie vrátil žalovanému. Pokud jde o finanční prostředky z dividend, tyto dle pokynu žalovaného následně zaslal na účet dlužníka. Tím žalovaný zdůvodnil, pokud nebude přijata žádná jiná jeho námitka, proč nebylo výše uvedené plnění z účtu žalobce na účet dlužníka půjčkou poskytnutou žalobcem, byť i v případě, že jako půjčka v převodním příkazu dle stavu uvedeného ve výpisu z účtu je označena. Dle tvrzení žalovaného šlo o plnění, kterým zaslal dle pokynu žalovaného žalobce finanční prostředky patřící žalovanému z přijatých dividend.

7. Okresní soud provedl dokazování listinou – smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 30. 5. 2016, ze které vzal za prokázáno, že účastníci uzavřeli smlouvu o postoupení pohledávek, dle které postupitel (žalobce) je vlastníkem pohledávky za společností [právnická osoba] z titulu půjček poskytnutých převodem na účty uvedené společnosti v celkové výši 1.647.849 Kč. Strany se dohodly, že postupitel touto smlouvou postupuje postupníkovi (žalovanému) označenou pohledávku včetně příslušenství za smluvenou úplatu ve výši 1.647.849 Kč a dohodli si způsob zaplacení úplaty. Žalovaný ani nepopíral, že tato úplata nebyla zaplacena.

8. V podání ze dne 17. 6. 2018 (č. l. 118 a 119) tvrdil žalovaný, že postoupená pohledávka ke dni postoupení neexistovala, neboť tato pohledávka byla ze strany dlužníka vrácena žalobci ještě předtím, než byla uzavřena smlouva o postoupení pohledávky. V řízení před soudem prvního stupně také namítal, že pokud žalobce tvrdil dluh [právnická osoba] [anonymizováno] z titulu žalobcem poskytnutých půjček, tyto dohody o půjčkách jsou z uvedených důvodů neplatné. Odvolací soud přijal v usnesení č. j. 11 Co 5/2020-283 závěr, že pohledávka postupitele (žalobce) je označena bez dalších příloh jako částka 1.647.849 Kč z titulu půjček poskytnutých převodem na účty společnosti [právnická osoba] Bližší kvalifikace pohledávky ve smlouvě chybí, avšak v řízení vyšlo najevo, že ke dni podpisu smlouvy existoval, resp. měl existovat mezi věřitelem – žalobcem a dlužníkem [právnická osoba] pouze tento jeden dluh, kdy všechny ostatní pohledávky, které žalobce měl vůči [právnická osoba] [anonymizováno], byly již uhrazeny (pohledávky z titulu nároku na mzdy a zanechání movitých věcí). Ohledně právní kvalifikace, kdy ve smlouvě o postoupení pohledávek je uvedeno, že předmětná částka je z titulu půjček, odkázal odvolací soud na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu, že nesprávná právní kvalifikace nezpůsobuje neplatnost smlouvy o postoupení pohledávky. Z hlediska určitosti je tedy smlouva o postoupení pohledávky platná, neboť dluh, který žalobce jako postupitel postoupil žalovanému jako postupníkovi vůči [právnická osoba] [anonymizováno] je dostatečně určitý a je nerozhodné, zda se jednalo o dluh z půjček, či o dluh vzniklý z jiného právního titulu.

9. U předchozího odvolacího řízení u jednání dne 30. 6. 2020 vysvětloval žalovaný, proč smlouvu o postoupení pohledávky podepsal za tvrzené situace, kterou popsal takto: Obdržel výpis z účetní knihy (č. l. 100 spisu), ze kterého nepochopil, jak dluh vznikl. Proto se s žalobcem sešli a ten předložil žalovanému svou rukou napsaný originál listiny (č. l. 83), žalovaný si to přepočítal a svou rukou na originál napsal DŠ 2.589.056 Kč, a poté napsal do závorky 1.6…, což je to, co mělo být hrazeno dle smlouvy o postoupení pohledávky, tedy zůstatek dluhu. Žalovaný se ptal žalobce, které platby dlužníka snížily dluh z částky 2.589.056 Kč na částku 1.647.849 Kč. Žalobce mu to konkrétně nevysvětlil, řekl, že vše je v účetnictví firmy, a že to tam žalovaný dohledá. V označeném seznamu na č. l. 83 jsou uvedena data, kdy částky byly odeslány z účtu žalobce, to mu bylo řečeno žalobcem. Dále mu žalobce řekl, že mu v řádu dní předloží seznam plateb, které odešly z účtu firmy na účet žalobce a snížily dluh z původní částky na částku postoupenou. Byl ujištěn žalobcem, že přehled plateb z [právnická osoba] [anonymizováno] mu žalobce dodá. Ten den také podepsal smlouvu o postoupení pohledávky. Žalovaný měl naprostou důvěru v žalobce, znali se od dob studia na vysoké škole a byli přátelé. V okamžiku podpisu smlouvy o postoupení pohledávky žalovaný nepochyboval o tom, že ta věc je tak, jak mu je žalobcem předestřeno a ani nepochyboval o výši dluhu 1.647.849 Kč. Ke dni podpisu smlouvy o postoupení částky 1.647.849 Kč to měl být jediný dluh, který existoval. Dále spontánně uvedl, že„ dneska by si dal za podpis této smlouvy pár facek“.

10. Žalobce po celou dobu řízení setrval na stanovisku, že dluh [právnická osoba] vůči žalobci ke dni uzavření smlouvy o postoupení pohledávky existoval a žalovaný o této existenci dluhu věděl. K faktickému převodu peněžních prostředků z bankovních účtů žalobce ve prospěch dlužníka došlo a tento stav lze v případě neplatnosti smluv o půjčce kvalifikovat jako bezdůvodné obohacení.

11. Okresní soud provedl dokazování listinnými důkazy, ze kterých vzal za prokázáno, že z výpisů z účtů vedeného na jméno žalobce u [banka] [anonymizována dvě slova] došlo v období od 2. 12. 2010 do 12. 11. 2015 k převodům finančních prostředků z účtu žalobce na 2 účty [právnická osoba] (posléze [právnická osoba]) v celkové výši 2.939.056 Kč (správně je tato částka uvedena v bodě 27. odůvodnění napadeného rozhodnutí), když v bodě 10. citovaného odůvodnění je nesprávně uvedená částka 2.489.056 Kč.

12. Z listiny – výpisu z hlavní knihy [právnická osoba] a.s. za období od ledna do prosince 2015 bylo okresním soudem zjištěno, že u položky půjčka [příjmení] je uvedena výše dluhu 1.647.849 Kč. Datum pořízení výpisu z hlavní knihy je 28. 2. 2016. Žalovaný předložil výpis z hlavní knihy za období let 2012 až 2016, datum pořízení tohoto výpisu je 11. 2. 2022 a u účtu, který byl označen [číslo] půjčka [příjmení] a kde je naposledy uvedeno dluh 1.647.849 Kč v konečném stavu tento dluh uveden není, řádek je prázdný, k čemuž slyšený svědek [titul] [jméno] [příjmení], který účetnictví prováděl, sdělil, že pokud je zde prázdný řádek, může se domnívat, že došlo k zániku pohledávky.

13. Žalobce poukazoval na rozpor, kdy v hlavní knize jím předložené, kdy stránka byla vytištěna v roce 2016, je uvedený dluh v částce 1.647.849 Kč evidován, oproti tomu v hlavní knize vytištěné v únoru 2022 tento dluh evidován již není.

14. Lze shrnout, že žalobce požadoval po žalovaném zaplacení částky 1.647.849 Kč, která byla sjednána jako úplata za postoupení pohledávky, kterou měl žalobce vůči dlužníkovi [právnická osoba] ve výši 1.647.849 Kč. Žalobce postoupil smlouvou ze dne 30. 5. 2016 tuto pohledávku žalovanému a žalovaný se mu zavázal zaplatit za postoupenou pohledávku sjednanou úplatu. Bylo dohodnuto, v jak vysokých splátkách vždy do kterého dne v měsíci a na jaké účty bude úplata hrazena. Žalobce se u soudu domáhal zaplacení úplaty ve výši 1.647.849 Kč s tím, že uvedená částka nebyla žalovaným zaplacena.

15. Žalovaný nesouhlasil s tím, že by měl mít povinnost uvedenou částku představující úplatu za postoupenou pohledávku žalobci zaplatit.

16. Je nutno mít na zřeteli, že předmětem sporu tedy nebylo zaplacení dluhu dlužníkem [právnická osoba] [anonymizováno] žalobci, nýbrž zaplacení úplaty ve výši žalované částky za postoupení pohledávky žalobce jako postupitele vůči [právnická osoba] [anonymizováno] na žalovaného jako postupníka.

17. Dle ust. § 1885 odst. 1 o. z. byla-li pohledávka postoupena za úplatu, odpovídá postupitel postupníkovi až do výše přijaté úplaty s úroky za to, že pohledávka v době postoupení trvala, a ručí za její dobytnost. To neplatí, pokud postupník věděl, že pohledávka je budoucí, nejistá nebo nedobytná.

18. Dle § 1885 odst. 2 o. z. postupitel neodpovídá za dobytnost postoupené pohledávky, stala-li se nedobytnou až po postoupení buď náhodou, anebo nedopatřením postupníka. Nedopatření lze postupníku přičíst zejména tehdy, pokud nevymáhá pohledávku bez zbytečného odkladu poté, co se stala splatnou nebo odloží-li splatnost pohledávky. Dle odst. 3 jinak platí o právech a povinnostech postupitele a postupníka přiměřeně ust. § 1914 až § 1925; vadu pohledávky však musí postupník u postupitele vytknout bez zbytečného odkladu poté, co ji mohl a měl zjistit.

19. Žalovaný v průběhu celého řízení namítal, že uvedená pohledávka žalobce vůči [právnická osoba] [anonymizováno] neexistovala. Opíral se o tvrzení, že dluh byl splacen ještě předtím, než byla smlouva o postoupení pohledávky podepsána; že se nejednalo o peníze žalobce poukázané na účet [právnická osoba] (dříve [právnická osoba]), nýbrž že se jednalo o tržby [právnická osoba] [anonymizováno] přeposlané žalobcem na žalobcův účet a posléze žalobcem opět odeslané na účet [právnická osoba] [anonymizováno]; že se jednalo o dividendy, které byly vyplaceny na účet žalobce, avšak dividendy náležely žalovanému, který k jejich vyzvednutí žalobce zmocnil a posléze žalobce dle pokynu žalovaného tyto dividendy, resp. finanční částku jím odpovídající zaslal na účet [právnická osoba] [anonymizováno] a nyní to neoprávněně označuje jako svou pohledávku vůči [právnická osoba] [anonymizováno].

20. Je zřejmé, že pohledávka žalobce vůči [právnická osoba] [anonymizováno] byla žalovanému postoupena za úplatu ve výši 1.647.849 Kč. V souladu s § 1885 odst. 1 věta prvá o. z. vzhledem k tomu, že se jednalo o postoupení pohledávky za úplatu, žalobce jako postupitel odpovídá žalovanému jako postupníkovi až do výše přijaté úplaty s úroky za to, že pohledávka v době postoupení trvala a ručí za její dobytnost. Žalovaný výslovně uvedl, že ke dni podpisu smlouvy o postoupení pohledávky věřil žalovanému, že pohledávka existuje, jinak řečeno, byl si jist její existencí. Teprve později po podpisu uvedené smlouvy začal žalovaný pochybovat a posléze i zpochybňovat v soudním řízení, že by vůbec tato pohledávka existovala. Neexistenci pohledávky žalovaný tvrdí od samého počátku řízení. Jak je zřejmé z citovaného ust. § 1885 odst. 1 o. z., byla-li tak, jako v tomto případě postoupena pohledávka za úplatu, odpovídá žalobce jako postupitel žalovanému jako postupníkovi až do výše úplaty za to, že pohledávka v době postoupení trvala a ručí za její dobytnost. To však neplatí, pokud postupník, tj. žalovaný, věděl, že pohledávka je budoucí, nejistá nebo nedobytná. V tomto případě by se jednalo o pohledávku nejistou, neboť žalovaný v řízení zpochybňuje její existenci.

21. V podstatě to znamená, že postupitel odpovídá postupníkovi za to, že ten obdrží od dlužníka alespoň tolik, kolik za pohledávku zaplatil. V daném případě by to měla být částka 1.647.849 Kč § 1885 odst. 1 věta druhá v případě úplatného postupu stanoví, kdy je vyloučena postupitelova odpovědnost za pravost pohledávky a za její dobytnost. Stane se tak v případě, jestliže postupník věděl, že pohledávka je mimo jiné nejistá. Rozhodná je vědomost postupníka (zde žalovaného) o nejisté pohledávce v době postupu (tj. v době uzavření smlouvy o postoupení pohledávky).

22. Ke dni podpisu smlouvy o postoupení pohledávky žalovaný jako postupník věřil žalobci, že pohledávka existuje, tj. nevěděl, že pohledávka je nejistá, neboť si byl jist její existencí. Z toho plyne, že větu druhou nelze aplikovat.

23. Žalovaný se zavázal za postoupenou pohledávku zaplatit předmětnou částku, uzavřel písemnou smlouvu o postoupení pohledávky, přičemž odpovědnost žalobce za trvání a existenci pohledávky v případě úplatného převodu záleží v tom, že pohledávka s dohodnutým obsahem v okamžiku cese existuje. V odst. třetím § 1885 o. z. je výslovně stanovena přípustnost aplikace obecných ustanovení o odpovědnosti za vady v případě odpovědnosti postupitele za pravost (trvání) a dobytnost pohledávky. Jak je uvedeno, uplatní se přiměřeně ust. § 1914 až § 1925. S ohledem na § 1923 o. z. přichází v úvahu nárok postupníka na přiměřenou slevu z ceny pohledávky, případně jeho právo od smlouvy o postoupení pohledávky odstoupit. Vadu pohledávku musí postupník u postupitele vytknout bez zbytečného odkladu poté, co jí mohl a měl zjistit.

24. Z výpisu z obchodního rejstříku obchodní firmy [právnická osoba] posléze [právnická osoba] bylo zjištěno, že žalovaný byl statutárním orgánem – předsedou představenstva od 7. 11. 2005 do 7. 2. 2011 a dále členem představenstva od 24. 10. 2014 dosud. Smlouva o postoupení pohledávek byla uzavřena 30. 5. 2016, tj. v době, kdy žalovaný byl již téměř 2 roky statutárním orgánem [právnická osoba] Těžko lze uvěřit tomu, že ve svém postavení statutárního orgánu žalovaný neměl přístup k veškerým účetním dokladům a listinám [právnická osoba] Je zřejmé, že v hlavní účetní knize za období do prosince 2015 označený dluh [právnická osoba] vůči žalobci v uvedené výši byl uveden.

25. Žalovaný neuplatnil vůči žalobci z titulu žalobcovy odpovědnosti za existenci pohledávky v době postoupení žádné právo plynoucí z žalobcovy odpovědnosti za vady. Pokud žalovaný dospěl k závěru, že pohledávka žalobce vůči [právnická osoba] [anonymizováno] ke dni uzavření smlouvy o postoupení pohledávky neexistovala, mohl uplatnit nárok na odstoupení od smlouvy ve smyslu § 1923 o. z. Takové právo však žalovaný vůči žalobci neuplatnil. Je pravdou, že žalovaný zaslal dne 18. 6. 2018 a následně dne 12. 7. 2019 žalobci 2 přípisy (č. l. 205 a 206), kdy v prvním jej vyzývá, aby mu žalobce vydal jako postupníkovi všechny potřebné doklady k postoupené pohledávce, tj. zejména uzavřené smlouvy, popř. jiné listiny či doklady vážící se k postoupené pohledávce a dále jej vyzval ke sdělení všech informací nezbytných k uplatnění pohledávky u dlužníka, tj. zejména datum vzniku jednotlivých pohledávek, jejich výše a formu poskytnutí, v případě částečné úhrady ze strany dlužníka stejné informace o každém přijatém plnění od dlužníka. Ve druhém dopise z 12. 7. 2019 uvedl žalovaný žalobci, že požadovaná součinnost, tj. požadované doklady nebyly ani ve stanovené lhůtě poskytnuty, proto ve smyslu § 1978 odst. 1 o. z. odstupuje žalovaný od smlouvy o postoupení pohledávky. K tomu je nutno uvést, že uvedené odstoupení od smlouvy bylo podáno již v době, kdy ve věci byla podána žaloba, jejíž součástí byly v podstatě všechny listinné důkazy, kterých se v uvedeném podání žalovaný po žalobci domáhal. Jeví se navíc velmi nepravděpodobným, že by statutární orgán [právnická osoba], kterým žalovaný byl, nebyl schopen z účetnictví [právnická osoba] [anonymizováno] identifikovat, zda a jaké platby z účtu dlužníka odešly na účet žalobce a naopak, jaké platby z účtu žalobce byly zaplaceny, resp. poukázány na účet [právnická osoba] [anonymizováno].

26. Nicméně, nelze než konstatovat, že žalovaný sice ve vztahu k žalobci uplatnil (byť neúčinně) právo na odstoupení od smlouvy ve smyslu § 1978 o. z. (zakládá-li prodlení jedné ze smluvních stran nepodstatné porušení její smluvní povinnosti, může druhá strana od smlouvy odstoupit poté, co prodlévající strana svoji povinnost nesplní ani v dodatečné přiměřené lhůtě, kterou jí druhá strana poskytla výslovně nebo mlčky), avšak neuplatnil vůči žalobci jako postupiteli právo plynoucí z odpovědnosti žalobce jako postupitele za vady postupované pohledávky tak, jak to vyplývá z § 1885 odst. 3 o. s. ř. Odstoupení od smlouvy učiněné žalovaným podáním ze dne 12. 7. 2019 ve smyslu § 1978 odst. 1 o. z., protože v dodatečně poskytnuté lhůtě nebyly poskytnuty veškeré listiny, které dle tvrzení žalovaného měly souviset s postupovanými pohledávkami, nelze považovat za totéž, jako je odstoupení od smlouvy ve smyslu § 1885 odst. 3 a § 1923 věta druhá o. z.

27. Lze uzavřít, že neodstoupil-li žalovaný od smlouvy o postoupení pohledávky pro vady této pohledávky (kdy tvrdil její neexistenci), nemůže být zbaven povinnosti zaplatit žalobci částku představující úplatu za postoupenou pohledávku. Odvolací soud s ohledem na shora uvedené závěry napadené rozhodnutí v celém rozsahu potvrdil včetně správně vyčísleného výroku o náhradě nákladů řízení.

28. V odvolacím řízení procesně úspěšný žalobce má právo na náhradu nákladů účelně vynaložených ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. Odměna zastupující advokátky byla přiznána za 1 úkon právní služby ve smyslu § 11 odst. 1 písm. g) vyhl. č. 177/1996 Sb. za účast u jednání dne 10. 2. 2023 ve výši 14.900 Kč. Paušální náhrada výdajů za tento úkon právní služby ve smyslu § 13 odst. 4 cit. vyhlášky byla přiznána ve výši 300 Kč. Náhrada cestovních výdajů ve smyslu § 13 odst. 4 cit. vyhl. činí za cestu ze sídla advokátky do [obec] vlakem 309 Kč. Z [obec] do [obec] pak cestovala advokátka osobním automobilem, kdy náhrada cestovného činí celkem 1.289 Kč (174 km x 44,10 Kč l nafty x 5 l /100 km x 0,01 = 384 Kč; 174 km x 5,20 Kč/km = 905 Kč; celkem 1.289 Kč). Náhrada za promeškaný čas ve smyslu § 14 činí za 10 půlhodin po 100 Kč celkem 1.000 Kč Celkem byly přiznány náklady odvolacího řízení ve výši 17.798 Kč a procesně neúspěšný žalovaný je povinen je žalobci nahradit, lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 a platební místo v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř.

29. Odvolací soud nepřiznal zastupující advokátce odměnu za právní úkon – vyjádření k podanému odvolání. Toto vyjádření se nachází na č. l. 435 a je v něm uvedeno pouze, že rozsudek okresního soudu považuje žalobce za věcně správný, odůvodnění shledává pečlivé a právní posouzení přiléhavé, žalovaný nepředkládá žádné nové tvrzení ani důkazy a žalobce navrhuje potvrzení napadeného rozsudku. Uvedené vyjádření nelze ve smyslu § 11 odst. 1 písm. d) vyhlášky považovat za vyjádření k věci samé, za které by mohla být advokátce přiznána odměna. Advokátka zde neuvádí žádná tvrzení směřující k věci samé, pouze sděluje svůj souhlas s napadeným rozsudkem. Za uvedený úkon proto odměna přiznána nebyla.